5. TŘÍDA. Jirásková Pavla 2000/2001 PASPORTIZACE TŘÍDY

Transkript

1 5. TŘÍDA Jirásková Pavla 2000/2001 PASPORTIZACE TŘÍDY Pro výzkum herního folklóru jsem si vybrala třídu V. A na jedné základní škole v Praze. Třídu navštěvovalo 21 dětí, 12 dívek a 9 chlapců. Všichni učitelé, se kterými jsem se setkala, považovali tuto třídu za dobrou. Oceňovali jednotný kolektiv a také všeobecnou snahu a píli. Třídní učitelka mi vysvětlila, že po příchodu jedné cizinky (dívka z bilingvální rodiny) v pololetí, se vztahy ve třídě poněkud změnily. Začaly se vytvářet uzavřenější skupinky. Tuto změnu samozřejmě nemohu posoudit, nicméně mně se třída jevila jednotně a bez zásadních konfliktů. Pozorováním dětí o přestávkách a při hodinách jsem získala základní představu o fungování skupiny. Využila jsem též možnosti pracovat s dětmi jednu vyučovací hodinu. Shodou okolností to byl též poslední den před školním výletem, a tak byly děti vstřícné. Doplnily můj seznam her a navíc odpověďmi na otázku koho bych si vzal(a) s sebou na opuštěný ostrov jsem získala představu o jejich preferencích. V tomto ohledu byly jejich odpovědi velice zajímavé, protože jak chlapci, tak i dívky ve značném počtu dávali hlas spolužákovi H. Ten však ve třídě nevystupoval jako vůdce. Her se účastnil, ale nebyl součástí jádra chlapecké skupiny, která byla většinovým iniciátorem. Domnívám se, že byl třídou takto signifikantně ohodnocován díky jiným vlastnostem, než je starost o pobavení celého kolektivu. Je jasné, že ve věku let si děti uvědomují, jaké lidské hodnoty a dovednosti jsou potřeba pro přežití na opuštěném ostrově. Pro lepší pochopení této situace by bylo třeba delšího času stráveného se třídou a samozřejmě i komplexnějšího dotazníku. Přestože jsem většinu času třídu pozorovala, při této společné hodině se všechny děti (až na jednu dívku) ochotně účastnily práce a bez problémů komunikovaly. Většině her jsem přiřadila pracovní název, hry s původním jménem jsou označeny.

2 Sociogram Lukáš Michal Radim Petr Pavel Josef Standa Jan Hans Tereza Johana Linda Paty Anežka V. Veronika G. Lenka Petra Veronika N. Andrea Anežka K. Geňa Na základě jednoduchého dotazníku s otázkou koho bych si vzal/a s sebou na opuštěný ostrov a rozhovorů s třídní učitelkou, jsem mohla sestrojit sociogram vztahů ve třídě. Na první pohled je patrné, že existuje poměrně velká a jednolitá skupina chlapců. Tato je pak největším organizátorem a zdrojem třídní zábavy a života. Z ní se rekrutují menší skupinky chlapců, kteří hrají různé hry. Nepovšimla jsem si, že by např. některá dvojice byla výrazněji aktivnější a iniciativnější, než zbytek skupiny, či že by přímo jedné dvojici příslušela jedna hra.

