Hlavní faktory ovlivňující spokojenost rodilých mluvčích v jejich zaměstnání

Transkript

1 Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Katedra sociální politiky a sociální práce Hlavní faktory ovlivňující spokojenost rodilých mluvčích v jejich zaměstnání Diplomová práce Bc. Michaela Hamouzová Vedoucí diplomové práce: PhDr. Imrich Vašečka, Ph.D. Brno

2 2

3 Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem svou diplomovou práci vypracovala samostatně a ţe jsem čerpala pouze ze zdrojů uvedených v přiloţeném seznamu pouţité literatury. V Brně, 22. května Michaela Hamouzová 3

4 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu své diplomové práce PhDr. Imrichu Vašečkovi, Ph.D. za cenné rady a za čas, který mi věnoval. Mé díky patří i respondentům za jejich ochotu zúčastnit se mého výzkumu a za poskytnutí úţasného mnoţství zajímavých a uţitečných informací. 4

5 Obsah Úvod Identifikace cílové skupiny Cizinec Imigrant Integrace Transnacionální migrace Kulturní identita Rodilí mluvčí Moţnosti zaměstnání rodilých mluvčích Shrnutí Zaměstnávání cizinců v České republice Vývoj počtu cizinců z anglicky mluvících zemí po roce Typy pobytů Kompetentní úřady Trh práce Shrnutí Spokojenost a motivace Vymezení pojmů Spokojenost Motivace Potřeby Teorie potřeb Maslowova pyramida potřeb Pouţití Maslowovy pyramidy potřeb v teorii řízení Herzbergova dvoufaktorová teorie Shrnutí Multikulturní organizace Multikulturní řízení lidských zdrojů Vliv kultury

6 Interkulturní komunikace Stereotypy Interkulturní kompetence Shrnutí Metodologická část Cíl diplomové práce a hlavní výzkumná otázka Vedlejší výzkumné otázky Charakteristika cílové skupiny Metodika Kvalitativní výzkum Zdroje informací Výzkumná strategie Metoda rozhovoru Výzkumný vzorek Úskalí výzkumu cizích kultur Operacionalizace Vedlejší výzkumné otázky a konkrétní dotazy respondentům Výzkumná část Průběh výzkumu Respondenti Obecná charakteristika rodilých mluvčích Etnická/Státní identita Demografická identita Profesní identita Důvody pro výběr povolání lektora anglického jazyka Důvody pro výběr České republiky Brno Češi Co mají/ nemají rádi na ţivotě v ČR Problémy, s nimiţ se setkali Plány do budoucna Znalost jazyka a sledování českých médií 54 6

7 Zájem o profesi učitele Očekávání Důvody pro výběr instituce Důvody, proč s prací skončil Shrnutí Spokojenost Uspokojení mimopracovních fyziologických potřeb Uspokojení mimopracovní potřeby jistoty Uspokojení mimopracovních sociálních potřeb Uspokojení pracovních potřeb fyziologických potřeb Uspokojení pracovní potřeby jistoty Uspokojení pracovní sociální potřeby Shrnutí Motivace Uznání Náročnost Odpovědnost Kariéra Růst Seberealizace Záliba Motivace učit Shrnutí Multikulturní personální práce Organizace práce a problémy Vedení Komunikace Pracovní kolektiv Stereotypy a vztahy s českými kolegy Shrnutí Závěr Použitá literatura

