VYSOKÁ ŠKOLA HOTELOVÁ V PRAZE 8, SPOL. S R. O.

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA HOTELOVÁ V PRAZE 8, SPOL. S R. O. Jiří Číhal Majetek firmy jako zdroj prosperity Bakalářská práce 2014

2 Majetek firmy jako zdroj prosperity Bakalářská práce Jiří Číhal Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r. o. katedra ekonomie a ekonomiky Studijní obor: Hotelnictví Vedoucí diplomové práce: Ing. Věra Levičková, Ph.D. Datum odevzdání bakalářské práce: Datum obhajoby bakalářské práce: @post.vsh.cz Praha 2014 Bachelor s Dissertation

3 Property of a company as a source of prosperity Jiří Číhal The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Department of economics Major: Hotel and Spa Management Thesis Advisor: Ing. Věra Levičková, Ph.D. Date of Submission: Date of Thesis Defense: @post.vsh.cz Prague 2014

4 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Majetek firmy jako zdroj prosperity zpracoval samostatně a veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použil, uvádím v seznamu použitých zdrojů a že svázaná a elektronická podoba práce je shodná. V souladu s 47b zákona č. 552/2005 Sb., o vysokých školách v platném znění souhlasím se zveřejněním své diplomové práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s r. o... Jiří Číhal V Kostelní Bříze dne

5 Poděkování Touto cestou bych rád upřímně vyjádřil poděkování paní Ing. Věrě Levičkové, Ph.D. za vstřícné a trpělivé vedení mé práce a za její cenné rady a připomínky. Rád bych rovněž poděkoval paní Martině Stříbrné, která pracuje v oblasti účetnictví.

6 Abstrakt ČÍHAL, Jiří. Majetek firmy jako zdroj prosperity [Bakalářská práce] Vysoká škola hotelová. Praha: s. Tématem předkládané bakalářské práce je majetková struktura podniku, způsoby pořizování majetku a možnosti jeho krytí. Obsahem teoretické části je prezentace poznatků z oblasti podnikání v oblasti hotelnictví a gastronomie a dále deskripce základních pojmů týkajících se hospodaření s majetkem a možnosti jeho financování. Cílem praktické části je analýza oběžného majetku - zásob podniku zaměřeného na poskytování gastronomických služeb. Klíčová slova: podnikání, účetnictví, prosperity, financování, majetková struktura, odpisy

7 Abstrakt ČÍHAL, Jiří. Property of a company as a source of prosperity. [Bachelors dissertation] The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Prague: pages. The topic of this thesis is the ownership structure of the company, ways of acquiring property and the possibility of its coverage. The theoretical part is a presentation of the findings from the field of business in the hospitality and gastronomy and the description of basic concepts relating to the management of the property and its financing options. The practical part is an analysis of current assets - inventory enterprise focused on providing catering services Key words: business, accounting, prosperity, financing, ownership structure, depreciation

8 Obsah ÚVOD 1 PODNIKÁNÍ Podnikání, podnikatel a podnik Podnikání v oblasti gastronomie a hotelnictví Ekonomický úsek podniku a finanční řízení Finanční řízení podniku Aktiva a pasiva podniku Aktiva podniku Pasiva podniku ZDROJE FINANCOVÁNÍ PODNIKU Kapitálová struktura podniku Interní zdroje financování Základní kapitál Kapitálové fondy Fondy ze zisku Nerozdělený zisk Externí zdroje financování Obchodní úvěry Bankovní úvěry Leasing Fondy soukromého kapitálu Emise akcií jako zdroj financování Programy pro začínající podnikatele jako zdroj financování MAJETKOVÁ STRUKTURA PODNIKU Členění majetku podniku Oběžný majetek podniku Dlouhodobý majetek podniku Odpisy 38 8

9 Daňové odpisy Účetní odpisy Nositelé odpisů Finanční analýza podniku a její metody Vertikální analýza účetních dokladů Hodnocení poměrových ukazatelů Ukazatele přidané hodnoty.47 4 ANALÝZA SKLADOVÝCH ZÁSOB SPOLEČNOSTI R. K. SCÉNA S.R.O Představení společnosti Organizační struktura Majetková struktura Analýza oběžného majetku - skladových zásob Nápoje Alkoholické nápoje Nealkoholické nápoje Kuřivo Výrobky z masa Ovoce, zelenina, luštěniny Ostatní zásoby Celková analýza skladových zásob...67 ZÁVĚR SEZNAM CITOVANÉ LITERATURY 9

10 ÚVOD Tématem předkládané bakalářské práce je majetková a kapitálová struktura podniku. Cílem práce je na základě analýzy zásob prezentovat strukturu skladových zásob a jejich kategorizaci na reálném příkladu firmy poskytující gastronomické služby. Majetek a finance jsou základem každého podnikání, gastronomii nevyjímaje. Kromě vybavení dlouhodobým majetkem, který je tvořen budovami či gastronomickými zařízeními, musí být každá firma vybavena oběžným majetkem, zejména v podobě zásob. Určitou část finančních prostředků musí mít podnik vyčleněnu ve formě dostupných, tj. volných finančních prostředků. Bakalářská práce je členěna na část teoretickou a část praktickou. V úvodu první kapitoly budou prezentovány základní pojmy související s podnikáním v obecné rovině. V následující podkapitole uvedu některá specifika podnikání v oblasti gastronomie. V kapitole druhé se zaměřím na zdroje financování podnikání. Odborná literatura uvádí základní dělení na interní, tj. vnitřní zdroje financování a zdroje vnější, externí, poskytované zpravidla finančními institucemi za stanovených podmínek a s určitou mírou určení. Cena zdrojů financování je vedle ceny práce jedním z důležitých činitelů, které ovlivňují finanční zdraví firem. Úlohu člověka odpovědného za finanční řízení podniku (finančního manažera) je hledání optimálního poměru mezi vlastním a cizím kapitálem. Třetí, poslední kapitola teoretické části, na kterou obsahově naváže ve čtvrté kapitole část praktická, se zabývá hlavním předmětem této práce, tj. majetkovou a finanční strukturou podniku. Informace o majetku podniku a jeho zdrojích jsou obsažené především ve výkazu účetní uzávěrky. V kapitole jsou nejprve uvedeny jednotlivé druhy majetku a posléze metody, které se využívají k finanční analýze podniku. Obsahem závěrečné kapitoly bude analýza části oběžného majetku firmy, která se zaměřuje na poskytování služeb v oblasti gastronomie. V úvodu jsou prezentovány základní informace o firmě, její organizační a majetkové struktuře, zdrojích financování a přehledu majetku za sledované období. Předmětem analýzy oběžného majetku jsou skladové zásoby firmy k Podle způsobu účtování o zásobách se jedná o položky 112 materiál na skladě a 132- zboží na skladě. Podkladová data k analýze získám z interních materiálů sledované společnosti. 10

