CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Transkript

1 CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Bezdomovectví a návykové látky, moţnosti, limity a přístup v jednání pracovníků na azylovém domě k těmto osobám Marta Páleníková Olomouc 2013

2 CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Bezdomovectví a návykové látky, možnosti, limity a přístup v jednání pracovníků na azylovém domě k těmto osobám Téma práce: Bezdomovectví a návykové látky, možnosti, limity a přístup v jednání pracovníků na azylovém domě k těmto osobám Marta Páleníková Vedoucí práce: PhDr. Mirka Nečasová, Ph.D. Olomouc

3 Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu. V Olomouci dne

4 Děkuji PhDr. Mirce Nečasové, Ph.D. za konzultace a odborné vedení při zpracování této práce, za její cenné rady a podporu. Stejně tak děkuji mé rodině za podporu a trpělivost během celého studia. Děkuji také respondentům. 3

5 Obsah Úvod Uvedení do problematiky bezdomovectví Bezdomovectví definice Bezdomovec Bezdomovectví rozdělení Zjevné bezdomovectví Skryté bezdomovectví Potenciální bezdomovectví Příčiny bezdomovectví Bezdomovci a společnost Způsob ţivota a ţivotní podmínky bezdomovců Dopady bezdomovectví na jedince a na společnost Dopady bezdomovectví na jedince Dopady bezdomovectví na společnost Závislost na návykových látkách Závislost na návykových látkách (alkohol a nealkoholové drogy) Bezdomovectví a návykové látky Dostupná pomoc sociálních služeb - bezdomovci a lidé závislý na návykových látkách Sociální sluţby dostupná pomoc Dělení sociálních sluţeb Formy poskytování sociálních sluţeb Vyuţití ubytování na azylovém domě Sociální práce s klienty na azylovém domě Sociální práce Sociální pracovník jeho role při práci s klienty

6 5.1.2 Etický kodex sociálních pracovníků Sociální práce na azylovém domě Případová práce Individuální plánování Krizová intervence Poradenství v sociální práci Přístup orientovaný na úkoly Kognitivně behaviorální terapie Praktická část Pilotní studie Výběr respondentů Průběh sběru dat Tematické okruhy a otázky Analýza odpovědí Okruh č. 1 Metody a techniky vyuţívané pracovníky v sociální práci s klienty Okruh č. 2 Poskytování sociální sluţby klientům závislým na návykových látkách Okruh č. 3 Sociální práce na azylovém domě s klienty, kteří konzumují (případně jsou závislí) návykové látky Okruh č. 4 Moţnosti pomoci lidem závislým na návykových látkách z pohledu pracovníků Okruh č. 5 Přístup pracovníků na azylovém domě ke klientům v kontextu uţívání alkoholu nebo drog Okruh č. 6 Limity v poskytování sociální sluţby lidem závislým na návykových látkách Závěr Seznam literatury

7 Úvod Bezdomovectví je v současné době velmi probírané téma a dá se říci, ţe s tímto pojmem se většina lidí jiţ setkala. V majoritní společnosti stále převládá názor, ţe tito lidé si za svou situaci mohou sami a přehlíţí, ţe se neustále zvyšuje počet lidí, kteří jsou znevýhodněni nerovným přístupem ke zdrojům a moţnostem ve společnosti a v kontextu s návykovými látkami je to o to závaţnější. Lidé bez domova a jedinci závislí na návykových látkách tvoří typickou rizikovou skupinu. Dle zákona se jedná o osoby v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení a péči o ně vymezuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. Bezdomovectví má vliv na člověka v mnoha směrech a má dopad jak na jedince, tak i na společnost a je povaţováno za velký sociální problém. Ke zmírnění negativního dopadu pro osoby, které se ocitly na ulici, nebo jim ztráta domova hrozí, je určena pomoc, která je poskytována prostřednictvím sociálních sluţeb. Tyto sociální sluţby jsou určeny pro jedince společensky znevýhodněné za účelem zlepšení jejich kvality ţivota. Vyuţití sluţeb azylových domů, je jednou z moţností, jak mohou lidé bez střechy nad hlavou řešit svou tíţivou sociální situaci. Poskytování sociálních sluţeb na azylovém domě má však svá pravidla, která musí pracovníci i klienti dodrţovat. A to u klientů, kteří uţívají nebo jsou závislí na návykových látkách, můţe být velký problém. V odborné literatuře se problematice bezdomovectví věnuje několik autorů. Významnými autory jsou například Vlastimila Hradecká a Ilja Hradecký, z jejichţ poznatků jsem čerpala. Problematice bezdomovectví a závislosti na návykových látkách se věnuje také v několika číslech časopis Sociální práce/sociálna. Avšak problematika klientů závislých na návykových látkách v kontextu poskytování sociální sluţby na azylovém domě je v odborné literatuře popsána velmi sporadicky. Pomocí této práce chci poukázat na problematiku poskytování sociální sluţby na azylovém domě právě v kontextu závislostí. Ve své absolventské práci se zaměřuji na problematiku bezdomovectví osob závislých na alkoholu a jiných návykových látkách v kontextu poskytování sociální sluţby na azylovém domě, z toho důvodu, ţe neustále přibývá stále více osob bez domova závislých na alkoholu nebo jiných omamných látkách, které vyhledávají pomoc v tomto zařízení. Při výběru tématu mi bylo motivací to, ţe na azylovém domě pracuji pět let a s klienty, kteří mají problémy s uţíváním alkoholu, nebo drog se při své práci denně setkávám. Jak jsem jiţ uvedla, pracovník na azylovém domě je povinen 6

