Makro a mikroekonomické dopady financializace světové ekonomiky

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie Makro a mikroekonomické dopady financializace světové ekonomiky Diplomová práce Autor: Bc. Miroslav Novotný Finance Vedoucí práce: Ing. Leopold Tanner, MSc., MBA Praha Duben, 2014

2 Prohlášení studenta Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdávaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Ústí nad Labem, dne Bc. Miroslav Novotný

3 Poděkování Chtěl bych tímto poděkovat vedoucímu diplomové práce, Ing. Leopoldu Tannerovi, MSc, MBA, za metodické vedení a odborné konzultace, které mi poskytl při zpracovávání diplomové práce.

4 Anotace Tato diplomová práce se věnuje jevu, který je nazýván financializací světové ekonomiky. Cílem bylo vysvětlit pojem globalizace, poukázat na vznik nadnárodních společností a zhodnotit vliv financializace na světové hospodářství. Práce je členěna do šesti kapitol. Vyjma stručného seznámení se se vznikem peněz a popisem nejvýznamnějších světových finančních orgánů, se DP věnuje problémům globalizace a určité prognóze vývoje světa. V další části upozorňuje na problematiku nadnárodních společností a daňových rájů, a dále vysvětluje princip financializace a dopady, které můţe mít na světovou ekonomiku. V závěru jsou naznačena moţná řešení uvedené problematiky. Annotation This diploma thesis is focused on the phenomenon called the financialization of the world economy. The aim was to explain the concept of globalization, point out the emergence of multinational companies and evaluate the impact of the financialization on the world economy. The thesis is divided into six chapters. In addition to a brief introduction of the money emergence and the description of the world's top financial institutions, the diploma thesis is devoted to the challenges of globalization and certain prognosis for the world. The next section highlights the issue of multinational companies and tax havens, and explains the principle of financialization and the impact that it may have on the world economy. In conclusion are suggested possible solutions to these problems.

5 Klíčová slova Financializace Kapitálové trhy Globalizace Finanční krize Daňové ráje Key words Financialization Capital markets Globalization Financial crisis Tax havens

6 Obsah OBSAH... 7 ÚVOD EXKURZ DO DĚJIN BANKOVNICTVÍ PROCES VZNIKU EVROPSKÉHO BANKOVNICTVÍ VZNIK PENĚZ Náhrada plnohodnotných peněz v oběhu STRUČNÝ POPIS FINANČNÍCH ORGÁNŮ MEZINÁRODNÍ MĚNOVÝ FOND Brettowoodský systém Organizační struktura MMF Zdroje MMF Kondicionalita SVĚTOVÁ BANKA Organizační struktura SB jako investiční banka EVROPSKÁ CENTRÁLNÍ BANKA ORGANIZACE PRO EKONOMICKOU SPOLUPRÁCI A ROZVOJ SKUPINA STÁTŮ G ZÁVĚRY GLOBÁLNÍ EKONOMIKA POJEM GLOBALIZACE ATRIBUTY GLOBALIZACE Transnacionalizace Regionalismus TŘI ÚROVNĚ TRHŮ Mezinárodní finanční trh Trhy produktů, meziproduktů a služeb Trhy práce Šíření epidemií a drogových závislostí NEROVNÉ ROZDĚLENÍ KAPITALISMU MEZINÁRODNÍ TERORISMUS GLOBÁLNÍ NEROVNOVÁHA ZÁVĚRY NADNÁRODNÍ SPOLEČNOSTI A NÁRODNÍ STÁTY POJEM NADNÁRODNÍ SPOLEČNOST DAŇOVÉ RÁJE (TAX HAVEN) Přímé zahraniční investice Příklady daňových rájů Cesta k očištění statistik Podpora zakládání společností ABSOLUTNÍ VÝHODA Obchod s banány