11 Metody, pomocí nichž bude zpracovávaná teoretická část práce, jsou rešerše, kompilace a analýza odborné literatury a dalších zdrojů zaměřených na problematiku finančního řízení podniku a jeho majetkové a finanční struktury. Kompletní přehled použité literatury je uveden v závěru práce v rámci seznamu použité literatury. Kvalitativní analýza interních dokumentů bude uplatněna v praktické části. 11

12 1 PODNIKÁNÍ 1. 1 Podnikání, podnikatel a podnik Dnes již neplatný obchodní zákoník definoval podnikání jako soustavnou činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Podnikatelem podle tohoto zákona se označovala: a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku, b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, c) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, d) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. 1 Platnost obchodního zákoníku vypršela k 1. lednu Současná právní úprava v podobě zákona o obchodních korporacích pojem podnikání nedefinuje. Zůstává však základní dělení podnikání jakožto právnické nebo fyzické osoby, jejichž podnikání upravuje živnostenský zákon. V 2 živnostenského zákona je uvedena následující definice: Živnost je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem. 2 Srpová se spolupracovníky vysvětluje některé pojmy uvedené definice. Soustavnost znamená, že činnost musí být vykonávána opakovaně a pravidelně, nikoli příležitostně. Samostatnost v případě fyzické osoby představuje osobní jednání, v případě právnické osoby jednání prostřednictvím statutárního orgánu. Vlastní jméno značí, že právní úkony činí podnikatel jakožto fyzická osoba vlastním jménem a příjmením, právnická osoba pod svým obchodním názvem. Vlastní odpovědnost vymezuje, že podnikatel (fyzická i právnická osoba) nese veškeré riziko za výsledy své činnosti (Srpová, Řehoř et al., 2010, s. 20) Každé podnikání by mělo generovat zisk, jak ostatně vyplývá z výše uvedených definic obchodního zákoníku a živnostenského zákona. Korába a Mihaliska (2005) existují tři základní stavební kameny úspěšného podnikání: 1) znalost odvětví, v němž hodlá podnikatel 1 1 a 2 zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku. [online] zakony-centrum.cz [cit ]. Dostupné z WWW: Živnostenského zákona. [online]. zakonycentrum.cz [cit ]. Dostupné z WWW: 12

13 působit; 2) manažerské schopnosti (znalosti marketingu, financí, legislativy a personální práce) a 3) osobní vlastnosti (inovativnost, rozhodnost, schopnost týmové spolupráce, vnější zaměření). Jak z výše uvedeného vyplývá, jedním z důležitých předpokladů úspěšného podnikání je (vedle znalosti odvětví a účinného marketingu) bezesporu schopnost zajištění zdrojů pro své podnikání (finanční řízení - viz následující kapitola) a rovněž správné hospodaření s majetkem (viz kapitola třetí). Výše jsem naznačil, podnikání v České republice je v současné době určeno dvěma základními legislativními úpravami, a to živnostenským zákonem a zákonem o obchodních korporacích (a samozřejmě množstvím zákonů, nařízení, vyhlášek, směrnic a dalších regulujících právních nástrojů, jejichž pouhý výčet přesahuje rámec a možnosti této práce). Zákon č. 455/ 1991 Sb. slouží k úpravě podmínek živnostenského podnikání; zabývá se jednotlivými druhy živností, rozsahem živnostenského oprávnění a povinnostem podnikatele, vzniku, změně a zániku živnostenského oprávnění a živnostenskému rejstříku a upravuje živnostenskou kontrolu a správní delikty. 3 Druhou základní normou je zákon č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích, který se věnuje zákonné úpravě obchodních společností: 1) veřejné obchodní společnosti; 2) komanditní společnosti; 3) společnosti s ručením omezeným; 4) akciové společnosti a 5) družstev. Podle tohoto zákona tedy podnikají právnické osoby. 4 Pojem podnik byl v obchodním zákoníku chápán jako objekt právních vztahů a definován jako soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání. 5 Jak uvádí Synek se spolupracovníky, k podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku (srov. Synek et al., 2011, s. 20). K základním pojmům podniku patří i organizační složky podniku. Jednou z důležitých organizačních složek, které přímo souvisí s předmětem této práce, je ekonomický úsek (viz podkapitola 1. 3). 3 Živnostenský zákon. [online]. zakonycentrum.cz [cit ]. Dostupné z WWW: 4 Zákon o obchodních korporacích. [online]. zakonycentrum.cz [cit ]. Dostupné z WWW: 5 zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník. [online] zakony-centrum.cz [cit ]. Dostupné z WWW: 13

14 1. 2 Podnikání v oblasti gastronomie a hotelnictví Gastronomické služby jsou jedním z odvětví cestovního ruchu. Cestovní ruch je významným odvětvím pro tvorbu pracovních míst a to i v oblastech méně ekonomicky vyvinutých a pracovních míst nevyžadujících vysokou kvalifikaci. Drobná s Morávkovou (2010) uvádějí, že podle propočtů renomované mezinárodní organizace World Travel & Tourism Council vytváří cestovní ruch v České republice svou poptávkou přímou zaměstnanost (tj. v zařízeních, která přímo slouží účastníkům cestovního ruchu), cca 4 %, tj. téměř 240 tisíc pracovních míst (v roce 2006) a nepřímou, vyvolanou zaměstnanost v rozsahu %, tj. cca 530 tisíc pracovních míst. Statistický přehled o počtech zaměstnaných osob v cestovním ruchu v České republice přináší modul zaměstnanosti v cestovním ruchu, který využívá podklady ze dvou zdrojů: z údajů o zaměstnanosti v národním účetnictví (NÚ) a z výběrového šetření pracovních sil (VŠPS). 6 V tabulce 1 jsou uvedeny vybrané indikátory zaměstnanosti v cestovním ruchu v České republice. Zařízení cestovního ruchu zaměřené na gastronomické služby jsou zvýrazněny. Tab. 1 Počet zaměstnaných osob v cestovním ruchu v ČR v roce Ukazatel Počet zaměstnaných osob v cestovním ruchu Odvětví cestovního ruchu OSVČ Zaměstnanci Celkem 1 Hotely a podobná zařízení Restaurace a podobná zařízení Osobní železniční doprava Osobní silniční doprava Osobní lodní doprava Osobní letecká doprava Doplňkové služby osobní dopravy Pronájem zařízení pro osobní dopravu Cestovní agentury a podobná zařízení Kulturní služby Sportovní a ostatní rekreační služby Metodika modulu zaměstnanosti cestovního ruchu v České republice. ČSI, [online]. [cit ]. Dostupné zhttp:// 7 Modifikováno podle přílohy 1 Metodiky modulu zaměstnanosti cestovního ruchu v České republice. ČSI,