8 Anotace Jmenný a věcný rejstřík Stať

9 Úvod V České republice vzniklo po revoluci velké mnoţství agentur zabývajících se výukou cizích jazyků. Většina z nich zaměstnává jako lektory tzv. rodilé mluvčí čili cizince vyučující v naší zemi svůj rodný jazyk. Setkat se s touto skupinou vyučujících můţeme i v různých typech školských zařízení, od cizojazyčných mateřských školek, přes základní a střední školy, aţ po univerzity, bez ohledu na to, zda se jedná o státní či soukromé školy. Na tuto skupinu pracovníků bych se ve své práci ráda zaměřila. Sama jako lektorka působím a reflektuji zvláštnosti v zaměstnávání a specifické postavení rodilých mluvčích v rámci organizace. Zahraniční lektoři jazyků představují dle mého názoru velice specifický druh migrantů. Jelikoţ tito lidé přicházejí ze zemí, které jsou na vyšší hospodářské úrovni neţ Česká republika, nedá se předpokládat, ţe by materiální zajištění bylo hlavním impulsem pro jejich imigraci do naší země. Přesto právě otázka pracovní činnosti je téma, které mě v souvislosti s touto skupinou zajímá nejvíce. Jaké byly jejich důvody pro výběr povolání lektora svého rodného jazyka? Bylo jím nedostatečné vzdělání, jeţ jim v domovské zemi bránilo najít uplatnění, nebo je v prvé řadě lákala myšlenka bydlení v cizí zemi a druh povolání byl pro ně druhotnou záleţitostí? Nalezení odpovědí na otázky týkající se jejich identity by mi mohlo napomoci naplnit cíl mé práce, jímţ je zjištění hlavních faktorů zajišťujících spokojenost těchto imigrantů. Má výzkumná otázka totiţ zní: Jaké hlavní faktory ovlivňují spokojenost a motivaci rodilého mluvčího v zaměstnání? Aplikačním cílem mé práce je pak nalezení faktorů ovlivňujících spokojenost těchto zaměstnanců, které můţe zaměstnavatel svou činností přímo ovlivnit. Informace o jejich tuţbách a potřebách mohou dále umoţnit i zlepšení efektivity práce s touto skupinou zaměstnanců a zvýšení jejich integrace do organizace. Jak uţ jsem zmínila dříve, zajímat mě budou především témata týkající se pracovní činnosti rodilých mluvčích. Mým záměrem je však získání uceleného obrázku jejich ţivota, takţe se nebudu vyhýbat ani otázkám týkajících se jejich soukromého ţivota, především témat jako je rodina, přátelství, bydlení, plány do budoucna, problémy ţivota v České republice či souţití s jejími obyvateli. Ačkoli je mým primárním cílem zjištění faktorů, týkajících se jejich pracovní činnosti, ráda bych 9

10 zjistila i informace o jejich celkové spokojenosti a to i té mimopracovní. Tito lidé většinou nemají v České republice svou rodinu ani ţádné zázemí, coţ by měl jejich zaměstnavatel v personální práci s nimi reflektovat a brát na vědomí. Pokud totiţ nebudou spokojení s ţivotem v České republice, nemůţe je ani sebelepší práce personalisty udrţet v zaměstnání, potaţmo v naší zemi. 10

11 1. Identifikace cílové skupiny Vzhledem ke skutečnosti, ţe nejvíce vyučovaným cizím jazykem v České republice je anglický jazyk, rozhodla jsem se zaměřit na anglicky hovořící rodilé mluvčí a to především na osoby pocházející z Velké Británie a Spojených států amerických. Tato skupina má mnoho různých charakteristik. Co je však na první pohled zřejmé a co do značné míry ovlivňuje náš přístup k nim i jejich k nám je fakt, ţe se jedná o osoby odlišné národnosti. Identita, která nás tedy v souvislosti s nimi zajímá nejvíce, je identita etnická a kulturní. Identitou rozumíme typické rysy jedince nebo skupiny, obvykle podmíněné sociálními charakteristikami. U jedince, ale i u skupiny je takovým označením především jméno. Národní identita se například řídí tím, zda se povaţujeme za Angličana, Američana, Francouze apod. (Giddens, 1999, p. 550) Jak ale poznamenává Eriksen (2007) identifikace můţe být vnitřní a vnější, zvolená i vnucená, coţ záleţí na tom, jestli bereme v úvahu to, jak člověk vidí sám sebe, nebo to, jak ho vidí jeho okolí. Identifikace je navíc proměnlivá. Liší se podle toho, ke komu ji vztahujeme. Jediný člověk tak můţe být pro své rodiče synem, pro prodavače zákazníkem a pro další například pákistánským zubařem provozujícím praxi ve Stockholmu. Jakými termíny tedy osoby odlišné národnosti v souvislosti s jejich etnickou identitou nazýváme a jaké další charakteristiky nás v souvislosti s nimi zajímají? 1.1. Cizinec Cizinec je obecný termín, jímţ chceme obvykle vyjádřit, ţe je člověk odlišné národnosti neţ obyvatelé daného státu. Jedná se tedy o osobu bez státního příslušenství státu, ve kterém právě pobývá. Podle cizineckého zákona je cizincem fyzická osoba, která není státním občanem České republiky včetně občana Evropské unie

