Akční plán boje proti dětské práci doporučení pro firmy. Místo práce škola

Transkript

1 Akční plán boje proti dětské práci doporučení pro firmy Místo práce škola 1

2 Foto titul Peter de Ruiter Foto Peter de Ruiter strana 14 a 24 Kateřina Gabrielová Místo práce škola Akční plán boje proti dětské práci doporučení pro firmy 2 1

3 * * explicitní zahrnutí boje proti dětské práci do širšího cíle prosazování pracovních práv a uplatňování zkušeností nabytých v oblasti společenské odpovědnosti firem; důraz na zapojení dalších zainteresovaných stran jako jsou odbory, nevládní organizace, vlády, vícestranné iniciativy a další. předmluva Mezi základní lidská práva patří i práva dětí. Děti mají právo být osvobozené od dětské práce a mají také právo na vzdělání. Zajištění těchto práv však vyžaduje plnění určitých povinností. Primární odpovědnost tato práva ctít, chránit a uplatňovat leží jednoznačně na státech, nicméně panuje čím dál širší shoda v tom, že k jejich naplňování by měly přispívat i obchodní společnosti a další nestátní subjekty. Naplňování těchto práv je úzce spjato s hospodářským a společenským rozvojem. Ve studii zveřejněné v dubnu roku 2004 Mezinárodní organizací práce (ILO) se například uvádí, že ekonomický přínos odstranění dětské práce téměř sedmkrát převýší náklady s ním spojené. Ze studie vypracované Mezinárodním programem pro odstranění dětské práce (IPEC) dále vyplývá, že odstranění dětské práce, jež nyní postihuje každé šesté dítě na světě, a její nahrazení všeobecným přístupem ke vzdělání, je dosažitelné do roku 2020 při odhadovaných nákladech v řádu 760 miliard amerických dolarů. Tento dokument je určen zejména firmám a iniciativám, které se na odstraňování dětské práce již podílejí nebo to mají v úmyslu. Může však být přínosem i pro vlády při vytváření či přehodnocování politických opatření a zákonných norem, nevládním organizacím může posloužit jako vodítko při činnostech zaměřených na firmy či neziskový sektor a mezinárodním organizacím může zase pomoci blíže specifikovat svou strategii boje proti dětské práci. Tento Akční plán bude v příštích letech prezentován v rámci kampaně Stop dětské práci na několika setkáních se zástupci firem, vícestranných iniciativ, vlád a mezinárodních organizací. V rámci svých možností jsme samozřejmě připraveni vést o tomto Akčním plánu dialog a poskytovat související poradenství. Závěrečná podoba tohoto dokumentu vznikla na základě cenných podnětů z celého světa získaných od zaměstnavatelů, odborů, nevládních organizací a pracovníků mezinárodních organizací, např. ILO. Všem za tyto příspěvky děkujeme. Podněty ke zdokonalování tohoto dokumentu jsou samozřejmě vítány i nadále. Mezinárodní hnutí proti dětské práci v praxi sestává z celé řady aktivit soukromých subjektů, včetně obchodních společností, přispívajících k prosazování pracovních práv a boji proti dětské práci. Kampaň Stop dětské práci je lepší chodit do školy staví na konkrétních zkušenostech mnoha firem, odborů, nevládních organizací, vícestranných iniciativ, vlád a mezinárodních organizací. Některé z těchto zkušeností naleznete jak přímo v textu, tak ve zvláštních rámečcích. Přidanou hodnotu tohoto dokumentu spatřujeme v kombinaci následujících hledisek: * zaměření se na všechny podoby dětské práce (dle obou úmluv ILO o dětské práci), namísto primárního zaměření pouze na její nejhorší formy, a na souvislost dětské práce s právem na vzdělání coby základem firemních politik v oblasti dětské práce; podpora systematického zlepšování situace v otázce naplňování práv v celém dodavatelském řetězci, namísto okamžitého rušení zakázek tam, kde se vyskytnou problémy; 2 3

4 Proč by se firmy měly podílet na boji proti dětské práci? Všeobecná deklarace lidských práv stanovuje, že každý segment společnosti by měl přispívat k zajištění toho, aby lidská práva byla dodržována a naplňována. Tento závazek se samozřejmě vztahuje i na soukromý sektor. Úmluva o právech dítěte (CRC), kterou ratifikovaly téměř všechny státy světa, je zavazuje k tomu, aby uznávaly právo dítěte na ochranu před ekonomickou exploatací a před vykonáváním jakékoli práce, která může být pro něho nebezpečná nebo bránit jeho vzdělávání, nebo která by škodila zdraví dítěte nebo jeho tělesnému, duševnímu, duchovnímu, mravnímu nebo sociálnímu rozvoji (Článek Úmluvy). Členské státy Úmluvy se zavázaly začlenit tento závazek do své národní legislativy. I obchodní společnosti tedy mají povinnost tyto mezinárodní dohody dodržovat, a to jak doma, tak při působení mimo svůj domácí trh. o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání (č. 138) a Úmluvu o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce (č. 182). Na vypracování těchto Úmluv se v rámci ILO podíleli zástupci národních vlád, sdružení zaměstnavatelů a odborů. Podnikatelská komunita má proto politickou i morální povinnost uplatňovat je v praxi. Úmluva o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání ustanovuje zákaz práce pro děti mladší 15 let (rozvojové země mohou zvolit věkovou hranici 14 let). Patnáct let nicméně není nejvyšší uplatňovanou věkovou hranicí, neboť několik zemí, mezi nimi například Brazílie, stanovilo minimální věkovou hranici pro přijetí do zaměstnání na 16 let. Ve většině rozvojových zemí je navíc dětem ve věku 12 až 13 let povoleno vykonávat lehkou práci, ovšem za předpokladu, že jim nebrání ve školní docházce. Obě uvedené úmluvy obsahují zákaz nebezpečné práce dětem mladším 18 let. Úmluva o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce také zakazuje, aby děti vykonávaly práci vojáka či pašeráka drog, pracovaly v oblasti pornografie či prostituce a vykonávaly další formy nucené práce. Také všeobecně uznávané Rozvojové cíle tisíciletí (MDGs) č. 2 a 3 o vzdělávání, ač nejsou plně ve shodě s Úmluvou 138 ustanovující minimální věkovou hranici pro přijetí do zaměstnání na 15 let, usilují o to, aby všechny děti na světě měly možnost dokončit základní školu. Společnosti by k plnění Rozvojových cílů tisíciletí měly přispívat tím, že budou potírat dětskou práci a podporovat přístup dětí ke vzdělání. Směrnice Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) pro nadnárodní společnosti stanovují, co by jednotlivé vlády členských států OECD měly požadovat po svém podnikatelském sektoru při jeho působení doma i mimo domácí trh a včetně celého jeho dodavatelského řetězce. Součástí těchto požadavků je i boj proti dětské práci. Ve Směrnicích je výslovně uvedeno, že obchodní společnosti by k jejich dodržování měly podněcovat i své dodavatele a subdodavatele. Směrnice jsou sice nezávazné, nicméně OECD vyžaduje, aby jednotlivé země prostřednictvím Národních kontaktních míst shromažďovaly stížnosti na jejich porušování a následně se jimi zabývaly. Řada zásad, kterými by se firmy měly řídit, je obsažena také v dokumentu Global Compact Organizace Spojených národů, včetně zásady č. 5: činit efektivní opatření pro odstranění dětské práce. Vůbec nejkonkrétněji je to, jak by mělo potírání dětské práce vypadat v praxi, popsáno ve dvou úmluvách o dětské práci vydaných Mezinárodní organizací práce (ILO) a ratifikovaných více než třemi čtvrtinami z jejích 181 členů. Jde o Úmluvu 4 5

