MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2014 PETRA JURÁNKOVÁ

2 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Plemena králíků chovaná převážně v zájmových chovech Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Libor Sládek, Ph.D. Vypracovala: Juránková Petra Brno 2014

3 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci na téma Plemena králíků chovaná převážně v zájmových chovech vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb.,o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:.... podpis

4 PODĚKOVÁNÍ Děkuji především Ing. Liboru Sládkovi, Ph.D. za podnětné rady a za odborné vedení při zpracování bakalářské práce. Dále bych také ráda poděkovala mé rodině a příteli, za podporu při studiu.

5 ABSTRAKT Ve své bakalářské práci na téma Plemena králíků chovaná převážně v zájmových chovech jsem se zabývala zoologickým zařazením králíků, jejich domestikací, historií chovu králíků, významem chovu králíků a současným stavem králíků v ČR. Dále jsem se zaměřila na jednotlivá plemena, konkrétně na jejich původ a jejich standardy. Plemena jsou v práci roztříděna dle Vzorníku plemen králíků na velká, střední, malá, zakrslá, krátkosrstá, dlouhosrstá a plemena se zvláštní strukturou srsti. ABSTRACT In his thesis on the topic of breeding rabbits as pets, mostly I dealt with zoological classification of rabbits, their domestication, breeding history rabbits, breeding rabbits significance and current status of rabbits in the Czech Republic. I also focused on individual species, namely their origin and their standards. Breeds are categorized according to work Stencil rabbit breeds to large, medium, small, stunted, short, long and breeds with a special structure of hair. Klíčová slova Králík, plemeno, chov, standard Key words Rabbit, breeding, bred, standard

6 Obsah 1. Úvod Cíl práce.9 3. Domestikace, původ a význam králíků Domestikace králíků Význam chovu králíků Historie Zoologické zařazení králíka domácího Historie chovu králíků v ČR Plemena králíků chovaná v ČR Současný stav králíky v ČR Vybraná plemena králíků chovaných v zájmových chovech Velká plemena Belgický obr (BO) Německý obrovitý strakáč (NoS) Střední plemena Novozélandský bílý (Nb) Kalifornský (Kal) Velký světlý stříbřitý (Vss) Český strakáč (ČS) Malá plemena Holandský (Ho) Zakrslá plemena s normální srstí Hermelín (He) Zakrslý beran (ZB) Krátkosrstá plemena Kastorex (Ca) Dlouhosrstá plemena Angora (A) Plemena se zvláštní strukturou srsti Saténový (Sa) Závěr Přehled použité literatury..35

7 8. Seznam obrázků..38

8 1. ÚVOD Králík může být chován ve farmovém chovu za účelem produkce potravin a surovin, ale také v chovu zájmovém, jehož cílem je záliba a vyplnění volného času chovatele. V chovu králíků nabývá zájmový chov na stále větším významu. Stále více lidí se již nespokojí s pouhým množením zvířat a začínají s organizovaným chovem, který zastřešuje Český svaz chovatelů. Tito chovatelé se snaží o odchov jedinců s co nejkvalitnějším exteriérem, přičemž užitkové vlastnosti často ustupují do pozadí. Cílem organizovaného chovatelství je odchov kvalitních zvířat, jejich registrace a tetování, pořádání výstav a zachování genofondu národních plemen. S otevřením hranic došlo v ČR k nárůstu počtu plemen a barevných rázů králíků a ke zlepšení jejich exteriéru. Výstavy se stávají pestřejší a zajímavější. Popularita jednotlivých plemen i barevných rázů králíků se neustále mění. Momentálně se stále oblíbenějšími stávají zakrslí králíci, jejichž podíl mezi plemeny neustále narůstá a patela barevných rázů se rozšiřuje. Zvířetem v zájmovém chovu se rozumí zvíře, u kterého hospodářský efekt není hlavním účelem chovu, a to buď chované v prostoru k tomu určených, nebo v domácnosti, jehož chov slouží především zájmové činnosti člověka, nebo zvíře sloužící člověku jako společník. Jedná se především o tzv. domácí mazlíčky, kteří slouží lidem pro potěšení a dělají jim společnost. Patří sem také zvířata chovaná v rámci zájmové činnosti člověka pro jeho vlastní potřebu (hospodářský efekt zde není hlavním účelem chovu), např. chovatelství v rámci Českého svazu chovatelů ( chova za účelem prezentace odchovu na výstavách atd.). 8

9 2. CÍL PRÁCE Cílem práce bylo zhodnotit plemena králíků chovaných převážně v zájmových chovech. Dále popsán původ, význam a domestikaci králíka domácího a zhodnotit současnou situaci chovu králíků v ČR a zaměřit se na rozdělení králíků. V poslední řadě charakteristika jednotlivých plemen s jejich standardy. 9

10 3. DOMESTIKACE A VÝZNAM CHOVU KRÁLÍKŮ 3.1 Domestikace králíka Králík domácí (Oryctolagus cuniculus forma domestika) byl domestikován Féničany asi před 3000 lety na Iberském poloostrově nebo v severozápadní Africe. Jako domácí zvíře ho znali Římané (Laštůvka, 2004). Římané chov králíků zaváděli u vojenských posádek umístěných po celém území své velmi rozsáhlé říše. Ve středověku k rozšíření chovu králíků přispěly i kláštery, především francouzské. Později se jejich chov rozšířil i do dalších států, hlavně do Belgie, Anglie, Německa a k nám (Zadina, 2004). Skutečný chov domácího králíka ale začíná až po několika staletích (Schumacher, 2010). 3.2 Význam chovu králíků Hospodářský význam chovu králíků je především v produkci králičího masa nejen pro samozásobení rodin chovatelů, ale i pro potřeby trhu. Jde navíc o rozšíření sortimentu masa, které spotřebitelský trh stále více požaduje. Chov králíků je dále důležitou surovinovou základnou, především pro produkci kožek a králičí srsti, kterou zpracovává kožešnický, kloboučnický i vlnařský průmysl. Králíci mají velký význam i jako laboratorní zvířata v humánním i veterinárním lékařství, ve farmaceutickém průmyslu a jako experimentální materiál při genetickém výzkumu (Dvořák, 1980). Jejich výhodou je krátký generační interval, vysoká plodnost, malé nároky na prostor, vysoká intenzita růstu a možnost využití kompletních krmných směsí (Fournier, 2006). Nevýhodou je vysoká náročnost na lidskou práci a omezené využití mechanizace (Zadina, 2004). 10

