Analýza trhu s černým zlatem

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Analýza trhu s černým zlatem Bakalářská práce Petr Jurča Březen 2009

2 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančních obchodů Analýza trhu s černým zlatem Bakalářská práce Autor: Petr Jurča Makléř, Finanční makléř Vedoucí práce: RNDr. Jiří Witzany, Ph.D. Praha Březen 2009

3 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury. V Praze dne Petr Jurča

4 Poděkování: Touto cestou bych velmi rád poděkoval panu RNDr. Jiří Witzanymu, Ph.D., který se ochotně zhostil role vedoucího práce, ačkoliv jsem si téma navrhl sám. Za jeho rady a informace ke zpracování tématu ještě jednou děkuji.

5 Anotace práce: Tato bakalářská práce je zaměřena na analýzu ropy. Nejdříve je stručně popsaná samotná surovina, historie komodity, použití a její nejdůležitější oblasti těžby. V kapitole o nových kapacitách je popsán aktuální stav projektů. Hlavní metodou zpracování tohoto tématu je fundamentální analýza, která je orientována na nabídku a poptávku po ropě. Byla vyhodnocena celková spotřeba, jež byla porovnaná s celkovou nabídkou. U dalších kapitol zaměřených na nabídku, poptávku a cenu byl zohledněn potencionální očekávaný vývoj. V případě kapitoly o ceně ropy byla také použita analýza technická. Použití této analýzy je pro práci pouze doplňující metodou, nikoliv hlavní. V textu jsou použity grafy, tabulky a obrázky upřesňující jednotlivá fakta. V příloze je seznam projektů doplňujících kapitolu o nových kapacitách a další podklady k doplnění důležitých informací. V závěru práce jsou stručně vyhodnoceny výsledky a závěry, ke kterým lze přečtením práce dojít. This bachelor thesis is focused on oil analysis. At first the commodity is briefly described, than is written about its history, the utilization and its most important mining territories. The current status of projects is described in the chapter about new capacities. The main treatment method of this theme is the fundamental analysis, which is focused on a supply and a demand for oil. Total consumption was evaluated and compared with the total supply. The potential expected development was taken into account in other chapters, which are focusing on supply, demand and price. It was also used a technical analysis in the chapter about the price of oil. This analysis was used just only as a supplementary method, not as the main one. I have used graphs, tables and pictures for the specification of individual facts in the text. The list of projects, which completed the chapter about new capacity and the other documentation supplying the important information are in the attachment. At the end of this work are briefly reviewed results and conclusions, which you can see after the reading this bachelor work.

6 Osnova ÚVOD 7 1. HISTORIE ROPY Co je to ropa? Druhy ropy Ropa v minulosti Starověk Středověk Novověk VÝVOJ SVĚTOVÝCH ZÁSOB Průzkum a těžba Nejvýznamnější ropná pole Ghawar v Saúdské Arábii Burgan, Kuvajt Cantarell, Mexiko Bolivar, Venezuela Rumaila, Irák Tengiz, Kazachstán NOVÉ KAPACITY NABÍDKA A POPTÁVKA Nabídka Poptávka Porovnání nabídky s poptávkou SVĚTOVÁ SPOTŘEBA Celková světová spotřeba ropy Spotřeba ropy zemí OECD a zemí mimo OECD Budoucí světová spotřeba ropy NABÍDKA ROPY Světová nabídka ropy 40 5

7 6.2 Nabídka ropy zemí OPEC Saudská Arábie Irán Venezuela Irák Kuvajt Nigérie Nabídka ropy zemí mimo OPEC USA Kanada Velká Británie Norsko Rusko Ázerbájdžán Kazachstán Čína Budoucí nabídka ropy Produkční scénář IEA Produkční scénář OPEC CENA ROPY Tvorba ceny Spotová cena Forwardová ceny Budoucí cena ropy 59 ZÁVĚR 61 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 63 SEZNAM OBRÁZKŮ, GRAFŮ A TABULEK 65 PŘÍLOHY 66 Příloha 1 Nejvýznamnější a nejstarší ropná pole 66 Příloha 2 Seznam nových otevřených vrtů a polí 67 Příloha 3 Spotřeba ropy OECD a mimo OECD ( ) 73 Příloha 4 Spotřeba ropných produktů v členských zemích OECD USA a Evropa 74 Příloha 5 Produkce ropy v letech Příloha 6 Standarty burzovně obchodovaného futures kontraktu na ropu 76 Příloha 7 Seznam futures kontraktů na ropu vypsaných burzou NYMEX 77 6