15 Z tabulky 1 vyplývá, že největší počet zaměstnanců v odvětví cestovního ruchu v ČR v roce 2011 vykazovaly restaurace a podobná zařízení, kde pracovalo zaměstnanců. Druhým největším odvětvím byly hotely a podobná zařízení (která rovněž nabízejí gastronomické služby) s zaměstnanci. Rovněž nejvíce osob, které se vykazují jako OSVČ, pracuje v restauracích (16 625). Podnikání v oblasti gastronomických služeb spadá podle živnostenského zákona pod hostinskou činnost, jakožto živnost ohlašovací. Pro provozování tohoto typu živnosti je nutné splnit jednak všeobecné požadavky stanovené živnostenským zákonem, jednak vykázat odbornou způsobilost, např. řádným ukončením středního vzdělávání s výučním listem. Obsahová náplň živnosti je stanovena nařízením vlády č. 278/2008 Sb. Vlastním předmětem hostinské činnosti je příprava pokrmů včetně nápojů, na něž navazuje jejich prodej, resp. podávání, a to k bezprostřední spotřebě v provozovně, v níž jsou prodávány. Hostinská provozovna je pak definována v 17 živnostenského zákona jako prostor, v němž je živnost provozována. Provozovna musí být podle 31 živnostenského zákona řádně označena trvale a viditelně obchodním jménem, IČ a jménem a příjmením osoby odpovědné za provoz. Hostinská zařízení se podle převažujícího charakteru své činnosti dělí na dvě základní kategorie: 1) Restaurace - restaurace, jídelny, rychlé občerstvení; 2) Bary - bary, noční kluby, pivnice, vinárny a kavárny. (srov. Orieška, 1999). Restaurace jsou pak definovány jako hostinské zařízení zajišťující obslužným způsobem stravovací služby se širokým sortimentem pokrmů základního stravování (Smetana, Krátká, 2009). Pohostinství je modifikovaný typ restaurace zabezpečující základní i doplňkové stravování (Orieška, 1999). Pivnice je obslužné hostinské zařízení specializované převážně na podávání piva a jídel vhodně doplňujících jeho konzumaci (Smetana, Krátká, 2009, s. 19). Odvětví stravování a pohostinství je charakterizováno vysoce konkurenčním prostředím. Podle údajů uvedených v Analýze hotelů a restaurací za rok 2010, které na základě dat Českého statistického úřadu prezentovala Asociace hotelů a restaurací, podnikalo v odvětví Stravování v restauracích podnikatelských subjektů 8 (viz tabulka 2). 8 Hotely a restaurace v ČR v roce [online]. Asociace hotelů a restaurací ČR [cit ]. Dostupné z WWW: 15

16 Tab. 2 Počty podniků ve stravování a pohostinství v ČR k Počty organizací podle právních forem z toho z právnických osob např. sekce, oddíl skupina Stravování a pohostinství 1) Stravování v restauracích 2) Poskytování ostatních strav. služeb* fyzické právnické obchodní Akciová družstva celkem osoby osoby společnost společnost ) Pohostinství zdroj: vlastní tabulka, na základě dat z ČSÚ prezentovaných Asociací hotelů a restaurací ve zprávě Analýza hotelů a restaurací za rok 2010, s Ekonomický úsek podniku a finanční řízení Význam ekonomického úseku spočívá v efektivním řízení finančních prostředků podniku. Jedná o sumarizaci finančně vyjádřených provozních událostí, které se staly v předcházejícím období a na ně navazujících úkonů. Událostmi se rozumí prodej služeb nebo zboží, evidence výrobních i režijních nákladů, fakturace za poskytnuté služby a za získané služby a zboží, bankovní styk, inventarizace majetku, pokladní operace a další. Období vyjadřuje den, dekádu, měsíc nebo účetní rok. K navazujícím úkonům se řadí výplata mezd, odvod poplatků a daní, úhrada pojištění, vykazování statistických údajů, komunikace s auditorem další. (srov. Křížek, Neufus, 2011, s. 117). Pracovníci ekonomického úseku na základě získaných dat vytvářejí zejména výkazy a statistické údaje ve smyslu platné legislativy, porovnávají výsledky s plánem, vytváří vývojové řady jako podkladový materiál pro další plánování, předkládají podklady k operativním rozhodnutím či celkovému hodnocení hotelu (tamtéž, s. 117). Hlavní činností finančního úseku je zajištění optimální výše finančních zdrojů tak, aby podnik mohl fungovat bez finančních potíží a měl na svůj provoz dostatek prostředků. V případě, že by tato funkce nebyla zajištěna, hrozí podniku platební neschopnost. 16

17 Křížek se Neufusem uvádějí jednotlivé body agendy, které zpracovává finanční úsek podniku zaměřeného na poskytování hotelových a gastronomických služeb. Jedná se zejména o likvidace faktur včetně úhrad dodavatelům zboží a služeb; agendu majetku restaurace a hotelu a jeho inventarizaci; evidenci oběhu surovin, zboží a materiálu včetně jeho inventarizace a vypořádání inventarizačních rozdílů; hospodaření jednotlivých středisek; evidenci tržeb a kontrolu podkladů; pokladní agendu a výplatu mezd; styk s bankou, sledování platební morálky odběratelů služeb; agendu daní a poplatků; vyhodnocování peněžních toků - cash flow (Křížek, Neufus, 2011, s. 118). Podle Srpové se spolupracovníky jsou podniky zpravidla povinny vést výkaz o peněžních tocích, tzv. výkaz cahs flow, který sleduje: 1) provozní cash flow, zahrnující příjmy a výdaje související s hlavní činností firmy, tj. s jejím každodenním provozem; 2) investiční cash flow, sledující změny v dlouhodobém majetku, tj. výdaje na investice; 3) finanční cash flow, poskytující informace o změně ve struktuře financování - získávání a splácení finančních zdrojů, jakož i výplaty ze zisku vlastníkům (Srpová, Řehoř, et al., 2010, s. 316). Údaje o peněžních tocích slouží finančnímu managementu podniku (viz níže) rovněž jako podkladová data při rozhodování o realizaci či zamítnutí plánovaného, investičního projektu podniku. Metody vycházející z cash flow se označují jako statické a využívají se u méně významných projektů. K těmto metodám se podle Kisslingerové řadí: 1) průměrný roční výnos investice (spočítá se jako součet všech cash flow CF i spojených s investicí C 0, dělený počtem let investice n) a 2) Průměrná doba návratnosti (udává, za jakou dobu by mělo dojít při rovnoměrné realizaci peněžních toků ke splacení investice). 9 V oblasti podnikání v gastronomii se mohou tyto metody využít např. při finančně náročnějších investicích typu velké modernizace kuchyně nebo zřízení zahradní restaurace, kdy podnikatelský subjekt musí zvažovat, zda plánovaná investice je v určitém časovém úseku reálně návratná a má potenciál vzhledem k vynaloženým prostředkům generovat dlouhodobější zisk Finanční řízení podniku 9 KISLINGEROVÁ E., [online]. Manažerské finance. s [cit ]. Dostupné z WWW: 17