11 4. HISTORIE 4.1 Zoologické zařazení králíka domácího Králík patří do třídy savci (Mammalia), řádu zajícovci (Lagomorpha), čeledi zajícovci (Leporidae). Domestikací králíka divokého (Oryctolagus cuniculus) vznikl poddruh králíka domácího (Orctolagus cuniculus forma domestica). Mezi zajícovce patří i zajíc polní. Mezi oběma druhy jsou poměrně velké rozdíly a nemohou se křížit. Od zajíce se králík liší menší velkostí, kratšími ušními boltci, užší a delší hlavou a většími očnicemi, má vyvinutou klíční kost, která u zajíce chybí. Králíci kulturních plemen se však mohou pářit s králíkem divokým a potomstvo získává vzhled divokého králíka (Zadina, 2004). 4.2 Historie králíků chovaná v ČR Ve srovnání s mnoha dalšími druhy domácího zvířectva je králík velmi mladým domácím zvířetem (Schumacher, 2010). Do poloviny 19. Století se u nás nedá hovořit o chovu králíků v dnešních představách. Šlo jen o tzv. stájový chov králíci volně pobíhali ve stájích pro jiné druhy zvířat, především skotu. Teprve na sklonku 19. Století se králíci začali chovat v samostatných ustájovacích prostorách. Chov králíků prošel řadou pozoruhodných změn, od zvířete pouze trpěného se stal zdrojem masa a potěšení mnoha chovatelů. Chov králíků měl velký význam i v období mezi dvěma válkami. Nejvýraznější rozvoj ale nastal v 60. letech 20. století, kdy se výrazně zvýšily počty chovaných zvířat i počet chovaných plemen. Byla dovezena i některá tzv. masná plemena a chov králíků se začal diferenciovat na dva směry. Jedna skupina chovatelů chová králíky pro své potěšení, cílem jejich chovu je odchovat co nejkvalitnější jedince a prezentovat je na výstavách. Druhá skupina chovatelů se zaměřila pouze na užitkové vlastnosti, produkci masa a vlny. Výroba králičího masa se stala jedním z možných způsobů podnikání v živočišné výrobě (Zadina, 2004). Jestliže králíci na konci devatenáctého a na začátku devatenáctého století sloužili ještě převážně jako potrava, zejména v období nouze, v posledních desetiletích se tento hospodářský aspekt stále více vytrácí. Dnes v chovu králíků stojí v popředí spíše sportovní soutěže stejně jako společenské a sociální aspekty (Schumacher, 2010). 11

12 4.3 Plemena králíků chovaná v ČR Plemenem rozumíme skupinu zvířat stejného fylogenetického původu, která má stejné užitkové znaky a vlastnosti. Skupina musí být dostatečně početná. Své vlastnosti přenáší na potomstvo tak dlouho, pokud se nezmění podmínky vnějšího prostředí. Plemena králíků je možné rozdělovat podle různých kritérií. Je to např. užitkovost, podle které se plemena dělí na: - masná - novozélandský bílý (Nb), kalifornský (kal), velký světlý stříbřitý (Vss) aj. - vlnařská angora (A) - kožešinová kastorex (Ca), saténový (Sa) - kombinovaná vídeňský (V) - sportovní či zakrslá - zakrslý beran (Zb), hermelín (H) Nejčastěji se však plemena rozdělují podle hmotnosti a délky srsti. Podle tohoto systému se dělí: - velká plemena - belgický obr (BO), německý obrovitý strakáč (NoS) - střední plemena - velký světlý stříbřitý (Vss), novozélandský bílý (Nb), český strakáč - malá plemena holandský (Ho) - zakrslá plemena - zakrslý beran (Zb), hermelín (H) - dlouhosrstá plemena angora (A) - krátkosrstá Plemena kastorex (Ca) - plemena se zvláštní strukturou srsti - saténový (Sa) (Zadina, 2004). 12

13 4.4 Současný chov králíků v ČR Spotřeba králičího masa od roku 2003 neustále klesá. Důvodem je patrně vyšší cenová hladina a to nejenom celých králíků, ale především výrobků vyšší finalizace a to především králičích dílů, v porovnání s ostatními druhy masa na tuzemském trhu. V roce 2009 byla spotřeba tohoto druhu masa na 2,3 kg a v roce 2010 klesla spotřeba o 4,4 % na 2,2 kg na obyv./rok dle ČSÚ. V roce 2011 se poprvé spotřeba tohoto druhu masa dostala pod úroveň 2kg/obyv./rok, a tento markantní pokles spotřeby pokračoval také v roce Důvodem je malá poptávka po tomto druhu masa vzhledem k jeho cenovým relacím (spotřebitelské ceně), která se blíží cenám zádního hovězího masa. Tento pokles je také způsoben pravděpodobně postupnou změnou životního stylu, protože lidé žijící na venkově nechtějí být každý den vázáni chovem relativně malého počtu zvířat, jejichž produkce mnohdy nepředstavuje pro rodinný rozpočet významnější přínos ( Přes to je produkce králíka stále intenzivní (Edited by C. de Blans and Julian Wiseman, 1998). Spotřeba králičího masa v ČR v kg na obyvatele za rok ,0 3,0 2,9 2,8 2,6 2,6 2,5 2,3 2,2 1,8 1,4 Spotřeba králičího masa v ČR v kg na obyvatele za rok ( 13