12 1.2. Imigrant V souvislosti se stěhováním osob z jednoho státu do druhého hovoříme o migraci. Podle Velkého sociologického slovníku se jedná o prostorové přemisťování osob přes libovolné hranice (zpravidla administrativní), spojené se změnou místa bydliště na dobu kratší či delší, případně natrvalo. (Petrusek, 1996, p. 627) Slovník antropologie občanské společnosti přichází naproti tomu s definicí migrace jako přesunu jednotlivců i skupin v prostoru, který je spolu s porodností a úmrtností klíčovým prvkem v procesu populačního vývoje a výrazně ovlivňuje společenské a kulturní změny obyvatel na všech úrovních. (Dohnalová, Malina, 2006, p. 424) Osoby, jeţ se procesu migrace účastní, nazýváme imigranty nebo emigranty. Imigrant je osoba přicházející do země za účelem pobytu dlouhodobějšího charakteru. (Dohnalová, Malina, 2006, p. 276) Emigrant je naproti tomu vystěhovalec čili osoba, opouštějící zemi za účelem vystěhování se do ciziny. (Dohnalová, Malina, 2006, p. 187) Tatáţ osoba můţe být jak imigrantem, tak emigrantem. Z hlediska České republiky je Američan, který se přistěhoval do naší vlasti, imigrantem, zatímco pro americkou stranu je emigrantem, protoţe svou zemi opustil. Mezinárodní definice imigranta je pak poměrně široká. Podle ní lze za imigranta povaţovat kaţdého drţitele povolení k pobytu, který v cizí zemi pobývá déle neţ rok. (Horáková, 2008, p. 17) Integrace imigrantů Cílem většiny vyspělých demokratických států je integrace, coţ je proces postupného začleňování imigrantů do struktur a vazeb společnosti domácího obyvatelstva. Jedná se o komplexní jev, který je přirozeným důsledkem migrace a který má své politické, právní, ekonomické, sociální, kulturní, psychologické a náboţenské aspekty. (Dohnalová, Malina, 2006, p. 288) Mezi čtyři hlavní dimenze patří podle Trboly (2010) dimenze: sociální, kam patří všechny oblasti bydlení, například jeho kvalita a místo, délka pobytu, zdravotní péče nebo sociální zabezpečení, ekonomická, do té zahrnujeme trh práce a přístup na něj, ekonomické postavení 12

13 imigranta a moţnost dosaţení určitého stupně ţivotní úrovně, kulturní, která znamená získání klíčových kompetencí přijímající společnosti při zachování kompetencí původních, například jazykových schopností, přístupu k informacím a vzdělávání, moţnost udrţet své tradice či praktikovat své náboţenství, politická, ta zahrnuje například volební právo, přístup k veřejným sluţbám, participace na rozhodování a moţnost veřejného sebevyjádření. Kromě těchto základních dimenzí společenského ţivota by měl mít přistěhovalec podle Trboly a Rákoczyové moţnost začlenění do primárních vztahů a sociálních sítí přijímající společnosti, a to jak ve vztahu k jejím jednotlivým členům, tak i ve vztahu k institucím reprezentujícím zájmy dané společnosti. Jen tak je totiţ proces integrace přistěhovalce završen v subjektivní rovině pocitem sounáleţitosti s přijímající společností a identifikací se sociálními skupinami, které se v ní vyskytují. Základním rámcem pro celý tento proces je ovšem integrace imigranta v souladu s právním systémem přijímající společnosti. (Trbola, 2010, p. 10) Eriksen naproti tomu jasnou definici integrace nenabízí. Můţe se jednat jak o proces, kdy členové minorit pomalu ztrácejí svou vlastní identifikaci se skupinou a stávají se členy majoritní společnosti, tak o jev, kdy se minorita přizpůsobí majoritě, aniţ by se vzdala své vlastní kulturní příslušnosti. (Eriksen, 2007, p. 57) Domnívá se tedy, ţe existují různé stupně integrace a musíme tedy brát v úvahu situační kontext Transnacionální migrace Je patrné, ţe rodilí mluvčí nepatří mezi většinu imigrantů, kteří přicházejí do České republiky. Impulsem k přistěhování se do naší země není zlepšení jejich ţivotní úrovně, neboť pocházejí ze zemí, které jsou na tom ekonomicky mnohem lépe neţ český stát. Z jejich domovské země je tedy nevyhnala ani ekonomická situace, ani ţivelná pohroma či autoritářský politický reţim, a lze tak předpokládat, ţe k ní nepřátelský vztah nechovají a imigrace do České republiky můţe být jen dočasnou záleţitostí. Csaba Szaló přichází s termínem transnacionální migrace, který by nám o této problematice mohl prozradit více. Autor hovoří o tzv. transmigrantech, coţ jsou přistěhovalci, kteří nerezignují na udrţování sociálních vztahů propojujících je s místem původu a nevzdávají se svých původních identit ( ) Soudobá teorie 13

