Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti Zdravotní stav porostů smrku ztepilého (Picea abies (L.)Karst.) ve vztahu k působícím biotickým, abiotickým a antropogenním stresorům na vybraných lokalitách KRNAP. Diplomová práce 2007 Bc. Slavomír Lenčeš

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Zdravotní stav porostů smrku ztepilého (Picea abies (L.)Karst.) ve vztahu k působícím biotickým, abiotickým a antropogenním stresorům na vybraných lokalitách KRNAP zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické university v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko university o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:. Podpis.. 2

3 Poděkování: V první řadě poděkování za odborné vedení, poskytnutí podkladů a podporu při vzniku této diplomové práce patří panu Ing. Petru Čermákovi, Ph.D. Dále bych chtěl poděkovat za podklady z KRNAPu pánům Ing. Otakaru Schwarzovi Ph.D. a Ing. Karlu Ježkovi Ph.D. a za klimatologické údaje panu Ing. Zdeňku Mrkvicovi. Autor 3

4 Abstrakt: Autor: Bc. Slavomír Lenčeš Název práce: Zdravotní stav porostů smrku ztepilého (Picea abies (L.)Karst.) ve vztahu k působícím biotickým, abiotickým a antropogenním stresorům na vybraných lokalitách KRNAP. Name of the thesis: Health Status of Norway spruce Vegetation (Picea abies (L.) Karst.) in Relation to Biotic, Abiotic and Athropogenic stress in Selected Localities of KRNAP. Tato diplomová práce se zabývá aktuálním zdravotním stavem vybraných porostů smrku ztepilého (Pice abies (L.)Karst) a tento zdravotní stav dává do souvislostí se současným i minulým působením stresorů, zejména antropogenními imisemi a vývojem klimatu. Údaje o působících stresorech byly získány od ČHMÚ, který má nedaleko hodnocených ploch klimatologickou stanici. Jedná se o data reprezentující jednotlivé roky po měsících a jsou z období let Díky spojení uvedených dat se zdravotním stavem porostů, se mohly specifikovat rizika dalšího vývoje porostů a navrhnout případná opatření pro ochranu těchto porostů. Hodnocení bylo provedeno dle metodiky Forest Focus (ICP-Forest) v kombinaci s metodikou CUDLÍNA et al. (2001, 2003). Metodika dále rozpracovává principy klasifikace zdravotního stavu lesa autorů LESINSKÉHO a LADMANA (1998). Klíčová slova: zdravotní stav, defoliace, klimatický faktor, porost, smrk ztepilý This diploma paper deals with the current health status of selected Norway spruce vegetation (Picea abies (L.) Karst.). This status is considered from the point of view of former and contemporary stres and, in particular, from the point of view of anthropogenic immissions and development of the climate. ČHMÚ, which operates a climatological station positioned near observed areas, granted the data about influencing stres. This data cover the period from 1996 to The data from individual years are shown by months. Due to the connection of presented data to the health status of vegetation, the risk of further development of vegetation and proposals of relevant measures for its protection could be specified. The assessment was carried out according to Forest Focus methodology (ICP Forest) with combination of methodology developed by CUDLIN et al. (2001, 2003). Furthermore, the methodology develops principles for classification of forest health status written by LESINSKY AND LADMAN (1998). Key words: health status, defoliation, climatic factor, stand, Norway spruce 4

5 Obsah: 1. Úvod 7 2. Cíl práce.8 3. Součastný stav řešené problematiky Princip problematiky (dle CUDLÍNA, 2002) Výskyt škodlivých činitelů působících na chřadnutí smrkových porostů v PLO 22 Krkonoše (dle PRŮŠI, 2001) Imisní situace Roční hlášení z Lesní správy Horní Maršov o výskytu lesních škodlivých činitelů z let 2004, 2005 a Lesnická činnost ve III. zóně a ochranném pásmu národního parku (dle Dlouhodobý cíl Podmínky pro péči o les Charakteristika zájmového území Poloha a základní údaje Horniny a reliéf Podnebí Půdy Biota Vegetační stupňovitost Porovnání Krkonošského bioregionu s ostatními bioregionu v ČR (dle CULKA, 1995) Součastný stav krajiny a ochrana přírody Historie osídlení a vývoj lesů (dle PRŮŠI, 2001) Materiál a metody zpracování Popis hodnocených lokalit a terénní práce Metodika habituálního monitoringu Postupy zpracování výsledků Postup vyhodnocení charakteristik zdravotního stavu porostů Postup vyhodnocení klimatických charakteristik Výsledky a diskuze Výsledky získané vlastním pozorováním na zkoumaných plochách Vyhodnocení základních charakteristik stavu korun smrku ztepilého na zkoumaných plochách Porovnání vlastních výsledků s výsledky z jiných lokalit z hlediska průměrných hodnot základních charakteristik stavu koruny Vyhodnocení fází stresové reakcí smrku ztepilého na zkoumaných plochách Porovnání vlastních výsledků s výsledky z jiných lokalit z hlediska fáze stresové reakce smrku ztepilého Vyhodnocení kategorií stresových reakcí smrku ztepilého na zkoumaných plochách..47 5

6 6.1.6 Porovnání vlastních výsledků s výsledky z jiných lokalit z hlediska kategorie stresové reakce smrku ztepilého Vyhodnocení barevných změn asimilačního aparátu Porovnání vlastních výsledků s výsledky z jiných lokalit z hlediska barevných změn asimilačního aparátu smrku ztepilého Vyhodnocení poškození kmene a zlomy smrku ztepilého na zkoumaných plochách Porovnání vlastních výsledků s výsledky z jiných lokalit z hlediska poškození kmene a zlomů smrku ztepilého Vyhodnocení klimatických charakteristik Vyhodnocení průměrných ročních hodnot klimatických charakteristik Vyhodnocení úhrnu srážek a průměrné teploty vzduchu za jednotlivá vegetační období z let Vyhodnocení poměrů srážkových úhrnů a průměrných teplot za jednotlivá vegetační období z let Vyhodnocení počtu dnů bez srážek ve vegetačním období z let Shrnutí a výsledné porovnání zjištěných výsledků Závěr Summary Seznam použité literatury Přílohy