8 dodrţovat daná pravidla zařízení, ale zároveň by měl chápat klienty jako individuální osobnosti, které mají své problémy a starosti. Také by si měl uvědomovat, ţe klient nemusí být schopen problémy a starosti zvládat jiným způsobem, neţ jakým je alkohol nebo droga, pro některé klienty je to jediné co mají, co jim pomáhá zbavit se alespoň na chvíli starostí, zkrátka uniknout problému. Azylový dům poskytuje lidem bez domova moţnost uspokojit základní lidské ţivotní potřeby, ale uţívání omamných látek mezi ně nepatří. Lidé bez domova závislí na návykových látkách tuto sluţbu přesto vyhledávají a sociální pracovníci se v rámci svých moţností snaţí těmto lidem pomáhat a usilují o to, aby byli schopni začlenit se do společnosti. Ale stejně jako v kaţdém lidském konání, tak i v sociální práci je zásadní přístup, se kterým pracovník vstupuje do vztahu s klientem. Existuje předpoklad, ţe pracovník na azylovém domě má klientovi pomáhat a poskytnout potřebnou pomoc, aby překonal tíţivou sociální situaci, ale na jeho práci má vliv několik faktorů. Jedním z nich jsou daná pravidla zařízení, dalším osobnostní předpoklady a zvolené metody sociální práce. Cílem mé práce je tedy zjistit přístup pracovníků na azylovém domě k lidem bez domova v kontextu jejich závislostí na návykových látkách. Teoretická část je úvodem do problematiky bezdomovectví, sociální práce a omamných návykových látek, kdy první kapitola je věnována bezdomovectví a vysvětlení významu pojmů jako je bezdomovec, rozdělení a příčiny bezdomovectví. Druhá kapitola je zaměřena na vysvětlení problematiky postoje veřejnosti k lidem bez domova, jaké dopady má zjevné bezdomovectví na jedince a společnost, jaké jsou ţivotní podmínky lidí bez domova vzhledem ke způsobu ţivota, který vedou. Třetí kapitola se zabývá bezdomovectvím v kontextu závislostí na návykových látkách, především alkoholu a drog. Jaké sluţby jsou zaměřeny na poskytování pomoci lidem bez domova a závislým na návykových látkách, jaká pomoc je zde poskytována? To je otázka, na kterou se pokusím odpovědět pomocí čtvrté kapitoly, která je zaměřena na poskytnutí legislativní pomoci prostřednictvím sociálních sluţeb poskytující pomoc nejen lidem bez domova, ale i lidem bez domova závislým na návykových látkách. V páté kapitole se zaměřuji na otázku, jaké jsou moţnosti sociální práce s klienty na azylovém domě a jaká je role sociálního pracovníka, také je zde popsáno několik metod, které je moţné v rámci sociální práce s těmito klienty vyuţít. Praktická část je zaměřena na sociální práci s klienty na azylovém domě v kontextu jejich závislosti na návykových látkách, na zmapování moţností, které pracovníci v azylových domech vyuţívají při poskytování sociální sluţby, na moţný 7

9 rozdíl při poskytování pomoci klientům dle druhu uţívaných omamných látek, případné limity práce s těmito klienty v rámci zařízení a zda je poskytovaná pomoc v zařízení azylového domu dostatečná. Vzhledem k tomu, ţe tato problematika není jednoduchá, zvolila jsem metodu pilotní studie, formou dotazování pomocí telefonického a osobního rozhovoru. Pomocí této metody na vybraném vzorku respondentů zjistím, zda se daný problém ve společnosti vyskytuje. Pilotní studie nám můţe ukázat, zda toto téma má význam pro další výzkum a také si ověřím vhodnost a srozumitelnost otázek. Před rozhovorem byli všichni respondenti seznámeni s tím, o jaký výzkum se jedná a poţádáni o souhlas. 8