7 Utajované informace Postup při neplacení daní Daňová optimalizace Náhrada nižších příjmů Náprava MĚNÍCÍ SE ROLE NÁRODNÍCH STÁTŮ ZÁVĚRY FINANCIALIZACE SVĚTOVÉ EKONOMIKY MEZINÁRODNÍ POHYB KAPITÁLU Stručná historie role mezinárodních ekonomických organizací Kapitálové trhy Krátkodobý kapitál versus bublinový efekt KAPITÁLOVÉ TRHY A BURZY Nejvýznamnější evropské burzy cenných papírů London Stock Exchange Kapitálové trhy v USA Newyorská burza cenných papírů NYSE Americký mimoburzovní trh NASDAQ Tokijská burza cenných papírů MEZINÁRODNÍ ZADLUŢENOST Podstata mezinárodních financí Devizové intervence a spekulační kapitál Mezinárodní zadluženost jako globální problém FINANČNÍ KRIZE Mexiko měnová krize Krize v jihovýchodní Asii Světová finanční krize Hodnocení krize ZÁVĚRY DOPADY FINANCIALIZACE MAKROEKONOMICKÉ DOPADY Financializace jako jedna z příčin vzniku finančních Financializace komodit Financializace komoditních trhů - potraviny Hedgeové fondy Finanční trh eurozóny trh dluhopisů Kvantitativní uvolňování Krize eurozóny Tradiční řešení a jejich neúčinnost Moţná účinná řešení MIKROEKONOMICKÉ DOPADY TOBINOVA DAŇ Dohled nad finančními trhy ZÁVĚRY ZÁVĚR SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY

8 Úvod Celá tato práce je směrována na jev, kterému říkáme financializace světové ekonomiky. Cílem bylo vysvětlit pojem globalizace, poukázat na vznik nadnárodních společností a zhodnotit vliv financializace na světové hospodářství. První dvě části DP jsou v podstatě popisné. Zde je stručně popsáno, jak se vyvíjelo bankovnictví a rovněţ základní údaje o některých světových finančních orgánech, jako např. MMF nebo Světová banka. V další části, která je věnována problémům globalizace, je v závěru uvedena určitá prognóza vývoje světa, jak ji nastínila Komise ţivotního prostředí OSN. A čtení to není příliš povzbudivé. Rovněţ tak kapitola, která je věnována problematice nadnárodních společností, odhaluje přímo neuvěřitelnosti, které se dějí. A bohuţel přístup států G20 nebo OECD k této problematice je zatím příliš vlaţný. Jak v kapitole globalizace, tak v kapitole o nadnárodních společnostech jsem se v závěrech snaţil nastínit alespoň něco pozitivního, ale zdá se, ţe zatím neexistuje síla, která by zmíněné trendy dokázala změnit. A cílem práce nebylo udělat sociologický rozbor uvedených záleţitostí, ale v podstatě jen seznámit s uvedenou skutečností. A kupodivu, o těchto zásadních věcech, které ovlivňují náš ţivot, se v médiích téměř vůbec nemluví. A přitom přes daňové ráje jednotlivým státům unikají nemalé finanční prostředky. V kapitole o financializaci světové ekonomiky jsou vysvětleny některé pojmy, co vůbec financializace je a jak k tomuto jevu dochází. Rovněţ tak jsou zde popsány neznámější světové burzy, coţ je docela zajímavé čtení a běţně se k těmto informacím nedostáváme. V závěrečné části jsou stručně popsány nejznámější poslední finanční krize, jsou rozebrány příčiny těchto krizí a vliv finančního kapitálu na vznik těchto jevů. Rovněţ je zde drobná úvaha na základní funkce eurozóny a působení eura vůbec, a to ve vztahu k dluhopisům. Základní metodou zpracování je metoda kompilační. Téměř celá práce čerpá pouze z bibliografikých odkazů, internetové zdroje jsou eliminovány na co nejmenší míru. V kapitole o nadnárodních společnostech je hodně čerpáno z práce francouzských autorů J. Merckaerta a C. Nelha - Ekonomika v pohybu, nadnárodní společnosti Podklady pro vytvoření této práce sbírali autoři několik let. Nakonec tato publikace byla vytvořena s podporou Evropské unie a česká verze byla podepřena prostředky České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR. 9

9 V závěru práce jsou načrtnuty určité moţnosti řešení uvedených problémů. Tato řešení jednak vyplývají z textu uvedené práce a rovněţ zobrazují názory autora této práce k problematice financializace. Dobu financializace světové ekonomiky proţíváme právě nyní. Snad právě proto jsem nenarazil nikde na publikaci, která by se této problematice do hloubky věnovala. Načetl jsem poměrně velké mnoţství knih, které se věnovaly ekonomice trhům, globalizaci, euru apod. Z nich bylo 29 pouţito jako zdroje k napsání této práce. A pevně věřím, ţe po přečtení této DP bude kaţdému zřejmé, co globalizace a financializace je a jaké ekonomické problémy se projevují v současném světě. 10