3 Mimo tuto skupinu jsem postavila chlapce jménem Hans. Podle pozorování nebyl až tak součástí tohoto chlapeckého hard core, ale v dotazníku vyšly najevo celkové třídní sympatie k tomuto chlapci. Nejen skupina chlapců, ale též velké množství dívek (v porovnání s jinými jmény) vybíralo Hanse. Dozvěděla jsem se, že tento drobný chlapec dokáže hájit zájmy třídy, stejně jako ji stmelovat dohromady. Poněkud stranou chlapecké skupiny stojí Lukáš, který je též častým terčem vtípků a provokování. Na druhou stranu jím chlapci nepohrdnou při zápolení ve hře piškvorky. Lukáš ve své pozici není úplně nevinně, on sám dokáže značně provokovat spolužáky, a to o přestávkách i v hodinách. Dívčí část třídy je znatelně roztříštěnější. Určitými vůdkyněmi je šestice dívek (resp. dvě uzavřené dvojice a dvě jednotlivé dívky; vzájemné vztahy nejsou významné), která se nejvíce vztahuje k chlapcům. Tyto vztahy jsou vzájemné, skupina chlapců též tyto dívky zmínila v dotazníku. Tyto dívky obecně dávají přednost starším chlapcům pro sociální kontakty. Z dotazníku však vyplynulo i značné uznání pro spolužáky. I z pozorování je jasné, že právě tyto dívky hrají s chlapci smíšené hry. Dále je zde dvojice, která se vztahuje k oblíbenější dvojici dívek. Tento vztah je však jednostranný. Významnou roli ve třídě hraje Geňa, cizinka, která svým příchodem v pololetí způsobila větší rozdrobenost dívčí společnosti. Některá děvčata se pak více upnula na chlapeckou část třídy. Geňa zřejmě tuto situaci způsobila svým nefér chováním při snaze získat co nejdříve přízeň třídy. Je pochopitelné, že nově příchozí do již velmi dobře strukturované třídy (všichni se dobře znají), má velmi nelehkou pozici. Geňa v dotazníku nejprve zapsala preference dvojici Linda a Paty (přerušovaná čára), ale nakonec tuto volbu uzávorkovala a napsala: Anežka V., abych se s ní usmířila. Poslední skupinkou je trojice, která své preference vyjadřovala pouze vlastním členkám. I z pozorování vyplynulo, že tyto dívky nemají mnoho kontaktů se zbytkem třídy a jejich trojice žije vlastním životem. Nikdo ze zbytku třídy jim nedal preference. Zároveň jsem nezaznamenala žádné negativní signály. Zdá se, že tato skupina si spokojeně funguje vedle hlavního dění třídy, aniž by byla v opozici. SEZNAM HER 1. Fotbal 2. Shazování ze židle 3. Tleskání 4. Sado maso 5. Učební okruh 6. Čmáraná 7. Šermování 8. Hra na housle 9. Boj karate 10. Piškvorky 11. Na Lunetiky 12. Honěná 13. Na zloděje 14. Kombinovaná honěná 15. Tancování 16. Módní přehlídka

4 POPIS HER 1. Fotbal Hráči: 3 chlapci, 2 proti jednomu; Pomůcky: guma; ořezávátko; bačkora; pomeranč; Herní pole: zadní část třídy, prostor za lavicemi; jako brána slouží výklenek ve zdi či určitý úsek pod topením; čas hry - přestávka; Pravidla: jeden hráč se postaví do brány, další je útočník a třetí je obráncem. Útočník se přes obránce snaží dát gól. Jakmile se mu to podaří, jde on bránit, z bývalého obránce se stane útočník a z brankáře obránce. Takto se střídají dokud nezazvoní/nepřestane je to bavit/nepřijde učitel(ka) mající službu o přestávce/nepřidá se další hráč. Idea hry: nejde o samotné nasbírání co nejvíce gólů, ale o okamžité přelstění obránce a brankáře. Hraje se se všemi proti všem. Zatímco v jedné hře je spolužák spojencem, tvoří tým, v následující hře bude protivníkem. V trojčlenné sestavě ani nelze vytvořit družstvo na více her. Cvičí se zde obratnost a kombinační myšlení. Hře přidává na zajímavosti fakt, že učitelé neradi tuto činnost vidí a tudíž neustále hrozí, že někdo ze sboru přijde a celé utkání ukončí. Podobné hry: při větším počtu hráčů (4 a více) se utvoří dvě zhruba stejně silná družstva a hraje se regulérní fotbalový zápas. Ten bývá ukončen obdobně jako předchozí. V tomto však již zcela jasně jde o vítězství družstva. 2. Shazování ze židle Hráči: 2 chlapci; Pomůcky: vlastní těla hráčů, jedna židle; Herní pole: třída, židle u lavice; doba hry přestávka; Pravidla: jeden hráč zasedne spolužákovi místo. Toho úkolem je vetřelce dostat pryč. Vetřelec však sedí na židli ve velice relaxované poloze (jako hadrový panáček) a nijak majiteli práci neusnadňuje. Majitel židle tedy musí vetřelce zvednout a sundat. Hra končí odstraněním vetřelce a vyzískáním židle nazpět. Idea hry: důležitým momentem je obhájit si své území, své teritorium. Cvičí se zde jak síla, tak i schopnosti absolutně uvolnit veškeré kosterní svalstvo. Mohou se zde objevovat prvky dominance a submisivity, potřeba obhájit si své postavení. Podobné hry, situace: na podobném principu jsou založena různá bojová umění, kde se však zápasníci musí striktně držet pravidel a také vstupují do hry oba dva dobrovolně. 3. Tleskání Hráči: 2 dívky, zřídka chlapci; dvojice mohou být homogenní i smíšené; Pomůcky: vlastní těla hráčů; Herní pole: třída, chodba; čas hry přestávky; Pravidla: dvojice (většinou děvčat) si stoupne čelem proti sobě. Začnou pomalu