18 Za chod finančního úseku, tedy za finanční řízení, je zodpovědný finanční ředitel. Jeho úkolem je vyhodnocování a zpracovávání interních údajů a vypracování zpráv o finančním stavu podniku. Tyto zprávy pak předkládá externím uživatelům, např. věřitelům a samozřejmě příslušným státním institucím. Podle Váchala s Vochozkou dobrý finanční manažer má přehled o tom, jak optimalizovat kapitálovou strukturu podniku a současně umí udržet podnik v dobré hospodářské kondici (srov. Váchal, Vochozka et al., 2013, s. 179). Podle Synka se spolupracovníky patří mezi hlavní cíle finančního řízení zajištění růstu tržní hodnoty podniku a průběžné platební schopnosti (solventnosti) a likvidity podniku. Mezi hlavní úkoly finančního managementu autoři zahrnují: získávání kapitálu pro běžné i mimořádné potřeby podniku, a rozhodování o jeho struktuře a jejich změnách (získání úvěru, vydání akcie či obligací, restrukturalizace zdrojů); rozhodování o umístění kapitálu (nakoupení aktiva, financování běžné činnosti podniku, vývoj nových výrobků či technologií, vrácení vypůjčeného kapitálu investorům, investice do cenných papírů ad.); rozhodování o rozdělení zisku (reinvestovat nebo vyplatit ve formě dividend apod.); prognózovat, plánovat, zaznamenávat, analyzovat, kontrolovat a řídit hospodářskou stránku podniku (srov. Synek et al., 2011, s. 330). Jedním z důležitých úkolů finančního řízení je sestavení strategického finančního plánu firmy. Podle Fíbriové je existence finančních plánů a rozpočtů nezbytná minimálně z těchto důvodů: nezbytnost stanovit krátkodobé a dlouhodobé cíle; nutnost řešit budoucí rizika činnosti; zajištění optimální alokace zdrojů; vytvoření základů pro koordinaci uvnitř podniku; určení standardů výkonnosti (srov. Fíbriová, 2006, s. 8-9). Strategický finanční plán by měl dát otázky na odpovědi typu: V jaké výši lze počítat s tvorbou vlastních zdrojů? Jakým způsobem se vytvořené zdroje rozdělí? Dle jakých kritérií budou odměňováni manažeři podniku a zaměstnanci? Jaká část vytvořeného zisku se může použít k jejich stimulaci? (srov. úvod druhé kapitoly). S jakou výši zdrojů může podnik počítat s reinvestováním ad. (srov. Režňáková, 2006, s. 208) Aktiva a pasiva podniku Z výše uvedeného vyplývá, že otázky ekonomického řízení a činnosti ekonomického úseku podniku úzce souvisí s oblastí finančních zdrojů k financování rozvoje podniku. O struktuře kapitálu podniku totiž zpravidla rozhoduje finanční ředitel a finanční management, jehož činnost jsem popsal výše. Finanční management vychází při těchto činnostech z písemného 18

19 přehledu o majetku podniku a jeho zdrojích, který odborná literatura nazývá rozvaha podniku. Tato rozvaha se dělí na dvě strany: levá, majetková strana se označuje jako aktiva, pravá, kapitálová (zdrojová) strana jako pasiva (srov. Synek et al., 2011, s. 61) Aktiva podniku Aktiva mohou být pořízena nákupem, směnou, vlastní výrobou nebo bezúplatně. Od formy pořízení se odvíjí i oceňování aktiv. Např. v případě nákupu vychází oceňování z pořizovacích nákladů (costs), který je nutné vynaložit, aby bylo možné užívat efekt potenciálně obsažený v nakupovaném aktivu (srov. Dvořáková, 2006). Za aktivum se v účetnictví považují ty položky majetku podniku, které vykazují následující vlastnosti: 1) představují pro podnik budoucí ekonomický užitek; 2) očekávání budoucího užitku musí být dostatečně spolehlivé a prokazatelné; 3) aktivum je důsledkem hospodářských operací; 4) aktivum musí být ocenitelné v penězích. Z hlediska funkce se majetek podniku potřebný k hospodářské činnosti člení na dvě základní části, stálá aktiva a oběžná aktiva (srov. Sedláček, 2004; detailněji viz kapitola třetí) obr. 1 Aktiva podniku 19

20 Aktiva STÁLÁ AKTIVA OBĚŽNÁ AKTIVA dlouhodobý nehmotný majetek zásoby dlouhodobý hmotný majetek dlouhodobé pohledávky dlouhodobý finační majetek krátkodobé pohledávky finanční majetek peněžní prostředky zdroj: Sedláček, 2004, s Pasiva podniku Pasiva vyjadřují závazky podniku vůči vlastníkům, dodavatelům, vlastním zaměstnancům a věřitelům. V praxi se za pasiva obvykle považují pouze vnější závazky, tj. dluhy (srov. Synek et al., 2001, s. 61). Jinými slovy, pasiva vyjadřují, z jakých finančních zdrojů byl majetek pořízen a jaký je jeho původ. Pasivum má následující charakteristické znaky: 1) existuje závazek, jehož plnění i v budoucnu vyvolá snížení aktiv podniku (např. dodání zboží); 2) hospodářská situace vyvolávající současný závazek podniku proběhla v minulosti; 3) je s dostatečnou spolehlivostí známa doba splatnosti dluhu; 4) je znám věřitel, vůči němuž závazek existuje. Podle hlediska vlastnictví se pasiva člení na dva druhy, vlastní kapitál a cizí zdroje (srov. Sedláček, 2004, s. 20; detailněji viz kapitola 2). obr. 2 Pasiva podniku 20

21 Pasiva VLASTNÍ KAPITÁL CIZÍ ZDROJE základní kapitál rezervy kapitálové fondy dlouhodobé závazky fondy ze zisku krátkodobé závazky zisk bankovní úvěry zdroj: Sedláček, 2004, s. 20 Aktiv a pasiv musí být vždy stejně. Jak upozorňuje Scholleová, není možné, aby podnik legálním způsobem pořídil majetek, na který nemá zdroje, a naopak není možné, aby se část kapitálu někam ztratila. Strana pasiv ukazuje, z jakých prostředků byl majetek pořízen. Aktiva a pasiva jsou tedy dvěma stranami téže mince (srov. Scholleová, 2008, s. 17). Tématem pasiv a aktiv podniku, tj. tématem zdrojů financování a majetkovou strukturou podniku se zabývám v následujících dvou kapitolách. 21

