Kolpingův dům: Azylový dům jako forma pomoci osobám v nepříznivé sociální situaci

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Bakalářská práce Kolpingův dům: Azylový dům jako forma pomoci osobám v nepříznivé sociální situaci Veronika Králíková Katedra sociální pedagogiky Vedoucí práce: PhDr. Vladimír Mašát Studijní program: Sociální práce Studijní obor: Sociální a pastorační práce Praha 2014

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci s názvem Kolpingův dům: Azylový dům jako forma pomoci osobám v nepříznivé sociální situaci napsala samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. Souhlasím, aby práce byla zveřejněna pro účely výzkumu a soukromého studia. V Praze dne Veronika Králíková

3 Bibliografická citace Kolpingův dům: Azylový dům jako forma pomoci osobám v nepříznivé sociální situaci: bakalářská práce / Veronika Králíková; vedoucí práce: PhDr. Vladimír Mašát. Praha, s. Anotace Bakalářská práce je zaměřená na zjištění faktorů, které jsou moţnou příčinou tíţivé ţivotní situace klientek azylového domu Kolpingův dům na Praze 8. Mladé ţeny/matky se často nachází v situacích, které nejsou schopny řešit vlastními silami. Snahou této práce bylo konkretizovat moţné příčiny, které je vedly do tohoto azylového domu. Součástí této analýzy bylo také zjistit, s jakým očekáváním do azylového zařízení přicházely a zda byla jejich očekávání splněna. Práce je dělena do dvou částí. Teoretická část je zaměřená na rodinu, její současnou roli, postavení i ekonomickou situaci. Samostatná kapitola je věnována poruchám rodiny a v následující kapitole uvádím, jaké jsou moţnosti pomoci rodinám, které řeší zásadní sociální problémy v této situaci. Empirická část pomocí terénního šetření zjišťuje, jaké důvody jsou moţnou příčinou těţkých ţivotních situací klientek azylového zařízení a jaké faktory tyto situace ovlivňovaly. Klíčová slova Azylový dům pro matky s dětmi, Kolpingův dům, rodina.

4 Summary This dissertation focuses on search for factors, which may be the reason for the unfortunate life situation of the clients in the Kolping House in Prague 8. Young women/mothers often find themselves in circumstances, which they are unable to deal with on their own. The goal of this dissertation is to specify the possible causes that have led these women to an asylum house. Another part of this analysis addresses the expectations that the women who seek asylum generally have, and whether these expectations are being met. The paper is divided into two parts. The theoretical part focuses on family and its current and economic situation. An individual chapter is dedicated to family disorders, which I address in the following chapter where I state options in help for families in these circumstances. Empirical part acquired through field investigation determines the reasons for possible causes of difficult life situations, which the asylum-house clients often find themselves in, and factors that have had effect on these situations. Keywords Asylum House for Mothers with Children, Kolping s House, Family.

5 Poděkování Tímto bych ráda poděkovala vedoucímu práce PhDr. Vladimíru Mašátovi za jeho trpělivost, podporu a mnoho cenných rad při vedení mé práce. Dále bych také chtěla poděkovat vedoucí sociálních sluţeb PhDr. Ludmile Bokové za poskytnutou odbornou pomoc a ochotu při vypracování bakalářské práce.

6 Obsah Prohlášení... 2 Bibliografická citace... 3 Anotace... 3 Summary... 4 Poděkování... 5 Obsah... 6 Úvod Rodina a její role v současné společnosti Ekonomická situace rodiny Poruchy funkce rodiny Podpora rodin se specifickými potřebami Rodina se zanedbávaným, týraným, zneuţívaným dítětem Rodina se členem závislým na drogách Rodina svobodné matky Rozvod Sanace rodiny Moţnosti pomoci rodinám v obtíţné ţivotní situaci Sociální práce Sociální pomoc - sociální sluţby Sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi Krizová pomoc Azylové domy Sdruţení azylových domů (S.A.D.) Azylové domy pro matky dětmi Empirická část... 32

7 4.1 Cíle výzkumu a stanovení hypotézy Kolpingova rodina Kazuistika Metodologie, organizace a realizace výzkumu Analýza údajů Vyhodnocení kvalitativního výzkumu Závěrečné zhodnocení Závěr Seznam pramenů Seznam pouţité literatury Elektronické zdroje Přílohy... 51

8 Úvod V rámci studia na Evangelické teologické fakultě Karlovy univerzity v Praze jsem absolvovala měsíční studentskou praxi v Azylovém domě pro matky s dětmi na Praze 8 1. Během této spolupráce jsem měla moţnost přijít do přímého kontaktu s klientkami tohoto zařízení. Tento azylový dům nese jméno Kolpingův dům. Jeho hlavním posláním je poskytnout pomocnou ruku matkám s dětmi v obtíţné ţivotní situaci. Během svého působení jsem zde získala základní teoretické a praktické dovednosti, které jsou pro práci v azylovém domě nezbytné. Problematika tohoto druhu sociální práce mě natolik zaujala, ţe jsem se rozhodla napsat svou bakalářskou práci právě na toto téma, tedy Kolpingův dům Azylový dům pro matky s dětmi. Cílem mé bakalářské práce je zjistit, jaké moţné důvody a tíţivé ţivotní situace vedou mladé ţeny k pobytu v azylovém zařízení - Kolpingův dům na Praze 8. Dále také zjistit, jaká byla jejich očekávání ještě před ubytováním v azylovém domě a v závěru vyhodnotit, zda byla tato očekávání splněna. Práci člením na teoretickou a praktickou část. V teoretické části se zaměřuji obecně na rodinu, problematiku jejího fungování, dále na současnou situaci rodiny včetně ekonomických aspektů. V práci je zmíněna i problémová stránka rodiny, kdy dochází k rozvodu rodičů, nebo se některý člen rodiny stane závislým na drogách. V této části také popisuji, jaké jsou moţnosti pomoci rodinám v obtíţné ţivotní situaci. V empirické části vycházím ze zkušenosti z mého působení v azylovém domě na Praze 8. Mou snahou je představit Kolpingův dům, uvést jeho poslání a stanovené cíle. Současně zde popisuji danou cílovou skupinu a sluţby, které jsou v tomto zařízení klientkám poskytovány. Analyzuji, jaké konkrétní důvody vedly klientky azylového domu k nutnosti pobytu v tomto typu zařízení a jaké moţné faktory byly příčinou této situace. Zajímala jsem se, jaké měly představy a zda byla jejich očekávání splněna či nikoli. 1 Azylový dům pro matky s dětmi je zařízení pro ubytování matek s malými dětmi, které se dostaly do tak nepříjemné situace, ţe by bez náhradního ubytování nebyly schopny vychovávat své dítě. Matky někdy vyţadují podporu a instruktáţ při výchově dětí, kterou jim poskytují pracovníci azylu. (Matoušek, O.: Slovník sociální práce, Praha: Portál 2008). 8