7 1. Úvod Tato diplomová práce zkoumá zdravotní stav porostů smrku ztepilého (Picea abies (L.) Karst.), které se nachází ve třetí zóně a ochranném pásmu Krkonošského národního parku, na lokalitách Černé a Světlé hory ve východních Krkonoších. Organizačně porosty spadají pod LS Svoboda nad Úpou a LS Horní Maršov. Jedná se konkrétně o lokality, nacházející se především na strmých jihozápadních, jižních, jihovýchodních a východních svazích v rozmezí nadmořských výšek m n. m.. Jedná se o porosty, které jsou vystavené nepříznivým hlavně abiotickým vlivům (vítr, sníh ), jsou to zejména ty plochy, nacházející se ve vyšších polohách. Tyto zkusné plochy se porovnávají s plochami v nižších nadmořských výškách, které jsou v údolí a jsou vystaveny menšímu vlivu hlavně abiotických stresorů. Dále jsou tyto plochy mezi sebou porovnávány i z několika jiných hledisek jako je např. expozice svahu, věk porostu, Cílem práce bylo tedy zjištění celkového zdravotního stavu, specifikace rizik dalšího vývoje a navržení případných opatření pro ochranu porostů smrku ztepilého na těchto lokalitách. Dále na základě porovnání zdravotního stavu porostů, nacházejících se na rozdílných stanovištích, zmapovat rozdíly vlivu abiotických, biotických a antropogeních stresorů na sledovaném zájmovém území. Na vybraných plochách byl proveden průzkum zdravotního stavu jednotlivých smrků a na základě těchto stromů se usuzovalo, v jakém zdravotní stavu se porost nachází. Počet hodnocených stromů pro porost byl konstantní u všech zkusných ploch a výběr těchto stromů byl proveden dle drobně pozměněné níže zmíněné metodiky. Hodnocení zdravotního stavu bylo provedeno dle metodiky Forest Focus (ICP Forest) v kombinaci s metodikou CUDLÍNA et al. (2001, 2003). Metodika rozpracovává principy klasifikace zdravotního stavu lesa autorů LESINSKÉHO a LADMANA (1988). Působící stresory byly hodnoceny na základě dostupných dat z klimatologické stanice umístěné na Rýchorách, vzdálené od jednotlivých zkusných ploch 4 až 8 km vzdušnou čarou. 7

8 2. Cíl práce Cílem práce je zjistit aktuální zdravotní stav vybraných porostů smrku ztepilého (Picea abies(l.)karst.) defoliaci, presenci příznaků chřadnutí, presenci biotických škodlivých činitelů atd. Současný zdravotní stav dát do souvislostí se současným i minulým působením stresorů, zejména antropogenními imisemi a vývojem klimatu. Specifikovat rizika dalšího vývoje porostů a navrhnout případná opatření pro ochranu těchto porostů. 8

9 3. Součastný stav řešené problematiky Na území Krkonoš bylo a je stále zpracovávána řada odborných studií z různých oborů. Dokonce zde byly v uplynulých letech vyhotoveny podobné práce, zabývající se stejnou problematikou. Bylo využito stejné metodiky při sběru a zpracování dat, jako v této diplomové práci např. (CUDLÍN A KOL., 2001). Podobné studie využívající stejné metodiky, jako je ta v této práci, byly vypracovány nejen v ČR, ale i v zahraničí. V ČR se jedná o práce popisující zdravotní stav smrkových porostů na Drahanské vrchovině (ČERMÁK A KOL., 2003, JANOVSKÝ A KOL., 2004, ČERMÁK A KOL., 2005), v Krušných horách (ČERMÁK A KOL., 2006) a Orlických horách (ŽID A ČERMÁK, 2007). 3.1 Princip problematiky (dle CUDLÍNA, 2002) Synergické působení extrémních klimatických výkyvů, dlouhodobé přirozené acidifikace půdy a antropogenních vlivů, především imisní zátěže, má na téměř celém území střední Evropy za následek postupné chřadnutí lesních porostů. Mechanismus poškozování lesních dřevin probíhá jak přímým působením polutantů na asimilační orgány a kořeny rostlin, tak i nepřímým působením, především vlivem kyselé depozice na komplex půdních vlastností. Proces poškozování se liší podle typu, intenzity a délky stresového působení a jeho interakce s půdními, klimatickými a dalšími biotickými faktory. Poškození asimilačních orgánů dřevin má za následek snížení schopnosti rostliny k vlastní reprodukci. Rostlina oslabená chronickým, byť slabým působením stresových faktorů, není již po delší době schopna udržet rovnováhu mezi produkčními a degradačními procesy a zajistit tak obnovu všech svých orgánů a musí přistoupit k jejich redukci. Přednost je přitom dávána mladším orgánům, a proto dochází u jehličnanů k předčasné ztrátě starších ročníků jehlic (CUDLÍN A ŠIFFEL, 1992). Stres můžeme definovat jako stav, ve kterém nepříznivé vlivy vnějšího prostředí (stresové faktory neboli stresory) způsobují destabilizaci fyziologických funkcí rostliny. První fází stresové reakce je tzv. signální fáze, kdy rostlina reaguje na první narušení buněčných struktur a funkcí. Během následující aklimatizační fáze jsou v rámci fenotypové plasticity určitého genotypu indukovány do značné míry nespecifické restituční procesy (MCLAUGHLIN A PERCY, 1999). K nejčastějším patří tvorba stresových proteinů (např. proteáz), tvorba a odstraňování aktivních forem kyslíku v buňkách, tvorba stesových fytohormonů (např. etylenu, kyseliny abscisové, jasmonové a polyamidů) a osmoregulačních sloučenin (např. cukrů a polyalkoholů). Pokud se pomocí těchto procesů rostlině podaří obnovit vnitřní homeostázy, případně též zvýšit resistenci vůči určité skupině stresových faktorů, mluvíme o eu-stresu. Jestliže je vlivem délky či intenzity stresového působení překročena adaptační a aklimační kapacita rostliny, dochází k fázi poškození rostlinných orgánů, která může skončit i odumřením, tzv. dis-stres (LICHTENTHALER, 1997). Velmi často je poškození orgánů a jejich fyziologických funkcí následně kompenzováno regeneračními procesy, vedoucími ke vzniku náhradních orgánů (regenerační fáze). 9

10 Při dlouhodobém chronickém působení stresových faktorů dochází často po mnohokrát opakované tvorbě náhradních orgánů k fázi vyčerpání, která končí odumřením rostliny (CUDLÍN A TŘÍSKA, 1997; obr.1). Vliv jednotlivých složek dlouhodobé acidifikace prostředí na lesní dřeviny lze stanovit jen velmi obtížně. Všechny stresové faktory působí totiž na rostliny současně mají často synergické, občas i protikladné účinky (SCHÄFER et al. 1988). Ve formě chronického působení, se většina stresových faktorů, jako jsou nepříznivé klimatické podmínky a znečištění ovzduší s důrazem na kyselou depozici, může podílet na chřadnutí lesních ekosystémů jako predispoziční i iniciační (spouštěcí) faktory, při akutním působení i jako mortalitní stresové faktory (MANION 1981, MRKVA 1993). 3.2 Výskyt škodlivých činitelů působících na chřadnutí smrkových porostů v PLO 22 Krkonoše (dle PRŮŠI, 2001) Krkonoše patří do PLO 22 Krkonoše. Lesnatost v Krkonoších činí 83 % plochy. Těžba dříví se i nadále naplňuje převážně kalamitními těžbami, které způsobují vichřice a přepadavé větry, hmyzí škůdci a nověji imise, zvláště v jednou již postižených (narušených) porostech. Občas značnou škodu způsobí na některých lokalitách sněhové laviny (např. v 1956 lavina v Labském dole zničila 9 Ha lesa s hmotou m 3 dříví). Úmyslná těžba se provádí holosečně po svahu dolů, značně se rozšířila síť přibližovacích a odvozních cest i na příkrých svazích, které vedou po vrstevnici. Převážně jsou měkké, vybudované buldozerem a silně narušují půdní poměry v okolí a vodní režim svahů. Lesní hospodářství nemá svou činnost v hospodářských lesích ničím omezenou. Všeobecné směry lesního hospodářství podložené lesním hospodářským plánem se uplatňují v plném rozsahu jako v jiných oblastech. Je třeba prosadit odlišné poslání lesů parku od ostatních výnosových lesů a tomu přizpůsobit hospodářské způsoby, diferencované podle souborů lesních typů. Na příkrých svazích by měla být přípustná jen úzká okrajová seč holá, v mnohem větší míře by měli být použity lanovky pro šetrné přibližování dříví. Porosty na horní hranici smrčin a jeřábové smrčiny je třeba obhospodařovat výběrně. U smrku by se měl používat jen ekotypicky vhodný sadební materiál. Při obnově porostů v jedlobukovém až bukosmrkovém LVS by se mělo docílit s ohledem na dlouhodobé ohrožení imisemi podstatně větší zastoupení buku než dosud. Genové základny jsou pouze ve smrkobukovém LVS, a to porosty smrku a buku o rozloze jen 456 ha (býv. LZ Vrchlabí 320 ha, Harrachov 136 ha). 10