5 vytleskávat do svých i partnerčiných rukou určitou sadu rytmů. Dotýkají se nejen rukou, ale i vlastních ramen, boků a kolen. Tuto sadu následně opakují, ale ve zrychleném rymu. Nadále zrychlují, dokud jedna z nich nesplete posloupnost tleskání. Tím hra končí. Obvykle se hraje ještě nejméně jedna hra. Idea hry: principem je umět si zapamatovat posloupnost pohybů a mít je natolik zautomatizované, že se dá do určitého stupně zvyšovat tempo. Tato hra asociuje rituální tance archaických národů. Podobné hry: obdobné vytleskávání může být doprovázeno básničkou či písničkou. Tato děvčata některé doprovodné říkanky též znala, ale nepoužívala je. 4. Sado maso Hráči: 2 osoby, dvojice homogenní i smíšená; Pomůcky: vlastní těla hráčů; Herní pole: třída, chodba; čas hry přestávka; Pravidla: hráči se postaví proti sobě čelem. Jeden dlaní nahoru nastav 2 prsty ukazovák a prostředník. Druhý hráč se vší silou snaží svými dvěma prsty hráče uhodit/přebít. Do úderu dává co nejvíce síly, hodně se napřahuje. Hráč přijímající ránu musí bolest vydržet. Poté se role obracejí. Hra končí, jakmile jeden z hráčů bolestí další utkání vzdává. Idea hry: hlavní význam této hry spočívá v jistém sebezapření, potlačení bolesti. Zároveň však v jeden moment přichází oba hráči na to, že úder bolí oba dva stejně. Podobné hry, situace: v moderním světě (a v naší kultuře) nejsou iniciační obřady pro tělo nijak bolestivé. V archaických kulturách musel mladý člověk podstoupit psychické i fyzické strádání. Pokud vydržel, mohl se stát členem skupiny dospělých. Je možné, že tyto děti podvědomě cítí určitý nedostatek překonávání právě fyzické bolesti. Také zde přichází zkušenost s morálkou, že za každou akcí následuje reakce. V této situaci je opravdu okamžitá a stejné intenzity. 5. Učební okruh Hráči: chlapci v počtu od 3 více; Pomůcky: učebnice; Herní pole: třída, čas hry: přestávka; Pravidla: hráči s učebnicemi v rukou velmi rychlým tempem obcházejí řadu lavic. Hrají si na závodní auta, ale současně nahlas odříkávají či předčítají látku, kterou se chtějí naučit. Jeden z nich stojí na stupínku a čas od času jednoho závodníka zadrží v depu na stupínku, aby nebyla dráha na některých místech přeplněná. Hra končí se zvoněním. Idea hry: při finálním učení a opakování těsně před písemkou je určitý závod s časem. Rychlou fyzickou aktivitou se může jedinci zdát, že více vykoná pro naučení vynaloží větší množství energie, více si toho i zapamatuje. Faktem je, že pohyb snižuje napětí, když jsou žáci ve stresu. Ve výsledku je však celá hra parodií, protože tyto dvě činnosti jsou v praxi neslučitelné a kontraproduktivní. Podobné hry, situace: poklepávání nohou či ťukání tužkou, když je člověk nervózní.

6 6. Čmáraná Hráči: 2 osoby, homogenní, ale častěji smíšené páry; Pomůcky: tužka, vlastní těla hráčů; Herní pole: třída, čas hry přestávka; Pravidla: chlapec sebere spolužačce tužku. Ta se snaží tužku dostat zpět. Při souboji se současně spolužák pokouší dívku tužkou pokreslit na rukách. Hra končí, když dívka vyzíská zpět svou tužku. Idea hry: v této hře jde opět o určitou obratnost, ale též upevňování pozic, snaha vzbudit spolužaččinu pozornost. Může mít jistý sexuální podtext. Podobné hry, situace: hra šermování má jisté shodné znaky. 7. Šermování Hráči: 2 osoby, obvykle sdílející místa vedle sebe v lavicích; Pomůcky: tužky, pravítka, vlastní těla hráčů; Herní pole: třída, čas hry hodina, přestávka; Pravidla: 2 hráči vedle sebe se začnou šermovat pravítky (tužkami). Jeden druhého se snaží špičkou tužky dotknout spoluhráčova těla, a tím ho zabít. Hra končí tímto zabitím nebo na pokyn vyučujícího. Idea hry: více než o samotný cíl (zabít protivníka) jde v této hře o zahnání nudy. I v tomto věku si děti hrají a stále používají fantazii, která jim umožní v pravítku spatřovat meč. Podobné hry, situace: obdoba této masové a velice spontánní hry je hra na housle. Jediný zásadní rozdíl je v podnětu: housle podněcuje hudby, šermování nuda. 8. Hra na housle Hráči: většina třídy, chlapci a děvčata; Pomůcky: jejich vlastní těla, občas pravítka, hudba; Herní pole: třída, čas hry: hodina, přestávka; Pravidla hry: jakmile se ze dvora školy (či jiného zdroje) ozve hudba, žáci začnou pohyby rukou a těl napodobovat hru na housle. Někdy k tomu též napodobují, či přímo provozují zpěv. Pro věrnější napodobení smyčce používají někteří žáci pravítka. Hra končí, jakmile je vyučující utne (při hodině), či je to přestane bavit/přestane hrát hudba. Idea hry: člověk a obzvlášť pak děti jakmile slyší hudbu, mají tendenci pohybovat se do rytmu. Identifikace s hudebníkem pak ještě více zdůrazňuje jakýsi uměle navozený pocit účasti. Podobné hry, situace: obdobně hra na Lunetiky, tanec.