14 5. VYBRANÁ PLEMENA KRÁLÍKŮ CHOVANÝCH V ZÁJMOVÝCH CHOVECH 5.1 Velká plemena Jejich živá hmotnost se pohybuje v rozmezí 5,0 9,0 kg. Je pro ně charakteristický mohutný tělesný rámec a dlouhé uši. Dospívají později a s tím souvisí i pomalejší tvorba svaloviny. Proto nejsou králíci těchto plemen vhodní pro intenzivní produkci masa. Maso má i delší svalová vlákna, která jsou tuhá. Spotřeba krmiva je vysoká. Tato plemena se využívají především v zájmovém chovatelství. Horní hranice jejich hmotnosti neomezená (Zadina, 2004) Belgický obr (OB) Standard plemene Světoznámí belgičtí obři jsou největší na světě. Do Čech se dostal z Německa roku Podle jeho původu se mu říkalo flanderský obr. Belgičtí obři se na začátku 20. století u českých chovatelů těšili značné oblibě. Belgický obr je i v současnosti oblíbené plemeno. Je to plemeno náročné na kvalitu a kvantitu krmení. Nehodí se pro začátečníky a z důvodů vysoké hmotnosti ani pro děti (Schippers, 1999). Tělo má dlouhé, mohutné a zavalité se silnou kostrou. Postoj má na silných, vzpřímených hrudních končetinách Délka těla je 70 cm. Hlava silná a velká u samic je jemnější. Pírko je dlouhé a robustní. Uši jsou masité, zpříma nesené a osrstěné s ideální délkou 19 cm. Srst je hustá v podsadě, se stejnoměrnými výraznými pesíky. Délka krycího chlupu je 3 až 4 cm (Fingerland, 1994). Belgičtí obři mají dobráckou povahu. Jejich hmotnost je okolo 7 kg, v praxi i více. Toto plemeno se vyskytuje v různých barevných rázech, například v bílé, jako albín, v divokém zbarvení, v železitě šedé, modrošedé, černé, modré, žluté a činčilové ( Schippers, 1999). 14

15 Obrázek č. 1 - Belgický obr (OB) Měsíční přírůstky hmotnosti: Měsíc Kg 0,7 1,6 2,6 3,6 4,6 5,5 6,3 7,0 Bodovací stupnice: 1. Hmotnost 10 bodů 2. Tvar 20 bodů 3. Typ 20 bodů 4. Srst 15 bodů 5. Barva krycího chlup 20 bodů 6. Barva podsady, případně mezibarva 10 bodů 7. Péče a zdraví 5 bodů 100 bodů (Zadina, 2003). 15

16 5.1.2 Německý obrovitý strakáč (NoS) Standard plemene Velcí strakatí králíci se v Evropě vyskytovali již v 16. století. Jejich křížením s belgickým obrem vznikl v druhé polovině 19. Století vznikl v okolí Lotharingenu ve Francii německý obrovitý strakáč. Ten byl do současné podoby vyšlechtěn kolem roku 1900 v Německu, v okolí Rýna a v Sasku. Co se týče typu a hmotnosti, vykazuje určitou shodu s belgickým obrem. Pro německého obrovitého strakáče je typická kresba. Je bílý a na nose má černého motýlka. Dále má černé oční kroužky, úhořovitý pás na hřbetě, uši a jedna skvrna na každé tváři. Na zadní části boků má 5 až 8 pravidelně rozdělených černých skvrn. Mimo černé kresby jsou králíci s touto kresbou známi také v divokém zbarvení, železitě šedí, madagaskaroví, izabela a modří. Kresba se nedědí čistá ale asi 50 % potomstva má více či méně dobrou kresbu. Je to velký králík, který má ideální hmotnost od 6 kg. Je přátelský, který není díky svým rozměrům vhodný pro děti. Vyžaduje hodně potravy ( Schippers,1999). Obrázek č. 2 - Německý obrovitý strakáč (NoS) Měsíční přírůstky hmotnosti: Měsíc Kg 0,6 1,2 2,3 3,5 4,5 5,0 5,5 6,0 16

17 Bodovací stupnice: 1. Hmotnost 10 bodů 2. Tvar 20 bodů 3. Typičnost 20 bodů 4. Srst 15 bodů 5. Kresba 20 bodů 6. Barva 10 bodů 7. Péče a zdraví 5 bodů 100 bodů (Zadina, 2003). 5.2 Střední plemena Střední plemena jsou vyšlechtěna v různých produkčních směrech, z nich některá na vysokou produkci masnou s vynikající jatečnou výtěžností. Pro plemenitbu se využívá od 6 měsíců (Dvořák, 1973) Novozélandský bílý (Nb) Standard plemene Byl vyšlechtěn v USA před druhou světovou válkou. Chovným cílem bylo získat bílého králíka, který při intenzivním krmení kompletní krmnou směsí dosáhne ve věku týdnu živé hmotnosti 2,5 kg. Podle H.P. Scholze byl k jeho vyšlechtění použit králík novozélandský červený a angora. Do Evropy (Anglie) byl Novozélandský bílý dovezen poprvé v roce Původně se toto plemeno šlechtilo jako masné. Postupně se z něj vyšlechtily různé podoby albína. Stále se však považuje za nejdůležitější plemeno pro tvorbu masných hybridů, a to jak v mateřské, tak i v otcovské pozici. Živá hmotnost je 4 5,5 kg. Tělo mimořádně zavalité, výslovně masného typu, krátké, s abnormálně širokou hrudí a především pánevní partií. Končetiny jsou silné, masivní, krátké, zeširoka nasazené. Barva je bílý, oči růžové s karmínovou panenkou (Zadina, 2003). Má průměrnou plodnost 17

