Diomedovo pojednání O dramatickém básnictví

Transkript

1 _Diomedes :07 Stránka 84 Diomedovo pojednání O dramatickém básnictví DiomedÛv text se dne nímu ãtenáfii mûïe zdát ponûkud nezvykl, a to i v rámci antické literatury, souãasnému vnímání ãasto jiï hodnû vzdálené. MÛÏe vyvolat pousmání pro svou jistou naivitu a lehkovûrn autorûv postoj k získan m informacím. Ve své dobû tak ale zfiejmû nepûsobil, plnil naopak úlohu, která zûstává dûleïitá dodnes: také díky Diomedovû Gramatice (De arte grammatica) a jeho oddílu O dramatickém básnictví (De generibus poematos dramatici vel activi) nevymizel zájem o antické drama a divadlo a díky tomuto a podobn m gramatick m textûm byl zaloïen systematick a vûdeck zájem o otázky dramatické a divadelní tvorby. Gramatika byla základním studijním oborem v antické (i pozdnû antické) kole. Zahrnovala v sobû pfiedev ím osvojení latiny, pfiípadnû fieãtiny, a to pravidel gramatick ch, syntaktick ch i stylistick ch. Proto spisy vztahující se k tomuto oboru a urãené v první fiadû studentûm latiny kladou hlavní dûraz na tyto problémy. Teprve detailnûj í pfiíruãky obsahují informace o pokroãilej ích otázkách, pfiedev ím z oblasti metriky. Jen v jimeãnû se lze setkat s problematikou Ïánrového dûlení literatury nebo dokonce divadla. Takovou v jimkou je právû pfiíruãka Diomedova. Díky nûmu a nûkolika ostatním pozdnû antick m gramatikûm byl zájem o antické drama a divadlo pfienesen pfies hranici stfiedovûku, kdy se pozornost od tûchto témat ponûkud odklání, do období humanismu. Sv mi snahami zakládají tato díla nutnost vytvofiení skuteãné badatelské metody, jíï by bylo moïno drama a divadlo nezaujatû zkoumat. Nelze pominout také obecnûj í úsilí jejich tvûrcû o vytvofiení systému, pomocí nûhoï by bylo moïné ãlenit a popsat jednotlivé literární druhy a Ïánry. Gramatikové pozdní antiky stojí proto u základû poetiky jako badatelského oboru a svou prací napomohli jejímu osamostatnûní z obecného antického oboru gramatiky. O Diomedovi samotném není známo témûfi nic, neví se dokonce, kde se narodil ani kde pûsobil, Ïil ale zfiejmû v 2. pol. 4. stol. Sepsal-li pfiíruãku o latinské gramatice, lze pfiedpokládat, Ïe byl profesí uãitel latiny. Rozsah jeho znalostí divadla pak vypovídá vcelku jasnû o tom, Ïe v znamnou ãást Ïivota strávil v západní ãásti impéria. Jméno naproti tomu nasvûdãuje jeho fieckému pûvodu, coï lze podpofiit i jist mi stylistick mi zvlá tnostmi jeho projevu: syntax a pfiíli ãasté pouïívání ãástic, které jsou vlastní fieãtinû, nikoli v ak latinû, podporují teorii o jeho fieckém pûvodu. Kromû Diomedova spisu jsou dnes k dispozici je tû pojednání O komedii (De comoedia) gramatikû Donata (kol. pol. 4. stol.) a Euanthia (kol. r. 400). Donatus navíc vytvofiil velmi cenné komentáfie k Terentiovi, jeï se rovnûï zachovaly. Oproti tûmto autorûm je Diomedova skladba krat í, je sloïena ménû bohat m jazykem, podává kusé informace, má v ak jednu ambici, kterou oba ostatní texty nemají: snaïí se systematizovat Ïánrové dûlení dramatu a divadla. Právû to z ní ãinilo velmi oblíben text ve stfiedovûku. 1 Gramatika je vytvofiena na základû práce s velmi pestr mi prameny. Dojem neucelenosti, kter m jeho dílo pûsobí, je do znaãné míry zapfiíãinûn právû zpûsobem, jak m autor s prameny nakládá. PouÏívá je dosti nahodile, nerozli uje jejich pûvod ani Ïánr stejnou váhu pfiisuzuje dílûm umûlecké jako nauãné literatury (coï odpovídá antickému pojetí literatury, kde se mezi nauãnou a zábavnou úlohou textu pfiíli jasná hranice nevede), pfiedem je netfiídí a samozfiejmû nehodnotí jejich dûvûryhodnost (s jedinou v jimkou jinak hojnû citovaného Horatia, jehoï chybné pouïívání terminologie kritizuje). Obecnû se pfiedpokládá, Ïe pouïívá také mnoha pramenû, které nepfiiznává a mezi nûï patfií i díla souãasníkû, aè jiï Euanthia, Donata nebo Charisia, jehoï pasáï o poetice z jeho textu Gramatika se nedochovala. To je obzvlá È politováníhodné, protoïe tento autor v zachovan ch ãástech svého pojednání velmi peãlivû uvádí pouïité prameny. Dal ím pozoruhodn m znakem Diomedova spisu, ale i dûl ostatních dvou jeho souãasníkû, je jejich odklon od Aristotelovy Poetiky, kterou takfika necitují. âasto si dokonce volí zdroje ménû spolehlivé i tam, kde Aristoteles podává dostateãnû rozsáhl a srozumiteln v klad pfiíslu ného tématu, napfi. ani v pfiípadû jeho vcelku promy lené definice komedie a tragédie. I tehdy jsou zvoleny pozdûj í pojmová vymezení, které jiï mnoho rysû tûchto ÏánrÛ pomíjejí a jsou jaksi plo í. Tento znak mimo jiné sbliïuje západní gramatiky s gramatiky v chodními, ktefií podobná díla tvofií sice pozdûji, 2 ale jejich zpûsob práce s prameny je podobn (srv. napfi. Tzetzovy ver ované traktáty o poezii z 12. století nebo anonymní spis O tragédii, kter je zfiejmû o nûco star í). Tento nezájem o Aristotelovu Poetiku v pozdnû antick ch (stejnû jako byzantsk ch) literárnûvûdn ch skladbách je velmi obtíïnû odûvodniteln. Diomedes sám si obãas vypomáhá Platonovou Ústavou prokazatelnû alespoà tehdy, kdyï básnictví ãlení na tfii skupiny podle poãtu mluvãích. 