ll Šestnáct osobnostních typů

Transkript

1 ll Šestnáct osobnostních typů ETJ- Extraverze s převahou Myšlení ESTJ ENTJ Možné slabiny skupiny ETJ EFJ - Extravertní typy s převahou Cítění ESFJ ENFJ Možné slabiny skupiny EFJ ENP - Extravertní typy s intuicí ENTP ENFP Možné slabiny skupiny ENP ESP - Extravertní typy se Smyslovým vnímáním ESTP ESFP Možné slabiny skupiny ESP ITP - Introvertní typy s převahou Myšlení ISTP INTP Možné slabiny skupiny ITP INJ - Introvertní intuitivní typy INTJ INFJ

2 Možné slabiny skupiny INJ IFP - Introvertní typy s převahou Cítění ISFP INFP Možné slabiny skupiny IFP ISJ - Introvertní Smyslové typy ISTJ ISFJ Možné slabiny skupiny ISJ

3 11 šestnáct osobnostních typů akákoliv strategie skutečně proaktivního managementu bude mnohem účin budou-li manažeři lépe znát svůj osobnostní typ, svou dominantní funk Jnější, ci a s nimi spojené vlastnosti a charakteristiky a také budou-li je s rozumnou mírou přesnosti určovat i u svých spolupracovníků. Budou pak lépe schopni využívat vlastních silných stránek a svého nadání a současně pracovat na tom, jak se vyrovnat s tím, v čem nejsou nejlépe vybaveni a co jsou jejich méně rozvinuté stránky. Budou pak lépe schopni vidět své místo v prostředí, jehož jsou součástí, a budovat vůči němu harmoničtější vztahy. Jakmile se jednou seznámíme s naším vlastním profilem a budeme s to identifikovat zdroje a projevy odlišností profilů jiných, budeme pak možná lépe schopni pochopit, co se kolem nás a nám samým děje. Proč například zrovna my máme soustavné konflikty s tím či oním kolegou, zatímco jiní s ním vycházejí vcelku dobře, proč nás nadřízení nikdy nepochválí za ten či onen rys naší práce, který my pokládáme za důležitý a na nějž jsme hrdí. Proč nemůžeme určité podřízené přimět k tomu, aby udělali to či ono, anebo způsobem, který pokládáme za správný. Budeme možná ke svému okolí tolerantnější a lépe se vyrovnáme s náladami a stavy, které nás dříve leckdy přiváděly na pokraj nepříčetnosti. A v neposlední řadě budeme lépe schopni ocenit přínosy ostatních, odhlédnout od různých rušivých rysů jejich projevů a uvědomit si, že přinášejí něco, co bychom třeba sami nedokázali a na co bychom sami nepřišli. Nakonec budeme schopni také budovat dynamické a vzájemňě se doplňující týmy, pracovní skupiny a možná i celé organizace. Nyní se začneme postupně propracovávat k charakteristice jednotlivých osobnostních typů. Již víme, že kombinace dvou prostředních písmen označuje funkce, které charakterizují kognitivní styl čili způsob učení, řešení problémů a rozhodování. Nejdříve se budeme věnovat tomu, jak určíme, které naše funkce jsou dominantní a které druhotné a doplňkové. To, jak budeme své funkce používat, se liší podle toho, jsme-li Extraverty nebo Introverty. Extraverti je shledávají snazší nasazovat v souvislosti s vnějším světem, s tím, co je obklopuje, protože -jak už víme - tam směřuj e i jejich vnitřní energie a odtud také doplňují své "zásoby". Pomocné funkce budou uplatňovat spíše na vnitřní procesy. U Introvertů je tomu naopak: to nejlepší, co mají, obracejí dovnitř funkce a druhotné využívají navenek. Protože Introverti 219

4 Typologie osobnosti pro manažery mají svoje silné stránky skryty uvnitř, trvá nám zpravidla déle, než jsme schopni rozpoznat jejich přednosti a vlohy. Zpravidla to vyžaduje poznat je blíže, být vpuštěni nebo alespoň smět nahlédnout do jejich vnitřního světa. Ačkoliv každý z nás má nějakou svou dominantní neboli preferovanou funkci, víme také, že nám nejsou odepřeny ani funkce sekundární, obslužné nebo pomocné, podporující funkci dominantní. Ilustruj e to tabulka Efektivní chování spočívá právě v tom, že si toho jsme vědomi, a proto schopni v některých situacích uplatnit i ty funkce, ke kterým se normálně neuchylujeme. Například péče o detail, jakkoliv může některým z nás být nepříjemná, bývá někdy právě tím, co stojí mezi námi a úspěchem. Podobně občasné oproštění se od sentimentů či hodnotových soudů, ke kterým zpravidla při svém jednání přihlížíme, a přidržení se neosobní logiky někdy pomůže vyřešit něj akou úlohu mnohem účinněji. Na dalším místě je terciární funkce a nejméně oblíbená ze čtveřice je na posledním místě. Každý člověk disponuj e podle jungovské typologie čtyřmi funkcemi, mentálními nástroji. První dva jsou přímo čitelné z označení typu a víme, že to jsou jeho prostřední dvě písmena. Terciární, třetí funkcí v pořadí důležitosti, je funkce protikladná funkci sekundární. Dominantní funkce je dominantní také proto, že zatlačuje svůj protějšek zcela do pozadí. Je-li sekundární funkcí S, bude terciární N, bude-li sekundární T, potom jako třetí vychází F. Třetí a čtvrtá funkce přebírají orientaci funkce sekundární. Takže, například, u typu ISTJ v levém horním rohu tabulky 1 1.1, je terciární extravertní Cítění (F) a zcela podřízenou funkcí je extravertní intuice.1 U ostatních typů to platí analogicky. Podrobně tento mechanismus popisuji jinde.2 Ve většině případů jsou v našem chování nejzřejmější vlivy primární, dominantní a sekundární funkce. V některých případech však jednáme ze své "temné stránky", to znamená, že "do sedla" se - yětšinou jenom na čas - dostanou naše nejméně rozvinuté funkce, terciární a kvartérní. Dokáží však i za krátkou dobu své vlády napáchat značnou škodu. Je naším úkolem jako manažerů poznat, že se někdo dostal do oblasti svých "temných sil" a umět se s touto skutečností vyrovnat. Měli bychom se zamyslet, co toho či onoho člověka do takové situace přivedlo, a zauvažovat nad tím, jaký význam a důležitost takovémuto zpravidla spíše výlevu přisoudíme. Většinou mívají lidé po takové erupci pocity provinění a dobrý manažer by se měl vystříhat na takto vratkém základě cokoliv stavět. To nás ale nezbavuje odpovědnosti věnovat i svým slabším stránkám pozornost, snažit se jim porozumět, cíleně je kultivovat, protože chvíle, kdy prorazí na povrch, si zpravidla nevybíráme. Rozhodně bychom neměli počítat s tím, že fungování "z našich slabin" nám garantuje nějaký "generální pardon", že se usmějeme, omluvíme: "To nic, to jen mé temné nevědomí," a všechno bude smazáno. Bents, Richard - Blank, Reiner: Typisch Mensch. Beltz Test Weinheim 1992, s Č akrt, M., 2004, kapitola

