Nadûje, pochybnosti a rizika rekonstrukãních projektû pfiíklad domu U Zvonu a Malostranské radnice v Praze

Nadûje, pochybnosti a rizika rekonstrukãních projektû pfiíklad domu U Zvonu a Malostranské radnice v Praze Josef TULC 1. Polarita názorû na rekonstrukci ve v voji památkové péãe (struãn exkurz) MoÏnost rekonstrukce, tedy znovuvytvofiení zaniklé památky nebo jejích chybûjících ãástí, je mimofiádnû závaïn m tématem. V dûjinách, pfiítomnosti a jistû i budoucnosti památkové péãe bude vïdy patfiit k tûm nejdiskutovanûj ím, s nejv raznûj í polarizací názorû v ech zúãastnûn ch. PfiipomeÀme jen vzájemnû protichûdné názory velk ch osobností poloviny 19. století, doby konstituování památkové péãe jako spoleãností uznaného a respektovaného oboru. Vynikající francouzsk architekt a historik architektury Eugène Emmanuel Viollet-le-Duc tehdy ve svém desetisvazkovém v kladovém slovníku francouzské architektury reklamoval pro tvûrãího architekta právo uvést památku do celistvého, stylovû jednotného stavu, kter dle jeho názoru ani nemusel v minulosti nikdy existovat. 1 Témûfi souãasnû zvefiejnil velk britsk myslitel, v tvarn kritik a umûleck historik John Ruskin ve sv ch Sedmi lampách architektury zdrcující kritiku tehdej ího rekonstrukãního purismu, kter oznaãil za parodii a nejhor í formu lïi. 2 Vyjádfiil pfiesvûdãení, Ïe tak jako není moïné vzkfiísit mrtvého, byè nám byl sebedraï í, není moïné ani vzkfiísit, co bylo veliké a krásné v architektufie, jestliïe to zaniklo. Protiklad Ruskin Viollet-le-Duc nalezl intenzivní pokraãování na pfielomu 19. a 20. století, a to zejména ve stfiední Evropû. VzpomeÀme polemik, které poãínaje rokem 1900 v Nûmecku doprovázely na Dnech památkové péãe návrhy na rekonstrukci a dostavbu monumentální zfiíceniny Heidelberského zámku. Velk nûmeck historik umûní Georg Dehio tehdy v návratu k názorûm Johna Ruskina vyfikl kategorick poïadavek konservieren, nicht restaurieren. 3 V hledání konsensu mezi zastánci rekonstrukce a pfiísné konzervace neuspûl bruselsk starosta Charles Buls, navrhující pfiipustit rekonstrukci u funkãnû Ïiv ch památek a odmítnout ji u mrtv ch památek bez Ïivé, uïitné ãi ideové funkce. Vzhledem ke své pfiedãasné smrti v tomto ohledu nedosáhl úspûchu ani velk rakousk vûdec a památkáfi Alois Riegl. Ten v ak dal v roce 1903 rodící se moderní památkové péãi do vínku svou brilantní anal zu komplexu hodnot památek, kterou chápal jako nezbytné metodické v chodisko v ech úvah o jejich ochranû a péãi (tedy vãetnû fie ení otázky oprávnûnosti rekonstrukce). 4 âeská památková péãe v prvních tfiech desetiletích 20. století beze zbytku pfiejala protirekonstrukãní názory Georga Dehia (mylnû u nás pfiipisované Rieglovi) a dovedla aï do jisté krajnosti rodící se modernistick názor, Ïe doplnit památku (pfiípadnû vloïit novostavbu do historického prostfiedí) lze jen formami a prostfiedky soudobé architektury. Ta musí vyjadfiovat Rieglovo umûlecké chtûní doby, v níï je doplnûk ãi dostavba provádûna. 5 Jisté doktrináfiství a mechanické uplatàování tûchto zásad vedly k problémûm zejména poté, co v ãeské architektufie kotûrovskou modernu, ãesk kubismus a pozdûji art deco vystfiídal v pozdních 20. letech minulého století náraz militantního, vûãi stavební tradici a její kontinuitû programovû antitetického funkcionalismu. Václav Wagner na konci 30. let kriticky odmítl analytickou vivisekci památky, doktrináfisky praktikovanou spolu s modernismem doplàkû tehdej í ãeskou památkovou péãí. Na podkladu studia holistické filozofie a strukturalistické estetiky se odváïil znovu obhájit moïnost rekonstrukce historick ch forem památky. V jeho pojetí ov em rekonstrukce zanikl ch ãástí památky byla brána ne jako samoúãeln akt, ale jako nejpfiirozenûj í prostfiedek k uchování její integrity jako v tvarného díla. 6 Polemika, která se rozhofiela k oprávnûnosti tohoto pfiístupu mezi Wagnerem a jeho vlivn m souãasníkem ZdeÀkem Wirthem, zastáncem konzervace a práva na dobovû moderní tvûrãí doplàky, nebyla (a ani nemohla b t) s koneãnou platností rozhodnuta. My lenkovû ãeskou památkovou péãi velmi obohatila a v jejím dal ím, jiï pováleãném v voji pfiispûla k urãitému metodickému pluralismu (na jedné stranû analytická konzervace napfiíklad Strahova ãi tvûrãí FragnerÛv pfiístup k modernizaci Karolina a souãasnû s tím extrémní rekonstrukcionismus, jak jej ukazuje znovuvybudování Betlémské kaple nebo obnova benátsk ch títû domû na námûstí v Novém Mûstû nad Metují). S jist mi v kyvy, v jedné dobû více ke konzervaci, v jiné k rekonstrukci, se pluralismus uplat- Àuje ve volbû metod obnovy památek aï dodnes, kdy ostatnû odpovídá umûleckému pluralismu souãasné postmoderní doby. V dobû mého vstupu do památkové péãe na konci 60. let 20. století bylo kyvadlo oscilace mezi konzervací a rekonstrukcí, v praxi samozfiejmû s fiadou pfiechodû ãi paralelního uplatnûní obou pfiístupû, jednoznaãnû na stranû rekonstrukce. Mûlo