18 stejně i výkrmové vlastnosti. Je to spíše sportovní plemeno, méně vhodné pro faremní chovy (Dvořák, 1973). Obrázek č. 3 - Novozélandský bílý (Nb) Měsíční přírůstky hmotnosti: Měsíc Kg 0,6 1,4 2,3 2,9 3,2 3,5 3,7 4,0 Bodovací stupnice: 1. Hmotnost 10 bodů 2. Tvar 20 bodů 3. Typ 20 bodů 4. Srst 15 bodů 5. Hlava, uši 20 bodů 6. Barva podsady 10 bodů 7. Péče a zdraví 5 bodů 100 bodů (Zadina, 2003). 18

19 5.2.2 Kalifornský (Kal) Standard plemene Toto plemeno bylo vyšlechtěno kolem roku 1925 v Kalifornii ve Spojených státech a to křížením činčil, ruských králíků a bílých novozélandských králíků, s cílem vytvořit rychle rostoucí masné plemeno. Kresba se hodně podobá kresbě ruského králíka. Nosní maska, uši, končetiny a pírko musí být černé, což se ne vždy podaří, a zbytek bílý. Někdy jsou vidět i kalifornští králíci s hnědou havanovitou, ale i s modrou kresbou. Srst je hustá a dobře uzavřená, králík neztrácí žádné teplo nebo jen minimálně, což podporuje rychlý růst (Schippers, 1998). Barva očí je růžová s karmínovou panenkou (Fingerland, 1994). Kalifornský králík je oficiálně uznáno v americkém standardu pro ušlechtilé králíky od roku Krátce po 2. Světové válce se tito králíci dostali jako užitkoví do Nizozemska, ale trvalo až do roku 1966, než byli uznáni v nizozemském standardu. V tehdejším Československu byl standard vydán v roce Jedná se o typické masné plemeno s průměrnou délkou, která je na všech stranách pěkně zakulacená. V posledních letech o toto plemeno vzrůstá zájem chovatelů. Toto plemeno je klidné a nejsou s ním žádné problémy, až na to, že se špatně šlechtí králíci s bezchybnou kresbou. Spotřeba potravy se vyrovná s podobnými plemeny. Hmotnost tohoto plemene je mezi 4000 až 5000g (Schippers, 1998). Jatečná produkce spočívá v tom, že má jemnou kostru a dobré osvalení zejména beder, hřbetu a kýt. Králíci jsou poměrně hodně plodní a králice dobrými matkami (Dvořák, 1973). Obrázek č. 4 - Kalifornský (Kal) 19

20 Měsíční přírůstky hmotnosti: Měsíc Kg 0,6 1,3 2,1 2,7 3,4 3,7 4,0 4,25 Bodovací stupnice: 1. Hmotnost 10 bodů 2. Tvar 20 bodů 3. Typ 20 bodů 4. Srst 15 bodů 5. Kresba a barva kresby 20 bodů 6. Barva bílého základu kresby 10 bodů 7. Péče a zdraví 5 bodů 100 bodů (Zadina, 2003) Velký světlý stříbřitý (Vss) Standard plemene Do Francie se dostali z Indočíny počátkem 17. století s portugalskými námořníky a rozšířili se ve Francii v oblasti Champagne. Do dalších zemí se dostali počátkem 19. století. Tělo je zavalité, tvoří masivní válec s širokou hrudní i pánevní partií. Hlava je robustní, silná, široká a mírně klabonosá, u králic poněkud jemnější. Uši jsou masité, lžičkovitě otevřené o délce 12 až 13 cm. Krk má toto plemeno velmi silný a krátký. Srst je hustá, pružná s pesíky. Délka krycího chlupu je 3 cm. Celkový dojem králíka je mléčný. Vzniká průsvitem modrých podsadových chlupů k světlému krycímu chlupu a pesíkům. Nad tento krycí chlup přečnívají asi o 1 cm černé lesklé pesíky. Světlá stříbřitost i pesíkování jsou po celém povrchu těla rozloženy stejnoměrně. Na břiše je stříbřitost matnější. Barva očí je hnědá, barva drápů tmavě rohovitá. Podsada na celém těle je sytě břidlicově modrá až ke kůži, bez ojedinělých bílých chloupků. Nesmí být černá 20

21 (Fingerland, 1994). Uši má 13 cm dlouhé, dobře obrostlé. Plodnost i jatečná užitkovost jsou průměrné. V chovatelství převládá zájem sportovní (Dvořák, 1973). Obrázek č. 5 - Velký světlý stříbřitý (Vss) Měsíční přírůstky hmotnosti: Měsíc Kg 0,5 1,3 2,2 2,6 3,2 3,4 3,8 4,0 Bodovací stupnice: 1. Hmotnost 10 bodů 2. Tvar 20 bodů 3. Typ 20 bodů 4. Srst 15 bodů 5. Stříbřitost, pesíkování, stejnoměrnost 20 bodů 6. Barva podsady 10 bodů 7. Péče a zdraví 5 bodů 100 bodů (Zadina, 2003). 21