10 1. Exkurz do dějin bankovnictví 1.1. Proces vzniku evropského bankovnictví Předchůdci bank a bankéřů byli směnárníci a peněţníci. Jejich původní směnárenské a depozitní operace se postupně rozrůstaly ve zprostředkovávání vnitřního a mezinárodního platebního styku. Vznikaly různé formy, ve kterých se realizovaly peněţní funkce. Rozvíjely se dluţnické a věřitelské vztahy, které významně přispívaly ke zpruţnění obchodního mechanismu. Postupně se utvářely kategorie úvěru, úroku a dluhu. Od nich se odvozovaly peněţní instrumenty. Depozitní operace směnárníků a úvěrové operace lichvářů se staly základem úvěrové činnosti obchodů s dluhy. Bankovnictví začalo vznikat jiţ ve 12. aţ 14. století. Zpočátku bylo tvořeno různými depozitními a ţirovými institucemi. Vznikalo téměř souběţně na jihu i severu Evropy, a to v Benátkách, Janově, Amsterdamu a Hamburku. Slovo banka vzniklo z italského výrazu banco. Toto slovo znamená lavici. Středověcí peněţní obchodníci na lavicích provozovali svou činnost. Jejich obchody, tj. směňování a depozitní operace, byly nepostradatelné na tehdejších významných místech trhů a křiţovatkách obchodních cest. Na zkoušení a směňování mincí navázalo uschování depozit za poplatek. Zlatníci, peněţníci a směnárníci, vzhledem ke své profesi, uţ tehdy museli disponovat peněţními schránkami. Zkušenost je poučila, ţe uloţená depozita nejsou vyzvedávána najednou, a tak začali uloţená depozita půjčovat za úrok. Zprvu tajně a později se svolením věřitelů, neboť za vklad věřitelé dostávali úrok. Ještě v 17. století zlatníci fungovali také jako bankéři. Banky a úvěrová společenstva, která začala vznikat jiţ ve 12. století, měla v tehdejší době velký význam pro podnikatele. Pomáhala jim vymanit se z vlivu lichvářského úvěru. Takovýto úvěr byl charakterizován vysokou úvěrovou sazbou, 100% a více. To samozřejmě brzdilo produktivní investování. V pozdějších dobách pro vznikající průmyslový kapitál byla lichva překáţkou, neboť vysoké úroky pohlcovaly téměř celý zisk. Dluţníci se dostávali do závislého postavení vůči věřitelům a byli nuceni přistupovat na jakékoliv jejich podmínky. 11

11 Z kontinentální Evropy se formy středověkého bankovnictví postupně přenesly na britské ostrovy. Převzaté zkušenosti byly rozvinuty a obohaceny o mnoho dalších. Byly zaloţeny nové bankovní instituce a tradice, které sehrály jednu z nejvýznamnějších rolí v historii rozvoje ostrovní říše. Ve druhé polovině 17. století začaly vznikat banky se zvláštními funkcemi, centrální emisní banky. Jejich zakládání má souvislost s vydáváním mincí v Evropě v 10. aţ 11. století. Tehdy si panovníci začali přivlastňovat suverénní právo vydávat peníze (mince z drahých kovů). Toto právo se nazývalo mincovní (peněţní) regál, který lze označit jako jeden z prvotních způsobů provádění měnové politiky. V průběhu vývoje společnosti a v souvislosti se vznikem států a samostatných národohospodářských celků, se stal peněţní oběh předmětem zákonodárného uspořádání. Peněţní soustava, která je pouţívána a zákonně upravena na území státu, je označována jako měna. Vydáváním, správou a řízením peněz, byly v některých zemích pověřovány určené banky nebo byly pro výkon těchto funkcí zřizovány zvláštní instituce. Z nich vznikaly emisní (centrální) banky. První centrální banka byla zaloţena v roce 1657 ve Švédsku (Sweriges Riksbank), druhá v roce 1694 v Anglii (Bank of England). V době před zaloţením Bank of England byly bankovní obchody v rukou zlatníků, kteří poskytovali úvěry obchodníkům i králi. Po vypuknutí války mezi Anglií a Francií v roce 1688, byla zřejmá nutnost vzniku národní banky. Proto skotský obchodník William Paterson navrhl podmínky, za nichţ byla zaloţena Bank of England. Zakládací listinu podepsal král William III. Největší počet centrálních bank vznikl ve druhé polovině 19. století Vznik peněz Během historických období postoupil rozvoj produktivní činnosti lidí od sdruţování jednotlivců formou jednoduché kooperace aţ k dělbě práce mezi nimi. V důsledku vyšší produktivity práce vzniká nadprodukce. Výrobci vytvořili více neţ spotřebovali, a z toho vyplynula nutnost směny produktů. Směna s sebou přinesla vznik různých způsobů 1 Zdroj: Kolektiv autorů: Bankovnictví. 5. vydání, vydal Bankovní institut, a.s., Nárožní 2600/9, Praha 5, v roce 2004, stran 290, ISBN , str. 7-8, volná interpretace 12