to fiadu pfiíãin. Tehdej í, v projektování obnovy památek témûfi monopolní Státní ústav pro rekonstrukce památkov ch mûst a objektû (SÚRPMO) ve sv ch projektech stále více ustupoval tlaku stavební v roby. Ta chtûla velké soustfiedûné zakázky s co nejmen ím podílem rukodûlné práce a nejvût í spotfiebou nového materiálu. K tomu pfiistupoval tlak statikû a jejich 1 Eugène Emmanuel VIOLLET-LE-DUC: Dictionnaire raisonné de l architecture Française, Paris 1854 1868, VIII (1866), s. 14n. âesk pfieklad vybran ch pasáïí viz Petr KROUPA: Základní principy památkové péãe? (Detektivní pátrání), in: Zprávy památkové péãe 61, 2001, s. 301n. 2 John RUSKIN: The Seven Lamps of Architecture, London 1851 1853. TéÏ P. KROUPA, cit. v pozn. 1, s. 303n. 3 Georg DEHIO: Denkmalschutz und Denkmalpflege im 19. Jahrhundert, Strassburg 1905. 4 K názorûm Charlese Bulse viz Emanuel POCHE: Památková péãe a umûlecká fiemesla, in: Staletá Praha XII, 1982, s. 15 18. TéÏ Alois RIEGL: Moderní památková péãe (ãesk pfieklad Ivo Hlobil a Tomá Hlobil), NPÚ, Praha 2003. 5 Viz napfiíklad Zdenûk WIRTH: V voj zásad a praxe ochrany památek v období 1800 1950, in: Umûní V, 1957, s. 105 115; dále Bfietislav TORM: Péãe o památky architektury a cesty její my lenkové koncepce, in: Zprávy památkové péãe 19, 1959, s. 57 68. Na siln vliv dobového modernismu, jeho ideologie, teorie i praktického smûfiování, jak se promítal do my lenkového v voje památkové péãe ve 20. století, upozoràuje Ján BAKO : Intelektuál a pamiatka, Bratislava 2004, s. 141n., 168n. 6 Úvahy Václava Wagnera zvefiejàované v odborn ch ãasopisech byly poprvé soubornû vydány v roce 1947; nové úplné vydání viz Václav WAGNER: Umûlecké dílo minulosti a jeho ochrana, NPÚ, Praha 2005. Své zásady Václav Wagner prakticky aplikoval napfiíklad pfii jím vedené rekonstrukci mansardové stfiechy a barokní bánû vûïe KaÀkovy radnice v Poliãce, kde vyuïil ikonografick ch podkladû. 310

úsilí autonomizovat svá naddimenzovaná, dodavatelûm vstfiíc jdoucí fie ení statické stabilizace historick ch budov a nadfiadit je ostatním stránkám renovaãní akce. 7 Tyto momenty je tfieba mít na mysli, abychom v sledky obnovy památek 70. a 80. let soudili s historickou objektivitou, tedy s pfiihlédnutím nejen k dobov m názorûm, ale i reáln m dobov m moïnostem a podmínkám. V úvahu je tfieba brát i skuteãnost, Ïe velká stavbafiská lobby mûla v tehdej ím totalitním systému znaãn politick vliv a své zájmy si dokázala vïdy velmi tvrdû prosadit. 8 K otázkám oprávnûnosti, moïností a mezí rekonstrukce jsem se z pohledu v terénu pracujícího památkáfie v minulosti vyjádfiil jiï dvakrát. Poprvé v ãlánku o metodách obnovy památek z roku 1987 9 a o deset let pozdûji v pfiíspûvku reflektujícím tehdy probíhající mezinárodní diskusi o autenticitû. 10 Názory, které jsem v tûchto ãláncích prezentoval, zastávám bez podstatnûj ích zmûn i dnes. Rekonstrukci splàující odborné pfiedpoklady povaïuji za jednu z platn ch a korektních metod památkové péãe. S odvoláním na názory fiady památkáfiû, pfiedev ím tûch s hlubok mi praktick mi zku enostmi, je ov em tfieba zdûraznit, Ïe metoda rekonstrukce klade na v echny zúãastnûné mnohonásobnû vy í nároky neï pasivní, víceménû nic neriskující konzervace. Mûla by proto zûstávat metodou v praxi uplatàovanou jen v jimeãnû, v odûvodnûn ch, peãlivû pfiedem zvá- Ïen ch pfiípadech. Jak moc pfiitom záleïí na uplatnûní vãasné pfiedvídavosti, snad nejlépe ukazuje pfiípad obnovy domu ãp. 605 U Kamenného zvonu na Staromûstském námûstí v Praze. PovaÏuji za potfiebné tuto velice prestiïní akci 70. let 20. století pfiipomenout a ex post ji se znaãn m ãasov m odstupem kriticky zhodnotit zejména proto, aby slouïila jako srovnání a snad i pouãení pfii pfiípravû a pfiípadné realizaci neménû koncepãnû a odbornû nároãné obnovy zanikl ch vûïí a títû hlavního prûãelí Malostranské radnice. 2. Obnova gotické podoby domu U Zvonu, její zisky a ztráty U obnovy domu U Zvonu jsem asistoval od roku 1974. Byl jsem, v pokroãilé fázi její realizace, tehdej ím fieditelem SÚPPOP Vladimírem Novotn m povûfien, abych jako styãn referent pomáhal star ímu kolegovi Josefu Mayerovi, kter mûl v znamn podíl na pfiedchozích sondáïních prûzkumech stavby a metodicky vedl akci za PraÏské stfiedisko SPPOP. V té dobû byla budova jiï zevrubnû zevnû i zevnitfi sondáïnû prozkoumána, zbavena vût iny nestfiedovûk ch omítek a architekti SÚRPMO Antonie Charvátová a Vladimír Pelzbauer mûli zpracován provádûcí projekt rekonstrukce její stfiedovûké podoby vãetnû ne- Èastné betonové atiky. TûÏko mohu dnes soudit, jaké stanovisko bych zaujal, kdybych mohl ovlivnit koncepci obnovy stavby v jejím poãátku na konci 60. let, tedy v dobû, kdy je tû existovaly alternativní moïnosti budoucího postupu. Dnes, po mnoha zku enostech z této i jin ch akcí, bych rozhodnû usiloval o minimalizaci sondáïního prûzkumu a pouhou dokumentaci jeho v sledkû s ponecháním domu ve stavu, v jakém byl pfied prûzkumem. Ten byl v sledkem sloïitého stavebního v voje, s nejménû tfiemi fázemi stfiedovûké v stavby a zdaleka ne nehodnotn mi barokními pfiestavbami v pozdním 17. a 18. století. 