8 Úvod K tématu mé bakalářské práce Analýza trhu s černým zlatem, mě přivedly dva důvody. Tím prvním důvodem je ropa samotná, očima spotřebitele. Uvědomuji si, že s ropou přicházím do styku nejenom já, ale my všichni. Denně jsme svědky nepřetržité spotřeby této suroviny, která se odněkud bere, aby nám pomohla překonat vzdálenosti či jinak usnadnila život v mnoha ohledech našich denních potřeb. Druhým důvodem je opět ropa, avšak pohledem obchodníka. Již několik let pracuji jako obchodník s komoditami a jsem neustále v kontaktu s lidmi, mými zákazníky, které ropa zajímá, jako investice. Téměř každý den řeším se svými kolegy a zákazníky neustále stejné otázky: Co dělá ropa? Jaká je dnes její cena?. To nás nutí dennodenně hledat odpovědi, jak se tato surovina může vyvíjet, co od ní můžeme očekávat a čím nás může ještě překvapit. Hlavním úkolem této práce je tedy najít odpovědi na uvedené otázky a cestou analýzy historie ropy najít odpověď na její původ i historickou souvislost s dějinami člověka. Analýzou vývoje světových zásob nastínit důvody současného stavu ropných rezerv a jejich nabídky. Pohledem na budoucí dění v oblasti nových ropných projektů navrhovat scénář možného budoucího dění pokrytí budoucí světové spotřeby. Rozborem mezi nabídkou a poptávkou zjistit, jak tyto veličiny ovlivňují trh s ropou. V závěru práce pak podrobnou analýzou nabídkové a poptávkové strany determinovat vzájemné spotřebitelské a produkční kapacity, které nám pomohou pochopit budoucí vývoj, pro který bude rozhodující samotná cena ropy. Cílem této analýzy je vytvořit kompletní pohled na stav trhu s nejdůležitější surovinou planety. Pohledem na stranu nabídky a poptávky zhodnotit aktuální poměr mezi klíčovými faktory determinujícími budoucí vývoj trhu s ropou. 7

9 1. Historie ropy O kterém trhu můžete dnes a denně číst v novinách? O čem se stále mluví? Ano, je to ropa. Nevíte, jak moc je ropa důležitá? Celkem 35 % energie, kterou svět denně spotřebovává pochází z ropy. Za ropou následuje uhlí s 23 %, zemní plyn s 21 %, biomasa s 11 % a uran se 7 %. Jestliže by ze dne na den vyschly všechny vrtné kohouty, znamenalo by to pro svět doslova katastrofu. K pochopení všech souvislostí v dění okolo nás je mnohdy nejjednodušším a zároveň nejpoučnějším řešením pohled na historii. Nebude tomu jinak ani v případě ropy. Proto v první části nahlédneme do minulosti, abychom lépe porozuměli současnosti. Vysvětlíme si co to ropa vlastně je a jak člověka v jeho historii provází. 1.1 Co je to ropa? Ropu (též lidově naftu či zemní olej) zná lidstvo již od starověku. Jde o přírodní hořlavou kapalinu, hořící čadivým plamenem. Je tvořena směsí těkavých, plynných a rozpustných tuhých uhlovodíků s obsahem organických sloučenin a minerálních sedimentů, jako jsou voda, soli či písek. Ropa je nahnědlá až nazelenalá, někdy též bezbarvá a čirá. Konzistence ropy může být ve formě různě viskózní kapaliny. Nachází se ve svrchních vrstvách zemské kůry. Naleziště ropy jsou pod nepropustnými vrstvami, přičemž se mohou nacházet i v hloubkách několika kilometrů pod zemským povrchem. Podle naleziště může být ovlivněno chemické složení ropy, které je pro každou oblast těžby typické. Z nalezišť se pak ropa čerpá pomocí ropných těžebních souprav a zařízení, která jsou použita k navrtání ložiska a postupnému odčerpávání tekutiny, za pomocí tlaku plynu, který je přítomný v ložisku a nebo vytlačováním pomocí vody. Technologií a těžebních postupů je pochopitelně více a jsou závislé od podloží, ve kterém se surovina nachází, od hloubky vrtu a viskozity suroviny. Vrtem pak ropa stoupá do přepravních terminálů, kterými jsou dnes převážně nám dobře známe ropovody, případně skladové kapacity nákladních lodních přístavu, ve kterých se ropa nakládá na ropné tankery. Odtud je cenná komodita přepravována k dalšímu zpracování, a to rovnou do rafinérií. Ropa tak od svého vzniku v podložích zemské kůry, kde pod tlakem a za dlouhého časové období vznikala, pokračuje dál svou pouť k finálnímu užití. Na své cestě je provázena těžaři majiteli ropných nalezišť, přepravci provozujícími ropovody a námořní přepravu, od nich pak putuje až 8

10 k rukám majitelů rafinérií, kde se její podoba mění na celou řadu ropných derivátů - nám tak dobře známých z všedního dne. Petrochemický průmysl dává surovině většinou konečnou podobu. Postupnou rafinací, destilací a za pomocí frakcí v automatizovaných petroprovozech vznikají produkty jako motorová paliva (benzín, nafta), letecký benzín, lehký benzín, petrolej, různé druhy oleje či maziv a ze zbytku pak ještě asfalt. Ropa je tedy přírodní surovinou s obrovským energetickým potenciálem, kterým pomáhá rozhýbat energetické nároky moderního člověka. 1.2 Druhy ropy Ropa je sama o sobě bezcenná. Hodnotu mají až produkty vznikající rafinací. Vlastnosti ropy jsou důležité nejen pro její energetickou užitečnost, ale i pro její členění do skupin podle příslušného druhu této suroviny. Druhy ropy můžeme členit podle čtyř kritérií, a to podle hustoty, základního chemického složení, obsahu síry a místa těžby. Podle hmotnosti, respektive hustoty ropy způsobené obsaženým množstvím organických a anorganických prvků získává každý druh ropy, zkoumaný v laboratořích své číslo API 1. Zjednodušeně ho lze charakterizovat, jako míru hustoty. Díky této specifikované hustotě tak rozeznáváme čtyři základní rozlišení ropy: 1. lehkou 2. středně těžkou 3. těžkou 4. velmi těžkou. Podle chemického složení rozeznáváme ropu: 1. alkalickou 2. naftenickou 3. aromatickou. Samotná hustota a chemické složení pak způsobují, že některé druhy ropy mohou při nízkých teplotách tuhnout, naopak jiné druhy zůstávají v tekutém stavu a to i při teplotách velmi nízkých. Podle obsahu síry dělíme ropu do dvou skupin: 1. Ropa Sweet, označována jako sladká, má nízký obsah sýry a díky tomu patří k těm žádanějším a kvalitnějším druhům ropy. Nízký obsah síry jí dělá levněji zpracovatelnou a tak méně nákladnou na rafinaci. 1 ;