5 Jaké kroky by firmy měly podniknout? 6 7

6 Jaké kroky by firmy měly podniknout? 1 Ve formálních zásadách či kodexu chování své firmy výslovně uveďte, že všem formám dětské práce zakázané oběma Úmluvami ILO (č. 138 a č. 182) bude aktivně předcházeno, a pokud budou přesto zjištěny, budou odstraněny. Ani zdaleka se nejedná o samozřejmost, neboť řada firem se domnívá, že postačuje potírat jen ty nejhorší formy dětské práce. Uvážíme-li však, že obě Úmluvy týkající se dětské práce byly ratifikovány většinou států světa, pak skutečně neexistuje žádný důvod k tomu, aby vlády a společnosti bojovaly pouze proti některým druhům dětské práce. Rozvojovým zemím je sice dle Úmluvy č. 138 po omezenou dobu povoleno zvolit věkovou hranici pro přijetí do zaměstnání 14 namísto 15 let, my však doporučujeme držet se věkové hranice 15 let. 2 Zajistěte, aby Vaše firemní politika byla založena přinejmenším na mezinárodních úmluvách proti dětské práci a byla ve shodě s národní a místní legislativou v případě, že její normy přesahují požadavky mezinárodních úmluv. Úmluvu č. 138 dosud podepsalo 150 zemí, Úmluva č. 182 má k dnešnímu dni 165 signatářských zemí. Všichni členové ILO navíc vyjádřili souhlas s povinností ctít, podporovat a uskutečňovat zákaz dětské práce a dodržovat další tři klíčové pracovní normy, a to i pokud neratifikovali zmíněné Úmluvy (viz také doporučení č. 10). Tam, kde je národní zákonodárství přísnější například v tom, že stanovuje vyšší minimální věk pro přijetí do zaměstnání, jsou firmy samozřejmě povinny takovou domácí legislativu dodržovat. 3 Ve smlouvách se svými dodavateli výslovně uvádějte, že je jejich povinností potírat dětskou práci a dbát na dodržování pracovních práv i v rámci všech subdodavatelských činností. Dětská práce je značně rozšířena u činností, které podniky zadávají externím dodavatelům. Přímí dodavatelé navíc často zadávají výrobu dalším subdodavatelům. Není tomu tak náhodou. Ve snaze snižovat náklady zadává řada podniků část nebo všechny své výrobní činnosti a služby dodavatelům působícím v zemích s nízkými mzdovými náklady, nejčastěji tedy v rozvojových zemích, a právě zde je práce často vykonávána dětmi nebo není v souladu s dalšími pracovními normami. Zadávání výrobních činností či služeb externím dodavatelům a následné zříkání se odpovědnosti v oblasti pracovních práv však v žádném případě nelze ospravedlnit nutností snižovat náklady. Firmy by proto se svými dodavateli měly uzavírat písemné smlouvy zavazující je k tomu, že v celém dodavatelském řetězci nebude využívána dětská práce, že pracující děti budou uvolněny z práce a začnou docházet do školy a že budou dodržována a naplňována veškerá pracovní práva. Aby této situace bylo reálně dosaženo, musejí mít podniky zadávající úkoly externím dodavatelům k dispozici seznam obsahující názvy a kontaktní informace veškerých svých dodavatelů a subdodavatelů a musejí tento seznam zpřístupnit veřejnosti. 8 9

7 Jaké kroky by firmy měly podniknout? Dětská práce při pěstování bavlníku v Indii: firemní odpovědnost Nadnárodní společnosti jako Bayer a Monsanto spolu s řadou indických společností pěstují bavlník na indických plantážích, kde bují dětská práce. Při pěstování bavlníku děti často pracují 12 hodin denně, jsou vystaveny pesticidům a jsou často ubytovány v ubikacích přímo na farmě. Společnosti, které jejich produkty kupují, jsou zodpovědné za zajištění dobrých výrobních podmínek. Zemědělci často dostávají pouze 60 % nákladů, které by jim umožnily najmout dospělé zaměstnance za lokální minimální mzdu ve výši 1 euro denně. * Poskytování informací: společnosti poskytují veškeré informace o nákupu bavlny, zahrnující mimo jiné i úplné seznamy plantáží a zemědělců, od nichž bavlnu kupují; * Smlouvy uzavírané mezi společnostmi a zemědělci obsahují ustanovení, které zakazuje zaměstnávat děti mladší 15 let; * Na různých administrativních úrovních (okrsek, kraj, stát) byly zavedeny inspekční výbory, v nichž jsou zastoupeny společnosti i nevládní organizace a jejichž úkolem je společně dohlížet na provádění akčního plánu. Inspekční týmy navštěvují plantáže a porušení zákazu hlásí okrskovým a státním orgánům; * Motivační a represivní opatření: dodavatelé, u kterých se zjistí porušování zákazu dětské práce, nejprve obdrží formální varování. Při druhém porušení zákazu dostávají pokutu ve výši 10 % prodaného zboží a při jeho třetím porušení okamžitě ztrácejí právo dodávat na základě existující dodavatelské smlouvy a nedostávají žádné další objednávky. Dodavatelé, kteří dětskou práci nevyužívají, naopak získávají bonus ve výši 5 %. Vesnice, kde se všichni pěstitelé bavlníku zdržují využívání dětské práce, získávají finanční podporu; * Vzdělání pro bývalé dětské pracovníky: Společnosti Bayer a Monsanto podporují nadaci, která vznikla za účelem otevření motivačních a podpůrných center ve 20 vesnicích. Tato centra budou bývalé dětské pracovníky připravovat na vstup do formálního vzdělávacího systému; * Opatření pro bezpečné zaměstnávání dětí a zvýšení výnosu z půdy: za tímto účelem dostávají zemědělci zvláštní školení. Z nedávno zveřejněné zprávy Seeds of Change a předchozí zprávy ( The Price of Childhood ) je však zřejmé, že je zapotřebí dalších zlepšení: ceny vyplácené zemědělcům jsou nadále příliš nízké, mladiství starší 14 let (a dospělí) jsou nuceni k dlouhé pracovní době a vystaveni účinkům pesticidů, dospělí vydělávají méně než činí minimální mzda, iniciativa společností Bayer a Monsanto nezahrnuje účast odborů a vzdělávání, které je v tuto chvíli (konec roku 2007) poskytováno, je nedostatečné. Také chybí plná transparentnost ohledně zavádění opatření proti dětské práci a jejich výsledků. Nadnárodní společnosti jako Bayer a Monsanto začaly proti dětské práci činit opatření, ovšem převážně jen v těch oblastech, kde se ocitly pod nátlakem místních organizací. Tyto společnosti přijaly následující opatření: 10 11