3 Teorii mimézis zfiejmû pfiebírá z téhoï pramene, ale nedokáïe ji pfiesnû vylo- Ïit, a tak nemûïeme jeho pramen urãit s jistotou. Je moïné, Ïe tuto teorii zná jen zprostfiedkovanû. Z fieck ch uãencû cituje je tû Theofrasta, 4 dal í fiecké prameny nelze identifikovat. Rozsah fiímsk ch pramenû, které udává, je mnohem pestfiej í, zahrnuje autory umûlecké i nauãné literatury: Horatius, Lucilius, Lucretius, Suetonius (jeho dnes jen ãásteãnû dochovan spis O básnících /De poetis/), Varro, Vergilius. Diomedova Gramatika a její ãást O dramatickém básnictví je kromû jiného dûleïit m svûdectvím o mnoïství a kvalitû informací, kter mi uãenec z pfielomu antiky a stfiedovûku o dramatu a divadle pfiedchozích staletí disponoval. Nûkterá fakta platí dodnes, jiná se ne- 84

2 _Diomedes :07 Stránka 85 potvrdila nebo jsou znaãnû zkreslená (jako napfi. otázka uïívání masek obecnû nebo pfiisouzení prvního pouïití masek v ímû Rosciovi Gallovi). Otázkou téï je, zda autor vûbec v nûjaké podobû divadlo vidûl. Dne ní stav vûdûní nepotvrzuje vefiejné provozování tragédie a komedie, Diomedes se ov em témûfi jistû setkal s pantomimem a mimem. Je proto zvlá tní, jak mal prostor ve svém pojednání vûnuje prvnímu z obou útvarû, pantomimu. Pfiíãinou mûïe b t, Ïe se jedná zfiejmû o nejmlad í divadelní Ïánr, jehoï stopy nelze spolehlivû vysledovat hloubûji neïli na poãátek fiímského principátu. V dfiívûj- ích dobách se s pojmem pantomimus nelze setkat, star í údaje jsou sporné a Diomedes je mohl znát jen tûïko. 5 Proã nepí e nic o pantomimick ch pfiedstaveních a jen okrajovû se zmiàuje o herci tohoto Ïánru, nelze uspokojivû zdûvodnit, vïdyè konkurenãnímu mimu se vûnuje mnohem ob írnûji. O mimu, tomto Ïánru mnoha podob, se poprvé zmiàuje jiï Aristoteles v Poetice, kde jmenuje i dva autory literárního mimu, 6 a poãítají s ním ve vût í mífie helénistiãtí uãenci, ktefií jsou bohat m zdrojem inspirace autorûm v ech literárnûvûdn ch spisû pozdûj ích epoch. Na rozdíl od pantomimu navíc proïil literární fázi v fieckém svûtû i v ímû, takïe Diomedes mûl zfiejmû k dispozici více materiálu, neïli je známo dne ním badatelûm. Nemuselo se jednat pfiímo o prameny, bezpochyby pracoval alespoà se sekundární literaturou dnes neznámou. Mimus byl pro nûj, fieãeno struãnû, dramatick m a divadelním Ïánrem srovnateln m s Ïánry klasického divadla, pfiiãemï si nûkteré jeho podoby, pravdûpodobnû neliterární, mohl ovûfiit autopsií. V literatufie z posledních století antiky není doloïeno provozování ostatních ÏánrÛ divadla, a to pfiinejmen ím na Západû. Jisté neurãité zprávy o provozování tragédie a komedie existují pouze z v chodní ãásti fií e, nefiíkají v ak nic urãitého ani o rozsahu, ani o Ïánrovém zafiazení provozovan ch kusû. 7 ímsk uãenec na sklonku antiky vûdûl tedy nûco o Ïiv ch Ïánrech, jako byly pantomimus a mimus, jeho znalosti se v ak omezovaly pfiedev ím na údaje o zpûsobu pfiedstavení. S tradiãními Ïánry, komedií a tragédií, byl patrnû obeznámen pouze z dochovan ch textû, podle v eho je v ak nikdy nevidûl na scénû. Mohl tedy o nich psát pouze na základû star ch odborn ch textû rozdílného pûvodu a spolehlivosti. Diomedes se ve svém textu vûnuje více fiímskému dramatu a divadlu, je si v ak vûdom jejich fieck ch kofienû. Zpoãátku se proto vïdy odvolává k tomu, co o fiecké situaci zjistil. âasto je pfiesun od fieck ch fakt k fiímsk m natolik neãekan, Ïe se dnes nedá rozeznat, pro kterou oblast údaj platí (napfi. v jiï zmínûné pasáïi o pouïívání masek, dal ím nejasn m oddílem jsou údaje o hudebním doprovodu). Pfievládá také zájem o komedii nad tragédií. Je tûïké najít dûvod této pfievahy, jelikoï napfi. fieck ch komedií se zachovalo ménû neï tragédií. V fiímském prostfiedí tomu v ak bylo naopak, coï mûïe b t dûvodem pfievahy Diomedova zájmu o komedii. PonûvadÏ ale usiloval o objektivní vyznûní svého spisu, neopomnûl uvést Ïádn z ÏánrÛ, s nimiï se antick divák mohl setkat. DiomedÛv hlavní pfiínos pro následující pokolení spoãíval nicménû v jeho pokusu o pfiehledné Ïánrové rozdûlení dramatu. Systém uspofiádal tak, aby dramatické kusy v ech druhû na fiímské námûty pfiesnû odpovídaly poãtu dramatick ch ÏánrÛ na fiecké námûty. Za cel m systémem pak stojí Ïánrové dûlení podle