7 9. Boj karate Hráči: 2 chlapci; Pomůcky: jejich vlastní těla; Herní pole: třída, chodba; čas hry přestávka; Pravidla: hráči stojí naproti sobě a předvádějí různé chvaty a útoky podobné bojovému umění. Jde většinou bezkontaktní boj, spíše náznaky. Hra končí, jakmile začíná tento boj být příliš fyzicky blízký a hrozí kontakt či dokonce blížení. Idea hry: slabší či menší hráč se snaží dokázat, že pomocí zvládnuté bojové techniky lze zahnat i silnějšího útočníka. Zcela jistě se do tohoto souboje promítají různé mocenské boje. Podobné situace, hry: i ve světě zvířat se často stává, že na pohled velice krutý souboj dvou samců je jen veliké zastrašování. 10. Piškvorky Hráči: 2 chlapci; Pomůcky: tužky, kostkovaný papír, vlastní těla hráčů; Herní pole: třída, lavice, čas hry přestávka, hodina; Pravidla: Dva hráči sedí u listu kostičkovaného papíru. Střídavě do něj zaznamenávají symboly (obvykle kolečka a křížky). Účelem je vytvořit bez přerušení jednu řadu pětice stejných znaků. Tím hra končí. Na začátku první hry se pomocí kámen, nůžky, papír losuje první zaznamenávající. V každé další hře začíná vítěz předchozí. U jednoho papíru se mohou střídat i dvě dvojice (o přestávce). Idea hry: úkolem je logicky myslet a též snaha anticipovat soupeřovy myšlenkové postupy. Důležitou roli hraje pozornost a soustředění. Podobné hry, situace: na podobném principu jsou též založeny hry dáma a šachy. Intelektuální souboj se svým významem vyrovná fyzickému souboji. 11. Na Lunetiky Hráči: 4 chlapci; Pomůcky: jejich vlastní těla; Herní pole: třída, prostor vzadu za lavicemi, čas hry přestávka; Pravidla: 4 chlapci si stoupnou do kroužku a za zpěvu napodobují taneční kreace chlapecké hudební skupiny Lunetic. Hra končí po několika verších písně, které si pamatují. Idea hry: cílem je na jednu stranu zesměšnit produkci hudební skupiny, zároveň však upoutat pozornost spolužaček, ze který se rekrutuje mnoho fanynek této populární skupiny. Přestože velice volně interpretované, přesto mají taneční pohyby sexuální podtext. Podobné hry, situace: určitou podobnost můžeme spatřovat ve hře módní přehlídka či tancování.

8 12. Honěná Hráči: dvojice žáků (smíšené i homogenní); Pomůcky: jakýkoli předmět, významný pro jednu stranu, vlastní těla hráčů; Herní pole: třída, chodba, čas hry přestávka; Pravidla: jeden žák iniciuje honěnou tím, že spolužákovi (spolužačce) sebere nějakou věc. Okradený(á) začne iniciátora honit. Hra končí dostižením a vyzískáním ukradeného předmětu zpět. Chlapci říkají, že holky se honěj ), ale oni též. Zdá se, že iniciátory jsou chlapci a děvčata zhruba ve stejné míře. Idea hry: hlavní důvod této hry spatřuji v potřebě pohybu, odreagování. Také se zde ukazují různé vzájemné postoje a pozice žáků jak ve třídě, tak i jednotlivců jeden k druhému. Při honěné může jedinec ukázat druhému, že výborný prospěch nemusí korelovat s fyzickou sílou. Podobné hry, situace: velice obdobné hry jsou na zloděje a kombinovaná honěná, ale podobné ideje obsahují i hry učební okruh a čmáraná. 13. Na zloděje Hráči: dvojice chlapců; Pomůcky: předmět, vlastní těla hráčů; Herní pole: třída, čas hry přestávka; Pravidla: v této hře jsou pravidla obdobná honěné, ale s tím rozdílem, že iniciátor je honěn postiženým, který nahlas křičí zloděj, zloděj. Hrají pouze chlapci. Idea hry: pomocí slova zloděj se snaží postižený získat pomoc u spolužáků a zároveň silně apelovat na morální cítění a sebepojetí iniciátora hry. Podobné hry, situace: honěná, kombinovaná honěná. 14. Kombinovaná honěná Hráči: 3 a více chlapců (dívky se občas též zúčastňují); Pomůcky: předmět, vlastní těla hráčů; Herní pole: třída, chodba, čas hry přestávka; Pravidla: tato honěná derivuje ze hry na zloděje. K honícímu se přidává další spolužák a začnou si ukradený předmět přehazovat přes třídu. Na to se přidávají další spolužáci. Hra končí, jakmile se majiteli podaří získat předmět, což je však téměř nemožné. Spíše se majitel urazí a začne být agresivní. Toto chování znechutí protihráče a předmět mu vrátí. Tato hra je zřejmě často namířena proti jednomu konkrétnímu žákovi. Idea hry: přestože s dobrým úmyslem, poškozenému se volat zloděj nevyplácí a je to kontraproduktivní. Zde se jasně ukazují spojenecké skupinky ve třídě, kdy se skupina kamarádů postaví za jednoho z nich a zlobí spolužáka, i když by to jako jedinci nedělali. Ve skupině se názor a morálka jedince stírá. Podobné hry, situace: pokud se zodpovědnost rozloží na více lidí, nikdo se k ní nehlásí.