5 šestnáct osobnostních typů Vzájemné propojení všech čtyř funkcí má svou dynamiku a úspěšný je zpravidla ten, kdo dokáže všechny své stránky optimálně vyvážit a dostat pod kontrolu. Tabulka 11.1 Dynamika typu ISTJ ISFJ INFJ INTJ #1 dominantní s, #1 dominantní s, #1 dominantní N, #1 dominantní N, #2 pomocná T, #2 pomocná F, #2 pomocná F, #2 pomocná T, #3 terciární F, #3 terciární T, #3 terciární T, #3 terciární F, #4 nejslabší N, #4 nejslabší N, #4 nejslabší s, #4 nejslabší s, ISTP I SFP INFP INTP #1 dominantní T, #1 dominantní F, #1 dominantní F, #1 dominantní T, #2 pomocná s, #2 pomocná s, #2 pomocná N, #2 pomocná N, #3 terciární N, #3 terciární N, #3 terciární s, #3 terciární s, #4 nejslabší F, #4 nejslabší T, #4 nejslabší T, #4 nejslabší F, ESTP ESFP ENFP ENTP #1 dominantní s, #1 dominantní S E #1 dominantní N E #1 dominantní N E #2 pomocná T, #2 pomocná F, #2 pomocná F, #2 pomocná T, #3 terciární F, #3 terciární T, #3 terciární T, #3 terciární F, #4 nejslabší N, #4 nejslabší N, #4 nejslabší s, #4 nejslabší s, ESTJ ESFJ ENFJ ENTJ #1 dominantní T E #1 dominantní F E #1 dominantní F E #1 dominantní T E #2 pomocná s, #2 pomocná s, #2 pomocná N, #2 pomocná N, #3 terciární N, #3 terciární N, #3 terciární s, #3 terciární s, #4 nejslabší F, #4 nejslabší T, #4 nejslabší T, #4 nejslabší F, Podle: Isabel Briggs Myers: lntroduction to Type Palo Alto, CA: Consultiṇg Psychologists Press, 1987, s. 9. Při následující četbě je nutné znovu připomenout, že popis typu není vyčerpávající a neusiluje o konečnou přesnost, ale výsledkem jakéhosi "testu dobré shody". Je to, jako když analytik prokládá shluk bodů časové řady přímkou, aby vystihl charakteristický trend. Přesně je vystihnout nemůže, ale je nejlepším možným přiblížením. Stejně tak žádná typologická charakteristika nemůže přesně popsat určitého člověka, protože jsme uvnitř každého typu rozmanití a rozptýlení jako ony body, ale může být nepřesnějším možným vyjádřením jeho vlastností. V následujícím popisu 16 základních typů probereme, vždy nejdříve pro každou dvojici osm obecnějších skupin. Při čtení následujícího textu se zkuste občas zamyslet a uvažovat nad tím, zda při té či oné charakteristice vám nenaskočí v mysli představa někoho, koho znáte. Může to být někdo z vašich blízkých, 221

6 Typologie osobnosti pro manažery stejně jako někdo, koho znáte z práce, či váš někdejší učitel, ale také třeba osoba veřejného života, politik či herec nebo sportovec. ETJ- Extraverze s převahou Myšlení Patří sem dva typy lidí, ESTJ a ENTJ. Oba tyto extravertní typy posuzují a hlavně organizují svět prostřednictvím Myšlení TE' své dominantní funkce. Ke svým závěrům dospívají na základě informací zprostředkovaných zevnitř, buď introvertní intuicí N1, nebo Smysly S1 To, jak víme, znamená, že k realitě se nevztahuj í přímo a ani ji přímo nevnímají. Potřebují mít informace už předem něj ak připravené ve formě nějakých "balíčků": textů, výpočtů, tabulek, grafů či obrázků. Systém pro uspořádání fakt si ovšem zorganizuj í předem. Stanoví si cíle a termíny, v nichž je žádoucí jich dosáhnout, a potom na nich systematicky pracují podle pevného a závazného plánu, jemuž podřizují informace, které si "pustí" dovnitř. Extravertní typy s převahou Myšlení interpretuj í své okolí pomocí logiky a pečlivým uspořádáním dat, informací a fakt do konzistentního systému. Jejich spoléhání na racionální způsob zpracování informace (T), spojený s Usuzováním (J), z nich činí lidi logické, analytické, často velmi kritické, někdy až neosobní a svárlivé. Lze je stěží přesvědčit čímkoliv jiným než logikou. Pro své neemocionální přístupy k čemukoliv, projevuj ící se primární pozorností na věcnou spíše než lidskou stránku úkolů, nebývají právě oblíbení. Nicméně jejich schopnost rychlého a objektivního rozhodování, především v krizích a pod časovým tlakem, jim získává respekt. S pýchou umějí vyložit na stůl řešení ve chvíli, kdy si ostatní již myslí, že žádné ne lze najít. Velmi jim pomůže, pokud si však tuto svou určitou citovou nedostatečnost uvědomí a začnou na ní pracovat. Nejsnadnější je například systematicky zkusit chválit úspěchy a zásluhy ostatních, což je něco, co lidé s převahou Cítění dělají zcela přirozeně, avšak pro typy T představuje značné úsilí. Ti si to musí racionálně zdůvodnit, zabudovat pochvaly do svého plánu, například podle zásad,jednominutového manažera".3 Zkušenosti ukazují, že plody takovýchto snah stoj í za to, a to jak v jejich pracovním a profesionálním, tak i soukromém životě. Jak lze ESTJ a ENTJ charakterizovat? Blanchard, Kenneth- Johnson, Spencer: Jednominutový manažer. Praha, Pragma

7 šestnáct osobnostních typů ESTJ je v populaci zhruba 9 procent. Jsou to lidé, kteří bývají v kontaktu s realitou. Dobře znají své okolí, jak domácí, tak i pracovní. Jejich dominantní Myšlení obsluhují dovnitř obrácené senzorické procesy, což vyúsťuje v jejich superrealistický pohled na věci. Většinou nedůvěřují zesláblým záchvěvům své intuice i signálům svých oslabených citů. Jsou hrdí na to, že se nedají "opít rohlíkem" a že "nenaletí" na kdejakou reklamu či agitaci. Než se rozhodnou pro zaměstnání či funkci, než něco schválí a přijmou či než se budou někde nebo pro něco angažovat, provedou si nej dříve důkladný hloubkový průzkum. Mají rádi činnosti, v nichž mohou ihned vidět nějaké hmatatelné výsledky. Nebaví je přetavovat abstraktní teorie do praktických závěrů a činů. Jsou vynikající organizátoři a rození manažeři, častěji ve smyslu administrátorů než přirozených vůdců a věrozvěstů nových idejí. Umějí sestavovat procesy a procedury, dávat dohromady detailní instrukce a návody. S trochou nadsázky lze říci, že nejraději mají "kuchařky", které si ovšem někdy budou chtít přizpůsobit po svém. Dělá jim dobře, když se věci dělají tak, jak se má, jedním slovem správně. Nemívají příliš trpělivosti a porozumění pro ty, kteří nevěnují dostatečnou pozornost a péči těm detailům činnosti, které podle nich zcela jasně vyplývají ze zkušeností a znalostí těch, kteří podobné činnosti vykonávali před nimi. Bývají věcní, konkrétní, dbalí povinností, stoicky klidní, zahleděni spíše zpět k tomu, co se osvědčilo, a proto někdy i trochu pesimističtí vůči novinkám. Jak víme, Strážci mívají tendenci se neustále strachovat o to, kam ten svět spěje, společnost se rozpadá, morálka se drolí, tradiční hodnoty už neplatí, mládež pustne, nic neumí a nemá kázeň. Být nadřízený, soudí David Keirsey,4 "znamená zajistit, aby ostatní dělali, co mají, a nedělali, co nemají". Toho se ESTJ umějí zhostit nadmíru dobře, v práci i doma. Mívají jasno o pravidlech a správných pogtupech, s vážnou tváří je dodržuj í a totéž očekávají od druhých. Jakožto pravověrní Strážci na to dbají, i když nejsou v nadřízeném postavení. Bývají loajální vůči institucím, k nimž náležejí. Zpravidla jsou spolehliví a obětaví partneři, zaměstnanci či dobrovolníci. Vědí, co si povinnost žádá, a neuhýbají před odpovědností, mnohdy i tam, kde to od nich vyžaduje oběť. Pro svoji spolehlivost a předvídatelnost bývají povyšováni a ocitají se ve vrcholových funkcích častěji než mnozí jiní. ESTJ jsou totiž také zpravidla zdatní v propagaci a marketingu svých dovedností a předností a umějí je dobře prodat, protože jsou to ty, které se v institucích nejvíce cení. Může se jim ale stávat, že nejsou dostatečně vnímaví vůči stanoviskům a pocitům jiných, což občas vede k tomu, že poněkud unáhleně rozhodnou a pak zj istí, že jejich volbu vlastně nikdo nepodporuje. Tato jejich vlastnost se bohužel Keirsey, D., 1998, s