11 2. Ropa s označením Sour, jako kyselá, má naopak vysoký obsah síry a je tedy tolik charakteristická ve své kvalitě, respektive nákladech na odsíření a následnou rafinaci. Podle místa těžby jsou světově rozeznávány tři hlavní druhy této suroviny: 1. Arabian Light - pocházející především ze Saudské Arábie, Iránu a Iráku. 2. West Texas Intermediate (WTI) - též ropa americká, pocházející z Mexického zálivu, těžena Mexičany a Američany. 3. Posledním druhem je ropa typu Brent, těžená v severomořských oceánských vodách zejména Nory, Brity, ale těžba probíhá také v Africe či na Blízkém východě. Tyto tři ropy se současně používají jako tzv. benchmarky 2 a ostatní druhy se přirovnávají k nim. Vyváženějším benchmarkem je koš cen rop OPEC, jenž v sobě zahrnuje všechny typy ropy a je složen z alžírské Saharian Blend, indonéské Minas, iránské Iran Heavy, irácké Basra Light, kuvajtské Kuvajt Export, libyjské El Sider, nigerijské Bonny Light, katarské Katar Marine, saudsko arabské Arab Light, Murban ze Spojených arabských emirátů a venezuelské BCF 17. Vývoj tohoto benchmarku můžeme sledovat například na stránkách ropného kartelu OPEC 3. Všechny uvedené typy ropy se standardně měří a obchodují v barelech. Na trhu však není výjimkou ani vyjádření v tunách. 1.3 Ropa v minulosti Abychom lépe porozuměli historii černého zlata, je nutné se podívat na jednotlivá historická údobí. Proto si rozdělíme historii na tři běžně používané časové úseky: starověk, středověk a novověk. Krátkým pohledem do těchto historických celků si přiblížíme počáteční využití ropy, místa její počáteční těžby i vývoj ropného průmyslu ve světě Starověk Možná, že jste dosud nevěděli, jak dlouho je ropa lidstvu známá. V antických a středověkých spisech se často neudává rozdíl mezi asfaltem a bitumenem (živice), naftou 2 jde o označení pro světové vůdčí veličiny kvality či výkonnosti používané k porovnávání s podobnými druhy ve své kategorii

12 a petrolejem 4. Je tomu více než 6 tisíc let, kdy staří Sumerové používali asfalt ke skládání mozaik na zdech a podlahách a také k utěsňování lodí. V Mezopotámii se asfalt používal do kanálů, staří Egypťané ho využívali při balzamování a k vzájemnému lepení kvádrů svých pyramid. V oblasti Egypta historici zmapovali okolo dvou tisíc nalezišť ropy. Číňané svítili zemním olejem již před více než dvěma tisíciletími 5. Byli prvními, kdo z podzemí začal poprvé ropu získávat. První zmínka o ropném vrtu pochází právě z Číny okolo roku 347, kde byla ropa využívána k získávání soli z mořské vody. Na samém konci 10. století se tady objevilo zařízení v podobě bambusového potrubí, jakýsi předchůdce ropovodů, které ropné vrty spojovalo s místy slaných jezer. Číňané ropu destilovali přibližně od 11. století př. Kr.. Už v té době prý uměli vrtat do hloubek až tisíce metrů. Rovněž Řekové využívali ropu a to jak k účelům lékařským či balzamovacím, tak ve válečných taženích Alexandra Velikého, jehož loďstvo používalo ropu jako tzv. řecký oheň, jakýsi středověký plamenomet, kterým napadali nepřátelské lodě a hořící je posílali ke dnu. Pozadu nezůstaly ani obyvatelé středního východu, kde v období 8. století asfalt pokrýval ulice Bagdádu a objevují se první zmínky o postupech destilace. O století později se začíná rozvíjet těžba ropy v Ázerbájdžánu v okolí města Baku. Již období starověku se tedy vyznačovalo prvními krůčky ve využití ropy. A jak vidno, užití samotné bylo jak bohulibé, tak v duchu válečných rozmarů své doby. Zatím co Orient používal ropu jako lékařský medikament a palivo, tak zase jiní využili surovinu jako zbraň. A tento jev provází surovinu i v jejím dalším historickém údobí Středověk Významný benátský cestovatel 13. století Marko Pólo se o ropě zmiňuje po svém návratu z Číny 6. Všiml si, jak se v oblasti Kavkazu u Kaspického moře nedaleko města Baku ropa těžila z kopaných studní a používala se do hojivých mastí k léčení kožních nemocí. Tato pole se zachovala po staletí dodnes. V období středověku dochází k rozvoji destilační techniky, ale i k dalšímu seznamování se s ropu. Významným obdobím je 15. století, kdy ropa začíná 4 HOLUB, Luděk;VAJGL, Oldřich; NOVOSAD, Miroslav; SOUKUP, Aleš; KOPAL, Rostislav.Století benzínu, historie rafinérského průmyslu v českých zemích; 2. vydání české verze; listopad 2007; ISBN ; Praha; Asco vydavatelství spol s.r.o.; str. 8 5 HOLUB, Luděk;VAJGL, Oldřich; NOVOSAD, Miroslav; SOUKUP, Aleš; KOPAL, Rostislav.Století benzínu, historie rafinérského průmyslu v českých zemích; 2. vydání české verze; listopad 2007; ISBN ; Praha; Asco vydavatelství spol s.r.o.; str. 9 6 HOLUB, Luděk;VAJGL, Oldřich; NOVOSAD, Miroslav; SOUKUP, Aleš; KOPAL, Rostislav.Století benzínu, historie rafinérského průmyslu v českých zemích; 2. vydání české verze; listopad 2007; ISBN ; Praha; Asco vydavatelství spol s.r.o.; str. 9 11