9 15. Tancování Hráči: 2 dívky (konkrétní); Pomůcky: jejich vlastní těla; Herní pole: třída, stupínek před tabulí, čas hry přestávka; Pravidla: 2 dívky, které navštěvují taneční kroužek, předvádějí různé prvky moderního tance. Přestože se tváří, že tančí jen pro sebe, neustále kontrolují, zda třída/obecenstvo, jejich představení sleduje. Hra končí, jakmile dívky zjistí, že si jich nikdo nevšímá či je to přestane bavit. Idea hry: veřejným předváděním dovednosti, kterou nikdo jiný ve třídě neovládá, se tyto dvě dívky vymezují a podporují svou jedinečnost. Vzhledem k tomu, že jsou též blízké přítelkyně, které od zbytku dívčího kolektivu udržovaly jistý odstup, tímto tancováním výlučnost jejich přátelství potvrzovaly a zvětšovaly. Dalším momentem je sexuální podtext, objevování světa dospělých, pocit dospělosti. Podobné hry, situace: obdobně si ve třídě hrají chlapci, např. velice podobnou hrou je na Lunetiky. Rozdíl je však v publiku: zatímco chlapci si v malé skupince vystačí sami, dívky pojímají svou hru jako potenciální představení pro celou třídu. 16. Módní přehlídka Hráči: chlapci ve větším počtu (5, min. 3) Pomůcky: kus oděvu (kšiltovka apod.), jejich vlastní těla; Herní pole: třída, čas hry přestávka; Pravidla: jeden chlapec vezme kšiltovku svého spolužáka, nasadí si ji na hlavu a začne pózovat jako na focení či přehlídkovém molu. Jeho spolužáci jsou kolem a představují obdivující publikum. Hra končí, když majitel čepice tuto zabaví zpět. Idea hry: parodicky se chlapec snaží získat pozornost a tím si upevnit pozici ve skupině kamarádů. Napodobování světa dospělých a obzvláště pak světa fyzické krásy má sexuální podtext a vyjadřuje touhu po tom být dospělý. Podobné hry, situace: hra na Lunetiky vyjadřuje obdobné pocity. Lze jasně spatřovat silný vliv televizního světa, který děti přijímají a považují za reálný. ANALÝZA HRY KOMBINOVANÁ HONĚNÁ Pro podrobnější rozbor hry jsem si vybrala kombinovanou honěnou. Jak již bylo řečeno, tuto hru hrají převážně chlapci, jelikož derivuje z čistě chlapecké hry na zloděje. Kombinovaná honěná je masová hra, do které se zapojuje téměř celý chlapecký kolektiv a někdy i některé dívky. Přestože se na první pohled může zdát, že je chlapecká část třídy jednolitou skupinkou, i zde nacházíme jemnější rozčlenění. Existuje užší skupinka 7 chlapců, kteří převážně iniciují a hrají hry. Tato skupinka je však velice otevřená ostatním chlapcům a dívkám pro společné hry, což potvrzují i má zjištění v tabulkách rozdělení her.