fieckého modelu: Dramatické Ïánry palliata togata hra na fieck námût hra na fiímsk námût tragédie praetextata/praetexta komedie tabernaria satyrské drama atellana mimus planipedia Základní rysy ÏánrÛ, které si vzájemnû odpovídají, Diomedes mezi sebou následnû porovnává. Právû tato na svou dobu peãlivû promy lená klasifikace mu vynese velkou oblibu v pozdûj ích staletích, neboè Diomedes byl první, kdo se o nûco takového pokusil, aã jeho systém nelze zfiejmû dost dobfie aplikovat v praxi vïdyè ani jemu samotnému se obãas nedafií s jeho pomocí utfiídit skuteãné dramatické a divadelní kusy. Dne ní badatelé proto pouïívají jinou terminologii fiímského dramatu, ve kterém se pojmem praetexta oznaãuje hra z fiímské historie, proti níï stojí fiecká mytologická hra zvaná crepidata. Pojmem palliata se oznaãuje komedie z fieckého prostfiedí, pojmem togata zase komedie prostfiedí fiímského. Stejnû systematicky se Diomedes snaïí postupovat i v pfiípadû strukturování dramatického textu, v tomto pfiípadû ov em nedosáhne takové originality ani pfiehlednosti. Pfiebírá spí e údaje ze star ích zdrojû a nepov imne si ani svébytnosti kaïdého Ïánru, zamûfiuje se totiï dûkladnûji vlastnû jen na strukturu fiímské komedie. Spis uvádí aï pfiekvapivû málo o poãátcích fiecké tragédie. Omezuje se vlastnû jen na etymologii slova tragédie a uvádí vût inu znám ch v kladû pûvodu toho slova. PfiestoÏe dnes mûïe b t tato pasáï povaïována buì za smû nou, nebo nudnou, je nutno obdivovat Diomeda uï za to, Ïe se pfii své ãinnosti na tyto etymologické v zkumy neomezil a zaznamenal více. 8 Zatímco u fiecké komedie rozli uje vznik textû od vzniku pfiedstavení, v pfiípadû fiecké tragédie nenalezl zfiejmû potfiebné údaje a uvádí pouze, Ïe tragická pfiedstavení zavedl Thespis. Z fieck ch tragikû jmenuje pouze jediného, Euripida, a udává také jeho sepûtí se dvorem krále Archelaa. S poãátky fiímské tragédie není na tom traktát o mnoho lépe. Neuvádí obvyklou informaci, Ïe Livius Andronicus je autorem první fiímské tragédie a komedie, zná jej pouze jako prvního fiímského komediografa, a kromû Accia a Pacuvia nejsou uvedeni Ïádní jiní v znamní tragikové. 85

3 _Diomedes :07 Stránka 86 Mnohem lépe jsou zachyceny poãátky fiecké i fiímské komedie. Po ponûkud dlouhém etymologickém úvodu pfiistupuje Diomedes k otázce vzniku a periodizace komedie. Pozoruhodné je, Ïe období nové komedie fiadí ihned za období staré attické komedie a vynechává období tzv. stfiední komedie, coï je jev znám i z nûkter ch dal- ích spisû na podobná témata. Jiní autofii (nûkdy i tíï) se o období stfiední komedie zmiàují. 9 O nové komedii text hovofií s nejvût í jistotou, snad proto, Ïe latinská tvorba z nové komedie ãerpala, a mûl proto více studijního materiálu, vïdyè napfi. pojem kómos spojuje s komediálním typem zamilovaného mladíka, kter je charakteristick aï pro novou komedii. Za prvního autora fiímské komedie je v textu o dramatickém básnictví povaïován Livius Andronicus a tato Diomedova zpráva je jedin m dnes znám m pramenem svûdãícím o tom, Ïe by Andronicus jako první sloïil podle fieckého vzoru nejen tragédii, ale i komedii. Je zde uvedeno nûkolik fiímsk ch autorû a jeho v bûr opût neodpovídá dne ní pfiedstavû, kterou o fiímské komedii máme: Afranius, Quinctius Atta, za fiecké námûty pak Terentius a Caecilius. Pfiekvapuje pfiedev ím, Ïe pfied Plautem, ve své dobû mnohem populárnûj ím, dává pfiednost Terentiovi (ostatnû jediném antickém dramatikovi ãteném ve stfiedovûku). 10 Pozoruhodn je DiomedÛv v klad o satyrském dramatu a atellanû. Zastává názor, Ïe tyto dva Ïánry jsou k sobû ekvivalentní, i kdyï v nich vystupují rozdílné postavy. NedokáÏe svûj názor dostateãnû obhájit, protoïe sice uvede ovûfien fakt (i kdyï ponûkud zkreslen ), Ïe satyrské drama tvofiilo v ecku dohru po tragické trilogii, neuvede v ak jiï, Ïe stejnou funkci zastávala zfiejmû v ímû atellana, alespoà do doby, neï byla vytlaãena mimem. Diomedova pfiíruãka poskytuje také informace rozliãné kvality o inscenaãní praxi antického divadla. Opût je patrn rozdíl mezi tím, co ví o fieckém a co o fiímském prostfiedí, co ví o Ïánrech, jeï asi nebyly v jeho dobû Ïivé, a o tûch, které zastihl na vrcholu popularity, tedy zejména mimus. Velice dobfie je zpraven o omezení poãtu mluvících hercû v tragédii na tfii a o v voji této zásady v pozdûj ích dobách. O jejich kost mech a maskách se nedozvídáme témûfi nic. V jimkou je právû mimus, o jehoï jevi tní podobû podává pomûrnû velké mnoïství detailû. Potvrzuje napfi., Ïe mimus si vystaãil s prázdnou scénou, projevem hercû, neãetn mi rekvizitami a hudebním doprovodem. DiomedÛv v klad o hudbû je nejménû jasnou