12 směňování, od směny naturální aţ ke směně místně či všeobecně uznávaných směnných prostředků. Nakonec se těmito prostředky staly drahé kovy, stříbro a zlato. Od starověku aţ do doby před několika staletími, peněţní prostředky obíhaly ve formě vzácné kovu, stříbra a zlata, ve slitcích, prutech a různých předmětech. Slouţily jako prostředek směny ve všech v té době vyspělých společnostech. Pro vyjádření ekvivalentní hodnoty zboţí byla rozhodující jejich váhová mnoţství a jakost. V antickém Řecku byly raţeny, asi od 8. či 7. století př.n.l., ze vzácných kovů mince. Raţbu mincí provádělo mincovnictví, původně jako raţbu mincí plnohodnotných, stříbrných a zlatých. Byly to tzv. valutární peněţní prostředky, jejichţ nominální a vnitřní hodnota se rovnala. Skutečné mnoţství oběţiva se přizpůsobovalo potřebám oběhu prostřednictvím funkce peněz jako uchovatele hodnoty bohatství a zlatého pokladu. Kdyţ bylo potřeba zvýšit mnoţství oběţiva, poklad byl přeměněn z formy stříbrných a zlatých slitků či prutů na raţené mince. Tyto potom vstupovaly do oběhu a doplňovaly potřebné oběţivo. Pokud bylo třeba sníţit mnoţství oběţiva, přeměňovaly se přebytečné peníze na poklad. Toto fungovalo zcela ţivelně a tímto způsobem byla obnovována trţní rovnováha, a to zejména zboţí a peněz. Postupně se mincovnictví stalo výsadním právem státu. Bylo to především proto, ţe docházelo ke znehodnocení mincí v procesu oběhu (opotřebením), a jednak záměrným sniţováním jejich reálného kovového obsahu. Např. rozhodnutí panovníka za účelem financování války, zvýšené potřeby vládního dvora apod. Oběh mincí trval po dlouhé historické období. Mince mohly za určitých okolností a po určitou dobu obíhat, aniţ by se kryly jejich skutečný a nominální obsah. Negativně působilo i to, ţe mince nebyly raţeny jednotně jak z hlediska území, tak i jednotlivých období. Rozdíly mezi jejich reálnou hodnotou a nominální hodnotou tak byly značně proměnlivé. Rovněţ tak i náklady na jejich raţbu, oběh a i úschovu mincí se zvyšovaly s rozvojem hospodářství. Také se zvyšovaly těţební náklady na stoupající potřebu mincí. Podle toho, který kov plnil funkci peněz, mluvíme o stříbrném nebo zlatém monometalizmu (standardu). Pokud tuto funkci plnily oba kovy, jednalo se o bimetalizmus. 13

13 V průběhu 19. století jednotlivé země začaly opouštět bimetalizmus a přecházely ke zlatému monometalizmu. Jeho klasickou formou byl tzv. čistý zlatý standard. Také se někdy nazýval standardem zlatých mincí Náhrada plnohodnotných peněz v oběhu Kdyţ se osamostatnila oběhová funkce peněz v podobě mincí, vedlo to k poznání funkčního určení peněz a tedy i k moţnosti nahradit mince v oběhu symboly a znaky peněz. Těmi se staly různé náhraţky, zprvu neplnohodnotné mince a později papírové peníze, státovky a bankovky. Státovka je cenný papír, který vydává do oběhu stát ke krytí svých dluhů. Státovky jsou v podstatě dluţními úpisy (dluhopisy, směnkami) státu. Státovku je veřejnost povinna přijímat při placení za zboţí a sluţby. Státovky byly původně vydávány do oběhu feudálními státy, které s nimi kryly výdaje svého hospodaření. Jednalo se zpravidla o financování válek či neproduktivní spotřeby. Byly nezaměnitelné za peněţní kov. Státy měly moc je uvádět do oběhu a rovněţ určovat jejich nominální hodnotu. V průběhu doby se vyvinula profese směnárníků. Směnárníci vedle provádění vlastních směnárenských operací přijímali do úschovy peněţní kovy, tedy depozita. Směnárníky byli původně zlatníci. Ověřovali mj. pravost obsahu mincí. Na zkoušení a směňování mincí navazovalo uschovávání cenností za poplatek. Příjem depozit potvrzovali zvláštními depozitními listy, v nichţ se zavazovali, ţe je na poţádání vrátí. Tyto depozitní listy byly svým obsahem vlastní směnkou směnárníka splatnou při předloţení, tj. na viděnou. Protoţe starověcí a středověcí směnárníci byli historickými předchůdci bankéřů, staly se jejich depozitní listy zároveň předchůdci bankovek. Směnárník, později bankéř, se tedy zavazoval při předloţení svého dluţního úpisu, proplatit jej peněţním kovem, resp. plnohodnotnými mincemi. Z toho vznikly představy o zlatém či stříbrném krytí bankovek. 3 V Rakouské monarchii, jejíţ součástí bylo i České království, v roce 1750 proběhla měnová reforma. Byla zavedena jednotná měna ve všech habsburských zemích, byly 2 Zdroj: Kolektiv autorů: Bankovnictví. 5. vydání, vydal Bankovní institut, a.s., Nárožní 2600/9, Praha 5, v roce 2004, stran 290, ISBN , str. 3-4, volná interpretace 3 Zdroj: Kolektiv autorů: Bankovnictví. 5. vydání, vydal Bankovní institut, a.s., Nárožní 2600/9, Praha 5, v roce 2004, stran 290, ISBN , str. 4-5, volná interpretace 14