8 Typologie osobnosti pro manažery někdy prohlubuje s tím, čím výše stoupají na hierarchickém žebříčku. Mají -li pocit, že se jim věci vymykají, mohou ztratit hlavu. Pak mohou podlehnout svým nutkavým pokušením udělat to po svém, prosadit silou své řešení, křičí, jsou hlasití, strnulí, panovační a mohou své okolí pořádně stresovat. Stane se jim, že nejsou schopni vyslechnout třeba své podřízené nebo jiné lidi ve věci, o níž se sami usnesli, že v ní nikdo jiný není dost kompetentní, a proto "do toho" nemá co mluvit. Rozhodně nic neztratí, budou-li soustavně rozvíjet svou schopnost naslouchat názorům, které nejsou shodné s jejich, ať již přicházejí od jejich partnerů či kolegů a podřízených v zaměstnání. ESTJ bývají společenští, nevyhýbají se večírkům, oslavám a jiným událostem, kde snadno a v lehkém tónu konverzuj í a často hýří vtipem. Nijak se netají svými názory na to či ono, nejednou aniž je o to kdo žádá. Ať nám jsou sympatičtí nebo ne, většinou alespoň víme, na čem s nimi jsme. Ze všech typů nejvíce odpovídají konvenčnímu maskulinnímu stereotypu - každá z jejich složek, Extraverze (E), Smysly (S), Myšlení (T) a Usuzování (J), se v rámci své skupiny přiklání spíše k objektivně chladnější, jaksi tvrdší straně preferenčních alternativ. U tohoto typu jsou také největší rozdíly mezi muži a ženami. Muži tohoto typu bývají ze všech nejvíce "chlapáčtí", jejich názory a humor jsou nejvíce otrlé a dokonce, jak uvádějí někteří autořv mohou mít i obhroublý nádech. Nejčastěji ze všech typů se uchylují k paušalizujícím generalizacím typu "To ženská nezvládne", "Taliáni" jsou takoví, zatímco třeba "šikmoocí" jsou makoví. Nešetří také absolutními výrazy typu "V životě ne... ", "Ani náhodou... ", "To nikdy... ". Bývají společenští, asertivní, praktičtí, s pevnými postoji a rozhodní, zkrátka lidé, kteří v naší kultuře ztělesňují ochránce a živitele. Měli by ale vědět, že jak málo se většinou mýlí ve věcných soudech, tak bývají vedle v názorech na lidi. Většinou jsou v této věci dlouhodobě neoblomní a reagují například: "Nevím, jak ho znáš ty, ale u mě je to prostě hňup!" Vinu na tom nese jak jejich méně vyvinutá intuice N, tak i jejich nejslabší funkce, opomíjené introvertní Cítění Fr Ačkoliv jejich ženské protějšky nemívají se svou femininitou problémy, přesto se mohou někdy octnout ve vnitřním sporu mezi zaujetím role asertivní, rozhodné pracovnice či manažerky na jedné straně, a jemné, spíše pasivní a přizpůsobivé manželky či matky. Je to způsobeno protichůdnými tendencemi v jejich osobnostech. Extravertní Myšlení TE je pudí směrem k nonkonformismu a objektivnímu odtažitému chladu, zatímco jejich introvertní Smyslové vnímání S, je volá k tradicionalismu právě například ve vztahu k typickým ženským rolím. Třebaže tyto ženy často dosahují vyšších postavení a profesionálních úspěchů, tento jejich vnitřní svár tím nemusí být trvale vyřešen. Více než jiným se jim může stát, že nebudou pro své okolí zcela čitelní. Nejednou se takováto rozporu- Kroeger, Thuesenová, Rutledge, cit dílo, s

9 šestnáct osobnostních typů plnost datuje od dětství, kdy dívky typu ESTJ mohly mít spíše klukovské spády a maminky je neustále káraly, že "holčičky tohle přece nedělají", protože se to "nesluší". Uslyšíte-li něj akou ženu (samozřejmě i muže) říkat cosi ve smyslu, že "ženská" se na to či ono, například na vedoucí funkci, nehodí a že by "pod žádnou nechtěli dělat", většinou neprohádáte, že jde o ESTJ. Ženy tohoto typu se častěji než jiné mohou věnovat některým tradičně mužštějším aktivitám. Mohou s pány jako rovnocenné soupeřky hrát například tenis či squash nebo čas od času zajít na pivo, hrát karty a ihned neomdlívat při zaslechnutí trošku drsnějšího slovníku. ESTJ se cítívají dobře v tradičních a pokud možno uznávaných a stabilních institucích. Pociťuj í s nimi takové vnitřní ba instinktivní souznění, že nebývají s to pochopit a přijmout nikoho, kdo by takové instituce chtěl rušit nebo od základu měnit. Z toho plyne jejich někdy trochu svérázné a pro jiné matoucí chování. ESTJ ctí hierarchii. Octnou-li se v nějakém akčním týmu, jejž nevedou, uznávají, že vedoucí onoho týmu jsou v tomto prostředí šéfové a snadno se podrobí jejich pokynům a příkazům. To jim ale nebrání v tom, aby při příští příležitosti, třeba za pár hodin, od těchže lidí nepožadovali subordinaci, pokud se třeba v jiném týmu role otočí. Tohle mnoho lidí zaráží a vede k úvahám typu "ten mi to vrací". Pro ESTJ je to ale logické a morálně zcela konzistentní chování, v němž není nic osobního. Nadřízenost a podřízenost, pravomoc a autorita pro ně nejsou odvozeny jen z lidí, ale z rolí a systému. Strážci autoritu potřebuj í, musí mít možnost se na ni spolehnout, a pokud ji nemají, vesmír pro ně nefunguje. V jejich životech se všechno odehrává podle zavedených praktik, všechno má své místo - ať už v doslovném nebo přeneseném významu - a ESTJ s odzbrojující samozřejmostí očekávají, že všechno na svém místě také bude. Jejich prostředím je pořádek, kontinuita a organizovanost. Milníky jejich životů jsou pevně organizované a rozvržené dny, tvrdá práce a systém odměňování podle zásluh. Relaxace, zábava a legrace jsou rovněž součástí rozvrhu a přidělovány (sobě i ostatním) podle toho, jak se kdo přičinil. Dobrá práce přináší odměnu a tvrdá, produktivní práce je vlastně sama o sobě jistým druhem rekreace. Harmonie souzvuku se dosahuje dodržováním pečlivě propracovaných pravidel, procedur a zásad. Jakkoliv mají rádi kontinuitu, prospívají především v dynamickém a soutěživém prostředí, kde se mohou projevit a uplatnit jejich trochu maskulinní sklony. Už od dětství se projevuj e jejich zajímavá vlastnost. ESTJ totiž rádi dávají jiným příkazy - třeba i rodičům či nadřízeným. V tom sledují dvoj í cíl: na jedné straně chtějí, aby byli lidmi skutečně chránícími zájmy organizace a chovali se podle toho, a na druhé straně potřebují, aby někdo trvale potvrzoval, že je schopen pevnou rukou zajišťovat řád a strukturu. Navenek budou možná protestovat a hádat se, "testovat vesmír", ale z dlouhodobého hlediska si váží toho, kdo je svou nezpochybnitelnou autoritou donutí konat to, co se má, a navždy ztratí re- 225