11 počátek stresového působení NESTRESOVANÝ SYSTÉM (systém v homeostázi se svým prostředím) stresové působení pokračování stresového působení SIGNÁLNÍ FÁZE (odlišné fyziologické procesy) dlouhodobé stresové působení AKLIMATIZAČNÍ FÁZE (vnitřní restituční procesy) dlouhodobé stresové působení FÁZE POŠKOZENÍ (překročení adaptační a aklimatizační kapacity) konec stresového působení REGENERAČNÍ FÁZE (částečná nebo úplná regenerace struktury funkce) FÁZE VYČERPÁNÍ ODUMŘENÍ ROSTLINY Obr.1 reakce rostliny na chronické a akutní stresové působení (CUDLÍN A TŘÍSKA, 1997). 11

12 3.3 Imisní situace Od roku 1980 jsou v Krkonoších měřeny průměrné denní koncentrace sloučenin síry v ovzduší. Koncentrace oxidu síry (SO 2 ) poklesly v posledních letech pod kritickou mez, při které jsou poškozovány smrkové porosty na extrémních stanovištích (podle MATERNY letní 10, zimní 30, průměrné roční 20 µg SO 2 v 1 m3 vzduchu). Zcela zásadně poklesly i koncentrace SO 42- v ovzduší v důsledku poklesu emisí z tepelných elektráren v oblasti černého trojúhlelníku (ČR, Polsko, býv. NDR). Velice rychlý průběh destrukce krkonošských lesních ekosystémů se nemůže objasnit pouze naměřenými koncentracemi sloučenin síry a jejich přímým vlivem na vegetaci. Pokud bude chtít provádět rekonstrukci lesních ekosystémů úspěšně a ekonomicky efektivně, musí se identifikovat i ostatní chemické látky podílející se na stavu lesních ekosystémů. Proto Správa KRNAP přistoupila ke zjišťování atmosférické depozice ekologicky rizikových látek včetně živin (nevhodná proporce živin může působit na rostliny negativně). Měření atmosférické depozice dává informaci o množství a spektru látek do lesního ekosystému vstupujících a je nezbytné pro určení půdních změn i příčin změn zdravotního stavu lesního porostu. Je základem především pro úpravu dřevinné skladby ve prospěch melioračních dřevin. Na acidifikaci půdy a následné vyplavování živin má v Krkonoších největší vliv atmosférická depozice SO 42- a NO 3-. Výsledky měření depozice SO 42- ukazují na kombinovaný vliv zdrojů na západě i na jihu od Krkonoš a v případě NO 3- na dominantní vliv zdrojů v České republice. V místech s nejvyšší kyselou atmosférickou depozicí počítá správa KRNAP s vyšším podílem listnatých dřevin, které jednak atmosférickou depozici snižují, jednak kvalitou listnatého opadu příznivě ovlivňují půdní procesy ( 3.4 Roční hlášení z Lesní správy Horní Maršov o výskytu lesních škodlivých činitelů z let 2004, 2005 a 2006 Tab.1: Abiotické vlivy Rok Výměra Les. porostů 3 223,49 Objem (m 3 ) Objem (m 3 ) Objem (m 3 ) Polomy větrové 1210, , ,24 sněhové 1000,00 757,00 350,00 námrazou 100,00 300,00 100,00 Ostatní exhalace sucho mráz požáry jiné Celkem 2310, , ,24 12

13 Tab. 2: Podkorní hmyz Odkorněno (m3) Chemicky Objem Lapače Lapáky Rok na asanováno (m3) (ks) (m3) lokalitě P (m3) na lokalitě P lýkožrout smrkový, l ,00 28,00 47,00 652,00 menší a l. lesklý lýkožrout smrkový, l ,00 31,00 10,00 920, ,00 menší a l. lesklý lýkožrout smrkový, l ,31 26,00 5, ,25 295,21 menší a l. lesklý Pozn. Objemy včetně lapáků Tab. 3: Listožravý a ostatní hmyz ploskohřbetky na smrku klikoroh borový ploskohřbetky na smrku ploskohřbetky na smrku Rok Slabý výskyt Silný výskyt ( ha ) ( ha ) Letecky Pozemně Kontrola ošetřeno (ha) ošetřeno (ha) (ha) Poznámka 3,02 prevence při zalesnění Tab. 4: Ostatní činitelé Rok Plocha (ha ) Poznámka drobní hlodavci ,35 žloutnutí smrku 50 drobní hlodavci poškození Bk v ind.ochranách a oplocenkách žloutnutí smrku 60 drobní hlodavci poškození Bk v ind. ochranách a oplocenkách Žžloutnutí smrku 80 13