22 5.2.4 Český strakáč (ČS) Standard plemene Český strakáč je plemeno našeho původu, které lze nazvat klenotem našeho chovatelství. Pochází se stájového strakatého králíka z poloviny 19. století., kterého ve stájích chovali rolníci na celém našem území. Dlouhodobým výběrem byl vyšlechtěn do dnešní podoby. Jeho hmotnost je 3,25 4,25 kg, kresba se podobá německému strakáči, ale vzhledem k nižší hmotnosti je kresba jemnější. Plemeno je náročně na chov, protože ani od špičkových výstavních zvířat není jistota kvalitního odchovu. Zbarvení mláďat je značně variabilní. Odchov kvalitních jedinců vyžaduje snažné chovatelské zkušenosti a trpělivost. Základní barva je bílá, kresba má povoleno 10 barevných rázů. Nejčastěji se chová v kresbě černé, dále pak modré, havanovité a černožluté. S různými odchylkami hmotnosti se chová i v zahraničí. Délka uší 10,5 11cm, masité, dobře osrstěné, na koncích zaoblené (Zadina, 2004). Obrázek č. 6 Český strakáč (ČS) Měsíční přírůstky hmotnosti: Měsíc Kg 0,5 0,9 1,5 2,0 2,4 2,7 3,0 3,8 22

23 Bodovací stupnice: 1. Hmotnost 10 bodů 2. Tvar 20 bodů 3. Typ 20 bodů 4. Srst 15 bodů 5. Kresba 20 bodů 6. Barva bílého základu, barva kresby 10 bodů 7. Péče a zdraví 5 bodů 100 bodů (Zadina, 2003). 5.3 Malá plemena Mají živou hmotnost mezi g, pouze malý beran do 3500g. Jejich kostra je jemnější, tělo zavalité, krk nevýrazný. Pro nenáročnost na ustájení a krmení jsou v drobnochovu oblíbena Holandský (Ho) Standard plemene Holandský králík je jedním z nejoblíbenějších plemen. Charakteristická je pro něj zbarvená zadní část těla se zbarvenými pánevními končetinami a bílými ponožkami, které odborně nazýváme manžetami. Zbarvený jsou ještě části hlavy a uši. Zbytek králíka je bílý. Chovatelé, kteří s tímto plemenem jednou začnou, mu většinou zůstávají věrní dlouhé roky. Jedná se o velmi staré plemeno. Jsou známy staré obrazy z doby kolem roku 1400, na kterých se holandští králíci vyskytují. Zbarvení, z něhož je nejznámější černé, a velmi populární j i činčilové, modré a hnědé havanovité, se nedělí zcela čisté. Ve vrhu mladých králíků se tudíž mohou objevit různé barvy a ne všechny mláďata odpovídají standartu. Holandští králíci jsou milí a rádi se nechávají hladit. Dobře se vejdou do ruky, a jsou tudíž velmi vhodní pro děti. Oficiálně u tohoto plemene je uznáno 22 barevných rázů. 23

24 Ideální hmotnost se pohybuje okolo 3000g (Schippers, 1998). Tělo má krátce zavalité a válcovité. Hlava je krátká s širokou čelní a nosní partií. Uši má o délce 9 až 10 cm. Srst má Holandský králík hustou v podsadě s pravidelně rozloženými pesíky, které jen málo převyšují krycí chlup. Délka krycího chlupu je se kolem 2,5 cm (Fingerland, 1994). V Kalifornii byl zušlechťován na střední plemeno a zařazován do brojlerových chovů. Jejich plodnost je malá. Bylo by dobré provádět selekci směrem k vyšší váze, aby přestal být pouze sportovní plemeno a uspokojil chovatele i masnou užitkovostí (Dvořák, 1973). Obrázek č. 7 - Holandský (Ho) Měsíční přírůstky hmotnosti: Měsíc Kg 0,4 0,8 1,2 1,6 2,1 2,5 Bodovací stupnice: 1. Hmotnost 10 bodů 2. Tvar 20 bodů 3. Typ 20 bodů 4. Srst 20 bodů 5. Kresba 20 bodů 6. Barva bílého základu a kresby 10 bodů 7. Péče a zdraví 5 bodů 100 bodů (Zadina, 2003) 24

25 5.4 Zakrslá plemena s normální srstí Rozdělují se na zakrslé berany a klasická zakrslá plemena. Zakrslí berani jsou nejmenší podobou beranů s maximální hmotností do 2000 g. Hmotnost klasických zakrslých králíků je v dospělosti do 1500 g, za ideální se považuje 1000 až 1250 g (Zadina, 2004) Zakrslý beran (ZB) Standard plemene Zakrslý beran byl vyšlechtěn v Nizozemí roku 1952 z francouzských a anglických beranů a zakrslého barevného (Ahrens, Wolters 2007). Plemeno bylo poprvé vystaveno v roce 1964 a ve stejném roce uznáno (Vanhommering, 1998). Ve Švýcarsku byl uznán od roku 1964 (Schmid, 2003). Dneska se vyskytují téměř ve všech barevných rázech (Supuka a kol., 2009). U nás se toto plemeno začal šlechtit v osmdesátých letech Jiří Schӧnfelder a plemeno bylo nakonec uznáno i u nás (Blokeš, 2006). Zakrslý beran je uznán v barevných rázech a kresbách všech plemen s normální srstí s výjimkou strakáčů s klasickou kresbou. U pozice typ se považuje krátké, zavalité tělo bez zřetelného krčního zářezu a vzpřímený postoj. Srst je hustá v podsadě, s elastickými, nepříliš tvrdými pesíky. Jejich délka je okolo 2 až 2,5 cm (Fingerland, 1994). Rozpětí uší je 22 až 28 cm (Fingerland, 1986). Uši jsou svěšeny podél hlavy otvory dovnitř, a co nejtěsněji přiléhají k hlavě. Delším uším dáváme přednost. Dobře osrstěné, masité a na koncích zaoblené uši nevytváří žádné záhyby (Zadina, 2003). Jde vyloženě o sportovní plemeno (Dvořák, 1973). Obrázek č. 8 - Zakrslý beran (ZB) 25