8 Jaké kroky by firmy měly podniknout? Aby se při prvním monitoringu dětské práce u dodavatele zabránilo ukrývání dětí, měla by zadavatelská firma své dodavatele za spolupráci a pomoc při jejich uvolňování z práce a zajišťování školní docházky odměňovat. Jakmile je politika nulové dětské práce pevně ustanovena, měl by zadavatel svůj postoj zpřísnit a v případě, že při dalším kole monitorování dojde k odhalení dětské práce, by měly následovat určité sankce. Dodavateli mohou být také jednotlivé rodiny vyrábějící pro daný podnik produkty. Tito lidé pracující z domova jsou obvykle placeni od vyrobeného kusu, a to na základě takové mzdy za kus, že pro zajištění příjmu rodiny alespoň ve výši minimální mzdy je třeba, aby pracovaly i děti. Práce z domova se tak stává jedním z hlavních zdrojů dětské práce. Firmy by proto měly za práci z domova měly nabízet takovou odměnu, která rodinu zabezpečí i bez využívání dětské práce. Pokud jde o lehkou práci dětí ve věku 12 až 14 let, neměla by bránit jejich vzdělání, nemělo by se jednat o práci nebezpečnou, práce by měla být vykonávána pod dohledem a příjmy rodičů by měly dosahovat životního minima. 4 Zajistěte, aby děti, které byly doposud zaměstnávány ve vlastních firemních provozech, plantážích či službách a/nebo v činnostech zajišťovaných dodavateli a subdodavateli v celém dodavatelském řetězci, byly uvolněny z práce a byla jim umožněna řádná a bezplatná školní docházka. Zkušenost ukazuje, že firmy s politikou nulové dětské práce se často spokojí s tím, že děti uvolní z práce, ale už neudělají nic pro to, aby jim zajistily řádnou školní docházku. Existuje několik evidentních případů toho, jak se některé firmy horlivě zbavovaly svých dětských zaměstnanců jen proto, aby zlepšily svou veřejnou image. Jedním z příkladů z nedávné doby je mezinárodní módní značka Esprit, která oznámila svůj záměr okamžitě přerušit veškeré vztahy se svým dodavatelem v Indii v reakci na zjištění, že tento dodavatel využívá dětskou práci. Firmy, které děti pouze propustí a dále je nechají, aby se o sebe postaraly samy, se chovají velmi nezodpovědně. Přitom právě proto, že tyto firmy z práce těchto dětí profitovaly, je teď tím spíše jejich povinností vytvořit pro ně alternativu k práci, kterou představuje vzdělání. Jakákoli polovičatá řešení, například zaměstnávání dětí na poloviční úvazek a zajišťování večerní výuky, jsou z podstaty věci nepřijatelná. Každé dítě má nárok na bezplatné, kvalitní vzdělání v plném rozsahu, a to nikoli odděleně ve školách s omezenou dobou výuky, ale společně s ostatními dětmi

9 Jaké kroky by firmy měly podniknout? 6 Zapojte do odstraňování dětské práce své vlastní zaměstnance a své dodavatele: informujte je a zapojte je do firemního akčního plánu proti dětské práci. Je velmi důležité zapojit zaměstnance vaší vlastní společnosti do firemní politiky, která výslovně označuje dětskou práci jako nepřijatelnou, a to jak ve vlastních činnostech firmy, tak v celém jejím dodavatelském řetězci. Informujte své zaměstwww.stopdetskepraci.cz J a k é k r o k y b y f i r m y m ě l y p o d n i k n o u t? 5 Zajistěte, aby mladí lidé ve věku od 15 do 18 let, kterým mezinárodní úmluvy pracovat dovolují, nebyli vystaveni nejhorším formám dětské práce, jak je specifikováno v Úmluvě Mezinárodní organizace práce č Dodržujte přinejmenším Úmluvou vyžadované dohody mezi vládami, odbory a zastřešujícími průmyslovými sdruženími týkající se riskantní a nebezpečné práce. Mnoho dětí mladších 15 let a zejména mladých lidí ve věku od 15 do 18 let se stává obětí nucených prací či prostituce, je najímáno jako vojáci nebo vykonává nebezpečnou práci, která nepřísluší jejich věku. Příklady nucené či nebezpečné práce můžeme nalézt v sektoru průmyslu či služeb. Jelikož mnoho dětí pracuje v zemědělství, je zde relevantní ještě další úmluva ILO Úmluva č. 184 o zdraví a bezpečnosti v zemědělství. Tato úmluva například vyžaduje ochranná opatření při práci s chemikáliemi (např. pesticidy) a zemědělským náčiním. Jedním z nedávných případů toho, kde taková ochrana neexistuje, jsou bavlníkové plantáže v Indii. Zemědělci pěstující bavlnu pro nadnárodní i indické společnosti zaměstnávají nyní místo malých dětí mladé lidi do věku 18 let. Tito mladí lidé však i nadále pracují na poli bez ochrany proti postřikům pesticidy a pálícímu slunci dvanáct i více hodin denně. Firmy by měly zajistit přinejmenším to, aby děti nevykonávaly ty typy nebezpečné práce, na nichž se na národní úrovni shodla vláda, odbory a zaměstnavatelé. Mohou se však rozhodnout jít ještě dál a nenajímat (a zakázat subdodavatelům najímat) děti na takový druh práce, který sice není schválen jako takový na národní úrovni, nicméně podnik samotný a/nebo jiné zainteresované strany jej za nebezpečný považují. Kupříkladu práce v komerčním zemědělství často na seznamu nebezpečných druhů práce chybí, přestože je obecně považována za velmi nebezpečnou (viz výše uvedený příklad). Firmy by se spolu s odbory, nevládními organizacemi, vládami a místními samosprávami měly zasazovat o to, aby byl sestaven úplný seznam nebezpečných forem dětské práce, včetně práce v zemědělství a v domácnostech. Existuje také problém falešného zaučování, kdy jsou děti nuceny pracovat bez nároku na mzdu a po dlouhou pracovní dobu. Délka zaučování by měla být omezena, odborná praxe by měla být součástí studia, měla by probíhat pod dohledem ministerstva práce či odborových organizací a neměla by dítěti ztěžovat získání vzdělání