22 2 ZDROJE FINANCOVÁNÍ PODNIKU K financování svého podnikání využívají podnikatelské subjekty vlastního i cizího kapitálu. Oba typy zdrojů se v rozvaze podniku zařazují na pravou stranu, tj. do pasiv. Každý podnik by měl disponovat vlastními i cizími zdroji. Z vlastních zdrojů může podnik využít vklady vlastníků nebo společníků, nerozdělený zisk, odpisy, nebo výnosy z prodeje a z likvidace hmotného majetku. Z externích zdrojů přichází v úvahu především bankovní i nebankovní úvěry, začínající podnikatelé mohou využít i různých programů a podpor podnikání. Úkolem finančního managementu je vytvoření vhodného poměru mezi zdroji kapitálu. Ukazatelé poměru vlastních a cizích zdrojů umožňují vyhodnocovat stabilitu podniku Kapitálová struktura podniku Finanční (kapitálovou) strukturou podniku se rozumí struktura zdrojů, z nichž majetek podniku vznikl. Pořízení majetku podniku může být financováno vlastními prostředky podnikatele nebo z cizích zdrojů (srov. Srpová, Řehoř, et. al., 2010, s. 315). V případě, že do podniku vložil majetek sám podnikatel nebo podnikatelská skupina, hovoří se o vlastním kapitálu, tedy o vlastních zdrojích financování. Pokud je podnik financován z věřitelských zdrojů, hovoří odborná literatura o cizím (úvěrovém, dluhovém kapitálu). Toto členění zdrojů financování platí jak při zakládání podnikatelského subjektu, tak i při zvětšování majetku podniku i při financování běžného provozu. Jak jsem výše nastínil, finanční struktura je v účetnictví součástí pravé strany rozvahy nazývané pasiva (srov. Synek et al., 2011, s. 52). Synek se spolupracovníky vymezují teoretickou optimální finanční strukturu podniku jako minimum celkových nákladů na podnikový kapitál. Celkové náklady na kapitál se vypočtou podle vzorce: k o = k d x (1-t) x D/C + k e x E/C, kde k o = náklady na celkový kapitál v %; k d = náklady na cizí kapitál před zdaněním; t = míra zdanění zisku; k e = náklady na vlastní kapitál po zdanění v %; C= celkový kapitál; E= tržní hodnota vlastního kapitálu; D = tržní hodnota cizího kapitálu (Synek et al., 2011, s. 59) Při optimalizaci využití vlastních a cizích zdrojů k financování podniku se vychází z následujících faktů: 1) cizí kapitál je levnější než vlastní důvodem je skutečnost, že vlastní kapitál nese největší riziko a odměna za jeho vlastnictví (dividenda) se vytváří ze zisku po zdanění; 2) s růstem zadluženosti roste i úroková míra, neboť roste riziko pro investory; 3) 22

23 substituce financování podnikatelských aktivit z vlastních zdrojů kapitálu zdroji externími (dluhem) přináší snížení nákladů na celkový kapitál jen do určité míry zadluženosti, poté tyto náklady začnou růst (srov. Synek et al., 2011, s. 60) I z těchto faktů vyplývá, že finanční management musí pečlivě balancovat a vyvažovat poměr mezi interními a externími zdroji, které použije k financování svých podnikatelských aktivit Interní zdroje financování Vlastní kapitál jsou finance vlastněné majitelem či majiteli podniku. Podle Srpové se spolupracovníky představuje vlastní kapitál nejdůležitější zdroj podnikového financování, který má firma dlouhodobě k dispozici. Důvodem je skutečnost, že vlastník, který vkládá peněžní prostředky do firmy, je zpravidla i tvůrcem podnikatelského záměru a současně nositelem jeho úspěchu a případně i neúspěchu, tj. rizika podnikání. Vlastní kapitál je vložen do podniku na neomezenou dobu, a proto je považován za trvalý zdroj financování (srov. Srpová, Řehoř, 2010, s. 315). Podíl vlastního kapitálu je ukazatelem finanční jistoty, tj. finanční nezávislosti podnikatelského subjektu. Vlastní kapitál je tvořen peněžními i nepeněžními zdroji, které se označují jako vnitřní (interní zdroje financování). Výše vlastního kapitálu ve struktuře podniku se dynamicky proměňuje podle výsledků hospodaření. Při růstu tržeb, v případě, že vlastník tyto tržby nespotřebuje, vykazuje vlastní kapitál, tedy potenciální vlastní zdroje financování dalšího rozvoje podniku, růst. Každý finančně zdravý podnik by měl disponovat držením krátkodobého finančního majetku jako určité bezpečné pojistky, která je v pohotovosti pro krytí nenadálých výdajů a hrazení běžných závazků i v případě, že selže tok očekávaných příjmů. Mezi krátkodobý finanční majetek podniku patří peníze v pokladně, prostředky uložené na bankovním účtu, ale i peníze uložené v krátkodobých finančních instrumentech, jako jsou termínované účty nebo cenné papíry s předpokládaným prodejem do 1 roku. Z účetního hlediska je stav krátkodobého finančního majetku vždy ovlivněn jeho výší na konci předchozího období a výsledkem řízení hotovosti v daném období. Lze ho postihnout vztahem (srov. Scholleová, 2008, s. 89). hotovost na konci období = hotovost na začátku období + cash flow za období (tj. příjmy daného období výdaje daného období). 23

