|
|
- Kamil Kašpar
- před 8 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1
2 ŽIVOTNÍ CYKLUS X BUNĚČNÝ CYKLUS Alternativní programy EB: Meiosa, sporulace, párování diferenciace apoptosa PB: Sporulace diferenciace apoptosa-like Externí signály zdroje živin další buňky teplota atd. Změna v dalším vývoji buňky: - alternativní programy - dráhy signální transdukce ROZHODOVÁNÍ: EB: G1 fáze START mitosa X alt. program PB? Před iniciací replikace B.dělení X alt. program VNĚJŠÍ PROSTŘEDÍ EB: Mitosa PB: Buněčné dělení Konstantní Cyklická reprodukce buňky Zachování kontinuity jaderné (DNA) i mimojaderné informace Interní signály
3 METODY STUDIA BUŇEČNÝCH A ŽIVOTNÍCH CYKLU KLASICKÉ METODY 1. SYNCHRONISOVANÉ KULTURY selekční a indukční metody a) SELEKČNÍ - velikost buněk (filtrace) - hustota (gradienty) -stáří filtr b) INDUKČNÍ - složení média (limitace fosfátů, vitaminů etc.) -teplota -tma/světlo (řasy) - chemické látky 2. MATEMATICKÉ METODY Generační doba τ Relativní stáří buňky: a = t / τ, t je doba od posledního dělení 3. MIKROSKOPICKÉ TECHNIKY / BARVENI
4 4. GENETICKÉ METODY: Mutanty buněčného cyklu + molekulárně biologické (genové manipulace) + cytologické Replikace Cytoskelet B.stěna X Organely atd. X Morfologie - TERMINÁLNÍ FENOTYP Problém = LETHALITA termosensitivní (ts) a chladosensitivní (cs) mutanty (termolabilní protein; reversibilní x ireversibilní) Analysy ts (cs) mutant: - terminální fenotyp - komplementace mutace - knihovna divokého kmene (centromerové vektory) isolace genu Analysy genů: - sekvenční/restrikční/počitačová - funkce genu v buňkách: amplifikace, modifikace genu (lokalisace), suprese jiných mutací, lokalisace v buňkách za různých podmínek (imunofluorescence etc.) MUTACE: Zrušení funkce X Změna funkce (např. jiný komplex)
5 MODERNÍ METODY 1. NOVÉ TECHNIKY BARVENÍ / MIKROSKOPIE - GFP (Green fluorescent protein) - varianty barevné, optimalisace pro organismy možnost sledování chování proteinů in vivo (kvasinky - genomové GFP fuse) 2. TECHNIKY GENOMIKY A PROTEOMIKY - sekvenování genomů a) Technika mikroarrays b) Technika 2d elektroforesy / MALDI analysa etc -proteomika c) DATABASE SGD Stanford Genomic Resources Published Datasets Stanford PROTEOME, YPD, d) PROJEKTY PŔÍPRAVY KMENU - EUROSCARF, deleční mutanty, kmeny - TRIPLES database - GFP-tag kmeny - lacz - tag kmeny
6 BUNĚČNÝ CYKLUS PROKARYOT : E. COLI Replikace DNA Růstové pochody (složky biomasy, povrchové struktury) Specifika (x EB): E.coli Generační doba = závisí na kultivačních podmínkách (E.coli: minimální gen. doba = 20 min = 1/2 doby replikace) Interval před zahájením replikace DNA (pouze je-li gen doba > 60min) Fáze B Replikace DNA Fáze C = 40 min (analogie S-fáze) Interval mezi terminací replikace a dělením buňky Fáze D = 20 min (analogie G2+M fází) Gen doba < 60min PŘEKRYVNÉ CYKLY
7 Gen doba < 60min PŘEKRYVNÉ CYKLY Inic. Termin. Dělení τ = 60 min C D τ = 50 min τ = 40 min τ = 30 min
8 BUNĚČNÝ CYKLUS E.COLI Exponenciální balancovaný růst: Dělení: stejná velikost buněk (pouze při balancovaném růstu x variabilní gen.doba) iniciace replikace ve stejném věku buňky tvorba septa v centru tvorba septa závislá na terminaci replikace pravidelná distribuce nukleoidů do dceř. buněk Interní signály Chemické (regulační proteiny; ionty - např. Ca 2+ - myosin-like molekuly; camp, cgmp etc ) Mechanické - stérické zábrany (např. při septaci) Redundantní regulace I. REPLIKACE 1963 (Jacob, Brenner, Cuzin) - role membrány -iniciační místa na membráně - separace nukleoidů
9 INICIACE REPLIKACE 1 x za buněčný cyklus I. 1. DnaA protein iniciátor replikace (koncentrace v b.cyklu stabilní, konzerv.) oric sekvence - 4 vazebná místa pro DnaA protein, vazba cca 20-40ti monomerů DnaA otevření oric pro replikační aparát ROLE MEMBRÁNY: DnaA - ATP = aktivní DnaA = neaktivní DnaA - ADP = neaktivní MONOMERY - vazba na oric DnaA - ATP ATP Poměrně DnaA stabilní DnaA - ADP ADP FOSFOLIPIDY = hlavně fosfolipidy s nenasycenými mastnými kyselinami 2. DnaA + fosfolipidy = neaktivní komplex (agregát) - nadprodukce DnaA - isolována směs: aktivní monomery neaktivní agregát DnaA+fosfolip. Aktivace fosfolipasami (DnaK) Membrána udržuje část DnaA v neaktivnim stavu (neváže oric)
10 II. INTERAKCE oric S MEMBRÁNOU oric sekvence: 11 kopii GATC Methylace Dam methyltransferasou (dam) Po iniciaci replikace - methylován jen rodičovský řetězec HEMIMETHYLOVANÁ DNA - blok reiniciace replikace -? posun vazby na vnější membránu (? Represorový protein) τ = min hemimethyl. DNA cca 8-10 min MODEL 1) Iniciace replikace na vnitřní membráně. - role fosfolipidů - vhodné množství monomeru DnaA-ATP INICIACE - inaktivace nenavázaného DnaA-ATP - agregace BLOK REINICIACE 2) Hemimethyl. oric DNA - posun z vnitřní membrány na inhibitor na vnější membráně, dokud není DnaA-ATP inaktivován X dam - kmeny