14 zrušeny rozdíly mezi jednotlivými oblastmi, této měně se říkalo konvenční měna. Období konvenční měny bylo významnou etapou v dějinách peněz a Rakousko ji razilo aţ do roku Císařovna Marie Terezie rovněţ zavedla papírové peníze. Původně se v 17. století začaly vydávat různé obligace a během 18. století se vyvinuly státovky vydávané státem, a bankovky, vydávané pověřenou tzv. cedulovou bankou. V roce 1760 Vídeňská městská banka vydává první bankovky. Marie Terezie zrušila také drobné stříbrné mince a zavedla měděné mince. Staly se kreditními penězi - neměly hodnotu drahého kovu, ale pouze hodnotu, kterou určoval stát. 4 Od roku 1741 se v Rakousku razil tolar s vyobrazením císařovny Marie Terezie. Tento tolar se stal velice populární, dokonce i v arabských zemích. Byl v oběhu v řadě zemí, vymizel aţ v roce 1943! 5 Princip směnitelnosti (konvertibility) bankovek za měnový kov byl v různých zemích poměrně dlouho uplatňován. Vlády stanovovaly kvantitativní poměr, v němţ bankovky měly být kryty peněţním kovem a směnkami. Postupně docházelo k rušení směnitelnosti bankovek za měnový kov ve vnitřním peněţním oběhu i v mezinárodní směně. Celý proces vyvrcholil všeobecným zrušením směnitelnosti peněţního oběţiva za peněţní kov. 6 4 Zdroj: Malý, K. a kol.: Dějiny českého a čsl. práva do roku vydání, vydalo nakladatelství Leges Praha v roce 2010, stran 640, ISBN , str , vlastní interpretace 5 Zdroj: Morris, Michael: Co nesmíte vědět. Z německého originálu Was Sie nicht Essen sollen. 2.vydání, vydavatelství ANCH BOOKS, v roce 2012, stran381, ISBN , str Zdroj: Kolektiv autorů: Bankovnictví. 5. vydání, vydal Bankovní institut, a.s., Nárožní 2600/9, Praha 5, v roce 2004, stran 290, ISBN , str. 6, volná interpretace 15