24 Konečný (2005, in Meluzín, Zinecker, 2009, s. 28) rozlišuje následující formy interního financování: otevřené samofinancování spočívající v tezauraci 10 výsledků hospodaření za účetní období v podobě nerozděleného neboli zadrženého zisku a rezervních fondů. Výši nerozděleného zisku lze použít pro financování podnikových potřeb skryté samofinancování jeho principem je podhodnocení aktiv nebo nadhodnocení pasiv. Mechanismus skrytého samofinancování spočívá v odkladu výdajů vyplývajících z daňové povinnosti. Příkladem může být neaktivování majetek podniku, který nedochází k navyšování výnosů podniku a ani jeho zdanitelného zisku. To vede ke skrytému zadržování likvidních prostředků odpisy vyjadřují snížení hodnoty odpisovaného dlouhodobého majetku v důsledku jeho opotřebení za účetní období. Odpisy jsou náklady běžného období, tzn., že o jejich výši se snižuje výsledek hospodaření a dochází tak k daňové úspoře. Hodnota odpisů je zohledněna v prodejní ceně produktu a jejím inkasem se tak odpis mění na příjem, který je zdrojem financování (viz níže). Synek se spolupracovníky člení vlastní kapitál do čtyř základních položek: 1) základní kapitál, 2) kapitálové fondy, 3) fondy ze zisku (rezervní fondy), 4) nerozdělená zisk (srov. Synek et al., 2011, s. 53) Základní kapitál Vlastní kapitál by měl představovat nejdůležitější zdroj financování, který má firma dlouhodobě k dispozici. Vlastní kapitál je do firmy vložen na neomezenou dobu, proto se považuje za trvalý zdroj financování. Dostatečná výše vlastního kapitálu je také vyjádřením ochoty vlastníků nést podnikatelské riziko, což je okolím formy vnímáno jako signál stability a důvěryhodnosti (srov. Srpová et al., 2010). Základní kapitál jakožto interní zdroj financování je tvořen peněžními i nepeněžními vklady společníků do podniku. S přijetím nového občanského zákoníku a výše zmíněného zákona o obchodních korporacích se změnily podmínky pro základní kapitál u společnosti s ručením omezeným. Na rozdíl od předchozí situace není pro založení společnosti s ručením omezeným nutné složit 10 Tesaurace je ekonomický termín, jímž se označuje zmenšení celkového objemu oběhu peněz ve společnosti 24

25 vlastní kapitál ve výši Kč. Dosavadní právo předpokládalo, že s.r.o. musí vytvořit základní kapitál ve výši Kč a ten do 5 let splatit. Vytvořil se tak dojem, že je tím garantována ochrana věřitelů. Ve skutečnosti však zákon společnost nenutil, aby takovou to hotovost udržovala, resp. aby měla majetek v této hodnotě. Základní kapitál se tak změnil v pouhou účetní položku, která má pro ochranu věřitelů pramalý význam. 11 Tuto skutečnost nová právní úprava akcentovala a v 142 zákona o obchodních korporacích stanovila, že základní kapitál může být i jen 1 Kč. 12 V akciové společnosti platí, že základní kapitál se vytváří povinně. Akciová společnost je kapitálovou společností a z toho to důvodu je povinna vytvářet základní kapitál. Základní kapitál akciové společnosti je rozvržen na určitý počet akcií o určité nominální hodnotě. Akcie je majetkový cenný papír, kterým se osvědčuje právo akcionáře podílet se na majetku akciové společnosti, ne jejím řízení a jejím zisku a na likvidačním zůstatku při zániku společnosti. Držitel akcie získává podíl na podnikání emitenta a obdrží podíl na výsledcích podnikání, např. ve formě dividendy (srov. Liška, Gazda, 2001, s. 25). Základní kapitál akciové společnosti vzniká emisí akcií (ať již soukromou nebo veřejnou), přičemž od okamžiku založení a v průběhu celé své existence musí akciová společnost disponovat základním kapitálem v minimální výši dané zákonem. Prostřednictvím emise lze požadovaný kapitál rozdělit na velký počet dílů, tj. akcií. U akcií se stanoví taková nominální hodnota, za kterou budou na akciovém trhu prodejné. Výhodou může být snazší kumulace kapitálu velké hodnoty v porovnání s ostatními formami obchodních společností (srov. Meluzín. Zinecker, 2009, s ). Základní kapitál obchodní společnosti (obchodními společnostmi jsou podle zákona o obchodních korporacích veřejná obchodní společnost a komanditní společnost, společnost s ručením omezeným a akciová společnost a evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení 13 ) se zvyšuje novými peněžními nebo nepeněžními vklady společníků, v akciové společnosti vydáním nových akcií (viz níže). Zvláštním způsobem zvýšení 11 Nový občanský zákoník. Společnost s ručením omezeným. [online]. justice.cz [cit ]. Dostupné z WWW: zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích. [online]. businnesscenter.cz [cit ]. Dostupné z WWW: zákona č. 90/2012 o obchodních korporacích. [online]. businnesscenter.cz [cit ]. Dostupné z WWW: 25

26 vlastního kapitálu je vstup tzv. rizikového kapitálu, který posiluje vlastní kapitál při velmi rizikových projektů. Snížení vlastního kapitálu lze provést pouze do výše základního kapitálu (srov. Synek et al., 2011, s. 54) Kapitálové fondy Vlastním kapitálem akciové společnosti jsou i tzv. kapitálové fondy, z nichž hlavní část tvoří tzv. ážio (příplatek), tj. rozdíl mezi skutečně dosaženou prodejní cenou akcií a jejich cenou nominální při emisi akcií. V 248 zákona o obchodních korporacích je ážio definováno následujícím způsobem: Je-li emisní kurz akcie vyšší než její jmenovitá nebo účetní hodnota, tvoří tento rozdíl emisní ážio. Je-li částka placená na splacení emisního kurzu nebo cena vneseného nepeněžitého vkladu určená stanovami nebo valnou hromadou nižší než emisní kurz akcie, započte se plnění nejprve na emisní ážio Fondy ze zisku Podle dnes již neplatného obchodního zákoníku měly společnost s ručením omezeným a akciová společnost stanovenu povinnost vytvářet fondy ze zisku přímo ze zákona Tvorba těchto fondů může být také předepsána stanovami spolčenosti. Tyto fondy slouží především jako pojistka proti nepředvídaným rizikům v podnikání, tj. ke krytí ztrát a k překonání nepříznivého průběhu hospodaření společnosti (srov. Synek et al., 2011, s. 54). Legislativa platná od 1. ledna 2014 již tvorbu fondů nepředepisuje. Nově zakládané společnosti se tedy tvorbou rezervního fondu již nemusí zabývat. Rovněž společnosti založené před rokem 2014 mohou uvolnění předpisů využít a povinně vytvořený rezervní fond zrušit. Nejprve však musejí přijmout tzv. generální opt-in, což znamená povinnost podřídit se nové úpravě zákona o obchodních korporacích jako celku a do budoucna vyloučit použití obchodního zákoníku. Dále musejí tyto společnosti upravit své stanovy vypuštěním ustanovení o rezervním fondu. Pokud uvedené kroky firma učiní, může prostředky ze zrušeného rezervního fondu převést jinam, například do nerozděleného zisku zákona č. 90/2012 o obchodních korporacích. [online]. businnesscenter.cz [cit ]. Dostupné z WWW: 15 DUŠEK, V. Rekodifikace 2014: Jak vyplatit rezervní fond. [online].ekonomihned.cz [cit ]. Dostupné z WWW: 26

