Bankovní institut vysoká škola Praha

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví Pojištění pro případ smrti a hypotéční úvěry Diplomová práce Autor: Bc. Veronika Paulová Pojišťovnictví Vedoucí práce: Ing. Alois Rous, CSc. Praha Červenec, 2011

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. Ve Strakonicích, dne 30. července 2011 Veronika Paulová

3 Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucímu diplomové práce ing. Aloisi Rousovi, CSc. za jeho zájem a odbornou pomoc při vypracovávání mé diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat JUDr. Emilii Čenovské za odborné připomínky a cenné rady. V neposlední řadě patří poděkování všem, kteří mě podporovali během celého studia. Ve Strakonicích, dne 30. července 2011 Veronika Paulová

4 Anotace práce Diplomová práce pojednává o hypotečních úvěrech, s tím související oblast pojištění a nesplácení úvěrů. Práce je tematicky rozdělena do tří částí. V úvodu je definován cíl a námět práce, jsou stanovena jednotlivá témata. Další část práce pojednává o úvěrech s důrazem na úvěry hypoteční a formách jejich zajištění. Se zajištěním úvěrů významně souvisí oblast pojištění, která je předmětem druhé části práce. O důsledcích plynoucích z nesplácených úvěrů pojednává třetí část práce. Je zde rozebírána problematika exekucí, insolvence a osobního bankrotu. Na závěr jsou v praktickém přehledu popsány prvky postupu bankovních ústavů při nesplácení úvěrů. Cílem práce je charakteristika hypoték, moţnosti jejich zajištění a vliv negativních dopadů na dluţníka v případě nesplácení. Summary The graduation work deals with mortgage loans, the related field of insurance and loan defaults. The work is thematically divided into three parts. In the introduction is defined goal and theme of the work and are set out individual topics. Another part of the thesis deals with loans with an emphasis on mortgage loans and forms of their provision. With the provision of loans significantly relates the sphere of insurance, which is the subject of the second part of the graduation work. The third part of thesis deals with implications arising from the inability to pay the instalments loan. There is analyzed the issue of distrainment, insolvency and personal bankruptcy. At the conclusion there are in the practical review described the procedures of the banks in case of loan defaults. The aim of the work is the characteristic of mortgages, options of their provision and the influence of negative impacts on the borrower in case of loan defaults.

5 Obsah Úvod Úvěry Úvěr jako bankovní produkt obchodní banky Členění úvěrových obchodů Úvěrové registry klientů Hypotéční úvěr jako bankovní produkt Funkce bankovního produktu v bankovnictví Bankovní finančně úvěrové produkty Charakteristika hypotečního úvěru Vývoj hypotečního trhu Typy hypotečních úvěrů Poplatky hypotečního úvěru Rizika a hypoteční úvěr Zajištění úvěrů Pojištění Charakteristika a klasifikace pojištění Ţivotní pojištění Původ a současnost ţivotního pojištění Ţivotní pojištění jako součást finančního trhu Druhy ţivotního pojištění Problémy současnosti v oblasti ţivotního pojištění v ČR Sníţení rizik hypotečního úvěru pomocí ţivotního pojištění Postihy při neplnění úvěrových závazků Současné problémy při splácení úvěrů Postavení ručitele Insolvenční řízení v souvislosti s konkursem

6 3.4 Osobní bankrot Charakteristika termínu exekuce Činnosti a povinnosti exekutora Exekuční titul Průběh exekuce nemovitosti Postup bank při nesplácení úvěrů Česká spořitelna Komerční banka Raiffeisenbank Shrnutí Závěr Seznam literatury Seznam použitých obrázků, tabulek a grafů Přílohy

7 Úvod V ţivotě moderního člověka ţijícího v konzumní společnosti 21. století hraje moţnost ihned si opatřit vše, co materiálně zaloţená společnost nabízí a tak si zjednodušit ţivot, významnou roli. Ne vţdy na to má dostatek financí. To napravuje moţnost finance si půjčit, člověk tak vlastně dopředu utrácí své budoucí příjmy. Na druhé straně stojí ten, kdo finance půjčuje a chce mít jistotu, ţe půjčku dostane zpět a samozřejmě také očekává, ţe na půjčce něco vydělá. Půjčky se proto různě zajišťují a pojišťují. V současné době je trend zadluţování jakýmsi moderním standardem a lidé si příliš nepřipouštějí moţné dopady. Půjčují si často neuváţeně a neuvědomují si, ţe půjčky mohou zničit nejen je samé, ale také ohrozit jejich blízké. V případě exekucí či osobních bankrotů, se opravdu leckdy jedná o stresové situace a neuváţené jednání můţe člověka ovlivnit po zbytek ţivota. Češi nejen bohatnou, ale také se rychle zadluţují. Smyslem této práce je nejen základní orientace čtenáře v úvěrech, formách jejich zajištění, ale také upozornit na postihy při nesplácení. Zvláštní pozornost je v celé práci věnována úvěrům hypotečním. Vzít si hypotéku představuje pro mnoho osob často největší a nejvýznamnější ţivotní investici, jedná se tak o velmi aktuální a zajímavé téma. V této diplomové práci se budu zabývat právě úvěry s důrazem na úvěry hypoteční a důsledky plynoucími z jejich nesplácení pro fyzické osoby, kterými jsou zejména exekuce a osobní bankrot. V úvodu práce popíšu úvěry a budu se věnovat zejména úvěrům hypotečním. Osvětlím základní principy zajištění úvěrů. Oblast pojištění je velmi široká, vzhledem k tématu práce se budu více věnovat souvislostem s hypotečními úvěry, zajímá mě, jak je moţné takový úvěr pojistit pro případy nesplácení. Poté se budu věnovat exekucím a dalším formám jak se dluţník můţe zbavit svých dluhů. Počet exekucí či osobních bankrotů v poslední době nebezpečně narůstá a lidé často nemají tušení, co je čeká a jak mohou takové problémy řešit. O vymáhání pohledávek se dříve příliš nemluvilo. Vymáháním se jiţ dávno nezabývají jen banky nebo exekutoři, ale vzniklo také velké mnoţství inkasních agentur či společností. Po přečtení této práce by si měl čtenář uvědomovat hlavní úskalí úvěrů a měl by chápat formy zajištění a pojištění, proč a v jaké míře je dobré je vyuţívat. 7

8 Téma práce jsem si vybrala, protoţe mě zajímá, jaké moţnosti se nabízejí v oblastech předcházení důsledkům při nesplácení úvěrů, a také proto, ţe se problematikou exekucí a úpadkem dluţníků zabývám ve svém zaměstnání. Cílem práce je charakteristika hypoték, moţnosti jejich zajištění a vliv negativních dopadů na dluţníka v případě nesplácení. Základní témata, kterými se budu hlouběji zabývat, jsou: 1. Úvěry a hypoteční úvěry 2. Pojištění 3. Postihy při nesplácení a exekuční řízení 8

9 1. Úvěry Z tématu diplomové práce vyplývá nutnost stručně charakterizovat úvěry s akcentem na hypoteční úvěr. 1.1 Úvěr jako bankovní produkt obchodní banky Obchodní banky jsou podnikatelské subjekty (právnické osoby zaloţené jako akciové společnosti či státní peněţní ústavy, které přijímají vklady a poskytují úvěry. 1 Obchodování bank tedy probíhá na základě věřitelsko-dluţnických vztahů a z výše uvedeného vyplývá, ţe banky zajišťují značné mnoţství různých finančních operací. Velký význam pro zisk bank má poskytování úvěrů. Úvěrem se rozumí poskytnutí finančních prostředků v jakékoliv podobě na určité období Členění úvěrových obchodů Dle odrazů obchodů v bilanci banky, je můţeme rozdělit na: Aktivní úvěrové obchody Jedná se o obchody, které se odráţí v aktivech bilance banky. Peněţní ústav je v pozici věřitele, vznikají mu pohledávky za dluţníky, nebo vlastnická práva (například zakoupení majetkových cenných papírů). Nejvýznamnější poloţkou aktivních obchodů jsou poskytnuté úvěry, například hypoteční, dále sem patří nákup dluhových cenných papírů, apod. Pasivní úvěrové obchody Tyto obchody jsou uvedeny v pasivech bilance banky. Prostřednictvím těchto obchodů získává banka cizí zdroje na úvěrové bázi. Banka je tedy naopak v dluţnickém postavení, to znamená, vznikají jí závazky. Nejvýznamnější poloţkou těchto obchodů jsou vklady. Vkladateli náleţí právo na úroky, ale mohou to být i jiné výhody, stanovené bankou. Pro uskutečňování vkladů pouţívají banky nejrůznější nástroje, mezi hlavní patří: 1 Do budoucna se počítá s tím, ţe se formulace poskytování úvěrů vypustí, neboť určité banky (například investiční) neposkytují ţádné úvěry a naopak úvěry poskytují i některé nebankovní subjekty. 2 Zdroj: SEKERKA, Bohuslav. Banky a bankovní produkty. Praha: Nakladatelství Miroslav Háša PROFESS., s. ISBN X 9

10 - běţný účet - vkladový účet - vkladní kníţka - vkladový list Úvěrové registry klientů Kaţdý poskytnutý úvěr, ať je to hypotéka, nákup na leasing, nebo jen obyčejný nákup televize na spotřebitelský úvěr, sebou nese větší či menší zadluţení. Situaci není nutné příliš dramatizovat, ale je potřeba, aby si kaţdý zájemce o úvěr uvědomil, ţe jakmile si o takový úvěr třeba jen zaţádá, jiţ své jméno a informace propůjčuje do nejrůznějších katalogů a systémů. Čím vyšší a delší úvěr, tím větší je zájem bank a věřitelů obecně o historii dluţníka. Hypoteční úvěry, kterých se tato práce převáţně týká, tuto klasifikaci splňují dokonale, proto povaţuji za ţádoucí, aby byl zájemce s touto problematikou seznámen, dopředu s tím počítal a měl přehled o základních nástrojích a podmínkách, které věřitelské ústavy vyuţívají. Obecně se dá říci, ţe úvěrový registr je databáze všech klientů, kteří jsou nějakým způsobem spojeni s poskytnutým úvěrem. Smyslem těchto registrů je, aby banky mohly vzájemně sdílet zkušenosti (informace) se svými klienty a zamezily tak poskytnutí úvěru nebonitním a následně neplatícím klientům. V rámci jedné banky je snadné si ověřit, jakou má klient platební morálku, neboť banky archivují všechny platební transakce a pokud měl klient potíţe se splácením, s největší pravděpodobností jiţ ţádný další úvěr nedostane. Co však dělat v případech, kdy si klient vezme úvěr u jiné banky. V České republice existuje několik takových registrů, ale nejpouţívanější jsou tři. Bankovní registr klientských informací (BRKI) Tento registr vznikl v roce 2002 a za jeho vznikem stojí pět velkých bank: Česká spořitelna, Komerční banka, ČSOB, GE Money Bank a HVB Bank Czech Republic (nyní UniCredit Bank), které se dohodly na vzájemné výměně informací o evidovaných klientech. V současnosti patří do registru přes 20 různých institucí s bankovní licencí. Tento registr 3 Zdroj: SEKERKA, Bohuslav. Banky a bankovní produkty. Praha: Nakladatelství Miroslav Háša PROFESS., s. ISBN X 10

11 poskytuje nejen negativní, ale i pozitivní informace. Další zajímavostí je, ţe zařazení či aktualizace údajů nepodléhá souhlasu klienta. Je to moţné díky některým pasáţím zákona na ochranu osobních údajů a také zákonu o bankách. Klienti (včetně spoludluţníků a ručitelů) jsou evidovaní pomocí rodných čísel, firmy pomocí IČ. Eviduje se počet, doba, objem poskytnutých financí a dále informace o tom, jak klient (ne)dodrţuje splátkový kalendář. Záznamy jsou evidovány ještě 4 roky od splacení úvěru. Poté dochází k vymazání záznamu, klient je v evidenci ještě dalších 5 let, ale nikdo jiţ nemá moţnost získat jakýkoliv výpis. Oprava údajů je moţná za předpokladu prokázání nepravdivých informací, předčasný výmaz není moţný. Nebankovní registr klientských informací (NRKI) Registr byl spuštěn později neţ BRKI a to v roce Nejen bankovní instituce poskytují úvěry, proto jak název napovídá, za vznikem tohoto registru stojí převáţně nebankovní instituce bez bankovní licence. Je to kolem 25 různých leasingových a splátkových společností. 4 Je zde tedy zásadní rozdíl oproti bankovnímu registru klient musí dát se zavedením do evidence výslovný souhlas. Souhlas je nutný i v případě, ţe si klienta chce jen prověřit splátková firma ještě před poskytnutím úvěru. Tento handicap oproti bankovním registrům mohou společnosti obejít jednoduše tak, ţe poskytnutí úvěru si podmíní zápisem (náhledem) do registru. Informace o klientech jsou také uchovávány po dobu 4 let. Předčasný výmaz není moţný. Registr také eviduje i pouhé ţádosti o úvěr, které pokud nedošlo k obchodu, jsou neaktivní po 6 měsících. Oba uvedené registry spolu spolupracují, vyměňují si informace, ale v tomto případě opět potřebují souhlas klienta. Zaţádat o výpis z registru můţe kdokoliv, paušální poplatek je 100,- Kč (plus poštovné) a lhůta pro vystavení je 30 dnů, expresní výpis pak stojí 200,- Kč. Sdružení na ochranu leasingu a úvěrů spotřebitelů (SOLUS) Jedná se o nejstarší registr, byl spuštěn jiţ v roce Je to nejširší registr ve smyslu spolupracujících institucí, patří sem nejen bankovní a splátkové společnosti, ale také telekomunikační či energetické společnosti. Tento registr uchovává pouze negativní informace, to znamená, ţe jsou v něm pouze ty klienti, kteří měli nebo mají problém se splácením. V tomto registru tedy poskytovatel úvěru nenajde informace o tom, zda jiţ klient nějaký úvěr má, kolik jich je a jaký je jejich objem. 4 Provozovatelem registru je společnost Leasing and Loan Bureau (LLCB). 11