13 zaujímat své postavení co by surovina do lamp k osvětlení. Objevují se významná jména vědeckých kapacit jako Agricola či Baur, kteří se věnují tomuto novému fenoménu. S nimi přicházejí první významná literární pojednání o ropě, nebo nové názvosloví v podobě dodnes používaného pojmu petrolej nebo-li petroleum, též kamenný olej. Rozmach užití ropy coby svítidla v praxi završilo polské město Krosno, které od 16. století spaluje surovinu v osvětlení svých ulic. V Evropě se dále významně přispívá k zavedení destilace ropy jako nového alchymistického odvětví vedoucího k výrobě mazadel, olejů či základů pro lakýrnické výrobky. Na osvětlení v pouličních lampách si začínají zvykat i Sicilané a později i jiná italská města. Koncem éry středověku se začaly rýsovat první ekonomické přínosy ropy v oblasti Baku, kde své snahy o rozvoj těžby realizoval ruský car Petr Veliký. Středověké použití ropy tedy navazuje na své starověké možnosti užití v lékařství, alchymii a ostatních přírodních vědách. S pomocí nových objevů kolem destilačních technik se hledají další cesty použití. Tím nejvýraznějším je užití ropy ke svícení. Výraznější ekonomický rozkvět na ropu teprve čekal a to v období novověku Novověk Období novověku přálo ropě ze všech etap vývoje nejvíce a není se čemu divit. Toto období dějin se vyznačovalo renesancí lidského společenství, rozmachem vědy a techniky, i boomem průmyslové revoluce, která od té doby směřuje člověka,de facto až ke hvězdám. Pojďme však zpět k ropě a pěkně po pořádku projděme to nejdůležitější v novověké historii této suroviny. O černém zlatě přicházejí zprávy pomalu ze všech oblastí světa počínaje Středním východem, Západní Evropou a nově i z Nového světa - z USA, kde kolonizace nového území přináší nezvyklé a hlavně významné objevy. Opět jsou k dispozici také informace významných cestovatelů své doby. Mezi jinými známý německý přírodovědec a spoluzakladatel geografie, vědy tolik potřebné pro prospektory nalezišť všech nerostných surovin, Alexander von Humboldt, který podává svědectví tolik podobné středověkému poznání Marca Póla. Podle Humboldta se v oblasti okolo Baku v roce 1829 nacházelo kolem 82 studní. Ložiska ropy i plynu v této oblasti popisují také Arabové a Peršané. Roku 1863 byla v Baku postavena výkonná rafinerie a o 10 let později bylo v provozu nejméně 23 rafinérií ropy 7. To už i v polském Krosně od roku 1854 fungoval první ropný důl a rafinerie a v Londýně se již pomalu šedesát let zavádělo 7 HOLUB, Luděk;VAJGL, Oldřich; NOVOSAD, Miroslav; SOUKUP, Aleš; KOPAL, Rostislav.Století benzínu, historie rafinérského průmyslu v českých zemích; 2. vydání české verze; listopad 2007; ISBN ; Praha; Asco vydavatelství spol s.r.o.; str. 9 12

14 pouliční petrolejové osvětlení a výroba potřebného petroleje zde vzkvétala. Rozmach využití petroleje, jako svítidla, nabývalo na důležitosti. Do padesátých let 19.století tak spadá počátek průmyslového zpracování ropy. Za oceánem v USA došlo v té době k objevům prvních významných ložisek ropy v Pensylvánii. Díky americkému plukovníkovi E. I. Drakeovi, kterému se podařilo objevit vrtem hlubokým 25 metrů bohaté ložisko ropy, ze kterého zahájil její těžbu. Tak začala éra prvních vrtných polí, na které navazovala výstavba prvních rafinérií ropy. Komerční hledání nalezišť a hloubení ropných vrtů se dál žene novým územím a zasahuje i území Kanady. Zde se rokem 1858 otevírá první z významných vrtů v Oil Spring. Šedesátá a sedmdesátá léta 19. století zvedla poptávku po tolik potřebném petroleji k svícení a nabídka zareagovala otevřením dalších polí i v jiných oblastech USA. Zejména Texas, Ohio, Kalifornie, Oklahoma a Kentucky zažívají těžařský rozmach doprovázený vznikem prvních ropovodů propojující ropná pole s nezbytnou přepravní a zpracovatelskou infrastrukturou železnic, přístavů a rafinerií. Tímto údobím přichází na scénu další významné jméno své doby - D. Rockefeller, který zakládá jeden z prvních významných amerických subjektů, společnost Standard Oil. Osmdesátá léta se stávají pro jeho společnost takřka monopolním obdobím, kdy mu podléhalo skoro 90 % trhu. Amerika zažívá svůj první ropný boom. Nejdůležitější surovinou získanou rafinací z ropy se stává petrolej do lamp a vedlejší produkt rafinace jako oleje k mazání strojů a parních zařízení lokomotiv nebo parafín k výrobě svíček. Zbylý vedlejší produkt ropy s jeho menším obsahem, nám dnes známý jako benzín, tehdy zůstával neprodejným a nepotřebným balastem. Obrat způsobil v roce 1859 vynálezce Jean Lenor, který zkonstruoval prakticky použitelný spalovací motor a zavdal tak počátek éry spalovacích motorů pro automobily. Vynález zlomil stoletou nadvládu páry a počátkem 20. století se zapříčiněním továrníka Henryho Forda rozjíždí první automobilku k výrobě vozů s benzínovým spalovacím motorem. Benzín zanedlouho poháněl i vlaky a lodě, které do té doby fungovaly na spalování uhlí. Také vynález Dieselova motoru zajistil nové uplatnění motorové nafty, místo osvětlovacího petroleje, jehož odbyt počal dramaticky klesat, když elektřina a svítiplyn nahradily petrolejové lampy. Dieselový motor v dalším vývoji rovněž předstihl parní motory a začal podobně jako benzín sloužit dopravě. Energetickou závislost 19. století na uhlí tak vystřídala přelomem 19. a 20. století definitivně éra kapalných paliv vyrobených z ropy. Dalším rozvojem průmyslu, těžby a zpracováním ropy se roztočila kola vědeckotechnické revoluce, která zasáhla USA i Evropu. Z přelomu století nám jako názorný příklad rozvoje technologií v oblasti těžby, jednoznačně poslouží rok 1896, kdy došlo k uskutečnění prvního ropného vrtu na 13