ãástí traktátu. Pfiíãin je zfiejmû nûkolik sám patrnû plnû nerozumûl informacím, kter ch se mu dostalo a které pfiedával dál, navíc je zfiejmû zkracoval ãi jinak upravoval. Nezanedbateln podíl na dne ních nejasnostech nese ãas, bûhem nûjï zmizelo mnoho dûleïit ch údajû o systému antické hudby, jeï byla zaloïena na odli n ch principech neï dne ní hudební nauka. Závûrem nelze opomenout, Ïe Diomedovo pojednání O dramatickém básnictví poskytuje nûkterá pozoruhodná data, jeï bohuïel nelze ovûfiit. Kdyby to moïné bylo, tedy v pfiípadû, Ïe by byl objeven napfi. nov textov zlomek nebo byl zevrubnûji prostudován nûjak text sice dochovan, leã opomíjen, mohl by traktát posunout na e znalosti dál. Jedná se zde pfiedev ím o závûreãn oddíl spisu, ve kterém se zfiejmû hovofií o rozpadu hereck ch skupin na jednotlivce, ktefií dále provozovali své herecké fiemeslo samostatnû. Ony fiádky by totiï ve skuteãnosti mohly slouïit coby nejv znamnûj í dûkaz, Ïe divadlo procházelo zásadní zmûnou, bûhem níï se pozvolna vytrácel divadelní prvek, neboè herec bez kolegû, s nimiï by vstupoval do vespolného jednání, se postupnû mûní v kejklífie. Za dne ního stavu bádání tak DiomedÛv spis zûstává bohuïel v první fiadû svûdectvím o dobové znalosti antického i soudobého dramatu a divadla, v obecnûj ím smyslu pak o tehdej ím pfiístupu k bádání o literatufie. V souãasném chápání tedy kapitola O dramatickém básnictví z Diomedova traktátu vystupuje pfiedev ím jako jeden z ãlánkû fietûzu tradice my lení o dramatu a divadle a o principech jejich tvorby. Alena Sarkissian Poznámky 1) E. Stehlíková: Antické divadlo. Praha 2005, s ) Zfiejmû nikoli proto, Ïe by byl ve v chodní ãásti fiímského impéria v voj bádání o literatufie pomalej í, spí e naopak v chodofiímská fií e mûla patrnû mnohem déle pfiím pfiístup k antick m literárnûteoretick m pojednáním, a ta jim plnû vyhovovala. AÏ teprve v 11. století, kdy dochází k rozsáhl m zmûnám v celé kultufie vãetnû kolství, rodí se zfiejmû touha vytvofiit vlastní nové pfiíruãky na základû vlastního bádání, byè toto úsilí mohlo b t vedeno spí e literárnû archiváfisk mi motivy. 3) Platon: Ústava, 394c-d. 4) Theofrastos (kol. 372-kol. 288 pfi. Kr.) byl AristotelÛv pokraãovatel v peripatetické kole. Z jeho rozsáhlého díla se zachovalo velmi málo. Diomedes zfiejmû vychází z jeho nezachovaného spisu O slohu, jenï navazuje na Aristotelovu Poetiku. 5) Aãkoliv LukianÛv text O tanci teoreticky mohl mít k dispozici. V Diomedovû dobû se navíc tímto dialogem inspiroval fieck sofista a slavn uãitel Libanios v Antiochii ve své eãi LXIV na obhajobu pantomimû. 6) Aristoteles: Poetika, 1447b. 7) Sv. Neilos: Epistolae, Patrologia Graeca, t. 79, c ) Etymologická pojednání totiï byla v té dobû, a pozdûji je tû silnûji, mnohem oblíbenûj ím a roz ífienûj ím zpûsobem vûdeckého bádání zejména v humanitních vûdách. 9) Srov. Ioannes Tzetzes: Dvakrát dvû prooimia k Aristofanovi. Pb II 24, 44. Zde se objevuje periodizace podobná dne ní, zatímco ve spise O básnick ch druzích, 85-86, téhoï autora lze periodizaci srovnat s Diomedovou. Docela jin názor má na vûc Euanthios, kter rozeznává starou a novou komedii, ale spojuje s nimi zvlá tním zpûsobem i satyrskou hru (Euanthios: O dramatu neboli o komedii. Pfiel. E. Stehlíková. Divadelní 86

4 _Diomedes :07 Stránka 87 revue 1993, ã. 4, s ). Donatus o periodizaci fiecké komedie nehovofií. I dnes jsou badatelé, ktefií nevidí stfiední komedii jako zvlá tní etapu, a dokonce se domnívají, Ïe mezi starou a novou komedií není Ïádná genetická pfiíbuznost. 10) Ve 2. stol. pfi. Kr. gramatik Volcacius Sedigitus vytvofiil jak si Ïebfiíãek nejkvalitnûj ích komediografû, v nûmï je nejv e cenûn Caecilius, hned po nûm ale následuje jako druh Plautus, zatímco Terentius je aï est. Ostatní Diomedova jména Volcacius neuvádí. DIOMEDES: O dramatickém básnictví 1 Jsou tfii druhy básnictví: 1) ãinné neboli napodobovací, které ekové naz vají dramatické ãi mimetické, 2) v pravné neboli vyprávûcí, kterému ekové fiíkají exegetické ãi vykládací, a 3) obecné neboli smí ené, u ekû koinon (tj. v eobecné) nebo mikton (tj. smí- ené). V dramatickém neboli ãinném básnictví osoby jednají samy bez básníkova prostfiednictví ãi vstupû, jako je tomu v tragédiích a komediích. Takto je napsána i první Vergiliova ekloga a pak ta, která zaãíná slovy Kam tû, Moeride, nohy nesou? 2 Exegetick neboli v pravn druh je ten, v nûmï mluví sám básník a nikoli postavy, jako je tomu v prvních tfiech knihách Vergiliov ch Georgik a v první ãásti knihy ãtvrté, dále v Lucretiovû básni 3 apod. V koinon neboli smí ené básni mluví sám básník a uvádí mluvící postavy, jako je to v celé Homérovû Iliadû a Odyssei, ve Vergiliovû Aeneidû apod. Jsou ãtyfii druhy dramatick ch básní: u ekû tragické, komické, satyrské a mimické, u ímanû pak praetextata, tabernaria, atellana a planipedia. 