14 transnacionální migrace spočívá v odkrývání působení paralelních procesů začleňování se do přijímací společnosti a udrţování přes-hraničních sociálních vazeb, jejichţ prostřednictvím transmigranti budují a udrţují souběţně dva domovy. Jejich ţivotním světem je transnacionální sociální pole propojující místa jejich nového a původního domova. (Szaló, 2007, p. 7-8) Tento druh imigrantů tak ţije ve více národních komunitách. Daří se mu to tak, ţe udrţuje kontakt s původním domovem a zároveň se začleňuje do nového domova v další zemi. Autor (2007) tedy hovoří o nové formě migrantů a označuje je jako tzv. cirkulující přistěhovalce či dočasně pobývající přistěhovalce. Důleţité je uvědomit si, ţe v procesu transnacionální migrace dochází nejen k přeshraniční cirkulaci osob, ale i peněz, informací či zboţí a migranti tak s sebou přinášejí mnoţství cenných poloţek Kulturní identita Jak jiţ bylo řečeno na začátku, při identifikaci rodilého mluvčího se jako jedna z klíčových jeví kulturní identita. Jak poznamenává Eriksen (2007) klíčovými momenty identifikace jsou pro nás především kontrasty, tedy jevy, kterými se od nás jedinec odlišuje. O tom, ţe se imigrant liší svou národností, jsem se jiţ zmínila, ale co tato odlišnost znamená v praxi? Jedinec vyrostl v odlišném kulturním prostředí, jeţ napomáhalo utvářet jeho postoje a ovlivnilo jeho současné chování. Kultura představuje sdílení pohledu na ţivot a obraz světa členů určité skupiny, který je odlišuje od členů jiných skupin. (Eriksen, 2007, p ) Vzhledem k variacím uvnitř jednotlivých skupin, jejich přirozené proměnlivosti a neustálému procesu vývoje však stanovení hranic jednotlivých kultur není nic jednoduchého. Podle Szalóa (2007) můţe migrace ovlivnit sebepojetí člověka a obohatit jeho kulturní repertoár, ať uţ se jedná o vědomosti či schopnosti. Domnívám se, ţe v současné době, kdy se přítomnost cizinců v našem světě stává jeho přirozenou součástí, dochází k obohacování nejen samotného imigranta, ale i kultury společnosti, kam se přistěhuje. 14

15 1.4. Rodilí mluvčí Uţ od začátku označuji svou cílovou skupinu jako rodilé mluvčí. Tento pojem poukazuje na jejich specifickou vlastnost a vystihuje hlavní rys, jímţ se liší od ostatních lektorů na pracovišti. Všeobecně rodilými mluvčími rozumíme osoby, které hovoří jazykem, jeţ je jich rodným, coţ znamená, ţe se ho naučily v dětství a pouţívají ho přirozeně. V literatuře však nacházíme i definici rodilého mluvčího jako ideálního typu čili dokonalé osoby s úplnou a přirozenou znalostí daného jazyka 2 (Pennycook in Doerr, 2009, p. 1), která je zaloţena na představě, ţe existuje ohraničený, homogenní a stabilní jazyk a homogenní skupina mluvčích, která je vázána na národní stát. (Pennycook in Doerr, 2009, p. 1) Davies pak rodilé mluvčí charakterizuje jako osoby, jeţ mají zvláštní kontrolu nad jazykem, tzv. znalost zasvěceného, a vědí přesně, co tímto jazykem je a není. (Davies, 2003, p. 1) Představují stakeholdery daného jazyka, starají se o jeho udrţení a tvarují jeho směr. (Davies, 2003, p. 1) Z těchto charakteristik částečně vyplývá nadřazenost rodilých mluvčích nad ostatními uţivateli daného jazyka. Rodilí mluvčí jsou modelovými mluvčími, které jejich intuice v pouţívání jazyka činí přirozenými soudci, představují model, normu či cíl v učení se cizímu jazyku, základnu pro jazyk či vzdělávací politiku. (Doerr, 2009, p. 8) Ne-rodilý mluvčí je tak vnímán jako nedostatečný či deficitní vůči rodilému a jejich vztah je tak uspořádán hierarchicky. (Doerr, 2009, p. 8) Rodilí mluvčí jsou tak ne-rodilým mluvčím nadřazení, coţ můţe mezi oběma skupinami vést k určitému napětí. Pravdou je, ţe určité schopnosti v uţívání jazyka je obzvláště sloţité získat v jiném jazyce, neţ je ten mateřský. Jedná se například o výrok řečený různými způsoby, váhání a zamlčování informací, předvídání věcí, co se jiná osoba chystá říci či doplnění nových verbálních dovedností (učení se novým slovům a významům) při mluvení a poslechu. (Davies, 2003) Jednou z hlavních devíz rodilých mluvčích oproti ne-rodilým učitelům jazyka, kterých si jejich ţáci cení, je i jejich akcent. Některé hlásky se totiţ člověk snadno naučí v dětství, ale v dospělém věku je to jiţ nesmírně obtíţné. Cílem učení se jazyku je pak hovořit a znít jako rodilý mluvčí, coţ sebelepší pedagogické vzdělání nemůţe nahradit. (Doerr, 2009) 2 Autorčin překlad z anglického jazyka u všech citací od autorů Doerr a Davies uvedených v této podkapitole 15