11 SEGREGACE NUKLEOIDU - terminace replikace (FtsA exprese -? signál pro buněčné dělení) - separace nukleoidů - posun 1/4 a 3/4 - septace 1963 Jacob - model - růst membrány X - Inhibice syntézy proteinů - nukleoidy zůstanou centrálně obnovení syntézy proteinů - posun nukleoidů bez viditelného růstu membrány inhibitory tvorby septa neovlivní umístění Růst membrány nemá vliv na odtažení nukleoidů MODEL Filamenta-? Vazbanastěnu (membránu) SEPTACE FtsZ protein = prokaryotický homolog tubulinu MukB protein =? Motorový protein - mutanty mukb - nukleoid zůstává v centru - in vitro vazba s mikrotubuly - interakce s FtsZ proteinem - vazba k DNA C-koncovou doménou - homologie s kinesinem a myosinem - Komplex s MukE a MukF ENZOSKELETON - membrána - DNA - cytoskelet -? Regulace Ca 2+, proteinfosforylace) - role i při adaptaci na různé prostředí
12 mukb -změny hydrodynamických vlastností nukleoidů rozbalení bakteriálního chromosomu MukB - ovlivňuje superhelicitu nukleoidu -? Síla nutná pro kondenzaci a oddělení dceřiných nukleoidů MukB - udržuje nukleoidy stacionárních buněk v kondensovaném stavu kondensované domény chromatinu dekondensované domény chromatinu Replication machinery SeqA vazba na hemimethylovanou DNA vedle replikační mašinerie a replikační vidličky, SeqA udržuje replikující se nukleoid v rozbaleném stavu -po remethylaci SeqA disociuje a MukB obnoví kondensovaný stav Oddělování nukleoidů probíhá paralelně s replikací - replikované domény se rovnou posunují na správné místo Replikace a oddělení nukleoidů v PB jsou paralelní procesy (X EB)
13 BAKTERIÁLNÍ CYTOSKELET
14
15 Bakteriální actin-like cytoskeletální proteiny - homologní k aktinu MreB a MreB homology - role v řadě buněčných funkcí (e.g. Regulace buněčného tvaru, segregace chromosomu, buněčná polarita..) - Proteiny uspořádány do helikálních filamentárních struktur - na vnitřní straně membrány MreB X není jasné, zda MreB hraje nějakou roli v cytokinesi E.coli Caulobacter crescentus Filamenta B. subtilis dynamické struktury, změny v průběhu b.cyklu - MreB protein Thermotoga maritima self-assembly in vitro - dlouhá filamenta - MreB využívá in vitro buď ATP nebo GTP pro tvorbu filament, filamenta pevnější než aktinová (podobnější intermediálním filamentům - poskytuje buňkám pevnost ) Možné role: 1 - regulace tvaru tyčovitých bakterií prostřednictvím organizace biosyntetických enzymů mureinu do helikální struktury podél dlouhé osy buňky - vzorec syntézy mureinu, který je zodpovědný za tyčovitý tvar buňky Murein (peptidoglykan) = primární determinanta tvaru bakteriální buňky, tvoří exoskeleton vně plasmatické membrány
16 2. participace na určení buněčné polarity -? Lokalisace specifických proteinů do jednoho nebo obou pólů buňky Např. C.crescentus - diferenciační cyklus - řada proteinů specificky cílena do jednoho nebo obou pólů (např. membránové histidine kinasy). MreB je pro lokalisaci nezbytný. Není-li přítomen, proteiny difusně rozloženy uvnitř buňky. Dále - polární lokalisace proteinů participujících na chemotaxi, pohybu, virulenci.? Mechanismus? 3. Segregace chromosomů - poškozená není-li MreB nukleoidy nesprávně distribuované v cytoplasmě, buňky bez nukleoidů nebo nukleoidy poškozeny septem -Mechanismus pohybu nukleoidu není znám,? Interakce (přímá nebo nepřímá) oric oblasti s MreB cytoskeletem pohyb podél helikální MreB struktury?
17 MamK aktinový homolog - subcelulární organizace membrán magnetosomů = další role pro aktin-like cytoskelet = umístění organel v bakteriální buňce Magnetosomy - na membránu vázané organely Magnetospirillum magneticum obsahující krystaly železa. Membrány magnetosomů = invaginace cytoplasmatické membrány - podél dlouhé osy buňky. - ohraničeny filamentárními MamK strukturami (MamK-GFP), Vazba MamJ - ΔmamK - nejsou filamenta ani uspořádané řetízky magnetosomů. Magnetosomy - role při orientaci bakterií podle magnetického pole, magnetotaktické bakterie -? Role při nalezení optimálního prostředí pro existenci rozhraní mezi kyslíkovým a anoxickým prostředím v půdě (mikroaerofilní bakerie)
18 FtsA aktinový homolog FtsA - komponenta mašinérie buněčného dělení - interakce s C-koncem FtsZ - Lokalizuje do FtsZ ringu -esenciálníprotein FtsA - in vitro tvoří polymerní strukturu -Váže ATP Funkce?