12 Vedení v registru SOLUS je podmíněno souhlasem klienta. Informace jsou evidovány po dobu 3 let, aktualizace probíhá jednou za měsíc. Ţádost o výpis stojí 135,- Kč. Registry poskytují pouze výpisy, nehodnotí jednotlivé klienty. Jakékoliv posouzení je vţdy na zváţení poskytovatele úvěru. Hlavní výhodou registrů je, ţe pozitivní záznam můţe klientovi pomoci vymáhat lepší úrokovou sazbu, negativní informace pak pomáhají samotným institucím poznat neţádoucí klienty a úvěr jim neposkytnout, neboť tito klienti pak díky své špatné platební morálce zdraţují úvěry i platícím zákazníkům Hypotéční úvěr jako bankovní produkt Hypoteční úvěry nemají v České republice příliš dlouhého trvání. Za socialismu jedním z nejpalčivějších problémů byla bytová krize, převis poptávky nad nabídkou státních a druţstevních bytů, hypotéky jakoţto bankovní produkt vyspělých trţních ekonomik neexistovaly. Bytová krize se začala řešit účinně aţ při budování demokratické společnosti v 90. letech minulého století při vyuţití všech nástrojů trţního hospodářství a zkušeností vyspělých ekonomik. Stát se přestal podílet na financování bytové výstavby, do popředí tak vstupují banky, které umoţňují prostřednictvím hypotečních úvěrů financování vlastního bydlení. Stát se snaţí podporovat hypotéky příspěvky na stavební spoření, odpočtem úroků a dalšími nástroji. Domnívám se, ţe vyuţití hypotéky můţe být kvalitním nástrojem pro vyřešení bytové situace mnoha rodin či jednotlivců. Je třeba však chápat řadu souvislostí, mnohé z nich jsou nastíněny v této práci Funkce bankovního produktu v bankovnictví Bankovní produkty lze charakterizovat jako jednotlivé bankovní sluţby, které jsou nehmotné a jsou prováděny bankovním ústavem zpravidla za poplatek. Zisk banky se odvíjí od velikosti, náročnosti a rizika produktu. V dnešní době je velké mnoţství bankovních ústavů, jejichţ 5 Zdroj: SVAČINA, Luboš. Pozor na kaňky v úvěrových registrech. [on-line] [cit ] Dostupný z WWW: < 12

13 portfolio sluţeb je velmi rozsáhlé, navíc se rychle mění. Proto není snadné sestavit přesný popis produktů. Přesto lze popsat určité společné rysy. Jedním z nich je vzájemná vázanost a podmíněnost. Jako příklad mohu uvést poskytování hypotéky, jejíţ přiznání obsahuje ve většině případů podmínku, ţe si klient zřídí také běţný účet. Dalším společným rysem je jejich nehmotná povaha, to znamená, ţe bankovní produkty jsou neskladovatelné a nelze je patentovat. Obchodní banky jsou v postatě podniky, které musí generovat zisk. Předvídání a uspokojování potřeb klientů je základní zásadou bankovních produktů. Banky se stále více orientují na potřeby svých klientů, přizpůsobují jim tedy i systemizaci bankovních sluţeb. Proto můţeme na bankovní produkty nahlíţet také z pohledu funkce jakou plní pro klienty. - Bankovní finančně úvěrové produkty: jejich prostřednictvím získávají klienti finanční prostředky od banky (například hypotéka). - Platebně zúčtovací bankovní produkty: slouţí klientům k platebnímu styku (například příkaz k úhradě). - Vkladové bankovní produkty: slouţí k uloţení vlastních finančních prostředků do banky. - Investiční produkty: sem patří různé moţnosti finančního investování, získávání zdrojů pomocí nástrojů peněţního a kapitálového trhu, sluţby spojené se správou těchto nástrojů, úschova, dále nejrůznější poradenské sluţby při restrukturalizaci podniků, jejich fúzi, apod. - Pokladní a směnárenské produkty: klientům umoţňují provádět různé hotovostní operace, směnu peněz na jinou měnu, patří sem také například výměna poškozených bankovek Bankovní finančně úvěrové produkty Jak jiţ bylo uvedeno, poskytování úvěrů patří mezi nejdůleţitější obchody komerčních bankovních ústavů. Produkty, kterými banky uspokojují finanční potřeby svých klientů, můţeme rozdělit do tří hlavních skupin: 13

14 Peněžní úvěry: jedná se o faktické poskytnutí finančních prostředků většinou v bezhotovostní formě. Za dohodnutých podmínek musí klient splatit poskytnutý úvěr, samozřejmě včetně úroků. Úvěry se odráţejí v rozvaze, ovlivňují tedy likviditu banky. Za hlavní druhy peněţních úvěrů lze povaţovat úvěry kontokorentní, hypoteční, spotřebitelské a dále podnikatelské provozní a investiční úvěry. Závazkové úvěry a záruky: neznamenají pro klienta rychlé (okamţité) získání finančních prostředků. V těchto případech se banka v podstatě zaručuje za svého klienta, ţe pokud klient nesplní svůj závazek, převezme jej banka. Patří sem různé bankovní záruky, avalový úvěr, akceptační úvěr, apod. Alternativní formy financování: klientům pomohou získat finance za specifických podmínek. K nejznámějším patří faktoring a forfaiting, které vyuţívají hlavně podniky Charakteristika hypotečního úvěru Hypoteční úvěry jsou na trhu klasickým a často vyuţívaným produktem, bývají základním kamenem financování bydlení mnoha rodin. Charakteristickým rysem tohoto úvěru je způsob jeho zajištění, kterým je zástavní právo k nemovitosti. 7 Z povahy jištění lze usuzovat na poměrně nízké riziko. Dalším rysem hypotéčních úvěrů je dlouhodobost. Ve srovnání se spotřebitelskými úvěry je běţná doba splatnosti let, nebo do 65 let věku klienta. Hypotéky se tak významně odlišují od ostatních typů úvěrů. Hypotéky definuje Zákon o dluhopisech č. 190/2004 Sb., který vstoupil v platnost dne charakterizuje hypoteční úvěry takto: Hypoteční úvěr je úvěr, jehoţ splacení včetně příslušenství je zajištěno zástavním právem k nemovitosti, i rozestavěné. Úvěr se povaţuje za hypoteční úvěr dnem vzniku právních účinků zástavního práva. Pro účely krytí hypotečních zástavních listů lze pohledávku z hypotečního úvěru nebo její část pouţít teprve dnem, kdy se emitent hypotečních zástavních listů o právních účincích vzniku zástavního práva k nemovitosti dozví. 8 6 REVENDA, Z. a kol.: Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4.vyd. Praha: Management Press, s. ISBN: Můţe se jednat i o nemovitost rozestavěnou, která se musí nacházet na území České republiky, členského státu EU, nebo jiného státu tvořící prostor EHS. 8 Citace Zákona č. 190/2004 Sb. o dluhopisech. 14

15 Hypoteční banky nabízejí v podstatě pouze dva typy hypoték. Prvním je klasický hypotéční úvěr - je účelově vázán na pořízení nemovitosti a druhým je tzv. americká hypotéka, tu lze pouţít na cokoliv, jedná se tedy o neúčelovou hypotéku. Je třeba počítat s tím, ţe americká hypotéka má mnohem vyšší úrokovou sazbu a vyšší poplatky za poskytnutí. Volba této hypotéky se tedy klientovi více prodraţí a i v tomto případě samozřejmě dává klient do zástavy nemovitost. Oproti spotřebitelskému úvěru má výhodu v delší době splatnosti. Od roku 2006 jsou americké hypotéky v běţném povědomí klientů a banky je mají stabilně ve svých portfoliích Vývoj hypotečního trhu Počátky poskytování hypoték se datují od roku Na přelomu roku 2005/2006 došlo k zásadnímu obratu v poskytování hypoték, nastal hypoteční boom, do té doby rostl hypoteční trh jen pozvolna. Hypotéka se stala velmi ţádaným produktem, ceny nemovitostí stoupaly, jednalo se tak o poměrně solidní zajištění i za cenu platby úroků, pojištění a dalších poplatků, které právě v tomto období dosahovaly svého dna. Úrokové sazby prolomily hranici 4,5 %, jak můţeme vidět na grafu č. 1. Hypotéka se tak stala velmi dostupnou širokému okruhu zájemců. Graf č. 1 Vývoj úrokové sazby hypoték v České republice Zdroj: 15

16 Jedním z hlavních motorů tohoto boomu byla rostoucí ekonomika a tím pádem růst příjmů obyvatelstva. S růstem příjmů tak vzrůstá ochota obyvatel se zadluţit. Vlastnictví nemovitosti patřilo vţdy k základním lidským potřebám, nyní se stávalo i statusem dobré ţivotní úrovně. Tak jak roste ekonomika, vzrůstá i dostupnost hypoték. Zvýšení DPH na stavební práce, které vstoupilo v platnost na počátku roku 2008, vedlo jiţ předtím k dalšímu rychlému zvýšení cen nemovitostí napříč celou Českou republikou. Z těchto důvodů byl počet postavených bytů, domů a jejich rekonstrukce na vrcholu aţ do příchodu finanční krize. Vzhledem k vzrůstajícím cenám nemovitostí, byly banky ochotny jít do stále většího rizika, zájemce o hypotéky jiţ neposuzovaly tak přísně. Důkazem byl dříve nevídaný jev, banky začaly půjčovat aţ na 100% odhadní ceny nemovitosti. Cena 100% hypoték se lišila od těch s nízkým LTV 9 (do 70 či 85 %) jen minimálně. Dalším rysem bylo sjednání hypoték i cizím státním příslušníkům. Vypadalo to, ţe tento růst bude trvat věčně. Bylo to také proto, ţe růst ekonomiky České republiky trval 8 let a zkušenost s finanční krizí tohoto charakteru zde v podstatě neexistovala. Graf č. 2 Finanční objem poskytnutých hypoték v České republice v období Zdroj miliard/ 9 LTV (Loan to Value) poměr úvěru k zástavní hodnotě nemovitosti. Například LTV 100 značí 100% hypotéku. Obecně platí, ţe čím vyšší je LTV, tím vyšší jsou úrokové sazby. 16

17 Oblasti distribuce a prodejů hypoték hrála také důleţitou roli. Jak ukazuje graf č. 2., docházelo k velkému nárůstu v oblasti objemu financí. Zatímco v roce 2000 byly poskytnuty hypotéky jen za 10,3 mld. Kč, v období největšího boomu v roce 2007 to bylo jiţ 145,5 mld. Kč. Jde o obrovský skok, který byl lákadlem a další příleţitostí pro bankéře a ostatní zprostředkovatele, jejichţ odměny se od sjednané výše hypotéky odvíjí. Proto se prodeje hypoték v tomto období začaly odklánět od klasického prodeje v bankách do prodejů přes zprostředkovatele, tedy externí partnery bank. Jednalo se o různé finanční poradce, realitní kanceláře, hypoteční makléře a také třeba pojišťovací poradce. V roce 2005 se přes externí partnery prodaly hypotéky za 30 mld. Kč, v roce 2006 objem rychle rostl a v roce 2007 se prodej téměř ztrojnásobil (viz. graf č. 3). Tyto externí obchody začaly tvořit nadpoloviční většinu všech prodejů a nyní představují přibliţně 60 %. Graf č. 3 Poměr poboček bank a externích partnerů na objemu poskytnutých hypoték v letech v České republice. Zdroj: Externí prodeje zavedla jako první Hypoteční banka v roce 1996 a kategorie externích prodejců postupně začala vykazovat zajímavé objemy obchodů. Ostatní banky to nemohly přehlíţet a do roku 2005 jiţ všechny velké bankovní ústavy s externími partnery spolupracovaly. I tento efekt vedl k podstatnému zjednodušení hypotéky samé. 17

18 V oblasti hypoték došlo k mnoha změnám, banky se přizpůsobily potřebám trhu a banky začaly brát v úvahu skutečné potřeby svých klientů, nejen půjčení financí do účelově investovaných nemovitostí. Začaly rozlišovat produkty za účelem vybavení domácností, renovace, výstavby, ale také další nabídky, které nejsou přímo spojené s bydlením. Vývoj hypoték tedy urazil dlouhou cestu, od strohých produktů v 90 letech minulého století, aţ k desítkám variant inovativních hypotéčních úvěrů a jejich kombinací v dnešní době. Hypoteční proces dnešní doby směřuje ke zrychlování a zjednodušování. Dříve trvalo schválení hypotéky týdny, dnes je běţným standardem pět dnů a není výjimkou ani třídenní lhůta a pomalu se tak dostáváme k běţnému 48 hodinovému standardu v Evropě. Banky dnes řeší dvě hlavní hlediska. Za prvé jak co nejrychleji zjistit bonitu a serióznost zákazníka a za druhé jak co nejrychleji a nejspolehlivěji stanovit hodnotu zastavené nemovitosti. V obou případech je nezbytné vyuţívání nových technologií. Aţ do příchodu finanční krize banky investovaly do expertních systémů, které pomáhaly oceňovat nemovitosti a predikovat jejich vývoj. Po příchodu krize se to změnilo. Je to logické, neboť jak se mohl takový systém vypořádat s tím, ţe se ceny najednou (v řádech měsíců) propadly a jiţ spolehlivě nerostou tak jako dosud. Navíc došlo k obrovským cenovým rozdílům nemovitostí v závislosti na lokalitě, kvalitě, typu vlastnictví, apod. V České republice nebyly tyto změny naštěstí tak extrémní jako v USA či Velké Británii. Expertní systémy se ale staly nefunkčními a hlavně nespolehlivými. V roce 2008 přišla globální krize, která se dotkla celého finančního trhu a tedy i oblasti hypoték a pravděpodobně navţdy změnila jejich chápání. Za počátek globální krize je označován pád Lehman Brothers v září 2008 v USA, odkud se krize rychle šíří do Evropy a po celém světě. Hypotéky jsou často označovány za původce globální krize. Období ekonomického růstu bylo vystřídáno obdobím recese a poklesu. Trh s hypotékami se obrovsky propadl. Banky začaly jednat razantně a ve smyslu restriktivních opatření začaly mnohem více prověřovat své klienty. Nejen banky, ale i klienti změnili svůj pohled na zadluţení. Banky v České republice jsou nuceny přijímat opatření nařízené jejich zahraničními vlastníky. Hlavní přijatá opatření byla: - redukce LTV 100% (výrazně omezit nebo zrušit). - zrušit či výrazně omezit typy rizikových hypoték tzv. subprime hypotéky, to je segment zákazníků bez prokazování příjmů. - zpřísnit celý způsob oceňování nemovitostí. 18