10 1 Uvedení do problematiky bezdomovectví Bezdomovectví vzniká z různých příčin a jeho řešení není jednoduché. Je zřejmé, ţe je to velmi sloţitý sociální problém. (Hradečtí, 1996) V této kapitole se chci věnovat vysvětlení významu pojmů bezdomovec, bezdomovectví, rozdělení a příčiny bezdomovectví. 1.1 Bezdomovectví definice Definovat bezdomovectví není lehké, jednotná definice vlastně neexistuje. Kaţdé vymezení pojmu bezdomovectví je ve svém významu nepřesné. Tímto termínem lze např. označit osoby, které ztratily nebo opustily svůj domov a osoby, které neumí řešit sloţité problémy a vyhledávají nebo přijímají pomoc. (Hradečtí, 1996, st. 27) Bezdomovectví lze také chápat jako sociální deviaci, protoţe je to vlastně odchylka od normy. Jako normu zde bereme v potaz pojmy jako je např. bydlení, hygiena apod. Bezdomovectví nelze charakterizovat pouze jako selhání jednotlivce, ale také jako selhání celé společnosti. (Průdková, Novotný, 2008, s. 12) Bezpochyby lze označit bezdomovectví jako krajní formu sociálního vyloučení a rovněţ za extrémní formu chudoby. (Štěchová, Luptáková, Kopoldová, 2008, s. 38) Bezdomovec Lidé se mohou na okraji společnosti ocitnout z různých příčin, ale jedno mají společné a to je ztráta domova a ţivot na ulici. V odborné terminologii jsou pro tyto osoby pouţívány pojmy osoby bez domova nebo osoby bez přístřeší. (Matoušek, 2005, s. 315) V naší společnosti je v současné době velmi známý a pouţívaný název bezdomovec. (Průdková, Novotný, 2008, s. 10) Je to zřejmě tím, ţe ve své podstatě to vystihuje názor, ţe ten, kdo nemá domov je bezdomovec. Majoritní společnost má představu o těchto lidech, ţe jsou to tuláci, ţebráci, opilci, kteří přespávají na nádraţí, nechce se jim pracovat, a proto jsou pro společnost přítěţí. (Matoušek, 2005, s ) Průdková, Novotný popisují bezdomovce jako osoby bez domova, které ztratily nejen střechu nad hlavou, ale tím ţe jsou bez domova, ztratily především zázemí, soukromí a pocit bezpečí. Jsou zranitelní, nemají ţádné vztahy, jsou opuštění, chybí jim sebevědomí a postrádají smysl ţivota. (Průdková, Novotný, 2008, s ) 9

11 Majoritní společnost má většinou představu, ţe bezdomovci jsou převáţně muţi, ale skutečnost je taková, ţe na ulici se ocitá také stále více ţen, avšak i matek s dětmi. Také přibývá počet rodin bez domova a naše společnost na to není připravena. Z toho vyplývá, ţe začíná být velice těţké definovat pojem bezdomovec. (Plachý, 2006, s. 4) 1.2 Bezdomovectví - rozdělení Existují tři základní formy rozdělení bezdomovectví: forma zjevného bezdomovectví, forma skrytého bezdomovectví, forma potenciálního bezdomovectví. (Hradečtí, 1996, s. 27) Kaţdý člověk je ale osobnost a individualita, kaţdý má svůj příběh a lidé bez domova mají také svůj příběh, proţívají různé situace, které nemusí zrovna zapadat do těchto třech základních kategorií bezdomovectví, proto rozlišení a definice nemusí být vţdy zcela přesné. (Průdková, Novotný, 2008, s. 13) Zjevné bezdomovectví Průdková a Novotný uvádí, ţe zjevné bezdomovectví tvoří jen nevelkou skupinu, ale je velmi nápadné, protoţe tito lidé působí zanedbaným dojmem, mají znečištěný oděv, který zapáchá, nosí velkou obuv, ţebrají, sbírají nedopalky cigaret, přehrabují se v popelnicích, stále sebou nosí zavazadla, ve kterých mají celý svůj majetek. Tímto svým chováním zjevní bezdomovci u některých lidí vyvolávají strach nebo obavy. (Průdková, Novotný, 2008, s ) Forma zjevného bezdomovectví je zřejmě nejvíc viditelná a jedná se o diskutovaný jev. Zjevní bezdomovci vyvolávají u majoritní společnosti pocity, jako je např. bezmocnost a bezradnost. (Hradečtí, 1996, s. 28) Zjevné bezdomovce lze rozdělit do několika skupin. Jednu skupinu tvoří lidé, kteří vyhledávají sociální pomoc, další menší skupina jsou lidé, kteří ţijí na ulici, protoţe chtějí být svobodní a nezávislý, také je tu skupina lidí, kteří jiţ podlehli svému osudu, jiţ nemají motivaci a potřebu začlenit se do společnosti. Jejich zájmem je hlavně opatřit si jídlo a být v teple. (Průdková, Novotný, 2008, s ) 10

