Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze Institut sociologických studií. Katedra veřejné a sociální politiky. Téma:

Transkript

1 Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze Institut sociologických studií Katedra veřejné a sociální politiky Téma: Sociálně patologické jevy spojené s migrací cizinců do ČR se zaměřením na uprchlíky a žadatele o azyl Výtah ze seminární práce autorů Miroslava Koceva a Evy Slezákové pro účely sborníku a prezentace na konferenci studentů katedry VSP Miroslav Kocev Praha říjen 2002 Eva Slezáková VSP 1

2 Anotace Seminární práce s názvem Sociálně patologické jevy spojené s migrací cizinců do ČR se zaměřením na uprchlíky a žadatele o azyl kterou autoři M.Kocev a Eva Slezáková vypracovali v rámci kurzu ATP se zabývá problematikou vzniku, projevů a možností řešení rozsáhlého spektra sociálně-patologických jevů vzniklých v důsledku rozsáhlé, převážně nelegální migrace do České republiky po roce V první části je zpracován přehled vývoje migrace na evropském kontinentua srovnány specifické přístupy některých zemí. Dále je popsán vznik, vývoj, současný stav a právní rámec migrační azylové politiky v ČR. Je konstatováno, že v období uplynulé dekády vznikla celá řada nových problémů souvisejících s růstem legální i nelegální migrace občanů cizých států pro které Česká republika přestavuje vhodný cílový stát případně strategicky vhodně položenou zemi pro další migraci. V druhé části je detailně rozpracováno nosné téma ve kterém je definičně i věcně popsána migrace jak sféra zájmů organizovaného zločinu včetně řady statistických a trendových údajů. Jsou popsány a analyzovány nejrůznější příčiny a důsledky jednotlivých druhů kriminálních aktivit organizovaného zločinu. Jsou charakerizovány a komentovány i další sociálněpatologické jevy v přímé souvislosti k migrantům a azylantům. V další čáti je vysvětlena vazba a naznačen předpokládaný vývoj migrační a azylové politiky v ČR v návaznosti na předpokládaný vstup ČR do EU a postupné přejímání ustanovení a požadavků Schengenské smlouvy. V samostatné části je uveden přehled a základní charakteristika českých i mezinárodních neziskových organizací zaměřených na pomoc azylantům a uprchlíkům s komentářem k problémům a specifikám jejich fungování v podmínkách ČR. Annotation Seminar study Pathological social aspects connected with the immigration to the ČR with special respect to refugees and asylants written by Mirek Kocev and Eva Slezáková within the Policy analysis and Policy making course, deals with the origins, characteristics and possible solutions of a wide range of patological features in the Czech society after 1990 that were caused by extensive, mostly illegal immigration. In the first part of the study an overview of migration in Europe is given and the approaches of selected countries are compared. Migration and asylum policy in the Czech Republic and its development, present state of development and legislation framework are described. It is stated that in the past decade a number of men problems occurred. These are joined with the increase of legal and illegal immigration of people aim to stay in Czech Republic or who find this country to be conveniently located for their future migration. The second part gives a detailed account on the topic of migration as a sphere of interest of organised crime. Definitions factual information statistics and present trends are provided. Different causes for individual types of organised criminal activities as well as their consequencies are described and analysed. Other pathological social aspects related to immigrants and asylants are characterised and commented on. 2

3 In the following part Czech migration and asylum policy and its development is explained in connection to the prospect of ČR joining the EU and gradual adopting the principles and requirements of the Schengen convention by the ČR. A list of both Czech and international non-profit organisations helping asylants and refugees is included and problems and/or circumstances specific for their activities in the ČR are commented on. 3

4 Úvod ke příspěvku do sborníku Vzhledem ke skutečnosti, že původní semestrální na téma Sociálně patologické jevy spojené s migrací cizinců na území České republiky se zaměřením na uprchlíky a žadatele o azyl,kterou jsme zpracovávali v rámci kursu analýza a tvorby politik měla rozsah více než 115 stran představuje následující pasáž příspěvek do sborníku pro konferenci studentů katedry VSP excerpci z této práce, ve kterém se její autoři snažili uvést zhutněnou formou všechny základní a významné výstupy a zjištění vstahující se k tématu a základním metodám použitým při jeho zpracování. Úvod Pro předmět ATP jsme si zvolili téma Sociálně patologické jevy spojené s migrací cizinců na území České republiky se zaměřením na uprchlíky a žadatele o azyl. Česká republika, respektive Česká a slovenská federativní republika /do konce roku 1992/ prošly od konce roku 1989 poměrně rozsáhlou změnou změnou společenských, politických a ekonomických poměrů a státoprávního uspořádání. Důsledkem přechodu k tržní ekonomice a parlamentní demokracii namísto direktivního komunistického řízení byla mimo jiné i zásadní změna zahraničně politické orientace naší země a způsobu ochrany jednotlivých hranic. Pro české občany vyjíždějící do zahraničí byla zrušena vízová povinnost s celou řadou vyspělých demokratických zemí a byla zrušena veškerá dřívějších jedno- či oboustranných restrikční opatření pro výjezd za hranice jako takové. Současně také došlo ke zrušení restrikčních opatření pro cestování občanů většiny dalších zemí z bývalého sovětského bloku a to jak ze zemí bývalého Společenství nezávislých států, tak ze zemí Balkánského poloostrova. V období porevolučního otvírání se světu však došlo ze strany příslušných orgánů ČSFR resp. ČR k uvědomění si některých nových rizik, které následně vzniknou v důsledku zvýšené propustnosti zejména východních hranic bez adekvátních vízových a legislativních opatření. Ta byla učiněna až v relativně nedávné době. Vzhledem k relativnímu vysokému ekonomickému standardu, politické stabilitě a rychlému směřování České republiky do evropských struktur v období posledních deseti let se pochopitelně Česká republika stala významnou cílovou respektive přechodnou stanicí pro ekonomické a sociální migrační vlny z řady zemí bývalého Sovětského Svazu a Balkánského poloostrova ale i z některých mimoevropských převážně asijských zemí. Důvodem byly nejenom primárně ekonomické snahy jednotlivých emigrantů zlepšit svou životní úroveň a najít nové možnosti pracovního uplatnění, ale také pochopitelně i reakce na řadu válečných konfliktů, které v jednotlivých oblastech, zejména na Balkánském poloostrově v posledních deseti letech probíhaly. Je pochopitelné, že problém legálního i ilegálního přistěhovalectví a emigrace sebou nese značnou ekonomickou, sociální i psychologickou zátěž pro každou cílovou i tranzitní zemi. Do hry tak vstupuje například ochrana pracovního trhu, demografické záležitosti, etnické záležitosti, regionální a státní náklady související s naplňování mezinárodních závazků České republiky týkajících se například přijímání uprchlíků žádající o azyl v České republice a v neposlední řadě je též ne nepodstatným problémem rostoucí kriminalita související s patologickými jevy, které s sebou každá migrační vlna přináší. V období závěrečné přípravy České republiky na vstup do Evropské unie též k dořešení přistupuje nutnost přejímání společné azylové politiky a politiky ochrany hranic v návaznosti na tzv. Schengenské dohody. Společně se spoluzodpovědností vyspělých států pomáhat utlačovaným, sociálně slabším či válkou pronásledovaným obyvatelům některých částí nejen Evropského kontinentu ale i Asie a Afriky. Ze širokého spektra problémů vázaných na legální a nelegální migraci cizinců do České republiky v posledních deseti letech jsme se ve vlastní studii zaměřili na sociálně patologické jevy tj. jevy, které ve svém důsledku vedou ke vzniku rozsáhlé a různorodé trestné činnosti, počínaje problematikou nelegálního převádění cizinců, vyhledávání zaměstnání (na černo), přes prostituci až po podporu šedé ekonomiky a neplacení daní a vznik mafiánských struktur atd. Dlouholeté zkušenosti západoevropských a zámořských států dokazují, že uprchlictví a migrace vstupují jako významný vnější intervenční faktor do sociálně strukturálních vazeb společnosti. Podněcují vznik nových a zostřují již existující ohniska napětí. Právě proto bývají uprchlíci a žadatelé o azyl jak v sociologické, tak i v kriminologické a kriminalistické 4