16 Ve skutečnosti se s těmito modelovými, ideálními mluvčími jazyka nesetkáváme. Důvodem je nejen dynamický charakter jazyků ale i fakt, ţe standardní jazyk pouţívají jen někteří rodilí mluvčí a jazyk ostatních je ovlivněn místními dialekty. (Trudgill in Doerr, 2009) I mezi samotnými rodilými mluvčími existuje hierarchie. Například za ideální mluvčí anglického jazyka jsou povaţováni Britové či Američané, niţší postavení mají obyvatelé Indie či Nigérie, přestoţe i oni jsou rodilými mluvčími tohoto jazyka. (Davies, 2003) U anglicky hovořících rodilých mluvčích, kteří jsou cílovou skupinou této práce, je známá jejich neochota učit se cizí jazyky, protoţe se se svým rodným jazykem mohou domluvit skoro všude na světě. (Murphy, 2004) Stávají se tak učiteli cizího jazyka, ačkoliv sami často ţádný jiný jazyk kromě svého rodného neovládají. Neznalost jazyka země, kam se imigrant přistěhuje, můţe hrát důleţitou roli v jeho sociálních vazbách. Okruh jeho přátel a známých se pak můţe skládat především z osob pocházejících ze stejné země nebo alespoň hovořících stejným rodným jazykem Pojí je vztah k místu původu či společnému jazyku, coţ do značné míry znesnadňuje jejich integraci Možnosti zaměstnání rodilých mluvčích O výuku anglického jazyka je v současné době velký zájem a rodilí mluvčí tak mají na výběr z mnoha zařízení, kde mohou povolání lektora vykonávat. Setkat se s nimi můţeme ve školství a to na všech stupních od mateřských školek po univerzity, ve státních i soukromých institucích. Druhou silnou skupinou jsou zaměstnanci jazykových škol, poslední tvoří lektoři, kteří preferují soukromou formu doučování Shrnutí Rodilí mluvčí představují specifický druh imigrantů, protoţe lepší podmínky pro ţivot, ani finanční ohodnocení, nejsou důvodem jejich přistěhování do naší země. Jedním z úkolů mého výzkumu tak bude zjištění jejich skutečné motivace. Dá se téţ předpokládat, ţe tento druh imigrantů neplánuje zůstat v České republice natrvalo, a proto se ve své práci zaměřím i na zamýšlenou délku pobytu a jejich celkové plány do 16