12 1.2.2 Skryté bezdomovectví Existuje skupina lidí bez přístřeší, kteří z nějakého důvodu nemají trvalé bydliště, cestují z místa na místo, nevyhledávají pomoc dostupných zařízení, ať uţ veřejných nebo charitativních, nejsou nikde hlášeni, nepobírají sociální pomoc. To je bezdomovectví skryté. Tato skupina lidí je početnější, ale určit počet lidí, které lze zahrnout do této skupiny je velmi těţké. Tito lidé často putují, bydlí v pro nás nepřijatelných podmínkách např. ve squatech, sklepích, domech určených k demolici, v automobilech, kontejnerech, ve stanech. Ale v podzimních a zimních měsících někteří vyhledávají pomoc veřejných a charitativních organizací, které poskytují nocleh a ubytování. Tato zařízení mají určený limit na pobyt a proto tito lidé, zde najdou útočiště jen na krátkou dobu a opět putují z místa na místo. Ubytování v těchto zařízeních nemusí být dostupné a vhodné pro všechny např. pro ţeny s dětmi, bezdomovce s velkými zdravotními problémy, alkoholiky a toxikomany. (Hradečtí, 1996, s. 31) Do skupiny skrytého bezdomovectví jsou zahrnováni i lidé, kteří z různých důvodů nejsou klienty sociálních sluţeb. (Matoušek, 2005, s. 31) Lidé, které označujeme za skryté bezdomovce na první pohled lze velmi těţko rozpoznat, neboť se snaţí své problémy a styl ţivota skrývat. Tito lidé jsou upravení a dbají o svůj vzhled. Na jednom místě se zdrţují vţdy jen krátkou dobu, velmi často mění místo svého pobytu, a pokud vyuţijí pomoc a ubytování na azylových domech tak většinou jen v zimních měsících. Skryté bezdomovectví svým počtem převyšuje zjevné bezdomovectví. (Průdková, Novotný, 2008, s. 14) Potenciální bezdomovectví Dále jsou tu lidé, kteří sice bydlí, ale ubytování je v důsledku různých situací nejisté např. neplacení nájemného, exekuce. To je bezdomovectví potencionální. Lidé spadající do této skupiny mají různé rodinné problémy, problémy v osobním ţivotě. Do této skupiny rovněţ patří lidé, kteří budou propuštěni z různých ústavů, vězení a dětských domovů. (Hradečtí, 1996, s. 32) Potencionální bezdomovectví zahrnuje a označuje skupinu lidí, kteří jsou ohroţení ztrátou domova. (Matoušek, 2005, s. 317) Tito lidé často mají zaměstnání i 11

13 bydlení, ale ţijí ve velmi sloţitých a obtíţných podmínkách. Bývá otázkou času, kdy se ocitnou bez střechy nad hlavou. (Průdková, Novotný, 2008, s. 14) 1.3 Příčiny bezdomovectví K příčinám bezdomovectví se řadí ekonomické faktory, nezaměstnanost a nárůst chudoby, ale problematika je daleko sloţitější. Existují také jedinci, u kterých je riziko, ţe se stanou bezdomovci vyšší neţ u běţné populace. Rizikovými se stávají jedinci, kteří vyrůstali v dysfunkční rodině, nebo rodinu neměli ţádnou. Tito jedinci vyrůstali bez zájmu o svou osobu, byli podceňováni nebo zneuţíváni v rodině, případně z rodiny odebráni, vyhnáni, nebo sami rodinu opustili a toulali se. Dalším rizikovým faktorem mohou být i odlišné sociální zkušenosti u jedinců, kteří dlouhodobě pobývali v ústavech nebo léčebnách, případně byli dlouhodobě ve výkonu trestu. Dále jsou tu lidé, kteří postrádají jakékoliv sociální zázemí, protoţe nejsou schopni souţití v rodině. Tito lidé nikdy nezaloţili vlastní rodinu, nebo se jim rodina z nějakého důvodu vţdy rozpadla. Další skupinou jsou lidé, kteří mají sníţené schopnosti, tedy omezené kompetence. Příčinou u těchto jedinců mohou být nedostatky vrozených i získaných dispozic např. jsou invalidní nebo mají poruchu osobnosti. (Vágnerová, 2004, s ) Příčiny bezdomovectví je velmi zkoumané téma v příslušné odborné literatuře. Jak jiţ bylo zjištěno, tak nejčastější příčinou bezdomovectví je ztráta nebo neexistence rodinného zázemí, ztráta zaměstnání, zdravotní postiţení, psychická porucha, psychická nemoc, alkoholismus a závislost na drogách nebo na hracích automatech a v neposlední řadě návrat z vězení. (Štěchová a kol., 2008, s. 34) Hradecký uvádí, ţe bezdomovectví je potřeba posuzovat podle příčin, neţ hodnotit podle důsledků. (Hradečtí, 1996, s. 25) Lidé se mohou ocitnout bez střechy nad hlavou a bez domova z různých příčin, nelze vţdy jednoznačně určit co je příčina a poté co je následek toho, ţe se člověk stane bezdomovcem. Například nadměrná konzumace alkoholu můţe být příčinou, ţe se člověk ocitne na ulici, ale jsou lidé, kteří začali konzumovat alkohol, aţ v době kdy se ocitli na ulici bez domova a takových příkladů můţe být více. (Průdková, Novotný, 2008, s. 15) 12