10 Typologie osobnosti pro manažery spekt ten, kdo ustoupí a projeví se tak jako přílišná "měkota". Toto permanentní testování a měření sil přivádí mnohé jejich podřízené, i leckteré nepoučené nadřízené, na pokraj zoufalství. ESTJ ale v zásadě testují, zda se na své lidi, počítaj e v to i šéfy, mohou doopravdy spolehnout, zda jsou to lidé na svém místě. Uvádí se, že tato skupina tvoří zhruba 2 procenta populace a její výskyt je tedy vzácný. Keirsey a Bates6 tvrdí, že pokud bychom měli pro charakteristiku této skupiny použít označení, bylo by to vůdce vůdců či polní maršál. Zasluhují si takovéto označení pro svou potřebu mít věci pod kontrolou. Zatímco ESTJ rádi věci dělají, než by o nich spekulovali, přístup ENTJ je jiný. Nespokojí se s tím, že by existující systém přijali a snažili se o jeho bezproblémové fungování, nýbrž jej chtějí i řídit, stát v čele, mít na povel, zlepšovat jej a dohlédnout na to, že jeho potenciál a kapacita budou využity naplno. ENTJ zásluhou své N1 jsou více disponováni vidět za obzor danosti současné situace než ESTJ, ale méně než typy s dominantní NE, třeba ENTP. Jsou schopni vynalézavě zorganizovat činnost rozdílných lidí, sladit cíle, strategie a očekávání, stanovit odpovědnosti a vyžadovat svědomitost. Jsou trochu jako INTJ (viz dále), ale jejich intuice nebývá tolik rozevlátá, stoj í pevněji na zemi. Jejich vnitřní silou a potřebou je touha vést. Nepudí je k tomu ale nějaká nadutá samolibost. Oni prostě jenom lépe vědí, jak mají věci být i jak toho dosáhnout. Jako by předpokládali, že jiní prostě nemají tu schopnost vidět věci tak zřetelně a že je ztráta času se pokoušet jim to objasňovat. Tento sklon vychází najevo již v raném věku, kdy mívají snahy ovlivňovat ostatní děti. Mívají nutkání organizovat, vytvářet struktury, formulovat pravidla a šikovat lidi k dosažení možná i zatím vzdálených cílů. Používají své empirick extravertní Myšlení, jehož pomocí svět kolem sebe rychle třídí, zobecňují a shrnují a v němž nacházejí důkazy pro svá tvrzení. Jejich TE je doplňováno dovnitř obrácenou intuicí a tak se v jejich mysli rodí představy a plány zasazené do rámce širokých možností. To jim dodává energii a rozhodnost, charisma, odvahu živenou silou přesvědčení, neodolatelnou sebedůvěru a odhodlání. ENTJ mívají smysl pto praktično a, podobně jako většina TJ, i jakousi nel tostnou přímočarou pragmatičnost. S INTJ je spojují nejenom stejné funkce N1 a TE' byť v opačném pořadí důležitosti, ale i vášeň proměňovat mentální koncepty do hmotné reality. Primární N1 ale INTJ občas směruje k subjektivitě, zatímco u ENTJ hraje mnohem větší roli objektivní racionalita vnějšího světa. Jejich pozornost okamžitě postřehne přebytečné nebo nefunkční prvky systému a jejích úsilí se téměř automaticky napře kjejich Keirsey, Bates, cit. dílo, s

11 šestnáct osobnostních typů odstranění. Naráz si uvědomí, co stojí mezi žádoucím stavem a nynější skutečností a ihned vidí způsob, jak se dostat z bodu A do bodu B. Bytostně nesnášejí zbytečné úsilí, opakované chyby a nutnost říkat něco dvakrát. Bývají tedy přímočaří, trochu skeptičtí, relativističtí, hrdí na schopnost být nad věcí, svou důmyslnou vynalézavost, schopnost nacházet a prosazovat řešení, rozhodnost a nepoplatnost. Věří v rozum, bývají hladoví po úspěchu a uznání, usilují o to, aby věci zvládli s co nejmenším úsilím a ztrátami. Do jejich zorného pole vstupují představy a plány zasazené do rámce možností. Výborně se mohou doplňovat s ESTJ při předkládání variantních řešení, asi by se však neshodli v tom, zda jsou tyto varianty produktem úvah nebo zda vyplývají z fakt. ESTJ by tváří v tvář záměrům začali sestavovat plány a procedury, jak metodicky postupovat. ENTJ mají v takové situaci spíše sklon zabývat se strategií a cíli směřujícími za hranice toho, co je kolem nás, zde a nyní, co je zřejmé a známé. Tam, kde jsou maršálové ENTJ stratégy, bývají ESTJ spíše generály, taktiky - někdy těmi, kdo jsou připraveni na minulou válku. Předností obou bývá "tah na branku", slabinou pak diplomacie. Usuzovací funkce ENTJ je živena intuitivním uchopením smyslu faktů a věcí v jedinečných kombinacích a asociacích. Protože je však obrácena dopředu (J) a ven (E), nebývají nejsilnější v introvertním Myšlení, především v analýze a uchování informací. Pokud se jim ovšem do myšlenkových procesů totiž nepodaří zavést v rozumné míře jejich terciární funkci, tj. Smysly SE, výsledkem jejich úvah mohou být čiré fantazie. Úspěšní ENTJ jsou ti, kdo jsou schopni vyvážit své vize s relevantními skutečnostmi. Pro mnohé ENTJ se život odvíjí v častých konfrontacích, sporech, debatách a utkáních s cílem něčemu se naučit a sebe samé zdokonalit. Věci se pro ně popohánějí kupředu "vyhádáváním", což je slovo, které používají bez pejorativního zabarvení jakožto označení objektivního procesu. Pro mnoho lidí to může znamenat velmi nepříjemnou zkušenost, ale ze strany ENTJ v tom není nic primárně nepřátelského. Co na nich jiným také vadí, je, že vycházejí z předpokladu, že mají pravdu, dokud jim někdo nedokáže opak. Většina ostatních typů je daleko spíše ochotna připustit, že se mohou mýlit nebo že rovnou o dané věci nic nevědí. "Pokud se někdo domnívá, že pravdu nemám," signalizuj e ENTJ, "pak se musí se mnou utkat." Tento postoj povede k pozitivním výsledkům pouze za předpokladu, že se v jejich okolí najde někdo dostatečně troufalý na to, aby s nimi změřil síly. Výsledek takovéhoto střetu může být dvojí. Pokud se ukáže, že ENTJ pravdu nemají, potom budou mít zpravidla respekt vůči tomu, kdo měl sílu jim čelit a zásluhou toho se něčemu novému naučili - a budou tak mít větší šanci mít pravdu příště. Pro ENTJ sám fakt, že jim někdo hodil rukavici a vlastní průběh souboje, mívá stejný význam jako jeho výsledek. Když se ovšem ukáže, že ENTJ pravdu skutečně měli, budou na tom, podle nich, obě strany po takovémto vyjasnění bezesporu lépe, protože se takto ověřilo, co platí. Lidé, kteří se 227