19 ParM a AlfA proteiny - Role při segregaci plasmidů (low copy number) - Kódované plasmidy E.coli ParRMC (parr a parm geny), pars lokus s repeticemi kam se váže ParR Par - E.coli AlfA B.subtilis, segregace plasmidů, tvoří vlákno mezi póly b.
20 Bakteriální tubulin-like cytoskeletální proteiny - homologní k tubulinu 2 typy = FtsZ a BtubA/BtubB proteiny (Prosthecobacter dejongeii), GTPasy FtsZ protein - vytváří transientní dynamickou helikální strukturu podél dlouhé osy buňky a tzv. Z-ring uprostřed buňky Bacillus subtilis - FtsZ konservativní, pravděpodobně u všech prokaryot - GTP-vazebný protein, GTPasová aktivita - in vitro - polymerace do uspořádané struktury - dynamické vlastnosti, růst z nukleačního místa Dynamická lokalizace v průběhu cyklu Assembly ve středu buňky, zůstává alespon polovinu BC než nastává invaginace Během septace: Z-ring shluknutí na konci invaginace half-life méně než minuta, prodloužení u FTsZ mutants s redukovanou GTPasovou aktivitou Assembly FtsZ - vytvoří se aktivní místo pro GTP hydrolysu mezi asociovanými monomery, k hydrolyse docházi asi hned po assembly Lokalisace (FtsZ-GFP)
21 Interaguje s mnoha proteiny
22 Bakteriální homology intermediálních filament Crescentin - homolog intermediálních filament EB - cca 25 % identita a 40 % similarita s IF EB. - zodpovědný za prohnutý tvar Caulobacter crescentus -cresmutanty = změna tvaru na tyčovitý Filamenta crescentinu
23 CfpA a Scc proteiny - u Spirochet cytoplasmatická filamenta- průměr 5-7 nm (EB IF = 8-10) -4-6 filament pod membránou, podél dlouhé osy buňky (helikální), vazba na membránu prostřednictvím proteinů AglZ protein u Myxococcus xanthus - hraje roli v sociální motilitě, interaguje s malými GTPasami -tvoří filamenta in vitro
24 Další bakteriální cytoskeletární proteiny, které nemají homology v EB MinD/ParA třída bakteriálních cytoskeletárních proteinů MinD skupina: umístění bakteriálních míst dělení ParA skupina: oddělování DNA MinD skupina: tvoří dynamickou helikální strukturu pod cytoplasmatickou membránou In vitro tvorba svazků MinD filament bundles v přítomnosti MinE, ATP, a phospholipidových vesiklů.
25 ParA skupina: plasmid partitioning proteins kódované plasmidy - zodpovědné za distribuci nízkokopiových plasmidů do dceřiných buněk In vivo - ParA proteiny tvoří helikální filamenta osciují podél nukleoidů (podobné min ) In vitro tvorba svazků ParF filament v přítomnosti ParG a ATP.
26 BUNĚČNÉ DĚLENÍ - TVORBA SEPTA Polar annuli (PA) Periseptal annuli (PSA) Elektronová mikroskopie 1983 Vnější membrána Vnitřní membrána Peptidoglykan PSA - vnitřní membrána těsně spojena s peptidoglykanem a vnější membránou - definuje oblast membrány, kde vznikne septum Fluorescenčně značené proteiny - do periplasmatického prostoru - oblasti PSA resp. PA - není volná komunikace se zbytkem periplasmatic. prostoru Komponenty pro tvorbu septa nedifundují, jsou lokalisovány
27 ts MUTANTY = fts (filamenting ts phenotype) - filamenta - blok v buněčném dělení (x mutace ovlivnující i jiné fce - CYKLUS SEPTACE: např sekrece, replikace etc) Předp. fenotyp = filamenta bez PSA (původní PSA dorozdělená) Nebyly identifikovány:? tvorbapsa I. Tvorba nových PSA nezbytná pro růst b. (např. signál pro inkorporaci nového materiálu) = letálni II. Změna lokalisace nových PSA + maturace PSA Zastavení v 1/4 resp. 3/4 délky III. Morfogenese septa Septum - invaginace všech tří vrstev IV. Modifikace PA PA odvozen od původního PSA = obsahuje elementy pro buněčné dělení Předp. fenotyp = filamenta s nekomplet. PSA, náhodně rozmístěná ftsz 84 = nematurovaná PSA náhodně podél filamenta Předp. fenotyp = filamenta s PSA - různá stádia tvorby septa ftsa = kompletní PSA ve správných posicích, po přenesení do permisivní teploty - dokončení sept -začátek invaginace ftsq -ddto enva, cha Změny permeability k antibiotikům
28 MINICELL MODEL: Mutanty min - fenotyp = heterogenní délka buněk v populaci -1 dělení / buněčný cyklus X 3 možná místa dělení Delece min lokusu = MINICELL FENOTYP 3 geny: minc mind mine Analysa min mutant + kmenů nadprodukujících min geny: FENOTYP - nadbytek minc + mind inhibice dělení filamenta - nadbytek mine dělení ve všech místech minicell - delece minc, D, E dělení ve všech místech minicell - delece mine inhibice dělení filamenta 1. Wild type CD E FINÁLNÍ FENOTYP určen poměrem množství min produktů 2. ΔminE nebo nadbytek mincd CD 3. ΔminCD nebo nadbytek mine CD E E E MinC+MinD = inhibitory buněčného dělení ve všech místech MinE = určuje specificitu mincd inhibitoru
29 Min proteiny vytváří dynamické struktury oscilace mezi 2 polovinami buňky MinC a MinD mají stejný pattern i periodicitu oscilace asi oscilují v komplexu (potvrzená interakce MinC a MinD) MinD-ATP vazba na fosfolipidy MinE MinD-ATP MinD-ADP MinE stimuluje ATP hydrolysu jen když je MinD-ATP vázán na membránu ATP a MinE regulují vazbu MinD na membránu Regulace assembly FtsZ uprostřed buňky: MinC je antagonista Z-ring assembly tato funkce stimulovana MinD?MinD přivede MinC k membráně (MinC v nepřítomnosti MinD v cytoplasmě) Cyklus oscilace cca 50s Proč assembly iniciuje na pólu?