14 2 Bezdomovci a společnost Bezdomovectví je povaţováno za velký sociální problém, ovlivňuje a působí na člověka v mnoha směrech a bezpochybně má dopad na jedince i na společnost. V této kapitole se chci zaměřit na problematiku ţivotních podmínek osob u zjevného bezdomovectví, které je nejvíc viditelné a v souvislosti se závislostí na návykových látkách má významný dopad na jedince a na společnost. 2.1 Způsob života a životní podmínky bezdomovců Zjevné bezdomovectví je moţné rozpoznat na první pohled. (Průdková, Novotný, 2008, s. 13) Jedinec, který se ocitne bez domova je náhle donucen vyrovnat se s nezvyklými podmínkami ţivota na ulici, které zde převládají. Je okolnostmi donucen, aby se naučil v nich přeţít. Ocitnout se na ulici bez střechy nad hlavou je pro takového jednotlivce velmi zatěţující situace, protoţe na ulici platí úplně jiná pravidla, neţ na která byl člověk dosud zvyklý. Pokud se člověk ocitne bez střechy nad hlavou na ulici, většinou je to pro něj velký šok a první den ţivota si zcela zapamatuje. Někteří zpočátku nevědí, co mají dělat, bloudí po ulici a shání, kde by přespali. Pokud mají ještě nějaké peníze, jsou na tom lépe. Pokud jiţ peníze nemají, tak se snaţí najít způsob jak přeţít. Jedním ze způsobů přeţití je kontaktování ostatních lidí bez domova, protoţe ti jiţ ví, jak se dá na ulici přeţít. (Mikulášek, Šivlová, 2011 s ) Lidé bez přístřeší, bezdomovci, ţijí na ulici zcela podle jiných pravidel, a proto zde vznikla poněkud osobitá pouliční kultura s několika charakteristickými prvky. Jeden z nich je, ţe lidé bez domova mají veškeré osobní věci stále sebou, nosí je v igelitových taškách nebo je vozí ve vrchovatě naloţeném nákupním vozíku. Dalším prvkem je, ţe lidé bez domova mají osobitý styl v oblékání, tvoří neobvyklé kombinace, prioritní je praktická stránka oblékání, oděv má chránit tělo. Oblečení neperou, zašpiněné vyhodí a pořídí si nové, většinou z charitního šatníku, nebo v kontejnerech. (Průdková, Novotný, 2008, s. 23) S dodrţováním osobní hygieny to lidé bez domova nemají jednoduché. Pro ty, kteří se snaţí alespoň o malé dodrţování hygieny, to je problematické, neboť je nedostatek dostupných veřejných záchodků a sprch. Očistu mohou provádět převáţně v denních centrech, ale ty jsou jen ve větších městech. (Mikulášek, Šivlová, 2011, s. 22) Tím, ţe lidé bez střechy nad hlavou mají ztíţený přístup k provádění očisty těla a vzhledem k tomu, ţe musí řešit spoustu jiných problému, tak péče o zevnějšek není 13