9 1. Rodina a její role v současné společnosti Rodina je pro společnost nejvýznamnější sociální skupinou. V ní dochází k utváření různých dispozic, které vedou k rozvoji schopností a dovedností jedince pro ţivot ve společnosti. Je to místo, kde by měly být uspokojovány základní potřeby kaţdého jejího člena. Dominantní úlohu má rodina ve vztahu k potřebě citové jistoty a bezpečí. Dítě si v rodině mezi jednotlivými členy utváří a upevňuje různé vzorce chování, postoje a z toho vyplývající sociální role. Rodinu můţeme definovat jako malou společenskou skupinu zaloţenou na svazku muţe a ţeny, na pokrevním vztahu rodičů a dětí nebo na vztahu jej nahrazujícím (tím je myšleno osvojení) 2. Je prostorem, ve kterém dochází k formování osobnosti člověka, prostorem výchovy a růstu budoucích generací. Jako taková je bezesporu základní a nejvýznamnější jednotkou naší společnosti. 3 Rodina je instituce, kterou formuje civilizace, kultura i společnost. 4 V dnešní době se pojem rodiny opírá o příbuzenské vazby. Lidé spolu často společně ţijí dlouhá léta (a to opačného i stejného pohlaví), vzniká mezi nimi citová vazba. Pro dítě je kontakt s matkou, případně s jiným pečovatelem základní (primární) potřebou srovnatelnou s jeho potřebou jídla. 5 Za funkční rodinu můţeme označit takovou, která plní své základní role. Matějček (1988) uvádí dvě základní funkce rodiny: zajištění citového zázemí všem svým členům a přípravu dětí pro život ve společnosti. 6 Kniha s názvem Když doma něco schází tvrdí: K základním funkcím rodiny patří zajišťování potřeb a práv dětí. 7 Funkční rodina je zcela zásadní pro její samotné členy, ale i pro celou společnost. Rodina byla do 18. století v Evropě společenstvím, které své členy zajišťovalo ekonomicky, poskytovalo jim vzdělání a péči v době nemoci i ve stáří. 8 Kaţdá rodina má své rituály a tradice, které se generačně předávají a dodrţují. Tráví spolu volný čas, pořádají oslavy narozenin, předávají si různé příběhy a dovednosti. Toto vše udrţuje stabilitu a odolnost 2 Porov: [cit. dne ] dostupné na internetu: 3 Porov: [cit. dne ] dostupné na internetu: 4 Matoušek,O., Pazlarová,H.: Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny, Praha: Portál, str Porov: Colin, V. L.: Human attachment, Hill College: McGraw 1996, str Matoušek, O., Koláčková, J., Kodymová, P.: Sociální práce v praxi, Praha: Portál 2005, str Tošner, J.: Když doma něco schází, O službách, právech a pomoci nejen pro rodiče, International Year od Family 1994, str Porov: Matoušek,O., Pazlarová,H.: Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny, Praha: Portál 2010, str. 13 9

10 rodiny. Zároveň jsou v kaţdé rodině nastavena určitá pravidla, která usnadňují komunikaci jednotlivých členů. Nejvýznamnější je socializační působení rodiny. 9 Za nejdůleţitější poslání rodiny povaţuji uspokojování potřeb všech svých členů a plnění svých základních funkcí. Dobře fungující rodina je pro dítě a jeho šťastný ţivot a zdravý vývoj přirozeným prostředím. Rodiče mají prioritní a společnou odpovědnost za výchovu dětí a péči o ně, a to i v případě, ţe jiţ spolu nechtějí ţít jako manţelé nebo jako partneři. Kaţdý rodič by si měl uvědomit, ţe jeho dítě ke šťastnému dětství potřebuje mámu i tátu, potřebuje jejich pohlazení, vedení, ale i pokárání, potřebuje i širší rodinu. 10 Klientkami azylového domu, který je blíţe popsán v praktické části, se stávají mladé ţeny (osamělé matky), kterým právě rodinné zázemí a podpora chybí. Lidé pracující v pomáhajících profesích s rodinami, by měli mít obecný přehled o tom, jak se podoba rodiny a její potřeby v průběhu let v naší civilizaci mění. Hodnocení rodiny je oblast, kde se mnohý z nás můţe cítit kompetentní uţ proto, ţe téměř kaţdý má nějakou vlastní zkušenost s rodinou a má své vlastní názory na to, jak by měla správně fungovat. U profesionálních pracovníků, kteří v této oblasti pracují (rodiny hodnotí), je však jejich posouzení závazné a v případě špatného posouzení můţe mít pro dítě nedozírné následky např. v podobě dlouhodobé ústavní péče. Vhodná podpora jeho vlastní rodiny můţe pomoci k tomu, aby dítě vyrůstalo ve vlastní rodině a naopak, při špatném posouzení situace rodiny a dítěte můţe dojít k tomu, ţe dítě bude dalším pobytem v rodině deptáno, v extrémním případě připraveno o ţivot. 11 Současná česká rodina se potýká s řadou socioekonomických překážek, společenských tlaků, kulturně hodnotových proměn a rozporů a vysokých nároků na výchovu dětí a jejich péči. Tyto skutečnosti způsobují ztížení podmínek k jejímu bezproblémovému fungování a obtížnější naplňování jejich potřeb. 12 Téma rodiny je stále aktuální a i přes nárůst rozvodů zůstává rodina pořád nejvýznamnějším opěrným bodem a institucí socializace člověka. Manţelství bylo v minulosti předpokladem rodiny, avšak podoby rodiny i způsoby jejího fungování se mění. 13 Donedávna bylo ostudou být svobodnou matkou a dnes se situace radikálně změnila. Narození dítěte odkládají matky do pozdějšího věku, převaţuje trend souţití 9 Vágnerová, M.: Úvod do psychologie, Praha: Karolinum 1997, str Porov: [cit. dne ] dostupné na internetu: 11 Porov: Matoušek,O., Pazlarová,H.: Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny, str [cit. dne ] dostupné na internetu: 13 Porov: De Sigly,F.: Sociologie současné rodiny, Praha Portál 1999, str. 7 10

11 párů bez uzavření manţelství, zvyšuje se věk vstupu do manţelství a není ojedinělé mít více manţelských partnerů za ţivot. Také role ţeny v rodině se změnila. Ţeny mají vyšší vzdělání, budují si vlastní kariéru a status a prioritou jiţ pro ně není mateřství a výchova dětí. Řekla bych, ţe toto je důsledek velké zaměstnanosti a vytíţenosti ţen, kterým vzniká malý prostor pro výchovu dětí. Změny, které nastaly v rodině během 20. století, nejsou projevem všeobecného úpadku. Neexistuje způsob, jak vrátit zpátky staré časy soudrţných rodin, které se nerozváděly, měly více dětí, a které se staraly o své staré, nemocné, či nemohoucí členy Ekonomická situace rodiny Mezi nejzávaţnější rizika pro rodiny patří zejména jejich špatná finanční situace. Zvláště v posledních letech, kdy dochází k propadu české ekonomiky, je zřejmá stagnace nebo pokles příjmů domácností a nárůst jejich celkových výdajů. V rodinách, kde jsou nezaopatřené děti, mají finanční příjem pouze dospělí - rodiče. Za nezaopatřené dítě povaţujeme dítě do skončení povinné školní docházky. Dále pak do 26 let věku dítěte, jestliţe se připravuje na budoucí povolání nebo se nemůţe připravovat pro nemoc. Finanční pomoc rodinám s nezaopatřenými dětmi se nabízí ve třech oblastech. Jedná se o rodinné dávky, daňovou oblast a podporu při pořizování bydlení. Z nemocenského pojištění, které spadá do systému sociálního pojištění, se vyplácí rodinné dávky, za které povaţujeme peněţitou pomoc v mateřství a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. 15 Do systému státní sociální podpory patří příjmově testované a netestované dávky. Mezi příjmově testované patří porodné, přídavek na dítě (rodinám, které mají příjem niţší neţ 2,4 násobek ţivotního minima. Určen na úhradu potřeb dítěte) a příspěvek na dítě (nesouvisí s péčí o nezaopatřené dítě). Příjmově netestované dávky jsou rodičovský příspěvek a pohřebné. Rodičovský příspěvek je do 4 let věku dítěte. Pokud se jedná o 14 Porov: Matoušek, O. a kol: Metody a řízení sociální práce, Praha: Portál 2003, str Porov: [cit. dne ] dostupné na internetu: 11