5 literatuře označováni jako rizikový faktor. V rámci tohoto úvodu je ovšem nejprve nutné zamyslet se nad otázkou, proč je problematika spojená s migrací, ať již legální či nelegální, a otázka uprchlictví závažným veřejným politickým problémem, který v posledních desetiletích nebyl zcela nepochybně globálního charakteru, takže svými rozměry překračuje možnosti jednotlivých národních států, pokud jde o tvorbu politik zaměřených na jeho řešení. Tato problematika splňuje všechna kritéria, která teorie veřejné politiky stanoví pro charakteristiku veřejného politického problému, tedy: 1. Otázky spojené s legální i nelegální migrací a uprchlictvím se zcela jistě dotýkají významného počtu lidí ve společnosti a to v celé řadě oblastí: sociálního zabezpečení, bezpečnostní oblasti, ekonomiky, zdravotnictví, školství, kultury atd. 2. Většinu problémů, které jsou s migrací a uprchlictvím spojené, nelze řešit snadno a rychle, neboť jak již bylo řečeno, svými rozměry překračují hranice národních států. Výjimkou by teoreticky mohla být radikální opatření typu opětovného vytýčení nějaké nové železné opony či uzavření hranic státu, ovšem toto řešení již v dnešním globálním otevřeném světě patří zřejmě definitivně do historie. 3. Jistě existuje více přístupů k této problematice, od těch radikálních, zmíněných v předchozím odstavci, přes restriktivní a represivní opatření uplatňovaná ovšem v rámci demokratických pravidel s cílem migraci a uprchlictví maximálně snížit a omezit, popř. politiku širší přeshraniční a mezinárodní spolupráce zaměřené spíše na preventivní opatření v této oblasti, až po liberální přístup více méně podporující většinu forem legálního přistěhovalectví a postupnou integraci migrantů do společnosti, bez ohledu na to, zda se tak děje z politických, ekonomických či pracovních důvodů. Rozhodně také nelze bez hlubší analýzy jednoznačně říci, který z naznačených přístupů je lepší a který horší, snad s výjimkou toho radikálního. Viděno ovšem z širšího, zejména mravního a etického hlediska, při hledání přístupů k dané problematice se zde dostávají do konfliktu některá přirozená práva a zájmy. Mezi ius naturale, tedy mezi práva vyplývající z lidské přirozenosti, odedávna patří právo na svobodný pohyb a pobyt, možnost změnit své bydliště i zemi, ve které jedinec žije. V dobách, kdy člověk poprvé dosáhl vývojového stupně homo sapiens, nebýval trvale připoután na jedno místo, k jedné oblasti. Rodiny i celé kmeny a rody podle potřeb i několikrát za rok měnily místo svého pobytu, v závislosti na přírodních podmínkách, roční době, možnostem uživit se na daném teritoriu i z hlediska nebezpečenství, která se mohla na daném místě vyskytnout. Desítky, ba stovky tisíc lidí putovalo z místa na místo, přes hory, řeky i údolí, neboť v tehdejších dobách ještě neexistovaly hranice, státy, ba ani města. Tak tomu bylo v dobách, kdy v lidském společenství platila výhradně práva přirozená, tedy práva spočívající na apriorních principech lidského bytí. Později, kdy vývoj lidstva dospěl dále a vznikla potřeba vytvořit a kodifikovat právo pozitivní, došlo paradoxně s rozvojem civilizace, tj. s vznikem měst i států a s rozvojem zemědělství a obchodování i k prvním omezením přirozených práv lidských. Mezi nimi bylo i právo na svobodný pohyb a pobyt. Jedinec byl připoután k půdě, ke své vesnici, obci či městu, později samozřejmě i k vládcům, pánům či dokonce těm, kteří ho jako otroka či nevolníka vlastnili. Přirozené lidské právo na svobodu pobytu a pohybu se tedy od té doby stalo výsadou, která se pojila a dodnes ještě v některých zemích pojí s občanstvím, majetkem či stavem. Po pádu železné opony se začátkem 90.let minulého století zdálo, že nastává zlatý věk demokracie, plného respektování lidských práv a společné mezinárodní spolupráce s cílem odstranit zbývající globální problémy. Brzy se ovšem vynořila celá řada rizik, kterým se buď do té doby s ohledem na souboj dvou supervelmocí a vojensko politických bloků nevěnovala taková pozornost, popř. vznikla právě jako jeden z důsledků konce studené války. Jsou to taková regionální i globální rizika, jako jsou lokální a občanské války, náboženské a národnostní konflikty, rozdíly mezi tzv. Severem a Jihem, otázky spojené s ochranou životního prostředí a vyčerpáváním přírodních zdrojů planety a kromě dalších i rizika spojená s migrací, ať již jde o migraci politickou či ekonomickou, uprchlictví v důsledků válečných a národnostních konfliktů atd. Jedno z přirozených lidských práv, tj. právo na svobodu pohybu a pobytu, resp. ius asyli se opět dostalo do konfliktu se zájmy některých států a nadnárodních společenství na ius intercessionis prostřednictvím ius legis ferendae právě proti stále stoupajícím vlnám migrantů a uprchlíků z nejrůznějších částí světa. Je zde tudíž jinak řečeno konflikt zájmů, tj. mezi zájmy jednotlivých států, které jsou 5

6 buď cílovou, popř. transitní zemí migrantů a uprchlíků, na zachování bezpečnosti, sociálního i etnického smíru, zaměstnanosti vlastních občanů a v neposlední řadě i vlastního ekonomického blahobytu s přirozenými zájmy a právy lidí na to vést šťastný a bezpečný život, slušně bydlet, vzdělávat sebe a své děti, pracovat za odpovídající mzdu a v neposlední řadě i na zachování toho práva, které je např. v naší Listině základních práv a svobod vyjádřeno v článku čtrnáctém odstavci prvním. Naše země směřuje do společenství evropských zemí, které důsledně zastávají principy demokracie a ochrany lidských práv. V podstatě ve všech členských zemích tohoto společenství, tj. EU, žijí dnes velké skupiny obyvatelstva různé národnosti nebo etnického původu. Země EU si již dlouho uvědomují, že řešení problematiky spojené s migrací těchto národnostních a etnických skupin není v silách jednotlivých národních států, ale že je nutné vytvořit ucelenou strategii vyrovnání se s důsledky minulé i budoucí migrace. Vznikla tudíž celá řada orgánů EU, které se systematicky zabývají analýzou řady jevů s migrací spojených a připravují projekty týkající se vztahů mezi komunitami. O některých z nich bude řeč v následující kapitole. I v České republice tudíž musíme pochopit, že daná problematika již překročila rámec provádění operativních opatření a činností zaměřených na pomoc migrantům a uprchlíkům, jak se tomu dnes u nás děje, ale že je třeba přistupovat k tomuto veřejnému politickému problému komplexně. To znamená, že musíme přijmout obdobný přístup, jako je tomu v EU, kde se pro to vžil velmi výstižný výraz "community relations". Tento termín zahrnuje veškeré vztahy mezi domácím obyvatelstvem zemí EU a různými etnickými skupinami nebo skupinami migrantů a uprchlíků. Autoři této studie se domnívají, že lze vyjmenovat několik premis, které by měly být základem jak pro analýzu dané problematiky, tak i pro následnou tvorbu přesvědčivé a účinné politiky "community relations" v České republice. 1. Každá země EU, a v budoucnu se toto bude stále více týkat i ČR, si musí být vědoma skutečnosti, že většina imigrantů a uprchlíků zůstane natrvalo v hostitelské zemi. Tito lidé se tudíž musejí stát plnohodnotnými partnery při vytváření multi-kulturní společnosti. Jinak řečeno - imigranti by neměli být pokládáni za separátní a problematickou skupinu, jako je tomu do značné míry i zásluhou masových sdělovacích prostředků u nás, ale spíše za integrální součást společnosti jako celku. 2. Veřejný sektor, jeho orgány a úřady, jak centrální, regionální i místní, hrají rozhodující úlohu při tvorbě a rozvoji politiky vztahů mezi komunitami. 3. Všem legálním imigrantům a uprchlíkům, kteří žádají o azyl, by měl zákon zaručovat stejné příležitosti a současně zamezovat všem formám jejich diskriminace, zvláště pak zabraňovat možnostem jejich zneužívání ze strany různých kriminálních struktur /= organizovaným zločinem, mafiemi apod./. 4. Integrace těchto skupin do společnosti by se měla dít formou pozitivního přístupu, tj. zejména rozvojem jejich smyslu pro pocit sounáležitosti s jejich novou společností. 5. Do politiky vztahů mezi komunitami je žádoucí v co největší míře zapojit kromě veřejného sektoru i ostatní sektory, tedy občanský /neziskové organizace/ i soukromý /zejména podnikatelskou sféru/. Kapitola 1: Vývoj a charakteristika současného stavu migrační a azylové politiky v Evropě a v ČR po roce Vývoj migrace v Evropě po 2. světové válce a přístupy vybraných západoevropských zemí k migrační a azylové politice Jak již bylo naznačeno v úvodu, celá lidská historie je poznamenána populačními pohyby všeho druhu - velmi často jako důsledek válek, náboženských či etnických konfliktů, hladomorů a nemocí, hospodářských krizí apod. Ani v Evropě tedy není migrace, která se začala zvyšovat hlavně po 2. světové válce, žádným novým jevem. Determinanty, které ovlivnily zejména v 50. a 60. letech minulého století v Evropě nárůst migrace, a to jak z 6