10 Jaké kroky by firmy měly podniknout? Jaké kroky by firmy měly podniknout? nance o zákazu dětské práce a poskytněte jim školení, kde se dozvědí, jakým způsobem mohou k odstraňování dětské práce sami přispět (viz také oddíl o IFC/ Světové bance). Totéž platí o dodavatelích vaší firmy. Zaveďte systém monitorování vaší firmy i dodavatelského řetězce, jenž bude ověřován externě. Do smluv své firmy s dodavateli či jinými stranami, které můžete ovlivnit či vybrat, zahrňte ustanovení o tom, že dětská práce je zakázána, a přesné vysvětlení toho, co tento zákaz znamená v praxi. Přinejmenším by to měla být povinnost učinit konkrétní kroky k tomu, aby děti uvolněné z pracovního vztahu mohly navštěvovat školu. Uzavírejte se svými dodavateli dohody zavazující je k tomu, aby i oni sami zajistili, že se jejich vlastní dodavatelé a subdodavatelé budou řídit stejnými standardy. 7 Navažte spolupráci a partnerství s dalšími společenskými orgány, například s národními vládami či místními samosprávami, a společnými silami zajistěte bývalým dětským pracovníkům řádnou celodenní výuku až do věku, kdy jim je Úmluvou č. 138 či zákonem daného státu povoleno pracovat. Společnosti, které zjistí, že jejich činnosti (nebo činnosti jejich dodavatelských řetězců) využívají velké množství dětských pracovníků, často považují za velmi obtížné či přímo nemožné nasměrovat tyto děti do školy. Ve většině případů by se společnosti neměly snažit zakládat či financovat vlastní školy, ale měly by se spojit s ostatními zainteresovanými stranami a společnými silami vytvořit strukturálnější řešení. Na daném řešení by se mělo podílet i ministerstvo školství, případně jeho agentury, a místní samospráva. Jako jednoznačně nejvhodnější řešení se ukazuje, jsou-li bývalí dětští pracovníci zařazeni do řádného vzdělávacího systému a podnik tyto snahy podporuje. Tam, kde děti nemohou (okamžitě) nastoupit do řádné školy, by firmy měly ve spolupráci s místními úřady a občanskými sdruženími přispět k přemosťujícímu či přechodnému vzdělání, jež umožní i starším dětem vstup do řádného vzdělávacího systému s většinou celodenní výukou. Pokud není zařazení do řádného vzdělávacího systému ani dočasné zařazení do soukromého školství možné, měly by společnosti podpořit nástup starších dětí většinou ve věku 12 až 14 let do škol poskytujících odborné vzdělání. Výzkumy dokládají, že děti, které kombinují práci a školu, nedosahují ve škole tak dobrých výsledků a jsou vystaveny většímu riziku, že školu předčasně ukončí. Je třeba dbát na to, aby vedle formálního školství nedocházelo k vytváření paralelních struktur. Školy poskytující přemosťující vzdělávací programy by měly sloužit pouze jako dočasný nástroj směřující k zařazení dětí do řádného vzdělávacího systému s celodenní výukou. Ačkoli je tento proces zejména na odpovědnosti vlády a místních (ne)vládních organizací, firmy a jejich investoři by si měli být vědomi, že sami učitelé děti někdy nutí k tomu, aby pro ně pracovaly. Firmy by měly být partnery v boji proti těmto praktikám