27 Nerozdělený zisk Jako nerozdělený zisk je označována část zisku po odvodu daní, která se nerozděluje mezi majitele, ale slouží jako interní zdroj k rozvoji dalšího podnikání. Nerozdělený zisk tedy zůstává ve firmě jako součást vlastního kapitálu (srov. Srpová, Řehoř, 2010, s. 330). Jak upozorňuje Synek se spolupracovníky, zisk nemusí představovat hotové peníze, ani peníze na účtech v bance a nemusí být k dispozici pro žádné platby. Není tedy cash flow (viz předcházející kapitola). Zisk se liší od cash flow tím, že: 1) existuje rozdíl mezi pohybem hmotných prostředků a jejich peněžním vyjádřením; 2) existuje časový nesoulad mezi hospodářskými operacemi vyvolávajícími náklady a jejich účetním zachycením; 3) používají se různé účetní metody, např. různé metody odpisování majetku (srov. podkapitolu o odpisech) a v neposlední řadě 4) zisk vychází z rozdílu mezi výnosy a náklady, zatímco koncepce cash flow je důsledně založena na příjmech a výdajích a vyjadřuje reálné toky peněz a jejich zásobu v podniku - podnik může vykazovat zisk, přesto může mít nedostatek peněz a dostat se do finančních potíží (Synek et al., 2011, s. 343). Může se tedy stát, že i podnik, který vykazuje vysokou částku nerozděleného zisku, nemá dostatečné volné peněžní prostředky a může mít platební potíže. To platí i pro zisk z běžného účetního období, který je rovněž vlastním kapitálem podniku (Synek et al., 2011, s. 55). I z tohoto důvodu je nutné, aby finanční management by v procesu řízení respektoval základní principy finančního rozhodování: 1) princip peněžních toků (zdůrazňuje, že finanční manažer musí při rozhodování vycházet z očekávaných budoucích peněžních toků, nikoli z účetně vykazovaného zisku srov. podkapitola ); 2) princip respektování faktoru času (zdůrazňuje nutnost zohledňovat při rozhodování období, kdy k příjmu nebo výdaji dojde); 3) princip zohledňování rizika (vychází z představy, že jistý peněžní příjem má vyšší hodnotu než stejný peněžní příjem, jehož dosažení je spojeno s rizikem (srov. Srpová, Řehoř, 2010, s ) Externí zdroje financování Dlouhodobé financování podniku a jeho větších investičních záměrů vyžaduje zpravidla využití externích zdrojů, tj. cizího kapitálu. Cizí kapitál je dluhem podniku, který musí být v určené době splacen. Podle doby splacení rozlišuje odborná literatura krátkodobý cizí kapitál (je poskytován na dobu do jednoho roku) a dlouhodobý cizí kapitál (je poskytován na dobu delší než jeden rok). (srov. Synek et al., 2011, s. 55). 27

28 Jako cizí zdroje financování podniku se nabízí bankovní úvěr, investiční úvěr, obligace, leasing (nájem výrobního zařízení, dopravních prostředků) či rizikový kapitál (viz výše). Hlavním zdrojem cizího kapitálu pro financování podniku jsou však především banky, které při jednání o úvěru vyžadují podrobný podnikatelský záměr nebo dosavadní podnikatelskou historii. Podnik musí bance zpravidla předložit a zdůvodnit účel úvěru, stupeň zadlužení, schopnost podnikatelského subjektu půjčku splácet a záruky pro případ, že by se podnik dostal do likvidace nebo zanikne. Formy financování činnosti podniku z cizích zdrojů lze rozlišit následujícím způsobem: 1) dlouhodobé financování (např. půjčky, obligace, dlužní úpisy ad.); 2) leasing (operační a finanční); 3) krátkodobé financování (např. dodavatelský úvěr, kontokorentní úvěr atd.) (srov. Synek et al., 2011, s. 55). V dalším textu uvedu nejrozšířenější způsoby financovány z cizích zdrojů Obchodní úvěry Obchodní úvěry jsou poskytovány v naturální, tj. věcné podobě mezi firmami na základě odběratelsko-dodavatelských vztahů. Obchodní úvěr vzniká na základě časového nesouladu mezi dodávkou výrobků nebo služeb a jejich úhradou. U odběratele se tento nesoulad projevuje jako závazek z obchodního styku, u dodavatele pak jako pohledávka z obchodního styku. Dodavatel může poskytovat obchodní úvěr jako jeden z nástrojů podpory prodeje a konkurenčního boje (srov. Srpová, Řehoř et al., 2010, s. 331). Mezinárodní studie podpořená Asociací profesních účetních ACCA poukazuje na význam obchodních úvěrů. Zpráva konkrétně zkoumá, jak firmy využívají informace, obzvláště z finančních výkazů, aby svým zákazníkům poskytli obchodní úvěr. Z výsledků studie vyplynulo, že obchodní úvěry jsou pro malé a střední podniky důležitějším zdrojem likvidity než bankovní půjčky. Navzdory tomu se jejich výzkumu dostává mnohem menší pozornosti. Výzkum se proto věnoval překážkám, kterým menší a střední podniky čelí při získávání obchodních úvěrů, a obecnému významu těchto úvěrů při financování malých a středních firem. Z výzkumu zejména plyne, že malé a střední podniky se na obchodní úvěry spoléhají v rané fázi svého životního cyklu. Zpráva z výzkumu rovněž zveřejnila, jak v různých zemích hraje kultura ohromnou úlohu při určování, co je pokládáno přijatelné při zvažování podmínek úvěrových smluv. Například v USA nejsou soukromé firmy ochotny uvolnit jakékoli informace, pokud o ně nejsou výslovně požádány. Na podobný přístup narazili autoři výzkumu i v Evropě, obzvláště v Německu, zatímco Finsko těží z takřka naprosté transparentnosti dané veřejně přístupnými registry. Ty se pak ve výzkumu dále srovnávaly s 28