12 Typologie osobnosti pro manažery jim nedokáží postavit a nechají se jimi zastrašit, jsou pro ně "vzduch". Slabochy totiž ENTJ s rozkoší převálcují. Naopak se jejich úctě těší ti, kdo jim čelí s otevřeným hledím a nevyhýbají se střetu. Konfrontaci a silné postoje neberou ENTJ od ostatních nijak osobně, někdy takové situace a lidi vyhledávají a podněcují. Je lepší někoho vyzvat na souboj a prohrát, než si své schopnosti, názory, mínění či přesvědčení nijak neověřit. Problém je v tom, že ne každý chce vystavovat pravdy a přesvědčení ustavičné "zkoušce ohněm". Je mnoho lidí, kteří chtějí, aby se jim prostě řeklo, co se od nich chce, a nedělaly se s tím zbytečné okolky, aby odpoledne mohli jít domů "s čistou hlavou". Taková mentalita dokáže ENTJ "vytočit" k nepříčetnosti. Také ENTJ dosahuj í ve svých kariérách vysokých postavení a baví je být ve vedoucí funkci. I proto mívají větší vliv, než jaký by odpovídal jejich četnosti v populaci. Bývají neúnavně oddáni své práci a zaměstnání, někdy až do té míry, že pro ně zapomínají na ostatní oblasti života. Jejich příchodem do vedoucích funkcí se zpravidla sníží plýtvání, prostoje, bezcílné přešlapování na místě a nerozhodnost, nezřídka tím, že se bez slitování rychle a bez sentimentu rozloučí s viníky. Jejich Myšlení je pozitivistické ajejichjednání chirurgické. Soustřeďují se spíše na myšlenky, principy, ideje a vize než na lidi za nimi. Podobně jako ESTJ mívají někdy sklon rozhodovat se neosobně až necitelně a vyvolávat resentimenty, které realizaci jejich rozhodnutí mohou vážně ohrozit. Většinou pak bývaj í velmi udiveni tím, že někoho ranili, vůbec nechápou, jak se někdo mohl urazit, a kroutí hlavou nad tím, že takové "citlivůstky" mohou stát v cestě jejich skvělým a pro všechny tak prospěšným řešením. Právě tak jako ESTJ mohou jenom získat kultivací své citové stránky. Není to ale pro ně snadné. ENTJ většinou mají schopnost se jasně a stručně vyjádřit, vystihnout podstatu věci. Nenechávají nikoho na pochybách o tom, kdo rozhoduje. Očekávají, že lidé kolem nich, v práci i osobním životě, budou také silné osobnosti, které se nezaleknou občasné konfrontace, že budou samo_!>tatné bytosti s mnoha zájmy a zdravou sebedůvěrou. Jejich sklon k nezávislosti a autonomii výrazně prolíná jejich manažerským stylem. Od svých podřízených chtějí, aby byli kompetentní, tvořiví a uměli obhájit svůj názor. Nesnášejí "kýválky". To je někdy obtížné postavení zejména pro ženy. Podobně jako jejich "příbuzné" ESTJ, nebývají dámy typu ENTJ zrovna ztělesněním tradičního ideálu křehké ženskosti. Pro mnoho mužů, bez ohledu na typ, bývá obtížné přijmout názory nebo skutečnosti, které "bolí", od ženy. Pro svou konfrontační dispozici a sklon říkat věci bez obalu a výřečnost až na hranici arogance se muži i ženy ENTJ mohou zničehonic ocitnout v izolaci, mnohdy větší, než jakou mohou Extraverti bez následků dlouhodobě snášet. ENTJ, jež jsou k vyjevování nepříjemných skutečností zvlášť náchylní, pomůže, budou-li si dávat v takovýchto obtížných situacích pozor na to, aby zdůraznili svou nezaujatost a objektivitu, byli schopni ji komunikovat vůči svým partnerům. Protože zpravidla nedokáží dost dobře pochopit, čeho je 228

13 šestnáct osobnostních typů to důsledek, mohou se pak začít chovat ještě nepřirozeněji a nečitelněji. Stává se jim například, že k jejich bezmeznému překvapení je jiní obviňují z hněvu v situaci, kdy ENTJ prostě jen nebyli schopni zkrotit své nadšení a zaujetí nad tím či oním. Dokazovat potom, že se vůbec nezlobí, že jsou naopak rádi, je pro lidi, jejichž funkce F patří k nejslabším, mnohdy obtížné. ENTJ se necítívají dobře v zaměstnáních, které nekladou žádné nároky na představivost, intuici a důmysl. Potřebují prostředí, v němž se budou vyrovnávat s náročnými úkoly a rozplétat zapeklité problémy. Daří se jim tam, kde musí hledat nová řešení a přístupy, jít cestami, které ještě nikdo neprošlapal. Je dobře mít na paměti, že ačkoliv si ENTJ váží své nezávislosti, dařívá se jim lépe v rámci nějaké organizace než jako "osamělým vlkům". Má to co dělat i s jejich tíhnutím ke struktuře a organizovanosti. V tom se liší od svých "sousedů", ENTP, kteří jsou ochotnější riskovat a tak mít šanci více získat - nebo také více ztratit. Jak si všímá David Keirsey,? polni maršálové "nemohou nebudovat organizace a neusilovat o implementaci svých cílů". Jejich maršálské schopnosti se projevují v koordinaci, tvorbě systémů, stanovování priorit, zobecňování, shrnování a hledání společných jmenovatelů, shromažďování fakt a důkazů a jejich předkládání k přesvědčování druhých. Ať je jim svěřena jakákoliv organizace vojenská, církevní, podnikatelská, vzdělávací nebo vládní - vždy mívají vizi, kam by se měla ubírat a s dirigentskou schopností ji tam s nevšední uminutostí dokáží i nasměrovat. ENTJ se zajímají o "velký obraz", nikoliv o detaily, a to je svádí dohromady s ostatními intuitivy. Občas bývají netrpěliví, pokud vše nejde podle jejich představ. Projevuje se to mimo jiné tím, že když se nedaří, mohou být nevrlí, náladoví, nepřiměřeně si stěžují na relativní maličkosti a jsou posedlí snahou pohnout věcmi kupředu. Jejich zpravidla velmi silné ego je snadno může svést k iluzi, že jsou všechno schopni zvládnout hrubou silou, což bývá častěji sebeklam než pravda. Když v tom pak neuspějí, dostaví se stres, zklamání a pocity méněcennosti někdy takové intenzity, že to je často zcela neúměrné významu dané záležitosti. Zahrnou se zcela zdrcující sebekritikou a mají na sebe vztek. Když jde o kritiku, málokdo se ENTJ dokáže vyrovnat. Nevybíraví ve slovníku, ostří, nelítostní, chladní jako ocel a pevní jako skála dokáží - zachce-li se jim být pro kohokoliv zcela zničující, někdy i včetně jich samých. Pokud se jim jako vedoucím pracovníkům nepodaří získat pro spolupráci lidi s vyvinutým Smyslovým vnímáním a s Cítěním, může se stát, že podcení věcnou nebo lidskou stránku dané situace. Jako podřízení, nadřízení nebo kolegové totiž například nechápou, že si někdo může jejich konfrontační, takříkajíc "buldozerový" styl práce brát osobně a chápat jej jinak než jako nejlepší cestu k dosažení optimálního výsledku. Pro jejich svět je příznačné jiskření - nápadů Keirsey, 1998, s