12 V tehdej í dobû byl dûm z dvoupatrového pfiestavûn na tfiípatrov, v pfiízemí byl novû zaklenut, dostal niï í stfiechu s v razn m osov m vik fiem a barokní fasádu. Ta byla v 19. století zjednodu ena, a pak v 90. letech opût obohacena o neobarokní tukovou v zdobu. O ponechání v tomto stavu se po proveden ch prûzkumech v 60. letech minulého století zasazoval z celé fiady pfiizvan ch vynikajících odborníkû jen Václav Mencl. 13 V ichni ostatní byli doslova fascinováni vpravdû senzaãním nálezem stfiedovûkého jádra domu, zejména slohové vrstvy z tfietího desetiletí 14. století, kdy dûm dostal podobu mající v Evropû jen málo v tvarnû a architektonicky srovnateln ch obdob. V ichni proto usilovali o jeho navrácení do této vynikající stfiedovûké podoby. Je nesporné, Ïe obnova domu umoïnila v znamnû obohatit ná obraz o jedineãné kulturní úrovni ranû lucembursk ch âech. Cestou anastylózy a rekonstrukce ze zapomnûní navrátila dvû velmi nároãnû fie ené gotické kaple ze dvou fází v stavby domu s nástûnn mi malbami a bohat m architektonick m tvaroslovím. Obohatila fond ãeského stfiedovûkého sochafiství o sice torzální, av ak v tvarnû v jimeãné monumentální plastiky pûvodnû umístûné v nikách hlavního prûãelí domu. Byly osvobozeny ve stovkách fragmentû z mlad ích vyzdívek stfiedovûk ch otvorû stavby a znovu sestaveny do ãiteln ch celkû. Za tyto úspûchy i nesporn obecnû kulturní pfiínos akce vdûãíme vyso- 7 Viz Josef TULC: K oïívání romantick ch koncepcí a puristick ch metod pfii sanaci a komplexní obnovû stavebních památek, in: Památky a pfiíroda 9, 1984, s. 129 142. 8 Tehdej í osmdesátimilionová vládní rozpoãtová rezerva, uvolàovaná od roku 1973 kaïdoroãnû na obnovu památek, byla vût inou spotfiebována na nesmyslnû drahé, dotãené památky v jejich autenticitû tûïce po kozující sanaãní akce, jak mi bylo vybetonování podzemních chodeb 1 Obr. 1. Praha, Staromûstské námûstí, dûm U Kamenného zvonu, stav na poãátku 20. století. (Foto archiv NPÚ ÚOP v hlavním mûstû Praze) a prostor pod mûstsk mi památkov mi rezervacemi nebo betonáfiská sanace mûstsk ch hradeb a hradních zfiícenin. Viz téï pozn. 7. 9 Josef TULC: K souãasnému stavu metodologie, údrïby a obnovy stavebních památek, in: Památky a pfiíroda 12, 1987, s. 129 147. Problému rekonstrukce se vûnovala v téïe dobû ve sv ch pozoruhodn ch a dodnes aktuálních úvahách Milena Radová, nyní Hauserová. Viz Milena RADOVÁ: Koncepce památkového zásahu do stavebního díla, její úloha a v chodiska, in: Památky a pfiíroda 12, 1987, s. 1 9, 65 75. 10 Josef TULC: Autenticita památky a problém její rekonstrukce. K souãasn m problémûm péãe o památky, in: Sborník pfiíspûvkû z cyklu pfiedná ek Dobroslava Líbala a jeho hostû, Praha 1997, s. 28 33. Autenticitû ve vztahu ke komplexu hodnot památky se ve znamenité studii vûnuje Vojtûch LÁSKA: Hodnota, autenticita a integrita stavebního díla minulosti teorie a praxe, in: Památky stfiedních âech 14, 2000, s. 1 25. Pfiipomenout je tfieba i bohatû dokladovanou studii Petra KROUPY: âas a autenticita památky, in: Zprávy památkové péãe 64, 2004, s. 431 442. V mezinárodním kontextu se nûkolikrát k tomuto tématu vyslovil Jukka Jokilehto; nejnovûji ve filozoficko-historické studii Jukka JOKILEHTO: Considerations on Autenticity and Integrity in World Heritage Kontext, in: City et Time 2, 2006, s. 1 16. 11 Sherban CANRACUZINO: Heritage and Social Changes, in: ICOMOS News 7, 1997. 12 Stavebnímu a v tvarnému v voji domu je vûnována velmi obsaïná staè Josef MAYER: DÛm U bílého zvonu na Staromûstském námûstí v Praze, in: Umûní 36, 1988, ã. 2, s. 97 126. 13 Na MenclÛv zdrïenliv postoj mû svého ãasu upozornil zesnul kolega Ing. arch. Ale Vo ahlík, kter se jednání o koncepci obnovy domu zúãastàoval. 311

Obr. 2. Praha, Staromûstské námûstí, dûm U Kamenného zvonu, stav pfied rekonstrukcí. Portál má tukov reliéf v nadpraïí, dnes umístûn ve vstupní hale. (Foto Vladimír Uher) Obr. 3. Praha, Staromûstské námûstí, dûm U Kamenného zvonu, stav hlavního prûãelí pfied zahájením rekonstrukce v roce 1972. (Archiv NPÚ ÚOP v hlavním mûstû Praze, foto Jitka Janatková) ké kvalifikovanosti jejích protagonistû, z nichï pfiipomínám vûdecky zvuãná jména historikû umûní Dobroslava Líbala, Jaromíra Homolky, Jana Muka ml., z architektû Josefa Hyzlera, Karla Kibice i obou jmenovan ch autorû projektu. Obrovskou obûtavost vyvinul vysoce vzdûlan a zku en restaurátor Jifií BlaÏej a pozdûji i sochafii Jan Bradna a Jifií Novotn. Jen málokteré památce vûnoval zodpovûdn památkov gestor tolik osobního ãasu, úsilí a energie, jako to s nev ední obûtavostí ãinil Josef Mayer. Nicménû ani pfies takto soustfiedûné úsilí tolika znamenit ch odborníkû nelze neï s odstupem ãasu akci hodnotit s velk m a bohuïel