12 dítě se zdravotním postiţením, tak je příspěvek prodlouţen do 7 let. Pohřebné je určené rodičům nebo dítěti-zemře-li rodič, který se o nezaopatřené dítě staral. V systému sociální pomoci a sluţeb jsou dávky hmotné nouze, které tvoří podstatnou část příjmu mladým osamělým ţenám i úplným rodinám s nezaopatřenými dětmi. Jsou to příspěvek na ţivobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamţitá pomoc. Podstatnou roli pro zvládání ekonomické funkce rodiny hraje mezigenerační solidarita a vnitrorodinná soudrţnost. Většina českých rodičů a jejich dospělých dětí, které se osamostatnily, se vzájemně finančně podporují, nebo si pomáhají v sociálně obtíţných situacích jako např. při ztrátě zaměstnání, zhoršenému zdravotnímu stavu, zajištění péče o závislého člena rodiny. 16 Problémy kolem peněž a ekonomiky se mohou vyostřit mnoha způsoby, od vyčítání, že někdo z manželů podporuje ze společných peněz své rodiče nebo jiné příbuzné, až po faktické konstatování, že rodina je v těžké finanční krizi, např. tím, že někdo je nezaměstnaný. 17 Nezaměstnanost je obecně pro rodinu velkou zátěţí, protoţe rodina se tak stává ekonomicky znevýhodněnou. Lidé (rodina) jsou vystaveni stresovým situacím vyplývajícím nejen ze ztráty zaměstnání, ale především z často neúspěšné snahy získat zaměstnání jiné. Za závaţný problém komplikující slučitelnost rodičovské a profesní role s negativními finančními dopady do situace rodiny lze povaţovat velmi omezené moţnosti vyuţívání práce na částečný úvazek, pruţné pracovní doby a práce z domova. České ţeny na rozdíl od ţen ve většině vyspělých zemí, (kde existuje moţnost postupného přechodu matek malých dětí z rodičovské dovolené do zaměstnání prostřednictvím zkrácených, či zvolna zvyšujících se úvazků), nemohou z řady důvodů prakticky tuto moţnost vyuţít. S ekonomickou situací rodiny úzce souvisí i bytová otázka. Podpora bydlení mladých rodin je sice ve středu zájmu státu i dalších subjektů, přesto však se většina mladých lidí a rodin s dětmi potýká s finanční nedostupností vlastnického i nájemného bydlení. Tato skutečnost je jedním z negativních faktorů při rozhodování o zaloţení vlastní rodiny. Je moţné najít souvislost mezi danými opatřeními v oblasti podpory rodiny některých evropských států a pozitivními výsledky v podobě niţšího 16 Porov: [cit. dne ] dostupné na internetu: 17 Matějček Z., Dytrych Z.: Krizové situace v rodině očima dítěte, Praha: Grada 2002, str. 9 12

13 demografického zadluţování budoucnosti. 18 Počet těchto států roste. Z hlediska naší budoucnosti je důleţité, aby se mezi ně co nejdříve zařadila i Česká republika. 19 Chtěla bych zmínit také dluhovou problematiku, která začíná být stále závaţnějším tématem. Dluhy (půjčky, dluhy na nájmu a sluţbách např. elektřina, plyn, hypotéky) a finanční neschopnost je splácet se netýká jen sociálně slabých rodin, ale i rodin z tzv. střední vrstvy. Půjčky a hypotéky jsou jedním z faktorů, které stále více rodiny ohroţují. Jestliţe rodina jako dluţník není schopná své povinnosti plnit, můţe to mít za následek i případnou ztrátu domova. 18 Porov: [cit. dne ] dostupné na internetu: 19 Porov: [cit. dne ] dostupné na internetu: 13

14 2. Poruchy funkce rodiny Pod pojmem poruchy funkce rodiny můţeme chápat jako situaci, kdy rodina neplní zcela svoji funkci. Jde o selhání některého člena rodiny při plnění některých nebo všech rodinných funkcí, kdy je duševní zdraví dětí i dospělých ohroţeno. Rodina je vystavena určitým rizikům, která jsou následně zmíněna. Ohrožení základních funkcí rodiny Mezi dvě základní rizika funkčnosti rodiny patří nedostatečné zajištění citového zázemí všem svým členům a neuspokojivá příprava dětí pro ţivot ve společnosti. Tyto dvě funkce mohou být následkem nedostatku času rodiče, který je pohlcen vlastní prací a péčí o domácnost. 20 Vlastní péče o dítě a výchova je odsouvána z důvodu nezbytného zabezpečení rodiny po materiální stránce. Ekonomické znevýhodnění Klíčovým faktorem ohroţení fungování rodiny bývá nízký příjem, který ovlivňuje kvalitu zabezpečování kaţdodenních potřeb jako je strava, bydlení, zdravotní péče, vzdělávání, apod. Častým problémem je také nedobytnost výţivného, která ohroţuje základní existenční potřeby rodiny. Dalším rizikem je chudoba, která hrozí zejména osamoceným matkám. Hmotná nouze má i další sociální dopady, mezi které se řadí i sníţená dostupnost vzdělání. 21 Nezaměstnanost Nezaměstnanost představuje pro rodiny a především osamocené rodiče velké riziko, protoţe případná chudoba se týká všech členů rodiny. Na trhu práce, i přes pracovně právní opatření, jsou často znevýhodňovány především matky samoţivitelky. Byť zákoník práce a tzv. antidiskriminační zákon vymezují právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve všech zaměstnání, nacházejí svobodné matky pracovní uplatnění velmi obtíţně, právě proto, ţe pečují o dítě bez pomoci druhého rodiče. Tyto rodiny se pak stávají závislé na sociálních dávkách a jejich příjmy se pohybují na hranici 20 Porov: Matoušek, O., Koláčková, J., Kodymová, P.: Sociální práce v praxi, Praha: Portál 2005, str Porov: Matoušek, O., Koláčková, J., Kodymová, P.: Sociální práce v praxi, Praha: Portál 2005, str