15 2. Stručný popis finančních orgánů 2.1. Mezinárodní měnový fond Mezinárodní měnový fond (MMF) je spolu se Světovou bankou stěţejní institucí brettonwoodského měnového systému. Koncepce měnového systému po II. světové válce byla předmětem jednání na mezinárodní konferenci v Bretton Woods v roce Na této konferenci byly odsouhlaseny hlavní zásady spolupráce a institucionální rámec v podobě Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj (IBRD). Tato banka je téţ známá pod názvem Světová banka ( World Bank WB). Klíčovou roli v novém uspořádání měl americký dolar. Bylo to způsobeno tím, ţe USA měly největší zásobu zlata (cca 60%) a mohly tak obnovit dřívější směnitelnost USD za zlato. Poměr směnitelnosti byl 35 USD za trojskou unci (31,1 g) Brettowoodský systém Brettonwoodský systém vycházel z těchto principů: - Členské země měly udrţovat pevný kurz měny a maximální odchylkou 1%. Měnové parity byly stanoveny v poměru ke zlatu, k USD nebo GBP - USD byl směnitelný za zlato - Měnové rezervy se měly vytvářet ze zlata, USD případně GBP - MMF měl členským zemím poskytovat úvěry na krytí deficitů platebních bilancí - Členské země měly zavést vzájemnou směnitelnost měn a odstraňovat překáţky mezinárodního obchodu a pohybu kapitálu Cílem tohoto uspořádání bylo vytvořit systém vzájemné spolupráce a systém volně směnitelných měn. Principem bylo stanovení zlaté parity kaţdé zúčastněné měny. Klíčová role byla amerického dolaru. Platila rovnost: 35 USD = 1 trojská unce zlata. V 60. letech začalo docházet k ekonomickým nerovnováhám. USA začaly mít problémy s deficity obchodní bilance, zatímco rychle rostoucí evropské ekonomiky či Japonsko dosahovaly přebytků. Měnový systém v tehdejší podobě nebyl schopen reflektovat změny ve světové ekonomice.. Koncem šedesátých let jiţ zahraniční závazky USA výrazně 16

16 převyšovaly zlaté americké rezervy. To pramenilo z role dolaru jakoţto světové rezervní měny. V této roli se mísila národní měnová politika USA s globální měnovou politikou. Na toto problematické spojení poprvé upozornil ekonom Robert Triffin. Tento jev, který je známý pod pojmem Triffinův paradox, popisuje situaci, ve které země s měnou fungující jako měna rezervní, musí souhlasit s dodáváním této národní měny mimo ekonomiku, aby se uspokojila poptávka po ní. USA tedy s odlivem peněz do Evropy či Asie musely souhlasit. Ale odliv peněz ve svém důsledku znamenal zhoršení obchodní bilance. Celý systém navíc můţe fungovat jen pod podmínkou důvěry. Je to proto, ţe celkové mnoţství rezervní měny převyšuje mnoţství zlata, kterým je kryto. Situace v té době byla velmi sloţitá. Pokračovala válka ve Vietnamu a v USA i tzv. politika blahobytu. Nárůst výdajů ale nebyl financován zvýšením daní, ale zvýšením peněţní zásoby, tj. tištěním peněz. Proto byl v roce 1971 prezidentem Nixonem vyhlášen konec směnitelnosti dolaru za zlato a současně zavedeny nové 10% cla na dovoz zboţí do USA. V tomto roce byla rovněţ vyhlášena nová parita na úroveň 38 USD=1 trojská unce zlata. Dalšími jednáními došlo k rozšíření fluktuačního pásma z 1% na odchylku 2,25%. Tento měnový systém fungoval aţ do roku Poté hlavní země ustoupily od pevných parit vůči USD a umoţnily volný pohyb kurzů svých měn. Nové uspořádání mezinárodního měnového systému bylo potvrzeno na oficiálním zasedání MMF v hlavním městě Jamajky Kingstonu v roce Mezinárodní měnový fond byl tedy zaloţen k podpoře brettowoodského měnového systému. V průběhu doby byla z původních cílů opuštěna koncepce dlouhodobé kurzové stability, avšak k dalším se MMF stále hlásí. Patří k nim: - podpora mezinárodní měnové součinnosti - odstraňování devizových omezení mezinárodního obchodu - poskytování devizových úvěrů k vyrovnávání přechodných obtíţí platebních bilancí - zabraňování spekulačním výkyvům měnových kurzů Členská základna v roce 2011 měla 188 zemí. 7 Zdroj: Štěrbová, L. a kol.: Mezinárodní obchod ve světové krizi 21.století. 1.vydání, vydala GRADA Publishing a.s., U Průhonu 22, Praha 7, v roce 2013, stran 368, ISBN , str , volná interpretace 17