11 Jaké kroky by firmy měly podniknout? 9 Ověřujte pravost rodných listů a spolu s dalšími aktéry se zasazujte o zavedení spolehlivých systémů registrace novorozenců v oblastech, kde takové systémy chybí. Přesný věk dítěte či mladistvého lze často obtížně ověřit či dokonce odhadnout. Rodné listy mohou být falešné, zejména proto, že mnoho zemí postrádá spolehlivý systém registrace novorozenců. Věk může být též posouzen jinými metodami, například lékařskou prohlídkou provedenou spolehlivým lékařem či pohovorem ověřujícím znalosti dítěte (např. pro zjištění, zda dítě dokončilo základní vzdělání). O odhad věku dítěte, například ve vztahu k důležitým událostem ve vesnici, lze také požádat místní obyvatele či úřady. Z obecnějšího hlediska by společnosti měly přispívat k rozvoji spolehlivých veřejných systémů registrace novorozenců, neboť právě těchto systémů se často nedostává. Spolu se sdruženími zaměstnavawww.stopdetskepraci.cz Jaké kroky by firmy měly podniknout? 8 Vyviňte speciální úsilí tam, kde je zapotřebí řešit specifické problémy, s nimiž se potýkají děti z diskriminovaných či marginalizovaných skupin, aby i tyto děti mohly přejít z práce do školy. Mnoho pracujících dětí pochází z ekonomicky znevýhodněného, diskriminovaného či marginalizovaného a přistěhovaleckého prostředí. Děti mohou být diskriminovány pro typ práce, kterou vykonávají jejich rodiče, pro své zázemí, statut přistěhovalců či příslušnost k určité etnické skupině nebo kastě. Zvláštní pozornost vyžadují také děti, které jsou určitým způsobem sociálně vyloučené, jako děti živící se sběrem odpadu, děti ulice, oběti obchodu s lidmi a děti postižené HIV/AIDS. V Číně například mnoho dětí přistěhovalců začíná pracovat proto, že nemají nárok na vzdělání a zdravotní péči, pokud domácnost není registrována v místě, kde pracují rodiče. V Indii je zase mezi pracujícími dětmi neúměrně vysoký podíl dětí z řad dalitů (nedotknutelných), který se ještě zvyšuje v případě sbírání odpadků, obchodování s dětmi a nevolnické dětské práce. Lidé se mnohdy domnívají, že pro děti z takového prostředí je vlastně normální, aby pracovaly a nechodily do školy, a jsou v tomto názoru často utvrzováni místními zájmovými skupinami. O to důležitější je proto potírat VŠECHNY typy dětské práce napříč celým dodavatelským řetězcem a mobilizovat společnost, aby skutečně VŠECHNY děti přestaly pracovat a začaly chodit do školy. Marginalizované a diskriminované děti by se jinak mohly ztratit, ať už posunout se dále v dodavatelském řetězci nebo přejít na jiné typy práce. Odstraňování dětské práce u všech sociálních skupin však možná paradoxně vyžaduje zvláštní úsilí pro zapojení marginalizovaných dětí do řádné denní školní docházky mezi děti z ostatních skupin a zamezení jejich další diskriminaci ve škole. Firmy i vlády by dále měly zajišťovat školicí programy a vytvářet nové pracovní příležitosti pro rodiče a rodinné příslušníky těchto pracujících dětí. V některých případech je třeba poskytovat jim i další typy sociální podpory, která rodině nahradí finanční ztrátu způsobenou výpadkem výdělku dětí. telů, odbory a dalšími zainteresovanými stranami by měly zavedení systému registrace novorozenců důrazně prosazovat a urychlovat. Za zavádění těchto systémů se podniky mohou zasazovat i u příslušných ministerstev (např. ministerstva zdravotnictví) a jejich agentur a na tomto poli s nimi spolupracovat. 10 Boj proti dětské práci musí jít vždy ruku v ruce s dalšími základními pracovními normami ILO a ostatními všeobecně uznávanými pracovními právy. Vedle upuštění od využívání dětské práce by měla být vždy dodržována tato obecně uznávaná základní pracovní práva: 1) svoboda sdružování a právo na kolektivní vyjednávání, 2) odstranění všech forem nucené nebo povinné práce a 3) odstranění diskriminace týkající se zaměstnání a povolání. Tato tři práva jsou popsána v šesti úmluvách: č. 87, 98, 29, 105, 100 a 111. Tato práva pracovníků patří mezi základní lidská práva. Vedle toho jsou rovněž obecně uznávána tato práva pracovníků: právo na bezpečné a zdravé pracovní prostředí, právo na mzdu pokrývající životní náklady a právo nemít neúměrně dlouhou pracovní dobu a nebýt nucen pracovat přesčas. Podnik, který bojuje proti dětské práci, tato práva nemůže používat jako záminku pro porušování jiných práv pracovníků. Stejně tak je nepřípustné, aby firmy ospravedlňovaly zaměstnávání dětí nízkým příjmem jejich rodičů, neboť přesně to je oblast, ve které mohou samy něco změnit (viz také doporučení č. 12). Širší vizi společenské odpovědnosti firem najdete v dokumentu CSR referenční rámec (vydaném v červnu 2007), v němž 36 nizozemských občanských sdružení včetně tamních členů kampaně Stop dětské práci vyjádřilo svá očekávání ohledně odpovědnosti firem vůči společnosti a životnímu prostředí. 11 Spolupracujte s odbory jak v oblasti boje proti dětské práci, tak v otázce dodržování pracovních práv. Odbory hrají v boji s dětskou prací klíčovou úlohu. Na mezinárodní úrovni jsou jednou ze tří součástí Mezinárodní organizace práce (ILO) a jako takové se podílely na jednáních o vzniku současných úmluv ILO o dětské práci. Na úrovni států zastupují odbory zaměstnance při jednáních s vládami o otázkách (nejen) dětské práce. Na úrovni firem jsou těmi, kdo sdružují (dospělé) pracující a mají tak mandát jednat s vedením podniku o mzdách a pracovních podmínkách. Zkušenosti ukazují, že tam, kde panují vyspělé vztahy mezi odborovým svazem (či svazy) a vedením podniku, je riziko výskytu dětské práce mnohem nižší. Na Filipínách například odbory zahrnuly potírání dětské práce do svého kolektivního vyjednávání s podnikem. Začaly tím, že požadovaly politiku pro odstranění dětské práce v hlavní továrně, a poté ji rozšířily i na subdodavatele a dodavatele. Dále pak požadovaly vznik monitorovacího systému pro celý dodavatelský řetězec. Tento přístup k potírání dětské práce se může stát odrazovým můstkem pro boj za 18 19