19 - revidovat financování projektů, změnit přístup k tvorbě cen (zvýšit úroky a další marţe bank). - připravit scénář jak se vypořádat s větším a nenadálým růstem neplatičů hypoték Obyvatelé České republiky nebyli oproti západnímu světu tolik zadluţení, banky měly dostatečnou rezervu prostředků, problém likvidity zde tedy nebyl tak velký. Situace se pomalu stabilizovala, a naštěstí se nenaplnily černé scénáře o zkolabování hypotéčního trhu. Nekonal se ani ţádný výrazný propad cen nemovitostí. Výsledky ČSÚ udávají propad v řádech procent nikoli v desítkách procent, jako se to stalo v USA či Velké Británii. V této době se dobře uplatňoval princip kombinace hypotéky na niţší částku a stavebního spoření tak, aby bylo zákazníkovi umoţněno financování aţ do výše 100%. I zde můţeme pozorovat princip prolínání bankovních produktů (hypotéka spoření). Ale došlo opět ke změně a to z důvodu zásahu státu, který v roce 2010 výrazně omezil státní podporu stavebního spoření, a také se sníţily úrokové sazby hypoték. Stavební spoření jiţ tedy není tak výhodné jako dříve. 10 V současné době probíhá mírné oţivení trhu, ceny nemovitostí spíše stagnují, úroky lehce klesají, dochází k mírnému nárůstu hypotečních úvěrů a tento trend bude pravděpodobně dále pokračovat. Zlaté časy roky 2007 jsou však jiţ nenávratně za námi a domnívám se, ţe se dá očekávat také přibývání nesplacených úvěrů, zejména těch, které byly poskytnuty v době boomu a euforie. Důsledky z toho plynoucí jsou předmětem dalších částí práce Typy hypotečních úvěrů Hypoteční úvěry dle účelu - účelové: úvěr je pouţit na nemovitost, je zajištěn zástavním právem k nemovitosti. - neúčelové: vyuţití úvěru není spjato s nemovitostí, tzv. americká hypotéka. 10 Zdroj: OSTATEK, Libor. Hypotéky nebyly hlavní příčinou globální krize. [on-line] [cit ] Dostupný z WWW: < 19

20 Hypoteční úvěry dle výše úvěru v závislosti na odhadní ceně - účelové: bývají poskytovány do výše % někdy i 100% odhadní ceny nemovitosti - neúčelové: zde se maximální výše úvěru pohybuje kolem 60 % zastavěné nemovitosti Hypoteční úvěry dle kombinací s dalšími produkty - hypoteční úvěr + stavební spoření - hypoteční úvěr + ţivotní pojištění - hypoteční úvěr + hypoteční zástavní listy Klient zde můţe vyuţít splacení hypotéky, nebo její části z peněz stavebního spoření a dalších produktů. Hypoteční úvěry dle způsobu splácení - anuitní: po celou dobu hypotéky platí klient stejné splátky - progresivní: částky se postupně v průběhu let zvyšují - degresivní: opak progresivního způsobu, částky se postupně sniţují Hypotéky se dále mohou rozlišovat podle toho, zda se jedná o fyzickou nebo právnickou osobu, dle doby a výše úrokové sazby, dle délky splatnosti, apod Poplatky hypotečního úvěru Vzhledem k zaměření této práce povaţuji za nutné, aby si kaţdý zájemce uvědomil, ţe poskytnutí hypotéky vyţaduje mnoho dokumentů, za jejichţ vyřízení se musí většinou zaplatit. Těchto dokumentů a poplatků je celá řada, proto by si je kaţdý zájemce měl zjistit a zahrnout je do svého výběru při rozhodování o hypotéce. Poplatky se velmi liší nejen mezi jednotlivými bankami, ale také dle toho, jaká konkrétní nabídka (program) je vybrána. Přesto se dají charakterizovat základní poplatky, které se většinou platí ve všech bankách: - Poplatek za poskytnutí (posouzení) hypotéky: obvyklá výše je 0,8 % z výše úvěru, minimálně však ,- Kč. Je splatný ještě před rozhodnutím o poskytnutí hypotéky a většina bank jej v případě zamítnutí nevrací. - Poplatek za odhad ceny nemovitosti: ten bývá v rozmezí ,- Kč. 20

21 - Poplatek za vedení úvěrového účtu: bývá většinou 150,- Kč za měsíc (ve zvláštních případech můţe být zdarma). Další poplatky jsou pak většinou spojeny se změnou úrokové smlouvy. Jedním z nejvýznamnějších, je poplatek za mimořádnou splátku v období fixace. Dále jsou to různé poplatky v souvislosti s pojištěním, například poplatek za pojištění nemovitosti, pojištění úvěru, apod. Domnívám se, ţe většina marketingových strategií bank je zaloţena na nízkých úrokových sazbách a vysokých poplatcích, které bývají v rozsáhlých sazebnících banky snadno přehlédnutelné. Ovšem existují i strategie opačné, kdy jsou téměř všechny poplatky rozpuštěny do úrokové sazby a úroková sazba je pak o něco vyšší. Kaţdá banka má ceník všech poplatků k dispozici, je však nutné udělat si čas a důkladně je prostudovat, nebo k tomu vyuţít sluţby specializovaných poradců či makléřů. V současné době se dají různé srovnávací přehledy najít také na specializovaných serverech na internetu, bohuţel se nedá vţdy spoléhat na aktuální informace. Pro snadnější představu jakou výši mohou mít poplatky u průměrné účelové hypotéky, jsem zpracovala jednoduchý příklad. 11 Příklad základních poplatků: Výše hypotéky: ,- Kč Splatnost: 25 let Poplatek za posouzení hypotéky (0,8 %): ,- Kč Odhad nemovitosti: 6 000,- Kč Vedení účtu (150,- Kč měsíčně): ,- Kč Celkem poplatky: ,- Kč 11 Zpracováno s vyuţitím: BUŘÍNSKÁ, Barbora Poplatky u hypoték: správnou volbou můžete ušetřit až desítky tisíc. [on-line] [cit ] Dostupný z WWW: < 21

22 1.2.7 Rizika a hypoteční úvěr Kaţdý úvěr má své riziko. Snahou bank je toto riziko rozpoznat a eliminovat jej. Na rizika v oblasti hypoték a úvěrů obecně, lze nahlíţet ze dvou úhlů pohledu. Jedná se o rizika pro klienta (dluţníka) a o rizika pro banku (věřitele). Rizika pro klienta Nejvýznamnějším rizikem klientů - dluţníků je úrokové riziko. U většiny hypoték není úroková sazba konstantní po celou dobu splácení, ale kolísá a mění se vţdy, kdyţ končí fixace hypotéky. Po uplynutí fixace je moţné celý úvěr doplatit bez sankcí, je moţné přejít ke konkurenci, ale je to také období, kdy je klientovi stanoven nový úrok. Většinou se stává, ţe banky nabídnou s novou fixací vyšší úrok. Pro klienta z toho vyplývá riziko vyšších splátek, se kterými nepočítal. Během fixace banka nemůţe s úroky hýbat, pokud si tedy například zvolíme fixaci na 5 let, máme celých 5 let jistotu, ţe úroky budou stejné. Správná volba fixace tak můţe klientovi ušetřit nemalý objem financí, ale není to ta jednoduché. Samozřejmě ţe během oněch 5 let, mohou úroky i klesnout a klient tak vlastně splácí zbytečně vysoký úrok. 12 Banky nabízejí období fixace na 1, 3 nebo 5 let. Existují ale také hypotéky s plovoucí úrokovou sazbou, to znamená, ţe úroky se mění měsíčně. Z níţe uvedeného grafu vyplývá, ţe nejoblíbenější formou je tří a pětiletá fixace. Základ pro úrokovou sazbu dává Česká národní banka, která úrokové sazby vyhlašuje. Pak si kaţdá banka přidává vlastní procentuální ukazatele. Je třeba si uvědomit, ţe banky nehýbou s úrokovými sazbami plošně, ale vţdy záleţí na mnoha faktorech, například druhu produktu, výši LTV, apod. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, ţe také velmi záleţí na tom, zda se jedná o nového či stávajícího klienta. Noví klienti dostávají (poněkud nelogicky) lepší sazbu neţ řádně platící zaběhnutí klienti. Není tedy moţné rychle a jednoduše zjistit úrokovou sazbu. Před koncem fixace (s dostatečným předstihem coţ jsou přibliţně 2 měsíce) bych doporučovala zjistit si informace z několika různých bankovních ústavů a velmi rozmýšlet délku fixace. 12 O problematice správné volby fixace, podrobněji například na: 22

23 Graf č. 4 Oblíbenost jednotlivých fixací hypoték během roku Zdroj: Kaţdý zájemce o hypotéku by si měl uvědomit, ţe bude splácet nejen půjčenou částku (tedy jistinu), ale také zmiňovaný úrok. To znamená, ţe pokud si například půjčíme 1 milión korun, budeme splácet nejen tento milión, ale navíc ještě bankou stanovený úrok. Pokud tedy shrnu uvedenou problematiku, konkrétní výše úroku záleţí zejména na těchto faktorech: - základní sazba daná ČNB - celková výše a délka hypotéky - délka fixační doby - výše LTV - nový či stávající klient - výběr konkrétního programu banky - nová hypotéka či refinance původní Refinance hypotéky znamená přechod ke konkurenční bance. Po skončení fixace můţe klient bez jakýchkoliv sankcí změnit banku a s touto novou bankou si dohodne zcela nové podmínky hypotéky. 23

24 Rizika pro banku Banky rozdělují rizika mnoha způsoby a z mnoha úhlů pohledů. Existují například rizika měnová, právní, akciová, likvidity, operační rizika, a mnoho dalších. Pro potřeby této práce je jednoznačně nejdůleţitější riziko úvěrové, budu mu tedy věnovat následující text. Úvěrové riziko Z pohledu úvěrů obecně, je pro banku toto riziko nejvýznamnější. Spočívá v neochotě nebo neschopnosti splácet úvěr dluţníkem, včetně jeho splatných úroků a týká se nejen hypoték, ale i cenných papírů portfolia banky, či devizových obchodů. Klient tedy nedodrţí sjednané podmínky a bance tak vznikne finanční ztráta. Cenou za poskytnutý úvěr je jeho úrok. Je třeba si uvědomit, ţe ţádný úrok není pro banku tak vysoký, aby plně nahradil případnou ztrátu při nesplacení. Co se úvěrových rizik týká, přichází v úvahu riziko škody v souvislosti s neplacením úvěru a to vlivem: - nesolventnosti dluţníka (platební neschopnost, dluţní nemůţe zaplatit), - platební nevůle (dluţník zaplatit sice můţe, ale nechce), - vnějších podmínek, vyšší moci není moţné zaplatit (například válečný konflikt). Pro krytí úvěrového rizika, banky vyuţívají celou řadu dalších opatření, kterými jsou: ručení, bankovní záruka, zástava, faktoring, forfaiting, apod. Úvěrové riziko můţe krýt také celá řada pojistných produktů. Mezi nejčastěji vyuţívané patří: - ţivotní pojištění, které slouţí ke krytí rizik způsobených úmrtím dluţníka. - nemocenské pojištění, invalidní pojištění, slouţí ke krytí rizika v případě pracovní neschopnost dluţníka. - majetkové pojištění různých zástav. - úvěrové pojištění. Při ohodnocování rizika se snaţí banka či pojišťovna analyzovat zejména to, jak je dluţník schopen splácet své závazky. Při analýze informací nestačí pouze informace z minulosti, kde pomáhají interní záznamy banky a registry dluţníků, ale také je potřeba brát zřetel na perspektivy do budoucna. Výsledky analýzy konkrétního úvěrového rizika se pak odráţejí i v ceně pojištění Zdroj: REVENDA, Z. a kol.: Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4.vyd. Praha: Management Press, s. ISBN:

25 1.2.8 Zajištění úvěrů Obecně si pod pojmem zajištění úvěru (jakéhokoliv nejen hypotečního) můţeme představit veškerá opatření, která provádí banka za účelem zajistit řádné splacení úvěru včetně úroků. Hypoteční úvěry jsou specifické v tom, ţe do jejich splacení většinou uplyne dlouhá řada let. Během této doby se můţe výrazně změnit finanční situace klienta. Proto se banky snaţí, aby splacení úvěru bylo zajištěno i jiným způsobem neţ je prokázání příjmu klienta. V podstatě platí, ţe čím je úvěr rizikovější a čím má delší splatnost, tím kvalitnější by měl být způsob jištění. Hlavní principy zajištění obsahují: - dostatečnost zajištění ve srovnání s výší úvěru. - snadný převod vlastnictví. - právní vymahatelnost soudem. - objektivní a odborné ocenění. - likvidita zajištění, která udává, jak snadno lze předmět zajištění zpeněţit. - stabilita hodnoty předmětu. - moţnost kontroly předmětu zajištění dle řádné dokumentace a jeho bezpečné uloţení. Způsoby zajištění hypotečních úvěrů Pro zajištění úvěrů banky nejčastěji vyuţívají tyto způsoby: - Zřízení zástavního práva: k nemovitosti, k movité věci, zastavení pohledávky, zastavení cenného papíru. - Zajištění ručením (fyzická osoba, bankovní záruka, aval směnky, apod.) - Vinkulace vkladu Zástavní právo Zástavní právo k nemovitosti je jednou z hlavních podmínek poskytnutí hypotečního úvěru. Smyslem tohoto práva je zajištění pohledávky a jejich součástí v případě, ţe klient nesplatí svůj závazek řádně a včas. Věřitel je poté oprávněn domáhat se zastavené věci, můţe ji prodat, či si ponechat získané finance. Zajištění vyplývá přímo ze zákona 190/2004 Sb. Nemovitost musí být zastavena celá, není moţné, aby byla zastavena třeba jen polovina domu, a zároveň na ní nesmí váznout ţádné 25

26 věcné břemeno, které by bránilo uţívání. Zástavní právo můţe být zřízeno i na budoucí nemovitost, coţ je důleţité zvlášť v těch případech, kdy si klient bere hypotéku na nemovitost, která ještě nestojí. Taková nemovitost ale musí být zapsána v katastru nemovitostí jako rozestavěná a musí mít rozestavěno minimálně jedno nadzemní podlaţí. Banka pak uvolňuje peníze z úvěru postupně, tak jak roste nemovitost, neboť čím více je postaveno, tím více daná nemovitost stoupá na ceně. Zástavní právo vzniká prostřednictvím písemné smlouvy a jedná-li se o nemovitost, pak vkladem do katastru nemovitostí. Ve smlouvě musí být jasně definován předmět zástavního práva a pohledávka, kterou zabezpečuje. Kaţdému musí být srozumitelné, co je zastaveno. Zástavní právo k pohledávce V ojedinělých případech můţe banka akceptovat zajištění úvěru zástavním právem k pohledávce. To znamená, ţe dluţník by bance za úvěr ručil nějakou svou vlastní pohledávkou, kterou má u někoho dalšího. Tento způsob se však příliš nevyuţívá, tím méně ve spojení s hypotékami, neboť vymáhání pohledávek obecně je v České republice poněkud zdlouhavé a problematické. Dluţník také můţe ve prospěch úvěrující banky vinkulovat například svůj termínovaný vklad nebo další aktiva. Ručení Ručení přes třetí osobu vyuţívají banky jako další formu dodatečného zajištění. Ručitelem je ten, kdo prohlásí, ţe uspokojí věřitele, pokud tak neučiní sám dluţník. Tato forma ručení můţe pomoci klientovi dostat úvěr například v případě, kdy nemá dostatečnou bonitu, je ve vyšším věku, apod. Ručitelů můţe být několik a kaţdý pak ručí ve výši uvedené v Prohlášení ručitele. Banka je povinna kdykoliv sdělit ručitelům jak velké pohledávky má u dluţníka. Ručení ovšem můţe přinášet řadu problémů, o kterých blíţe pojednávám v kapitole 3.2 Postavení ručitele. Bankovní záruky Bankovní záruka vzniká prohlášením ručící banky. Jedná se o záruční listinu, banka stvrzuje, ţe uspokojí věřitele, jestliţe třetí osoba nesplní stanovené podmínky. Banka by v takovém případě vyplatila věřiteli určitou peněţní částku sjednanou v záruční listině. Bankovní záruka je jeden z nejkvalitnějších zajišťovacích instrumentů, přesto se příliš nevyuţívá. Osobně jsem 26