14 3.5 Lesnická činnost ve III. zóně a ochranném pásmu národního parku (dle Dlouhodobý cíl Jednoznačná deklarace snahy hospodaření dle principů trvalé udržitelnosti lesních ekosystémů v sobě obsahuje na jedné straně snahu o skloubení činnosti člověka, jako subjektu využívajícího přírodní prostředí. Na druhé straně se v této oblasti jedná o snahu maximální podpory přírodních procesů, jako záruky požadované struktury obnovovaných lesních porostů. Vhodnou formou hospodaření lze vytvořit přínosnou a atraktivní konkurenci oblastí I. a II. zóny a ulehčit obrovské turistické zatížení nejcennějších území národního parku. Ekonomický efekt z obhospodařování lesních porostů III. zóny a ochranného pásma není nadřazen zájmům ochrany území jako celku Podmínky pro péči o les Území jako celek musí být obhospodařováno dle principů trvalé udržitelnosti lesních ekosystémů. Podstata spočívá v důsledné podpoře přírodních procesů, podpoře kvality genetické i ostatní, podpoře druhové diverzity, zachování dosavadních původních a klimaxových společenstev. Prostřednictvím zásahů posilovat stabilitu, vitalitu a regenerační schopnosti lesních dřevin. Základní formou obnovy porostů bude přirozená obnova s důslednou individuální, skupinovitou i plošnou podporou jedle a listnatých dřevin. Zalesňování bude prováděno geneticky odpovídajícím materiálem, dle schválených dřevinných skladeb. Zajištěná kultura nebude pojímána jako plocha s rovnoměrně rozmístěnými dřevinami (viz.schválená definice zajištěné kultury pro KRNAP). Při obnově porostů bude vhodně kombinována přirozená obnova s umělou. Modřínu bude možno používat ve smyslu platnosti výjimky vydané MŽP ČR pro použití ve směsích do 10% celkového zastoupení. Vzhledem k horským podmínkám bude náležitá péče věnována mladým porostům. Zejména u smrku je nutno formovat hluboce nasazené koruny. Ve smrkových porostech s jednotlivou příměsí je nutné se zaměřit na podporu druhové diverzity ve prospěch listnatých dřevin. Uvolnění korun je vhodné i v případě např. buku, javoru atd. U listnatých dřevin rostoucích ve skupinách bude výchova lesních porostů podporovat fyziologické parametry jednotlivých dřevin. Pěstební zásahy budou směřovány do úrovně vychovávaných porostů. Životaschopná podúroveň nebude likvidována! Doporučená forma je např. probírka založená na vyznačení tzv.cílových stromů. Tvorba vhodného druhového složení je odvislá od daných stanovištních podmínek. Při obnově porostů budou důsledně podporovány zejména různé formy výběrných a podrostních způsobů obhospodařování. Možné formy hospodářských způsobů: Podrostní okrajová seč clonná Podrostní pruhová seč clonná Podrostní skupinovitá seč clonná Podrostní pomístná seč clonná 14

15 Výběrný - jednotlivě výběrná seč Výběrný skupinovitě výběrná seč Různě kombinované způsoby Metoda cílových stromů Maloplošná holá seč - v rozsahu stanoveném platným LHP, pro konkrétní případy budou zpracovány projekty definující technologické postupy a jiná omezení. Geograficky nepůvodní dřeviny a porosty budou v rámci již založených porostů redukovány postupně. Plošná redukce nebude realizována. Geneticky nepůvodní porosty (D) s nevhodnou strukturou jak druhovou, tak i prostorovou je možno obnovovat maloplošnou holou sečí. Přirozená obnova jako prostředek obnovy těchto porostů nebude podporována. Klest bude uklízen do hromad, řad nebo bude štěpkován. V odůvodněných případech bude přistoupeno k pálení nezbytné části klestu a těžebních zbytků. (zejména z důvodu ochrany lesa). Cestní síť bude udržována ve funkčním stavu, vzhledem k předpokládaným jemným zásahům umožnit tvorbu dočasných i trvalých zpřístupňovacích cestních těles. 15

16 4. Charakteristika zájmového území Dle biogeografického členění (CULEK, 1995), se daná oblast zařazuje do: Oblast: palearktická Podoblast: eurosibiřská Provincie: středoevropských listnatých lesů Podprovincie: hercynská Bioregion: krkonošský 1.68 Krkonošský bioregion 4.1 Poloha a základní údaje Bioregion leží na severu Východních Čech (Královehradeckého kraje), při hranici s Polskem. Zabírá geomorfologický celek Krkonoše a severní výběžek Krkonošského podhůří. Plocha bioregionu v ČR je 477 km 2. Bioregion zabírá nejvyšší pohoří celé hercynské podprovincie, jako jediný v ČR (i v celé podprovincii) dostatečně vystupuje nad horní hranici lesa a má dokonale vyvinutý subalpínský stupeň s autochtonní kosodřevinou. Je tvořen žulami a krystalickými břidlicemi. Z tvarů reliéfu jsou významné vysoké hřbety a pláně s dobře vyvinutým ledovcovými kary. Biota má převážně horský hercynský ráz, jsou zde zastoupena společenstva 5. jedlo bukového až 8. subalpínského, klečového vegetačního stupně a dokonce i ostrůvky přirozeného alpínského bezlesí. Potenciální vegetace je tvořena květnatými, klenovými a acidofilními horskými bučinami, přirozenými smrčinami, subalpínskými společenstvy a vrchovišti. Biota je obohacena mnoha relativně teplomilnými prvky v ledovcových karech, arkto-alpinskými reliktními druhy i řadou neoendemitů, např. jestřábníky a jeřábem sudetským. Na zvyšování biodiversity se podílejí tzv. anemoorografické systémy. Netypickými částmi jsou nižší okrajové horské skupiny a okraje pohoří, zpravidla pouze s květnatými bučinami, nanejvýše s ostrovy acidofilních bučin. V současnosti převažující kulturní smrčiny jsou těžce poškozeny imisemi, ale alpínské trávníky, kosodřevinné porosty, malé zbytky bučin a některé louky jsou stále velmi hodnotné (CULEK A KOL., 1995). 4.2 Horniny a reliéf Bioregion má poměrně pestrou geologickou stavbu, uspořádanou v pruzích směru západ-východ. V pohraničním hřbetu vystupují žuly až granodiority, většinou hrubózrné. Silněji metamorfované horniny svorové ruly až svory budují Sněžku a obecně převažují na výchově. Na jihu jsou lemovány ortorulami a kvarcity, a to v oblasti Zadní Žalý Černá hora; kvarcity budují též Kozí hřbety. Na západě jsou nižší jižní rozsohy tvořeny horninami slaběji metamorfovanými: fylity i diabasy s polohami vápenců. Tyto horniny potom lemují celé pohoří z jihu a zasahují až do oblasti Rýchor, kde se uplatňují zvláště vápence. V oblasti ledovcových karů a 16