30 FtsZ gen - overexprese - minicell fenotyp X nejsou prodloužené buňky - zvýšení frekvence buněčného dělení za buněčný cyklus = dělení v centru zůstává + dělení i na pólech - nadřazeno inhibici min lokusem (nadprodukce mincd částečně suprimuje) - lokalisace PSA INHIBITORY BUNĚČNÉHO DĚLENÍ MinC, MinD SfiA, SfiC: normálně reprimovány dereprese po SOS indukci - reversibilní blok septace (čas pro opravy a rekombinace)
31 Regulace dělení v závislosti na živinách Bacillus subtilis komponenta b.stěny lipoteichoic acid UgtP glucosyltransferasa hodně glukosy - vysoká úroveň aktivity glucolipid biosynthesis pathway UDP-glucose Blok FtsZ assembly glucose 1-phosphate phosphoglucomutasa hodně živin glucose 6-phosphate Lokalizace UgtP v závislosti na živinách UgtP-GFP wt překryvné cykly porucha UgtP dráhy
32 ? Udržuje konstantní poměr FtsZ rings vzhledem k buněčné délce a zajišťuje, že buňka dostatečně naroste a dokončí segregaci chromosomů před cytokinesí
BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA
BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA MITOSA - fáze: Profáze - kondensace chromosomů - 30 nm chromatine fibres vázané na matrix Rozpad Metafáze - párové ( sesterské ) chromatidy - vázané centromerou, seřazené
VíceBuněčný cyklus. Replikace DNA a dělení buňky
Buněčný cyklus Replikace DNA a dělení buňky 2 Regulace buněčného dělení buněčný cyklus: buněčné dělení buněčný růst kontrola kvality potomstva (dceřinných buněk) bránípřenosu nekompletně zreplikovaných
VíceB9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY
B9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY mikrotubuly střední filamenta aktinová vlákna CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY funkce cytoskeletu - udržovat
VíceBUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ SPOLEČNÉ ZNAKY ŽIVÉHO - schopnost získávat energii z živin pro své životní potřeby - síla aktivně odpovídat na změny prostředí - možnost růstu, diferenciace a reprodukce
VíceBakteriální transpozony
Bakteriální transpozony Transpozon = sekvence DNA schopná transpozice, tj. přemístění z jednoho místa v genomu do jiného místa Transpozice = proces přemístění transpozonu Transponáza (transpozáza) = enzym
VíceStruktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 10. Struktury signálních komplexů Ivo Frébort Typy hormonů Steroidní hormony deriváty cholesterolu, regulují metabolismus, osmotickou rovnováhu, sexuální funkce
Více1. AKTINOVY CYTOSKELET (mikrofilamenta)
CYTOSKELET - pohyb bunek, zmeny tvaru bunek - pohyb organel, bunecné procesy (napr. separace chromosomu) - vyzaduje energii (ATP) - CYTOSKELETON = cytoplasmaticky systém vláken - nutný pro bunecný pohyb,
VíceVAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost
VAKUOLA membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost VAKUOLA Funkce: uložiště odpadů a uskladnění chemických látek (fenolické
VíceStavba dřeva. Základy cytologie. přednáška
Základy cytologie přednáška Buňka definice, charakteristika strana 2 2 Buňky základní strukturální a funkční jednotky živých organismů Základní charakteristiky buněk rozmanitost (diverzita) - např. rostlinná
VíceZáklady molekulární biologie KBC/MBIOZ
Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ Mária Čudejková 2. Transkripce genu a její regulace Transkripce genetické informace z DNA na RNA Transkripce dvou genů zachycená na snímku z elektronového mikroskopu.
VíceÚvod do mikrobiologie
Úvod do mikrobiologie 1. Lidské infekční patogeny Subcelulární Prokaryotické o. Eukaryotické o. Živočichové Priony Chlamydie Houby Červi Viry Rickettsie Protozoa Členovci Mykoplasmata Klasické bakterie
VíceIMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány
IMUNOGENETIKA I Imunologie nauka o obraných schopnostech organismu imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány lymfatická tkáň thymus Imunita reakce organismu proti cizorodým
Více3. Nukleocytoplasmatický kompartment rostlinných buněk
3. Nukleocytoplasmatický kompartment rostlinných buněk Co je nukleocytoplasmatický kompartment a jak vypadá u typické rostlinné buňky Jádro buněčné Nositel naprosté většiny genetické informace buňky Jak
VíceGenetická kontrola prenatáln. lního vývoje
Genetická kontrola prenatáln lního vývoje Stádia prenatáln lního vývoje Preembryonální stádium do 6. dne po oplození zygota až blastocysta polární organizace cytoplasmatických struktur zygoty Embryonální
VíceSTRUKTURA A FUNKCE MIKROBIÁLNÍ BUŇKY
Morfologie (tvar) bakterií STRUKTURA A FUNKCE MIKROBIÁLNÍ BUŇKY Tři základní tvary Koky(průměr 0,5-1,0 µm) Tyčinky bacily (šířka 0,5-1,0 µm, délka 1,0-4,0 µm) Spirály (délka 1 µm až100 µm) Tvorba skupin
Vícezvyšování počtu jednotlivých mikroorganismů roste počet živých buněk exponencio- nálně otevřeném systému
Definice růstu Růstem myslíme jednak zvyšování počtu jednotlivých mikroorganismů, případně zbytnění jednotlivých organel, a tím i zvětšování jednotlivého mikrobu. Je-li mikroorganismus v uzavřeném prostoru,
Více19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza
19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza Proteosyntéza vyžaduje především zajištění primární struktury. Informace je uložena v DNA (ev. RNA u některých virů) trvalá forma. Forma uskladnění
VíceNejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost
BUŇKA Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence Buňka je schopna uskutečňovat základní funkce organismu: obrázky použity z Nečas: BIOLOGIE LIDSKÉ TĚLO Alberts: ZÁKLADY BUNĚČNÉ BIOLOGIE
VíceTUBULIN-FOLDING COFACTOR A (TFC A) u Arabidopsis
TUBULIN-FOLDING COFACTOR A (TFC A) u Arabidopsis Mikrotubuly Formace heterodimerů α/βtubulinu Translace α a β -tubulin monomerů chaperonin c-cpn správný folding α-tubulin se váže na TFC B a β na TFC
VíceKlonování DNA a fyzikální mapování genomu
Klonování DNA a fyzikální mapování genomu. Terminologie Klonování je proces tvorby klonů Klon je soubor identických buněk (příp. organismů) odvozených ze společného předka dělením (např. jedna bakteriální
VíceMolekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA
Molekulární základy dědičnosti Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulární genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace DNA RNA
VíceBAKTERIÁLNÍ GENETIKA. Lekce 12 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc.