oprávnûn m kriticismem. Pfii ve - keré úctû ke v em zúãastnûn m se o kritické zhodnocení pokusím s vûdomím, Ïe hodnotím-li tuto akci z dne ního pohledu, jde o pfiístup vlastnû ahistorick, neschopn ex post v úplnosti brát v úvahu v echny dobové podmínky, které v sledky tehdej í práce spoluurãovaly. K váïn m chybám do lo z dne ního pohledu uï pfii objevu a v iniciaãní fázi pfiípravy rekonstrukce stfiedovûké podoby domu. Vzpomínám si, jak mûj uãitel Viktor Kotrba nás studenty na pfiíkladu domu U Zvonu varoval, Ïe prûzkum, zvlá tû prûzkum sondáïní, nesmí pfierûst do rozmûrû, které de facto uzavírají cestu zpátky. Byl upfiímnû rozezlen, Ïe jako ãlen tehdy ad hoc sestavené odborné komise byl, co se t kalo rozsahu provedeného prûzkumu, postaven pfied v podstatû hotovou vûc v dobû, kdy jiï nebylo o ãem rozhodovat. Z dobov ch komentáfiû úãastníkû prûzkumû 14 je patrné tehdej ími názory podmínûné podcenûní hodnoty z dne ního pohledu kvalitní neobarokní úpravy fasády domu, autentické tesafiské konstrukce krovu, ranû barokních kleneb a vûbec v ech nestfiedovûk ch fází jeho stavebního v voje. Unáhlenost objevitelské 2 3 euforie, která toto podcenûní a následné odstranûní mlad ích v vojov ch fází stavby zapfiíãinila, by pro nás mûla b t trvale odstra ujícím mementem pro podobné pfiípady v budoucnosti. PrÛzkum, aã odstraàoval v e, co zakr valo stfiedovûké jádro domu a bránilo jeho poznání, nebyl schopen nûkteré nálezy spolehlivû interpretovat. Dodnes napfiíklad zûstal otevfien rozpor mezi v kladem v znamu takzvané trojniky zji tûné ve druhém patfie vûïové ãásti domu, jak ji podal Josef Mayer, a zcela odli nou interpretací tohoto architektonického prvku, o niï opfieli Jifií kabrada a Michael Rykl svou vysoce pravdûpodobnou hypotézu o pûvodním prostorovém uspofiádání druhého patra stavby. Tedy s obytn m apartmánem namísto pfii rekonstrukci provedeného druhého velkého sálu. 15 V fiadû pfiípadû prûzkum spoléhal na to, Ïe interpretaci a vyplnûní bíl ch míst na- eho poznání umoïní dal í poïadované destruktivní zásahy, pfiedev ím rozebírání mlad ích vyzdívek ze stfiedovûk ch otvorû a v klenkû. To se v ak potvrdilo jen z ãásti. Pfies ve keré úsilí a vysokou kvalifikovanost zúãastnûn ch zûstávalo poznání stfiedovûké podoby domu neúplné, s nutností dom let na i pfiedstavu o fiadû podstatn ch ãástí stavby jak ve vnitfiní dispozici, tak pokud jde o podobu monumentální fasády. Nûkteré sloïky byly vym leny ryze spekulativnû, jako napfiíklad hypotéza o existenci mohutné atiky, 16 která dnes, po provedené rekonstrukci, ve své betonové podobû stavbu jednoznaãnû hyzdí. Koncepce rekonstrukce se tak dostávala do frapantního rozporu s po- Ïadavkem Benátské charty, Ïe restaurování se musí zastavit tam, kde zaãíná hypotéza. A smûsici poznání i hypotéz bylo dle následného projektu rekonstrukce obûtováno skuteãnû mnoho stavební konstrukce, ãlánky i detaily, za jejichï uchování by se dne ní i tehdej í památkáfii v jiné situaci bili do posledního dechu. lo napfiíklad o barokní klenby pfiízemí a trámové stropy v patrech, krásn barokní vstupní portál s bohatû fiezan mi vraty, o impozantní tukov reliéf v jeho nadpraïí, o nûmï kdysi psal praïsk nûmeck básník Johannes Urzidil, fiadu rokokov ch dvefií, kvalitních oken a dal ích fiemesln ch prvkû, jakoï i vût inu nestfiedovûk ch omítek stavby (fakt, Ïe vybrané 14 SondáÏní prûzkum fasád domu provedli v letech 1964 1965 pracovníci SÚRPMO Josef Hyzler a Jan Muk; interiéru, do roku 1968, Josef Mayer. Viz Josef MAYER: DÛm U kamenného zvonu na Staromûstském námûstí, in: Muzejní a vlastivûdná práce 32, 1994, ã. 2, s. 65 89. 15 Jifií KABRADA, Michael RYKL: Byt ve druhém patfie vûïe domu U Zvonu, in: Zprávy památkové péãe 56, 1996, s. 12 16; dále Jifií BLAÎEJ: Je tû jednou o bytu ve druhém patfie vûïe domu U Zvonu, in: Zprávy památkové péãe 56, 1996, s. 198. 16 Antonie CHARVÁTOVÁ, Josef MAYER: Geometrická kompozice prûãelí domu U Zvonu na Staromûstském námûstí v Praze, in: Umûní 21, 1974, s. 8 17. 17 Nemohu si odpustit, abych nevzpomenul na aï anekdotick pfiíbûh, kter se váïe k rozhodování o vybudování atiky. V roce 1974 nav tívili autofii geometrického rozboru fasády (viz pozn. 16) fieditele SÚPPOP Vladimíra Novotného a dlouho jej pfiesvûdãovali, Ïe na podkladû jejich rozboru dûm musel mít atiku (na Sadelerovû prospektu Prahy z roku 1606 není zobrazena!), a Ïe by mûla b t proto rekonstruována. Velmi inteligentní a zároveà velmi diktátorsk Novotn, kter mne povûfiil pofiízením zápisu, bûhem v kladu nevûfiícnû a nespokojenû pufal. Evidentnû se chystal návrh zamítnout. V tom v ak dr. Mayera doplnil zástupce PraÏské informaãní sluïby (tehdy pfiedpokládaného budoucího uïivatele památky), kter uvedl, Ïe atika vhodnû zakryje okno, které potfiebují ve stfie e k osvûtlení nové podkrovní místnosti. Tím se bezdûãnû dotkl charakteristické vlastnosti Novotného jeho aï devótního pfiitakávání funkãní reanimaci a modernizaci památek, jíï byl ochoten v e obûtovat. Stafiec, jak jsme mu tehdy fiíkali, v tom okamïiku zmûnil názor a prohlásil: Nu, kdyï tady doktorovi atika vy la v tom jeho geometrickém rozboru, tak aè se tam postaví. A bylo rozhodnuto. 312