4 [...] 5 Tragédie je zobrazení osudu hrdiny v nesnázích. Theofrastos 6 ji definuje takto: Tragédie je pfiedstavení osudu hrdiny v tûïké situaci. Tragédie, jak kdosi fiekl, se tak naz vá podle tragos (tj. kozel) a ódé (tj. píseà), neboè kdysi dostávali tragiãtí herci za nejlep í zpûv kozla a ten byl obûtován Dion sovi bûhem svátku Dion sií, 7 protoïe jak fiíká Varro 8 kozel spásá vinnou révu; podobnû Horatius v knize O umûní básnickém: 9 Brzy poté, co zavedl kozlí obfiad a klání, dal scénû tragick básník satyrû chásku... a Vergilius v 2. knize Georgik, kdyï vysvûtluje vznik obfiadu a dûvod obûtování kozla v tûchto ver ích: 10 Zabíjen pro tak pych [tj. Ïe okusuje vinnou révu] je na tv ch oltáfiích, Bakchu, kozel Jiní se v ak domnívají, Ïe slovo tragédie vzniklo podle vinného kvasu, kter se fiecky fiekne tryga, a to tak, Ïe se hláska y zmûnila v a. NeboÈ kdyï je tû nebyly masky, které vynalezl aï Thespis, pfiedvádûli tyto hry herci s obliãejem namazan m kvasem z vína. Znovu je svûdkem Horatius: 12 Pr Thespis to byl, kdo s tragédií dal novinku scénû, to on pr po kraji jezdil se svou károu a hrami, v nichï zpûváci-herci si sedlinou z vín vïdy líãili tváfie. Nûktefií soudí, Ïe slovo tragédie pochází od slova víno, protoïe dfiíve se mu fiíkalo tryx a od toho je dnes trygétos ãili vinobraní. Attiãané totiï o Dion siích, tj. v den, kdy se slaví Dion sos, dávali víno zpûvákûm darem, coï dosvûdãí Lucilius ve 12. knize. 13 Komedie je zobrazení osudu obyãejného obãana, kter není v nebezpeãenství Ïivota. ekové ji definují takto: komedie je pfiedstavení soukrom ch pfiíbûhû, které neobsahují nebezpeãí. Komedie se tak naz vá podle kómai, coï jsou vesnice anebo místa na venkovû, kde se shromaïìují vesniãané. Varro fiíká, Ïe attická mládeï chodívala po vesnicích a za v dûlek zpívala tento druh písní. Nebo se naz vala podle sousedsk ch her. Poté, co se hry pfiestûhovaly z venkova do Athén a tam byly ustanoveny, tak jako v ímû Kompitalie, 14 odehrávaly se na nich v stupy zpûvákû. Mûstsk lid je nazval komedie podle kómé a ódé, protoïe se v nich pojednává o osudech prost ch venkovsk ch rodin a ne jako v tragédii o osudech slavn ch osob a králû. Nebo mohla b t pojmenována podle slova kómos, tj. prûvod, protoïe kdysi v hrách tohoto druhu zpívali zamilovaní mladíci tzv. kómoi. 15 Komedie se li í od tragédie tím, Ïe v tragédii vystupují hrdinové, vojevûdci a králové, kdeïto v komedii obyãejné osoby nízkého pûvodu; v tragédii se pfiedvádí zármutek, vyhnanství a vraïdy, v komedii milostné pfiíbûhy a únosy dívek. V tragédiích ãasto a skoro vïdy mají radostné události smutn konec a dfiívûj í tûstí a odvaha se obrátí v utrpení. Proto se rozli ují tyto dva druhy: komediím se fiíká akindynos perioché, tj. pfiíbûh bez nebezpeãí, tragédiím t chés peristasis, tj. zobrazení osudu. Smutek je podstata tragédie. Proto kdyï král Archelaos poïádal Euripida, aby o nûm napsal tragédii, ten odmítl a je tû se modlil, aby se nestalo Archelaovi nûco tragického. 16 Ukázal tak, Ïe tragédie není nic jiného neï zobrazení ne tûstí. První komiãtí básníci byli Susarion, Myllos a Magnes. 17 Ti pfiedná eli nepfiíli pûvabnû a obratnû jakési Ïerty ve starém stylu, jako napfi. tyto ver e: Susarion fiíká toto: Ïeny jsou ne tûstí, obãané, ale pfiesto nenajdete dûm bez ne tûstí. Do druhého období patfií Aristofanes, Eupolis a Kratinos, 18 ktefií skládali velmi útoãné komedie, v nichï pronásledovali nefiesti vládcû. Tfietí období bylo Menandrovo, Difilovo a Filemonovo, 19 ktefií zjemnili ve kerou drsnost komedie a v komplikovan ch zápletkách zobrazovali drobné prohfie ky ekû. Od nich pfievzali hry ímané a je známo, Ïe jako první napsal komedii latinskou fieãí Livius Andronicus. 20 Nûktefií tvrdí, Ïe jako první tuto báseà vynalezl Epicharmos 21 ve vyhnanství na ostrovû Kós a podle Ko Ïe se fiíká kome- 87