27 se ale s bankovní zárukou setkala v souvislosti s hypotečním úvěrem na rozestavěnou nemovitost, kdy banka ručila za jisté fáze výstavby za developera. 15 Taková bankovní záruka vystavena známou bankou tak kromě krytí případných ztrát přispívá i k dobrému jménu developera. Zajištění vinkulací Vzhledem k zaměření této práce je vinkulace poměrně důleţitá oblast, neboť se bez ní neobejde převáţná většina dlouhodobých úvěrů, mezi které patří i hypoteční úvěry. Pokusím se ve srozumitelné podobě charakterizovat, k čemu vinkulace slouţí, jak probíhá její vyřízení a také jak je moţné vinkulaci ukončit. Rizika nesplacení hypotéky můţe banka eliminovat vinkulací rizikového ţivotního pojištění. Vinkulace pojistného plnění obecně znamená, ţe v případě události je pojistné plnění vyplaceno třetí osobě, v oblasti hypoték tedy bance. Banka má tedy nárok na přednostní vyplacení a banka také rozhoduje, jak bude s vyplaceným pojistným dále nakládáno. Na rozdíl od vinkulace rizikového ţivotního pojištění ve prospěch třetí osoby je tradičním smyslem tohoto pojištění vyplatit pojistné plnění pozůstalým, to je obmyšlené osobě uvedené v pojistné smlouvě. Nejznámějším pojistným produktem je pojištění pro případ smrti, ze kterého v případě vinkulace pokud by dluţník zemřel, plnění obdrţí banka. 16 Toto pojištění bylo dříve dokonce nutnou podmínkou pro přiznání hypotéky, dnes na tom jiţ ale řada bankovních ústavů netrvá. Výhoda tohoto pojištění bývá tak zejména pro rodiny, neboť pokud má dluţník uzavřeno toto pojištění, nemusí v případě jeho smrti rodina úvěr splácet, ani ji nehrozí uplatnění zástavního práva. Je to však výhodné i pro banku, neboť získání pojistky je snadnější a rychlejší neţ uplatnění zástavního práva a následného prodeje nemovitosti. Tento pojistný produkt splňuje téměř všechny hlavní principy zajištění, jak je uvedeno na str. 25. Dalším důleţitým pojistným produktem v souvislosti s hypotékami je pojištění nemovitosti. Vinkulace pojištění nemovitosti znamená, ţe v případě poškození domu nebo bytu (poţárem, povodní, apod.) je pojistné plnění vyplaceno bance. V praxi lidé mají velmi často uzavřenu jednu pojistnou smlouvu na nemovitost na stavbu a domácnost dohromady (pojištění 15 Zdroj: SEKERKA, Bohuslav. Banky a bankovní produkty. Praha: Nakladatelství Miroslav Háša PROFESS., s. ISBN X 16 Podrobněji se této problematice věnuji v kapitole Druhy ţivotního pojištění. 27

28 nemovitosti a domácnosti není jedno a to samé). To však nepředstavuje ţádný problém, neboť je moţné vinkulovat bance pouze tu část, která se týká pojištění stavby. Častou praxí bank bývá, ţe velkou část pojistného plnění ponechá úvěrovému dluţníkovi, aby mohl sám napravit škody, tak jak uzná za vhodné. O tu část (menší) kterou si banka nechala, pak zpravidla sníţí výši hypotéky. Obecně se jedná o tak zvanou devinkulaci pojistného, coţ znamená, ţe pojistné nebude vyplaceno zástavnímu věřiteli (bance) ale úvěrovému dluţníkovi. V podmínkách devinkulace je stanoveno, ţe pojištěný musí prokázat, ţe nemovitost řádně opravil. Je třeba si uvědomit, ţe vinkulováno můţe být v podstatě jakékoliv pojištění. Často se vyuţívá vinkulace pojištění automobilu v případě nákupu na leasing. Dále u překlenovacích úvěrů stavební spořitelny, bývá automaticky vyuţívána vinkulace vkladů, které má dluţník na svém spořicím účtu. Vyřízení vinkulace Zřízení vinkulace neproběhne automaticky, ale probíhá postupně v těchto krocích: - klient si vyřídí pojištění (rizikové ţivotní pojištění, nemovitosti, atd.) - banka vypracuje ţádost o provedení vinkulace - klient jde opět do pojišťovny, kde nechá smlouvu zavinkulovat - banka povolí čerpání úvěru, ale aţ poté co dostane od pojišťovny doklad o provedení vinkulace ve prospěch banky. Vyřízení takové vinkulace tedy můţe pro klienta představovat poměrně dost běhání, přesto to v dnešní době jiţ nebývá takový problém, neboť jde o typický bankopojistný produkt v bankopojišťovně (majetkově propojená banka a pojišťovna), nebo produktové propojení na základě podepsané smlouvy mezi majetkově nepropojenou bankou a pojišťovnou. Pod jednou střechou se dá vše vyřídit během jednoho dne poměrně snadno přecházením z patra do patra. Samozřejmě za předpokladu, ţe si klient vybere pojistný produkt u pojišťovny, která je spřízněna s bankou poskytující hypotéky. Například u České spořitelny lze takto snadno zařídit vinkulaci u Pojišťovny České spořitelny. 28

29 Zrušení vinkulace V pojistných podmínkách úvěrového pojištění pojišťoven je uvedeno, ţe zrušit vinkulaci ve prospěch bank je moţné pouze s písemným souhlasem banky, zrušení provádí klient (majitel smlouvy). V případě ţe banka se zrušením nesouhlasí, musí rozhodnout soud. Zrušení vinkulace se provádí v případě kdy je úvěr splacen, nebo pokud je vinkulace nahrazena jinou formou zaručení. V tom případě vrací pojišťovna i případné přeplatky pojistného. Jestliţe dojde k pojistné události a klient je v prodlení se splátkami, budou i tyto splátky hrazeny z pojistného. Jedná se o všechny splátky, které byly splatné před dnem vzniku pojistné události. 17 Se schopností splácet poskytnutý úvěr v případě nenadálých událostí významně souvisí oblast pojištění, proto jí věnuji samostatnou část této práce. 17 Zdroj: Speciální pojistné podmínky úvěrového pojištění Pojišťovny České spořitelny (UVE) 29

30 2. Pojištění Podobně jako v první kapitole o úvěrech je třeba charakterizovat pojištění s akcentem na rizikové ţivotní pojištění. Snad kaţdý si jednoho dne poloţí otázku, proč a zda vůbec se pojistit. Odpověď bych mohla přirovnat například k tomu, proč si má cyklista vzít helmu. V obou případech se jedná o nástroj umoţňující eliminovat negativní důsledky v případě nešťastné události. Přilba nám pomůţe zmírnit zdravotní následky, pojištění pak následky finanční. V případě pojištění se však jedná nejen o následky naše, ale také o následky ostatních zúčastněných, či našich blízkých. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit oblíbené rčení, ţe pojištění nás příliš nezajímá do okamţiku, neţ se něco nestane. V případě hypotečního úvěru, který bývá téměř vţdy uzavřen na vysoké částky, nás absence pojištění či jeho špatný výběr můţe stát velké peníze a naopak vhodně zvolené pojištění můţe ušetřit mnoho nepříjemných aţ stresujících okamţiků. Cílem následující části je charakteristika různých variant pojištění, se zaměřením převáţně na hypoteční úvěry. 2.1 Charakteristika a klasifikace pojištění Pojištění lze charakterizovat jako právní vztah vznikající uzavřením pojistné smlouvy. Smyslem jakéhokoliv pojištění je zajistit úhradu škody způsobenou určitou negativní událostí. Pojištění bývá zaloţeno na principu solidarity, kdy různé subjekty platí pojistné a dohromady tak vytváří potřebné finanční rezervy pro úhrady případných škod. Pojištění lze dělit různými způsoby, vzhledem k tématu práce volím následující klasifikaci. Dle formy vzniku: - Zákonné - Smluvní Dle délky pojistné doby - Krátkodobé: sjednané na dobu do jednoho roku - Dlouhodobé: sjednané na dobu delší neţ jeden rok 30

31 Dle způsobu tvorby rezerv (dle zákona o pojišťovnictví 363/1999 Sb.): - Životní pojištění: individuální pojištění pro případ smrti nebo doţití, vytváří se rezerva pro výplatu v budoucnosti. Jedná se o pojištění osob. - Neživotní pojištění: V těchto případech není jasné, zda pojistná událost nastane. Počet pojistných událostí není omezen. Částka bývá vyplacena v případě pojistné události. Jedná se zejména o pojištění majetku a odpovědnosti (například pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Dle předmětu: - Pojištění odpovědnosti za škodu: jestliţe pojištěný způsobí svou činností škodu třetí osobě. - Pojištění majetku: kryje finanční ztráty v případě poškození majetku ţivelní událostí, krádeţí, apod. Pojištění majetku si nejčastěji sjednávají fyzické osoby. - Pojištění osob: slouţí k ochraně pojištěného před neočekávanými či náhodnými událostmi. Zde se pojištění dělí do řady dalších skupin, mezi nejdůleţitější patří ţivotní pojištění, úrazové, zdravotní a cestovní pojištění. Strukturu celého pojistného trhu v České republice včetně procentuálního zastoupení jednotlivých sloţek, přehledně ukazuje obrázek č. 1. z Výroční zprávy České asociace pojišťoven. Ţivotní pojištění se podílí na celkovém pojistném 41,8 %, coţ je o 1% více neţ v roce V zemích západní Evropy je ovšem tento podíl kolem 60 %, je to tedy stále velký rozdíl a mohu tím pádem usuzovat na další růst tohoto segmentu. Z obrázku je patrné, ţe nejvyšší sloţkou ţivotního pojištění je investiční pojištění, hned za ním stojí pojištění pro případ smrti nebo doţití s podílem 37,3 %. Růst podílu zaznamenalo také pojištění pro případ smrti na 3,1 %. V rámci uvedených druhů jde o nadprůměrný růst. 18 Mohu tedy konstatovat, ţe pojištění pro případ smrti a doţití neboli pojistné produkty se spořící sloţkou, tak zastávají významné místo v celém segmentu pojišťovnictví a stávají se 18 Zdroj: ČAK. Výroční zpráva Česká asociace pojišťoven [on-line] 2010 [cit ] Dostupný z WWW: < pdf 31

32 trendem dnešní doby. V diplomové práci sledovaný pojistný produkt pojištění pro případ smrti je na posledním místě z hlediska objemu předepsaného pojistného, ale nikoliv z hlediska důleţitosti zajištění specifických ţivotních situací. Obrázek č. 1 - Struktura pojistného trhu v kategoriích ţivotního a neţivotního pojištění v roce ČAP. Zdroj: < pdf> Pozn. Výroční zpráva za rok 2010 nebyla v době psaní této práce ještě dostupná. 32

33 2.2 Životní pojištění Nepředvídatelnost a náhodné jevy spojené s průběhem ţivota kaţdého člověka sebou nese mimo jiné i ekonomické dopady na rodinu a nejbliţší osoby. Tyto obavy byly a jsou závaţným důvodem pro hledání způsobu jak tato rizika řešit. Prozatím zůstává nejvhodnějším řešením pojištění, jak ukazuje teorie i praxe. V takových případech dochází k uplatňování různých variant ţivotních pojištění, která původně vznikla jako atribut lidské solidarity, ale stále více se prosazují jako komerční kategorie Původ a současnost životního pojištění Původně bylo smyslem ţivotní pojištění zajistit finanční zdroje pro nejbliţší rodinu v případě smrti, nebo ztráty moţnosti vydělávat na obţivu. V dřívějších dobách nejvíce hrozila předčasná smrt a ţivotní pojištění mělo krýt potřeby pohřbu a podporu pro pozůstalé. Z toho vyplývá, ţe původní pojištění mělo nejčastěji podobu tzv. pohřebního pojištění s pojistnou částkou, která odpovídala ceně pohřbu. Dnešní podoba ţivotního pojištění je naprosto odlišná, původní smysl a cíl se rozšiřuje jako nový fenomén dnešní uspěchané doby. Přesto základní prvek zajištění pro případ smrti a doţití - zůstává stejný. Rostoucí ţivotní úroveň obyvatel a tedy také nákladnější ţivotní styl kladou na produkty ţivotního pojištění zcela nové nároky, zejména v oblasti ekonomického zabezpečení. Prozatím stále platí obecné pravidlo: jestliţe má mít ţivotní pojištění skutečný smysl, měla by pojistná částka jak v případě smrti, tak v případě doţití tvořit minimálně čtyřnásobek ročního příjmu pojištěné osoby. Výhody ţivotního pojištění jsou zejména v tom, ţe pokud zájemce zvolí vhodnou formu ţivotního pojištění, získá záruku, ţe v případě nenadálé události nezůstanou jeho nejbliţší bez finančního zabezpečení. Dále mu pojištění umoţní, pokud se doţije stanoveného věku (konce pojištění), bude mu vyplacena dohodnutá částka. Moderní podoby ţivotního pojištění, které nabízejí komerční pojišťovny, jsou vedle eliminace škod na zdraví či ţivotech ve výše uvedeném kontextu stále ještě v duchu tradičních úmyslů. Staly se tak důleţitým a leckdy nezastupitelným nástrojem financování potřeb jednotlivců v případě zvláštních, většinou neočekávaných a nepříjemných událostí Zdroj: DUCHÁČKOVÁ, Eva. Principy pojištění a pojišťovnictví. 3.vyd. Praha: Ekopress, s.r.o., ISBN

34 2.2.2 Životní pojištění jako součást finančního trhu Další významnou roli hraje ţivotní pojištění v oblasti finančních trhů. Vzhledem k tomu, ţe dochází k velkému časovému rozdílu mezi postupným spořením klientů a konečnou výplatou pojistné částky, mohou pojišťovny tyto peníze investovat zpět do ekonomiky a tak pozitivně ovlivňovat hospodářský růst. Pojišťovny jsou významným hráčem na kapitálovém trhu, investují především do státních dluhopisů. Produkty ţivotních pojišťoven jsou si blízké s dalšími produkty finančního trhu, zejména s bankovními produkty. Nastává tak situace, kdy dochází k určitému propojení, odborně toto propojení nazýváme bankopojištění, to znamená, prolínají se produkty bankovní a pojistné. Jako příklad mohu uvést hypotéky, které jsou klasickým bankovním produktem a s tím logicky souvisejí pojistné produkty především pojištění pro případ smrti a pojištění nemovitosti. Jde v prvním případě o produkt ţivotního pojištění, v druhém případě o produkt neţivotního pojištění. Pojištění pro případ smrti má svou dlouhou historii několik stovek let trvající, obsahově se vyvíjející. Jde o produkt jednoduchý, který mohou nabízet, také ve skutečnosti to tak je, všechny pojišťovny jak je vidět z níţe uvedeného obrázku. Z 30 pojišťoven ČAP v roce 2009 tento produkt nabízelo 19 pojišťoven, 17 pojišťoven čili o dvě méně nabízelo ostatní produkty ţivotního pojištění kapitálové, investiční pojištění a pojištění pro děti a mládeţ. 34