26 Měsíční přírůstky hmotnosti: Měsíc Kg 0,2 0,4 0,7 0,9 1,2 1,5 Bodovací stupnice: 1. Hmotnost 10 bodů 2. Tvar 20 bodů 3. Typ 20 bodů 4. Srst 20 bodů 5. Dle výchozího plemena (u strakáčů kresba) 20 bodů 6. Dle výchozího plemene (u strakáče barva) 10 bodů 7. Péče a zdraví 5 bodů 100 bodů (Zadina, 2003) Hermelín (He) Standard plemene Hermelíni se vyskytují jen v jediné barvě, a to v bílé. Hermelíni s červenýma očima jsou anglického původu, vznikli v druhé polovině minulého století. Hermelín s modrýma očima byli vyšlechtění kolem roku 1920 v Německu. Vznikli zkřížením mimo jiné dalších divokých králíků, holandských králíků a albínů stříbřitého malého. Jako plemeno byl červenooký hermelín uznán v roce 1907 a modrooký hermelín v roce (Schippers, 1998). U nás byl poprvé vystaven ve Cvikově německými chovateli roku 1904 (Schönfelder, 2009). Hermelín červenooký byl prvním klasickým zakrslým plemenem (Zadina, 2004). Počet potomků je proto nízký a ne všechna krytí se podaří. V současné době se naštěstí opět na plodnost dbá. Pokud si ho pořídíte mladého, rychle se ochočí a bude k vám mít důvěru. (Schippers, 1998). Tělo má krátce zavalité, které je stejně široké po celé délce. Končetiny jsou krátké. Na stole má předvést kočičí nášlap. Krk je neznatelný a pírko velmi krátké. Hlava oproti tělu velká. Oči jsou velké a vypouklé. Uši mají mít délku 5,5 cm. Jsou zpříma nesené a osrstěné, které mají být na koncích zaoblené. 26

27 Srst neobyčejné hustá, na omak měkká. Délka krycího chlupu je 1,8 až 2 cm (Fingerland, 1994). Jako menší vady se uvádí línání, dlouhé chlupy, zažloutnutí barvy nebo nízké pokrytí uší srstí (Kozmák, 1927). Také je nežádoucí hrubá nebo příliš řídká srst (Peklo, 1946). Krycí barva je na celém těle čistě bílá, kdy barva podsady se shoduje s barvou krycího chlupu, tedy stříbrný nádech. Barva očí je růžová s karmínovou panenkou (Fingerland, 1994). Obrázek č. 9 - Hermelín (He) Měsíční přírůstky hmotnosti: Měsíc Kg 0,2 0,4 0,6 0,8 1,0 1,2 Bodovací stupnice: 1. Hmotnost 10 bodů 2. Tvar 20 bodů 3. Typičnost 20 bodů 4. Srst 15 bodů 5. barva krycího chlupu 20 bodů 6. barva podsady 10 bodů 7. Péče a zdraví 5 bodů (Zadina, 2003) 100 bodů 27

28 5.5 Krátkosrstá plemena Krátkosrstá plemena náležejí k nejmladším. Jejich srst je vynikající kvality s mimořádně hustou podsadou. Chov je náročný hlavně na kvalitu krmiv a zooveterinární prevenci, neboť jde o zvířata jednostranně přešlechtěná a vyselektovaná z různých plemen. Chovatelství je náročné a vhodné pro zkušené chovatele Kastorex (Ca) Standard plemene Tělo je mírně protažené, válcovité, na přiměřeně silných končetinách. Krk je vzhledem ke krátkosrstosti zřetelnější. Hlava je krátká se širokou čelní i nosní partií, pěkně zakulacená, u králic poněkud jemnější. Uši jsou pevné, vzpřímené, dobře osrstěné, na koncích pěkně zaoblené. Jejich délka je 11 až 12 cm. Rexovitá srst je mimořádně hustá a pružná. Její poloha vzhledem ke kůži je kolmá, nikoliv šikmá jako u králíků s normální srstí. Ideální délka srsti je 18 až 21 mm. Pevné, pružné, ale nikoliv hrubé pesíky mohou podsadu převyšovat o 1 mm, nesmějí být zlevněné nebo zkadeřené. Určitým měřítkem kvality srsti je oblast zátylkového klínu, kde musí být srst rovná, bez vlnění. Barva krycího chlupu je na povrchu těla bobrovitá, červenohnědá, podobná barvě čerstvě vyloupaného kaštanu. Tato krycí barva má zasahovat co nejníže na boky zvířete. Černé konečky krátkých pesíků tvoří na krycí barvě tmavší nádech, kterému říkáme závoj. Hlava, uši, prsa, hrudní končetiny a spodní část boků mají závoj o něco méně výrazný. Oční kroužky a skráňová obruba jsou poněkud světlejší. Uši jsou tmavě lemovány. Vnitřní strany končetin, povrch břicha a spodní pírka jsou bílé, krémově nahnědlý nádech divokých znaků je předností. Skvrny u pohlaví jsou výrazně krémové až červenohnědé. Co nejmenší zátylkový klín má světle hnědý odstín. Barva očí je tmavohnědá, drápy jsou tmavě rohovité až černé. Podsada po celém těle včetně břicha tmavomodrá a zasahuje asi polovinu délky srsti. Na tmavomodrou barvu podsady na povrchu těla navazuje s ostrým ohraničením svítivě červenohnědá mezibarva o šířce kolem 6 až 7 mm. Mezibarva je rovněž ostře ohraničena od úzkého proužku barvy krycího chlupu (Fingerland, 1994). 28

29 Obrázek č. 10 Kastorex (Ca) Měsíční přírůstky hmotnosti: Měsíc Kg 0,5 0,9 1,4 1,9 2,4 2,8 3,3 3,5 Bodovací stupnice: 1. Hmotnost 10 bodů 2. Tvar 20 bodů 3. Typ 15 bodů 4. Srst 20 bodů 5. Barva krycího chlupu 20 bodů 6. Barva podsady a mezibarva 10 bodů 7. Péče a zdraví 5 bodů 100 bodů (Zadina, 2003) 5.6 Dlouhosrstá plemena Dlouhosrstá plemena dále rozlišujeme podle jemnosti srsti a tím i použitelnosti. Chov je náročný hlavně na čistotu a hygienu prostředí, ekonomicky výhodný, vhodný pro zkušenější chovatele a zejména chovatelky (Dvořák, 1973). 29