12 20 21

13 Jaké kroky by firmy měly podniknout? Jaké kroky by firmy měly podniknout? další pracovní práva. Právo na sdružování, je-li ustaveno, lze také využít k tomu, aby se otázka odstranění dětské práce stala předmětem kolektivního vyjednávání. Podniky by měly být při těchto snahách konstruktivními partnery. 12 Vyplácejte dodavatelům takovou cenu, jež jim umožní vyhnout se využívání dětské práce, zaměstnávat místo dětí dospělé (či mladistvé starší 14 nebo 15 let) a poskytnout jim přiměřený plat a podmínky. Pokud je toho zapotřebí, upravte rovněž další prvky své firemní politiky zadávání zakázek tak, aby bylo zajištěno provádění politiky nulové dětské práce a dodržování základních práv pracujících. Nedávno provedený výzkum v oblasti výroby oděvů a obuvi v Albánii a pěstování bavlníku v Indii ukázal, že nízké ceny vyplácené odběratelskými firmami podporují dětskou práci: nízké ceny mohou vést dodavatele k zaměstnávání dětí nebo nutit rodiče, jejichž výdělek nepostačuje pro zajištění přiměřených životních podmínek, aby své děti posílali do práce. Odběratelské firmy by proto měly nejen vyžadovat, aby se jejich dodavatelé zdrželi zaměstnávání dětí, ale měly by také vytvářet podmínky nezbytné k tomu, aby dodavatelé mohli dodržovat pracovní práva. Důležitým kritériem je tedy cena, ale nezanedbatelnou úlohu hrají i ostatní nákupní podmínky. Pozdní objednávky či špatné plánování nákupu ze strany firem vyvíjí na dodavatele tlak. Ti pak v obavě, že pokud nedodají zboží včas, žádné další objednávky již nezískají, ztrácejí veškeré zábrany, jen aby splnili termín uzávěrky, neúměrně prodlužují pracovní dobu a najímají dětské pracovníky na výpomoc. Zjistit, zda jsou pracovníci nuceni zaměstnávat doma své děti, aby splnili výrobní uzávěrku, mohou podniky poměrně snadno. Pokud dospělý vyrobí v průměru pět párů bot denně, ale dodá jich deset, pak je zřejmé, že jsou normy porušovány. 13 Kdykoli je to možné, snažte se převést práci doposud vykonávanou dětmi na jejich rodiče či blízké příbuzné nebo nabídněte rodičům jiné vhodné zaměstnání. Zaměstnat místo dítěte jeho nezaměstnaného rodiče či příbuzného nemusí být vždy možné a dokonce ani žádoucí, ale tam, kde to možné je, mají společnosti morální povinnost tak učinit. Společnosti by také měly poskytnout rodiči či příbuznému školení, jež mu umožní získat práci v dané firmě či jinde za mzdu přinejmenším pokrývající jeho životní náklady. Další možností, kterou do praxe zavedl výrobce módních oděvů Levi Strauss, je nadále dětem vyplácet jejich dřívější mzdu za podmínky, že navštěvují školu, a nabídnout jim práci, jakmile dosáhnou hranice minimálního věku pro vstup do zaměstnání. 14 Nezávisle nebo ve spolupráci s dalšími subjekty vytvářejte pro zaměstnance zařízení typu jeslí či školek, která jim pomohou ochránit své děti před dětským trhem práce. Mnoho dětí, zejména v zemědělství a malých výrobnách, je nuceno vykonávat dětskou práci či postupně se do práce zapojovat, protože jejich rodiče je začínají brát s sebou na pracoviště ve velmi nízkém věku. Předškolní zařízení tomu mohou zabránit a současně dětem nabídnout příležitost si hrát a něco se naučit. Zařízení tohoto typu zároveň zprostí starší děti povinnosti péče o mladší sourozence, která převážně dívkám brání ve školní docházce. 15 Investujte do spolehlivého systému řízení pro potírání dětské práce. Součástí takového systému je aktivní vyhledávání dětské práce v dodavatelských řetězcích, kvalitní samomonitorovací systém a mechanismus stížností, systém reportovaní a transparentnost v psaných zásadách i praxi a konečně monitoring a ověřování třetí stranou s účastí těch, jichž se problém přímo týká. Odpovídající systém řízení zahrnující výše uvedené prvky je nezbytný pro jakoukoli firmu, která chce hodnověrně prohlásit, že její dodavatelský řetězec nevyužívá dětskou práci a neporušuje ani žádná jiná pracovní práva. To se týká zejména odvětví a dodavatelských řetězců v zemích či oblastech, kde je dětská práce rozšířená. V odvětvích, kde se dětská práce vyskytuje, nestačí pouhé konstatování, že firma sama ani její dodavatelé dětskou práci nevyužívají. Mottem by mělo být: nejen slova, ale důkazy. Firmy by neměly pasivně čekat, až je někdo jiný obviní z využívání dětské práce či porušování dalších pracovních práv. Měly by aktivně jednat a provádět vlastní nezávislá šetření. O výsledcích těchto šetření by společnosti měly transparentně informovat a jednoznačně deklarovat, jaké kroky na jejich základě hodlají podniknout, ať už samostatně nebo ve spolupráci s dalšími subjekty. Také zaveďte mechanismus pro stížnosti, který bude spravedlivý, anonymní a otevřený všem. Občanská sdružení a odborové svazy chápou, že dětská práce se může objevit v dodavatelském řetězci zejména v těch zemích, kde neexistuje povinná školní docházka a kde je slabá, chybějící, nedostatečně personálně zajištěná nebo zkorumpovaná pracovní inspekce. Firmy, které jsou ve věci odstraňování dětské práce transparentní a činí důvěryhodné kroky k řešení tohoto problému, jsou v praxi značně oceňovány. Inspekce ověřující nápravu zjištěných nedostatků, ať už jde o dětskou práci nebo nedostatečně placené zaměstnance, může být důvěryhodná pouze tehdy, pokud se monitorovacího procesu účastní i místní organizace. Ještě nezbytnější je jejich účast v případě plánů na zlepšování, například při postupném uvolňování dětí z práce a jejich přesměrování do škol

14 Jaké kroky by firmy měly podniknout? Firmy by proto měly spolupracovat s místními vládami, odbory a nevládními organizacemi. Problém může nastat, jestliže tito partneři mají v daném místě malé či žádné zastoupení. V takovém případě by podniky měly být schopny prokázat, že udělaly vše, co bylo v jejich silách. Mohou například podpořit programy rozvoje dovedností zřizované místními odbory a nevládními organizacemi a spolupracovat s nimi. Pokud všechny snahy selžou, poslední možností zůstává výrobu stáhnout. Pravidelná hlášení ve výše zmíněné věci a ochota zodpovídat otázky zainteresovaných stran je dalším prvkem, který by měl být nedílnou součástí efektivní politiky proti dětské práci či širší politiky firemní odpovědnosti. 16 K ohlašování dětské práce a porušování jiných pracovních práv využívejte internetový online systém. Podniky, které jsou v boji proti dětské práci a porušování pracovních práv nejdále, využívají k upozorňování na tyto případy nástroj rozšířený i mezi nevládními organizacemi, kterým je internet. Ačkoliv řada lidí pracujících v dodavatelském řetězci velkých firem může být negramotná (i když jistě ne všichni), jednotliví pracovníci se mohou obrátit na ostatní a s jejich pomocí nahlásit stížnosti ohledně dětské práce a pracovních podmínek na webové stránce či skrze ovou adresu firmy, jež má o monitorování svého dodavatelského řetězce zájem. Informace o tom, jak podat stížnost, by měly být jednoduché a dostupné v místním jazyce či jazycích. Webová stránka či ová adresa by měla být výrazným způsobem zveřejněna všemi dodavateli firmy. Stížnosti by měly být podávány anonymně, ať už budou či nebudou na webové stránce zveřejňovány. Společnost, která stížnosti obdrží, by na své webové stránce měla pravidelně (např. jednou za 6 měsíců) zveřejňovat jejich počet, povahu a kroky, které podnikla pro nápravu situace. Podobný mechanismus podávání stížností přes internet mohou vytvořit i vícestranné zájmové skupiny. 17 V odvětvích, kde je dětská práce značně rozšířená (např. v kamenolomech, cestovním ruchu, při pěstování kakaa, tabáku, bavlníku, při výrobě bavlny a oděvů, kávy, čaje, rýže a květin), se do boje proti dětské práci můžete zapojit skrze tzv. vícestranné iniciativy, případně je-li vaše firma nadnárodní můžete s některým z globálních odvětvových odborů uzavřít Mezinárodní rámcovou dohodu (International Framework Agreement). V odvětvích, která jsou ohniskem dětské práce, může být její potírání velice obtížné až nemožné, pokud se firma angažuje samostatně. V těchto sektorech je nejlepším, i když ne vždy možným řešením jednat prostřednictvím vícestranných iniciativ (MSI). Na těchto iniciativách se spolupodílejí firmy, odbory a nevládní organizace, někdy též zástupci vlády, odborníci a specializované instituce. Vícestranné iniciativy mají mnoho výhod. Jednou z nich je skutečnost, že společná 24 25