35 Obrázek č. 2 - Přehled hlavních pojistných produktů v kategorii pojištění osob v roce 2009 pojišťovny ČAP. Zdroj: < pdf> Pozn. Výroční zpráva za rok 2010 nebyla v době psaní této práce ještě dostupná. 35

36 2.2.3 Druhy životního pojištění Ţivotní pojištění ve své podstatě vlastně zahrnuje krytí pouze dvou rizik rizika smrti a rizika doţití. Přes velmi omezený počet rizik nicméně pojišťovny vytvořily několik produktů ţivotního pojištění. Akcent je kladen na pojištění pro případ smrti. Pojištění pro případ smrti Tato varianta pojištění kryje pouze riziko úmrtí, nezahrnuje hledisko doţití, neobsahuje spořící sloţku. Pokud tedy pojištěná osoba zemře (nastane riziko), pojistná částka je vyplacena osobě určené v pojistné smlouvě obmyšlenému a pojištění zaniká. Obrázek č. 3 Přehled o vývoji pojištění proti smrti. Zdroj: < pdf> Pozn. Výroční zpráva za rok 2010 nebyla v době psaní této práce ještě dostupná. Smyslem tohoto typu pojištění je tak většinou zabezpečení pozůstalých, ale v moderní době se také jedná o úhradu závazků pojištěného, kterým můţe být například hypotéční úvěr, o čemţ jsem uţ informovala v první kapitole. Pojištění pro případ smrti bývá v produktech pojišťoven často označováno také jako rizikové životní pojištění. Toto pojištění se dále člení dle délky pojistné doby na: 36

37 Dočasné pojištění pro případ smrti Jedná se o rizikové pojištění a kryje riziko smrti pouze během sjednané doby pojištění. Pojistné plnění tedy můţe být vyplaceno pouze v případě, ţe k události (úmrtí) dojde během této doby. Pokud pojistná událost nenastane, k vyplacení částky nedojde. Tento typ pojištění má hlavní smysl v souvislosti s poskytnutými půjčkami. Velikost pojistky bývá odvozena od velikosti půjčené částky, protoţe pokud pojištěný zemře, pojistné plnění pak pokryje závazek vůči bance či jiné úvěrové instituci. Výše pojistky můţe být samozřejmě uzavřena na niţší částku, ale banky toto řešení příliš nepodporují právě z toho důvodu, aby v případě nešťastné události dostaly zaplacený celý úvěr. Při vyuţití základní formy dočasného pojištění pro případ smrti se nejvíce uplatňuje princip pevné pojistné částky během celé doby splácení úvěru. U této úvěrové varianty se tedy často uplatňuje vinkulace ve prospěch věřitele-banky. To znamená ţe, pojistná částka je sjednána na celou výši úvěru, v případě smrti dluţníka je tato pojistná částka vyplacena bance. Další moţností je i dočasné úvěrové pojištění s klesající pojistnou částkou, tak jak klesá celková dluţná částka. Hlavní výhoda je tedy v jednoduchosti, pojistná částka v podstatě klesá lineárně, tak jak klesá výše úvěru. Časově neomezené pojištění pro případ smrti V tomto druhu pojištění je pojistné plnění vyplaceno vţdy, jen se neví kdy přesně. Prakticky bývá toto pojištění řešeno tak, ţe je přesně stanoven maximální věk pro výplatu pojistného plnění. Protoţe pravděpodobnost úmrtí s věkem roste, správně by měla růst i cena pojištění (pojistné). Cena pojištění by se tak kaţdý rok o trochu zvyšovala, v praxi však bývá výše plateb neměnná. Z toho vyplývá, ţe pojištěný vlastně platí v prvních letech více neţ je pravděpodobnost jeho úmrtí. I zde se však můţe uplatňovat výše popsaná praxe s postupným sniţováním. Problematika výše pojistné částky Z výše popsaného vyplývá, ţe správná volba výše pojistné částky pro případ smrti je klíčová a vychází z mnoha přístupů. Tyto přístupy vychází jednak z účelu, ke kterému je pojištění sjednáno, jednak s konkrétní podobou (druhem) ţivotního pojištění. Výše pojistné částky by tak měla odpovídat nejen určitému násobku ročního příjmu pojištěného, ale také, zejména v případě úvěrů a půjček, velikosti nesplacených podílů. Jak jiţ bylo řečeno, pojistná částka 37

38 nemusí být po celou dobu konstantní, můţe být vypočítána také s ohledem na inflaci. Rovněţ můţe být stanovena pojistná částka klesající. I přes výše uvedené mohu stanovit teoretické hlavní úhly pohledu při hledání optimální pojistné částky: - stanovení pojistné částky v závislosti na výši úvěru. - stanovení pojistné částky odvozením od výše příjmu. - stanovení pojistné částky v souvislosti s výdaji. V souvislosti s tématem této práce nás nejvíce zajímá první uvedené hledisko. Toto hledisko je typické pro případ, kdy pojištění musí sjednat pojištění pro případ smrti kvůli čerpání úvěru. V případě smrti, bude nesplacená částka úvěru splacena právě z pojistné částky. Velmi často se toto uplatňuje u hypotečního úvěru. Pojistná částka, která se odvíjí převáţně od výše příjmu má smysl zejména pro pozůstalé (rodinu), neboť jim pomáhá překlenout rozdíl mezi (ne)příjmy a dalšími výdaji. Zjednodušeně řečeno vychází takový výpočet pojistné částky ze struktury příjmů a výdajů a jejich zohlednění v předpokládaném počtu let, kdy by mělo fungovat zabezpečení výplatou pojistného. Pojištění pro případ dožití Při tomto typu pojištění pojišťovna vyplatí peníze pouze v případě, ţe se pojištěný doţije konce pojistné doby. Jestliţe pojištěný v průběhu pojištění zemře, pojišťovna nevyplatí nic, nebo jen část jiţ zaplaceného pojistného, které případně sníţí o různé náklady (záleţí na konkrétních pojistných podmínkách). Mezi pojištění pro případ doţití patří například také pojištění, kdy je pojistné vyplaceno při určitém věku dítěte, nebo při sňatku, apod. Tento typ se někdy nazývá pojištěním rezervovaným (platby jsou zde chápány jako rezervy pro pozdější výplatu). Dalo by se říci, ţe tato forma pojištění je ve své základní podobě jakousi formou spoření. Pojištěný si tak v podstatě tvoří úspory, které mu jsou při dosaţení stanoveného dne vyplaceny. Přesto mezi touto formou spoření (ţivotní pojištění) a klasickým spořením prostřednictvím vkladů jsou rozdíly. Například pojišťovna neručí za vklady celkovou výší vkladů, jako je to u klasického spoření, ale ručení záleţí na výši pojistné částky. Nebo přerušení pravidelných plateb ţivotního pojištění je sankciováno, na rozdíl od vkladů. Proto 38

39 samotné principy pojištění pro případ doţití nejsou příliš často vyuţívány a spíše jsou obvyklé různé kombinace této formy pojištění s dalšími. Smíšené pojištění pro případ smrti nebo dožití Jak vyplývá z názvu, tato forma pojištění je kombinací pojištění pro případ smrti a kombinací pojištění pro případ doţití. Pro výplatu pojistného platí v tomto případě stejné podmínky jako v předchozích bodech. To znamená, ţe pojistná událost nastane, kdyţ se pojištěný doţije dne sjednaného v pojistné smlouvě, nebo pokud mezi uzavřením smlouvy a tímto dnem zemře. V případě, ţe se pojištěný tohoto dne nedoţije, je vyplaceno pojistné v souvislosti se smrtí pojištěného osobě, kterou pojištěný určil. Pojištění obsahuje spořící část. Nezbytnou součástí je garantované zhodnocení, jejíţ maximální výši stanovuje Ministerstvo financí České republiky. Veškerá moţná rizika a případná zhodnocení jdou za pojišťovnou, pojištěný tedy nemá ţádnou moţnost ovlivnit výši zhodnocení. Pojišťovna je zde v roli investora klientových financí. Typickým produktem představujícím smíšené ţivotní pojištění je Kapitálové životní pojištění. Smíšené ţivotní pojištění bývá často sjednáno na rozdílné částky v případě smrti a jinou částku v případě doţití. Často bývá vyuţívána souvislost mezi oběma částkami, například pojistná částka při úmrtí je 2x vyšší neţ částka při doţití. V současné době se uplatňují různé moderní variability kapitálových ţivotních pojišťění a není tak nutné smlouvy hned rušit či předělávat. Jejich hlavní prvek spočívá v tom, ţe nemají přesně definovanou pojistnou částku pro případ doţití. Tato částka vychází z aktuální výše kapitálové hodnoty. Vţdy však kryje riziko smrti a doţití. Při doţití nebo při úmrtí je vyplacena pojistná částka pro případ doţití nebo smrti, a zároveň jsou vyplaceny výnosy z rezerv pojistného. Specifickým prvkem v tomto pojištění je kolektivní ţivotní pojištění, které znamená, ţe je pojišťována skupina osob. Investiční pojištění Stále se zvyšující dynamika ţivotního pojištění roste zejména v západní Evropě a Americe přibliţně od šedesátých let 20. století. Novinkou v pojištění té doby bylo získávání klientů spořících do penzijních a investičních fondů. Reakcí na tento trend, bylo rychlé uvedení transparentního doţivotního produktu flexibilního pojištění pro případ smrti i doţití. Jeho 39

40 hlavní výhoda spočívá v tom, ţe klient můţe platit proměnlivou výši pojistného. Můţe si tedy pojistné upravovat podle svých momentálních finančních moţností. Platby je tak moţné pozastavit, nebo si dokonce na pojistku půjčit, bez jakýchkoliv sankcí, dalších zdravotních prohlídek, apod. a pak někdy později pojištění zase doplatit. Rychlé uchycení těchto produktů univerzálního pojištění na trhu odstartovalo produktovou inovaci, která vycházela z principu ţivotního pojištění jako investičního nástroje. Vzniká tak investiční ţivotní pojištění. Jedná se o poměrně sloţitý produkt, určený hlavně pro specifickou kategorii klientů, kterým nevadí vyšší riziko vyplývající z obchodů. Můţeme pozorovat působení dvou relativně protichůdných prvků: ochranu před rizikem úmrtí včetně doţití a dopadu této události na blízké na jedné straně a investici zahrnující obvyklá rizika, vyplývající z umístění peněz na finanční trh na straně druhé. Klient se tedy zároveň pojišťuje a zároveň investuje a hrozí mu tak případné znehodnocení vloţených financí. Pojištěný zde tedy nese veškeré riziko, které je spojeno s investováním. Klient si sám vybere investiční strategii. Vybírat můţe z nejrůznějších fondů dluhopisových, akciových, realitních a řady dalších nástrojů finančního trhu. Investiční strategii můţe klient kdykoliv měnit, můţe být konzervativní, dynamická, agresivní, apod. To je hlavní důvod, kterým se tento druh pojištění liší například od kapitálového nebo důchodového pojištění, kde je garantována určitá technická úroková míra. Investiční pojištění tedy také obsahuje spořící sloţku. Důchodové pojištění Při tomto druhu pojištění není kryto riziko smrti, ani se nesjednává pojistná částka na doţití, ale sjednává se roční důchod. Mohou zde být vyuţívány různé formy připojištění, jako je pojištění invalidního důchodu, výplata důchodu pro pozůstalé, apod. (to uţ je pak riziková sloţka). Jak vyplývá z názvu, pojištění slouţí na důchod (spoření), v ţádném případě se však nejedná o penzijní připojištění se státním příspěvkem. 20 Připojištění K produktům ţivotního pojištění pojišťovny nabízí klientům další logicky navazující pojistné produkty, ale uţ z oblasti neţivotního pojištění. V pojišťovnictví se pro takový typ pojištění pouţívá termín připojištění. Pohled pojišťovny na klienta je totiţ širší, komplexnější, nikoliv 20 Zpracováno s vyuţitím: < 40

41 strohé metodologické rozlišení na produkty ţivotního a neţivotního pojištění. Příklad praktického pohledu na klienta a rizik ohroţujících jeho ţivot je vidět na obrázku č. 2. Pojišťovny i Česká asociace pojišťoven pouţívají termín pojištění osob, do kterého zahrnují více rizik neţ dvě rizika - smrti a doţití, rozšiřují je o riziko úrazu, nemoci, závaţné nemoci, hospitalizace, léčebné výlohy v zahraničí. Posledních 5 jmenovaných rizik logicky souvisí s atributy ţivota člověka (jeho smrti či doţití), ale z metodologického hlediska uţ patří do neţivotního pojištění. Pojišťovny uplatňují ke klientovi praktický přístup, snaţí se prodat co nejvíce produktů, je to jedna z hlavních náplní činnosti. Pohled klienta na nabízené doplňující produkty musí být především ekonomický, kaţdá nová pojistka stojí ročně tisíce korun. Je také třeba, aby se klient dobře orientoval v mnoţství pojistných produktů a vybral si ty produkty, které kryjí jeho největší rizika Problémy současnosti v oblasti životního pojištění v ČR Jak je uvedeno v kapitole 2.1 Charakteristika a klasifikace pojištění, dynamika ţivotního pojištění zatím zaostává za vyspělou částí Evropy. Trh je zde tedy prozatím nenasycený a největší zájem je nyní o věcná pojištění, nikoliv ţivotní. Pokusím se popsat hlavní moţné příčiny. Veřejnost nemá dlouhodobé povědomí o smyslu a výhodách ţivotního pojištění, coţ je do značné míry způsobeno totalitním reţimem, kdy podobné produkty neexistovaly. Lidé dříve neznali dlouhodobé vysoké úvěry, nebylo tedy nutné pojišťovat své zadluţení proto, aby v případě nečekané události neměla blízká rodina starosti se splácením. I dříve existovaly obavy o vlastní smrt, nikoliv však obavy o splácení dluhů. Stát má a bude mít stále větší problémy s penzijním systémem a bude muset do budoucna v kaţdém případě lidi motivovat, aby spoléhali v zabezpečení na stáří více sami na sebe. Současná politika státu je v tomto případě zaloţena na podpoře úspor na stáří, a sice dvěma způsoby daňovým zvýhodněním spořících produktů ţivotního pojištění včetně penzijního připojištění a měsíčními příspěvky na penzijní připojištění. Lidé si uvědomují tyto výhody, pojistné produkty se spořící sloţkou jsou populární, mají rostoucí tendenci, a proto lze do budoucna usuzovat na vzrůstající podíl ţivotního pojištění. 41