7 politických důvodů, tak z velké části i imigrace z ekonomických důvodů, lze pro účely této studie rozdělit do několika oblastí: a) 1. a zejména 2. světová válka /= násilné odsuny národností a etnik, masové útěky obyvatelstva před postupujícím nepřítelem.../ b) post-koloniální migrace související s rozpadem koloniální soustavy, který začala ve velkém od 40.let 20. století a vrcholil v 60. letech /= zejména z bývalých francouzských a britských závislých území/ c) uprchlické vlny ze zemí tzv. "socialistického tábora" /= důsledek výstavby"železné opony", násilného potlačení nespokojenosti obyvatelstva těchto zemí v Německu, Polsku, Maďarsku i Československu.../ d) rozvoj západoevropské ekonomiky v 50. a 60. letech na straně jedné a hospodářské krize, nezaměstnanost a nižší životní úroveň zejména v zemích jižní a jihovýchodní Evropy na straně druhé /= příliv tzv. "gastarbajtrů" a následně i jejich rodin a příbuzných/ V 70. letech došlo v zemích západní Evropy k hospodářským problémům v souvislosti s ropnou krizí v roce Toto vedlo k růstu nezaměstnanosti a tudíž i ke snížení potřeby pracovních sil. Vstup migrantů na území těchto zemí byl stále více omezován a ti, kteří v průběhu 50. a 60. let přišli, byli systémem nejrůznějších pobídek a zvláštních bonusů podporováni v návratu do svých mateřských zemí. V některých státech také docházelo k napětí mezi původním obyvatelstvem a imigrantskými komunitami. Nicméně migranti nejevili žádné valné nadšení z možnosti návratu do zemí svého původu - byli již příliš etablováni v hostitelských zemích. Získali zde často slušně placenou práci, časem mohli přivézt i svoje rodiny a příbuzné a tudíž je perspektiva "staronových" začátků doma z důvodů pracovních, finančních, sociálních i kulturních příliš nelákala. Většina z migrantů tedy zůstala na místě, ačkoli západoevropské země rozhodně nepatřily mezi ty státy světa, které pokládají dlouhodobou imigraci za součást své politiky /jako tomu bylo např. v Austrálii, Kanadě či na Novém Zélandu/. Začátkem 80.let se imigrace ustálila na relativně přijatelné úrovni, a to jak ze zemí tzv. "socialistického tábora", tak z rozvojových států či bývalých kolonií. Rozhodně nelze hovořit o masivních vlnách, jako tomu bylo např. v 60. letech. Ke konci tohoto desetiletí ovšem křivka imigrantů začala znovu stoupat, což se nově dotýkalo i jihoevropských zemí, zvláště Itálie a Španělska. V minulosti právě lidé z těchto států houfně odcházeli za prací a lepším životem do Francie, Německa, Velké Británie či do Severní Ameriky, nyní se sami tyto země staly cílem imigrantů, zejména z rozvojových států a jejich bývalých kolonií. Objevily se také nové způsoby, jakým se imigranti snažili svůj pobyt legalizovat. Především vzrostl počet lidí požadujících politický azyl. Nešlo přitom pouze o skutečné politické uprchlíky ze zemí postižených občanskou válkou, etnickými nebo náboženskými konflikty či zpoza ještě stále existující "železné opony". Řada imigrantů, které k jejich cestě vedly výhradně ekonomické důvody, prostě zneužila institutu azylového řízení k tomu, aby se vyhnula imigrační kontrole. Dalším způsobem "legalizace" pobytu nové vlny imigrantů byly sňatky mezi potomky první vlny imigrantů z 50. a 60. let a jejich partnery a partnerkami z jejich původních zemí. Imigrační úřady západoevropských zemí postupně dospěly k závěru, že v řadě případů se svatby konají jen z toho důvodu, aby bylo možné obejít některá nařízení omezující imigraci. Většina vlád zemí západní Evropy proto postupně zostřovala svá opatření na omezení přílivu žadatelů o azyl či kvóty zahraničních pracovníků. To mělo ovšem za následek, že pohled veřejnosti se na danou problematiku změnil - zejména skuteční uprchlíci již nebyli vnímáni jako pronásledované oběti, ale jako skrytí ekonomičtí imigranti. S pádem "železné opony" rapidně vzrostla migrace lidí ze zemí střední, východní a jihovýchodní Evropy. Z velké části šlo o legální imigranty, tj. skutečné politické uprchlíky např. z bývalé Jugoslávie zmítané v první polovině 90.let občanskou válkou, nebo se jednalo o příliv etnických Němců z bývalé NDR do západní části nyní sjednoceného Německa. Skutečností ovšem je, že v souvislosti s politickou a hospodářskou transformací zemí bývalého socialistického bloku a s ní spojenými ekonomickými a sociálními problémy stále rostla především hospodářsky motivovaná migrace. K tomu se připojil další nová trend - migrace vysoce vzdělaných lidí z rozvojových zemí /např. z Indie, zemí jihovýchodní Asie atd./. To sice není na první pohled z hlediska hostitelských států tak negativní jev, ovšem pro mateřské rozvojové země může tento "odliv mozků" představovat velké problém. A tento jev se dotýká i některých bývalých socialistických zemí, jako jsou země Společenství nezávislých států, Bulharsko, Rumunsko a další. Když se k těmto fenoménům připojil fakt, že část imigrantů 7

8 vůbec neprojevovala snahu snažit se svůj pobyt legalizovat např. prací, ale rovnou se zapojila do kriminálních struktur v hostitelské zemi, které velmi často fungují jako uzavřený svět založený právě na etnickém a národnostním principu /= ruská, ukrajinská, čínská a mnohá další kriminální uskupení/, nelze se divit, že se veřejné mínění v západoevropských zemích stále více obávalo pokračující imigrace, což vytvořilo velmi příhodné podmínky pro nárůst rasistických a xenofobních hnutí. Typickými příklady může být nárůst popularity Le Pena ve Francii či nověji Haidera v Rakousku, pokud zůstaneme u politických hnutí působících na legálním základě a na oficiální politické scéně. Vlády západoevropských zemí byly tedy nuceny reagovat na problémy ve vztazích mezi komunitami, které vyvstaly v jejich zemích v souvislosti s novými migračními pohyby v 80. a zejména v 90.letech minulého století. Zpočátku se však jednalo o nekoncepční a nekoordinované reakce na nejpalčivější problémy, které se objevily, aniž by byla vypracována ucelená koncepce řešení této otázky. Počáteční nekoordinovanost a absence společné politiky států západní Evropy byla zapříčiněna rovněž tím, že některé z těchto zemí byly k možnosti trvalé migrace přistěhovaleckých komunit otevřenější, než ostatní. Jako příklady lze uvést státy s koloniální minulostí - Velkou Británii, Francii, Nizozemí s Portugalsko. Migranti z jejich bývalých ámořských kolonií měli valnou většinou slušnou znalost kultury dané země a především ovládali jazyk. Jejich integrace byla tudíž po této stránce usnadněna. Naopak státy, jako je např. Německo, Švýcarsko nebo Švédsko, měly malou nebo vůbec žádnou koloniální minulost a byly tudíž v jiné situaci. Příliv velkého počtu migrantů ze zahraničí a jejich rodin u nich tudíž vyvolal problémy, se kterými se dosud nesetkali. Je zřejmé, že imigrační politiky jednotlivých evropských zemí i přístupy těchto států vůči svým etnickým menšinám se odlišují. Společné mají všechny země to, že dříve či později musely uznat za nezbytné věnovat zvýšenou pozornost problematice vztahů mezi komunitami. Ve Velké Británii k tomu došlo dříve, v Německu o něco později, zatímco severské země tento problém pocítily až v 80. a 90. letech. V posledním období jsou již i státy, které dříve patřily spíše mezi ty, z nichž jejich občané migrovali do zahraničí, nuceny rovněž vytýčit politiky v oblasti imigrace a vztahů mezi komunitami. Jde o Itálii, Španělsko, Portugalsko, Řecko a Kypr. Tyto země ovšem mají situaci o to složitější, že na rozdíl od států s letitou zkušeností s fenoménem imigrace, v nich žije velký počet imigrantů bez příslušného právního statusu, tj. bez povolení, neregistrovaní. Ti se pokud možno vyhýbají jakémukoli kontaktu s oficiálními institucemi, takže veškeré pokusy úřadů o nějakou politiku či integrační program se nemohou dotknout poměrně významné části "nelegálních" migrantů. Tyto problémy nových imigračních zemí se podle mínění autorů této práce do jisté míry shodují i s problémy, které musí v souvislosti s migrační a azylovou politikou řešit i Česká republika. Ta se totiž právě v tomto období ocitla v přechodné fázi mezi zemí, ze které se spíše migruje do ciziny, resp. tranzitní zemí a státem, který je cílem imigrantů. Zejména s blížícím se vstupem do EU se pak ČR musí stále více vyrovnávat s obdobnými otázkami v této oblasti, jako se vyrovnávaly či stále vyrovnávají Itálie, Španělsko či Řecko. Skutečně prvním praktickým krokem k jednotné imigrační politice členských zemí Evropské unie však byla až Schengenská smlouva. Jejím cílem bylo vytvoření předpokladů pro svobodný pohyb občanů signatářských zemí a postupnému odstranění vnitřních hranic mezi členskými státy. V této smlouvě, která byla podepsána v Schengenu, se Belgie, Francie, Lucembursko, Německo a Nizozemí zavázaly, že postupně odstraní hraniční kontroly na společných hranicích a zavedou svobodu pohybu pro všechny osoby, které jsou občany signatářských členských států Schengenské smlouvy nebo občany ostatních členských zemí EU byla pak těmito pěti zeměmi podepsána Prováděcí úmluva k Schnegenské smlouvě, která zakotvuje konkrétní podobu a garance pro realizaci svobody pohybu mezi signatářskými zeměmi. Prováděcí úmluvu musí ratifikovat parlamenty členských zemí, neboť obsahuje ustanovení zaměřená na zabezpečení kontroly pohybu osob překračujících hranice, policejní přeshraniční spolupráci v oblastech pátrání a sledování a další opatření, která doplňují příslušné národní právní normy členských zemí. K první pětici členských zemí Schengenské zóny se později připojily Itálie (1990), Španělsko a Portugalsko (1991), Řecko (1992), Rakousko (1995), Švédsko, Finsko a Dánsko (1996). Island a Norsko jsou přidruženými účastníky této Prováděcí úmluvy. Velká Británie s některými opatřeními týkajícími se dané problematiky nesouhlasila a tudíž není signatářskou zemí. Schengenská smlouva a její Prováděcí úmluva spolu s rozhodnutím a prohlášením Schengenského výkonného výboru vytváří tzv. Schengenské acquis. Při přípravě Amsterodamské smlouvy bylo rozhodnuto začlenit Schengenské acquis do práva Evropské unie s platností od , protože se dotýkají oblasti, která je jedním ze základních předpokladů pro 8