15 otevřeném moři či rok 1901, kdy byla v Texasu spuštěna moderní vrtná soustava s benzínovým čerpadlem. Ropný boom však paralelně s vývojem v USA probíhal i v jiných částech světa. Přelom století vedl k rozkvětu mezinárodního obchodu s ropou. V oblastech Mexika a Iránu vznikaly, pod vlivem britské ropné společnosti British Petroleum, těžební pole. Nizozemská Royal Dutch ovládala území Peru, Venezuely a Sumatry. První světová válka jasně ukázala na strategickou roli ropy, důležitost jejího držení pro účely válečného průmyslu a nezbytné kontroly jejich zásob - např. válečné operace Britů v oblasti Bagdádu vedly k získání drahocenné suroviny a zmocnění se tamních polí. Z doby Velké hospodářské krize jsou hlášeny významné objevy ropy v okolí Bahrajnu, Kuvajtu a Saudské Arábie, které jsou dnes označovány za největší držitele světových zásob ropy. Také pro druhou světovou válku je ropa uznávaným klíčovým faktorem k dosažení vítězství. Veškerý přesun vojenského arsenálu je závislý na této surovině. Spojenci i Osa podnikly nepřeberné množství vojenských operací s cílem získat, či naopak znemožnit nepříteli přístup k ropě. Po válce dochází k definitivnímu odstavení uhlí na vedlejší kolej, co by energetické suroviny poválečné obnovy a končí tak 300 let uhelné energie. Důvody pro využití ropy jsou zřejmé. Je energeticky efektivnější, těžba je technologicky jednodušší. Také přeprava je levnější. Ropa se pro člověka stává nejvýznamnějším zdrojem primární energie. Národní zájmy evropské a americké civilizace se točí okolo těžby a zpracování ropy, protože se bez suroviny nelze obejít. A právě na území těchto států, včetně Ruska, v té době dochází k největší míře spotřeby. Druhá část světa de facto žádnou ropu ve větší míře nevyužívá. Moderní historie ropy se začala tedy psát s jejím objevem, pro využití jako ekonomické komodity na konci 19. století. Ropný průmysl se brzy stal prvním světovým miliardovým sektorem v dolarovém vyjádření. Ropný průmysl přežil kolonialismus, získal na strategickém významu v průběhu obou světových válek, expandoval v průběhu studené války a roste dál. Její dnešní průmyslové využití se dál rozšířilo do nových odvětví. V oblasti výroby plastů, chemického průmyslu, farmacie, výroby hnojiv, stavebnictví, apod. je surovinou takřka nenahraditelnou. Černé zlato se stalo silnou ekonomickou a politickou zbraní, tzv. palivem moderní ekonomiky. Díky postavení, které člověk dal ropě, se pro nás stává téměř životně důležitou. S rostoucí poptávkou po ropě, kterou dnes celý globalizovaný svět nutně potřebuje a zároveň ztenčujícími se zásobami, se vystavujeme riziku převisu poptávky nad nabídkou. Výsledkem tohoto vztahu pak bude rostoucí cena. O tom jak se může tento základní ekonomický vztah na trhu s ropu projevit a jaká až cena může být, budou pojednávat další stránky této práce. 14