42 2.2.5 Snížení rizik hypotečního úvěru pomocí životního pojištění Hypoteční úvěr je závazek minimálně na 20 let, proto je potřeba takový dlouhodobý závazek řádně zajistit. V závěru této kapitoly uvádím určitá doporučení, jaký vybrat typ ţivotního pojištění pro zajištění hypotečních úvěrů. Po krizi kaţdá banka mnohem více zvaţuje, komu peníze půjčí a komu ne. Nejen banka ale i dluţník by měl reálně hodnotit své moţnosti a podle toho se zařídit. Jedním ze způsobů je vhodná forma ţivotního pojištění. Ovšem nelze jednoduše říci, ţe takové pojištění je vhodné pro kaţdého. Pro někoho je důleţité, pro někoho můţe jít jen o zbytečně vynaloţené finance. Jak jsem uvedla v dřívější části práce, kaţdý hypoteční úvěr je především zajištěn zástavou nemovitosti. Ţivotní pojištění některé banky přímo vyţadují, buď to mají jako standardní podmínku, nebo případech, ţe se jedná například o staršího nebo méně bonitního ţadatele. Je třeba si uvědomit, ţe ţivotní pojištění neslouţí primárně k uhrazení dluhu, ale k zaopatření pozůstalých. Proto toto pojištění má smysl tím více, čím více je zbytek rodiny závislý na příjmu pojištěného (ţivitele). Nemá příliš smysl platit drahou ţivotní pojistku, pokud má dluţník další příjmy a rezervy, například v podobě výplaty dividend, vlastní další nemovitosti, apod. Pokud banka nebo situace pojištění vyţaduje, je třeba vybrat si optimální produkt. Doporučení správného produktu však není jednoduché. Pro potřeby krytí hypotéky v podstatě připadá v úvahu výběr z investičního, rizikového nebo kapitálového pojištění. Kombinace hypotéky a investičního pojištění bývá často nabízena movitějším klientům, protoţe toto pojištění je draţší a nabízí určitý (omezený) výběr investičních příleţitostí. Hlavní výhodou tedy je, ţe klient platí jen úroky a splátky jistiny investuje. Kapitálové pojištění se pro kombinaci s hypotékou příliš nehodí. Jde o poměrně konzervativní investice, zatíţené náklady a technická míra se pohybuje do 2,4 % coţ je z pohledu splácení hypotéky nezajímavé. Čistě rizikové pojištění netvoří ţádné spořící rezervy, je ale mnohem levnější, za předpokladu ţe se nejedná o rizikového klienta (například ve vyšším věku). Je také důleţité brát zřetel na výši rizikové sloţky. Finanční pracovníci ve snaze maximalizovat zisk tuto rizikovou sloţku sniţují a ta pak nestačí na doplacení hypotéky. K hypotékám bývá často nabízeno ţivotní pojištění s klesající pojistnou částkou, která kopíruje splátky úvěru. Finanční poradci často doporučují pojistit alespoň třetinu úvěru, aby 42

43 pozůstalí v případě nešťastné události měli finance na nejbliţší splátky. Tímto se také jistí případný mírný pokles cen nemovitosti, kterou pak mohou pozůstalí prodat a doplatit zbytek hypotéky. 21 Ale i kdyby konkrétní produkt ţivotní pojištění nebyl zvolen úplně optimálně, je vţdy jakousi garancí pro rodinu dluţníka, ţe pokud nastane nečekaná událost, vše dobře dopadne a oni nakonec nepřijdou o střechu nad hlavou. Vinkulace pojistného tak v nehorším případě pokryje alespoň část splátek hypotéky. Pokud pojistka nepostačí na splacení celého dluhu, banky bývají vstřícné a je moţné dojednat prodlouţení doby splacení a sníţení splátek. 21 Zdroj: ZÁMEČNÍK, Petr. Životní pojištění k hypotéce Je nutné? [on-line] [cit ] Dostupný z WWW: < 43

44 3. Postihy při neplnění úvěrových závazků Počty nesplácených dluhů a exekucí stále rostou, jedná o velmi aktuální téma, ze kterého vyplývá společenská potřeba orientace v problému. Smyslem této kapitoly je přiblíţit problematiku exekucí a insolvence v souvislosti s nesplácením úvěrů, definice základních pojmů z této oblasti, včetně charakteristiky nové varianty řešení zadluţenosti, a sice oddluţení prostřednictvím osobního bankrotu. 3.1 Současné problémy při splácení úvěrů Se splácením hypoték či úvěrů obecně má problém čím dál více občanů. Přesná čísla nejsou známá, neboť banky jen nerady poskytují údaje o neplatičích, ale z celkových údajů (například informace z registrů dluţníků) je naprosto zřejmé, ţe neplatičů rychle přibývá. Důvodů proč se tak děje je celá řada. Od poskytování půjček v době boomu nebonitním klientům, přes pokles cen realit, aţ po ztrátu zaměstnání a tedy pravidelných příjmů, které sebou přinesla finanční krize. Ochlazení realitního trhu a následný pokles cen nemovitostí znamená problém hlavně pro hypotéky, které byly poskytnuty na 100 % LTV. Pokles cen je patrný zejména v méně atraktivních lokalitách, u panelových bytů, v oblastech s nízkou zaměstnaností, apod. Lidé tak v případě nesplácení nemohou počítat s tím, ţe nemovitost prodají, půjdou třeba bydlet k příbuzným a z prodeje pak hypotéku doplatí. Zbavit se takové špatně prodejné nemovitosti můţe trvat dlouho, klidně rok i déle, banky v tomto směru nejsou příliš nápomocné - jak samy říkají, prodej nemovitostí mají zajišťovat realitní kanceláře, navíc banky nic k prodeji netlačí, neboť se svých peněz nakonec stejně dočkají a co více, mohou za neplacení splátek účtovat tučné penále. Další problém spočívá v tom, ţe klienti mají na doplacení velmi krátkou dobu těsně po konci fixace, jinak musí za předčasné splacení platit sankční poplatek, který představuje několik desítek tisíc a v případě vysokých hypoték můţe přesahovat i sto tisíc. Řadu klientů tak v případě problémů se splácením čeká nemilé překvapení, kdy se jim podaří nemovitost prodat aţ za dlouho dobu a není výjimkou prodej za polovinu původní ceny. Bankovní ústavy pomalu začínají připouštět, ţe dochází k případům, kdy lidé z důvodu neschopnosti splácet buď nemovitost prodávají sami, nebo za přispění exekutora a draţby. 44

45 Zároveň ale banky ujišťují širokou veřejnost, ţe se jedná jen o ojedinělé případy. Hypotéky si vzalo mnoho rodin, proto se dá předpokládat, ţe případů nesplácení půjdou do tisíců. 22 Pokud se nedá nic jiného dělat, zjednodušeně řečeno přijde exekutor, byt zabaví a jestliţe se nepodaří pokrýt závazky z projede bytu, můţe dotyčná osoba splácet dluh celý ţivot, nebo poţádá soud o tzv. osobní bankrot. 23 Kaţdý vztah mezi věřitelem a dluţníkem má dva póly: plnění a neplnění vzájemných závazků. Pokud vše běţí dle dohodnutého scénáře, banka po splnění všech svých podmínek poskytne ţadateli finance - úvěr. Dluţník pak splácí úvěr věřiteli dle předem domluvených pravidel. Obě strany by měly být spokojeny, dluţník splácí svůj úvěrový závazek a věřitel dostává zpět své peníze (navýšené o úroky či další poplatky). Úvěrový dluţník postupně splácí, aţ jednou splní svůj závazek a vztah je tím ukončen ke spokojenosti obou stran. To je průběh většiny úvěrových vztahů. Někdy ale neprobíhá vše takto idylicky. Nastávají situace, kdy úvěrový dluţník neplatí z nejrůznějších příčin svůj závazek a úvěr tedy nesplácí. Věřitel musí být sám iniciativní, pokud se chce svých peněz ještě někdy dočkat a musí takovou situaci začít co nejdříve řešit. Z pohledu delších úvěrů můţeme konstatovat, ţe ohroţenější je spíše věřitel neţ dluţník. Nejdříve banka kontaktuje dluţníka, nebo v lepším případě to někdy bývá i naopak. Pokud dluţník zjistí, ţe má problémy se splácením, měl by sám banku ihned kontaktovat. Zachová si důvěryhodnost, kdyţ banka vidí, ţe chce problémy sám dobrovolně aktivně řešit. Obě strany se pak snaţí dohodnout jiný splátkový kalendář, nebo banka odsouhlasí odklad splátek, či upraví (sníţí) jejich výši. Můţe se však stát, ţe ani tato opatření nepřimějí úvěrového dluţníka, aby řádně plnil své závazky. Nezbývá neţ se snaţit domoci se svých pohledávek prostřednictvím práva. 22 Zdroj: GITNER, Jindřich. Již tisíce Čechů mají problém splácet hypotéky. [on-line] [cit ] Dostupný z WWW: < 23 Podrobněji viz. Kapitola 3.4 Osobní bankrot. 45

46 3.2 Postavení ručitele Banka má několik moţností, všechny spočívají ve vyuţití některé z forem zajištění úvěru. Můţe se domáhat svých práv zajištěním majetku, přes zástavní smlouvu a řadou dalších nástrojů. Banky při poskytování úvěrů rády vyuţívají ručitele, protoţe jim to při případném vymáhání přináší výhody, zejména pokud je ručitel movitý. V takových případech banka můţe vyţadovat plnění přes ručitele dle totoţných pravidel, jako kdyby dluh vymáhala přímo na dluţníkovi, klidně tedy můţe v konečném důsledku podat návrh na exekuci vůči ručiteli. Exekuce by pak probíhala velmi podobně, jako kdyby se pohledávka vymáhala přímo u dluţníka. Ručitel tedy můţe mít zabaven majetek stejně jako dluţník, tj. můţe dojít k prodeji movitých i nemovitých věcí, obstavení účtů, sráţkám ze mzdy, apod. Pokud se ručiteli něco takového stane, má samozřejmě právo na náhradu škody, kterou mu dluţník způsobil. Bohuţel ručitel si někdy představuje, ţe škodu na svém dluţníkovi snadno vymůţe. To však bývá velmi problematické, neboť banka poţaduje plnění na ručiteli většinou proto, ţe dluţník jiţ dávno nemá z čeho dluh zaplatit. Logicky je pak ve stejně nevýhodném postavení jako banka i ručitel, banka je ovšem stále napřed, protoţe jiţ jistě na rozdíl od ručitele - provedla alespoň základní kroky, pomocí kterých mohla přece jen část financí dluţníka pouţít. Je totiţ běţnou praxí, ţe jakmile má banka informace o majetku dluţníka, uplatní svůj nárok na něj přímo a nejdříve ze všech. Banka také většinou prodá zástavu. Teprve v případech, kdy prodej nevynese dostatečně velkou částku na pokrytí celého dluhu, pokračuje v procesu vymáhání pomocí exekucí na účty, movité věci, sráţkami ze mzdy, apod. To však uţ bývá dost obtíţné, kdyţ uţ je věc tak daleko, ţe úvěrový dluţník dopustí prodej zástavy, nemá většinou ţádné další větší finance a banka jiţ většinou nemá moc nadějí zbytek dluhu vymoci. Obrací se tedy na ručitele, pro kterého je to začarovaný kruh. Povaţuji tedy za důleţité upozornit, aby si kaţdý dobře rozmyslel, komu bude ručit, aţ ho některý ze svých příbuzných či známých o tuto sluţbu poţádá. Poslední věc, na kterou v souvislosti s ručením upozorním je, ţe na ručitele banky nahlíţejí, jako kdyby měl svůj vlastní úvěr, a můţe se tedy stát, ţe pokud si chce ručitel sám půjčit, úvěr jiţ nedostane. 46

47 3.3 Insolvenční řízení v souvislosti s konkursem Úvěrový dluţník můţe být v některých případech také účastníkem konkursu. V této problematice je nejdůleţitější Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Konkurs prohlašuje na návrh soud a předchází mu insolvenční řízení, kde soud rozhodne, zda se jedná o úpadek dluţníka a potom o způsobu řešení. Často vyuţívaným způsobem řešení v případě vysokých úvěrových závazků je právě konkurs. Obrázek č. 4 - Průběh insolvenčního řízení. Zdroj:< 47

48 Konkurs bývá prohlášen proti dluţníkovi pro insolvenci 24 nebo pro předluţení (výše jeho majetku je niţší neţ všechny závazky nejen ty splatné). Dluţník je pak v úpadku. Návrh však lze podat i v případě, kdy dluţníkovi úpadek prozatím jen hrozí, to znamená, předpokládá se, ţe dluţník nebude moci v dohledné budoucnosti platit své závazky. Účinky z prohlášení konkursu nastávají vydáním usnesení o prohlášení konkursu, které vydává soud a bývá vyvěšeno na úřední desce soudu a také je zaneseno do insolvenčního rejstříku. 25 Nyní se více zaměřím na souvislosti konkursu se zástavním právem. Mezi účinky nastávající vyvěšením usnesení o prohlášení konkursu patří mimo jiné to, ţe nikdo další nemůţe dále nakládat s majetkem z konkursní podstaty (týká se veškerého majetku, který patří v den prohlášení konkursu dluţníkovi), ten přechází na správce konkursní podstaty. V souvislosti se zástavním právem je důleţitá informace, ţe zanikají práva na oddělené uspokojení (sem náleţí i zástavní právo). Pro snadné pochopení: zástavní právo týkající se konkursní podstaty vzniklé v době dvou měsíců před podáním návrhu na prohlášení konkursu zaniká, pokud je prohlášen konkurs. Od prohlášení konkursu jiţ tedy nemůţou vznikat práva na oddělené uspokojení, tj. zajištění zástavním právem. Toto ustanovení je důleţité zejména pro banky, které tomuto věnují značnou pozornost a prověřují moţnosti zajištění svých pohledávek právě z pohledu, aby v budoucnu nehrozilo prohlášení konkursu vůči dluţníkovi. Toto zástavní právo se však můţe časem opět obnovit, pokud dojde ke zrušení konkursu ať uţ z důvodu, ţe neexistovaly podmínky pro jeho prohlášení anebo pokud během konkursu nedošlo k prodeji věci. Po prohlášení konkursu mají věřitelé danou časově omezenou lhůtu, ve které musí přihlásit své pohledávky do konkursu. Týká se to všech pohledávek, tedy i těch zajištěných zástavním právem. Pak dochází k přezkoumání, zda jsou pohledávky oprávněné. V této fázi je moţné popírat pravost, měnit výši a pořadí přihlášených pohledávek, apod. Pohledávka se pokládá za zajištěnou, byla-li uznána správcem konkursní podstaty, a jestliţe nebyla odmítnuta ţádným věřitelem. Po této fázi je moţné zástavu konečně zpeněţit. Pro banky je velmi důleţité také 24 Při insolvenci má dluţník více věřitelů a více závazků a není schopen své závazky plnit. 25 Insolvenční rejstřík obsahuje seznam dluţníků, správců a další informace o insolvenčním řízení. Je přístupný veřejnosti a kdokoliv si z něj můţe pořizovat výpisy, kopie, apod. 48