5 4 prvky jako napfiíklad klasicistní nástûnné malby krajin byly transferovány a jiné detaily deponovány do depozitáfie v Bohnicích, nevyváïí ztrátu pfiirozeného uplatnûní tûchto prvkû in situ). Projekt rekonstrukce se jistû nerodil lehce. I v rámci rozhodnutí o návratu ke stfiedovûké podobû domu se v nûm stfietla dvû názorová kfiídla. Jedno, reprezentované vysoce erudovan mi znalci stfiedovûké architektury Josefem Hyzlerem a Janem Mukem, usilovalo o zcela dûslednou, v plné plasticitû provedenou rekonstrukci prûãelí. Její realizace by ov em znamenala, kromû dom lení vût iny detailû, úplné zniãení originálních, v torzech dochovan ch pûvodních ãásti fasády. Díky autoritû fieditele SÚPPOP Vladimíra Novotného, pûvodnû skeptického i k oprávnûnosti my lenky evokace hypotetické atiky domu, 17 zvítûzil názor, Ïe originál musí b t úzkostlivû respektován a v sledn celek musí b t chápán jako v slednice nároãného souãasného v tvarného procesu. 18 V rámci nevratného rozhodnutí o rekonstrukci to byla jediná pfiijatelná, byè, jak se ukázalo, nesmírnû obtíïná cesta. Musím vydat svûdectví, Ïe pfii její realizaci konali Josef Mayer a Jifií BlaÏej skuteãné divy obûtavosti, píle a památkového altruismu. Je tfieba vzít v úvahu, Ïe akce byla realizována v dnes jiï na tûstí témûfi nepochopitelném stavu naprostého úpadku a zdivoãení stavební v roby (takzvaného diktátu dodavatele). Zatímco tehdej í PraÏsk stavební podnik mûl jako hlavní dodavatel pfiinejmen ím dobrou vûli a podával nespornû dobovû nadstandardní v kony, bylo u nûkter ch subdodavatelû, napfiíklad kamenick ch prací, zcela bûïné, Ïe si nepfiesnû pfieãetli projekt a vyrobili novû vytesané prvky buì ve vût ím rozsahu, neï bylo poïadováno, nebo v nepfiesném detailu (napfiíklad profilace ostûní nûkter ch dopl- Àovan ch oken a portálû). V takov ch situacích si ov em daleko více cenili vlastní nepfiesné práce neï dochovan ch originálních prototypû a usilovali zahladit stopy svého fu erství tím, Ïe originál prostû zlikvidovali a osadili svou nepfiesnou kopii. Josef Mayer byl na stavbû témûfi kaïd den. Byl to energick a nebojácn památkáfi schopn vyvolat velk kravál ; pfiesto nebylo v jeho moci fiadû takto zpûsoben ch ztrát zabránit. 19 V kontrastu s tûmito vysilujícími zápasy naopak probíhala jeho vynikající spolupráce s restaurátorem Jifiím BlaÏejem, kter plnû sdílel Mayerovo obrovské zaujetí spoleãnû fie en m úkolem. Bez Jifiího Bla- Ïeje, jeho znalectví a nesmírné trpûlivosti i zasvûcené pfiedstavivosti pfii identifikaci, anastylóze a tvorbû spolehliv ch kresebn ch rekonstrukcí by akce urãitû skonãila kulturním fiaskem. DluÏno fiíci, Ïe to byli opût restaurátofii, tentokrát BlaÏejem doporuãení sochafii Jan Bradna a Jifií Novotn, kdo akci zachránili v jejím nejkritiãtûj ím momentu. Ten nastal roku 1985, kdyï byly sejmuty podláïky le ení, aby bylo moïné shlédnout prûãelí domu po ukonãení práce kameníkû na rekonstrukci rozsáhl ch ploch kvádrového líce stavby v nadezdívce a v místech zru en ch mlad- ích otvorû. Îivû si vzpomínám, jak ok tato podívaná pro zúãastnûnou odbornou komisi znamenala. Fasádu, korunovanou tvrdou betonovou atikou, tvofiila naprosto neorganická, chaotická koláï fragmentû originální architektonické struktury, neúplné a témûfi neãitelné a nesmírnû tvrdû pûsobící plochy nov ch kvádrû s pûvodními fragmenty opticky naprosto nespojen ch. Celek pûsobil z estetického hlediska zcela katastrofálnû. V tvarné fiasko takového stupnû u tak prestiïní stavby, navíc situované na nejv znamnûj ím praïském námûstí, bylo nepfiijatelné. Památková teorie zde byla v koncích. Nemohla fie it, ba spí e se stávala brzdou v fie ení problému, kter se náhle pfiesunul z odborné do ryze v tvarné polohy. V této vpravdû prekérní situaci zachránili prestiï ãeské památkové péãe jiï pfiipomenutí restaurátofii sochafii Jan Bradna a Jifií Novotn. Rád bych zde pfiipomnûl i svûj osobní, jinak skromn pfiínos u této akce. Byl to mûj podnût k fie ení prûãelí domu, odvozen ze zku eností z paralelnû probíhající obnovy ambitu klá tera sv. AneÏky. Navrhl jsem, aby se restaurátofii pokusili náznakovû vyjádfiit na doplnûn ch plochách kvádrového zdiva Obr. 4. Praha, Staromûstské námûstí, dûm U Kamenného zvonu, variantní studie SÚRPMO k obnovû prûãelí. Zvolena byla varianta ã. III, pozdûji doplnûná o betonovou atiku. (Archiv autora) Obr. 5. Praha, Staromûstské námûstí, dûm U Kamenného zvonu, kaple v pfiízemí po restaurátorské obnovû. (Archiv autora) pûvodní, bezpeãnû poznanou architektonickou kompozici a ãlánkoví pomocí negativního, jakoby odlámaného otisku. Tento podnût restaurátofii provedli s mimofiádnou brilancí, podobnû jako povrchovou úpravu ploch nového zdiva, jeï po jejich zásahu zûstalo plnû rozli itelné od originálních ãástí prûãelí, ale pfiestalo pûsobit svou brutální a nepfiíjemnû kontrastní tvrdostí. 