15 jejich priorita. Výjimkou jsou ţeny bezdomovkyně, které mají snahu o sebe pečovat, ale pokud propadnou alkoholu tak jejich hygienické návyky se postupně vytrácí. (Průdková, Novotný, 2008, s. 23) Pokud není dodrţována dostatečně hygiena tak dochází k zdravotním problémům, jako jsou infekční nemoci, parazitární onemocnění a koţní nemoci. (Mikulášek, Šivlová, 2011, s. 22) Bydlení lidí bez domova má různou úroveň. Někteří ţijí v nepořádku, obydlí je charakteristické špínou, bahnem, prachem, zbytky potravin a výkaly, dále je tu spoustu psů a dalších zvířat. Ale jsou i jedinci, kteří si své místo udrţují vzhledem k podmínkám v pořádku, pořizují si provizorní postele, mají spacáky, deky, k vaření pouţívají ohniště a odpadky neskladují. Prostředky na ţivobytí si opatřují ţebráním, hledají v kontejnerech, někdy jsou to drobné krádeţe potravin. Dalším prostředkem jak si opatřit prostředky na ţivobytí je sbírání a vyhledávání věcí, které lze odvézt do sběru, někteří se zapojí do prodeje časopisu Nový prostor a najdou se i jedinci, kteří řádně nebo příleţitostně pracují. Všechen volný čas těchto lidí je většinou vyplněn popíjením alkoholu, kouřením cigaret, jen malá část občas navštěvuje sociálních organizace a účastní se akcí pro ně pořádaných. (Průdková, Novotný, 2008, s ) Lidé bez domova se sdruţují zpravidla s lidmi, kteří jsou ve stejné sociální situaci, ale přesto jsou osamoceni. Vztahy v těchto skupinách nejsou stálé, lidé v nich nemají k sobě důvěru a nemají jistotu, ţe mohou někomu věřit. Sdruţují se na místech, která jsou pro svůj způsob výhodná např. nádraţí, stánky s občerstvením a supermarkety. Tato místa mohou slouţit jako zdroj ţivobytí, ale i k uspokojení potřeby někam patřit. Sdruţování na těchto místech sebou přináší i problémy v podobě konfliktů. Konflikty mají tito lidé sami mezi sebou, nebo s policií a majoritní společností. (Mikulášek, Šivlová, 2011 s ) Komunikace mezi těmito lidmi je rovněţ osobitá. Nevedou společný hovor, kaţdý řeší své problémy a vypráví jen to své, nebere ohled na to, o čem mluví ten druhý. Rozhovory velmi rychle přecházejí v hádku. (Průdková, T., Novotný, P. 2008, s ) Ţivot v komunitě lidí bez domova má pozitivní i negativní stránku. Na jedné straně pomáhá jedinci přeţít na ulici, ale na druhé straně brání jedinci v návratu zpět do ţivota. (Mikulášek, Šivlová, 2011, s. 24) 14

16 2.2 Dopady bezdomovectví na jedince a na společnost Bezdomovectví ovlivňuje a působí na člověka v mnoha směrech, proto se v této kapitole zabývám otázkou, jaký dopad můţe mít bezdomovectví na jedince a na společnost Dopady bezdomovectví na jedince Jako největší dopad na jedince je povaţována hlavně ztráta domova, jako místa bezpečí, kam se člověk můţe uchýlit se starostmi. (Hradečtí, 1996, s. 36) Lidé, kteří se ocitli bez domova a bez střechy nad hlavou přespávají hlavně venku, na různých místech, krytých i nekrytých jako jsou např. nádraţí, sklepy, stany, dopravní prostředky. Lidé bez domova jsou vystaveni mnoha vnějším i vnitřním rizikům jakým je: nepřízeň počasí, hlad, nekvalitní výţiva, nedostatečný přístup k pitné vodě a k osobní hygieně, nedostatečný odpočinek, málo spánku, omezený přístup ke zdravotní péči a zaměstnání, drobná kriminalita, odpor veřejnosti, vyrušování ve spánku pracovníky bezpečnostních agentur, městských stráţníků a policistů, verbální a fyzické útoky ze strany veřejnosti. Lidé přespávající venku se často stávají oběťmi kriminality. (Hradecký a kol., 2007, s. 34) U lidí bez domova dochází dle Vágnerové k četným změnám v oblasti potřeb a ke změnám v jejich uspokojování. Potřeby, které tito lidé mají, jsou jiné a většinou jsou neuspokojené. Lidé bez domova nic neočekávají a mají dojem, ţe o něco se pokoušet jiţ nemá smysl. (Vágnerová, 2004, s. 751) Dopady bezdomovectví na společnost Bezdomovectví je rizikový faktor nejen pro samotného jedince bez domova, ale i pro celou společnost. Lidé bez domova jsou ve větší míře ohroţeni různými nemocemi, v důsledku nedostatečné hygieny, různých typů závislostí, zanedbávání zdravotní péče a to můţe znamenat riziko rozšíření různých nemocí v celé společnosti. (Šupková a kol., 2007, s. 7-9) Jako nejčastější nemoci, kterými lidé bez domova trpí, jsou uváděny nemoci dýchacích cest a nemoci kůţe a podkoţního vaziva. Mezi dalšími 15