49 další ustanovení Zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ţe věřitelé těch pohledávek, které jsou jištěné zástavním právem, mohou své pohledávky uspokojit prodejem - zpeněţením zastavené věci. Výtěţek z takového prodeje, který slouţí k pokrytí pohledávky, dává správce podstaty věřitelům a musí s tím také souhlasit soud. Pokud by nebyla uspokojena celá zajištěná pohledávka, zbývající část pohledávky zůstává přihlášena automaticky do konkursu a bude o ní rozhodnuto v rámci dalšího rozvrhového usnesení. 26 Z výše uvedeného vyplývá, ţe pokud dluţník neplní své závazy, rozhoduje o dalším postupu zejména kvalita zajištění úvěru. Pokud banka neprověřila dostatečně všechny informace o dluţníkovi, můţe počítat s obtíţným vymáháním a splacení dluhu se leckdy nemusí dočkat vůbec. Posledním řešením jak se řádně domoci nesplaceného dluhu je exekuční řízení. Problematika konkursů a insolvenčních řízení je sama o sobě velmi rozsáhlá, vzhledem k zaměření této práce jsem se zaměřila převáţně na souvislosti s úvěry, zástavami a hypotékami. 3.4 Osobní bankrot Jiţ zmiňovaný zákon č. 182/2006 Sb., vstoupil v platnost během roku 2007 a nahradil tak starý zákon 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Mimo jiné zavádí institut osobního bankrotu (tzv. oddluţení), který můţe být řešením pro předluţené osoby, protoţe jim nabízí řešení svízelné ţivotní situace oddluţením bez exekučního řízení. Tato moţnost tak přináší mnoha lidem naději, ţe vybřednou z finančních problémů. Bohuţel to není tak jednoduché, k nesprávnému chápání přispívají i média, která leckdy tvrdí, ţe tento zákon umoţňuje nešťastným lidem snadné řešení. Aby se zbytečně nestávalo, ţe ţadatel o oddluţení bude odmítnut, přiblíţím tuto problematiku. Kdo může podat žádost o oddlužení V okamţiku podání návrhu na oddluţení nesmí dluţník ţádným způsobem podnikat, jinak bude soudem takový návrh zamítnut. Problémy ovšem můţe mít i ten, kdo sice nepodniká, ale má z dřívějšího podnikání nějaké neuhrazené závazky. Pro takové dřívější závazky z podnikání je určen jiný druh řešení úpadku, a sice konkurs. Zákon také poměrně dobře definuje kdo je vlastně dluţníkem pro případy oddluţení. Je dáno, ţe dluţník je v úpadku 26 Zdroj: Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) 49

50 pouze tehdy, má-li více věřitelů. Jinými slovy, pokud má dluţník jen jednoho věřitele, jeho ţádost bude zamítnuta. Insolvenční soud je povinen prozkoumat všechny tyto podmínky. Dluhy pro případ oddluţení by měly mít hlavně spotřebitelský charakter. Návrh na oddluţení můţe podat pouze dluţník a to na předem daném formuláři, který zveřejňuje Ministerstvo spravedlnosti. Na něm je uvedeno, co vše musí dluţník uvést a doloţit. Pokud bude formulář obsahovat chyby, vyzve dluţníka k opravám, které musí být provedeny do týdne, jinak soud návrh zamítne. Pro bliţší představu uvádím příklady, co vše musí dluţník na formulář uvést. - identifikaci dluţníka a všech dalších osob, které mohou pod jeho jménem vystupovat. - očekávané příjmy dluţníka během následujících 5 let. - informace o všech příjmech dluţníka za poslední 3 roky. - podpisy všech ručitelů a spoludluţníků. Podmínky oddlužení Oddluţení je v podstatě moţné dvěma způsoby: - prodej majetku dluţníka - splátkový kalendář Mezi těmi moţnostmi však nevybírá dluţník, ale věřitelé. Dluţník musí garantovat, ţe splatí minimálně 30% dluhu. Pokud není schopen uhradit alespoň 30%, musí si předem sehnat souhlas věřitelů, ve formě hlasování na hlasovacím lístku. Oddluţení prostřednictvím splátkového kalendáře počítá s tím, ţe dluţník bude odvádět větší část příjmu a zároveň, ţe věřitelé budou uspokojování také z jeho majetku, který je předmětem zajištění pohledávek (např. dům kterým ručí za hypotéku). Dluţník musí počítat s tím, ţe oddluţení se bude týkat všech jeho příjmů, a nesmí jakýkoliv příjem zatajovat, musí tedy přiznat například i pobírání dávek, důchodu, stipendií, atd. Pokud dluţník během procesu oddluţení mimořádně získá nějaký majetek (například zdědí dům), bude přednostně určen k mimořádným splátkám dluhu. Dluţník tedy přichází nejen o své příjmy, ale i o veškerý majetek. Délka oddluţení záleţí na způsobu oddluţení (prodej nebo splátky). Zákon stanovuje dobu 5 let, během kterých musí být splaceno nejméně 30% pohledávek. 50

51 Povinnosti dlužníka Proces oddluţení klade v průběhu oddluţení na dluţníka vysoké nároky a insolvenční zákon mu ukládá řadu povinností. V případě neplnění, hrozí dluţníkovi zrušení oddluţení a konkurs. Mezi hlavní povinnosti dluţníka dodrţované během splátkového reţimu patří: - pravidelný zdroj příjmů (výdělečná činnost). - nezatajovat příjmy a další skutečnosti s tím související. - oznamovat kaţdou změnu bydliště a zaměstnání. - vţdy k a v roce předkládat výkaz o příjmech za minulých 6 měsíců. - chovat se tak, aby nevznikaly další závazky. - odvádět věřitelům pravidelné částky a ţádnému z nich neprokazovat větší pozornost. I jiţ schválené oddluţení není definitivní. Jestliţe soud zjistí v průběhu tří let od rozhodnutí, ţe oddluţení proběhlo s přispěním podvodného jednání, nebo ţe byl dluţníkem záměrně zvýhodněn některý z věřitelů, bude soudem celé oddluţení zrušeno. 27 Pro dluţníka tedy neznamená oddluţení jen úlevu od dluhů, ale také mu ukládá řadu podmínek a povinností. Je tedy potřeba, aby před podáním návrhu zváţil svou ekonomickou situaci a případně se poradil o moţnostech řešení s odborníkem. Pokud se pro oddluţení přesto rozhodne, není pak většinou jiţ cesty zpět. Je třeba pečlivě vyplnit formulář návrhu na oddluţení, sehnat přílohy a doručit k insolvenčnímu soudu. Moţnost oddluţení opravdu můţe znamenat pro některé lidi zbavit se svých dluhů v řádu několika let a poté jít do dalšího ţivota bez závazků. Ovšem pro některé můţe být velkým zklamáním a opravdový přínos této pasáţe zákona bude moţné zhodnotit aţ za několik let. 27 Zdroj: DOLEČEK, Marek. Způsob řešení úpadku (hrozícího úpadku). [on-line] [cit ] Dostupný z WWW: < 51

52 Společnosti nabízející oddlužení Na závěr této kapitoly bych ještě chtěla upozornit na nejrůznější společnosti, které nabízejí oddluţení. Snaţí se přesvědčit dluţníka ve finanční tísni, ţe mu sjednají nový splátkový kalendář a vše potřebné u věřitelů sami vyjednají. Počet takových společností je mimo jiné závislý na mnoţství dluţníků, kterých přibývá. Podmínkou těchto společností je podpis mandátní smlouvy, ve které dá dluţník plnou moc při jednání s věřiteli a v této smlouvě se ve většině případů dále zavazuje k: - odesílání svých příjmů na danou společnost, která příjmy sice přerozdělí mezi věřitele, ale pouze dle svých zájmů a samozřejmě nejprve odečte svou provizi. - zaplacení smluvní pokuty v případě, ţe dluţník smlouvu předčasně vypoví. - uzavření investičního ţivotní pojištění, coţ pro předluţenou osobu není vůbec vhodné. - zpravidla ještě zaplacení vstupního poplatku v řádu několika tisíc. Dluţník tak místo aby vybředl z nelehké ţivotní situace, je zatíţen dalšími poplatky. Dochází k neetickému jednání takových agentur, které se snaţí vydělat na neznalosti a špatné finanční situaci dluţníků. Jiţ jsem se setkala i s případy, ţe dluţníci takovou smlouvu před podpisem ani řádně nepročetly. Na takové situaci pak nevydělá dluţník ani serózní věřitel. Domnívám se, ţe jednání takových společností by mělo být omezeno patřičnými zákony. 3.5 Charakteristika termínu exekuce V případě exekučního řízení, se věřitel (banka) nazývá oprávněný a dluţník povinný. Práva a povinnosti, které byly dluţníkovi vymezeny v pravomocném soudním rozhodnutí, však nemusí být vţdy z jeho strany splněny. Pokud povinný (dluţník) tuto povinnost nesplní v poţadované lhůtě, můţe být k plnění přinucen pomocí zvláštního řízení, které se nazývá výkon rozhodnutí, neboli exekuční řízení. Věřitelé mohou při vymáhání svých pohledávek vyuţit institut soudních exekutorů. Pokud chce věřitel vyuţít soudního exekutora, musí postupovat tak, ţe se buď obrátí na soud s ţádostí o pověření exekutor, nebo se obrátí přímo na vybraného exekutora. Exekuční výkon nařizuje soud, kterému ale ještě předchází podnět věřitele. V případě hypotéčních úvěrů musí také existovat soudní rozhodnutí, v němţ se dluţníkovi ukládá povinnost zaplatit úvěrový dluh. K soudům se dluh dostává aţ potom, jestliţe se nepodařilo přimět dluţníka k zaplacení jinými způsoby. Banka by měla doloţit, ţe se dříve snaţila 52

53 vymoci dluh i jiným způsobem. Banky se totiţ většinou nejdříve snaţí vymoci dluh jinými, rychlejšími metodami, především se snaţí sami zastavený byt či dům prodat. Samozřejmě za předpokladu, ţe k tomu mají vlastní kapacity. Aby bylo moţné toto řízení, musí existovat zástavní smlouva. Dluh se pak vymáhá na základě usnesení soudu o prodeji zástavy. Pokud věřitel tj. banka dosáhne toho, ţe obdrţí od soudu pravomocné usnesení o prodeji zástavy, můţe pak na základě tohoto rozhodnutí poţádat o provedení výkonu rozhodnutí (exekuci). 28 Exekuce jako nový institut působí v České republice od roku Podle zákona č. 120/2001 Sb. vznikl úřad soudního exekutora (SE). Soudních exekutorů bylo tehdy jmenováno 120 a do budoucna se počítalo s větším počtem exekutorských úřadů, ale nakonec praxe ukázala, ţe Graf č. 5 - Celkový počet pravomocných exekucí Exekutorského úřadu Strakonice v letech Zdroj: Vlastní (zpracováno s vyuţitím výkaznictví Exekutorského úřadu Strakonice) 28 SCHELLEOVÁ, I. Jak vymáhat dluhy právní cestou. Praha, Computer Press 2002, 101 s. ISBN

54 toto mnoţství je dostačující. Soudní exekutor je jmenován na základě výběrového řízení, vyhlašovaného Ministerstvem spravedlnosti za součinnosti s Exekutorskou komorou. V současné době dochází k velkému nárůstu exekucí, coţ potvrzuje i graf č. 5. Nedá se jednoduše spočítat, kolik obyvatel České republiky je postiţeno exekucí, protoţe na jednoho dluţníka bývá často uvaleno více exekucí. Rovněţ počet nařízených exekucí neodpovídá skutečně vymoţeným financím, neboť řada dluţníků je jiţ v této fázi téměř bez prostředků. Přesto je naprosto zřejmé, ţe počet lidí, kteří se potýkají s exekucí, oproti dřívějším rokům rapidně narůstá Činnosti a povinnosti exekutora Exekutoři jsou sdruţeni do Exekutorské komory České republiky. Centrální evidenci všech exekucí vede Exekutorská komora a evidence je veřejná. Základní činností soudního exekutora je provádět výkon rozhodnutí exekučních titulů. Kromě provádění exekucí zabezpečují exekutoři i další činnosti dle exekučního řádu, například můţe exekutor poskytovat právní pomoc povinnému. Exekutor musí splňovat následující poţadavky dané zákonem: musí být občanem České republiky, bezúhonný, musí mít praxi v oblasti exekucí minimálně 3 roky a musí sloţit exekutorské zkoušky. Exekutor má postavení úřední osoby (veřejného činitele), je to podnikatel a podle toho se chová. Snaţí se vymoci co největší počet dluhů, protoţe od výše vymoţeného plnění se odvíjí jeho odměna. Největší počet případů tvoří exekuce na peněţité plnění, tedy i dluhy z úvěrových smluv včetně hypotéčních. Exekutor odpovídá za škodu, kterou někomu způsobí. Můţe se však vyhnout odpovědnosti, pokud prokáţe, ţe škodě nemohl zabránit ani s vynaloţením veškerého jeho úsilí. Třetí osoby mají vůči exekutorovi povinnost součinnosti ze zákona, to znamená, ţe mají povinnost sdělit exekutorovi na jeho ţádost (písemnou) informace o majetku povinného. Exekutor si tak můţe o dluţníkovi zjistit řadu informací, například zda vlastní nemovitost, výši zůstatku na účtu, příchozí, odchozí platby, atd. Exekutor však musí instituce o součinnost nejen poţádat, ale musí také ţádost doloţit pověřením o tom, ţe probíhá exekuce a to originálem nebo ověřenou kopií exekučního titulu s doloţkou o nabytí právní moci. V případě, ţe se věřitel obrátí na exekutora se svou pohledávkou, nemusí exekutor nutně dodrţovat exekuční návrh, ale přiměřeně pouţije i jiné prostředky vedoucí k efektivnímu 54