15 ţivotního minima. 22 Dlouhodobá nezaměstnanost způsobuje změny v životním režimu člověka, snižuje jeho přizpůsobivost, narušuje jeho vztahy k rodině i jiným lidem, je zdrojem nedůvěry, závisti, přenášení viny na druhé, může vést až k izolaci. 23 Bytová problematika V současné době narůstá počet neúplných rodin rozpadem manţelství. Kritickou se stává situace, kdy je matka nucena pro nedostatek moţností jiného bydlení setrvat ve společném bytě s muţem, který ji například týrá. Především tato situace se týká dané cílové skupiny, kterou v praktické části popisuji. Ubytování v azylových domech pro matky s dětmi nabízejí neziskové organizace. Pobyt v azylovém zařízení pro matky s dětmi je však časově ohraničen a má omezenou kapacitu. 24 Sociální izolace a sociální vyloučení V případě, ţe je rodič na výchovu sám, musí zvládat obě rodičovské role současně, čímţ je omezen jeho volný čas. Na kulturní a sportovní aktivity mu nezbývá čas ani energie a také je omezen finančními prostředky (tím mám na mysli zaplacení volnočasových aktivit, případně hlídání dítěte jinou osobou). Hlavní příčinou sociálního vyloučení bývá nezaměstnanost související s uplatňováním některých skupin obyvatel na trhu práce. Do této skupiny také patří jiţ zmiňované mladé matky s dětmi samoţivitelky. Mezi další faktory ovlivňující sociální vyloučení se řadí např. příslušnost k národnostní menšině, nevhodné bydlení, nedostatečné vzdělání, špatný zdravotní stav a podobně Podpora rodin se specifickými potřebami Rodiny se specifickými potřebami se často potýkají s obtíţemi s ekonomickým zabezpečením nebo výchovou dětí a jsou více vystaveny sociálnímu vyloučení. Jedná se 22 Porov: Matoušek, O., Koláčková, J., Kodymová, P.: Sociální práce v praxi, Praha: Portál 2005, str Špatenková N. a kol.: Krizová intervence pro praxi, Praha: Grada Publishing, 2004, str Porov: Matoušek, O., Koláčková, J., Kodymová, P.: Sociální práce v praxi, Praha: Portál 2005, str Porov: Matoušek, O., Koláčková, J., Kodymová, P.: Sociální práce v praxi, Praha: Portál 2005, str

16 o rodiny neúplné, vícedětné, rodiny v systému náhradní rodinné péče, romské rodiny, rodiny se členem se zdravotním postiţením nebo rodiny přistěhovalců. 26 V rodině, ve které je na výchovu dětí pouze jeden z rodičů, je zapotřebí větší podpory. Tato podpora se uskutečňuje v oblasti finanční (oblast sociální politiky) a nefinanční (sféra sociálních sluţeb). Část rodin s dětmi získává finanční podporu podle zákona o státní sociální podpoře. Pokud jsou příjmy rodiny i s dávkami státní sociální podpory pod hranicí životního minima, může rodina dosáhnout přiznání nároku na dávky sociální péče. 27 Klíčovým cílem v oblasti problematiky rodin se specifickou potřebou je zabránit hrozící chudobě, často způsobené i jejich nízkými příjmy a nerovným přístupem na trhu práce, a tím napomáhat vytvářet základní podmínky k jejich bezproblémovému fungování. Je třeba tyto rodiny podporovat a předcházet jejich moţnému sociálnímu vyloučení. Důleţitá je také pomoc při výchově dětí a formování jejich budoucího ţivota, jejich postojů a hodnot. Podpora přitom musí zahrnovat komplexní opatření a musí reagovat na specifické potřeby těchto rodin. Zcela zásadní je pak vytváření podmínek pro posilování jejich maximální soběstačnosti. 28 Dávky sociální péče a sociální sluţby Nízkopříjmovým rodinám s dětmi jsou určeny dávky sociální péče, které jsou například přídavky na dítě, příspěvek na bydlení nebo podpora v nezaměstnanosti. Velmi významnou roli zaujímá také poskytování sociálních aktivizačních sluţeb, které mají těmto rodinám pomoci překonat obtíţné ţivotní situace, jeţ nejsou schopny řešit vlastními silami. Mezi tyto sluţby patří azylové domy pro matky s dětmi (viz téţ Kolpingův dům popsaný v praktické části), jejichţ cílem je poskytnout těmto ţenám pomoc v hledání trvalého řešení jejich problémů a k návratu a zapojení se do společnosti Porov: [cit. dne ] dostupné na internetu: 27 Matoušek O., Koláčková, J., Kodymová, P.: Sociální práce v praxi, Praha Portál, 2005, str Porov: [cit. dne ] dostupné na internetu: 29 Porov: Matoušek O., Koláčková, J., Kodymová, P.: Sociální práce v praxi, Praha Portál, 2005, str

17 V následující části vycházím z pojmu mnohoproblémová rodina, která je jednou z rodin se specifickými potřebami. Definice mnohoproblémové rodiny, kterou uvádí ve své knize Oldřich Matoušek, vychází z Kaplanové (1986) a zní: Mnohoproblémovou rodinou je rodina, která má dlouhodobě více než jeden problém. Soubor problémů takové rodiny se týká řady jednotlivců i řady sfér rodinného života, přičemž rodina sama je nedokáže řešit ani nedokáže využít existujících sociálních služeb. 30 Jedná se o rodinu, ve které nikdo neřeší problémy, kde se jednotliví členové navzájem obviňují, a kde nefunguje komunikace mezi jednotlivými členy rodiny. Rodina nemá jasně dané hranice a nemá ani pevně stanovena pravidla Rodina se zanedbávaným, týraným, zneužívaným dítětem Tuto kapitolu zahájím jednou z mnoha definic rodiny, která je podle mého názoru velmi výstiţná: Rodina je sociologická jednotka tvořená vztahem mezi mužem a ženou, mezi rodiči a dětmi. Členové rodiny se ekonomicky a morálně podporují. Úlohou rodiny je zabezpečit optimální podmínky pro zachování zdraví a tělesný, duševní, citový vývoj dítěte, pro vytváření jeho osobnosti. 32 Zanedbávané, týrané nebo zneuţívané dítě vyrůstá ovšem ve zcela jiné rodině, která plní svou úlohu v některých oblastech nedostatečně nebo vůbec. Členové rodiny se chovají špatně či nevhodně, čímţ je míněno neposkytování nutné péče nebo úmyslné, ale i neúmyslné ublíţování dítěti. Jde většinou o jeho rodiče, nebo o osoby jemu blízké, které ho mají v péči. 33 Zanedbávání, týrání či zneuţívání můţe mít mnoho forem. Mezi týrání fyzické (potaţmo i zanedbávání) můţeme zařadit fackování, opařování, pálení, bití rukou nebo jakýmkoliv jiným předmětem, svazování, topení, nepodávání jídla či pití atd. Toto vše je přímé tělesné ubliţování. 34 Dá se rozpoznat opakovanými nevysvětlenými poraněními, špinavým oblečením, popáleninami, modřinami. Také ale násilnickým 30 Matoušek, O., Koláčková, J., Kodymová, P.: Sociální práce v praxi. Praha: Portál, 2005, str Sobotková I.: Psychologie rodiny, Praha: Portál 2001, str Provazníková, H., Vaníčková. E.: Malá encyklopedie zneužívaného a zanedbávaného dítěte, Růţová linka 1997, str Porov: Matoušek, O., Pazlarová, H.: Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny. Praha: Portál 2010, str Porov: Matoušek, O., Pazlarová, H.: Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny. Praha: Portál 2010, str