17 Organizační struktura MMF Vrcholným orgánem MMF je Sbor guvernérů. V tomto orgánu mají svého představitele všechny členské země. Běţnou agendu řídí Rada výkonných ředitelů. Tato rada má vedle vedoucího ředitele ještě dalších 23 ředitelů. 8 ředitelů zastupuje členské země s nejvyššími členskými kvótami USA, Velkou Británii, SRN, Francii, Japonsko a Saudskou Arábii, Čínu a Rusko. Dalších 16 ředitelů je voleno Sborem guvernérů na 2 roky. Kaţdý z nich potom reprezentuje určitou skupinu zemí. Česká republika, která se stala členem v roce 1990 (Československo opustilo MMF v roce 1954), je zařazena do tzv. Belgické skupiny. Tuto skupinu tvoří státy Belgie, Lucembursko, Rakousko, Maďarsko a Turecko. Sídlo ústředí MMF je ve Washingtonu. Hlasovací oprávnění v MMF je odvozeno z objemu členské kvóty. Jedna čtvrtina kvóty je splatná ve volně směnitelných měnách a 75% v národních měnách. Kaţdá země má stejný základ 250 hlasů a k tomu za 100 tisíc SDR členského podílu (special drawing rights zvláštní práva čerpání) další jeden hlas. Hlasovací systém je diferencovaný, a to od prosté většiny potřebné k rozhodnutí, aţ po 70%. V případě zásadních rozhodnutí je třeba aţ 85% hlasů Zdroje MMF Zdroje MMF tvoří jednak členské příspěvky, dále hodnota připsaných zvláštních práv čerpání a doplňkové zdroje na základě tzv. Všeobecné úmluvy o zápůjčce. Tato úmluva zahrnuje úvěrový příslib 12 kapitálově silných zemí. Dalšími zdroji jsou bilaterálně sjednané půjčky od vlád nebo centrálních bank. Kromě toho MMF drţí 100 mil. uncí zlata. To byly dřívější splátky členských kvót. Celkový objem disponibilních zdrojů ve volně směnitelných měnách činil v roce 2011 kolem 750 mld. USD. Čerpání standardních MMF spočívá na principu swapových operací, tzn. cizí měnu za národní a při splácení výkup národní měny. Další moţnost čerpání je prostřednictvím SDR. Úroky jsou diferencovány dle druhu čerpání, účelu, splatnosti a původu zdrojů. 18

18 Kondicionalita Kondicionalita představuje jeden z nejdůleţitějších aspektů vztahu MMF k členským zemím. Rozvojové země, případně tranzitní ekonomiky, mají moţnost získat zvláštní účelové půjčky, které jsou vázané na splnění určitých podmínek. Tyto podmínky aplikované k vyuţívání finančních zdrojů MMF jsou nazývány kondicionalita. Země, které získávají tyto zvláštní účelové půjčky, mají povinnost spolupracovat s orgány MMF a poskytovat jim potřebné informace. Princip kondicionality spočívá v tom, ţe MMF poskytuje finanční plnění formou na sebe navazujících jednotlivých kroků, které jsou zpřístupňovány podle toho, jak země plní dohodnuté podmínky. Záměrem je ochrana zdrojů MMF a to tím, ţe jsou zdroje uvolňovány pouze tehdy, pokud se hospodářská politika dluţnických států pohybuje ve sjednaných podmínkách. Tím také dochází k ujištění příjemce půjčky i zahraničních věřitelů, ţe financování při splnění podmínek bude pokračovat. MMF si získal uznání jako globální finanční instituce a významně se podílí na formování i dodrţování mezinárodně koordinovaných pravidel kooperace v měnové oblasti. Rovněţ je významnou jeho úloha dohlíţet nad fungováním mezinárodního měnového systému Světová banka Světová banka spolu s MMF vznikla na základě dohod mezinárodní konference v Bretton Woods v roce Svou činnost zahájila v roce Hlavním posláním bylo přispívat k financování poválečné obnovy členských zemí. V následujícím období se činnost SB posunovala do podpory sociálně ekonomického rozvoje a zmírňování chudoby v rozvojovém světě. A asi od 80. let směřovaly půjčky téměř výhradně do rozvojových zemí. Struktura SB je podobná MMF. Vrcholným orgánem je Sbor guvernérů. V tomto orgánů mají zastoupení všechny členské země. V roce 2011 jich bylo 188. Rada výkonných 8 Zdroj: Fárek, J., Kraft, J.: Světová ekonomika v epoše globálních změn. 1. vydání, vydala Technická univerzita v Liberci v roce 2012, nakladatelství Vysokoškolský podnik Liberec s.r.o., Hálkova 5, Liberec 1, ISBN , stran 254, str , volná interpretace 19