10 Důležitým momentem této hry je, že jako jediná z mého seznamu je určitým soubojem kolektivu a jedince. Cílem škádlení a provokace je chlapec, na kterého mě několikrát upozorňovala třídní učitelka. Stěžovala si, že L. při hodinách vyrušuje, vykřikuje, pobíhá po třídě, neustále se vyptává apod. V době, kdy jsem byla ve třídě já, se L. choval vcelku nenápadně. Vysvětlením může být jak uvolněnější atmosféra díky vizi nadcházejících prázdnin, tak též jistý větší výstup s třídní učitelkou (který se stal předtím, než jsem přišla do třídy) a následné dočasné pokorné zklidnění. Je tedy možné, že třídní kolektiv touto hrou oplácí L. zlobení a škádlení. Do jiných her je L. však normálně integrován, ochotně hraje piškvorky i fotbal. Jak tedy tato hra vzniká? Honí se dva chlapci: iniciátor hry, který L. ukradl nějakou věc (drobné peníze, sešit, penál apod.) je honěn křičícím L. Jakmile přátelé iniciátora vidí, že je v úzkých (L. jej dohání, má šanci svoji věc získat nazpět), zapojí se do hry. Přehazují si předmět přes třídu, resp. si jej předávají při běhu jako štafetu. Domnívám se, že v tuto chvíli již tolik nejde o samotné zlobení L., jako spíše o zachování hry a naplňování kombinačních schopností při honění. Jakmile je zapojen do hry velký počet hráčů a je jasné, že jakákoli snaha L. je marná, začnou hráči vstupovat do riskantních situací. Naznačují, že ukradený předmět L. vracejí, nechávají majitele, aby se dostal do blízkosti svého artefaktu jen proto, aby v zápětí mohli věc předat spoluhráči. Tato fáze hry je pro všechny hráče napínavá a velice zábavná. Naproti nim však L. dochází velice brzy trpělivost a začíná být agresivní. Tím se hra zanedlouho ukončí a L. je jeho předmět navrácen. Nicky Hayesová tento jev nazývá fenomén posunu k riskantnosti, znamená to, že skupinová rozhodnutí byla daleko riskantnější než rozhodnutí jednotlivců (N. Hayesová, s. 60). Dále se zde ukazuje, že za zlobení nenese žádný účastník hry stoprocentní zodpovědnost. Walach, Kogan a Bemová (1962) tento jev vysvětlují tak, že rozdělení odpovědnosti navozuje pocit většího bezpečí, takže jednotliví členové skupiny věří, že mohou více riskovat, protože za rozhodnutí zcela neodpovídají. Autoři v této souvislosti hovoří o hypotéze difuze odpovědnosti (podle Hayesové, s Wallach, Kogan, Bemová, 1962).

11 TAXONOMIE HER Tabulka č. 1 HRA / HRÁČI KLUCI DÍVKY SPOLU DVA *KLUCI *DÍVKY 1. FOTBAL SHAZOVÁNÍ TLESKÁNÍ SADO MASO UČEBNÍ OKRUH ŠERMOVÁNÍ ČMÁRANÁ HOUSLE KARATE PIŠKVORKY NA LUNETIKY HONĚNÁ NA ZLODĚJE KOMB. HONĚNÁ TANCOVÁNÍ MÓD. PŘEHLÍD Kategorie KLUCI, DÍVKY vyznačuje hry provozované pouze daným pohlavím. Kategorie *KLUCI, *DÍVKY vyznačují hlavní iniciátory (převážné hráče) her, které jsou provozovány chlapci a dívkami dohromady. Znamená to, že nějakou hru hrají častěji např. chlapci, ale někdy se zapojí i děvčata. Nejde pak o čistě chlapeckou hru (příkladem může být hra shazování ). Pokud jsou vyplněna obě políčka kladně, znamená to, že považuji chlapce a děvčata za rovnocenné iniciátory. V tabulce č. 1 je znázorněno rozložení her a hráčů. Můžeme vidět, že her, které jsou čistě dívčí, je v tomto vzorku minimálně. Naopak většina her je iniciována chlapci, ať už pouze chlapecké, či též smíšené hry. Větší část her tvoří ty, které jsou pro dva hráče. Co nám tedy tato tabulka ukazuje? V kontextu mého pozorování celé třídy soudím, že skupina chlapců tuto třídu táhne jako celistvý kolektiv. Děvčata, vzhledem k vývojovému náskoku (tento náskok je velice patrný) mají tendence třídu opouštět, raději vyhledávají chlapeckou společnost ve vyšších ročnících. Samy tedy hry se svými spolužáky téměř neiniciují. Na druhou stranu se docela rády zapojují do aktivit, které navrhují chlapci. Vidím v tom určitý pocit jistoty s chlapci ze třídy se znají již několik let a hlavně s nimi se mohou do určité míry chovat dětsky. Zajímavé jsou údaje o hrách pro dva hráče. V seznamu jich je převážná většina. Z těchto deseti her jsou výlučně chlapecké dvě a výlučně dívčí pouze jedna. 7 her tedy hrají společně chlapec a dívka, přičemž převážně chlapci iniciují 4 hry, dívky 1 a obě pohlaví zhruba stejnou měrou iniciují 2 hry ( šermování a honěná ). Ze samotného popisu her též vyplývá, že několik je parodických. Tři z nich jsou výhradně chlapecké ( učební okruh, na Lunetiky, módní přehlídka ). Nabízí se otázka, zda si chlapci nezískávají pozornost dívek právě tímto přehráváním a humorem. Mohou v tom vyjádřit mnohem více, než kdyby byli vážní.