20 Po tomto ohlédnutí se za prûbûhem obnovy domu U Kamenného zvonu, ohlédnutí pov tce osobním, bych se pokusil o urãitou rekapitulaci toho, které chyby a jaká neúspû nû podstoupená rizika z ní ãiní dodnes akci velmi kontroverzní. Nemohu ani dostateãnû zdûraznit, Ïe hlavní chyba se stala jiï v 60. letech ve fázi prûzkumu stavby. Ten jako by ilustroval varování kdysi vyslovené Bfietislavem tormem, Ïe sondáïní prûzkum, kter není souãástí promy lené památko- 18 Novotn se pojetí rekonstrukce domu U Zvonu dotkl ve své studii Vladimír NOVOTN : Oprávnûnost rekonstrukce, in: Památky a pfiíroda 2, 1977, s. 386 390. 19 Napfiíklad kdyï zjistil, Ïe zmizelo ze dvou tfietin pûvodnû in situ dochované ostûní gotického oratorního okénka v západní stûnû kaple prvního patra, donutil Stavbu, Ïe za jeho dozoru vyhozené ãásti originálního ostûní cel den hledala na skládce suti. BohuÏel, dohledal se jiï jen originální stfiedov pilífiek, kter byl znovu pouïit namísto jiï osazené kopie. 20 Viz Jan BRADNA: DÛm U kamenného zvonu. Hodnocení restaurátorské práce z odstupu patnácti let, in: Zprávy památkové péãe 59, 1999, s. 227 232. 313

6 7 Obr. 6. Praha, Staromûstské námûstí, dûm U Kamenného zvonu, celkov pohled na hlavní prûãelí po obnovû, stav v roce 1988. (Archiv NPÚ ÚOP v hlavním mûstû Praze, foto Roman Maleãek) Obr. 7. Praha, Staromûstské námûstí, dûm U Kamenného zvonu, kaple prvního patra obnovená kombinovanou metodou konzervace, anastylózy a rekonstrukce. Oltáfiní v klenek. (Archiv NPÚ ÚOP v hlavním mûstû Praze, foto Jitka Janatková) vé koncepce, památku po kozuje a Ïe odkr vání ãasem pod omítkou zchoulostivûl ch kamenn ch ãlánkû historické stavby je ne var, kter je mûïe odsoudit k zániku. 21 Po provedeném plo ném odstranûní mlad ích, z dne ního pohledu hodnotn ch omítek byly odhalené gotické fragmenty a zdivo témûfi deset let ponechány na tehdy obzvlá È agresivním praïském ovzdu í. Byly vystaveny úãinku kysel ch de ÈÛ, coï se projevilo na úbytku jejich originální hmotné substance. Pfies periodické o etfiování je pravdûpodobné, Ïe k úbytku bude docházet i v budoucnu. Za druhou chybu lze oznaãit rozhodnutí rekonstruovat sice architektonicky zdaleka nejhodnotnûj í, ãasovû v ak velmi vzdálenou v vojovou fázi památky, o níï na e poznání dodnes zûstává velmi neúplné. Akce tak jiï ve fázi pfiípravy vûdomû poru- ila Benátskou chartu, a to jak v principu, Ïe rekonstrukce nesmí vycházet z pouh ch hypotéz, tak v principu (probojovaném jiï na poãátku 20. století), Ïe puristická stylová jednota se nesmí stát cílem konzervaãní akce. Tfietí kardinální chybou bylo nedocenûní okolnosti, jak zásadní v znam má úroveà a stupeà disciplinovanosti rekonstrukci provádûjící stavební v roby pro moïnost uchovat v originále hodnoty, kvûli nimï se vlastnû celá akce realizovala. Obnova domu U Zvonu tak ve své selhávající sloïce stavební, pfiíkfie kontrastující s vynikající sloïkou restaurátorskou, zrcadlí bídu, ale i nesporné pfiednosti ãeské památkové péãe 70. a 80. let 20. století. Je na nás, abychom rozvíjeli pfiednosti a vyvarovali se chyb, které tato mimofiádnû závaïná akce obzvlá È názornû ilustruje. 3. Pfiedpoklady pro rekonstrukci títû a vûïí Malostranské radnice Nabízí se, aby v e popsané zku enosti z rekonstrukce domu U Zvonu byly vzaty v úvahu a porovnány s v chodisky, pfiedpoklady i pfiípadn mi riziky, která mûïe pfiinést chystaná obnova zanikl ch ãástí jiné vynikající praïské památky, man ristické budovy b valé Malostranské radnice (pozdûji Malostranské besedy). Opatrnost a uváïlivost rozhodování je i v tomto pfiípadû jistû na místû. Nejen vzhledem k v znamu a architektonické kvalitû stavby a jejího prostfiedí, ale pfiiznejme si i vzhledem k atmosféfie, která panuje v souãasné ãeské památkové péãi. Ta, senzibilizovaná ztrátami na autenticitû, které nûkteré necitlivé rekonstrukce 70. a 80. let památkám prokazatelnû pfiinesly, dnes ve velké ãásti názorového spektra sv ch reprezentantû rekonstrukci památky buì úplnû odmítá, ãi je pfiinejmen ím k její moïnosti a oprávnûnosti velmi kritická. Ve druhé ãásti svého pfiíspûvku se proto pokusím porovnat obnovu domu U Zvonu s pfiedpoklady, které má dnes pfiipravovaná rekonstrukce títû a tfií vûïí na hlavním prûãelí Malostranské radnice, a vyrovnat se s nejzávaïnûj ími kritick mi ohlasy, dosud zvefiejnûn mi k této akci. Památku samu i ífii problémû chystané rekonstrukce nemusím zvlá È pfiedstavovat. Uãinil tak Karel Kibic ve svém souãasnû zvefiejàovaném pfiíspûvku, kde také pfiedestfiel velmi pfiesvûdãivû dûvody, pro které rekonstrukci jednoznaãnû doporuãuje. 