19 ředitelů má 24 členů. SB má asi zaměstnanců, sídlem ústředí je Washington. V čele SB stojí prezident, který je dle nepsané úmluvy občanem USA Organizační struktura Organizační struktura je poměrně členitá. Základní pilíř SB tvoří původní Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj ( International Bank for Reconstruction and Development- IBRD). Tato banka vyvíjí svou činnost nepřetrţitě od roku Další bankou, která pracuje od roku 1960 je Mezinárodní sdružení pro rozvoj (International Development Association IDA). Tato banka poskytuje tzv. měkké půjčky členským zemím. Ke skupině Světové banky jsou přidruţeny ještě další agentury, i kdyţ právně a finanční stojí samostatně. Především Mezinárodní finanční korporace (International Finance Corporation IFC), která byla zaloţena v roce Jejím úkolem je podpora soukromého podnikání a přímých zahraničních investic. Poskytuje nejen komerční půjčky, ale i přímo investuje do společných, především průmyslových podniků. Agentura pro mnohastranné investiční záruky (Multilateral Investment Guarantee Agency MIGA) je další agenturou, která od roku 1988 slouţí k podpoře přílivu soukromého kapitálu do rozvojových zemí, a to formou poskytováním záruk investorům na tzv. neobchodní rizika. To znamená např. zestátnění, ztráty z ozbrojených konfliktů apod. Zdroje tvoří základní upsaný kapitál (více neţ 1 mld. USD) a pojistné prémie od investorů. A třetí důleţitou agenturou je Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů (International Centre for Settlement of Investment Disputes ICSID) SB jako investiční banka Světová banka je z hlediska institucionální formy mezivládní organizací a specializovanou agencií OSN. V podstatě ale zprostředkovává pohyb finančních zdrojů od investorů k vypůjčovatelům. Dá se tedy říci, ţe plní úkoly investiční banky. SB disponovala základním kapitálem cca 175 mld. USD. Na zasedání SB v roce 2010 byl odsouhlasen 9 Zdroj: Fárek, J., Kraft, J.: Světová ekonomika v epoše globálních změn. 1.vydání, vydala Technická univerzita Liberec v roce 2012, tiskárna Vysokoškolský podnik Liberec s.r.o., Hálkova 6, Liberec 1, stran 254, ISBN , str

20 nárůst kapitálu o 58 mld. USD. Cílem tohoto navýšení bylo především posílení zdrojů na rozvojové projekty ke sníţení světové chudoby. Rozhodující mnoţství finančních prostředků získává SB prodejem svých obligací. Tyto prodává buď přímo vládám a centrálním bankám členských zemí, nebo soukromým investorům, včetně komerčních bank. SB na mezinárodním kapitálovém trhu čerpá zdroje za příznivých podmínek. Hodnocení od ratingových agentur je AAA, a to i díky tomu, ţe splácení dluhopisů SB je garantováno vládami členských zemí. Část fondů SB pramení i ze zisku z investic do cenných papírů. Zajímavý je růst objemu půjček SB, a to z úrovně 600 mil. USD v 60. letech aţ na více neţ 20 mld. v roce Příjemci půjček od SB jsou vlády členských rozvojových zemí. Obecně platí, ţe čím je země chudší, tím jsou měkčí podmínky úvěru. Bezúročné úvěry poskytuje IDA, a to na dobu splatnosti let. Úročené úvěry poskytuje IBRD, ale úroky jsou jen mírně nad komerční úrovní a tyto úroky platí sama agentura. Doba splatnosti u těchto úvěrů bývá let. Většina půjček je účelově vázána na financování konkrétních projektů. Je uplatňována zásada, ţe SB nemá konkurovat soukromým investicím Evropská centrální banka Evropská centrální banka (ECB) je orgán Evropské unie a zároveň centrální bankou eurozóny. Spolu se všemi národními centrálními bankami EU tvoří Evropský systém centrálních bank (ESCB). Evropská centrální banka provádí měnovou politiku sedmnácti zemí Evropské unie, které přijaly euro jako vlastní měnu. Hlavním cílem ECB je cenová stabilita. Je nezávislá na ostatních institucích. Evropská centrální banka byla zaloţena v roce 1998, svou oficiální činnost zahájila od Její vznik byl motivován vytvořením Hospodářské a měnové unie. ECB je řízena Radou ředitelů, v čele této rady je prezident ECB. Dalším orgánem je Rada guvernérů. V Radě guvernérů zasedají členové Rady ředitelů a guvernéři všech centrálních bank eurozóny. Dalším orgánem je Generální rada. V tomto orgánu zasedá prezident a 10 Zdroj: Fárek, J., Kraft, J.: Světová ekonomika v epoše globálních změn. 1.vydání, vydala Technická univerzita v Liberci v roce 2012, nakladatelství Vysokoškolský podnik Liberec s.r.o., Hálkova 5, Liberec 1, ISBN , stran 254, str , volná interpretace 21