12 Tabulka č. 2 HRA / KATEGORIE AGON ALEA MIMIKRY ILINX 1. FOTBAL SHAZOVÁNÍ TLESKÁNÍ SADO MASO UČEBNÍ KRUH ŠERMOVÁNÍ ČMÁRANÁ HOUSLE KARATE PIŠKVORKY + (+) NA LUNETIKY HONĚNÁ NA ZLODĚJE KOMB. HONĚNÁ TANCOVÁNÍ MÓD. PŘEHLÍDKA V tabulce číslo dvě je znázorněno rozdělení her podle klasifikace Calloise. Ve většině případů se jedná o AGÓN, hry založené na soutěži. Již v mnohem menším počtu se zde objevují hry v kategorii MIMIKRY (předstírání) a ILINX (závrať). Závěrečná kategorie ALEA není v mém seznamu prvořadě zastoupena. Avšak vzhledem k faktu, že součástí hry piškvorky je též hra kámen, nůžky, papír, která je příkladem ALEA (náhoda), tuto kategorii jsem vyplnila podmínečně. Velká převaha agonálních soutěživých her značí, jaká je ve třídě dynamika. Pouze jedinou agonální hru převážně iniciují děvčata: honěnou. U zbylých her této kategorie jsou iniciátory chlapci. Na tomto zjištění není nic překvapujícího jakmile si uvědomíme způsob, kterým jsou chlapci a dívky v naší kultuře vychováváni. Chlapci mají být průbojní, soutěživí, až agresivní, děvčata jsou odmala vedena k umírněnému chování a určité submisivitě. Tabulka č. 3 HRÁČI / KATEGORIE AGON ALEA MIMIKRY ILINX KLUCI DÍVKY SPOLU *KLUCI *DÍVKY Pokud propojíme tabulku č. 1 a tabulku č. 2, získáme zajímavé údaje o charakteru her,

13 které hraje ta určitá skupina. Společné hry Agonálních her hrají chlapci a děvčata společně 7 (čísla her: 2, 4, 6, 7, 8, 10, 12, 14), z nich jsou někdy, jak již bylo řečeno, dívky iniciátorkami pouze honěné, hry číslo 12 a společnými iniciátorkami šermování. Zbylé hry na seznamu zahajují chlapci. Zvláštní pozici her v kategorii alea (náhoda) zaujímá hra kámen, nůžky, papír, součást hry piškvorky. Zde hrají společně chlapci i děvčata s tím, že převážnými iniciátory i hráči jsou právě chlapci. Je možné, že je to dáno charakterem samotné hry piškvorky, která je v této situaci cílovou hrou a tudíž i dominantní svým charakterem. V kategorii mimikry je jedinou společnou hrou hra na housle. Nespatřuji žádnou převahu v uvádění této hry, většina třídy se zapojuje spontánně. Taktéž v poslední kategorii ilinx vystupuje pouze jedna hra, kterou hrají chlapci i děvčata společně. Je jí tleskání, které častěji provozují a začínají dívky. Hry chlapců Agonální hry, které hrají výlučně chlapci, jsou čtyři. Patří mezi ně i hlučnější verze honěné, hra na zloděje. Tato hra je též zařazena do kategorie mimikry. Vedle ní jsou zde další dvě hry pouze pro chlapce. Tímto počtem mohou hry typu mimikry směle konkurovat hrám agonálním. Lze tedy zobecněně říci, že chlapci buď při svých hrách soutěží, nebo si na něco hrají. V kategorii ilinx je zastoupena jediná hra, kategorie alea je prázdná. Hry dívek Velikým překvapením je pohled na počet her, které hrají pouze děvčata. Z daného seznamu je to pouze jediná. Zatímco v kategoriích agon a alea není zastoupena žádná hra, mimikry a ilinx mají společnou jednu hru, tancování. Při mém povídání s dětmi jsem se od dívek samotných dozvěděla, že si vlastně nehrají, více si povídají nebo chodí nakupovat do automatu sladkosti, maximálně se honí. Podle mého názoru toto svědčí o určité ostentativní snaze být starší. Nejenže se díky přirozené nerovnováze liší ve vývoji od chlapců, ale samotným uvědoměním si tohoto faktu se následně chovají tak, aby tento umocnily.