15 Jaké kroky by firmy měly podniknout? práce výrazně usnadňuje výměnu zkušeností v boji s dětskou prací. Firmy se také mohou spolupodílet na nákladech na monitorování a učí se jedna od druhé i od dalších partnerů. Za třetí, a to je zvlášť důležité, díky spolupráci vytvářejí firmy nové rovné podmínky co se týče nákladů v případech, kdy ony samy či jejich dodavatelé musejí najmout dražší dospělé. Spolupráce s odbory je také zásadní v tom, že dává pracujícím hlas v boji proti dětské práci a za zlepšení pracovních podmínek. Vícestranné iniciativy by však měly splňovat určitá kritéria kvality. Jak již bylo uvedeno, do tohoto úsilí by měly být plně zapojeny odbory. Kromě toho by se vícestranné iniciativy měly mít na pozoru před rizikem, že tempo změn budou určovat jejich nejliknavější členové. Nezbytnými složkami celého úsilí pro to, aby všichni členové vícestranné iniciativy zůstali aktivní, jsou proto transparentnost, právo široké veřejnosti na informace, nezávislá šetření a v případě potřeby i kampaně. Dobrým příkladem takové iniciativy v oděvním průmyslu je nadace Fair Wear Foundation. Další potenciálně efektivní možnost představuje pro nadnárodní společnosti uzavření mezinárodní rámcové dohody s některou s globálních odborových federací, s níž běžně jednají. V této dohodě jsou uvedena pracovní práva (a nutnost nevyužívat a odstraňovat dětskou práci), jež musejí být zajištěna všem zaměstnancům společnosti na všech jejích pracovištích na celém světě, ať již v rámci vlastní činnosti firmy či v jejím dodavatelském řetězci. 18 Firmy by svým zaměstnancům měly zakázat využívání dětských sluhů v domácnosti. Boj s dětskou prací by pro zaměstnance ani vedení firmy neměl končit u tovární brány. Má-li být naplňování práv dětí skutečně zajištěno a má-li být firemní politika boje proti dětské práci koherentní a důvěryhodná, měl by pro majitele a zaměstnance platit zákaz zaměstnávání dětských sluhů v domácnosti. Takový zákaz se případně může stát součástí pracovní smlouvy. Mezinárodní finanční korporace (IFC) je součást Světové banky, která poskytuje společnostem projektové poradenství a finance, zejména na velké projekty. IFC vyvinula rozsáhlou politiku společenské odpovědnosti firem a poskytuje též poradenství při zavádění základních pracovních norem včetně norem týkajících se dětské práce. Ve své dvacetistránkové Poznámce o dobré praxi Jak řešit dětskou práci na pracovišti a v dodavatelském řetězci IFC uvádí několik doporučení pro boj se škodlivými typy dětské práce*. Některá užitečná doporučení IFC: Jak prosadit pravidla o dětské práci IFC (Světová banka) o boji proti dětské práci * při přijímání nových zaměstnanců; * Zaveďte protokol, podle kterého se při zjištění škodlivé dětské práce bude postupovat; * Informujte o této politice zaměstnance, dodavatele, smluvní partnery a místní komunitu; * Získejte podporu vyššího managementu a poskytněte všem řídicím zaměstnancům společnosti školení; * Pěstujte si užší skupinu motivovaných zaměstnanců, kteří se stanou vyslanci této politiky; * Zaměstnancům na všech úrovních poskytněte školící a informativní programy; * Na všech úrovních jasně určete povinnosti jednotlivých zaměstnanců, čímž ve firmě vybudujete systém odpovědnosti; * Odměňujte zaměstnance za úsilí vynaložené na odstranění škodlivé dětské práce; * Vytvořte mechanismus, který (nejen) zaměstnancům umožní nahlašovat přestupky se zárukou důvěrnosti; 26 27

16 Jaké kroky by firmy měly podniknout? Co dělat, pokud je dětská práce zjištěna? * Uvolněte děti z práce, která je škodlivá; * Zapište děti do školy; * Jsou-li děti vytrženy ze svých rodin a komunit, pokuste se je do nich znovu zařadit; * Rodičům nebo dalším dospělým příbuzným dětí, které byly uvolněny ze škodlivé práce, poskytněte alternativní výdělečné aktivity; * Zabývejte se fyzickým a duševním zdravím dětí pracujících za škodlivých podmínek; * Vytvořte takové podmínky, aby děti nebyly nuceny škodlivou práci vykonávat; * Chraňte a vzdělávejte ty děti, které jsou oprávněny pracovat; * Dětem, které splňují minimální věkové požadavky, najděte bezpečnou práci s přiměřenou odměnou a zdravými pracovními podmínkami. * Termín škodlivá dětská práce se ve smlouvách a úmluvách o dětské práci nepoužívá, ale IFC uvádí, že termín zvolila v souladu s doporučeními Úmluvy o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce a Úmluvou o právech dítěte OSN. IFC ji definuje takto: Škodlivá dětská práce sestává ze zaměstnávání dětí, jež je ekonomicky využívá, je potenciálně nebezpečné nebo brání vzdělání dítěte, či škodí zdraví, fyzickému, duševnímu, duchovnímu, morálnímu či společenskému vývoji dítěte. V této definici není výslovně řečeno, zda se vzdělání dítěte vztahuje na povinnou školní docházku. Pokud má tento význam, lze ji pokládat za mezinárodně uznávanou definici. Ale přesto je nejasné, proč se IFC rozhodla používat právě termín škodlivá dětská práce, neboť firmy mají tendenci si jej vykládat jako nejhorší formy škodlivé dětské práce, což nezahrnuje typy dětské práce, které brání vzdělání. Nepodléhejte coby firma klamné představě, že dětská práce je nevyhnutelnou realitou a že zaměstnáváním dětí jim vlastně pomáháte. Zaměstnáváte-li byť i jedno jediné dítě, přispíváte tím k další existenci dětské práce. A dětská práce udržuje chudobu. Boj s dětskou prací naopak napomáhá vytváření většího počtu pracovních míst a lepším mzdám pro dospělé, a tím také zmírňuje chudobu. Místní společenský tlak nebo žalostné životní okolnosti jednotlivců mohou někdy vytvářet dojem, že nejlidštějším či nejsnazším řešením je dítě, které by mělo být ve škole, raději zaměstnat. To by však zpochybnilo princip, že děti nepatří do práce, ale do školy, a podemlelo snahy těch, kteří o naplňování tohoto principu usilují. Navíc i v těch nejhorších podmínkách je nejlepším řešením zaměstnat rodiče nebo jiného dospělého příbuzného, který bude mít nárok na vyšší mzdu. Tento dospělý potom může dítě podporovat a postarat se o to, aby získalo řádné vzdělání. Pokud toto řešení možné není, pak firmy samozřejmě mohou chudé děti a jejich rodiny podporovat i jinak, aniž by dítě zaměstnávaly. Stop dětské práci je lepší chodit do školy Výzva závěrem I. Viz: WCMS_005220/index.htm II. Viz nový informační materiál: III. Viz: IV. V. Viz: VI. Viz webová stránka Global Compact: principle5.html VII. Viz: česky VIII. Viz: česky viz IX. Viz stránka ILO: dyn/declaris/declarationweb.indexpage X. Viz Referenční rámec CSR 36 holandských organizací občanské společnosti: XI. Viz:

17 O kampani Stop dětské práci je lepší chodit do školy Zásady kampaně Stop dětské práci je lepší chodit do školy Stop dětské práci je lepší chodit do školy je mezinárodní kampaň, jejímž cílem je přispět k odstranění dětské práce ve světě. Kampaň se snaží upozornit českou i evropskou veřejnost, že dosáhnout toho lze jen tak, když všechny děti budou mít možnost řádně a plnohodnotně se vzdělávat. Cílem kampaně tedy je, aby se do roku 2015, kdy mají být splněny Rozvojové cíle tisíciletí, dostalo každému dítěti řádného formálního vzdělání po dobu nejméně 8 až 9 let. Smyslem kampaně je zároveň připomenout veřejným činitelům jejich mezinárodní závazky na poli vzdělávání a práv dětí a zasazovat se o větší angažovanost evropských i světových aktérů v řešení problému dětské práce. Projekt Stop dětské práci je lepší chodit do školy realizuje společnost Člověk v tísni a její partneři z Alliance 2015 Concern (Irsko), Hivos (Nizozemsko), WHH (Německo), Ibis (Dánsko) a Cesvi (Itálie) ve spolupráci s dalšími třemi holandskými organizacemi: Spojenými školskými odbory (Algemene Onderwijsbond), FNV a India Committee of the Netherlands (ICN). Více na nebo Kontaktní údaje: Mezinárodní koordinátoři kampaně: c/o: Hivos, attn Veronique Feijen, Postbus 85565, 2508 CG The Hague, The Netherlands, Tel. +31 (0) Gerard Oonk expert na problematiku dětské práce a CSR, India Committee of the Netherlands (ICN). Mariaplaats 4e, 3511 LH Utrecht, The Netherlands, g.oonk@indianet.nl Kampaň v České republice: Petra Weissová/Kateřina Gabrielová koordinátorky kampaně, Člověk v tísni, o.p.s., Sokolská 18, Praha 2 Definice dětské práce: Dětská práce je jakákoli práce vykonávaná dítětem, která může být pro něho nebezpečná nebo bránit jeho vzdělávání, nebo která by škodila zdraví dítěte nebo jeho tělesnému, duševnímu, duchovnímu, mravnímu nebo sociálnímu rozvoji (Úmluva o právech dítěte, článek 32.1) Zásada č. 1: Dětská práce je popřením práva dítěte na vzdělání Poskytování řádného formálního vzdělání je neoddělitelně spjato s vymýcením dětské práce. Cílem musí být do systému formálního vzdělávání aktivně integrovat všechny děti, které nechodí do školy, a udržet je v něm. Děti mají právo na vzdělání minimálně do věku, ve kterém je jim povoleno začít pracovat, což je 15 let (rozvojové země mohou zvolit hranici 14 let). Dále je třeba usilovat o odstranění veškerých bariér, které brání přístupu do místních škol, a zajišťovat finance a infrastrukturu nezbytné pro poskytování kvalitního vzdělání. Zásada č. 2: Veškerá dětská práce je nepřijatelná Úmluva o právech dítěte společně s mnoha dalšími mezinárodními dohodami jednoznačně uznává právo dítěte na život bez vykořisťování. Některé přístupy rozřazují dětskou práci do jednotlivých kategorií, které pak řeší s odlišnou prioritou i strategií. Jinak se tudíž staví k zaměstnání v dolech a jiných nebezpečných odvětvích a jinak k takzvaně bezpečné práci, za jakou je považována například práce v domácnosti, která však dítěti také brání ve školní docházce. Podle kampaně Stop dětské práci sice tyto rozdíly pomáhají poukazovat na ty nejhorší formy zneužívání dětí, avšak bývají často příliš úzce zaměřené a nabízejí jen částečné řešení problému. Úsilí odstranit dětskou práci by se mělo zaměřovat na všechny její podoby a nejlépe i na všechny děti v dané komunitě. nebo

18 Z á s a d y k a m p a n ě S t o p d ě t s k é p r á c i, j e l e p š í c h o d i t d o š k o l y Zásada č. 3: Všechny vlády, mezinárodní organizace a obchodní společnosti jsou povinny zajistit, aby dětská práce nebyla dále tolerována Všechny vlády jsou povinny zamezit tomu, aby v jejich zemi byla povolena nebo trpěna dětská práce. Dále musí zajistit, aby všechny státní orgány, obchodní společnosti i jejich dodavatelé a obchodní partneři po celém světě jednali plně v souladu s Úmluvou o právech dítěte a dalšími mezinárodními dohodami chránícími práva dětí. V rámci své společenské odpovědnosti by měly všechny nadnárodní a jiné obchodní společnosti v současnosti využívající dětskou práci vypracovat a provést plán spočívající v uvolnění dětí z práce jak ve svém vlastním podniku, tak v celém dodavatelském řetězci, a v jejich zařazení do plnohodnotného vzdělávacího systému. Zásada č. 4: Má-li být dětská práce skutečně odstraněna, je třeba dodržovat a prosazovat základní pracovní normy Vymýcení dětské práce je úzce svázáno s prosazováním ostatních pracovních norem na pracovišti práva na sdružování a kolektivní vyjednávání a zákazu nucené práce, dětské práce a diskriminace. Zásadní je dále mzda zaručující existenční minimum, bezpečnost a zdravotní nezávadnost práce a neexistence nucených a nepřiměřených přesčasů. Dětská práce podkopává příležitost dospělých získat práci a být za ni přiměřeně ohodnocen. Zkušenosti dokazují, že výskyt dětské práce je vysoce nepravděpodobný tam, kde existují svobodné odbory a kde jsou dodržovány základní pracovní normy

19 34