18 chováním, projevy přehnané úzkosti či obav, nebezpečným chováním, uzavřeností a zmínkami a bití. Dlouhodobé týrání a zanedbávání má samozřejmě i své následky, na útěky z domova, poškozené sebevědomí, sebevraţedné úmysly a potřeba ubliţovat samo sobě. Dítě si vštípí pocit bezmoci a myslí si, ţe situace se jiţ nedá změnit. Vše můţe skončit váţným tělesným poraněním s trvalými následky. Psychické týrání je většinou poniţování samotného dítěte nebo jeho odmítání. Nadávky, vyhroţování, náhlá separace od druhého rodiče, rozhodování ve věcech, kterým nerozumí a vystavování dítěte traumatizujícím konfliktům v rodině je týrání a emocionální zanedbávání a můţe jít o událost nebo o déletrvající aktivity. Dítěti rodič či osoba, která o něj pečuje, neposkytne psychickou podporu a neexistuje tak vztah mezi dítětem a rodičem pro jeho zdravý fyzický a emocionální vývoj. Dítě má dlouhodobé následky a je moţné, ţe v budoucnu mohou takové děti trpět apatií a ţe se stanou stejnými rodiči, jako měly ony samy. 35 Fyzické i psychické týrání a zanedbávání se týkalo vztahu rodiče a dítěte. Sexuální zneuţívání je odlišné v tom smyslu, ţe se nemusí jednat vţdy o rodiče. Můţe to být učitel, příbuzný, sourozenec atd. Za sexuální zneužívání se považují případy, kdy dítě je objektem sexuálního chování dospělé osoby nebo je jinak angažováno v sexuálních projevech dospělého. 36 Sexuální zneuţívání se liší od jiţ zmíněných dvou zneuţívání (tělesné a psychické), ale mají něco společné. Je to očekávání, ţe zneuţívaný udrţí celou situaci v tajnosti. A dále má zneuţívaný pocit, ţe se nějakým způsobem podílí na tom, co zneuţívající provádí. Protoţe čím je dítěti zneuţívající bliţší (rodina), tím hůře se dítě smíří s faktem, ţe mu ten člověk ubliţuje. Proto je lehčí z toho všeho obviňovat sebe samého. Nemusí se vţdy jednat jen o přímý sexuální styk. Dítě můţe být nuceno k objímání a laskání způsobem, který mu je nepříjemný, nuceno k různým aktivitám s muţem, při níţ si je dítě vědomo jeho erekce, poslouchat sprosté a obscénní telefonáty, zhotovování pornografických snímků, nebo nuceno k pozorování soukromých věcí jako je svlékání, koupání, pouţívání toalety a naopak. 37 Některé příznaky chování mohou signalizovat sexuální zneuţívání jako například vyhýbání se všemu, co souvisí se sexem, náhlý odpor k určité osobě či výrazná změna chování. 35 Porov: Matoušek, O., Pazlarová, H.: Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny. Praha: Portál 2010, str Matoušek, O., Pazlarová, H.: Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny. Praha: Portál 2010, str Porov: Mufsonová, S., Kranzová, R.: O týrání a zneužívání, Praha: Lidové noviny 1996, str

19 2.3 Rodina se členem závislým na drogách Chtěla bych nejdříve vymezit pojem závislost. Charakteristickým znakem syndromu závislosti je touha. Velmi často silná touha brát psychoaktivní látky a mít tak pocit baţení (mentální funkce, která způsobuje naléhavé konzumování látek, včetně látek, které mohou být zneužívané) 38. Patří k nim také alkohol a tabák. Diagnóza závislosti se stanovuje tehdy, kdy po dobu jednoho roku došlo ke třem a více následujícím jevům: silná touha uţívat látku, potíţe v sebeovládání, postupné zanedbávání svých zájmů, tělesný odvykací stav (látka je uţívaná se smyslem zmenšit příznaky vyvolané předchozím uţíváním této látky), pokračování v uţívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků. 39 Uţívání drog je spojeno s agresivitou. S agresivitou dospělého vůči dítěti, kdy můţe ohroţovat jeho zdraví či dokonce ţivot. Za stejně nebezpečnou se můţe povaţovat i ta varianta agrese, která je mířena sama na sebe formou sebepoškozování a se sklony k sebevraţdě. Při dlouhodobém uţívání drogy můţe člověk přijít do stavu, kdy má velmi poškozené vnímání, hodnocení reality a můţe dojít k nepřiměřenému jednání opět spojeným s agresí. 40 V knize O týrání a zneuţívání je popsán příběh dívky, která má matku drogově závislou. Dívce je třináct let a má dva mladší bratry, o které se musí starat. Nahrazuje jim matku, protoţe jejich opravdová matka je stále pryč a děti zanedbává. Na dívce zůstává veškerá starost o domácnost a o finance. Svou matku nenávidí a stále se na ni zlobí. Přesto má ale pocit, ţe pokud by o svých problémech někomu řekla, způsobila by tím své matce potíţe a uvalila na rodinu hanbu. A tak se dál stará o své dva bratry a o domácnost. 41 Pokud je člověk závislý, drogu si opatří jakýmkoliv způsobem, třeba i trestným činem. Pokud je člověk závislý na heroinu a za dvoudenní dávku zaplatí například tisíc korun, rodina musí začít strádat a dochází ke značnému narušení vztahů v rodině Porov: [cit. dne ] dostupné na internetu: 39 Porov: Nešpor, K.: Návykové chování a závislost, Praha: Portál 2000, str Porov: Gjuričová, Š., Kocourková, J., Koutek, J.: Podoby násilí v rodině, Praha: Vyšehrad 2000, str Porov: Mufsonová, S., Kranzová, R.: O týrání a zneužívání, Praha: Lidové noviny 1996, str Porov: Gjuričová, Š., Kocourková, J., Koutek, J.: Podoby násilí v rodině, Praha: Vyšehrad 2000, str