14 Tabulka č. 4 HRA / KATEGORIE PAIDIA LUDUS VÝHRA PROŽITEK 1. FOTBAL SHAZOVÁNÍ TLESKÁNÍ SADO MASO UČEBNÍ OKRUH ŠERMOVÁNÍ ČMÁRANÁ HOUSLE KARATE PIŠKVORKY NA LUNETIKY HONĚNÁ NA ZLODĚJE KOMB. HONĚNÁ TANCOVÁNÍ MÓD. PŘEHLÍDKA V tabulce číslo čtyři je znázorněno rozdělení her na dětské paidia (nemají příliš jasná a striktní pravidla) a s pravidly ludus, které naopak dodržují určité jasně dané zákonitosti. Podle očekávání je lehce přes polovinu her v seznamu v kategorii dětských. Další kategorie vyznačují cíl hry: vítězství či pouze prožitek z vlastní hry. Zde je poměr 1 : 1. (Zvláštní pozici zde má hra fotbal, kde závisí na počtu hráčů.) Tabulka č. 5 HRÁČI KATEGORIE PAIDIA LUDUS VÝHRA PROŽITEK KLUCI DÍVKY SPOLU *KLUCI *DÍVKY Jakmile propojíme tabulky číslo jedna a čtyři, získáme opět nový pohled na situaci ve třídě. Společné hry Rozdělení her hraných společně a paidia a ludus, je rovnoměrné. Do kategorie paidia patří 4 hry, do ludus 5 her. Mírný náskok her s pravidly může ovlivňovat přítomnost dívek. Přítomnost chlapců na druhou stranu zajišťuje drtivou většinu soutěžních her. Těch je 7,

15 oproti pouhým 2 hrám prožitkovým. Hry chlapců Hry, které hrají chlapci samotní, jsou převážně dětské. Jsou 4 oproti pouhým 2 v kategorii ludus. Je však zajímavé, že většina jich je pouze prožitkových (5), o samotné vítězství jde pouze ve dvou hrách. Předpokládám, že tedy chlapci nemají až takovou potřebu potvrzovat si pozice v rámci své výlučné skupiny. Navzájem se nijak neohrožují a společným cílem je zábava. Hry dívek Jediná hra, která je výlučně dívčí, je tancování. Tuto lze zařadit do kategorie paidia a je čistě prožitková. Společné hry, které zahajují dívky, můžeme rozdělit do dvou kategorií: stejnou měrou jako chlapci zahajují šermování a hru na housle, což jsou hry prožitkové a v kategorii paidia. Tleskání a honěná, hry, které dívky převážně zahajují, jsou hrami o vítězství a v kategorii ludus. Zdá se, že dívky samotné preferují poněkud složitější hry. ZÁVĚR Při výzkumu herního folklóru školních dětí jsem zaznamenala několik výrazných momentů. Ve věku 11 let jsou velice markantní vývojové rozdíly mezi chlapci a dívkami. Na první pohled můžete spatřit, že dívky jsou mnohem vyspělejší. Nejen, že již nevypadají dětsky, hlavně se však chovají jinak než chlapci. Vztáhneme-li toto zjištění na hry, je pochopitelné minimum her, které dívky iniciují a hrají. Ve středu jejich zájmu jsou sociální vztahy, které navazují se staršími chlapci. Spolužáky ze třídy považují za kamarády, se kterými se nemusí stydět hrát dětské hry. Chlapci mezi sebou mají vcelku velmi dobré vztahy, a proto nepotřebují soutěžit. Soutěžní hry vedou převážně s dívkami. Zdá se, že je stále považují za obdobné partnery ke hře, jako jiné chlapce. Do velké části her dívky zapojovali, což může též ukazovat snahu se spolužačkami komunikovat na takové úrovni, kterou jsou ochotny přijímat. Samotná chlapecká skupina se ráda baví hrami, které něco či někoho parodují. Celková situace ve třídě mi připadala velice přátelská. Zároveň si již všichni velice dobře uvědomovali vlastní pozice v kolektivu. Po zadání otázky koho bych si vzal(a) na opuštěný ostrov mě velká část třídy požádala o přečtení výsledků. Vzhledem k nedostatku času a také velice jednostrannému zadání jsem tuto žádost musela zamítnout. Důležité však je, že oni sami si uvědomují určitou hierarchizaci třídy a zároveň si navzájem věří natolik, že by rádi znali tyto pozice oficiálně. POUŽITÁ LITERATURA Caillois, Roger: Hry a lidé. Nakladatelství Studia Ypsilon, Praha Hayesová, Nicky: Základy sociální psychologie. Portál, Praha 1998.