5 _Diomedes :07 Stránka 88 die. Dfiíve se nepouïívaly masky, ale jakési koïené pokr vky hlavy, jejichï barva ukazovala vûk postavy, protoïe byly buì bílé, ãerné nebo ãervené. Masky zaãal jako první pouïívat znamenit herec Roscius Gallus, protoïe ilhal a nebyl dost pohledn, takïe mohl hrát pouze pfiíïivníky. 22 Na zaãátku se fiíkalo fiímsk m hrám togaty, protoïe se v echny její druhy pfiedvádûly najednou na vefiejn ch slavnostech. Teprve pozdûji se togaty zaãaly dûlit na praetextaty a tabernarie. Togaty se tak naz vají proto, Ïe jsou napsány podle zvykû a obleãení lidí v tógách, tj. ímanû (neboè tóga je typick m odûvem ímanû). Stejnû tak fiecké hry se naz vají podle fieckého odûvu palliaty, jak fiíká Varro. I kdyï je togata obecn název pro fiímské drama, ãasto se jím mylnû oznaãují tabernarie; ãiní tak nejen bûïní lidé, kdyï naz vají Afraniovy hry 23 togatami, ale i básníci jako Horatius, kter fiíká: 24...ktefií [tj. fiím tí básníci] skládali buì praetextaty, nebo togaty. ímsk ch her (togat) je tolik druhû, kolik je fieck ch her (palliat). První z nich je praetextata. V ní se pojednávalo o záleïitostech vojevûdcû a jsou tam pfiedvádûni fiím tí králové a vûdci, dûstojností a vzne eností podobní tûm v tragédii. Praetextaty se tak naz vají proto, Ïe tyto hry zpravidla pfiedstavují ãiny králû nebo úfiedníkû, ktefií oblékají praetextu, tedy tógu s nachov m okrajem. Druh typ togat se naz vá tabernaria a nízk m pûvodem postav a jednoduchostí dûje jsou stejné jako komedie. Nevystupují v nich úfiedníci a králové, ale prostí lidé Ïijící v obyãejn ch pfiíbytcích. Tûm se fiíká tabernae (tj. krãmy nebo chatrãe) proto, Ïe kdysi byly pokryty prkny (tabulis). Tfietí typ latinsk ch her se naz vá atellana podle oského mûsta Atella, 25 kde vznikla. Îertovn m dûjem a slovy se podobá fieck m satyrsk m hrám. âtvrt druh je planipedia, kterému ekové fiíkají mimus. Av ak latinsky se mu fiíká planipes, protoïe herci hol ma, tj. bos ma nohama (pedibus planis), chodí po scénû, a ne jako tragiãtí herci v kothurnech nebo komiãtí v pantoflích. 26 Nebo se tak naz vá proto, Ïe kdysi se hrálo nikoli na vyv ené scénû, ale herci poloïili rekvizity dole na holé orchestfie a tam hráli. Tohoto mima zmiàuje autor togat Atta ve hfie Aedilicia: 27 Dáte zlato? raduje se planipes... KdyÏ v ak hráli hru v pantoflích, fiíkali jí palliata. 28 Praetextata se li í od tragédie v tom, Ïe v tragédii úãinkují mytiãtí hrdinové, napfi. Pacuvius 29 napsal tragédie nazvané jmény hrdinû jako Orestes, Chryses 30 a dal í, a stejnû tak Accius. 31 Praetextaty v ak mají titul Brutus, Decius 32 nebo Marcellus. 33 Tabernaria se li í od komedie tím, Ïe v komedii 34 se pfiedvádûjí fiecké zvyky a vystupují tam fiecké postavy jako Laches ãi Sostrata, 35 v tabernarii v ak latinské. Tabernarie psali pro scénu zvlá tû L. Afranius a C. Quinctius Atta, kdeïto Terentius a Caecilius 36 psali komedie. Latinská atellana a fiecká satyrská hra se li í v tom, Ïe v satyrské hfie vût inou vystupují postavy satyrû nebo podobnû smû né jako satyrové, napfi. Autolykos nebo Busiris. 37 V atellanû vystupují postavy OskÛ, jako Maccus. 38 Tragická nebo komická dramata se tak naz vají od fieckého slova drán, tj. konat. Latinsky se naz vají fabulae 39 nebo fatibulae, protoïe v latinsk ch hrách je více zpívan ch ãástí, tzv. cantica. MoÏná se tak naz vají od slova facere (tj. dûlat), protoïe ve hfie se dûj pfiedvádí herci, a nikoli vypravuje. Av ak Horatius uïívá obou v znamû, kdyï mluví o dramatu takto: 40 Dûj buì probíhá na jevi ti, anebo se líãí, co probûhlo jinde, jako je tomu v chóru. V fieckém dramatu vût inou úãinkují tfii herci, jak praví Horatius: 41 hlas tfií hercû nejv aè v jedné zní scénû, neboè ãtvrtá postava je vïdy nûmá. Latin tí autofii v ak zavedli do hry vícero postav, aby z ní uãinili skvûlej í podívanou. ekové mají satyrské drama, v nûmï dokonce i tragiãtí básníci uvedli na scénu nejen hrdiny a krále, ale také smû né a rozpustilé satyry, aby se divák pobavil jejich Ïerty a pr my mezi váïn mi a tragick mi dûji. 42 Horatius to vyjádfiil v tûchto ver ích: 43 Brzy poté, co zavedl kozlí obfiad a klání, dal scénû tragick básník satyrû chásku, jen v kûïe odûnou, shánûje peprn pr m (v mezích slu nosti ov em), aby divák, tím zpestfiením zlákán, jak pfiibit sedûl... Mimus si libuje v napodobování neslu n ch fieãí a pohybû, nebo pfiímo v necudném pfiedvádûní sprosèáren a lascivních vtipû. ekové ho definují takto: mimus je napodobení Ïivota a obsahuje vûci dovolené i nedovolené. Mimus je od slovesa mimeisthai (tj. napodobovat) jako by jen on napodoboval, aãkoli i ostatní básnická díla ãiní totéï. Mimus si tak vlastnû udrïel zvlá tní postavení, které bylo kdysi poezii spoleãné. Podobnû tomu, kdo tvofií ver e, se fiíká poiétés, tj. tvûrce, kdeïto hercûm se nefiíká tvûrce, i kdyï dûlají totéï. Komedie má tfii ãásti: dialog (diverbium), zpívané ãásti (canticum) a chór. Poãet v ech tûchto ãástí v komediích se rûzní, av ak ustálen poãet je od pûti do deseti. Dialog je ãást komedie, v níï spolu mluví rûzné postavy. Mohou tam v ak b t jen dvû nebo tfii nebo zfiídka ãtyfii postavy, zvy ovat poãet není dovoleno. V cantiku mûïe b t jen jedna osoba; nebo pokud jsou dvû, musí to b t tak, Ïe jedna poslouchá z úkrytu, a pokud je