9 jednotný trh v EU, tj. volného pohybu osob. Rada ministrůčlenských zemí přijala opatření k implementaci Schengenského acquis. Rozhodla o tom, že část z nich bude zařazena pod novou Hlavu 4, nazvanou Vízová, azylová, přistěhovalecká a jiné politiky vztahující se k volnému pohybu osob Smlouvy o Evropském společenství, a část bude spadat pod Hlavu 6, vymezující policejní a justiční spolupráci v trestních věcech Smlouvy o Evropské unii. Právní začlenění Schengenského acquis do práva EU bylo doprovázeno i integrací institucí. Rada ministrů převzala pravomoci Schengenského výkonného výboru a generální sekretariát Rady převzal agendu Schengenského sekretariátu. Přehled vývoje imigrace v Evropě se zaměřením zejména na Evropskou unii lze shrnout do několika tezí, které se pokusí vystihnout současný stav evropské migrační politiky: 1. Ačkoli se politiky jednotlivých evropských zemí v oblasti imigrační, azylové politiky i politiky vztahů mezi komunitami stále více či méně odlišují (tj. některé státy přistupují k imigrantům liberálněji než jiné, které kladou důraz zejména na kontrolu a omezování imigrace), od druhé poloviny 80. let minulého století převládlo zejména v členských zemí EU poznání, že bez koordinované spolupráce v této oblasti jsou problémy spojené s danou problematikou z dlouhodobého hlediska jen obtížně řešitelné. 2. Ve většině západoevropských zemích převládlo poznání, že integrace imigrantů do společnosti a rozvoj dobrých vztahů mezi komunitami je proces dlouhodobý, vyžadující aktivní opatření zejména ze strany hlavních garantů této politiky, tj. orgánů veřejné správy. 3. K aktivním opatřením, kterými orgány veřejné správy jednotlivých evropských zemí přistupují k řešení dané problematiky, patří zejména: legislativní opatření pro zajištění rovnosti příležitostí pro všechny obyvatele a zejména pak zabránění diskriminace imigrantských a etnických komunit, podpora zaměstnanosti a vzdělávání imigrantů a etnických skupin, přizpůsobování veřejných služeb potřebám multietnické společnosti a trvalá snaha o ovlivňování široké veřejnosti s cílem vytvořit u ní pocit sounáležitosti, tolerance a pozitivního přístupu k imigrantským a etnickým komunitám. 4. Podmínkou pro další pokračování evropské integrace, zejména v oblastech hospodářské a obchodní spolupráce, svobodného pohybu pracovních sil i postupného zrušení hranic a pohraničních kontrol mezi členskými státy Evropské unie je důsledné naplňování ustanovení Schengenského acquis ze strany jednotlivých signatářských zemí, zejména pak pokud jde o implementaci Prováděcí úmluvy k Schengenské dohodě Česká migrační a azylová politika v první polovině 90. let 20. století Po listopadových změnách na podzim 1989 došlo k otevření hranic tehdejšího Československa vůči okolnímu světu, zejména pak zemím západní Evropy. To přineslo jednak nové možnosti pro domácí obyvatelstvo, pokud jde o svobodu pohybu a pobytu, cestování i pracovní uplatnění v některých sousedních státech /byť v tomto případě s jistými omezeními/, a pochopitelně i zvýšený příliv příslušníků jiných států na naše území. Na tyto skutečnosti musela reagovat i česká veřejná správa, ať již šlo o nutnost přijetí zcela nových právních norem, které by upravovaly oblasti migrace na našem území, podmínky pobytu cizích státních příslušníků, pohraničního a přeshraničního styku s okolními i styku se vzdálenějšími zeměmi, režim na státních hranicích a mnohé další. Situace byla v mnoha ohledech zcela nová, neboť předchozích 40 let byla politika související se styky Československa s vnějším světem jak známo velmi restriktivní, dogmatická a lze říci, že byla vedena do jisté míry jako obrana a ochrana před potencionálním ohrožením zvnějšku. Samozřejmě, že v různých obdobích uplynulých 40 let, byla tato politika zmírňována či naopak zpřísňována namátkou lze uvést krátké období tzv. pražského jara v roce Nicméně zřejmě není sporu o tom, že předchozí komunistická moc pohlížela na oblasti související se styky s vnějším světem, ať již šlo o možnosti cestování domácího obyvatelstva, režim na státních hranicích či migraci cizinců na naše území, zejména z hlediska potencionálních možností většího či menšího ohrožení bezpečnosti státu a socialistického zřízení. To se také odráželo jak v tehdy platné právní úpravě, pokud jde např. o podmínky, za kterých mohl čs. občan vycestovat do ciziny, tak i z hlediska působnosti úřadů a orgánů, které se danou problematikou zabývaly. Šlo kromě ministerstva zahraničních věcí a vlády převážně o ozbrojené složky státní moci, jako bylo ministerstvo vnitra a jemu podřízená /v praxi však 9

10 někdy nadřazená/ Státní bezpečnost, jejíž součástí byla jistou dobu i Pohraniční stráž, dále pak armáda a policie. A. období před rokem důraz na restriktivní, omezující politiku v oblasti migrace a styků s vnějším světem na základě ideologických doktrín komunismu o vnějším ohrožení států světové socialistické soustavy ze strany kapitalistických zemí a z toho vyplývající potřebě mít tuto sféru pod totální, zejména bezpečnostní kontrolou - zájem tehdejší komunistické moci na tom, aby byly styky našich občanů s nesocialistickou cizinou co nejvíce ztíženy a omezeny, hlavně z důvodů obav z možnosti emigrace některých z nich, resp. z toho, že se nakazí liberálně kapitalistickým myšlením či podlehnou pozlátku tržní ekonomiky - omezení a kontrola, pokud jde o migraci cizích státních příslušníků na naše území, ačkoli šlo v převážné míře o turistické, poznávací a pracovní pobyty, neboť dlouhodobě či trvale žijící cizinci či jejich komunity se na našem území před rokem 1989 prakticky nevyskytovaly - rozhodujícím kritériem, podle kterého se v této oblasti rozhodovalo, byla ideologická dogmata vládnoucí komunistické strany, která vycházela z principu obklíčení světové socialistické soustavy nepřátelskou či přinejmenším nedůvěryhodnou cizinou, principu uzavřenosti socialistického tábora a z principu ochrany území a obyvatel před všemi škodlivými vnějšími vlivy, které již byly v předchozích řádcích naznačeny B. období po roce změna politického systému, přijetí principů demokracie, právního státu a základních lidských práv a svobod; z toho vyplývající liberalizace a rušení většiny omezujících a kontrolních opatření, která již byla v této práci uvedena - ve veřejném zájmu se ocitá potřeba opětovného návratu naší země do společenství demokratických a hospodářsky prosperujících států, především zemí západního světa; z toho pak plyne důraz na maximální znovuotevření se světu ve všech sférách života společnosti - tato změna politických priorit má bezpochyby podporu velké většiny naší veřejnosti bez ohledu na politickou příslušnost či orientaci; lze říci, že jen málo politických rozhodnutí učiněných po roce 1989 politickou reprezentací země mělo hlavně zpočátku tak bezvýhradnou podporu, jako tomu bylo právě v oblastech styků našeho státu s vnějším světem - jsou opomíjeny, resp. v tehdejším euforickém porevolučním období ještě nejsou veřejně prezentovány některé rizikové faktory a jevy, které ať již v krátkodobém či dlouhodobém výhledu tuto změnu politické orientace v této oblasti, tedy zejména liberalizaci a uvolnění styků dosud uzavřeného státu s vnějším světem, nezbytně doprovázejí Právní předpisy upravující problematiku migrace cizinců: - zák. č.1/1991 Sb., Ústava ČR; v ní pak Hl.1, čl. 12 /= o nabývání a pozbývání státního občanství/ zák. č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod; zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky zák. č. 325/1999 Sb., o azylu zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení zák. č. 216/1991 Sb., o cestovních dokladech a cestování do zahraničí - zák. č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky sdělení MZV č.208/1993 Sb., o sjednání Úmluvy o právním postavení uprchlíků a protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků 10