17 budoucna. Předpokládám, ţe plánovaná dočasnost pobytu se můţe projevovat na sociálních vztazích a jejich případné povrchnosti, ať uţ se jedná o vztahy mezi partnery, přáteli či zaměstnancem a zaměstnavatelem. Domnívám se, ţe to, zda imigrant plánuje v zemi zůstat déle, můţeme poznat například podle jeho snahy naučit se jazyk země, do které se přistěhoval. Rodilí mluvčí, ţijící v naší zemi, se mi v tomto okamţiku jeví především jako světoobčané, coţ jim usnadňuje jejich kompetence domluvit se anglickým jazykem, který je dnes jazykem globalizovaného světa, pouţívaný ve všech moţných odvětvích. Domnívám se, ţe rodilí mluvčí pocházejí z moderních vrstev společnosti odmítající jistoty, kterých se jim v domovské zemi dostávalo a volící raději dobrodruţnou zkušenost v postkomunistické zemi. V souvislosti s rodilými mluvčími bych zvaţovala vhodnost pojmu migrace, spíše bych volila termín pohyb. Předpokládám, ţe se dotyční do svých národních států často vracejí a pohybují se tak v nemalé míře mezi oběma zeměmi. Zabývala jsem se i problematikou identit. Domnívám se, ţe v českém prostředí se jedná především o identitu mluvčího ţádoucího jazyka, která se stává jejich klíčovou předností, ačkoli v zemi původu nebudila ţádnou pozornost. V naší společnosti však tato vlastnost získává na výjimečnosti. Česká republika představuje v celosvětovém srovnání i díky dlouholeté izolovanosti během komunistické éry velice homogenní zemi a pro českou společnost je tak člověk ze Západu někým výjimečným. 17

18 2. Zaměstnávání cizinců v České republice 2.1. Vývoj počtu cizinců z anglicky mluvících zemí po roce 89 Vzhledem k převaze výuky anglického jazyka jsem se rozhodla zaměřit se na imigranty ze zemí, kde je angličtina národním jazykem, tedy především na Velkou Británii a USA. Podle údajů Českého statistického úřadu bylo v České republice v roce 2008 celkem dlouhodobě (nad 90 dnů) pobývajících cizinců, z nich bylo britské a americké národnosti. U Velké Británie se jedná o zvyšující se tendenci, protoţe v roce 1994 zde pobývalo jen 1274 jejích obyvatel, u Spojených států amerických zůstávají výsledky na podobné úrovni a to v roce Výzkumem počtu cizinců v České republice se zabývá i Milada Horáková. Podle jejích záznamů se obyvatelé Velká Británie a USA řadí mezi cizinci s platným povolením pobytu mezi nejčastěji zastoupené národnosti a patří jim 11. a 13. místo. V první desítce jsou zastoupeni občané Ukrajiny, Slovenska, Vietnamu, Ruska, Polska, Německa, Moldavska, Mongolska, Bulharska a Číny. Na 12. místě jsou pak obyvatelé Srbska a Černé hory. Většina Američanů a Britů ţije ve větších městech, především v Praze. (Horáková, 2008) 2.2. Typy pobytů Zákon o pobytu cizinců na území České republiky rozlišuje dva základní typy pobytů, v závislosti na tom, zda jedinec plánuje ţít v naší zemi natrvalo, nebo zda zde plánuje strávit pouze omezenou dobu. Pobytů přechodných existuje více druhů, ale trvalý je pouze jeden. Dělení přechodných pobytů se ovšem netýká občanů Evropské unie. Ti mohou poţádat o tzv. potvrzení o přechodném pobytu, ačkoliv na našem území mohou bydlet i bez něj. Druhy pobytů pro občany mimi evropskou unii:

19 A) pro přechodné pobývání na našem území a) bez víza b) na základě krátkodobého víza c) na základě dlouhodobého víza (vízum k pobytu nad 90 dnů) d) na základě povolení k dlouhodobému pobytu e) na základě výjezdního příkazu B) povolení k trvalému pobytu na našem území Kaţdý cizinec, jenţ na našem území zůstává déle neţ 90 dní a je drţitelem dlouhodobého víza nebo povolení k dlouhodobému pobytu, musí vykazovat jeho účel. Moţných účelů existuje více, já se však zaměřím na ty, které cizinci umoţňují vykonávat výdělečnou činnost. Jsou jimi: A) účel zaměstnání -má platné povolení k zaměstnání -má platné povolení k pobytu (zelená karta nahrazuje obě povolení) B) účel podnikání na základě ţivnostenského oprávnění C) účel účast v právnické osobě Kompetentní úřady Cizinci mohou o vízum poţádat na zastupitelském úřadě. O jeho získání však rozhoduje inspektorát cizinecké policie v místě předpokládaného pobytu. Ten rozhoduje i o udělení povolení k dlouhodobému pobytu Trh práce Statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí uvádějí, ţe v říjnu 2010 bylo v České republice celkem cizích státních příslušníků v postavení zaměstnanců. Občanů Spojeného království bylo v zaměstnaneckém poměru a z toho pouze 400 bylo ţen. Osob s americkou státní příslušností bylo 1609, z nichţ 560 bylo ţenského pohlaví. Občanů USA, kteří nepotřebují ţádné pracovní povolení, bylo 580, 1011 mělo platné