tfieba, mluví jen sama k sobû. V chóru není poãet postav omezen, jelikoï musí mluvit v ichni spoleãnû, harmonicky spojen m hlasem a jako jeden muï. Latinské komedie nemají chór, n brï jim staãí dvû ãásti: dialog a canticum. Na poãátku, jak dosvûdãuje Tranquillus, 44 se v ichni, kdo byli na scénû, úãastnili pfiedstavení, takïe i herec pantomimu, flétnista a flétnista doprovázející chór zpívali v komedii. Ale protoïe v ichni herci nemohli stejnû ve v em vynikat, ti nejschopnûj í a nejnadanûj í poïadovali pro sebe hlavní roli v divadelním kuse. Tak se stalo, Ïe kdyï nûktefií herci nechtûli ze svého oboru odstoupit, ti ostatní se od nich oddûlili. KdyÏ totiï ti lep í odmítli slouïit tûm hor ím, s kter mi byli ve spoleãné herecké trupû, tak ode li od divadla. KdyÏ uï k tomu 88

6 _Diomedes :07 Stránka 89 jednou do lo, kaïd se vûnoval jen svému umûní a nevrátil se k divadlu. DÛkazy toho se nám zachovaly ve star ch komediích, kde nacházíme psáno hráno na stejn ch flétnách nebo na rozdíln ch nebo na fénick ch. 45 KdyÏ zpíval chór, na flétnu ho doprovázel choraules, tj. flétnista doprovázející chór. V cantiku se v ak oz val pythaules, tj. hráã na pythaulské flétny. KdyÏ nacházíme poznámky na stejn ch flétnách nebo na rozdíln ch, znamená to, Ïe hudebník hrál v monodii, tj. v sólovém zpûvu, na stejné flétny a v synodii na rozdílné. 46 PfieloÏila Daniela âadková Poznámky 1) Pfieklad byl pofiízen z vydání Diomedis Artis grammaticae libri III. In: Grammatici latini vol. I. Ed. H. Keil. Lipsiae 1857, s (De poematibus). 2) Vergilius: Eklogy, I a IX, pfiel. H. Kurzová, âeské Budûjovice Dialogick charakter v ak mají i dal í Vergiliovy eklogy: III, V a VII. 3) Jedná se o Lucretiovu (kol pfi. Kr.) básnicko-filozofickou skladbu O pfiírodû. 4) Planipedia je latinsk název pro mimus. 5) Vynecháváme ãásti, které nepojednávají o divadle: O v pravném básnictví a O smí eném básnictví. 6) O Theofrastovi viz úvod, pozn. 4. 7) V originále zní otci Liberovi bûhem svátku Liberalií. Liber, staroitalsk bûh rûstu a vegetace, byl ztotoïàován s fieck m Dion sem, proto pfiekládáme Dion sovi. Podobnû pfiekládáme níïe. 8) M. Terrentius Varro Reatinus ( pfi. Kr.) byl fiímsk polyhistor a v estrann spisovatel, kter sepsal své znalosti z mnoha oborû. Vût ina z jeho rozsáhlého díla se v ak nedochovala. 9) De arte poetica, Q. Horatius Flaccus: De arte poetica O umûní básnickém. Pfiel. D. Svobodová, Praha ) Georgica, 2, Vergilius: Zpûvy rolnické. In: Písnû pastvin a lesû. Pfiel. O. VaÀorn, Praha ) Pokraãuje:...a divadla dávná jsou na v ech jevi tích hrána. 12) De arte poetica, ) Z díla básníka C. Lucilia (kol pfi. Kr.), zakladatele fiímské satiry, se zachovaly jen zlomky. 14) Kompitalie byly roãní slavnosti konané na poãest LarÛ na rozcestích, kde byla místa jejich kultu. 15) Kómos byl rozjafien prûvod k poctû bohû, v kterém se pilo, tanãilo a zpívalo. Byl spojován hlavnû s kultem Dion sa jako boha plodnosti. Jeho úãastníci zpívali bujné falické písnû a zfiejmû byly jeho souãástí i jakési improvizované scénky. Obecnû se soudí, Ïe od slova kómos vznikl název pro komedii. Souvislost se zamilovan mi mladíky není jasná. Srv. úvod. 16) Euripides (kol pfi. Kr.), nejmlad í z trojice velk ch tragikû (Médea, Trójanky, Hippolytos aj.), Ïil ve stáfií v makedonské Pelle na dvofie krále Archelaa ( pfi. Kr.). Ve skuteãnosti v ak Euripides na jeho poãest hru Archelaos napsal. 17) Susarion (6. stol. pfi. Kr.) byl autor komedií, z jehoï díla se zachoval jen fragment. Myllos (5. stol. pfi. Kr.) je málo znám autor staré attické komedie. Magnes byl oblíben autor komedií v 70. a 60. letech 5. stol. pfi. Kr. 18) Aristofanes (kol. 445-kol. 388 pfi. Kr.) je nejslavnûj í autor staré attické komedie (Jezdci, Lysistrate, Ptáci aj.), Eupolis a Kratinos jsou komediografové z 5. stol. pfi. Kr., z jejichï dûl se zachovaly jen fragmenty. 19) Z tzv. nové attické komedie máme jistou pfiedstavu jen o díle Menandrovû (kol. 342-kol. 292 pfi. Kr.), protoïe z jeho bohatého díla (více neï sto komedií) se zachovala jedna celá komedie (Dyskolos), a nûkolik vût ích fragmentû. Z díla jeho konkurentû Difila (nar. kol. 360 pfi. Kr) a Filemona (kol. 365/ pfi. Kr.) se nám dochovaly jen drobné zlomky. 20) Livius Andronicus (kol. 284-kol. 204 pfi. Kr) byl ek, kter se jako otrok dostal do íma a posléze byl propu tûn. Do latiny pfieloïil Homérovu Odysseiu. R. 240 pfi. Kr. sloïil pro Ludi Romani první latinskou komedii a tragédii. Z jeho díla se dochovalo 9 titulû tragédií a 3 tituly komedií, z nichï známe 40 ver Û. 21) Epicharmos (kol. 535-kol. 460 pfi. Kr.) byl podle Aristotela prvním z autorû komedií, které se v ak li ily délkou i tematicky od staré attické komedie. Z jeho díla se zachovalo 240 fragmentû. 