16 2. Vývoj světových zásob Druhá kapitola navazuje na kapitolu o historii ropy v novověku a přibližuje důležité aspekty této suroviny, jimiž jsou průzkum a těžba. Pokusím se nastínit prospektorskou činnost ranného komerčního období těžby v nejdůležitějších světových oblastech a zároveň vymezit největší a nejdůležitější ropné zásoby, které svým využitím stály na počátku ropné éry člověka. 2.1 Průzkum a těžba Průzkum je proces vyhledávání a určení zásob ropy. Toto úsilí na sebe z počátku přebírali drobní majitelé ropných nalezišť, kteří vlastnili ropná pole děděná z generace na generaci a snažili se v jejich blízkosti nalézt další. Zejména v oblastech Středního východu a Asie, v době prvního využití ropy tomu tak bylo. Od samotného počátku komerční těžby ropy, které svůj rozmach zažilo v době osidlování Ameriky, na sebe tuto úlohu převzali první podnikatele v olejářském businessu. Najímali si geology schopné nalézt ropná pole odborným způsobem. Později si majitelé velkých naftařských společností zakládali specializované firmy a oddělení ve vlastních podnicích, které hledali cenou surovinu. V prostředí komerčního využití ropy je proces průzkumu klíčový. V systému nabídky, je to indikátor priorit a očekávání, signál potenciálu nebo zklamání. Jde o míru změny objemu zásob z neznámých na známé. Míra průzkumu je vysoce závislá na cenové fluktuaci. S propadem ceny ropy na nízké úrovně klesají investice do nalézání nových ložisek, což znamená pokles růstu budoucí nabídky a naopak. Než je ropa vytěžena, jsou na území, ve kterém se nachází vytipována vhodná místa k těžbě. Podle názorů a praxe geologů je ideálním místem k nalezení ropy prostředí velkých sedimentárních pánví. V těchto pánvích se po miliony let držela hornina bohatá na organické látky, ze kterých ropa vznikla. Pro tyto pánve je typická hloubka v řádu desítek až stovek metrů. Z hlediska světových zásob ropy jsou za celou historii průzkumu až k současnosti geologům známy všechny významné sedimentární pánve světa, snad s výjimkou Antarktidy. Považuje se za téměř nemožné, aby jim v klasických terénech nějaké skutečně velké pole uniklo. Tyto pánve jsou nejčastěji na územích, kde se ropa vždy vyskytovala. Patří k nim dnes nejznámější a nejvyužívanější území těžby v oblastech Ruska, Středního východu, jižní, severní i subsaharské Afriky, 15

17 pacifické i jižní Asie, Evropy a dále severní, střední a jižní Ameriky, viz Obrázek 1. V těchto oblastech se doposud koncentruje největší množství těžby i ropných rezerv. Jde o nejstarší oblasti průzkumu. Jak bylo již zmíněno, proces průzkumu a těžby obvykle zajišťovali velké naftařské společnosti a zejména ty, které se na nalezištích snaží participovat od samotného počátku komerční těžby. Zejména britské a holandské království zastoupené ve svých koloniích komerčními těžaři jako British Petroleum či Royal Dutch, ale také americké firmy Chevron, Gulf, Texoco a další. Obrázek 1: Nejvýznamnější oblasti průzkumu Zdroj: Legenda k obrázku: 1. Former Soviet Union, 2. Middle East and North Africa, 3. Asia Pacific 4. Europe, 5. North America, 6. Central and South America, 7. Sub-Saharan Africa and Antartica, 8. South Asia; Tito těžaři přispěli velkým dílem k prozkoumání ropných nalezišť Středního východu, Afriky či jižní Ameriky. V oblastech podle Obrázku 1 se průzkum prováděl již na přelomu 19. a 20. století. K nejvýznamnějším objevům však došlo až v průběhu samotného 20. století. Samotná těžba ropy probíhala a doposud probíhá v těchto regionech ve třech etapách. V první etapě se na povrh nejdříve dostává ropa, která je nejsnáze dostupná. Její těžba je také nejméně nákladná, což je výhodou proti nadcházejícímu období ropné éry, ale o tom až později. Tyto zásoby se jen navrtají a těžba může začít. Ropa je na povrch hnaná tlakem způsobeným hromaděním zemního plynu v ložisku, který je společně s ropu v tzv. sloji. Tento typ ropy má i nejnižší formu viskozity a proto je rychle odčerpatelná. Tato fáze končí jakmile dojde plyn ženoucí ropu vzhůru a přichází druhá fáze. Ta už je 16

18 poněkud nákladnější, protože je nutné do vrtu nejdříve vehnat vodu nebo oxid uhličitý, což způsobí tlak v ložisku, který pak vytlačí další ropu z podzemí na povrch. Náklady nejdou v této fázi vzhůru jen díky použitému postupu, ale i díky pozdějšímu zpracování ropy, od které je třeba oddělit příměsi vody a plynu, které se do ní dostali. Každý vrt je logicky v jiné fázi těžby podle stáří, velikosti ložiska a intenzity těžby. První fázi těžby má dnes již většina ropných polí za sebou. Mnoho těžařů tak dnes dostává ropu ze svého úkrytu pomocí druhé fáze, která však v mnoha případech již zaznamenává dlouhodobý přechod do fáze třetí a taky nejnáročnější. Tato třetí fáze obnáší nutnost vhánět do vrtu horkou páru, která má snížit viskozitu ropy a usnadnit její další čerpání. Tato fáze je nejnákladnější a těžaři se do ní neradi pouštějí. Nákladnost těžebního zařízení schopného vhánět pod tlakem horkou páru do vrtu a zároveň ji čerpat si asi dokážete představit. Důvodem opouštění stávajících vrtů pak není vyčerpání ložisek, ale právě vysoká cena nákladů k získání toho, co ve vrtech zbylo. Odborníci na těžbu se shodují v názoru, že před třetí fází těžby je ve vrtech v průměru okolo 35 % ropy z původní velikosti ložiska. V podstatě je díky tomu ropy dostatek, ale při nízkých cenách je nerentabilní. To ovšem není situace posledních let, kdy ceny vyletěly dostatečně vysoko, aby se ropní magnáti vrátili k původním vrtům. Ložiska vyčerpaná s využitím druhé fáze těžby se stávají opět ekonomicky zajímavá pro fázi s použitím páry. Výsledkem růstu cen v poslední době jsou i úvahy o zahájení těžby v oblastech nákladných na investice a tím i nové příležitosti ke geologickému průzkumu. O nových možnostech pojednává třetí kapitola této práce. 2.2 Nejvýznamnější ropná pole V první části kapitoly jsem si řekli o průzkumu a způsobech těžby ropy na stávajících ropných polích. Ve druhé části této kapitoly se podíváme blíže na konkrétní ropná pole, na kterých je aktuálně závislá celá strana poptávky po ropě a taky na údaje o průzkumu a objevech. Pro 20. století je v oblasti těžby typické, že došlo k obrovské expanzi těžařů do všech regionů ropy. S tím přicházely i zásadní objevy těch největších a dnes nejstarších ropných polí, jak uvádí Příloha 1. Ze seznamu v Příloze 1 je zřejmé, že mezi největší ropné velmoci podle velikosti a stáří jejich ropných polí patří Saudská Arábie, Irán, Irák a Rusko, kteří mají k dispozici největší počet těch nejrozsáhlejších nalezišť. Za nimi pak následují Kuvajt, USA, Brazílie, Venezuela, Mexiko, Kazachstán, Spojené Arabské Emiráty 17