17 údolí se zásadním způsobem uplatňují žíly vyvřelin, především porfyrity Čertovy rokle a Čertovy zahrádky a proslulá žíla čediče v Malé Sněžné jámě na Slezské straně. Z pokryvů, kromě kamenitých svahovin, hrají významnou roli sedimenty ledovcové balvanité morény a glacifluviální štěrky. Na náhorních plošinách jsou značně rozšířená ombrogenní vrchoviště (CULEK, 1995). Krkonoše mají charakteristický reliéf kerné hornatiny se zbytky zarovnaného povrchu na temenech pohoří. Svahy jsou rozčleněny hlubokými erozními údolími. Na řadě míst na severovýchodních, východních a jihovýchodních svazích, jsou vytvořeny ledovcové kotle kary se strmými, asi 300 m vysokými skalnatými stěnami, tzv. jámy. Tyto kary přecházejí do ledovcových údolí trogů, hlubokých až 600m (Obří důl). Na jejich opačném konci se nacházejí zpravidla nápadné čelní morény. Na náhorní plošině vystupují místy drobné skalní útvary a balvanová moře z odolných hornin. Zvětraliny na plošinách nesou stopy mrazového třídění (polygonální půdy). Významný je ostrý skalnatý kvarcovitý hřeben Kozích hřbetů, odlišný od ostatních plochých hřbetů. Reliéf má charakter členité hornatiny s výškovou členitostí m, v oblasti hlavních hřbetů a Černé hory má dokonce ráz velehornatiny, s výškovou členitostí m.to je po Beskydách a Hrubém Jeseníku největší členitost v České republice. Severní svahy do Polska mají členitost téměř 1000 m, což je u pohoří zasahující do ČR maximum. Nejnižším bodem je údolí Jizery - asi 470 m n. m., nejvyšším Sněžka m n m..typická výška bioregionu je m n. m. (CULEK A KOL., 1995). 4.3 Podnebí Dle Quitta, leží okraje bioregionu v chladné oblasti CH 7, polohy nad 1000 m v oblasti CH 6, polohy nad 1200 m v CH 4, která je v ČR nejchladnější. Na náhorní plošině má podnebí vzhledem k velké nadmořské výšce a exponované poloze velmi chladný ráz Sněžka 0,2 ºC / rok, 1227 mm / rok. Nižší chráněné polohy jsou podstatně příznivější: N.Svět 4,9 ºC/ rok, 1200 mm / rok; Benecko 4,7 ºC / rok, 984 mm / rok; Špindlerův mlýn 4,7 ºC / rok. Srážky rychle stoupají do nitra pohoří Vrchlabí má pouze 960mm srážek za rok, ale Pec již 1405 mm. Na východním úpatí se projevuje mírný srážkový stín, srážky v Žacléři dosahují asi 850 mm za rok. Typickým jevem jsou anemoorografické systémy (monograficky popsané J. Jelínkem), určující současné procesy v ledovcových karech (sněhové poměry, laviny, přenos prachu a diaspor) (CULEK A KOL., 1995). 4.4 Půdy Geologické podloží a strmé svahy podnítily, že většina půd je silně kamenitá, hlinitopísčitá (Průša, 2001). Na pohraničním hřbetu a vyšších svazích převládají kambizemní podzoly, na jižnějších (českých) hřbetech humuso železité podzoly, často zrašelinělé. Na obou hřbetech přecházejí podzoly do podzolových rankerů a litozemí. Na plošinách a ve 17

18 sníženinách jsou vyvinuty značné plochy organozemí typu vrchovišť. V nižších částech po obvodu pohoří bystrické kambizemě (CULEK A KOL., 1995). 4.5 Biota Bioregion leží v oreofytiku a je téměř totožný z fytogeografickým okresem 93. Krkonoše. Vegetační stupně (Skalický): submontánní a subalpínský (- alpinský). V nižších polohách bioregionu jsou potenciálně horské smíšené lesy, zejména květnaté a klenové bučiny (Dentario enneaphylli-fagetum a Aceri Fagetum), na minerálně chudých substrátech se střídají s horskými acidofilními bučinami ( Calamagrostio villosae Fagetum), na vápencích jsou okrajově snad i fragmenty podsvazu Cephalanthero Fagenion. Výše se rozkládají přirozené smrčiny svazů Piceion excesae (Calamagrostio villosae Piceetum, Anastrepto Piceetum a Sphagno Piceetum) a Athyrio Piceion (Athyrio alpestris Piceetum). Podél vodních toků jsou nivní cenózy podvazu Alenion glutinóza incanae (Alnetum incanae a Piceo Alnetum). Nad horní hranicí lesa se nachází pásmo kosodřeviny, náležející svazům Piniom mughi (asociace Myrtillo Pinetum mughi) a Sphagnion medii (Chamaemoro pinetum mughi) (CULEK A KOL., 1995). 4.6 Vegetační stupňovitost Procentuální zastoupení vegetačních stupňů, je uvedeno v Tab. 5 (CULEK, 1995) Tab. 5: Zastoupení vegetačních stupňů v % (CULEK A KOL., 1995) Vegetační stupně kary Rozdělení vegetačních stupňů (dle - submontánní (podhorský) m n. m. - listnaté a smíšené lesy - montánní (horský) m n. m. - smrkové lesy, horské louky - subalpinský m n. m. - klečové porosty, rašeliniště, ledovcové - alpinský m n. m. - lišejníková, travnatá a kamenitá tundra 4.7 Porovnání Krkonošského bioregionu s ostatními bioregionu v ČR (dle CULKA, 1995) Hranice jsou výrazné s většinou okolních bioregionu. Vůči Broumovskému (1.38) a Podkrkonošskému (1.37) bioregionu (které bezprostředně sousedí z jihovýchodu a jihu), je tvoří podstatně vyšší, členitější reliéf a odlišná biota. 18

19 Hranice vůči Železnobrodskému bioregionu (1.36) (nacházející se v sousedství z jihozápadní strany) jsou geomorfologicky méně výrazné (gradientové) a také biota přechází plynule. Hranice vůči Jizerskohorskému bioregionu (1.67) (nacházející se v sousedství ze západní až severozápadní strany), je nevýrazná, respektuje geomorfologickou hranici vyššího členitějšího reliéfu. Krkonoše jsou jediné hercynské pohoří, s úplně vyvinutou vegetační stupňovitostí od montánního až do alpinského stupně. Od sousedních bioregionů se odlišují především bohatým rozvojem horské flóry a vegetace. Ze sousedních vyšších hercynských pohoří vytvářejí primární bezlesí pouze Jizerské hory (bioregionu 1.67), ale jen v podobě vrchovišť. Srovnání snesou pouze pohoří, která dosahují horní hranici lesa Králický Sněžník a zejména Hrubý Jeseník. Zde však chybí klečový stupeň. Dále je možné Krkonoše ještě srovnávat se Šumavou (Velký Javor). Mimo území ČR, lze Krkonoše srovnávat s pohořím Harz, Schwarzwald a Vogézy, kde je však primární bezlesí oproti Vysokým Sudetům pouze fragmentární. Ve srovnání s Jesenickým bioregionem (1.70) je zřejmé i mnohem rozmanitější a z části vikariantní zastoupení druhů alpidských a arktoalpidských. 4.8 Součastný stav krajiny a ochrana přírody Místy je patrný značný vliv nadměrného rekreačního využívání, které se projevuje eutrofizací a devastací při budování cest, budov a sportovních zařízení (CULEK A KOL., 1995). Krkonošský bioregion je součástí Krkonošského národního parku, který je nejstarší v České republice došlo nejprve ke zřízení Karkonoskiego Parku Narodowego na polské straně hor a byla i česká strana Krkonoš prohlášena národním parkem. Celková výměra parku činí ha. Většina území národního parku spadá do geomorfologického celku Krkonoše (podcelky Krkonošské hřbety, Krkonošské rozsochy a Vrchlabská vrchovina), část ochranného pásma patří již o celku Krkonošské podhůří (s podcelky Železnobrodská vrchovina a Podkrkonošská pahorkatina). Oba horopisné celky náleží do Krkonošsko-jesenické (Sudetské) soustavy v rámci České vysočiny ( Krkonoše jsou dnes jak národním parkem, tak i biosférickou reservací. V současné době je statut národního parku stanoven zákonem České národní rady č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Území přírodovědecky či esteticky velmi významná nebo jedinečná, lze podle tohoto zákona vyhlásit za zvláště chráněná (ZCHÚ), národní park je u nás jednou ze 6 kategorií ZCHÚ a požívá vrcholné ochrany. Tento zákon také stanovuje základní ochranné podmínky všech kategorií CHÚ, jednotlivé národní parky. Jejich poslání a bližší ochranné podmínky se vyhlašují zvláštními zákony. Území NP je členěno do 3 zón, z nichž první je nejpřísněji chráněná. Ochranné pásmo není součástí území NP. Činnost člověka v NP je dále řízena plánem péče o NP a návštěvním řádem NP ( Jak již bylo zmíněno výše, Krkonoše jsou zároveň i biosférickou reservací. Biosférické rezervace (BR) jsou vyhlašovány Organizací spojených národů pro vzdělání a vědu (UNESCO) v rámci programu Člověk a biosféra (MAB - Man and the Biosphere). Základní směrnice týkající se biosférických rezervací, byly stanoveny v roce V BR se provádí ochrana genofondu, vědecký výzkum sledující využívání 19