14 Typologie osobnosti pro manažery i názorových střetů. Při styku s nimi se vyplatí mít na paměti, že své úspěchy ENTJ měří tím, čeho dosáhli, a ne tím, jak jsou oblíbeni. Každý, kdo s nimi bude spolupracovat, by si měl uvědomit, že to může být na jedné straně velkolepé, ale na druhé straně únavné, bez chvilky klidu. Možné slabiny skupiny ETJ Za normálních okolností jsou extravertní typy s převahou Myšlení principiální, zásadoví, idealističtí, oddaní a racionální. Ve svém úsilí opírat vše v životě o intelektuální závěry a objektivní data se snaží najít na život univerzální vzorec, co nejobecnější formulku, která by vše vysvětlila. Rubem toho, že jejich jednání je ovládáno především Myšlením, je, že jejich nejméně vyvinutou funkcí je Cítění F r To může působit potíže jak jim samým, tak i jejich okolí. Zanedbají-li z jakéhokoliv důvodu tuto svou stránku, mohou se dočkat toho, že v nejméně příhodném a nejméně očekávaném momentě bude nekontrolovatelně explodovat ve formě nediferencovaných emocí, například frustrovaného vzteku. Extravertní lidé s převahou Myšlení však mohou také často mívat jakousi až mystickou náklonnost vůči něj akým ideálům, která se někdy přenáší i na lidi. Jejich potíž ale je, že tyto hluboké a vřelé city málokdy vyj dou na povrch a když, tak v hrubé, nestrukturované podobě. Jako všechny ostatní typy s extravertním Usuzováním jsou v nebezpečí, že podcení nebo zanedbají Vnímání, které je u nich v introvertní podobě. Znamená to, že při uchopení světa používají svých pěti smyslů, avšak aby jej dokázali interpretovat a aby jim dávali nějaký smysl, musí na něj nej dříve aplikovat své apriorní logické systémy. Rozhodně se jim _vyplatí, když si ve svých záměrech a plánech najdou chvilky na to, aby si vyslechli stanoviska jiných, zejména lidí, kteří by se možná sami neozvali. I toto jde jaksi proti jejich "přirozenosti", avšak pokud tuto svou poněkud temnější stránku nezvládnou, snadno se jim může stát, že fakta podřídí svým představám, rozhodnou se příliš náhle, bez ohledu na preference, postoje a pocity jiných. Represe Cítění v lidech této skupiny může vést k postojům typu "účel světí prostředky", zanedbávání sebe sama nebo blízkých lidí, přehnaně defenzivnímu chování s agresivními a podezřívavými výpady vůči skutečným nebo domnělým protivníkům, zpochybňujícím a ohrožujícím přijatá dogmata a formulky. Jejich temná stránka se vyznačuje rysy schizoidní osobnosti, dogmatismem, netolerantností, inkvizitorskými sklony a odtažitostí. Pokud jsou pod tlakem, mohou odmítat kritiku. Zarputile se pak budou držet svých přesvědčení a plánů, i když všichni ostatní vidí, že okolnosti se změnily. 230

15 šestnáct osobnostních typů Ke své škodě se mnohdy soustřeďují na obranu svých pozic a na to, aby dokázali, že ostatní jsou zaujatí a mýlí se. Svou pozici se pak snaží všemi způsoby racionalizovat, což se jim vzhledem k jejich intelektuálním vlohám může dlouho dařit. Vše nepříznivé mají sklon bagatelizovat. Budou říkat, že ostatní nevědí, co je pro ně dobré a proto jim musí věřit. Introvertní Cítění jim nejednou brání jak v dostatečném sebepoznání, tak i dostatečné pokoře před znalostmi a dovednostmijiných. Za normálních okolností nevycházejí tyto jejich rysy příliš najevo, ve stresu však vystoupí jako starý nátěr. Užitečným přístupem v takovýchto případech bývá výcvik v senzitivitě a v sebeuvědomování, což ovšem pro tyto typy nebývá vždy snadné. Ve styku s lidmi s takovýmito projevy je třeba být upřímný, zdravě asertivní, ale nepouštět se do sporů, protože bychom je asi většinou prohráli. Na setkání s nimi je třeba se dobře připravit a pečlivě je strukturovat a plánovat. Cení si logické konzistence, kterou je vhodné podložit lidsky vřelým přístupem. Napřou se ale proti každé manipulaci a sociálnímu nátlaku. Pokud ESTJ používají introvertní Smyslové vnímání toliko k obhajobě svých extravertních racionálních východisek a záměrů, dostávají se do pasti, v níž je zaměňována odtažitost za objektivitu a logika za smysl pro realitu.8 Všichni E mají sklon podceňovat a brát na lehkou váhu své introvertní popudy jako zbytky čehosi, co snad zůstalo z období, než se uzpůsobili svému primárnímu vnějšímu prostředí a jeho společenským rolím. To jim může způsobit problém, pokud nebudou brát v úvahu to, co ne lze logicky zdůvodnit jejich externími povinnostmi a úkoly, třeba svět emocí a hodnot, který je třeba také brát v úvahu, mají-li být úspěšní a dosahovat svých cílů. Záběr jejich TE se pak zúží jenom na výseč skutečnosti a pustí ze zřetele všechno, co nemá logiku. Z oblasti vědomé kontroly vytlačí všechno subjektivní a pocitové. Toho se však zbavit nelze. Může se stát, že jejich chabé F 1 se vymkne kontrole a začne působit proti dominantnějším funkcím. Jsou pak zaplavováni nepochopitelnými emotivními výrony, nevysvětlitelnými popudy své nejslabší funkce. Mnozí pak stupňuj í své úsilí udržet si za každou cenu svůj nadhled. Zatvrdí se a ještě pevněji se drží svých osvědčených způsobů. Bývají v takovém stavu zoufale jednostranní, nevědomě subjektivně předpojatí, se sklony k nesmyslnému perfekcionismu. Nejsou schopni vidět, že existují také jiné přístupy a jiná řešení než ta, do nichž je uzamyká jejich omezená racionalita. Ta bývá přiživována terciární funkcí, extravertní intuicí, která jim slouží jako štít před vnitřní realitou. Dělá to stejně jako vždy v podobných případech: situuje problém úlevným způsobem extravertně ven, mimo ně a současně jim našeptává, co všechno špatného se může stát, pokud právě oni nezasáhnou a neučiní přítrž všemu tomu zmatku a nerozumu kolem. Zakoušejí konflikt, ale nevidí jej jako svůj vlastní. ESTJ, kteří zavírají oči před Thomson, L., cit. dílo, s