22 S jeho názorem se v mnohém ztotoïàuji. Myslím, Ïe ve srovnání s domem U Zvonu zde existují daleko lep í pfiedpoklady vûrohodného, úspû ného a pro památku i její prostfiedí pfiínosného fie ení, jak se dále pokusím dovodit. U Malostranské radnice pfiedev ím nemá dojít, oproti domu U Zvonu, k úplné rekonstrukci a promûnû historického slohu stavby. Jde zde jen o rekonstrukci ãásteãnou. Má doplnit o typologicky v znamnou souãást celistvost kdysi architektonicky bohat ího organismu. VÛbec nejpodstatnûj ím rozdílem obou akcí je, Ïe u radnice nemá rekonstrukci ustoupit Ïádná její existující relevantní památková hodnota. Úzkostlivé respektování dochované originální hmotné substance památky rekonstrukce plnû umoïàuje. Na rozdíl od domu U Zvonu se zde rekonstrukãní projekt mûïe, jak podrobnû dovodil Karel Kibic, opfiít o bohat í a detailnûj í historické podklady. Rozdíl je i v realizaãních podmínkách. U dne ních, konkurencí k nesrovnatelnû vût í ochotû, kázni, uãenlivosti a kvalitû práce vychovan ch dodavatelû je koneãnû jiï moïné dosáhnout, Ïe originální hodnoty se v prûbûhu stavební akce neniãí, ale maximálnû etfií a chrání pfied po- kozením a Ïe památka se udrïuje, opravuje, pfiípadnû rekonstruuje prostfiedky, jak mi vznikla. Tedy tradiãním fiemeslem i materiály. 23 V pfiípadû Malostranské radnice to pfiedepisuje projekt architektû Jana Karáska, Tomá e Zmeka a Víta Mlázovského. Pfiedpokládejme, Ïe dodrïení projektu zajistí i dûsledn autorsk a památkov dohled. Pro kvalitní, vûrohodnou realizaci, nesniïující autenticitu památky, dle mého soudu existují ve keré potfiebné pfiedpoklady. 24 21 Bfietislav TORM: Základy péãe o stavební památky, Praha 1965, s. 53. 22 Karel KIBIC: K problematice obnovy hlavního prûãelí Malostranské radnice v Praze, viz s. 290. 23 Nechci tím naznaãit, Ïe v dne ní dobû k niãení originální hmotné substance opravovan ch památek nedochází spí e naopak. Pfiíãinou uï v ak není diktát dodavatele, ale neúmûrné funkãní pfietûïování a bezohledná exploatace historick ch staveb jejich vlastníky (takzvan fasádismus ), jejichï poïadavky dodavatelé plní poslu - nû. 24 Pfiíprava rekonstrukce vûïí a títû radnice neprobíhala za zavfien mi dvefimi. Zámûr rekonstrukce byl projednán a schválen ve Sboru expertû Magistrátu hlavního mûsta Prahy, následnû byl v rozpracovanosti autory pfiedveden a diskutován (zdaleka ne s jednomysln m souhlasem) v Domácí radû Klubu Za starou Prahu. Následovalo první souhlasné projednání v Územní památkové radû NPÚ pro hlavní mûsto Prahu a témûfi sedmihodinová diskuse v rámci takzvané Památkové dílny uskuteãnûné v praïském územním odborném pracovi ti NPÚ (bez docílení majoritního závûru). Opûtovnû byl projekt doporuãen ke schválení na druhém projednání v Územní památkové radû, tentokrát po diskusi s pfiizváním jak obhájcû oprávnûnosti rekonstrukce, tak jejích oponentû. Jen málokter 314

Názorová polarizace, která diskusi k projektu od poãátku provázela, a kategorick protest proti jeho rekonstrukãní ãásti ze strany nûkter ch jejích úãastníkû ukazuje, jak hluboce se do my lení ãesk ch památkáfiû zapsal odkaz ZdeÀka Wirtha a jeho generaãnû podmínûn pfiíklon k modernismu v pfiípadû úprav a doplàkû památek. A to pfies v znamnou lekci holistick ch teoretick ch úvah i praktick ch poãinû Václava Wagnera i pfies velké rekonstrukãní akce uskuteãnûné v minulosti i souãasnosti v sousedním Polsku a Nûmecku. 25 NedÛvûra k rekonstrukci zaznívá i z nejváïnûj ího oponentního vystoupení proti malostranskému projektu, kter m se bezesporu stal Diskusní panel k zam lené rekonstrukci vûïí b valé Malostranské radnice v Praze, uskuteãnûn v rámci esté specializované konference stavebnû-historického prûzkumu, konané ve dnech 5. 8. ãervna leto ního roku v Litomy li. 26 Jde o hlas, kter nelze pfiehlíïet; závûry panelu shrnuté do tfiinácti bodû podepsalo tfiicet tfii úãastníkû konference, ktefií nespornû k hodnotû památky a metodám památkové péãe mají co fiíci. I kdyï si jejich odborného potenciálu a angaïovanosti velmi váïím, rozhodnû se s jejich závûry nemohu ztotoïnit. Velká ãást bodû tohoto memoranda shromaïìuje proti rekonstrukci z hlediska podstaty fie ené úlohy víceménû okrajové, irelevantní dûvody (akce není vyvolána z dûvodu katastrofy ãi váleãn ch kod; absence spoleãenské poptávky; souãasn stav není hrubou památkovou závadou; absence naléhavé funkãní potfieby; neetiãnost akce, jejíï náklady by se mohly vyuïít jinde, a tak dále). Za váïné dûvody lze oznaãit pochybnosti signatáfiû o dostateãnosti historick ch podkladû navrïené rekonstrukce (jde podle nich o rozpor s Benátskou chartou), vztah k pozmûnûnému urbanistickému prostfiedí a kritérium ãasu dlouh ãasov odstup od zániku k rekonstrukci navrïen ch ãástí stavby. Myslím, Ïe Ïádn z tûchto argumentû není takové síly, aby oprávnûnost rekonstrukce vylouãil. Benátská charta je, pfies svá nûkterá dnes jiï pfiekonaná modernistická v chodiska, dokumentem, jehoï platnost nebyla ICOMOS zru ena ani zpochybnûna. Mûfieno v vojem rekonstrukcí za posledních edesát let v ak malostransk projekt nevyboãuje ze standardu mezinárodní vefiejností uznan ch srovnateln ch pfiíkladû, opírajících se rovnûï z velké ãásti o historickou ikonografii (dóm a kostel sv. Michaela v Hildesheimu uznaná památka svûtového kulturního dûdictví, chrámy v Kolínû nad R nem, radnice v Augsburgu a celá plejáda dal ích). 