20 a zneužívání přírodních zdrojů, výměna informací v mezinárodním měřítku a výchova odborníků i veřejnosti pro cíle ochrany přírody. Světová síť BR je rozprostřena tak, aby zahrnovala všechny základní biomy Země a postihovala různorodost jejich civilizačního zatížení ( Činnost zprávy KRNAPu je neobyčejně složitá, protože zájem o Krkonoše, jako o jediné vysoké pohoří v ČR ve všech směrech stále stoupá, a to na úkor přírody. Přestože v posledním desetiletích byla jeho biota značně poškozena imisemi, jeho 1. zóna má nesmírný význam pro ochranu přírody. Hlavním motivem ochrany jsou společenstva subalpinského stupně s četnými rašeliništi a společenstva ledovcových karů. Významným objektem ochrany jsou i horské smíšené lesy a horské louky na krystalických vápencích v oblasti Rýchor. Zastoupení hlavních typů využití území je uvedeno v tab. 6 (CULEK A KOL.,1995). Tab. 6: Plošná struktura využití území bioregionu v % (CULEK A KOL., 1995) plocha Orná půda Travní porosty lesy Vodní plochy bioregionu 477 km ,7 Činnost zprávy KRNAPu je neobyčejně složitá, protože zájem o Krkonoše, jako o jediné vysoké pohoří v ČR ve všech směrech stále stoupá, a to na úkor přírody. Stále přibývá objem turistiky, sportovních a rekreačních zařízení, takže únosná kapacita přírodních ekosystémů je dávno překročena. Tuto situaci v poslední době zhoršují škody imisemi, které ničí na dlouhou dobu velké plochy lesů. V rámci národního parku je třeba vyhledat další reservace a porosty blízké přírodě a rozšířit nedostatečnou síť lesních rezervací např. Medvědín, Koule, okolí Kotle, Harrachovsko. Krkonoše mají příznivé sněhové podmínky, proto mají i rozsáhlou spádovou oblast pro zimní sporty (hlavně Praha, střední a východní Čechy a bližší oblasti). Rekreace je zajištěna s maximálním komfortem. Pěší turistika je stále více opomíjena. V oblasti lesů zůstaly zachovány enklávy s boudami, které ztratili původní funkce a změnili se na rekreační zařízení s mnoha nepříznivými důsledky (PRŮŠA, 2001). 4.9 Historie osídlení a vývoj lesů (dle PRŮŠI, 2001) Do 13. století byly Krkonoše pokryty převážně pralesy smrku, jedle a buku. Nad horní hranicí lesa, probíhající průměrně 1240 m n. m., přecházel smrkový les v porosty kleče. Od této doby nastala kolonizace, vznikaly rozsáhlé enklávy sídlišť, které vytlačovaly les na méně místa. Současně s osidlováním počalo krajiny využívat i k hornictví. Největšího rozvoje dosáhlo dolování kolem roku 1660 hlavně v Obřím dole. Hornictví spotřebovalo v blízkém okolí značné množství dříví. Koncem 15. století začalo pro nedostatek lesů v okolí kutnohorských stříbrných dolů rozsáhlá těžba lesů v Krkonoších, odkud se dříví plavilo až ke Kutné hoře. Značnou spotřebu paliva mělo i sklářství, takže počátkem 16. století byly krkonošské lesy téměř zcela vytěženy a zdevastovány. Zachovaly se zcela nepřístupné pralesy. 20

21 Ve třicetileté válce došlo ke vzniku tzv. bud (osamělá hospodářství s chovem dobytka) ve vyšších polohách (např. Fučíkovy boudy, Martinova bouda, Stará Slezká bouda). Počet bud ve vyšších polohách stále rostl, počátkem 19. století jich bylo Plochy potřebné k dobytkářství se získaly kácením, klučením a vypalováním lesa, takže se ocitly převážně nad druhotně sníženou hranicí lesa. Provozovala se pastva v lese i v klečových porostech, která po zákazu pastvy v lese byla ještě intenzivnější. Po úplném zničení pásma kosodřeviny se na hřebenech objevily rozsáhlé pastviny a louky; na nich selektivním vypásáním kvalitnějších rostlin a intenzivním sešlapáváním půdy vznikly druhotné smilkové hole. V některých polohách byla horní hranice lesa značně snížena. Obyvatelé hor též sbírali různé léčivé rostliny, často s kořeny, někteří z nich i pro komerční účely. V roce 1563 navštívil oblast u pramenů Labe dvorní lékař císaře Rudolfa II., P. A. Mathioli, který odtud ve svém herbáři uvádí česnek hadí, šíchu a kuklici horskou. Stav lesů i hospodaření byly na jednotlivých velkostatcích sice na rozdílné úrovni (nejhorší Maršov, střední Vrchlabí, nejlepší Harrachov), ale koncem roku 1800 se začalo se systematickou obnovou lesů i usměrněnou těžbou, na které se stále značnou mírou podílely různé kalamity. Krkonoše leží na rozvodí mnoha řek a jsou proto důležitou pramennou oblastí. Důsledkem špatného hospodaření v lesích byly katastrofální povodně v roce 1882, 1883, 1897 a , které napáchaly značné škody. Vznikly zemní laviny a skalní proudy (mury) na svazích Plání, Stohu, Luční hory, Kozích hřbetů a jinde. Proto se přistoupilo od roku 1897 k rozsáhlému hrazení bystřin a zalesňování v pramenných oblastech, hlavně klečí. Dodnes tvoří dominantní kryt krajiny hlavně les. Během doby však došlo ke značné změně dřevin v LVS smrkobukovém a bukosmrkovém;byl téměř zcela zlikvidován buk a jedle a na jejich místě vznikly rozsáhlé smrkové monokultury. Ve smrkovém pásmu se výrazně zhoršil genofond smrku, který dnes svým habitem a větvením většinou neodpovídá drsnému horskému klimatu, je během vývoje porostu silně poškozován a snadno podléhá přírodním kalamitám (sníh, vítr). Druhová skladba dřevin je uvedena v tabulce 7. Tab. 7: Zastoupení dřevin v % (PRŮŠA, 2001) SM JD BO MD KOS Jehl. BK JV BR OL JR List. Přirozená skladba 54,9 12,4 7,6 74,9 22, ,5 0,1 1,7 25,1 Cílová skladba 74,5 3,2 9,3 87,0 11,9 1,1 13,0 Současná skladba 874 0,3 0,1 0,8 6,1 94,7 3,6 0,5 0,8 0,4 5,3 Vývoj lesa do značné míry závisí i na půdních podmínkách, tj. na půdním druhu a na půdním typu. Podle rekonstrukce přirozených lesních společenstev (typů) zaujímají v zonálním uspořádání od úpatí hor malou plochu jedlové bučiny (4 %), největší zastoupení mají smrkové bučiny do 900m n. m. (41 %) a menší bukové smrčiny (25 %). Tedy téměř polovinu plochy mají společenstva s původně značným zastoupením buku, méně jedle, kde jsou dnes smrkové monokultury. Klimaxové smrčiny zaujímají značnou plochu (25 %) z toho rozvolněné a zakrslé porosty jeřábových smrčin 15 %. Klečový LVS, který zahrnuje i dnešní smilkové hole, má 10 % plochy. 21