19 a Lýbie. Ve výčtu chybí Kanada a Norsko. Přestože jsou to rovněž významní producenti, neleží na jejich území, z geologického hlediska, žádné větší ropné pole porovnatelné s uvedenými ložisky. Rovněž africká a asijská ložiska, i když nezanedbatelná, nemají zástupce pro tuto vymezenou skupinu. Nicméně o jejich postavení coby producentů ještě řeč bude. V případě USA sice máme uvedeno jedno významné naleziště co do velikosti a to v oblasti Prudhoe Bay na Aljašce, objevené v roce Není to však jediné ropné naleziště v USA. O velkém významu se dá hovořit i v případě ropy v Texasu, Pensylvánii, Ohiu a dalších státech USA. Jejich kapacita však zdaleka nestačí k porovnáni s gigantickými ložisky v Příloze 1, snad jedině při započítání všech tamních nalezišť dohromady. Podívejme se nyní na 6 největších polí z celého přehledu Ghawar v Saúdské Arábii Odhadované rezervy: miliard barelů. Největší světové ropné ložisko, dlouhé přes 280 km a široké 30 km, je rozděleno do pěti produkčních oblastí. Bylo objeveno v roce 1948 a těžba začala v roce Jako první zde zahájili těžbu Standard Oil of Kalifornia, nyní Chevron. Saudská ropa pak ještě mnohokrát měnila svého majitele, až byla od posledního spolumajitele americko-arabské společnosti Aramco (na půl vlastněné saudskou vládou a napůl konsorciem Chevron a Texas Oil) vyvlastněna a nyní ji vlastní saúdskoarabská státní společností Saudi Aramco. Ložisko produkuje více než polovinu saudské ropy a okolo 6-8 % světové ropy. Americký ropný expert Matthew Simmons, působící v ropném byznysu u Houstonské investiční banky se specializací na energie, označil Ghawar ve své knize Soumrak v poušti 8, zaměřené na ropný vrchol ve světové produkci, za vyhasínající ložisko. Ghawar se podle jeho názoru podílí významným způsobem na klesající produkci Saudů. Saudská Arábie jeho analýzu jednoznačně odsoudila. Nakonec však byla nucena přiznat, že tento ropný gigant skutečně klesá ve své produkci tempem 8 % ročně. V důsledku druhé fáze těžby, tak jak jsem popsal výše, dochází k postupnému zaplňování studní vodou. Studny mají ve více než 200 případech horizontální podobu a tak voda nedokáže ropu dostatečně vytlačit a pomalu zaplňuje celé ložisko 9. Ghawar dosáhl svého vrcholu okolo roku 2005 a je tak prvním obřím ropným ložiskem s klesající těžbou ohrožující světovou poptávku. 8 SIMMONS, Matthew; Twilight in the Desert: the Coming Saudi Oil Shock and the World Ekonomy 9 ;