30 5.6.1 Angora (A) Standard plemene Plemeno s dlouhou srstí. Jeho původní vlastí je Asie. V Evropě se objevily angory počátkem 18. století v Anglii. Některé prameny však hovoří o tom, že se v Anglii objevily již v 15. století. Jméno dostaly podle města Ankary, kde vznikla dlouhosrstá plemena koz a koček. Do Čech se angora dostala roku Přivezli je irští františkáni. Králík se nejdříve nazýval anglický, hedvábný a lidově se mu říkalo ovoce chudých. Větší rozvoj chovu nastal ve dvacátých letech 19. století. Angora se nejdříve choval pouze jako sportovní plemeno ve formě albinotické s cílem dosáhnout co nejdelší vlny. Na výstavách se jeho vlna cenila natolik, že byla oceňována 70 ti body ze 100 možných. V současnosti rozlišujeme mezi srstí výstavní, která má mít 6 8 cm a srstí prodejní o délce 3 4 cm. O rozvoj plemene se aktivně stará Klub chovatelů angor (Schippers, 1998). Tělo má protažené a válcovité. Končetiny dlouhé a silné. Hlava dobře zakulacená a těsně připojená k trupu. Uši jsou masité, vzpřímené a hustě osrstěné. Jejich délka je 11 až 12 cm. Dlouhá srst na čele je zvaná jako čelenka. Rouno angorského králíka má být husté a vyvinuté, aby při rozfouknutí srsti nebyla kůže téměř vidět. Délka srsti na hřbetě může dosahovat až 6 cm. Srst angory se skládá z podsady, polopesíků a pesíku. U barvy jsou přípustné všechny barevné rázy uznaných jednobarevných plemen a bílých králíků s ruskou kresbou. Podsadové chlupy musejí převládat. Tento chlup je po celé délce hedvábně měkký a jemně zvlněný, o vysokém hedvábném lesku. Polopesíky jsou přechodem mezi podsadou a pesíky. Ve své délce poněkud přesahují hedvábnou podsadu a jsou tvořeny o něco hruběji zvlněným chlupem, který je zakončen silnější, rovnou špičkou. Množství polopesíků má být zřetelně menší v porovnání s podsadovým chlupem. Pesíky jsou v naprosté menšině v poměru k podsadovému chlupu i polopesíkům. Jsou tvořeny poněkud silnějším, výrazně rovným vlasem s tvrdší špičkou a svou délkou o něco převyšují jak podsadu, tak polopesíky. U králic všeobecně, ale zejména u starších králic je počet pesíků o něco vyšší než u samců. U bílých angor, které jsou dobrými vlnaři, má srst mírně slonovinovou barvu, což je podmíněno mimořádnou hustotu rouna. Na místech s kratší srstí je barva čistě bílá. U barevných angor odpovídají jednotlivé druhy struktury chlupu příslušným barvám podsady a krycího chlupu výchozích plemen. Oči jsou u bílých červenookých angor růžové s karmínovou panenkou, u bílých modrookých světle modré s tmavší panenkou, u barevných odpovídají výchozímu plemeni. Drápy jsou u bílých angor bílé, u barevných odpovídají barvě drápů výchozích plemen s normální srstí (Fingerland, 1994). 30

31 Obrázek č Angora (A) Měsíční přírůstky hmotnosti: Měsíc Kg 0,5 1,0 1,5 2,0 2,5 2,9 3,3 3,5 Bodovací stupnice: 1. Hmotnost 10 bodů 2. Tvar 20 bodů 3. Typ a plemenné znaky 20 bodů 4. Hustota srsti a vyrovnanost 15 bodů 5. Struktura srsti 20 bodů 6. Barva 10 bodů 7. Péče a zdraví 5 bodů 100 bodů (Zadina, 2003). 31

32 5.7. Plemena se zvláštní strukturou srsti Tato skupina je zastoupena pouze jediným plemenem, a to saténovým. Typickým znakem je osrstění. Chlupy mají menší průměr, což způsobuje nápadné zjemnění srsti. Ta pak má mimořádný, hedvábně třpytivý lesk a silně odráží světelné paprsky (Zadina, 2006) Saténový (Sa) Standard plemene První saténoví králíci vznikli mutaci roku 1932 v Americe. Z Ameriky do Anglie byli importování roku 1947 (Supuka, 2010). Tělo mají mírně zavalité, válcovité, krk je krátký, končetiny silné, středně dlouhé. Hlava u samců je široká v čelní i nosní partii, u králic je poněkud jemnější. Uši jsou masité, dobře osrstěné, na koncích pěkně zaoblené. Jejich délka je 10 až 11,5 cm. Srst je mimořádně hustá, o délce krycího chlupu 2,5 až 3 cm. Pesíky přesahují krycí chlup asi o 3 mm. Toto zmenšení průměru všech chlupů způsobuje nápadné zjemnění srsti, výrazně odlišné od plemen s normální srstí. Všechny druhy chlupů vykazují zvláštní, velice silný, hedvábně třpytivý lesk, vyvolaný rovněž saténovým faktorem. Ten způsobuje vytvoření zcela průhledného, jakoby sklovitého obalu všech chlupů, se schopností silně odrážet světelné paprsky. Jinak odpovídají kritéria pro barvu očí, drápů, krycího chlupu, podsady a event.. mezibarvy kritériím pátých a šestých pozic výchozích plemen s normální srstí (Fingerland, 1994). Obrázek č Saténový (Sa) 32