11 V těchto právních předpisech byly především vymezeny některé základní pojmy, které jsou pro danou oblast důležité. Nebude podle názoru autorů od věci uvést alespoň ty nejvýznamnější, neboť byly či budou v této analýze opakovaně užívány. cizinec = fyzická osoba, která není státním občanem České republiky uprchlík = osoba, která se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů azylant = cizinec, kterému byl udělen azyl podle zákona o azylu, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu cestovní doklad = a) cestovní pas, b) diplomatický pas, c) služební pas, d) cestovní průkaz totožnosti, e) cizinecký pas, e) jiný cestovní doklad na základě mezinárodní smlouvy, jíž je ČR vázána azylové zařízení = přijímací středisko, pobytové středisko a integrační azylové středisko prohlášení o azylu, resp. prohlášení o úmyslu požádat o azyl = projev vůle cizince, z něhož je zřejmé, že hledá v ČR ochranu před pronásledováním státní integrační program = program zaměřený na pomoc azylantům při zajištění jejich začlenění do společnosti, jeho součástí je i vytvoření předpokladů pro získání znalostí českého jazyka a zajištění bydlení hraniční přechod = místo vymezené mezinárodní smlouvou, určené pro překračování státních hranic ČR, mezinárodní letiště, nebo prostor mezistátního vlaku a paluba lodě mezistátní osobní nebo nákladní lodní přepravy v době, kdy je v tomto prostoru prováděna hraniční kontrola hraniční kontrola = kontrola cizince provedená na hraničním přechodu v souvislosti se zamýšleným nebo již uskutečněným přechodem státních hranic ČR bezpečená země původu = stát, a) v němž státní moc dodržuje lidská práva, b) který jeho občané neopouštějí z důvodů pronásledování pro uplatňování politických práv a svobod, rasových, náboženských, národnostních důvodů či pro příslušnost k určité sociální skupině, c) který ratifikoval a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a svobodách, d) který umožňuje činnost právnickým osobám dohlížejícím na stav dodržování lidských práv bezpečná třetí země = stát, ve kterém cizinec pobýval před vstupem na území jiného státu, není jeho občanem a do kterého se může tento cizinec vrátit a požádat o udělení postavení uprchlíka podle mezinárodní smlouvy přechodný pobyt = časově omezený pobyt cizince na území státu trvalý pobyt = časově neomezený pobyt cizince na území státu krátkodobé vízum = oprávnění cizince ke vstupu a časově omezenému (krátkodobému) pobytu na území státu dlouhodobé vízum = oprávnění cizince ke vstupu a časově omezenému (dlouhodobému) pobytu na území státu Jako nejpodstatnější jevy spojené se znovuotevřením se České republiky okolnímu světu po 11

12 roce 1989 vymezit následující: - zvyšuje se počet cizinců na našem území, a to jak osob s trvalým, tak i dlouhodobým pobytem, popř. žadatelů o status azylanta; toto je výrazně determinováno některými domácími i zahraničně politickými událostmi, jako bylo rozdělení ČSFR, rozpad SSSR a Jugoslávie a následné válečné konflikty v těchto regionech apod. - pro stále více cizinců se stává Česká republika cílovou zemí, ať již za účelem podnikání, zaměstnání či trvalého usídlení - jsou přijaty právní předpisy upravující tuto oblast; jde především o novelu zákona o pobytu cizinců a zákon o uprchlících, rovněž vznikají přijímací střediska pro cizince atd. - až do roku 1992 chybí koncepce krátkodobého i dlouhodobého řešení této problematiky, není vypracován žádný ucelený program či strategie s prognózami do budoucna, a to především ze strany veřejné správy; politiku první poloviny 90. let ze strany těchto aktérů /= vláda, parlament, ministerstva.../ lze označit jako převážně reaktivní, tj. přistupující k řešení jevů spojených s migrací na našem území ad hoc, bez snahy aplikovat v našich podmínkách např. zkušenosti a příklady z jiných států, které již mají s migrací dlouholeté zkušenosti, jako jsou země západní Evropy - z předchozího bodu vyplývají i některé negativní následky, které se stále více začínají s migrací cizinců na našem území pojit; jde o sociálně patologické jevy, o kterých bude podrobněji pojednáno v následující kapitole 1.3. Současný stav migrační a azylové politiky v ČR - politika v oblasti integrace legálně a dlouhodobě usazených cizinců v ČR vychází z mezinárodních závazků naší země, mezinárodně uznávaných principů, standardů, zkušeností a doporučení odborných orgánů Rady Evropy a Evropské unie tyto zásady jsou východiskem pro přípravu Koncepce integrace cizinců na území ČR, která bude zaměřena především na ochranu práv imigrantů - imigrační komunity jsou pokládány za integrální a obohacující součást společnosti a za partnery při vytváření multikulturní společnosti rovnost příležitostí a přístupů je základem vztahů mezi komunitami, tj. mezi domácím obyvatelstvem a imigranty integrace je přirozeným důsledkem migrace; jde o komplexní jev, který má své politické, právní, ekonomické, sociální, kulturní, psychologické i náboženské aspekty stát přebírá odpovědnost za vytváření podmínek, které umožní participaci imigrantů na životě společnosti ministerstvo vnitra bude při koordinaci přípravy Koncepce integrace cizinců na území ČR úzce spolupracovat s ostatními orgány veřejné správy, orgány územní samosprávy, nevládními organizacemi i sdruženími imigrantů stát bude podporovat vznik, činnost a rozvoj zejména nevládních organizací, sdružení imigrantů, církevních a charitativních organizací a vytvářet podmínky pro jejich aktivní účast při integraci cizinců bude podporováno i vytváření reálného mediálního obrazu o vztazích mezi komunitami integrace legálně a dlouhodobě usazených cizinců je neslučitelná s jakoukoli formou veřejné diskriminace namířené proti imigračním komunitám Příprava a postupné zavádění této politiky i Koncepce integrace cizinců na území ČR bude probíhat podle schváleného časového harmonogramu nejpozději do konce roku 2002 Kapitola 2: Sociálně patologické jevy spojené s migrací na našem území V úvodu a první kapitole této práce se snad autorům alespoň rámcově osvětlit význam fenoménu migrace jak ve světové historii, kde se zaměřili zejména na evropské země, tak i pro naší zemi a to zejména po roce Vzhledem k účelu a rozsahu této práce už se nebylo možné zabývat např. migrací - v zámořských státech, jako jsou např. USA, Kanada či Austrálie, které mají s migrací rovněž bohaté historické zkušenosti. Komparace jejich migračních politik s politikami uplatňovanými v evropských zemích by jistě přinesla zajímavé poznatky. Nepochybně nejsou migrační jevy jen záležitostí evropských států či zemí 12