55 vymoţení pohledávky. Exekutor nesmí být podjatý - nesmí mít vztah k věcem a k účastníkům řízení Exekuční titul Jedná se o listinu, na základě které lze provést výkon rozhodnutí. Exekutor můţe vymáhat pohledávky pouze v tom případě, ţe takový exekuční titul existuje. Exekuční titul musí mít tyto hlavní náleţitosti: - jakému soudu patří (v případě nemovitosti se jedná o soud, do jehoţ obvodu je nemovitost zařazena). - kdo exekuční řízení vykonává. - identifikace oprávněného a jeho podpis. - identifikace, bydliště a povolání povinného. - jaké věci se týká a co je smyslem. Za exekuční titul se povaţuje: - rozhodnutí soudu, který postihuje majetek. - rozhodčí nález. - platební rozkaz, rozsudky, smíry. - exekutorský nebo notářský zápis. - mohou to být i jiná rozhodnutí která zákon povoluje. Při nařízení exekuce musí mít exekuční titul ještě potvrzení o právní moci s doloţkou o vykonavatelnosti. Exekuční titul by měl také obsahovat, jakým způsobem bude exekuce provedena Průběh exekuce nemovitosti Vzhledem k zaměření této práce, popíši zde zejména pravidla exekuce na nemovitost, neboť řada lidí nemá představu, jak taková akce probíhá, a domnívají se, ţe pokud mají dům na hypotéku a s bankou se nedomluví, dům jim hned exekutor sebere, prodá a peníze za prodej dá věřiteli. Nejdříve je nemovitost zablokována, na základě usnesení soudu o nařízení exekuce. V tomto nařízení je stanoven exekutor, který bude exekuci provádět (většinou jej navrhuje věřitel). 55

56 Soudní exekutor pak můţe vymáhat částku oprávněného (banky) a částku za práci exekutora (náklady exekuce). Exekutor musí ze zákona zajistit veškerý majetek povinného, ze kterého můţe být pohledávka uhrazena. Zde dochází v současné době často k situacím, kdy exekutor zablokuje nemovitost za milióny i přesto, ţe dluţník má pohledávku v řádu desítek tisíc, například za černou jízdu v MHD. Domnívám se, ţe je zde velký prostor pro úpravu příslušných zákonů a vyhlášek, aby k takovým paradoxům nedocházelo. Exekutor musí samozřejmě jednat dle zákona, na druhou stranu jak ukazuje výše uvedený příklad, rozhodně se jedná o zásah, který není adekvátní výši pohledávky. Takových podobných případů bychom v tisku našli celou řadu. Zablokování nemovitosti probíhá na základě Exekučního příkazu na prodej nemovitosti, který se zasílá oprávněnému a povinnému. A dále pak příslušnému katastru nemovitostí proto, aby majitel nemohl více nakládat s majetkovými právy. V této fázi se prozatím jedná o jakousi pojistku, ţe majitel nebude s nemovitostí dále nakládat. Povinný můţe v této fázi podat odvolání tzv. opravný prostředek proti usnesení soudu a nadřízený soud pak bude rozhodovat, zda je odvolání oprávněné či neoprávněné. Můţe tedy původní usnesení potvrdit, nebo zrušit. Jestliţe je exekuční příkaz zrušen, má exekutor povinnost neprodleně zaslat katastrálnímu úřadu oznámení o ukončení exekuce z důvodu zrušení usnesení. Povinný ale ve většině případů ţádné námitky nepodá a nemovitost jde do draţby. V případě zastavené nemovitosti, můţe být prodej uskutečněn přes draţebníka nebo exekutora. Exekutor si zajistí si tedy znalecký posudek ceny nemovitosti. Exekutorský úřad vydá tzv. draţební vyhlášku, kde je uvedeno o jakou nemovitost se jedná, vyvolávací cenu (pravidlo je ¾ z odhadní ceny nemovitosti), datum a místo draţby. Další postup záleţí na tom, zda výtěţek draţby pokryje celý dluh. Po ukončení exekuce je zasláno do katastru nemovitostí vyrozumění o ukončení exekuce a ţádosti o výmaz Exekučního příkazu a Usnesení o nařízení exekuce. 29 Ještě bych ráda dodala, ţe v praxi se exekutoři na prodejích zástav (nemovitostí) moc často nepodílejí, řízení o prodeji zástavy patří spíše do záleţitostí soudu a draţebníků. K exekutorovi se věc dostane většinou aţ jako zbytková pohledávka v případě, ţe prodej zástavy nepokryl celý dluh nebo se zástavu nepodařilo prodat. V tomto případě se pro věřitele provádí vůči úvěrovým dluţníkům stejné kroky jako u jakéhokoli jiného peněţního dluhu, tj. 29 Zpracováno s vyuţitím: < 56

57 postihuje se mzda povinného, jeho účty, jeho důchod, popř. je-li to výslovné přání oprávněného i movité věci. Bohuţel tyto pozdní exekuce jiţ nebývají příliš úspěšné, neboť dluţník je jiţ většinou bez prostředků. Z výše uvedeného vyplývá, ţe i v případě, ţe je na dům jiţ uvalena exekuce, dluţník ještě můţe podnikat kroky, které mu pomohou se exekuci vyhnout. Můţe se například domluvit s exekutorem na vhodném splátkovém kalendáři, samozřejmě za předpokladu, ţe to dluţníkova situace umoţňuje. Já však rozhodně doporučuji nenechat dojít věci takhle daleko a případné problémy se splácením řešit mnohem dříve jednáním s bankou. Jak ukazuje následující závěrečná část této práce, čím dříve začne dluţník jednat, tím méně ho to bude stát. 57

58 3.6 Postup bank při nesplácení úvěrů V této praktické části charakterizuji postup tří významných bankovních ústavů při nesplácení úvěrů. Pro svou analýzu záměrně vybírám banky, které mají přední postavení na trhu v poskytování úvěrů. Budu vycházet převáţně z webových stránek či interních dokumentů (zejména úvěrových podmínek) jednotlivých bankovních ústavů Česká spořitelna Česká spořitelna kontaktuje klienta během pár dní po nezaplacení částky a má snahu projednat klientovu situaci a navrhnout řešení. Posílá dvě upomínky během jednoho měsíce. Nejprve zasílá upomínku, poté výzvu k úhradě a jako poslední výzvu s výstrahou. Jestliţe klient nereaguje nebo nedodrţuje podmínky, přistupuje k zesplatnění pohledávky. Zesplatnění je v podstatě právní úkon, kdy banka prohlásí celý úvěr za splatný k určitému dni včetně všech úroků a vzniklých poplatků. V České spořitelně je zesplatnění prováděno v souladu s podmínkami úvěrové smlouvy a u hypoték pro fyzické osoby je toto zesplatnění automatické. Pokud klient nezaplatí, následují tvrdší kroky. Banka má snahu vymáhat dluh nejprve mimosoudní cestou. Často vyuţívá mimosoudní outsourcing, to znamená, ţe předá pohledávku inkasní agentuře, která se zabývá vymáháním a jedná ve jménu banky. Tyto inkasní agentury si účtují poplatky za vymáhání. Banka také vyuţívá postoupení celé pohledávky třetí osobě (změna věřitele), která si potom vymáhání zařizuje sama pod vlastním jménem. Banka takovou pohledávku odepíše a jiţ více ve svém portfoliu nesleduje. Ovšem v případě vysokých a zajištěných úvěrů (typicky hypoték) toto řešení banka příliš nevyuţívá. Nejdříve se snaţí o regionální vymáhání blízko bydliště klienta, tato dostupnost usnadňuje další jednání, navíc zaměstnanci banky znají dobře místní poměry a mohou tak lépe pochopit situaci dluţníků a najít řešení. U vyšších úvěrů se dluţníci přece jen více obávají, aby nepřišli o střechu nad hlavou. Vyuţívanou formou řešení jsou i exekutorské zápisy s doloţkou o vykonavatelnosti. Nemusí nutně dojít aţ k exekuci, dluţník má v této fázi stále ještě moţnost zrušit zesplatnění a jsou zde niţší náklady za vymáhání, neţ v případě soudu. Banka se po celou dobu vymáhání snaţí o proklientský přístup, tedy jednání v zájmu klienta. V další fázi banka přistupuje k řešení prostřednictvím draţby, kde se snaţí o prodej zástavy. 58

59 V případě hypoték můţe banka prodat zástavu dvěma způsoby: - přes draţebníka dle zákona o veřejných draţbách. - přes exekutora dle občanského soudního řádu. Banka většinou volí první variantu, tedy veřejnou draţbu. Taková draţba je rychlejší (v řádu pár měsíců) na rozdíl od exekuce, kde celé vyřízení můţe klidně trvat dva i více let. Pro věřitele i dluţníka je obecně draţba výhodnější i z toho důvodu, ţe draţebník vyvěsí nabídku na mnoho realitních serverů, díky tomu se o draţbě dozví více lidí a je tak vyšší pravděpodobnost, ţe se zástava prodá za vysokou cenu. Exekutor ve většině případů inzeruje jen na vývěsce exekutorského úřadu, či na spřízněných webových serverech, o nabídce se tedy nedozví tak široký okruh zájemců. V případě neúspěšné exekuce nese náklady vţdy banka (která je většinou naúčtuje dluţníkovi) na rozdíl od draţby, kdy za neúspěch ručí draţebník. Při výběru exekutorů dbá banka na to, aby spolupracovala jen s prověřenými exekutory, kteří nemají špatné jméno na veřejnosti. Průběh exekucí banka hlídá a prověřuje, aby byly vedeny přiměřeným způsobem Komerční banka Komerční banka kontaktuje klienta telefonicky, poté zasílá písemné upomínky. Počet upomínek záleţí na konkrétním případu, většinou se jedná o dvě písemné upomínky. První upomínka je zdarma. Pokud klient nereaguje ani na výzvu k zaplacení závazku, nevymoţený dluh předává k vymáhání inkasní agentuře. Vztah s inkasní agenturou banka ošetřuje dvěma způsoby: - mandátní smlouvou. - smlouvou o postoupení pohledávek. Smlouva o postoupení pohledávek je častá u úvěrů s menším finančním objemem, banka tím vlastně postoupí celý dluh této agentuře, agentura se tedy stává novým věřitelem a vymáhá si pohledávku dále sama. V případě mandátních smluv si agentura účtuje poplatek, který je většinou odvozen procentuálně z výše úvěru, který se podaří vymoci, a také dle toho o jaký druh úvěru se jedná. Vypočítaný poplatek bývá kolem 20 %. Jestliţe se úvěr nepodaří vymoci, dává banka k soudu 59

60 ţalobu o uznání dluhu, je vydán platební rozkaz a pokud ani ten není dluţníkem zaplacen, dochází k exekuci. Pokud je úvěr zajištěn zástavou a není splacen do 90 ti dnů, banka vyuţívá právo na zpeněţení zástavy. Toto provádí specializovaný úsek banky, který spolupracuje i s exekutory a draţebníky. Komerční banka má ve svých úvěrových podmínkách pro fyzické osoby stanoveny tyto opatření, která můţe v případě nesplácení provést najednou, či postupně: - odstoupení od úvěrové smlouvy. - zablokování klientových vlastních prostředků ve výši nesplacených dluhů a pouţít je k jejich úhradě. - ţádat okamţité splacení celé nebo části vyčerpané jistiny úvěru. - zvýšení úrokové sazby úvěru na 25% p.a. - nevyplacení dosud nevyčerpané částky úvěru. - realizování jakékoliv zajištění úvěru. - předčasné ukončení jiných forem poskytnutých úvěrů. U této banky platí, ţe pokud není prodleva se splácením delší neţ 5 dnů po splatnosti, zaniká povinnost klienta platit bance úroky z prodlení Raiffeisenbank I tato banka se snaţí nejdříve o telefonický kontakt, a to jiţ při druhém dni po splatnosti. Přibliţně po týdnu zasílá písemnou výzvu k uhrazení splátky a vyuţívá i zasílání SMS po telefonu. Další výzvu zasílá po měsíci a poslední výzvu za 14 dní od minulé výzvy. Pak přichází zesplatnění dluhu. Sankční úrok můţe činit aţ 30%, ale záleţí na typu úvěru. Pro vymáhání pohledávek existuje v Raiffeisenbank specializovaný útvar Vymáhání, přesto nemá příliš velkou vlastní kapacitu a také, jako ostatní banky, vyuţívá inkasních společností. Banka má v úvěrových podmínkách stanoveno pořadí, ve kterém můţe vymáhat poplatky spojené s nesplácením: - smluvní pokuty. - úroky z prodlení. - poplatky, odměny. - další vynaloţené náklady. 60

61 - úroky z úvěru (vyhlašuje banka v závislosti na aktuálních úrokových sazbách). - jistina. Dále banka uvádí opatření, která můţe vůči neplatícímu klientovi uplatit: - zastavení čerpání dalšího úvěru. - odstoupení od smlouvy. - splacení celé částky úvěru včetně jistiny, úroků, odměn, apod. V případě vyuţití zástav si banka sama zvolí, jaký ze zajišťovacích instrumentů pouţije. Ve svých obchodních podmínkách také banka upozorňuje na vloţení záznamu o neplacení do registrů SOLUS a BRKI Shrnutí Po analýze postupu vymáhání nesplacených úvěrů u bankovních ústavů docházím k názoru, ţe většina bank má téměř shodné postupy a analýza přístupu dalších bank by vypadala podobně. Proto zde uvádím určitý obecný popis procesu, jak banky postupují. Jednání všech bank se velmi liší v případech, kdy je klient ochoten spolupracovat, aktivně řešit své problémy a kdy nikoliv. Proto jsem se rozhodla tyto modely rozdělit s ohledem na uvedený princip. Pokud klient nesplácí, můţe téměř s jistotou očekávat základní kroky bank, uvedené na modelech. Přesný průběh je individuální, dá se říci, ţe kaţdý případ vymáhání je ojedinělý. Záleţí na mnoha faktorech, například druhu bankovního úvěru, zcela jistě na jeho výši, délce, zda klient dodrţuje ujednaná řešení, na konkrétních úvěrových podmínkách, na pravidlech inkasních agentur, zda existují zástavy, pojištění, atd. Přesto se dá konstatovat, ţe banky se snaţí ve většině případů s klientem nejprve domluvit, snaţí se dluţníka pochopit a přimět ho ke splácení jinými prostředky, neţ je exekuce či prodej zástavy. Tyto poslední fáze řešení jsou totiţ nevýhodné nejen pro dluţníka, který na prodeji vţdy tratí a musí uhradit celou řadu dalších poplatků, ale také pro banky, protoţe je takové jednání zdlouhavé, náročné na kapacitní moţnosti bank a jejich útvarů, ale i pro ně znamená většinou menší výtěţek. 61

62 Ř e š e n í p o h l e d á v e k v p ř í p a d e c h, kd y s e k l i e n t C H C E d o h o d n o u t Klient má zájem Telefonický kontakt Písemná upomínka Osobní jednání Restrukturalizace Konsolidace Nový splátkový kalendář Jiné řešení v zájmu zachování splátek Obrázek č. 5 - Postup bank v případě aktivní snahy klienta hledat řešení při nesplácení úvěru. Zdroj: Vlastní 62