20 V době mé měsíční praxe, kdy jsem působila v Azylovém domě Kolping, jsem zjistila, ţe jedna maminka byla dříve drogově závislá. Přidávám kazuistiku do přílohy. 2.4 Rodina svobodné matky V dnešní době se velice často rozmáhá trend tzv. svobodné matky. Manželství klasického střihu ustupují ze scény. Možná bez náhrady. Rodina se sice verbálně ještě považuje v legislativě nebo v proslovech některých politiků za jeden ze základních kamenů architektury společnosti, ale jiní neméně pro dobu charakterističtí neváhají v médiích prohlásit, že rodina pro ně směrodatnou hodnotou není; ani čelní politikové neváhají své manželství rozvrátit a případné protesty svých vlastních dětí prostě uplácet. 43 Většina lidí (převáţně mladších ročníků) ztratila zájem o sňatky, počty narozených dětí klesají a zvyšuje se rok, kdy matka porodí svého prvního potomka. Je tedy více neţ jasné, ţe se vytvářejí čím dál častěji neformální rodiny (nesezdané páry) a stoupá počet ţen, které samy vychovávají potomky bez muţe. Jsou dva typy svobodných matek, které takto ţijí. Prvním typem jsou dívky-matky velmi mladé. Přicházejí do jiného stavu neplánovaně a jejich partnerské vztahy bývají spíše krátkodobé. Druhým typem jsou ţeny-matky, které se dobrovolně rozhodly otěhotnět, ale po narození dítěte je souţití s partnerem většinou konfliktní a jejich cesty se rozcházejí. 44 Pokud bych se měla ohlédnout do Azylového domu Kolping, tak všechny maminky jsou svobodné. Je velice těţké vychovávat dítě bez otce. Matka trpí osamělostí, a pokud nemá širší rodinné zázemí (rodiče, sourozenci), je sama absolutně na všechno. Musí zvládat nejen práci v zaměstnání, ale i veškerou práci v domácnosti (nehledě na typicky ţenské role, musí zvládat i ty muţské, jako je například odtahování nábytku před malováním nebo oprava prasklé hadice u pračky ). Pokud se svobodná matka dokáţe postarat o dítě a o domácí práce, jsou tu ještě emoce. Nálady, radosti, strachy, smutky, štěstí i trápení. Svobodná matka je na tyto emoce pouze sama. Nikdo jí nepohladí, kdyţ se probudí z ošklivého snu, nikdo se s ní neraduje, kdyţ dítě udělá první krůčky, nikomu si nepostěţuje na svého vedoucího v práci. Dítě tyto věci nechápe, a i kdyţ vyroste, nepochopí, proč se maminka zlobí na ředitele v práci. Matky se často upínají na své děti 43 Vybíral, J.: Pastorální a etické výzvy v oblasti manželství, rodiny a sexuality, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury 2008, str Porov: Matoušek, O.: Rodina jako instituce a vztahová síť, Praha:Slon 1993, str

21 s očekáváním, ţe jim nahradí chybějící vztah a oporu. Kladou na dítě mnohem větší nároky a velice často si matka vybíjí špatnou náladu právě na něm. To se samozřejmě děje i v úplných rodinách, ale tam hraje velkou roli právě otec. 45 Muţ chybí nejen matce, ale i dítěti. Dítě potřebuje mít muţský vzor, ať uţ jde o chlapce či dívku. Pro chlapce je otec důleţitý převáţně tím, čím více se blíţí k pubertě. Nejen jak se chová, co dělá, ale také jak s matkou spolupracuje. Dívce se můţe pokusit vynahradit muţský vzor dědeček. Ten je ovšem starší generace a nemá pro dítě tolik pochopení. 46 Dříve se nahlíţelo na neúplnou rodinu s předsudky, taková rodina nebyla akceptovaná společností. Nazývali jí rozvrácená. Ve školách i v médiích byly tyto rodiny odsuzovány a svobodná matka tzv. vybočovala z normy. 47 V dnešní době je všechno úplně jinak. Stává se samozřejmostí, ţe ţeny odkládají narození dítěte, protoţe upřednostňují studia, kariéru nebo cestování. Většinou aţ kolem třicátého roku se ţenám rodí první potomek a není jiţ nijak výjimečné, ţe ţeny vychovávají své děti samy nebo převáţně samy. Společnost ustupuje od předsudků, coţ povaţuji za správné, na druhou stranu ne kaţdá matka dokáţe dítěti zabezpečit takové podmínky pro jeho vývoj, jaké by mělo v úplné rodině. 2.5 Rozvod Rozvod manželství a rozpad rodiny představují jedno z nejsvízelnějších období, a to nejen pro přímé účastníky rozvodu, tj. pro rodiče a děti, ale často pro celou širší rodinu. 48 Rozvod se stal běţnou záleţitostí v naší společnosti. Pokud se manţelé rozvádí, musí učinit řadu dalších rozhodnutí týkajících se jejich budoucího ţivota. V případě, ţe se v manţelství narodily děti, bývá nejzávaţnějším rozhodnutím právě otázka dětí. U koho by děti měly zůstat, komu budou svěřeny do péče, kdo za ně ponese odpovědnost atd. Většinou však zůstávají s matkou podle víceméně zaběhnutého postupu, protoţe ţeny mají od přírody silnější, nenahraditelný citový vztah k dětem a 45 Porov: Matoušek, O.: Kritické situace lásky, Praha: Avicenum 1987, str Porov: Matoušek, O.: Rodina jako instituce a vztahová síť, Praha:Slon 1993, str Porov: Matějček, Z., Márová, Z., Radvanová, S.: Výchova dětí v neúplné rodině, Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p. 1975, str Matějček, Z., Dytrych, Z.: Krizové situace v rodině očima dítěte, Praha:Grada 2002, str

22 jsou pro vývoj dětí mnohem důleţitější neţ otcové. Tyto zmíněné předpoklady jsou základem tzv. kultu mateřství, který je ve společnosti obecně akceptován od 20. století. Péče o děti a jejich výchova by měla být rovnoprávně rozdělena mezi ţeny i muţe zároveň. 49 Rozpad rodiny a tedy rozvod je nejzazším řešením dlouhodobé partnerské krize. Kaţdá manţelská dvojice vstupuje do manţelství a zakládá rodinu s určitým očekáváním. Přestane-li toto očekávání rodina plnit, dojde k pocitu nespokojenosti a zklamání. U partnerů v tomto tzv. předrozvodovém stádiu dochází ke stagnaci. Nejsou schopni plánování, spolupráce mezi sebou a jakéhokoliv posunu. Partneři si sniţují autoritu a vzájemně se netolerují. U příliš mladých partnerů dochází ke krizovým situacím mnohem častěji ať uţ z důvodu společného souţití s rodiči, finanční závislosti nebo z důvodu osobnostní nezralosti. 50 Rozvod je formálně právním ukončením manţelství dvou jedinců a je deklarován tím, ţe je podán návrh na rozvod. Proběhne rozvodové řízení a do celého děje najednou vstupují úřední instituce jako například právníci, soudy, oddělení péče o dítě atd. Rozvodem je vţdy ohroţen zdravý vývoj osobnosti dítěte, které rozvod rodičů proţívá. Neexistuje věk, kdy by dítě rozvodem netrpělo. Jde jen o to, ţe reakce v určitých obdobích vývoje dítěte je různá. 51 Jinak se zachová osmileté dítě a jinak osmnáctiletý adolescent. Rozvody jsou stále četnější. V roce 2002, kdy byla kniha, ze které čerpám, vydána, se na území České republiky počítá přibliţně se třiceti tisíci rozvody - to znamená, ţe je ohroţeno více jak čtyřicet tisíc dětí různých věkových kategorií. 52 Minulý rok, tedy v roce 2012 bylo rozvedeno přibliţně 28 tisíc manţelství, coţ je o 2,7 tisíce méně neţ v roce Po rozvodu se předpokládá uklidnění a zlepšení podmínek psychického zdraví celé rodiny. Bohuţel to tak v praxi není. Ve většině manţelství pokračuje vlna stresu, která se často projevuje v nekonečných soudních řízeních o určení styku s dítětem, o výţivném, o majetku aj. Dítě se znovu a znovu dostává k soudním znalcům a je frustrováno, jakého rodiče si má vybrat a kterého má raději. Je známo, ţe dítě je prostředníkem mezi rodiči a skrze něj si vyřizují své účty. 54 Větší dítě obyčejně proţívá pocit viny za rozvod. Prakticky nikdy se nepodaří dítě udrţet mimo konflikty rodičů. Dítě potřebuje a chce mít u sebe oba rodiče. Tento konflikt mezi rodiči patří mezi 49 Porov: Warshak, A. R.: Revoluce v porozvodové péči o děti, Praha:Portál 1996, str Porov: Výrost, J., Slamění, I.: Aplikovaná sociální psychologie I, Praha:Portál 1998, str Porov: Matějček, Z., Dytrych, Z.: Krizové situace v rodině očima dítěte, Praha:Grada 2002, str Porov: Matějček, Z., Dytrych, Z.: Krizové situace v rodině očima dítěte, Praha:Grada 2002, str Porov: [cit. dne ] dostupné na internetu: 54 Porov: Matějček, Z., Dytrych, Z.: Krizové situace v rodině očima dítěte, Praha:Grada 2002, str