BAKTERIÁLNÍ GENETIKA Lekce 12 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc. -dědičnost u baktérií principiálně stejná jako u komplexnějších organismů -genom haploidní a značně menší Bakteriální genom
VíceSPORULACE BACILLUS SUBTILIS
SPORULACE BACILLUS SUBTILIS 1.Buňka 1 nebo více buněk odlišných DĚLENÍ EXTERNÍ SIGNÁLY (pokles zdrojů výživy, hustota populace) INTERNÍ SIGNÁLY (stádium buněčného cyklu) Signální transdukce SPORULACE HLADOVĚNÍ
VíceBílkoviny a rostlinná buňka
Bílkoviny a rostlinná buňka Bílkoviny Rostliny --- kontinuální diferenciace vytváření orgánů: - mitotická dělení -zvětšování buněk a tvorba buněčné stěny syntéza bílkovin --- fotosyntéza syntéza bílkovin
VíceREPLIKACE, BUNĚČNÝ CYKLUS, ZÁNIK BUNĚK
Molekulární základy dědičnosti - rozšiřující učivo REPLIKACE, BUNĚČNÝ CYKLUS, ZÁNIK BUNĚK REPLIKACE deoxyribonukleové kyseliny (zdvojení DNA) je děj, při kterém se tvoří z jedné dvoušoubovice DNA dvě nová
VíceNUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života
NUKLEOVÉ KYSELINY Základ života HISTORIE 1. H. Braconnot (30. léta 19. století) - Strassburg vinné kvasinky izolace matiére animale. 2. J.F. Meischer - experimenty z hnisem štěpení trypsinem odstředěním
VíceMagnetotaktické bakterie
Magnetotaktické bakterie G- bakterie, objeveny v 60.l. 20.stol. koky, bacily, vibria, spirily; pohyb bičíky obligátně mikroaerofilní nebo anaerobní negativní aerotaxe výskyt: svrchní sedimenty ve vodě
VíceBiologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat
Biologie buňky 1665 - Robert Hook (korek, cellulae = buňka) Cytologie - věda zabývající se studiem buňek Buňka ozákladní funkční a stavební jednotka živých organismů onejmenší známý uspořádaný dynamický
Více7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika
7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika Aby mohl mnohobuněčný organismus efektivně fungovat, je třeba, aby se jednotlivé buňky specializovaly na určité funkce. Nový jedinec přitom
VíceMolekulární mechanismy diferenciace a programované buněčné smrti - vztah k patologickým procesům buněk. Aleš Hampl
Molekulární mechanismy diferenciace a programované buněčné smrti - vztah k patologickým procesům buněk Aleš Hampl Tkáně Orgány Živé buňky, které plní různé funkce (podpora struktury, přijímání živin, lokomoce,
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. OBVSB/Obecná virologie Tento projekt je spolufinancován Evropským
VíceDUM č. 1 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 1 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 02.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: Charakteristika buněčného cyklu eukaryot
VíceToxikologie PřF UK, ZS 2016/ Toxikodynamika I.
Toxikodynamika toxikodynamika (řec. δίνευω = pohánět, točit) interakce xenobiotika s cílovým místem (buňkou, receptorem) biologická odpověď jak xenobiotikum působí na organismus toxický účinek nespecifický
VíceZkušební okruhy k přijímací zkoušce do magisterského studijního oboru:
Biotechnologie interakce, polarita molekul. Hydrofilní, hydrofobní a amfifilní molekuly. Stavba a struktura prokaryotní a eukaryotní buňky. Viry a reprodukce virů. Biologické membrány. Mikrobiologie -
VíceDeterminanty lokalizace nukleosomů
METODY STUDIA CHROMATINU Topologie DNA a nukleosomů Struktura nukleosomu 1.65-1.8 otáčky Struktura nukleosomu 10.5 nt 1.8 otáčky 10n, 10n + 5 146 nt Determinanty lokalizace nukleosomů mechanické vlastnosti
VíceTypy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).