13 severní Ameriky. Mohutné migrační vlny byly a jsou zaznamenávány v afrických či asijských zemích, ať již jsou vyvolány hladomory, náboženskými konflikty či lokálními válečnými střety. Příklady miliónů imigrantů a hlavně uprchlíků z Rwandy či Afghánistánu jsou ještě jistě v živé paměti. Zde jde ovšem o migraci, která je důsledkem jevů, jako jsou války, hladomory či nemoci. My se na stránkách této práce chceme nyní chceme zabývat negativními jevy, které jsou migrací zapříčiněny. Protože v názvu této kapitoly jsou tyto jevy pojmenovány jako sociálně patologické, bude nejprve žádoucí vysvětlit, co je tímto myšleno. V sociologii či kriminologii je tento pojem vysvětlován jako jev, který se v negativním smyslu odchyluje od norem a hodnot uznávaných společností, ovšem není platným právem sankcionován. Patří sem tedy negativní společenské jevy jako jsou sebevražednost, alkoholismus, prostituce či nealkoholová toxikomanie. Negativní jevy, které naopak platnými právními normami /nejčastěji trestního práva/ sankcionovány jsou, se nejširším pojmem nazývají delikvence. Zahrnuje kromě kriminality zahrnuje i ty činy, které spáchali osoby trestně neodpovědné, tj. nezletilé či nepříčetné a rovněž přestupky a správní delikty. Kriminalita je pak pojem užší než sociálně patologické jevy či delikvence, neboť jde o souhrn činů trestných podle Trestního zákona, které byly spáchány na určitém území za určité období, ať již jde o trestné činy zjištěné či latentní. Nejširším pojmem, který vědy jako je sociologie, kriminologie, kriminalistika či trestní právo užívají, je pak asociální či protispolečenská činnost, tedy pojem zahrnující kriminalitu, delikvenci i sociálně patologické jevy. Pro účely této studie se autoři rozhodli užívat v souvislosti s negativními jevy spojenými s migrací termíny sociálně patologické jevy a kriminalita. Na rozdíl od kriminologů či sociologů ovšem sociálně patologickými jevy budou označovány i ty jevy, které jsou platnými právními normami sankcionovatelné, tedy půjde o pojem zahrnující jak trestné činy, tak i přestupky či správní delikty, ale i např. prostituci či nelegální zaměstnání. Termín kriminalita pak bude vymezovat spáchané trestné činy sankcionovatelné podle Trestního zákona, ať již zjevné či latentní Migrace jako sféra zájmu organizovaného zločinu Jak brzy vyplyne z dalšího výkladu, s migrací je kromě četných sociálně patologických jevů úzce spojen i další, dnes již také vpravdě globálnífenomén. Jde o organizovaný zločin, v jehož sféře zájmu je migrace na jednom z čelných míst. Zkoumání tohoto jevu bylo již v odborné literatuře věnováno z pochopitelných důvodů mnoho prostoru a tudíž je k dispozici mnoho definic, které tento pojem vysvětlují. Zde jsou některé z nich: Organizovaný zločin je soustavná úmyslná trestná činnost, páchaná hierarchicky členěnou zločineckou organizací, k tomu účelu ustavenou, s cílem dosahování zisku nebo vlivu bez ohledu na použité prostředky. Trochu jiná definice téhož autora uvádí: Organizovaný zločin je opakující se páchání cílevědomě koordinované trestné činnosti, jehož subjektem jsou zločinecké skupiny nebo organizace a jehož hlavním cílem je dosahování maximálních nelegálních zisků při minimalizaci rizika. Jiné vymezení tohoto pojmu vychází z toho, co je předmětem činnosti organizovaného zločinu, tj. páchání organizované kriminality. Definuje tudíž pojem organizovaná kriminalita. Organizovaná kriminalita je druh skupinové trestné činnosti, páchané organizovanou zločineckou skupinou nebo zločineckou organizací, vyznačující se dlouhodobostí, dělbou činnosti, plánovitostí a orientací na vysoký zisk nebo na získání vlivu na veřejný život. Jako čtvrtý příklad uveďme vymezení, které vychází ze subjektu a definuje tedy pojem skupina organizovaného zločinu. Jde o oficiální pojem přijatý Organizací spojených národů. Skupina organizovaného zločinu je strukturovaná skupina tří či více osob existující po určité časové období a jednající ve vzájemné dohodě za účelem spáchání jednoho či více trestných činů za účelem získání přímého či nepřímého finančního či jiného hmotného prospěchu. Významné skutečnosti týkající se nelegální migrace lze tedy shrnout takto: zejména od 90.let minulého století se stala nelegální migrace zapříčiněná politickými, ekonomickými i sociálními problémy v různých částech světa, především však v méně vyspělých zemích, významným globálním problémem fenomén nelegální migrace je nerozlučně spojen s organizovaným zločinem, neboť 13

14 z důvodů vysokých zisků z ní plynoucích tvoří jednu z nejvýznamnějších sfér jeho zájmu přes úsilí států, zejména tzv. cílových zemí migrace, o koordinaci politik, které by vedly k zabránění či alespoň omezení jak nelegální migrace, tak i aktivitám organizovaného zločinu v této oblasti, nelze v nejbližší budoucnosti očekávat nějaké konečné řešení této problematiky - s nelegální migrací se pojí kromě organizovaného zločinu i četné další sociálně patologické jevy, z nichž nejzávažnější jsou různé druhy kriminality 2.2. Nelegální migrace v Evropě a na území ČR V roce 2000 přišlo do zemí Evropské unie kolem nelegálních migrantů. Pro srovnání v roce 1993 to bylo podle odhadů jen asi lidí. Velká část z nich zejména přes balkánské země, které mají velmi propustné hranice a nedostatečné zákony postihující migraci. Migranti z afrických zemí využívají pro svůj nelegální vstup zejména do jihoevropských států území Gibraltaru. Země EU se přílivu migrantů brání zpřísňováním opatření na hranicích, restriktivní azylovou politikou a zaváděním vízové povinnosti pro občany z rizikových států. Nejednotná imigrační politika zemí EU nutí migranty, kteří zpravidla pronikají do Evropy s cílem najít práci, podávat žádosti o azyl. Ten je pak přirozeně přidělován jen nízkému počtu těchto žadatelů. Migranti nemají bez povolení k pobytu možnost legálně pracovat, což jen zhoršuje jejich situaci. Pro některé z nich tak jsou nelegální zaměstnání či v horším případě zapojení se do kriminálních struktur jediným východiskem z této situace. V tomto hraje výraznou úlohu etnický faktor, protože etnické enklávy, resp. krajanské komunity v cílové zemi jsou pro nelegální migranty většinou prvním opěrným bodem, kam se ve své nouzové situaci obracejí. Mezi těmito krajanskými komunitami existuje nemálo kriminálních skupin či zločineckých organizací, které obvykle vznikají právě na etnickém základě, a to i ty, jejichž činnost má jinak výrazně mezinárodní charakter. Pro tyto kriminální skupiny či zločinecké organizace, ať již působí v kterékoli evropské zemi, lze tedy formulovat pravděpodobnou platnost principu etnické stejnorodosti spočívající v tom, že skupina či organizace vzniká a udržuje se jako seskupení osob stejného etnického původu a i po rozšíření počtu členů, činností či teritoria působnosti si etnickou stejnorodost uchovává jádro skupiny či organizace, tj. její řídící struktury. Etnický faktor hraje rovněž významnou roli při šíření aktivit organizovaného zločinu, ke kterým patří mimo jiné i organizování nelegální migrace, z původních, mateřských zemí do cílových států, tj. hlavně zemí EU či Severní Ameriky. Na tomto místě je z důvodů stanoveného rozsahu této práce zřejmě žádoucí přejít od obecného hodnocení situace v oblasti ilegální migrace z hlediska celoevropského a soustředit se na situaci v ČR. Především je třeba definovat pojem nelegální migrace a další související pojmy tak, jak to vyplývá z platné legislativy. Nelegální migrací se rozumí případy nelegálního vstupu osob přes státní hranice na území daného státu z různých důvodů, případy nedovoleného opuštění státu, ale i případy nelegálního pobytu porušení zákonem předepsaných podmínek pro pobyt cizince. Nelegální migrací přes státní hranice se rozumí případy, ve kterých osoby /tj. cizinci nebo občané daného státu/ nedovoleným způsobem překročí státní hranice tohoto státu z různých důvodů. Porušováním pobytového režimu se rozumí případy, kdy cizinec vstoupí na území daného státu neoprávněně aniž je odhalen jeho nelegální vstup, a pobývá v zemi dál nelegálně, nebo případy, kdy sice cizinec vstoupí na území daného státu legálně, ale po uplynutí lhůty povoleného pobytu nevycestuje a pobývá dále na území daného státu bez povolení, čímž porušuje zákonem předepsané podmínky pro pobyt cizince Trestná činnost cizinců na území ČR Nejdříve je žádoucí opět vymezit některé pojmy, které budou v této podkapitole používány. Trestně stíhaní, resp. obvinění cizinci = osoby, jejichž trestní stíhání vedené podle 160 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním /dále jen Trestní řád/ bylo v daném roce ukončeno, resp. osoby, kterým bylo podle téhož sděleno obvinění z trestného činu. Obžalovaní cizinci = osoby, na které byla v daném roce u soudu podána obžaloba podle 176 Trestního řádu. 14