20 povolení k zaměstnání a zbytek byl drţitelem některého druhu zelené karty 6. Tyto informace představují zajímavý fenomén v genderovém zastoupení obou národností. Ze všech občanů britské státní příslušnosti pracujících v ČR je pouze jedna pětina ţenského pohlaví. U amerických státních příslušníků je situace vyváţenější, protoţe ţeny představují cca jednu třetinu amerických zaměstnanců u nás. V roce 2006, kdy bylo na českém pracovním trhu 1584 občanů Spojeného království, 46,6 % z nich působilo jako vědečtí a duševní pracovníci a 25,7% v technických, zdravotnických a pedagogických oborech. Je tedy zjevné, ţe Britové působí na našem území v kvalifikovaných pozicích a mají tak přístup na primární trh práce. (Trbola, 2010) Statistiky o zastoupení cizinců v jednotlivých oborech uvádí i Horáková. Podle ní ze všech cizinců zaměstnaných v České republice jich 5319 pracuje ve vzdělávání, z nich 3500 jsou občané zemí EU. (Horáková, 2008) Se zajímavým příspěvkem k zaměstnávání cizinců na našem území přichází Trbola, který v souvislosti s úspěšným působením cizinců na trhu práce zdůrazňuje důleţitost schopnosti ovládat český jazyk. Autor tak upozorňuje na fakt, ţe na rozdíl od kaţdodenních situací, kdy cizinec neovládající český jazyk, můţe poţádat o pomoc své známé nebo profesionální tlumočníky, v práci se bez znalosti jazyka neobejde. Existují však případy, kdy neznalost jazyka a statut cizince nejen ţe nevadí, ale naopak můţe být ve srovnání s českými zaměstnanci výhodou. Výjimku v tomto směru tvoří zaměstnanci mezinárodních společností, ve kterých se naopak hovoří pouze některým z cizích jazyků. V takovémto pracovním prostředí není uplatnitelnost cizinců omezována neznalostí českého jazyka a někteří z respondentů ţijí v České republice i několik let s minimální znalostí češtiny. Specifické jazykové kompetence cizinců mohou být naopak podstatnou komparativní výhodou ve srovnání s domácími pracovníky, neboť pokud je u pracovního místa poţadavek na plynulou znalost cizího jazyka, potom bývá konkurence domácích zájemců značně omezená a šance pro rodilé mluvčí naopak značně vysoké. (Trbola, 2010, p. 28) 2.5. Shrnutí Na území České republiky dlouhodobě ţije kolem tří tisíc Britů a dva a půl tisíce

21 Američanů. Podle Horákové se vzdělávání jako pracovní činnosti věnuje cizinců. Lze tedy předpokládat, ţe počet rodilých mluvčích anglického jazyka se pohybuje v řádu stovek. Zajímavou se mi jeví skutečnost, ţe muţi výrazně převyšují ţeny. Co se týče povolení k pobytu a práci, britští občané jako obyvatelé Evropské unie ţádné nepotřebují. Američané vyuţívají povolení k pobytu a zaměstnání nebo některý typ zelené karty. Jako mluvčí anglického jazyka mají Britové a Američané velkou výhodu oproti jiným cizincům, protoţe se v České republice domluví svým rodným jazykem. U lektorů cizích jazyků je znalost odlišného jazyka logicky základním předpokladem a znalost českého jazyka není vyţadována. 21