Typy nukleových kyselin Existují dva typy nukleových kyselin (NA, z anglických slov nucleic acid): deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA). DNA je lokalizována v buněčném jádře, RNA v cytoplasmě a
VíceStruktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 2. Posttranslační modifikace a skládání proteinů Ivo Frébort Biosyntéza proteinů Kovalentní modifikace proteinů Modifikace proteinu může nastat předtím než je
VíceEvropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce
Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce Nukleová kyselina gen základní jednotka informace v živých systémech,
Více44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů
Buněčný cyklus MUDr.Kateřina Kapounková Inovace studijního oboru Regenerace a výţiva ve sportu (CZ.107/2.2.00/15.0209) 1 DNA,geny genom = soubor všech genů a všechna DNA buňky; kompletní genetický materiál
VíceZÁKLADY BAKTERIÁLNÍ GENETIKY
Zdroj rozmanitosti mikrorganismů ZÁKLADY BAKTERIÁLNÍ GENETIKY Různé sekvence nukleotidů v DNA kódují různé proteiny Různé proteiny vedou k různým organismům s různými vlastnostmi Exprese genetické informace
VíceStruktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 2. Posttranslační modifikace a skládání proteinů Ivo Frébort Biosyntéza proteinů Kovalentní modifikace proteinů Modifikace proteinu může nastat předtím než je
VíceVytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno
GONOSOMY GONOSOMY CHROMOSOMY X, Y Obr. 1 (Nussbaum, 2004) autosomy v chromosomovém páru homologní po celé délce chromosomů crossingover MEIÓZA Obr. 2 (Nussbaum, 2004) GONOSOMY CHROMOSOMY X, Y ODLIŠNOSTI
VíceKosterní svalstvo tlustých a tenkých filament
Kosterní svalstvo Základní pojmy: Sarkoplazmatické retikulum zásobárna iontů vápníku - depolarizace membrány uvolnění vápníku v blízkosti kontraktilního aparátu vazba na proteiny zajišťující kontrakci
VíceCytoskelet a molekulární motory: Biologie a patologie. Prof. MUDr. Augustin Svoboda, CSc.
Cytoskelet a molekulární motory: Biologie a patologie Prof. MUDr. Augustin Svoboda, CSc. Cytosol: tekutá hmota, vyplňující prostor uvnitř buňky mezi organelami. Ve světelném mikroskopu se jeví jako amorfní
Více2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:
Výběrové otázky: 1. Součástí všech prokaryotických buněk je: a) DNA, plazmidy b) plazmidy, mitochondrie c) plazmidy, ribozomy d) mitochondrie, endoplazmatické retikulum 2. Z následujících tvrzení, týkajících
VíceStruktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 7. Interakce DNA/RNA - protein Ivo Frébort Interakce DNA/RNA - proteiny v buňce Základní dogma molekulární biologie Replikace DNA v E. coli DNA polymerasa a
VíceCentrální dogma molekulární biologie
řípravný kurz LF MU 2011/12 Centrální dogma molekulární biologie Nukleové kyseliny 1865 zákony dědičnosti (Johann Gregor Mendel) 1869 objev nukleových kyselin (Miescher) 1944 genetická informace v nukleových
VíceStruktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 3. Enzymy a proteinové motory Ivo Frébort Enzymová katalýza Mechanismy enzymové katalýzy o Ztráta entropie při tvorbě komplexu ES odestabilizace komplexu ES
VíceVÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ
FUNKCE PROTEINŮ 1 VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ Příklad: protein: dystrofin onemocnění: Duchenneova svalová dystrofie 2 3 4 FUNKCE PROTEINŮ: 1. Vztah struktury a funkce proteinů 2. Rodiny proteinů
Víceprokaryotní Znaky prokaryoty
prokaryotní buňka Znaky prokaryoty Základní stavební jednotka bakterií a sinic Mikroskopická velikost viditelné pouze v optickém mikroskopu Buňka neobsahuje organely Obsahuje pouze 1 biomembránu cytoplazmatickou
VíceBIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ
BIOMEMRÁNA BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA - všechny buňky na povrchu plazmatickou membránu - Prokaryontní buňky (viry, bakterie, sinice) - Eukaryontní buňky vnitřní členění do soustavy membrán KOMPARTMENTŮ - za
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354
I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
VíceREKOMBINACE Přestavby DNA
REKOMBINACE Přestavby DNA variace v kombinacích genů v genomu adaptace evoluce 1. Obecná rekombinace ( General recombination ) Genetická výměna mezi jakýmkoli párem homologních DNA sekvencí - často lokalizovaných
VíceNukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace
ukleové kyseliny Replikace Transkripce, RA processing Translace Prokaryotická X eukaryotická buňka Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen) Život závisí na schopnosti
VíceBuněčný cyklus a molekulární mechanismy onkogeneze
Buněčný cyklus a molekulární mechanismy onkogeneze Imunofluorescence DAPI Přehled regulace buněčného cyklu Základní terminologie: Cycliny evolučně konzervované proteiny s homologními oblastmi; jejich
VíceGenetika bakterií. KBI/MIKP Mgr. Zbyněk Houdek
Genetika bakterií KBI/MIKP Mgr. Zbyněk Houdek Bakteriofágy jako extrachromozomální genomy Genom bakteriofága uvnitř bakterie profág. Byly objeveny v bakteriích už v r. 1915 Twortem. Parazitické org. nemají
VíceGlobální pohled na průběh replikace dsdna
Globální pohled na průběh replikace dsdna 3' 5 3 vedoucí řetězec 5 3 prodlužování vedoucího řetězce (polymerace ) DNA-ligáza směr pohybu enzymů DNA-polymeráza I DNA-polymeráza III primozom 5' 3, 5, hotový
VíceNEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly
NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly RIBOSOMY Částice složené z rrna a proteinů, skládají se z velké kulovité
VíceApoptóza Onkogeny. Srbová Martina
Apoptóza Onkogeny Srbová Martina Buněčný cyklus Regulace buněčného cyklu 1. Cyklin-dependentní kináza (Cdk) cyclin Regulace buněčného cyklu 2. Retinoblastomový protein (prb) E2F Regulace buněčného cyklu
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
VícePřeměna chemické energie v mechanickou
Přeměna chemické energie v mechanickou Molekulám schopným této energetické přeměny se říká molekulární motory. Nejklasičtějším příkladem je svalový myosin (posouvá se po aktinu), ale patří sem i ATP-syntáza
VíceDUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 3 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 02.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: chromatin - stavba, organizace a struktura
VíceMTI Cvičení č. 2 Pasážování buněk / Jana Horáková
MTI Cvičení č. 2 Pasážování buněk 15.11./16.11.2016 Jana Horáková Doporučená literatura M. Vejražka: Buněčné kultury http://bioprojekty.lf1.cuni.cz/3381/sylabyprednasek/textova-verze-prednasek/bunecnekultury-vejrazka.pdf
VíceRůst a vývoj rostlin - praktikum MB130C78
Růst a vývoj rostlin - praktikum MB130C78 Blok 3 Role aktinového cytoskeletu v morfogenezi rostlinných buněk - analýza fenotypu Úlohy: 1. Kvantifikace počtu zkroucených a správně tvarovaných trichomů u
VíceSoučasná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav
Buněčná teorie: Počátky formování: 1840 a dále, Jan E. Purkyně myšlenka o analogie rostlinného a živočišného těla (buňky zrníčka) Schwann T. Virchow R. nové buňky vznikají pouze dělením buněk již existujících
VíceNukleové kyseliny. Nukleové kyseliny. Genetická informace. Gen a genom. Složení nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie
Centrální dogma molekulární biologie ukleové kyseliny 1865 zákony dědičnosti (Johann Gregor Transkripce D R Translace rotein Mendel) Replikace 1869 objev nukleových kyselin (Miescher) 1944 nukleové kyseliny
VíceMolekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA
Molekulárn rní základy dědičnosti Ústřední dogma molekulárn rní biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulárn rní genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace
VíceRegulace enzymových aktivit
Regulace enzymových aktivit Regulace enzymových aktivit: Změny množství enzymu v kompartmentu, buňce, orgánu: - změna exprese, degradace atd. - změna lokalizace Skutečné regulace: - aktivace/inhibice nízkomolekulárními
VíceGenetika zvířat - MENDELU
Genetika zvířat DNA - primární struktura Několik experimentů ve 40. a 50. letech 20. století poskytla důkaz, že genetický materiál je tvořen jedním ze dvou typů nukleových kyselin: DNA nebo RNA. DNA je
VíceObecná biologie a genetika B53 volitelný předmět pro 4. ročník
Obecná biologie a genetika B53 volitelný předmět pro 4. ročník Charakteristika vyučovacího předmětu Vyučovací předmět vychází ze vzdělávací oblasti Člověk a příroda, vzdělávacího oboru Biologie. Mezipředmětové
VíceMOLEKULÁRNĚ BIOLOGICKÉ METODY V ENVIRONMENTÁLNÍ MIKROBIOLOGII. Martina Nováková, VŠCHT Praha
MOLEKULÁRNĚ BIOLOGICKÉ METODY V ENVIRONMENTÁLNÍ MIKROBIOLOGII Martina Nováková, VŠCHT Praha MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE V BIOREMEDIACÍCH enumerace FISH průtoková cytometrie klonování produktů PCR sekvenování
VíceIV117: Úvod do systémové biologie
IV117: Úvod do systémové biologie David Šafránek 3.12.2008 Obsah Obsah Robustnost chemotaxe opakování model chemotaxe bakterií nerozliseny stavy aktivity represoru aktivita = ligandy a konc. represoru
VíceExprese genetické informace
Exprese genetické informace Tok genetické informace DNA RNA Protein (výjimečně RNA DNA) DNA RNA : transkripce RNA protein : translace Gen jednotka dědičnosti sekvence DNA nutná k produkci funkčního produktu
VíceRIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA
RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA 1. Genotyp a jeho variabilita, mutace a rekombinace Specifická imunitní odpověď Prevence a časná diagnostika vrozených vad 2. Genotyp a prostředí Regulace buněčného
VíceBUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY
BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY 1 VÝZNAM BUNĚČNÉ MOTILITY A MOLEKULÁRNÍCH MOTORŮ V MEDICÍNĚ Příklad: Molekulární motor: dynein Onemocnění: Kartagenerův syndrom 2 BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY
VíceBakalářské práce. Magisterské práce. PhD práce
Bakalářské práce Magisterské práce PhD práce Témata bakalářských prací na školní rok 2015-2016 1 Název Funkční analýza jaderných proteinů fosforylovaných pomocí mitogenaktivovaných proteinkináz. Školitel
VíceMITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE
Cvičení 6: BUNĚČNÝ CYKLUS, MITÓZA Jméno: Skupina: MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE Trvalý preparát: kořínek cibule obarvený v acetorceinu V buňkách kořínku cibule jsou viditelné různé mitotické figury.
VíceBUNĚČNÝ CYKLUS CAULOBACTER CRESCENTUS
BUNĚČNÝ CYKLUS CAULOBACTER CRESCENTUS BUNĚČNÝ CYKLUS CAULOBACTER CRESCENTUS C.crescentus: g - 15 % buněčných proteinů = periodická syntéza nebo syntéza specifická pro buněčný typ -mot + - receptory pro
Více25.2.2014. Genomika. Obor genetiky, který se snaží. stanovit úplnou genetickou informaci. organismu a interpretovat ji v. termínech životních pochodů.