22) Q. Roscius Gallus (kol pfi. Kr.), slavn fiímsk herec, pfiítel CiceronÛv. Je velmi nepravdûpodobné, Ïe by masky v fiímské komedii pouïil poprvé právû Roscius. ímané je nejspí pouïívali uï pfied Plautem, rozhodnû v ak ve staré flyacké komedii. O pouïívání koïen ch ãepic místo masek nemáme kromû Diomeda Ïádné zprávy (slovo galear mûïe znamenat i ãapku z koïe iny, proto lze snad pfieloïit i jako paruka). 23) Lucius Afranius (nar. kol. 150 pfi. Kr.), fiímsk dramatik, jehoï hry byly inscenovány je tû v 1. stol. Zachovaly se jen tituly a nepatrnû zlomky. 24) De arte poetica, 288. Pfiel. Dâ. 25) Oskové byl jeden z italick ch kmenû, usazen v Kampánii. V 5. stol. pfi. Kr. je ovládli Samnité a splynuli s nimi. Samnité byli pozdûji porobeni ímany. 26) Socci byly v ímû dámské domácí pantofle z kûïe a obuv komick ch hercû. Vzhledem k absenci ãeského termínu pfiekládáme jako pantofle. 27) C. Quinctius Atta (zemfiel kol. 77 pfi. Kr.) byl fiímsk dramatik, z jehoï díla se dochovalo jen nûkolik titulû a sporé zlomky. 28) Smysl této vûty není zcela jasn. Palliata se naz vá podle fieckého muïského odûvu (pallium). 29) Pacuvius (kol. 220-kol. 130 pfi. Kr.) je povaïován za jednoho z nejdûleïitûj ích fiímsk ch autorû tragédií s fieck mi i fiímsk mi námûty, z jeho díla se v ak zachovaly jen zlomky a nûkolik titulû tragédií. 30) Diomedes má zfiejmû na mysli tragédii Dulorestes (Orestes pfievleãen za otroka). Chryses byl ApollónÛv knûz, otec Chryseovny, dívky zajaté v trojské válce. KdyÏ ji Agamemnon nechtûl vydat otci, seslal Apollón na fieck tábor mor. 31) L. Accius (kolem 170-po 85 pfi. Kr.), dovr itel fiímské tragédie; zachovány fragmenty a tituly tragédií z fieck mi námûty a tituly praetext Brutus a Decius (viz následující poznámku). 32) Brutus byl podle fiímské tradice jeden ze zakladatelû fiímské republiky, kdyï vyhnal posledního fiímského krále Tarquinia Superba a stal se prvním konsulem (r. 509 pfi. Kr.). V této funkci odsoudil k smrti své dva sy- 89

7 _Diomedes :07 Stránka 90 ny, ktefií usilovali o znovunastolení království. RovnûÏ Decius byl hrdina fiímského národa, kter obûtoval svûj Ïivot v bitvû u Sentina r. 295 pfi. Kr. 33) Marcellus byl fiímsk vojevûdce, kter r. 222 pfi. Kr. bojoval proti GalÛm. Autorem praetextaty, která je známa spí e pod názvem Clastidium, byl Gn. Naevius (kol. 270-kol. 201 pfi. Kr), autor prvního latinského eposu Punská válka. Proslul sv mi komediemi, které podobnû jako Plautus pfiejímal z fieãtiny. 34) V originále comoedia. Dnes tûmto fiímsk m hrám s fieck mi postavami bûïnû fiíkáme palliata. 35) Postavy z Menandrov ch a Terentiov ch komedií. Laches je stafiec (Terentius: Kle tûnec, Tchynû, Menandros: zlomky komedií Heros, Muzikant a Dívka z Perinthu). Sostrata je Ïenská postava, známá z Terentiov ch her (Bratfii, Sebetrapiã, Tchynû), u Menandra se objevuje mladík Sostratos (Dûdek). 36) P. Terentius Afer (kol. 195-po 159 pfi. Kr.) je po Plautovi nejznámnûj í fiímsk komediograf, od nûhoï se nám zachovalo nûkolik her (Kle tûnec, Tchynû, Dívka z Andru aj.). Caecilius Statius ( pfi. Kr.) byl fiímsk komediograf. Známe tituly 42 palliat, z nichï se zachovaly jen zlomky. 37) Autolykos byl v fiecké mytologii syn boha Herma a stejnû jako on proslul zlodûj (srov. Sofoklovo satyrské drama Slídiãi). Busiris, syn Poseidóna a král Egypta, dal kvûli neúrodû obûtovat kaïdého cizince, kter do zemû pfii el. Sám byl nakonec zabit Heraklem. Euripides o nûm napsal satyrské drama. 38) Maccus je tradiãní a oblíbená postava atellany (hlupák, a ek). Dal í ustálené typy v atellanû jsou Pappus (smû n dûdek), Bucco (hlupák, lakomec) ãi Manduccus (Ïrout). 39) Fabula znamená latinsky pfiíbûh, báje ãi drama. Není jasné, proã právû toto slovo Diomedes spojuje se zpûvem. 40) De arte poetica, 179, pfiel. D. Svobodová. 41) De arte poetica, 192, tamtéï. 42) Ve skuteãnosti se satyrské hry uvádûly jako dohry k trilogiím, nikoli mezi jednotliv mi tragédiemi. 43) De arte poetica, 220, tamtéï. 44) Tj. C. Suetonius Tranquillus (kol. 70-kol. 140), viz úvod. 45) Flétnista v fiímské komedii pouïíval souãasnû dvû flétny, z nichï ta v levé ruce mûla vysok tón a ta v pravé nízk. Hrát na stejn ch flétnách znamenalo pouïívat buì obû flétny levé, tj. s vysok m tónem, nebo obû flétny pravé. Hrát na rozdíln ch flétnách znamenalo kombinovat pravou a levou flétnu. Tzv. fénické nebo tyrské flétny je jiné oznaãení pro stejné flétny. 46) Smysl posledního odstavce je velmi nejasn. Není jisté, zda má Diomedes na mysli proces profesionalizace jednotliv ch umûleck ch oborû, ãi jejich osamostatnûní. 90