29 informačními povinnostmi, které mají například britské firmy vůči svému Obchodnímu rejstříku. Jde tedy o to, zda dlužníkům a věřitelům lépe slouží veřejně přístupné finanční výkazy nebo zcela neprůhledný způsob vyhodnocování úvěruschopnosti. Z výzkumů českých institucí jako například Komory certifikovaných účetních v minulosti vyplynulo, že až dvě třetiny českých firem trvale nezveřejňují své výkazy v Obchodním rejstříku a porušují tak zákon. Pro své obchodní partnery se tak stávají rovněž nečitelnými a mohou se připravit o zdroj financování Bankovní úvěry Bankovní úvěry jsou firmám poskytovány na základě žádosti o úvěr, která má předepsanou formu. Pro banku je důležité, zda podnikatelský subjekt má požadovanou bonitu, tedy úvěruschopnost. Součástí žádosti je zpracovaný podnikatelský záměr nebo podnikatelská historie dané firmy, informace o dosavadní činnosti, informace o výsledcích činnosti ve formě účetních výkazů finanční plán na dobu poskytnutí úvěru (srov. Srpová, Řehoř, 2010, s. 331). Podmínky poskytnutí úvěru se u jednotlivých bankovních domů liší banka od banky, obecně musí firma splňovat následující podmínky: 1) nejméně dvě ukončená daňová období podnikání; 2) trvalé bydliště (sídlo firmy) a občanství v České republice; 3) kladný výsledek hospodaření; 4) žádný dluh u Finančního úřadu, Správy sociálního zabezpečení a u zdravotní pojišťovny; 5) podnik nesmí být v konkurzu, likvidaci ani vyrovnání. 17 Náklady spojené s bankovním úvěrem tvoří úrok, poté také zpravidla poplatky za vedení účtu či poplatky za posouzení žádosti o úvěr. Bankovní úvěry se mohou vyskytovat ve formě krátkodobých či dlouhodobých úvěrů. Ke krátkodobým úvěrům se řadí zejména kontokorentní úvěr (o tomto úvěru by měl podnik přemýšlet, pokud mu často nastává nesoulad příjmů a výdajů, například v situaci, kdy musí nejdříve platit dodavatelům a teprve poté obdrží peníze za prodané výrobky či služby) či provozní úvěr (slouží k financování provozních potřeb, materiálu apod.) K dlouhodobým úvěrům se počítají hypoteční úvěr na nákup nemovitosti pro podnikání a zejména investiční úvěr, který je určen k pořizování investičních celků, tj. souborů hmotného či nehmotného majetku. 16 Obchodní úvěry jsou alfou a omegou obchodování menších firem. [online].finace.cz [cit ]. Dostupné z WWW: 17 Druhy podnikatelských úvěrů [online].penize.cz [cit ]. Dostupné z WWW: 29

30 Leasing Leasing může být dalším významným zdrojem, které mohou firmy využít jako zdroj financování k pořízení dlouhodobého majetku. Jedná se v podstatě o pronájem dlouhodobého majetku od leasingové společnosti, která dle požadavků klienta zakoupí majetek do svého vlastnictví a pronajme ho skutečnému uživateli, tedy podniku. Firma platí leasingové společnosti splátky, které jsou stanoveny na základě pořizovací ceny pronajímaného zařízení, délky pronájmu a odměny leasingové společnosti. Podle délky pronájmu a způsobu přechodu práv k pronajímanému předmětu se rozlišuje operativní (provozní leasing) a finanční leasing, který má podobu dlouhodobého pronájmu pokrývajícího značnou část životnosti pronajímaného zařízení (srov. Srpová, Řehoř et al., 2010, s. 332). Speciální produkt leasingu pro podnikatele a živnostníky nabízí např. společnost VB leasing. K získání leasingu požaduje leasingová společnost od podnikatelského subjektu živnostenský list, aktuální výpis z obchodního rejstříku, osvědčení o registraci DIČ, přiznání k dani z příjmů za poslední rok a výpis z bankovního účtu za poslední měsíc Fondy soukromého kapitálu Neboť začínající firmy mají obecně těžší přístup k bankovním úvěrům z důvodu krátké podnikatelské historie a omezené možnosti záruky za úvěr, jsou nuceny hledat alternativní, zpravidla však dražší varianty financování. Jednou z možností jsou fondy soukromého kapitálu (private equity) a fondy rozvojového kapitálu (venture capital). Ve fondech soukromého kapitálu často vystupují bývalí manažeři, kteří využívají nejen své zkušenosti, ale zejména disponibilní zdroje k podpoře začínajících firem. Fondy rizikového a rozvojového kapitálu poskytují finanční zdroje formou navýšení vlastního kapitálu na předem určenou dobu. Spolupodílejí se na podnikání, tj. nesou stejné podnikatelské riziko a mají stejná podnikatelská práva i povinnosti jako vlastník (srov. Srpová, Řehoř et al., 2010, s. 333). K získání zdrojů k financování podnikání lze využít i institutu tichého společníka podle 2747 až 2750 občanského zákoníku. Podnikatelský subjekt může podle platné legislativy uzavřít smlouvou o tichém společenství. Tichý společník podílí jak na zisku, tak na ztrátách podnikatele. Podle 2747 se tichý společník smlouvou o tiché společnosti zavazuje k 18 Živno leasing financování pro podnikatele a živnostníky. [online]. vbleasing.cz [cit ]. Dostupné z WWW: 30

31 vkladu, kterým se bude podílet po celou dobu trvání tiché společnosti na výsledcích podnikání podnikatele, a podnikatel se zavazuje platit tichému společníkovi podíl na zisku Emise akcií jako zdroj financování Akciové společnosti mohou k zajištění potřebných peněžních prostředků k financování svých podnikatelských aktivit využít mj. i navýšení základního kapitálu formou emise akcií nebo navýšení dlouhodobého dluhu prostřednictvím emise obligací. Získávání základního kapitálu upisováním akcií je spojeno zejména s rozhodnutím mezi soukromou a veřejnou emisí. Soukromá emise představuje přímý prodej akcií předem vymezenému počtu právnických nebo fyzických osob. Veřejná emise akcií je naproti tomu spojena s veřejnou nabídkou neomezeného okruhu předem neurčených zájemců. Cílem je získat požadovaný objem kapitálu prostřednictvím primárního trhu cenných papírů. První veřejná emise akcií, kterou vydá podnikatelský subjekt, s jehož akciemi se dosud veřejně neobchodovalo, se označuje anglickým termínem Initial Public Offering (IPO). Financování rozvoje společnosti prostřednictvím první emise akcií má v zemích s vyspělou tržní ekonomikou dlouholetou tradici. V posledních letech se začínají IPO stále více využívat i v zemích střední a východní Evropy. V podmínkách českého kapitálového trhu však tato forma financování není příliš obvyklá. Do roku 2004 nebyla na pražské burze realizována žádná prvotní veřejná nabídka akcií. Teprve od tohoto roku lze na českém kapitálovém trhu postupně nalézt několik společností, které přistoupily k této formě financování (srov. Meluzín, Zinecker, 2009) Programy pro začínající podnikatele jako zdroj financování Vedle bankovních a jiných finančních produktů nebo emise cenných papírů se podnikatelským subjektům nabízí využití i jiných prostředků k financování své podnikatelské činnosti a jejího rozvoje. Začínající podnikatelé mohou využít pro programy státní podpory podnikání. Jedním z programů sloužících k získání potřebných finančních zdrojů pro rozjezd podnikatelské činnosti byl až do roku 2013 program Start, určený pro začínající podnikatele na území České republiky. Cílem programu bylo umožnit realizaci podnikatelského záměru osob, které vstupují do podnikání poprvé. Začínající podnikatel mohl z programu Start získat podporu ve formě bezúročného úvěru nebo zvýhodněné záruky s finančním příspěvkem zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. [online]. zakonycentrum.cz [cit ]. Dostupné z WWW: 31