23 nejhorší pro dítě. Obecně platí, ţe na rozdíl od dětí, které vyrůstají v rodinách s oběma rodiči, mají tyto děti v průměru niţší sebevědomí, horší prospěch a více příznaků psychického stresu. 55 Rozvod je někdy oprávněným a správným řešením, k mnoha rozchodům ale dojde jen na základě impulsivních rozhodnutí, kterých lidé později litují. V americkém dotazníkovém šetření 66 procent rozvedených řeklo, že si přálo, aby se oni a jejich partneři bývali byli více snažili konflikt vyřešit. 56 Zvyšuje se rozvodovost a naopak se sniţuje sňatečnost. Roční počet uzavřených sňatků zaznamenal své minimum v roce 2003, kdy bylo v České republice uzavřeno méně neţ 50 tisíc sňatků - viz graf č. B. 57 Tento graf dokumentuje počet sňatků od roku 1950 do roku Jeho škála je v rozhraní od nuly po 110 tisíc sňatků. Graf A znázorňuje počet rozvodů v České republice také od roku 1950 do roku Jeho početní škála za rok je v rozhraní od nuly do 35 tisíc. Tyto dva grafy jsem čerpala ze stránek českého statistického úřadu. GRAF A: Roční počet rozvodů od roku 1950 do roku Porov: Matoušek, O., Koláčková, J., Kodymová, P.: Sociální práce v praxi, Praha:Portál 2005, str Kolačná, E.: O lásce manželské a rodičovské, Praha: CEVAP 2006, str Porov: [cit. dne ] dostupné na internetu: 58 [cit. dne ] dostupné na internetu: 23

24 GRAF B: Roční počet sňatků od roku 1950 do roku Sanace rodiny Sanace rodiny je soubor opatření sociálně-právní ochrany, sociálních služeb a dalších opatření a programů, které jsou poskytovány nebo ukládány převážně rodičům dítěte a dítěti, jehož sociální, biologický a psychologický vývoj je ohrožen. Důsledkem neřešené nebo akutní situace ohrožení dítěte může být jeho umístění mimo rodinu. Základním principem sanace rodiny je podpora dítěte prostřednictvím pomoci jeho rodině. Cílem sanace rodiny je předcházet, zmírnit nebo eliminovat příčiny ohrožení dítěte a poskytnout rodičům i dítěti pomoc a podporu k zachování rodiny jako celku. 60 Termín sanace rodiny vystihuje postupy podporující fungování rodiny. Práce s rodinou můţe mít formu podpory celé rodině či jednotlivci (např. docházka dětí 59 [cit. dne ] dostupné na internetu: 60 Bechyňová V., Konvičková M.: Sanace rodiny, Praha: Portál 2008, str

25 do specializovaných denních center, případné vzdělávání dětí před vstupem do školy, docházka do mateřských a rodinných center). Klientem sanace je celá rodina, která vykazuje určité druhy sociálních problémů. Jsou to především rodiny s nízkým společenským statusem, dlouhodobě špatnou socioekonomickou situací spojenou s nízkým příjmem rodiny. 61 V současné době převaţuje názor, ţe by sanace měla být metodou první volby u případu, kdy je sociální sluţba kontaktována kvůli výskytu domácího násilí. Naplnění cíle sanace rodiny ovlivňuje řada rizikových faktorů, jejichţ vzájemné působení určuje míru ohroţení dítěte v rodině a posílení zdravých funkcí rodiny. Jedním z rizikových faktorů je ten, který ovlivňuje chování rodičů, nebo jednoho z nich. Např. rodiče (jeden z nich), kteří proţili své dětství v zařízení pro ustavní výchovu, některé z dětí mají odebrané mimo rodinu, uţívali drogy, alkohol apod. Rodiče mají zpravidla nízké vzdělání, nemají zaměstnání, jejich výdělky jsou nízké, jsou zadluţení apod. Pomáhajícím profesím a institucím nevěří. Často své problémy zlehčují a nemají na ně reálný náhled. Mezi další rizikové faktory patří prostředí, ve kterém rodina ţije. Důležité je, aby rodina měla kde bydlet. Pokud rodina přišla o bydlení, sanace rodiny není nástrojem k získání bydlení, to se neobejde bez úzké spolupráce obce na plánu a řešení bytové situace rodiny. 62 Dalším důleţitým krokem stanovující podmínky sanování rodiny je sledování aktuální situace v rodině. Je třeba posoudit úroveň rozvoje dítěte, jeho situaci v rodině a v širším sociálním prostředí. Při vlastním posuzování je třeba se zaměřit na fyzické zdraví dítěte, jeho psychosociální rozvoj, kvalitu vztahu v rodině a schopnost rodičů zajistit odpovídající péči a výchovu dítěte. 63 Nastávají však situace, kdy sanace rodiny není pro dítě vhodným řešením. Takové situace nastanou v případě, kdy se dítě stane obětí krutého zacházení ze strany rodičů, nebo rodiče nemají k dítěti ţádnou citovou vazbu. Dále v případech, kdy jsou rodiče závislí na návykových látkách a odmítají spolupráci a léčbu závislostí Porov: Bechyňová V., Konvičková M.: Sanace rodiny, Praha: Portál 2008, str. 17, Bechyňová V., Konvičková M.: Sanace rodiny, Praha: Portál 2008, str Porov: Bechyňová V., Konvičková M.: Sanace rodiny, Praha: Portál 2008, str Tamtéţ, str