22 5. Materiál a metody zpracování 5.1 Popis hodnocených lokalit a terénní práce Zkusné plochy, kterých je celkem 30, se nachází na jihozápadním (JZ), jižním (J), jihovýchodním (JV) svahu Černé hory (1299 m n. m.) a jihozápadním (JZ), jihovýchodním (JV) a východním (V) svahu Světlé hory (1244 m n. m.) nebo jsou na,,rovině (R), což jsou plochy, které nemají žádnou převládající expozici, či jsou mírně nakloněny k severu (S). Zkoumané plochy se nacházejí v rozmezí nadmořských výšek m n. m.. Jedná se o plochy, které se nachází na návětrné a z části i závětrné straně těchto dvou hor a nachází se jak na jejich strmých svazích skoro na vrcholcích, tak i na strmých svazích jejich úpatí či v zářezech údolí. Porosty byly vybírány dle věku a to nad 70 let a dále pro jejich vzájemné porovnání, i dle stejných edafických kategorií. Terénní práce probíhaly od poloviny měsíce července do poloviny měsíce srpna. Na každé ploše bylo hodnoceno 20 stromů, u kterých byly hodnoceny pomocí dalekohledu základní charakteristiky podle CUDLÍNA A KOL. (2003). Základní informace popisující jednotlivé plochy dle LHP 2003 jsou uvedeny v tabulce 8. Výběr stromů v porostu byl proveden tak, že byl vybrán středový strom a od něhož se postupovalo ve tvaru spirály, plocha má výsledně tedy víceméně kruhový tvar. Hodnocené stromy (dle hodnotících znaků uvedených níže), byly vybírány v přibližně stejných délkových intervalech, cca od 10 m do 25 m, dle možností pro pozorování korun. Hodnocené stromy jsou, pokud to bylo možné, charakteristické pro daný porost. Jednotlivé stromy byly označeny pořadové číslem dřevařskou křídou, středový strom navíc ještě číslem monitorovací plochy. Při hodnocení stavu koruny jsem použil dalekohled 7 x 50. Zjištěné údaje jsem zapisoval do předtištěných tabulek (viz příloha 1), dle níže uvedených kritérií určených pro zápis do těchto tabulek. 22

23 Tab. 8: Popis jednotlivých ploch dle LHP 2003 Číslo plochy Porost Nadmořská výška (m n. m.) Věk Dřevinná skladba porostu v [%] Lesní typ Pozn.1 Zakmenění AVB smrku Objem středního kmene smrku (m 3 ) Expozice plochy Pozn D SM 100 7K ,51 V-ČH 2 108C8/2b SM 95, MD 5 6S ,66 V-SH 3 108D12/1b SM 100 7S ,02 V-SH 4 108F9/1b SM 100 7K ,52 V-SH 5 108F11/1a SM 100 7K V-SH 6 110C SM 100 6N ,53 JZ-SH 7 110A SM 97, BK 3 6K ,75 JZ-SH 8 111F SM 100 7K ,42 JV-ČH 9 112E SM 100 7K ,55 J-ČH B SM 100 7K ,59 JZ-ČH A SM 100 7K ,61 J-ČH B SM 100 7K ,43 JZ-ČH B13/1b SM 100 7K ,82 JZ-ČH B SM 100 8K ,20 JZ-ČH C SM 100 (8G3) 8K A SM 100 (6F1) 6V B SM 100 (6F1) 6V A12/ SM 97, BK 2, MD 1 (6V9) 6S ,43 J-ČH ,86 J-ČH ,00 JZ-ČH ,25 J-ČH F SM 97, MD 3 6K ,14 R-ČH C13/1c SM 96, BK 4 6A ,49 R-ČH A12/2b/ SM 80, MD 20 (6V9) 6S ,07 J-ČH A SM 99, MD 1 7K ,38 J-ČH C SM 100 7K ,43 J-ČH A SM 99, BK 1 6K ,45 JV-ČH C10/1b SM 80, BK 16,MD 3, BR 1 6K ,13 J-ČH C SM 100 6K ,85 JV-SH B8a SM 100 6K ,49 V-SH E SM 100 8T ,24 R-ČH D8a SM 98, Br 2 6K ,33 V-SH C11/1b SM 96, JD 1, BK 3 6S ,57 (S)-ČH 23

24 Pozn.1: V kolonce lesních typů jsou u některých porostů napsány dva lesní typy - lesní typ napsaný v závorce je lesní typ uvedený v LHP a lesní typ napsaný bez závorky je ten, který sice není uveden v LHP, ale daná plocha se v něm dle mapy lesních typů nachází. Pozn. 2: ČH Černá hora, SH Světlá hora, jihozápadní - JZ, jižní - J, jihovýchodní - JV, jihozápadním - JZ, východní - V svah, R - (plocha kde nelze stanovit převládající sklon), (S) na jižním straně Černé hory plocha mírně nakloněna na S - sever. 5.2 Metodika habituálního monitoringu Ve vybraných porostech nad 70 let byly založeny trvalé kruhové výzkumné plochy s parametry ploch ICP-Forests reprezentující zkoumané porosty. U reprezentativního počtu stromů, v našem případě 20 na každé ploše, byly pomocí dalekohledu hodnoceny základní charakteristiky podle ICP-Forests a stupeň transformace struktury koruny (CUDLÍN et al, 2001). Nejprve bylo hodnoceno sociální postavení stromu a typ větvení. Koruna byla rozdělena vizuálně na tři části: horní - juvenilní část, střední produkční část a spodní saturační část. U horní části koruny byl hodnocen její tvar a typ vrcholu. U produkční části byla hodnocena především celková defoliace, defoliace primární struktury, procento sekundárních výhonů a typy poškození, podle nichž byly potom stromy na ploše zařazeny do pěti stupňů transformace koruny. U stromu byl sledován výskyt žloutnutí, reznutí, poškození na kmeni a také případné kvetení či výskyt šišek. Popis všech hodnocených znaků a jejich označení v zápisech z jednotlivých porostů (viz Příloha 1) je uveden v tabulce 9. Tab. 9: Metodika hodnocení stromů Sociální postavení 1. nadúrovňový 2. úrovňový 3. vrůstavý 4. podúrovňový 5. podúrovňový potlačený Typ větvení 1. hřebenovitý 2. kartáčovitý 3. deskovitý přechody např: 1 - (2) genetický přechod mezi hřebenovitým typem a kartáčovitým (převládá hřebenovitý) 1 (2) transformační přechod mezi hřebenovitým typem a kartáčovitým (převládá hřebenovitý) 24