17 jsou uváděny nemoci oběhové soustavy, nemoci duševní a poruchy chování. (Šupková a kol., 2007, s. 25) Jako jeden z dopadů bezdomovectví na společnost můţeme zařadit potíţe spojené s úhradami za poskytování zdravotních sluţeb. Jak vyplývá ze zákona č.48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, nárok na základní zdravotní péči má kaţdý, tedy i bezdomovec. Tady ale vyvstává problém, protoţe dle zákona je kaţdý občan povinen platit zdravotní pojištění. Toto pojištění je placeno z příjmu zaměstnance, nebo je v některých případech hrazeno státem, případně si jedinec platí pojištění sám. V případě osob bez domova, můţe nastat problém, ţe pojištění neplatí a není placeno ani státem, z důvodu vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Tím těmto lidem vzniká dluh u pojišťovny a s tím jsou spojeny potíţe při provádění úhrad zdravotnickým zařízením za ošetření. (Šupková a kol., 2007, s. 11) Částečný dopad na společnost má i kriminalita osob bez domova. Nelze popřít, ţe někteří jedinci mají kriminální zkušenost. Ale většina se dopouštěla pouze příleţitostně drobných krádeţí, zpravidla k tomu byli přinuceni okolnostmi a z nouze. (Hradečtí, 1996, s. 47) Podle Vágnerové se lidé bez domova ocitají v sociální izolaci, protoţe nejsou schopni vlivem prostředí navázat trvalejší vztahy. Navazují pouze účelové vztahy. Lidé bez domova dále trpí citovou deprivací, různými duševními nemocemi a vlivem poţívání psychoaktivních látek se stávají bezohlednými i sami k sobě, cítí se ukřivděni a často na vše rezignují. Také postrádají schopnost jednat zodpovědně, nedokáţí se sami o sebe postarat, ztrácí zájem o svůj vzhled, jsou ohroţeni vymizením hygienických návyků a stávají se závislými na pomoci společnosti. (Vágnerová, 2004, s. 753) Bezdomovectví vzniká z různých příčin a vede k sociálnímu vyloučení. Je proto potřeba zaměřit se na odstranění příčin vzniku bezdomovectví a to především pomocí kvalitních sociálních sluţeb a vzájemnou spoluprací všech organizací a státních institucí, které se touto problematikou zabývají. (Schwarzová, 2005 in Matoušek, s ) 16

18 3 Závislost na návykových látkách Jak jiţ bylo uvedeno v předešlých kapitolách, lidé bez domova jsou vystaveni různým situacím a mají mnoho potíţí. Největším problémem je ztráta domova, ale k tomuto problému se většinou přidává mnoho dalších. Jedním z těchto problémů je závislost na návykových látkách. V této kapitole bych se chtěla věnovat závislosti na návykových látkách, především alkoholu, drog a problému, který s tím souvisí - bezdomovectví. 3.1 Závislost na návykových látkách (alkohol a nealkoholové drogy) Za návykovou látku lze označit jakoukoliv látku, která způsobí psychickou a fyzickou závislost. Návykem se můţe stát opakované i nepravidelné poţívání psychoaktivních látek, které podněcují závislost. Závislost je stav, kdy jedinec není schopen fungovat bez podpory určité látky. (Matoušek, 2008, s. 254) Jedinec závislý na psychotropní látce je schopen porušit daná pravidla společnosti, jen aby návykovou látku získal. Závislost na návykových látkách má velký dopad na jedince, jak po stránce psychické, tak i sociální. (Matoušek, 2008, s ) V historii kaţdé společnosti existovala droga, která byla tolerována, a postupně se její uţívání stalo zvykem, protoţe lidé mají od nepaměti snahu hledat moţnosti jak dosáhnout pocitu štěstí, jak uniknout svým problémům a dosáhnout štěstí, pohody. Rovněţ touţí po získání síly a mimořádných schopností, úţasných záţitků a inspirace. To vše by chtěli získat okamţitě a bez námahy. Psychoaktivní látky jim tuto moţnost, nebo spíše iluzi, ţe je moţné toho dosáhnout, nabídly i přesto, ţe uţívání těchto látek má nepříznivé důsledky. Tyto látky mají schopnost na nějakou dobu odstranit pocit strachu, zbavit jedince starostí a nejistoty, mají schopnost vyvolávat příjemné pocity. (Vágnerová, 2004, s. 547) Omamné látky jsou děleny podle různých kritérií, např. dle dostupnosti, na legální a nelegální a dalších kritérií. Většinou jsou děleny podle účinku na organismus jedince, vzhledem k nebezpečí vzniku závislosti, která můţe být tělesná i psychická. Psychickou závislost vyvolávají zejména amfetaminy, LSD, kokain a marihuana. Alkohol, barbituráty a opiáty řadíme mezi látky, které způsobují závislost tělesnou i 17