26 3. Možnosti pomoci rodinám v obtížné životní situaci V České republice roste počet domácností, které se ocitají na pokraji chudoby. Hranicí je myšlena výše příjmu. Znepokojivý je však fakt, ţe na hranici chudoby vstupuje čím dál více ţen a matek samoţivitelek. Varovnými signály mohou být například finanční problémy, dluhy, ztráta bydlení nebo stálá péče o dítě bez moţnosti chodit do zaměstnání Sociální práce Sociální práce se převáţně uskutečňuje v sociálních sluţbách a jejich prostřednictvím. Sociální pracovníci jsou zaměstnáváni sociálními subjekty, aby realizovali jejich plány, programy, cíle a aby klientům pomohli vyřešit určité sociální problémy prostřednictvím dávek a sluţeb. Sociální práce je cílená pomoc potřebným. Její rozvoj začal aţ ve 20. století a v dnešní době stále narůstá díky realizaci sociální politiky. Motivuje k návratu ţít v přirozeném prostředí. 66 Je mnoho definic sociální práce. Dlouhé a sloţité, kratší a jednodušší. Zaujala mě v Základech sociální práce trochu starší definice sociální práce: Sociální práce je prostě to, co dělají sociální pracovníci 67. Roku 1996 byla tato neurčitá věta upravena od Hanvey a Philpota na větu: Sociální práce je často to, co jiní - zdravotní sestry, lékaři, policie atd. - nedělají. 68 Sociální pracovníci pracují převáţně v týmech. Sociální práce je zaměřená na ohroţené skupiny (zanedbávání dětí, týrání ţen atd.) a je zřejmé, ţe klienti potřebují pomoc od více odborníků. Spolupráce všech pomáhajících by měla být samozřejmě koordinovaná. Co přesně je a není úlohou sociálního pracovníka a proč studie o práci 65 Porov: [cit. dne ] dostupné na internetu: 66 Porov: Matoušek, O.: Základy sociální práce, Praha:Portál 2001, str Matoušek, O.: Základy sociální práce, Praha:Portál 2001, str Matoušek, O.: Základy sociální práce, Praha:Portál 2001, str

27 s jednotlivými ohroţenými skupinami nemůţe, bych chtěla demonstrovat na příkladu v situaci, kdy se rodiče rozvádí. V organizaci A je sociální pracovník zcela kvalifikovaný a schopný k vyjednávání s klientem. V organizaci B můţe být k vyjednávání přizván pouze psycholog a sociální pracovník je vyuţit k šetření v rodině pro získání informací o naplnění základních potřeb dítěte. V organizaci C s takovými úkoly nepřijde do styku a v organizaci D, která se zabývá problémy rozvedených rodičů, nemusí být sociální pracovník vůbec. Tedy sociálního pracovníka lze vyuţít tam, kde mají být zakázce klienta poskytnuty informace o jeho právech, nárocích, měla by mu být poskytnuta přímá pomoc při vyjednávání s jinými subjekty, poskytnuto posouzení stavu uspokojování jeho základních potřeb a navrţeny způsoby reakce na překročení zákona Sociální pomoc - sociální služby Zabezpečení občanů v nepříznivých sociálních situacích je problémem kaţdé společnosti a kaţdá společnost se tímto problémem musí zabývat a řešit ho. Nastane-li událost, kdy je samostatnost a nezávislost občana ohroţena, je zapotřebí aktivovat vytvořený systém sociální pomoci. Tedy řešit konkrétní sociálně tíţivou situaci. Občan má právo na pomoc a zdolat tak obtíţnou ţivotní situaci. 70 Cílem je podporovat rozvoj soběstačnosti, návrat do domácího prostředí, umoţnit vést samostatný ţivot, sníţit zdravotní rizika a umoţnit péči o vlastní osobu. Sociální sluţby nejsou tak významné pro to, ţe je potřebuje mnoho lidí, ale proto, ţe bez nich by se významná část občanů nemohla podílet na všech stránkách ţivota společnosti, bylo by zabráněno uplatnění jejich lidských a občanských práv a docházelo by tak k jejich sociálnímu vyloučení. Sociální sluţby jsou poskytovány jedincům, kteří je potřebují vzhledem ke svému zdravotnímu stavu či věku a kteří bez pomoci nemohou překonat svou tíţivou sociální situaci. 71 Sociální sluţby mohou být formou poradenství, péčí a prevencí. Poradenství a podpora je uskutečňována prostřednictvím poskytování rad, informací, doprovázení či zastupování. Cílem je nabídnout možnosti řešení a pomoc při jejich realizaci, a tím 69 Porov: Matoušek, O., Koláčková, J.,Kodymová, P.: Sociální práce v praxi, Praha:Portál 2005, str Porov: Kozlová, L.: Sociální služby, Praha:Triton 2005, str Porov: Kozlová, L.: Sociální služby, Praha: Triton 2005, str

28 člověku umožnit, aby byl vlastními silami schopen vyřešit svou životní situaci nebo problém. 72 Díky prevenci se snaţíme zabránit sociálnímu vyloučení a podchytit tak zdánlivý problém jiţ v začátcích Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi jsou terénní či ambulantní sluţby. Jsou poskytované rodině s dítětem, u kterého existují určitá rizika ohroţení jeho vývoje, nebo je jeho vývoj ohroţen v důsledku dopadu dlouhodobě obtíţné sociální situace, kterou rodiče nejsou schopni sami řešit bez cizí pomoci. 73 Tato sluţba je poskytována v Azylovém domě pro matky s dětmi. Snahou je podpořit klientky v jejich samostatnosti. Zaměřuje se na podporu rodičovských a sociálních dovedností, na zvyšování jejich úrovně vzdělání a jejich zapojení se na trhu práce. 74 Pro tento typ sluţeb si klientky stanoví krátkodobé i dlouhodobé cíle a s pomocí sociální pracovnice společně hledají kroky a cesty k jejich naplnění. Klientky jsou pracovním týmem povzbuzovány a podporovány. Především je poukazováno na úspěchy, které jiţ některé klientky dosáhly a to dodává odvahu a motivaci i všem ostatním. V opačném případě, kdy je klientka v některé oblasti slabší, či jí něco nevychází dle stanovených cílů, má okamţitou kaţdodenní podporu celého týmu Krizová pomoc Krizová pomoc je poskytnutí takové pomoci, která navrátí jedinci jeho psychickou rovnováhu a řeší jeho aktuální problém. Krizová pomoc můţe být ambulantní, terénní či pobytová sluţba. Poskytnutí pomoci by mělo být tak rychlé, jak jen to je možné. 76 Tato sluţba je určena pro matky s dětmi nebo těhotné ţeny, které se dostaly do akutní krizové situace, kterou nejsou schopny řešit vlastními silami. 72 Matoušek, O., Koláčková, J., Kodymová, P.: Sociální práce v praxi, Praha:Portál 2005, str Porov: [cit. dne ] dostupné na internetu: 74 [cit. dne ] dostupné na internetu: str Porov: [cit. dne ] dostupné na internetu: 76 Špatenková, N. a kol: Krizová intervence pro praxi, Praha: Grada Publishing, 2004, str