15 Odsouzení cizinci = osoby, které byly v daném roce pravomocně odsouzeny Do roku 1993 činil podíl cizinců mezi trestně stíhanými osobami jen něco kolem 2%. Od roku 1994 se však toto číslo trvale pohybuje kolem 6%. Pokud jde o aktuální údaje týkající se celkového počtu trestných činů spáchaných cizinci, tj. včetně trestných činů zjištěných, ale neobjasněných, resp. těch, kde trestní stíhání neproběhlo či pachatel cizinec nemohl být z nejrůznějších důvodů /= útěk, extradice, zánik trestnosti atd./ trestně stíhán, bylo v České republice v roce 2000 spácháno cizinci trestných činů. V této kriminalitě cizinců byla nejvíce zastoupena majetková trestná činnost případů /z toho bylo krádeží prostých a 923 krádeží vloupáním/, dále hospodářská trestná činnost případů, následovala násilná trestná činnost případů /z toho bylo 44 vražd a 297 loupeží/ a konečně mravnostní trestná činnost 120 případů. Nutno připomenout, že jde jen o tu část kriminality cizinců, která byla zjevná, tj. odhalená. Počty trestně stíhaných či odsouzených jsou pouze vrcholkem ledovce, přičemž nejvyšší stupněm nebezpečnosti se vyznačuje, jak již bylo konstatováno v úvodní části této kapitoly, především kriminalita spojená s aktivitami organizovaného zločinu. Jedním ze znaků organizovaného zločinu je jeho mezinárodní propojení a to znamená, že zde cizinci hrají vždy větší či menší roli podle toho, zda jde o zločinecké uskupení domácí, zahraniční či smíšené, jak o tom bude pojednáno dále. Problémem ovšem zůstává, že organizovaná kriminalita je vysoce latentní, což pochopitelně souvisí se skutečností, že jde o nejvyšší formu kriminality, zločinecké skupiny využívají konspirativní a zpravodajské metody pro utajení své činnosti, jsou dobře obeznámeni s metodami policejní práce i vyšetřování, mají k dispozici dostatek finančních prostředků a materiálně technické vybavení, které jim usnadňuje činnost i její utajování apod. Tudíž lze v našich podmínkách aktivity organizovaného zločinu pouze odhadovat. Determinanty, jinými slovy některé příčiny, který tyto aktivity umožňují, usnadňují či je podporují. Kromě zvýšené migrace na našem území, která vzrostla především za dobu samostatnosti České republiky, jde zejména o: - celkovou společenskou, politickou a morální atmosféru, která již delší dobu panuje v naší společnosti; deformované mezilidské vztahy, úplná absence či nedostatky v morálních hodnotách mnoha lidí, nedodržování základních etických principů, nedodržování či obcházení právních předpisů všeho druhu rozbujelou korupci, úplatkářství a pro Českou republiku specifický, nicméně charakteristický systém protislužeb a protekce, a to i ve vrcholných institucích politické moci nedostatek kladných vzorů, tj. osobností, které by svým chováním, morálkou i schopnostmi mohly sloužit jako příklad pro ostatní občany, a to i tam, kde bychom takové lidi přepokládali; v politice, hospodářské sféře, ve školství i v kultuře zvyšující se konzumní a spotřební orientace i závislost velké části obyvatelstva, což je navíc ještě podporováno reklamním průmyslem další determinanty, jako je nedokonalá legislativa, špatně placená veřejná správa, vžitá neúcta části lidí ke vzdělání či dovednostem jiných apod Odhad nejrozšířenějších aktivit organizovaného zločinu na území ČR se zaměřením na zahraniční a smíšené zločinecké skupiny Nejvíce jsou podle mínění dotázaných expertů ze speciálních policejních útvarů organizovaným zločinem zasaženy veřejná správa, policie, celní správa, finanční úřady, obchodní sektor, soudnictví, politika, státní zastupitelství, vězeňství a média. Nyní bude spíše žádoucí pokusit se na konci této kapitoly znovu o nastínit některé nejdůležitější teze a závěry, které z ní podle mínění autorů vyplývají. nelegální migrace na a přes území ČR, spojená zejména s převaděčstvím, ale i dalšími druhy kriminality, se postupně stala jednou ze sfér zájmu organizovaného zločinu; v současnosti osciluje mezi druhou a třetí příčkou, pokud jde o výnosy zločineckých 15

16 skupin různých národností z organizování této trestné činnosti na organizování nelegální migrace u nás se podílejí zejména čeští občané, z cizinců hlavně Vietnamci, Číňané, Arabové, Slováci, Poláci a Afghánci cílovou zemí migrantů, kteří se dostávají na naše území, jsou především Německo a Rakousko pro stále více nelegálních migrantů se ČR stává i zemí cílovou; snaží se zde prodlužovat a legalizovat svůj pobyt zejména zneužíváním ustanovení azylového zákona na zjištěné kriminalitě cizinců v České republice se nejvíce podílejí státní příslušníci zejména některých východoevropských zemí, jako jsou Ukrajinci, Slováci, Rumuni, Poláci, Moldavané, Rusové, Bulhaři atd. daleko závažnější formy trestné činnosti zůstávají většinou skryté neodhalené; sem patří především aktivity organizovaného zločinu na našem území organizované zločinecké skupiny jsou většinou smíšené, tvoří je jak naši, tak cizí státní příslušníci; část z nich však vzniká na základě příslušnosti jejich členů k etnickým komunitám žijícím na našem území, zejména jde o ukrajinské, ruské, vietnamské, čínské, arabské a albánské skupiny některé druhy kriminality mají úzkou spojitost právě s nelegální migrací; jde zejména o jsou krádeže, loupeže, vydírání, omezování osobní svobody, prostituci, ale i korupci v některých úřadech a orgánech veřejné správy kromě kriminality jsou s nelegální migrací spojeny i další sociálně patologické jevy, jako je především nelegální zaměstnávání cizinců, zejména z Ukrajiny, Moldavska, Rumunska, Běloruska, Bulharska a dalších zemí je stále více zřejmé, že problémy spojené s nelegální migrací, z nichž nejzávažnějším jsou aktivity organizovaného zločinu v této oblasti, nelze řešit jen represivními prostředky Kapitola 3.Migrační a azylova politika v kontextu Schengenské smlouvy a její Prováděcí úmluvy Je třeba zdůraznit, že vstup do Evropské unie neznamená pro ČR automaticky i členství v tzv. Schengenské zóně, tj. evropského prostoru, kde platí ustanovení schengenských acquis, pokud jde o volný režim na vnitřní a zpřísněný režim na vnější hranici. Naše země bude muset nejprve aplikovat v praxi všechna ustanovení Schengenské prováděcí úmluvy a harmonizovat s ní veškeré právní předpisy vymezují danou oblast. Teprve poté se stane plnoprávným členem Schengenské zóny. Tato ustanovení se dotýkají jak bezpečnostní, tak i migrační politiky, zejména pak oblastí: 1. Imigrace a hraniční kontroly 2. Vízové politiky 3. Připojení ČR k Schengenskému informačnímu systému 4. Azylové politiky 5. Mezinárodní a přeshraniční policejní spolupráce 6. Spolupráce v oblasti justice 7. Ostatní oblasti tyto oblasti s víceméně popisnopu charakteristikou jsou rozpracovány detajlně ve vlastní seminární práci Kapitola 4: Aktéři neziskového sektoru v ČR působící v oblasti migrační a azylové politiky 1.4. Charakteristika neziskových organizací a hlavní sféry jejich zájmu Pod pojmem neziskové organizace rozumíme organizace, které jsou institucionalizované, 16

17 soukromé, neziskové, samosprávné, dobrovolné. Typickými právními formami neziskových organizací (NO) v ČR jsou občanská sdružení, nadace, nadační fondy, obecně prospěšné společnosti, církve a jejich účelová zařízení. Z hlediska mezinárodního srovnání obecně se velikost neziskového sektoru v ČR jeví jako podprůměrná. Co se týče odvětvové struktury, větší podíl aktivit je v ČR zaměřen na oblasti kultury, sportu a rekreace a menší podíl aktivit na oblasti vzdělávání, zdraví a sociálních služeb. Z hlediska struktury zdrojů financování neziskového sektoru se ČR řadí mezi země s dominantním postavením podílu prostředků pocházejících z vlastní činnosti neziskových organizací. V oblasti péče o uprchlíky a azylanty představují neziskové organizace ve většině vyspělých zemí významného a nezastupitelného partnera vyvíjejícího v dané záležitosti značný rozsah zejména praktických aktivit. NO tedy svou činností doplňují standardní instituce a orgány státní správy do jejichž kompetence uvedená problematika spadá (ministerstvo vnitra, ministerstvo spravedlnosti, cizinecká policie, krajské úřady atd.) a současně etablované mezinárodní instituce financované ze zdrojů OSN a EU jako například Mezinárodní organizace pro uprchlíky. Výhodou NO je jejich značná pružnost v reakci na vývoj vnějších potřeb, možnost práce v terénu a nesvázanost složitými byrokratickými procedurami. Nutnou podmínkou pro jejich fungování je ovšem dostatek kvalifikovaných a pro tuto práci zapálených lidí a současně dostatečný právní rámec a finanční a daňová podpora ze strany státu a i privátních subjektů. Důležitá je též promyšlená a pozitivně orientovaná mediální prezentace jednotlivých NO a jejich aktivit, což je důležité zejména vezmeme-li například vysoký stupeň diskreditace některých ekologických hnutí v ČR, ale i jinde. Nutná je též efektivní a konstruktivní kooperace a koordinace mezi jednotlivými NO, aby nedochází k plýtvání finančními prostředky a lidskými zdroji v důsledku překrývání aktivit. Financování NO a způsob jejich řízení musí být dostatečně průhledné a kontrolovatelné a na straně druhé dynamické a pragmatické. Při rozhovoru s Mgr. Novákem - zástupcem ředitele odboru azylové a migrační politiky, mimo jiné zazněla otázka, jaká je spolupráce s neziskovými organizacemi zabývajícími se integrací cizinců, zejména azylantů, resp. žadatelů o azyl. Jeho odpovědi lze shrnout takto: Počátkem 90. let se uprchlíky zabýval jen Československý červený kříž a Česká katolická charita. Obě tyto organizace ovšem byly zkompromitovány z období komunismu. ČSČK se dodnes nevzpamatoval ze ztráty monopolu, měnili se ředitelé apod. Z těchto důvodů s nimi MV příliš nespolupracovalo. Postupně se do aktivit týkajících se pomoci migrantům, resp. uprchlíkům, zapojily další organizace z neziskového sektoru - nově vzniklé. Jde o následující organizace: - Poradna pro uprchlíky Českého helsinského výboru - Organizace pro pomoc uprchlíkům; - Sdružení občanů zabývajících se emigranty; - Poradna pro integraci azylantů - Česká katolická charita Konsorcium organizací pracujících s uprchlíky v České republice Konsorcium zahájilo svou činnost v roce 2000 v rámci tříletého projektu určeného ke sladění snah organizací poskytujících pomoc žadatelům o azyl a uznaným uprchlíkům v ČR. Tento projekt je financován z grantu Evropské iniciativy pro demokracii a liská práva Evropské komise. Členskými organizacemi Konsorcia jsou: Český helsinský výbor Poradna pro uprchlíky (PPU ČHV), Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU), Sdružení občanů zabývající se migranty (SOZE), Poradna pro integraci (PPI), Konsorcium dále spolupracuje s Českou katolickou charitou. Všechny členské organizace mají dlouhotrvající a úzké vztahy s regionální kanceláří Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), a s Evropskou radou pro uprchlíky a exulanty (ECRE). 17