33 Měsíční přírůstky hmotnosti: Měsíc Kg 0,4 0,9 1,4 1,9 2,3 2,6 2,8 3,0 Bodovací stupnice: 1. Hmotnost 10 bodů 2. Tvar 20 bodů 3. Typ 15 bodů 4. Srst hustota, délka a struktura 20 bodů 5. Saténový lesk 20 bodů 6. Barva krycího chlupu a podsady 10 bodů 7. Péče a zdraví 5 bodů 100 bodů (Zadina, 2003). 33

34 6. ZÁVĚR Chovatelství je ušlechtilá, záslužná a zájmová činnost, která pokud je prováděna systematicky na základě odborných znalostí a zkušeností, přináší každému chovateli uspokojení, radost a dobré výsledky. V práci byl podán ucelený obrázek o plemenech králíků chovaných v zájmových chovech a přiblížení standardu vybraných plemen zařazených do určitých skupin. Zaměřila jsem se na standardy plemen chovaných spíše v zájmových chovech. Pomocí charakteristiky jednotlivých plemen se dá vyvodit, která plemena se hodí spíše do chovu ve venkovních kotcích a která můžeme chovat v domácím prostředí. Mezi nejčastější plemena chována v malochovech patří střední. Tam můžeme zařadit například plemeno Novozélandské, Kalifornské a Velké světlé stříbřité. Tyto plemena chováme převážně ve venkovních prostorech - kotcích. Do domácího prostředí se spíše hodí plemena malá a zakrslá. Zvláště zakrslá plemena jsou v dnešní době velmi populární. Jsou vhodná díky své velikosti a přátelské povaze nejen pro dospělé, ale i pro děti. V zakrslých plemenech je to například Hermelín a Zakrslý beran. V malých Holandský králík. Na závěr bych chtěla říci, že dnešní mladí chovatelé dávají přednost méně náročným plemenům králíků, nejvíce plemenům zakrslým. Velká plemena jsou oblíbená u chovatelů starších, kteří mají dostatek zkušeností, dále pak i ustájovacího prostoru a zároveň i dostatečné množství objemných i jadrných krmiv. Velká plemena králíků preferují chovatelé pro zvýšenou produkci kožek a většího množství masa z méně chovaných jedinců. V neposlední řadě je nutno zmínit, že je mnoho chovatelů, kteří tyto králíky chovají jen pro jejich výjimečný vzhled a klidnou povahu. 34

35 7. PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY AHRENS, Petra a WOLTERS, Josef. Kapesní atlas králíků. 1. Praha: Víkend, s.r.o., 2007, 127 s. ISBN BLANS AND JULIAN WISEMAN, The Nutrition od the Rabbit, ISBN X DVO ŘÁK, Ladislav. Chov králíků. 1. Vydání Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1973, ISB DVOŘÁK, Ladislav. Chov králíků. 2. dopl. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1980, 232 s. ISBN FINGERLAND, Jaroslav. Vzorník plemen králíků. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, s. ISBN FINGERLAND, Jaroslav. Vzorník plemen králíků. 1. vyd. Praha: Chovatel, spol. s r. o., s. ISBN FOURNIER, Alain. Chováme králíky. Praha: Víkend, s.r.o., s. ISBN KOMZÁK, S. Vzorník (Standard pro oceňování ušlechtilých králíků). Pardubice: Knihovny Králíkáře československého, s. LAŠTŮVKA, Zdeněk, Zoologie pro zemědělce a lesníky. 3.vyd. Brno: Konvoj, 2004, 264 s. ISBN PEKLO, P. Vzorník - Standard pro oceňování čistokrevných plemen na výstavách v republice Československé. Kladno: Cíl, s. SCHIPPERS, H. L. Králíci. Dobřejovice: Rebo Productions, s. ISBN

36 SCHMID, H. U. Standard Schweitz für die Bewertung der in der Schweitz anerkannten Rasse - Kaninchen. Neuvedeno: Schweizerischer Rassekaninchenzucht - Verband SRKV, s. SCHÖNFELDER, Jiří. Králík hermelín. Chovatel. 2009, roč. 48, č. 11. SCHUMACHER, Christoph, Úspěšný chov králíků, Vyd. Víkend, 2010, ISBN SUPUKA, Peter. Zakrslý saténový. Chovatel. 2010, roč. 49, č. 5. ZADINA, Josef. Vzorník plemen králíků. Brno: Print Typia, spol. s.r.o., s.. ZADINA, Josef a kol. Chov králíků. 1. vyd. Praha: Brázda, s. ISBN ZADINA, Josef. Králík jako domácí mazlíček. Chovatel. 2006, roč. 45, č. 6. VANHOMMERIG, B. Standaard van de in Nederland erkeude Konijneurassen cavia s en kleine knaagdieren. Neuvedeno: Neuvedeno, s. ISBN VERHOEF-VERHALLENOVÁ, Esther. Encyklopedie králíků a hlodavců. Čestlice: Rebo Productions, 1999, 320 s. ISBN

37 INTERNETOVÉ ZDROJE

38 8. SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek č. 1 Belgický obr (BO) Obrázek č. 2 Německý obrovitý strakáč (NoS) Obrázek č. 3 Novozélandský červený (Nč ) Obrázek č. 4 Kalifornský (Kal) Obrázek č. 5 Velký světlý stříbřitý (Vss) Obrázek č. 6 Český strakáč (ČS) 22 Obrázek č. 7 Holandský (Ho).24 Obrázek č. 8 Zakrslý beran (ZB) Obrázek č. 9 Hermelín (He) Obrázek č. 10 Kastorex (Ca) Obrázek č. 11 Angora (A) Obrázek č. 12 Saténový (Sa)

39 39