16 Typologie osobnosti pro manažery svými vnitřními rozpory, je promítají do vnějšího světa, kde však nejsou řešitelné. Věří, že ostatní, aniž o tom vědí, je potřebují, aby se právě oni chopili otěží a dostali situaci pod kontrolu. Na ENTJ číhá ohrožení jinde. Čím více se, podobně jako ESTJ, snaží být neosobní a logičtí, tím méně jsou nakonec objektivní a realističtí. Pokud svou intuici N 1 používají pouze k bezvýhradné podpoře svého dominantního T E ' ztrácejí introvertní perspektivu a nejsou schopni ocenit hodnotu jakékoliv zkušenosti, která nespadá do jejich racionálního konceptu. Správně vyvinutá Usuzovací funkce je živena uchopením smyslu objektů vnějšího světa v jejich jedinečných kombinacích a možnostech. Protože je obrácena dopředu (J) a ven (E), nebývají nejsilnější v introvertním uchování informací. Pokud se jim ovšem nepodaří v rozumné míře vědomě zaměstnat terciární funkci, S E, zprostředkovávající jim realitu, výsledkem jejich úvah mohou být čiré fantazie. Úspěšní ENTJ se vyznačují právě tím, že bývají schopni vyvážit své vize s relevantními fakty. Pokud ale jejich N 1 není na stráži, otevřou se stavidla pro jejich nejméně vědomou funkci, introvertnímu Cítění. Z ní pak mohou prýštit podvědomé rozmary, jimž nebudou rozumět, nechápat, odkud se berou, a bát se jich. V tu chvíli začne nekontrolovaně nabízet své "služby" nehlídaná terciární funkce, S E. Ta je, podobně jako ESTJ, může falešně utěšovat, že problém není v nich, ale že je to důsledek čehosi, co způsobují jiní, a dát průchod třeba pocitu, že se je jiní snaží kontrolovat a omezovat. Mohou se pak chovat naprosto nepochopitelně, protože vládu má hédonistické S E, podporované zakrnělým F r EFJ- Extravertní typy s převahou Cítění Patří sem dva typy, ESFJ a ENFJ. Pokud byli Extraverti s převahou Myšlení v dobrém souladu s vnějším světem, platilo to především o té jeho stránce, kterou lze uchopit racionalitou a logikou. EFJ jsou rovněž v realitě, ale jiného druhu - realitě lidské. K vyhodnocování situací, které je obklopují, užívají svou usuzovací funkci (J) vedenou Cítěním (F), především prostřednictvím hodnot. Namísto chladné principiální logiky, uplatňované ETJ, se táží, zda věci mají nějakou osobní hodnotu a relativní platnost. V jejich životech bývá více morálních zákazů a příkazů, pohybují se v mantinelech etických imperativů. Bývají vynikající ve vycítění a vystižení jedinečné mezilidské atmosféry a nepominutelně k jejímu vytváření často sami přispívají. Protože funkce nejméně slučitelná s Cítěním je Myšlení (T), EFJ ji mnohdy nevědomě potlačují. Snadno se otvírají lidem a navazují nové vztahy. Po pár minutách často působí dojmem lidí, které známe už léta. Bývají oblíbeni, protože z nich vy- 232

17 šestnáct osobnostních typů zařuje účast, přátelství, takt a vřelost, prostě zájem o lidi. Jejich extravertní orientace je vede k tomu, že vnímají pocity ostatních a jsou pro ně důležité. Proto usilují o harmonické mezilidské vztahy a jsou tomuto souladu ochotni mnoho obětovat. Hřeje je přijetí a souhlas a jsou citliví na nezájem a chlad. Potěšení a uspokojení pro ně ovšem nemusí nutně přicházet jenom zvenčí, od lidí, kteří je mají rádi a jimž na nich záleží, ale také zevnitř. I jim samým dělá totiž dobře obdivovat jiné, vážit si jich, vyjadřovat jim sympatie a mají sklon soustřeďovat se hlavně na jejich dobré stránky a vlastnosti. I když s někým nesouhlasí, jsou schopni vidět v postojích druhých hodnoty a voltairovsky jim přiznávat jejich svaté právo se takto projevovat. Střet s protichůdnými názory neotřese jejich vírou v harmonii, kterou se jim - často právě především silou jejich přesvědčení - znovu nějak podaří nastolit. Jejich soustředěná pozornost na názory jiných může někdy vést až k tomu, že pouštějí ze zřetele své vlastní zájmy. Nejlépe fungují, když jednají s lidmi, a proto vyhledávají společnost a rádi konverzují či jen "klábosí". Někomu to může připadat jako marnění času, pro EFJ je to však důležité. Styk s jinými, při němž mohou myslet nahlas, je vklad, který dokáží zúročit. Extravertní povaha jejich Cítění neznamená pouze, že čerpají ze svých vztahů energii, ale také že druhé lidi, jejich názory, stanoviska a reakce, potřebují k tomu, aby si sami zformulovali svá vlastní rozhodnutí. Když ale musí být struční a věcní, bývá to pro ně někdy velmi obtížné a vyžaduje to z jejich strany značné úsilí. Přítomnost Usuzování (J) naznačuje, že jim vyhovuje, když jsou věci uzavřené a rozhodnuté, přičemž nijak zvlášť neprahnou po tom, rozhodovat sami. Pokud se jim nepodaří rozvinout dostatečně své Smyslové vnímaní, může se jim stávat častěji, než by jim bylo milé, že jejich nejlepší úmysly budou založeny na východiscích, která jsou mylná. Může se jim kupříkladu stát, že se pustí do nějakého nového úkolu a začnou dělat něco, o čem předpokládají, že je potřebné a žádané, místo aby si dali práci a nejdříve si to ověřili. Zejména jim to hrozí v situacích, které jim jsou nepříjemné, například jde-li o kritiku, která by podle jejich názoru mohla někoho zraňovat. Je pro ně více než pro ostatní typy obtížnější vidět a brát na vědomí nepříjemné věci a okolnosti. Uvádí se, že ESFJ bývají ze všech typů nejspolečenštější, rozhodně nejvíce ze všech Strážců. Jsou to lidé, kteří vykvétají ve styku s jinými a mají sklony idealizovat kohokoliv a cokoliv, co se nachází v okamžitém ohnisku jejich přízně. Klíčem k duši této skupiny je harmonie a laskavost. Představují asi 12 procent populace a na světě by možná bylo lépe, kdyby jich bylo více. 233

18 Typologie osobnosti pro manažery Jejich jemná a pečující povaha je profilována extravertním Cítěním F E ' a tc je dovádí za obzor jejich vlastních potřeb ke službě ostatním. Umějí být pozorní jak k věcným, tak lidským detailům, díky smyslům S. Tato jejich pomocná funkce je obrácena dovnitř. To znamená, že detaily týkající se informací, dat. zpráv, pravidelností a vzorců a jiných vnějších podnětů zkoumají vnitřně, introspekcí, přes pocity, jaké to v nich vyvolává. Usuzování, J, pečuje o to, že jejich činnost bude patrně dobře zorganizována. Pokud byly předchozí typy. ETJ, spíše maskulinní, což může někdy způsobovat jisté obtíže ženám, plati o tomto typu spíše opak. Muži tohoto typu mívají daleko menší potřebu b 1 pevně v sedle, držet otěže a mít věci pod kontrolou, zejména pokud by to bylo na úkor potřeb a přání ostatních. I v jejich duších bývá svár, tentokrát mezi spíše maskulinním směřováním SJ, někdy označovaným jako tradicionalisticky stabilizující, a EF preferujícím spíše pečovatelské, citlivé, srdečné a jemné chování. Z ESFJ vyzařuj e přátelství a náklonnost. Bývají pozorní k potřebám jiných a nelitují úsilí, aby je uspokojili. Osnovu jejich života tvoří společenské styky a vztahy a jejich mluva leckdy zabrousí k nostalgickým vzpomínáním. Jsou to udržovatelé tradic v nejlepším slova smyslu, lidé, kteří nikdy nezapomenou něčí výročí a příležitosti. Zraňuje je nezájem ze strany jiných a od svého okolí potřebují trvalé oceňování a potvrzení své obliby. Všímají si toho, jak se ostatní tváří a jak vypadají, a dělají si o nich pevný úsudek na základě společenských norem. Jsou-li na čas od lidí izolováni, cítí se nesví, téměř jako ve vězení. Nejúspěšnější bývají v zaměstnáních, kde se jedná s lidmi, kde se jim může prospívat a pomáhat. Bývají výborní prodejci a poradci, najdeme je často ve zdravotnictví či ve školách a neziskovém sektoru. Zákazníci, klienti, přijemci jejich služeb nedostávají pouze danou komoditu či službu, ale také osobní péči. Nebývá naopak dobře jmenovat je do funkcí,.kde je předpokladem úspěchu chladná, odtažitá a neosobní analýza a aplikace abstraktních principů. Jako soudci by asi kdekoho pustili a na finančním úřadě by každému odpustili daně. Typologové si všimli, že ESFJ ze všech typů nejčastěji dělají to, o čem snili jako děti, čím budou. Proto nepřekvapí, že také málo fluktuují. ESFJ bývají spořádanými podřízenými, kteří respektují nařízení a řídí se jimi, věnují se povinnostem a službě. Mívají úctu k autoritě a nekritizují své nadřízené. Jde jim k duhu, když se věci řeší bez velkých průtahů, účinně a profesionálně, když se běžné záležitosti odehrávají zavedeným, předem naplánovaným a správným způsobem a když věci i lidé mají své místo. Dělá jim dobře být neustále ubezpečováni o své užitečnosti a o tom, že ostatní je mají rádi. Na ověřování těchto skutečností vynakládají nemálo energie. Pokud se jim toho v dostatečné míře nedostává nebo domnívají-li se, že něco zavinili, že za něco neblahého mohou, upadají do melancholie a depresí. Rádi se účastní konverzací 234