25 Vícerák 1. vrcholový 2. korunový 3. kmenový 1 vrcholový dvoják 1/3 vrcholový troják 1/3, 2 vrcholový troják, korunový dvoják 1/3, 2/3 vrcholový troják, korunový troják Části koruny V procentech výšky stromu měřeno od vrcholu k dolnímu okraji sekce koruny. Tvar horní části koruny 1. normální 2. široká 3. úzká 4. nepravidelná - zlom 5. se suchým vrcholem 6. náhradní 7. jednostranná - vlajková možné přechody např: 1-(2) - normální až široká, převládá normální Typ vrcholu 1. normální 2. zkrácený 3. suchý 4. ohnutý 5. zlomený možno uvézt více symbolů např: 1,4 - normální ohnutý možné přechody např: 1-(2) - vrchol normální až zkrácený, převládá normální normální až zkrácený, žádný typ není převládající Celková defoliace Uvádí se v procentech s krokem 5% Defoliace primární struktury Uvádí se v procentech s krokem 5% Typy poškození 1. vrcholové 2. periferní 3. okno 4. odkmenové 5. mozaikové 6. rovnoměrné 25

26 vrcholové poškození - suchá horní část koruny (nazahrnuje vrcholové zlomy) periferní poškození - jehlice chybějí na koncích větví, bez jehlic jsou všechny primární výhony a veškeré zelené jehlice vyrůstají již na výhonech sekundárních podvrcholové poškození - jehlice chybí na větvích těsně pod horní částí koruny odkmenové poškození - chybí jehlice na výhonech ve střední části koruny (jehlice na polovině větve blíže ke kmeni) mozaikové poškození - nestejnoměrná defoliace v rámci produktivní části koruny rovnoměrné poškození - stejnoměrná defoliace v produktivní části koruny Stupeň transformace hodnotí se produkční část koruny 0 - koruna netransformovaná až velmi slabě transformovaná 1 - koruna mírně transformovaná 2 - koruna středně transformovaná 3 - koruna silně transformovaná 4 - koruna úplně transformovaná 0 = procento sekundárních výhonů <20 %; u větví II. řádu menší odkmenové nebo mozaikovité poškození 1 = procento sekundárních výhonů %; zřetelně patrné odkmenové nebo mozaikovité poškození 2 = procento sekundárních výhonů %; začínající periferní poškození, často podvrcholové poškození, většinou v kombinaci s odkmenovým nebo mozaikovitým 3 = procento sekundárních výhonů %; převládající periferní poškození, někdy vrcholové poškození, často v kombinaci s výše zmíněnými typy poškození 4 = procento sekundárních výhonů 100 %; periferní poškození u všech větví produkční části koruny, často v kombinaci s výše zmíněnými typy poškození Zlomy 1. vrcholový 2. korunový 3. kmenový Zaznamenávají se i zlomy staré. 1 vrcholový zlom 1/2, 3 dva vrcholové a jeden kmenový zlom 1/2, 2/3 dva vrcholové a tři korunové zlomy Žloutnutí Barevné změny v koruně projevující se žlutým zbarvením, udává se v procentech z celkového objemu asimilačního aparátu 0 - žádné barevné změny dále po 5 %, tj. 5 % = 5, 10 %=10 atd. 26

27 Hnědnutí reznutí Barevné změny v koruně projevující se světle hnědým, hnědým, červeným až rezavým zbarvením zbarvením, udává se v procentech z celkového objemu asimilačního aparátu 0 - žádné barevné změny dále po 5 %, tj. 5 % = 5, 10 %=10 atd. Šišky Zaznamenávají se zralé šišky v celé koruně 0.5 do 5-ti šišek 1. šišky jen ve vrcholu (do 20) 2. šišky i pod vrcholem (nad 20) 3. velké množství šišek v celé koruně Kvetení Zaznamenávají se květní šištice, nezralé šišky v celé koruně 0.5 do 5-ti šišek 1. šišky jen ve vrcholu (do 20) 2. šišky i pod vrcholem (nad 20) 3. velké množství šišek v celé koruně Poškození kmene V procentech obvodu kmene na jeho bázi. 0 strom bez známek poškození 1 strom slabě (mírně) poškozený 2 strom středně poškozený 3 strom silně poškozený 4 strom suchý nebo hynoucí Na základě indikátorů fází reakce stromů na komplexní působení stresových faktorů (CUDLÍN et al, 2003) je možno zjistit, zda již došlo k překročení vnitřní tolerance stromů, k významnému poškození asimilačního aparátu, jak dlouho přibližně probíhá průběžná regenerace poškozovaných výhonů a zda převažují stromy s převládajícím vývojovým trendem degradačních či regeneračních procesů. Následným krokem je umístění hodnocených stromů do stresového schématu (obr. 2), což nám umožní si udělat názornou představu o dosavadní reakci porostu na komplexní působení stresových faktorů v uplynulém období. 27

28 Obr. 2: Stresové schéma průběh reakcí stromů dle různých scénářů (CUDLÍN et al, 2001) Hraniční hodnoty celkové defoliace, defoliace primární struktury a procenta zastoupení sekundárních výhonů, podle kterých byly jednotlivé stromy zařazeny do stresových fází, jsou uvedeny v tabulce

29 Tab. 10: Indikátory kritických fází reakce smrku ztepilého na komplexní působení stresových faktorů na úrovni stromu (CUDLÍN et al, 2003) Průběh reakce na synergické působení stresových faktorů Celková defoliace Indikátory na úrovni stromu Defoliace primární struktury Procento sekundárních výhonů Doplňující charakteristika Stresové fáze Překročení stresové tolerance - > 50% - A, B, C Významné poškození asimilačního aparátu - 80% - Období překročení vnitřní tolerance stromu (převažují defoliační procesy) % a 65% > 65% a < 80% 40% 50% - 80% 60% Uschlé terminály většiny větví prvního řádu v produkční části koruny Překročena stresová tolerance stromu Překročena stresová tolerance stromu Strom s významným poškozením asimilačního aparátu C A I B I C I Období cyklické regenerace výhonů (kontinuální nahrazování defoliovaných primárních výhonů výhony sekundárními) - 40% - 40% 65% 65% > 65% a < 80% > 65% a < 80% > 40% > 50% > 50% > 65% Překročena stresová tolerance stromu Překročena stresová tolerance stromu A II B II - 40% 80% 80% > 60% 80% Strom s významným poškozením asimilačního aparátu C II Regenerace (převládnutí regeneračních procesů nad degradačními) 35% 65% > 50% Překročena stresová tolerance stromu 35% > 65% a < 80% > 65% 35% 80% 80% Překročena stresová tolerance stromu Strom s významným poškozením asimilačního aparátu A III B III C III + Vyčerpání (ztráta schopnosti nahrazovat defoliované výhony) 40% 100% 95% Strom s nulovým adaptačním potenciálem C III - 29