Genomika Obor genetiky, který se snaží stanovit úplnou genetickou informaci organismu a interpretovat ji v termínech životních pochodů. 1 Strukturní genomika stanovení sledu nukleotidů genomu organismu,
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
VíceNukleosidy, nukleotidy, nukleové kyseliny, genetická informace
Nukleosidy, nukleotidy, nukleové kyseliny, genetická informace Centrální dogma Nukleové kyseliny Fosfátem spojené nukleotidy (cukr s navázanou bází a fosfátem) Nukleotidy Nukleotidy stavební kameny nukleových
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. OBVSB/Obecná virologie Tento projekt je spolufinancován Evropským
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. MBIO1/Molekulární biologie 1 Tento projekt je spolufinancován
VíceBUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:
BUNĚČ ĚČNÁ STAVBA ŽIVÝCH ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA: Prokaryota, eukaryota, viry, bakterie, živočišná buňka, rostlinná buňka, organely buněčné jádro, cytoplazma, plazmatická membrána, buněčná stěna, ribozom,
VíceExprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie - genetická informace v DNA -> RNA -> primárního řetězce proteinu 1) transkripce - přepis z DNA do mrna 2) translace - přeložení z kódu nukleových
VíceÚvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA
Slide 1a ROSTLINNÁ BUŇKA Slide 1b Specifické součásti ROSTLINNÁ BUŇKA Slide 1c Specifické součásti ROSTLINNÁ BUŇKA buněčná stěna Slide 1d Specifické součásti ROSTLINNÁ BUŇKA buněčná stěna plasmodesmy Slide
VíceFyziologie AUTOFAGIE. MUDr. JAN VARADY KARIM FNO
Fyziologie AUTOFAGIE MUDr. JAN VARADY KARIM FNO 29.1.2019 Autofagie?? Autofagie Self-eating Regulovaný katabolický jev Degradace a recyklace buněčných cytoplasmatických komponent: malfunkční a staré proteiny,
VíceTypy molekul, látek a jejich vazeb v organismech
Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech Organismy se skládají z molekul rozličných látek Jednotlivé látky si organismus vytváří sám z jiných látek,
VíceMolekulární biotechnologie č.8. Produkce heterologního proteinu v eukaryontních buňkách
Molekulární biotechnologie č.8 Produkce heterologního proteinu v eukaryontních buňkách Eukaryontní buňky se využívají v případě, když Eukaryontní proteiny syntetizované v baktériích postrádají biologickou
VíceEPIGENETIKA reverzibilních změn funkce genů, Epigenetické faktory ovlivňují fenotyp bez změny genotypu. Epigenetická
EPIGENETIKA Epigenetika se zabývá studiem reverzibilních změn funkce genů, aniž by při tom došlo ke změnám v sekvenci jaderné DNA. Epigenetické faktory ovlivňují fenotyp bez změny genotypu. Epigenetická
Vícehttp://www.accessexcellence.org/ab/gg/chromosome.html
3. cvičení Buněčný cyklus Mitóza Modifikace mitózy 1 DNA, chromosom genetická informace organismu chromosom = strukturní podoba DNA během dělení (mitózy) řetězec DNA (chromonema) histony další enzymatické
VíceBuněčné dělení ŘÍZENÍ BUNĚČNÉHO CYKLU
BUNĚČNÝ CYKLUS Buněčné dělení Cykliny a na cyklinech závislé proteinkinázy (Cyclin- Dependent Protein Kinases; Cdk-proteinkinázy) - proteiny, které jsou součástí řídícího systému buněčného cyklu 8 cyklinů
VíceZáklady buněčné biologie
Maturitní otázka č. 8 Základy buněčné biologie vypracovalo přírodozpytné sympózium LP, AM & DK na konferenci v Praze, 1. Máje 2014 Buňka (cellula) je nejmenší známý útvar, který je schopný všech životních
VíceCo nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno
Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno Brno, 17.5.2011 Izidor (Easy Door) Osnova přednášky 1. Proč nás rakovina tolik zajímá?
VíceBuňky, tkáně, orgány, soustavy
Lidská buňka buněčné organely a struktury: Jádro Endoplazmatické retikulum Goldiho aparát Mitochondrie Lysozomy Centrioly Cytoskelet Cytoplazma Cytoplazmatická membrána Buněčné jádro Jadérko Karyoplazma
VíceBuněčné jádro a viry
Buněčné jádro a viry Struktura virionu Obal kapsida strukturni proteiny povrchove glykoproteiny interakce s receptorem na povrchu buňky uvnitř nukleocore (ribo )nukleova kyselina, virove proteiny Lokalizace
VíceUniverzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii
Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta Buňka. Stavba a funkce buněčné membrány. Transmembránový transport. Membránové organely, buněčné kompartmenty. Ústav pro histologii a embryologii Doc. MUDr.
VíceIZOLACE, SEPARACE A DETEKCE PROTEINŮ I. Vlasta Němcová, Michael Jelínek, Jan Šrámek
IZOLACE, SEPARACE A DETEKCE PROTEINŮ I Vlasta Němcová, Michael Jelínek, Jan Šrámek Studium aktinu, mikrofilamentární složky cytoskeletu pomocí dvou metod: detekce přímo v buňkách - fluorescenční barvení
VíceNukleové kyseliny. DeoxyriboNucleic li Acid
Molekulární lární genetika Nukleové kyseliny DeoxyriboNucleic li Acid RiboNucleic N li Acid cukr (deoxyrobosa, ribosa) fosforečný zbytek dusíkatá báze Dusíkaté báze Dvouvláknová DNA Uchovává genetickou
Více