19 5estnáct osobnostních typu o problémech nebo událostech v životě kolegů, což někdy může zavánět klepařením a nejednou zafungují i jako zpravodajská centrála.9 Jako manažeři se vyznačují několika zajímavostmi. Předně, ženu tohoto typu není takřka možné najít na vyšším než středním stupni řízení. Jak už víme, ESFJ jsou tradicionalističtí. Mívají sklon pokládat management, zejména vyšší funkce, za "mužskou záležitost". Proto často odmítají nabídky na povýšení a s ulehčením je přenechávají jiným, a to i v zaměstnáních, kde ženy mnohdy převládají - v základním školství či zdravotnictví. Takováto zdrženlivost, která je zcela v souladu s linií ESFJ, však může ženy jiných typů dovádět k nekonečnému údivu, protože "ty se na to tak hodíš a my nechceme dělat pod nějakým chlapem". Muži jsou na tom jinak. Většinou se nebrání soutěžení a povyšování, protože jejich tradicionalismus také vnímá tuto roli jako přirozeně mužskou. Ve vyšších postaveních se ale neznalým pozorovatelům mohou jevit podivně. V mužské společnosti mohou dát mluvou i jednáním průchod své maskulinitě, zatímco v přítomnosti žen se mohou galantně chovat do puntíku podle etikety. Jak vysvětlit tento rozpor, kdy v jednu chvíli do sebe třeba "obrátí" s ostatními hochy "panáka" a v příští minutě jsou vzorem dvornosti? Není to ani schizofrenie, ani přetvářka, ale z hlediska ESFJ velmi konzistentní projev. ESFJ chápou, že úspěch znamená přizpůsobivost a pružnost, a proto jsou schopni v jednu chvíli dát průchod své tradicionalistické složce SJ a v příštím okamžiku puzení svého EF činit jiným dobře. Přednosti ESFJ jako manažerů jsou četné a rozmanité. Jsou pečliví, dochvilní, pořádní, zodpovědní a výkonní, s velkým zájmem o druhé. Dokáží najít správnou rovnováhu mezi řízením procesu, to je především lidí, a řízením úloh, to je produktu. Dokáží rozpoznat, kdy mají povolit a kdy přitáhnout, kdy mají lidi nechat na pokoji a kdy zasáhnout. Jejich vedoucí role je prodchnuta smyslem pro povinnost, loajalitou a morálními postoji, což jsou projevy, které jako samozřejmost očekávají i os ostatních. Jako nadřízení občas fungují jako v nejlepším slova smyslu kvočny, pečlivě se starající o svá "kuřátka". Jejich oddanost práci vede k tomu, že se občas o nich, možná s menší nadsázkou, než by se zdálo, říkává, že mají "manželství s firmou" a potřebují být oceňováni a nepostradatelní. Každá mince má dvě strany a jejich přednosti se mohou zvrtnout v nevýhody. Ostatní někdy mívají sklon zneužívat jejich dobroty a důvěry. V obtížné situaci, přitlačeni do kouta, mohou ESFJ spíše ustoupit, a to i tam, kde by byl na místě spíše opak. Srov. tamtéž, s

20 Typologie osobnosti pro manažery ENFJ Určující pro jejich osobnostní profil je navenek společensky orientovaná energie, nesená jejich Cítěním F E ' jímž se obracejí ke světu. Jejich pomocnou funkcí je dovnitř obrácená intuice. Kombinace ENF způsobuje, že při posuzování druhých neberou v úvahu ani tak současnou realitu, jako možnosti, které dokáží v lidech rozpoznávat. Projevuje se to v nevšední schopnosti empatie, vciťování, i ochotě brát na sebe břímě druhých. Pokud se ale týká motivací a záměrů ostatních, většinou je jejich tušení neklamou. Svůj život si organizují s výhledem do budoucnosti a spořádaně si strukturují svůj denní či týdenní čas (J). ENFJ milují život a mají ho rádi dobře naplánovaný. Práci i zábavu si zanesou do diáře, a jakmile si to či ono jednou poznamenají, lze dát ruku do ohně, že to dodrží. Chtějí být vnímáni jako lidé autentičtí, věrní sami sobě, altruisté se schopností vcítit se. Šířívají kolem sebe osobité nadšení, věří své intuici, čichu, někdy jsou to trochu romantičtí snílci, těšící se z uznání a respektu a prahnoucí po moudrosti. Těchto spíše diplomatických než taktických lidí jsou v populaci jenom asi 2 procenta. ENFJ není v žádné organizaci nikdy dost. Bývají skvělými přirozenými vůdci. Jejich talent pro vedení se uplatní stejně dobře v pracovních, úkolově orientovaných skupinách, jako zájmových společenstvích, zaměřených spíše na zábavu či společenské styky. Vyzařuje z nich pro mnohé okouzlující rys, že totiž pokládají vlastně za zcela samozřejmé, že se octnou v čele. Podobně jako ENTJ, ani oni na okamžik nepochybují o tom, že lidé rádi udělají to, co oni navrhnou. A světe div se: oni to skutečně většinou rádi udělají, protože ENFJ mívají ten typ charisma, kterému se ostatní snadno podřizují. Část jejich "tajemství" souvisí s tím, že mají lidi skutečně rádi a pokládají je za svou vrcholnou prioritu. Kombinace výkonnosti se šarmem jim zpravidla zajišťuje značnou popularitu, ať jsou kdekoliv a v jakékoliv roli. Jsou stejně dobrými vůdci týmu i jeho řadovými příslušníky. Mívají dar takřka beb přestání vymý.šlet zajímavé a smysluplné činnosti, přiřazovat lidem role "šité na tělo". V tom bývají tak dobří, že ostatní na ně prostě "nemají". Někdy jejich organizační vlohy připomínají ESFJ, kteří si však při tom počínají poněkud tradičněji a méně tvůrčím a ad hoc stylem. Nebývají manipulativní, cení si spolupráce a sami rádi spolupracují. Vyzařuje z nich zájem a ochota pomoci, takže ostatním nepřichází zatěžko se na ně obracet o podporu a radu v nejrůznějších záležitostech a zpravidla nebývají odmítnuti. ENF J bývají tolerantní, málokdy kritičtí a dá se j im důvěřovat. Rubem tohoto jejich povahového rysu je, že se někdy nedokáží ze svých závazků a vztahů vymanit i po té, kdy ztratily svůj původní smysl a dostaly se jinam. Bývají také rozenými komunikátory a pokládají za samozřejmé, že to, co chtějí sdělit, ostatní také přijímají a chápou. Umějí se vcítit do pocitů jiných a předpokládají totéž u ostatních. Když je však skutečnost přesvědčí o tom, že nebyli tak zcela a beze zbytku pochopeni a přijímáni, jak se jim zdálo - většinou tomu tak bývá pro- 236