27 Fakt, Ïe vûïe a títy Malostranské radnice nade v í pochybnost existovaly, Ïe mûly pro stavbu daného urãení prvofiad typologick v znam a Ïe ikonografické podklady spolu s dochovan mi ãástmi stavby nad hlavní fiímsou na boãní stranû (vãetnû potfiebn ch detailû) dávají rekonstrukci dostateãnû vûrohodné v chodisko, zcela pfiesvûdãivû dovozuje Karel Kibic. 28 Neobstojí ani poukaz na urbanistické souvislosti. Od doby sejmutí vûïí a títû se prostfiedí Malostranského námûstí na tûstí zmûnilo jen minimálnû. I dnes zde stojí renesanãní a barokní paláce a domy, i dnes je prostor námûstí ponûkud utlaãován mohutnou, urbanisticky se vydûlující budovou jezuitského profesního domu, jehoï dominanci ne Èastné odstranûní vûïí na protilehlé stranû námûstí jen podtrhlo. Jedinou zmûnu prostfiedí reprezentuje architektonicky ne nekvalitní, v mûfiítku v ak opût ponûkud usurpátorská neorenesanãní budova spofiitelny na nároïí námûstí a Mostecké ulice. Jsem pfiesvûdãen, Ïe pfiípadnou obnovou vû- Ïí a títû b valé radnice se v pozitivním smûru posílí rovnováha architektonick ch hmot, které prostor námûstí vymezují. Kritérium ãasu jsem schopen pomûrnû silnû vnímat. Spí e v ak pocitovû, aniï bych dovedl racionálnû dovodit, v ãem tkví jeho pûsobení. Proã neváháme rekonstruovat památku ihned po destrukci (u nás viz napfiíklad obnovu za revoluce v kvûtnu 1945 nacisty zniãeného orloje a ustfieleného gotického ark fie Staromûstské radnice v Praze, provedenou ihned po válce), zatímco po del ím ãasovém odstupu jiï bezdûãnû pocièujeme rozpaky (viz obnovu domu U Kamenného zvonu). âasová distance od zániku originálu jako kritérium pfiípustnosti rekonstrukce v Ïádném pfiípadû není alespoà pokud vím v mezinárodních dokumentech uvádûna a nevidím dûvod, proã by v na- em pfiípadû mûla b t váïnou pfiekáïkou oprávnûnosti rekonstrukce. Zda budou, ãi nebudou malostranské radniãní títy a vûïe fyzicky obnoveny, dnes závisí ãistû na investorovi mûstské ãásti Praha 1 a jeho finanãních moïnostech. 29 Vysoké uznání zasluhuje, Ïe vedení mûstské ãásti obnovu iniciovalo a je ochotné, tak jako jeho pfiedkové na poãátku 17. století, vynaloïit peníze na stavební zásah, kter pfiispûje pouze k architektonickému obohacení mûsta, aniï by mûstsk m otcûm zpûtnû pfiinesl pfiím zisk. Jak je to rozdíl oproti pfiízemnímu ekonomismu mûstské reprezentace 20. let 19. století, která tehdy rozhodla o snesení vûïí kdysi p chy a dominanty námûstí jen proto, aby nemusela platit jejich údrïbu! AÈ jiï budou, nebo z finanãních dûvodû nebudou chybûjící ãásti radnice rekonstruovány, je diskuse, kterou pfiíprava projektu vyvolala, ãeské památkové péãi nespornû ke cti. Pokud k rekonstrukci nedojde, nechè je jejím zastáncûm útûchou, Ïe i v neúplné podobû je stavba v jimeãn m architektonick m dílem, coï obhájila za uplynul ch více neï sto padesát let své historie i bez vûïí. Otázka jejich rekonstrukce tak mûïe b t pfiedána jako nenaplnûné pium desiderium dne ka k rozhodnutí budoucím generacím. Na druhé stranû vûfiím, Ïe pokud k realizaci projektu dojde, budou i jeho nejzarytûj í odpûrci pfiát památce, která jak jsem pfiesvûdãen leïela na srdci bez v jimky v em úãastníkûm diskuse, jen to nejlep í. Tedy aby se nároãná akce ve svém stavebním a fiemeslném provedení co nejlépe podafiila. památkov projekt pro el tak irokou odbornou oponenturou. Pfiipomenutá jednání probûhla v mûsících lednu aï kvûtnu 2007. Z jednání Sboru expertû i Územní památkové rady jsou pofiizovány a následnû archivovány v MHMP, respektive NPÚ ÚOP v hlavním mûstû Praze zápisy, záznam z Památkové dílny konané 2. kvûtna 2007 v praïském pracovi ti NPÚ byl zvefiejnûn na webov ch stránkách NPÚ. 25 Viz obsaïn sborník Rekonstruktion in der Denkmalpflege, Überlegungen Definitionen Erfahrungsberichte, Schriftenreihe des Deutschen Nationalkomitees für Denkmalschutz, Band 57, 1998. 26 Informace o panelu a jeho závûry viz www.svornik.cz. Dokument je v plném znûní oti tûn v tomto ãísle ãasopisu Zprávy památkové péãe, s. 316. 27 Viz pozn. 24. Z teoretického hlediska je pozoruhodn pfiedev ím pfiíspûvek Enno BURMEISTER: Gedanken zum Begriff Rekonstruktion, viz pozn. 24, s. 16 17. Autorem definovaná kritéria korektnosti rekonstrukce a ãásteãné rekonstrukce malostransk projekt, myslím, splàuje. 28 Viz pozn. 22. 29 Ze záznamu jednání památkové dílny ze dne 2. kvûtna lze ocitovat: Diskuse vedená s velkou intenzitou a zaujetím bohuïel nevyústila ve sblíïení protikladn ch stanovisek a formulování pro obû strany pfiijateln ch závûrû a doporuãení. Je jisté, Ïe v souãasné podobû stavba existovala 180 let; zmûna jejího stavu proto z památkového hlediska není nutná a nelze ji od investora vyïadovat. 315