18 Dlouhodobým cílem Konsorcia je vytvořit jednotný, pevný a účinný systém pro poskytování služeb uprchlíkům, zlepšení úrovně služeb, zvýšení schopnosti včas reagovat na krizové situace a změnit postoje a názory médií a široké veřejnosti Základní charakteristika nejvýznamnějších neziskových organizací v ČR, zaměřených na pomoc uprchlíkům, žadatelům o azyl, azylantům Název organizace Organizace pro pomoc uprchlíkům Český helsinský výbor poradna Pro uprchlíky Poradna pro integraci Sdružení občanů zabývajících se emigranty Cílová skupina Způsob pomoci Rozsah působnosti žadatelé o azyl a právní osoby, které poradenství, v ČR požívají sociální práce, dočasné ochrany dílny ručních hl. zaměřeno prací na ženy, děti a handicapované osoby uprchlíci žádající o azyl či povolení k pobytu osoby se statusem uprchlíka, osoby s dlouhodobým či trvalým pobytem, ostatní cizinci na území ČR uprchlíci, ale i další kategorie cizinců přicház. do ČR sociální, psychologická, právní pomoc podpora integrace právní, sociální a psychologické poradenství převážně východní Čechy celorepubli -ková převážně Praha převážně jižní Morava Místo výkonu pomoci převážně azylová zařízení v sídle společnosti hlavně azylová zařízení v sídle společnosti v terénu azylová zařízení v sídle společnosti 4.2. Interview se zástupci vybraných organizací neziskového sektoru a některými dalšími aktéry Přehled připravených otázek, které byly ústně či písemně em předány zástupcům vybraných NO: 1. Jaké nedostatky vnímáte u nového azylového zákona? 2. Domníváte se, že česká azylová politika je restriktivní a diskriminační vůči imigrantům a pokud ano proč? 3. Myslíte si, že vízová povinnost omezí nelegální přísun cizinců, kteří u nás páchají trestnou činnost? 4. Myslíte si, že rozumná azylová politika může pozitivně přispět k současnému nedobrému demografickému vývoji v Evropě? 18

19 5. Domníváte se, že je xenofobie v ČR silnější než v jiných zemích? 6. Mají mít dle Vašeho názoru ekonomičtí migranti nárok na plnoprávné občanství v krátké době nebo je nutná generační lhůta? 7. Jaká by podle Vás měla být v dlouhodobém měřítku role neziskového sektoru v oblasti imigrace uprchlíků? 8. Jaký je váš názor na fungování příslušných orgánů státní správy (cizinecká policie, jurisdikce, ministerstvo vnitra) při řešení problémů migrantů a žadatelů o azyl? 9. Jak hodnotíte přístup samospráv na místní úrovni při procesu integrace azylantů a válečných uprchlíků do standardního života na území ČR? 10. Domníváte se, že současný rozsah a intenzita působení NO v této oblasti je v ČR v současné době dostatečný? 11. Jaká je rámcová struktura financování vaší NO? 12. Jak hodnotíte spolupráci s ostatními NO? 13. Která národnost u Vašich klientů převažuje? Rozbor odpovědí i reakci na dotčené oblasti je detailně rozpracován ve vlastní studii 4.3. Mezivládní a mezinárodní neziskové organizace organizace Mezinárodní organizace pro migraci Mezinárodní organizace pro migraci The International Organisation for Migration (IOM) je mezivládní organizace s hlavním sídlem v Ženevě. Byla založena v roce 1951 a v současné době má 79 členských států a 43 pozorovatelů. IOM požívá plného statutu právnické osoby a jako subjektu mezinárodního práva jsou jí přiznávány veškeré výsady a imunity. Mise IOM v Praze si klade za cíl vykonávat migrační programy užitečné a prospěšné pro Českou republiku, migranty, kteří potřebují asistenci a relevantní osoby či entity. Programy se dotýkají zejména následujících okruhů: repatriace informační kampaně konzultace týkající se migrace technická spolupráce pomoc a asistence ADRA ADRA je mezinárodní občanské sdružení. Služby, které svým klientům poskytuje spočívají především v pomoci lidem v krajní nouzi u nás i v zahraničí, která nastala v důsledku přírodních katastrof, válečných konfliktů, hladomorů a epidemií. Dále v realizace primární sociální prevence, tj. zejména v práci s mládeží.konkrétně se ADRA se angažuje například v projektu ADRA ÚL, který se zaměřuje na získávání finančních prostředků od drobných dárců s cílem použít tyto prostředky operativně tam, kde bude pomoc nejvíce zapotřebí a při níž půjde o záchranu životů lidí v krajní nouzi. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) Tato mezinárodní organizace má za úkol chránit uprchlíky a pomáhat jim po celém světě. UNHCR bylo založeno v roce 1951 Valným shromážděním Organizace spojených národů s cílem pomoci přibližně 1,2 milionů uprchlíků, kteří se v důsledku druhé světové války neměli kam vrátit. Dnes UNHCR chrání a pomáhá více než 26 milionům lidí ve 119 zemích. Zpočátku byl mandát UNHCR omezen na dobu tří let. O půl století později ovšem UNHCR ve světě nadále aktivně působí. Současným Vysokým komisařem Organizace spojených národů pro uprchlíky je Ruud Lubbers, nizozemský ekonom a politik, který se ujal své funkce v roce Člověk v tísni o.p.s. Nadace při České televizi Člověk v tísni pomáhá lidem v krizových oblastech. Realizuje humanitární a rozvojovou pomoc, podporuje snahy o demokratizaci ve světě, zvyšuje zájem veřejnosti o dění. 19

20 Informační servis společnosti Člověk v tísni poskytuje zpravodajství a komentáře z krizových oblastí světa o válečných zločinech a vážném porušování lidských práv a informace o podmínkách uprchlíků. Fórum Ukrajinců ČR Fórum Ukrajinců je nezisková mezinárodní společenská organizace, která si neklade politický ani náboženský cíl. Členy této organizace jsou lidé různých národností a státního občanství. Fórum si vytklo následující hlavní cíle: obhajobu práv a svobod Ukrajinců; přípravu ukrajinských informačních produktů mediálního charakteru /= filmové, televizní a rozhlasové pořady apod./; monitorování ukrajinsko českých vztahů, jejich analýzu s následnou prezentací na veřejnosti; pořádání přednášek, sympozií, konferencí, seminářů a diskusí aktivity v oblastech kulturní, sportovní, vzdělávací a informační zaměřením na obyvatele ukrajinské národnosti; činnosti se založení a správu dobročinného fondu pro podporu ukrajinské menšiny v ČR spolupráci s organizacemi podobného zaměření u nás i ve svět Závěr Autoři této práce jsou si vědomi, že z pozice pouhých studentů, kteří mají vzhledem k ostatním studijním povinnostem jen omezené časové dispozice na shromáždění, zpracování a analýzu materiálů potřebných k tvorbě studie v rámci kurzu Analýza politik, nemohou v žádném případě postihnout celou šíři problematiky spojené s migrační a azylovou politikou. Mohou se jen s tématem zevrubně seznámit, prostudovat některé primární zdroje informací a hlavně si v praxi vyzkoušet některé analytické techniky a metody, což je ostatně i jedním z cílů kurzu. Tuto práci nelze označit za analýzu v pravém slova smyslu, neboť vzhledem ke složitosti tématu by na tvorbě skutečné vědecké analýzy musel pracovat celý tým daleko vzdělanějších a s danou problematikou lépe obeznámenějších odborníků, a to zřejmě několik měsíců. Autoři se nicméně alespoň v některých částech této práce vyvodit na základě shromážděných faktů, citací a statistických dat některé úsudky, resp. poukázat na příčiny, souvislosti a determinanty mezi jevy, které jsou s migrační azylovou politikou spojené. 20