22 3. Spokojenost a motivace Jak jsem jiţ uvedla v úvodu, cílem mé práce je zjištění faktorů vedoucích jak k celkové, tak pracovní spokojenosti rodilých mluvčích. Jejich identifikace by zaměstnavatelům umoţnila efektivnější práci s tímto typem zaměstnanců, neboť by mohla poodhalit jejich hlavní priority a potřeby. Faktory, jeţ ovlivňují pracovní spokojenost, můţe organizace přímo ovlivnit, o těch, jeţ utvářejí celkovou spokojenost člověka ţijícího v cizí zemi, pro ni můţe být uţitečné mít přehled. Co tedy pro organizaci znamená, ţe má spokojené a motivované zaměstnance? 3.1. Vymezení pojmů Spokojenost Výzkumný ústav práce a sociálních věcí přichází s definicí míry pracovní spokojenosti jako výpovědní hodnoty o kvalitě pracovního ţivota jednotlivce. Celková pracovní spokojenost je pak ukazatel, který v sobě syntetizuje hodnocení většiny aspektů pracovního ţivota, jakými jsou platové ohodnocení, zaměstnanecké benefity, pracovní podmínky (fyzické podmínky, autonomie, zajímavost práce atd.) a celková atmosféra na pracovišti (mezilidské vztahy) 7. Obdobně pak můţeme říci, ţe míra celkové spokojenosti člověka vypovídá o kvalitě jeho ţivota a zjistit ji můţeme hodnocením jednotlivých aspektů ţivota. Neuberger a Allerbeck hovoří o pracovní spokojenost jako o postoji pracujících k různým aspektům pracovní situace. (Neuberger, Allerbeck in Nakonečný, 2005, p. 119) Spokojenost zaměstnance zjistíme podle autora (2005) z jeho postoje k: a) moji kolegové b) moji nadřízení c) moje činnost d) mé pracovní podmínky e) organizace a její vedení

23 f) moţnosti mého vývoje g) můj plat h) pracovní doba i) zajištěné pracovní místo Podle Lubasové 8 je pracovní spokojenost součástí stabilizace zaměstnanců. Pokud máme spokojené stabilizované zaměstnance, dosáhneme toho, ţe by z organizace neměli odcházet. Naproti tomu motivace zvyšuje výkon člověka. Můţe působit zvnějšku jako stimulace nebo zevnitř jako nutkání uspokojit potřeby. Přesto mají některé prvky společné, například mzda můţe být jak motivací, tak důvodem spokojenosti zaměstnance (Lubasová, 2010) Motivace Motivace je tedy pojem, který se spokojeností zaměstnanců souvisí, ale jejich význam se liší. Motivace je úsilí a vytrvalost dosáhnout cíle, přání odvést výkon (Donnelly, 1997, p. 366), vše, co nás pohání kupředu. (Adair, 2004, p. 14) Potřeba Potřebou rozumíme nedostatek něčeho, co je pro nás nezbytné. Rozlišujeme primární a sekundární potřeby. Na uspokojení primárních potřeb závisí naše přeţití, sekundární potřeby dávají našemu ţivotu vyšší smysl. Neuspokojenou potřebu můţeme chápat jako motivující činitel našeho jednání (Adair, 2004). Sám Maslow o potřebě hovoří jako o hnací síle (Maslow in Adair, 2004) Teorie potřeb V této části bych chtěla představit dvě teorie zaměřené na obsah. Teorie zaměřená na obsah se snaţí rozpoznat, co je v jedinci nebo v pracovním prostředí a co vyvolává a udrţuje určité chování, tj., co člověka motivuje. (Donnelly, 1997, p. 370) Mezi tyto 8 Z přednášek PhDr. Aleny Lubasové,

24 teorie patří například Maslowova teorie potřeb nebo Herzbergova dvoufaktorová teorie, které bych ráda představila blíţe. Obě tyto teorie představují faktory, které ovlivňují spokojenost a motivaci člověka. Ve své práci pracuji se základními potřebami jako s faktory spokojenosti a s vyššími potřebami člověka jako s faktory, které mají vliv na jeho motivaci Maslowova pyramida potřeb Ve své práci tedy vycházím z předpokladu, ţe uspokojení potřeb vede ke spokojenosti a motivaci člověka. Podle Maslowa můţeme potřeby hierarchicky řadit. Obecně platí, ţe uspokojení základních potřeb, v pyramidě níţe poloţených, je vţdy naléhavější. (Donnelly, 1997) Obrázek 1: Maslowova pyramida potřeb potřeba sebeaktualizace potřeba úcty potřeby náleţení potřeba bezpečí fyziologické potřeby 2005, p. 130) Fyziologické potřeby Pramen: (Nakonečný, Fyziologické potřeby představují primární potřeby člověka, které pokud nejsou uspokojeny, dominují. Jsou základem tzv. biologického zachování člověka. Patří mezi ně potrava, voda, apod. Pokud bude člověk například hladovět, bude pro něj uspokojení 24