19 psychickou. Mezi nejvíc ohroţující omamné látky řadíme kokain, crack, heroin, alkohol a pervitin. (Trávníčková, Zeman, 2010, s. 10) Alkohol lze označit za nejčastější uţívanou návykovou látku, která je majoritní společností tolerována. Můţeme ji označit za drogu společenskou, neboť je obvykle konzumována při různých slavnostech a oslavách. Konzumace alkoholu v malém mnoţství můţe mít pozitivní vliv na jedince v oblasti stimulace a ztráty zábran. Naopak v případě konzumace většího mnoţství alkoholu, nastává útlum, ale tato konzumace neznamená ještě vznik závislosti. Jedinec nemá stálou potřebu konzumovat alkohol a abstinenční příznaky se u něj neprojevují. Závislost vzniká jako důsledek pravidelné a nadměrné konzumace alkoholu v průběhu několika let. Délka vzniku závisí na dispozicích jedince, ale u mladých lidí vzniká velmi rychle, můţe to být během několika měsíců. Postoj společnosti se obyčejně změní, pokud u jedince dochází k nadměrné konzumaci a vzniku závislosti na alkoholu. (Vágnerová, 2004, s. 555) Po roce 1989 je moţné sledovat nárůst konzumace nealkoholových drog zejména mezi mladou generací. Tento jev má hodně příčin, ale změny ve společnosti a přirozená touha po něčem zvláštním, jsou dvě zásadní příčiny. V současné době vzrůstá zájem o experimentování s dostupnými omamnými látkami mezi dospívajícími mladými lidmi, jejichţ věk se neustále sniţuje. Nárůst konzumace drog sebou přináší také další problémy, jako je obchod s drogami a nezákonná výroba drog. (Tyler, 2000, s. 409) Drogy existují ve společnosti jiţ odpradávna a jejich negativní účinky jsou většinou popisovány u jednotlivých skupin omamných látek. Neţádoucí účinky jsou jen velmi těţko prosazovány v společenském vědomí. Závislost na omamných látkách ovlivňuje nejen jednotlivce, ale i celou rodinu, dochází k narušení vzájemných vztahů. Vlivem závislosti dochází také často k závaţným finančním problémům a často také k problémům se zákonem. Pro některé mladé jedince má uţívání drog velký význam, je to jejich styl ţivota, sdruţují se do skupin, kde sdílí stejné hodnoty, odmítají pravidla společnosti a vytváří si svá pravidla. (Štablová, Brejcha, a kol., 2006, s. 166) Závislost na návykových látkách, mezi které je řazen i alkohol, způsobují závaţná onemocnění. Jsou příčinou jak fyzického tak i duševního poškození organismu závislého jedince a dochází také k závaţným změnám v jeho chování pod vlivem drog a znemoţňuje mu tak ţít normální rodinný ţivot, dochází k narušení vztahů v rodině, ztrátě přátel. Závislost můţe být u některých jedinců příčinou, ţe zanedbávají svůj zevnějšek, celkově upadají a odchází od rodiny. (Hradečtí, 1996, s. 51) 18

20 3.2 Bezdomovectví a návykové látky U některých jedinců je závislost na alkoholu nebo jiných drogách příčinou, ţe se ocitli na ulici a ţe se z nich stali bezdomovci. Ale můţe to být i jinak, neboť sociální vyloučení a ţivot na ulici s sebou přináší stres a někteří jedinci tuto situaci řeší konzumací alkoholu nebo jiných drog. (Průdková, Novotný, 2008, s. 21) Jak lze pozorovat mezi lidmi bez domova, alkohol konzumují osoby, které patří převáţně mezi starší generaci, mladší generace s věkovým průměrem o patnáct aţ dvacet let niţším převáţně jsou toxikomani. Ale existuje ještě skupina osob, která uţívá toxické látky i alkohol. V tomto případě, jde zřejmě o způsob náhraţky při nedostupnosti alkoholu. Alkohol tito jedinci zamění za dostupné léky, jako jsou např. hypnotika, analgetika, tato léčiva různě kombinují a tím se dostanou do stavu, který je podobný opilosti. Mezi lidmi bez domova se také vyskytují jedinci, kteří čichají různá ředidla nebo popíjejí okenu. (Hradečtí, 1996, s. 52) Výzkumy nám potvrzují, ţe těţká závislost na alkoholu bývá z větší části nejen příčinou bezdomovectví, ale také se jedinci na ulici kvůli ní stále vrací. Problematika drogové závislosti v kontextu s bezdomovectvím je zpracována v literatuře velmi nedostatečně. (Štěchová a kol. 2008, s. 48) 19