20 2.2.2 Burgan, Kuvajt Odhadované rezervy: miliard barelů. Je dalším z největších a nejbohatších ropných polí. Bylo objeveno v roce Těžbu zde zahájilo v roce 1948 americko-britské společenství Gulf Oil Corporation. Ropa Burganu byla od počátku pod neuvěřitelným tlakem, což umožňoval snadnou těžbu. Díky tomu pomohla ropa Kuvajtu doslova vystřelit produkci ropy a stát se tak jedním z největších vývozců ropy na světě. Burgan má 80 % podíl na celkové produkci Kuvajtu. Nejde nezmínit legendární snímky a televizní záběry těchto polí z roku 1991, z období Irácko-Kuvajtské války, kdy ustupující Irácká armáda tlačena spojenci zpět na své území zapalovala ropné vrty, jako výraz pohrdání a pomsty. Dlouhé dva roky trvalo armádě amerických naftařů a hasičům, než uhasili žíznivé plameny zkázy. Po obnovení těžby byl Kuvajt opět schopen dodávat svých 2,2 milionů barelů denně. Od té doby také zde produkce pomalu, ale jistě klesá. O tomto faktu se také zmínil šéf Kuvajt Oil - Farouk Al Zanki, když vzpomněl, že po šedesáti letech těžby dosáhla produkce v roce 2004 svého vrcholu a pro Kuvajťany bude obtížné dodávat 2 miliony barelů denně. Svou prognózu pak dokonce posunul na skromnějších 1,7 milionu barelů denně a doplnil, že zdroje Kuvajtu budou v rozsahu let na suchu 10. Máme tedy druhého kandidáta na definitivní výpadek těžby, který by mohl zásadně otřást světovou nabídkou Cantarell, Mexiko Odhadované rezervy: 35 miliard barelů. Pole Cantarell bylo objeveno v roce 1976 rybářem Redusino Cantarell. Pole je, oproti svým stejně bohatým vrstevníkům v Saudské Arábii a Kuvajtu tvořenými velkými celistvými ložisky, tvořeno komplexem čtyř oblastí ve vzdálenosti 80 km od Mexického pobřeží, v zálivu Campeche. Těžba byla nastartována v roce 1981 a velmi rychle dosahovala kapacity 1,16 milionů barelů za den. Jediný státní majitel, společnost Petroleos Mexicanos - Pemex, však již v roce 1995 ohlásil propad těžby na 1 milion barelů denně a Cantarell musel přejít do druhé fáze těžby. Injekcemi dusíku se těžba opět vyšvihla nad úroveň z 80. let a to až na závratných 1,9 milionů barelů denně. Spanilá jízda v těžbě však nekončí a koncem roku 2002 těžba dosahuje 2,1 milionů barelů denně. Tímto výkonem se 10 ;

21 Cantarell zařadil na druhé místo žebříčku nejrychleji produkujících nalezišť a to hned za saudský Ghawar. Tak vysoké tempo těžby však Cantarellu nevydrželo dlouho a už v roce 2004 musel šéf Pemexu - Luis Ramirez Corzo oznámit vrchol těžby. Pak už to šlo samo. Rok 2005 započal pokles v produkci a v roce 2006 již činil pokles těžby 14 %. Pro rok 2007 byl předpokládaný pokles o 15 %, za rok 2008 pak další pokles a to o rekordních 36 %. Ložisko tak dodává na trh pouhých barelů denně. Jako by toho nebylo málo, přidaly se další problémy a to se zadlužením Cantarellu, který odvádí státu nemalé daně a na obnovu podmořského těžebního zařízení používajícího dusík si musí draze půjčovat. Všechnu tu zkázu nakonec završují odhady těžby pro rok 2012, které musí chtě, nechtě počítat s produkcí barelů denně 11. Můžeme jen konstatovat, že situace se nadále přiostřuje a třetí upadající ložisko v pořadí je toho beze sporu důkazem Bolivar, Venezuela Odhadované rezervy: miliard barelů. Z celé pětky, kdysi nejsilnějších a největších polí, které si sice nadále udržují svá prvenství, ovšem za evidentně tvrdou cenu, se dostáváme k nejstaršímu ložisku a to venezuelskému pobřežnímu komplexu Bolivar. Je tvořeno téměř vrty a ve venezuelské produkci zaujímá největší položku. Bylo objeveno roku 1917 a těžba byla spuštěna roku Denní produkce údajně činí 3 miliony barelů. Pro venezuelskou těžbu jsou velmi časté stávky zaměstnanců, čímž bývá často ovlivňována produkce. O nespolehlivosti dodávek byly napsány tuny dokumentů. Díky tomu vnější zdroje, sledující situaci ve Venezuele, odhadují denní těžbu maximálně na 2,2 milionu barelů. Problémy s těžbou si tamní president Hugo Chávez způsobuje sám. Znárodněním ropného průmyslu, vyhnáním zahraničních odborníků a manažerů přišel nejen o nezbytné technické znalosti, ale také o manažerské dovednosti, které se ve svých ztrátách odhadují okolo 60 %. Riziko průmyslové havárie se tak značně zvětšilo. O Chávezovi je rovněž známo, že své velkorysé sociální programy, které mu přinesly tolik potřebnou pevnou půdu pod nohama v politickém boji s opozicí, rád financuje z příjmů pocházejících z ropného průmyslu 12. Dá se očekávat, že u nejstaršího naleziště zmítaného politickými a populistickými manýry prezidenta s diktátorským stylem vlády, dojde k neschopnosti udržet v dalších letech denní produkci na současné úrovni. Je dokonce veřejně známo, že 11 ;

22 část ropných nalezišť byla již vyčerpána. Problémem je, že Chávezův režim není příliš nakloněn zveřejňování strategických informací o svých ropných rezervách. Tak jako tak, ani v případě čtvrtého největšího ložiska nemůže zaujmout pozitivní stanovisko, což nadále přilévá oleje pochybností do budoucí nabídky černého zlata Rumaila, Irák Odhadované rezervy: 20 miliard barelů. Rumaila je ropné pole situované v jižní části Iráku přibližně 30 km jižně od Basry. Jeho část zasahuje do Kuvajtu. Objeveno bylo v roce Pole patřilo v 70. letech brazilské společnosti Braspetro, později těžbu v této oblasti znárodnil Sadám Husajn. Spory mezi Irákem a Kuvajtem ohledně těžení ropy metodou šikmých vrtů, které pod úrovní země překračovaly státní hranice, byly jedním z důvodů vypuknutí irácké invaze do Kuvajtu v roce Během války v Zálivu ustupující irácké jednotky několik vrtů tohoto pole zapálily, podobně jako v případě pole Burgan v Kuvajtu. Po válce byla těžba jen velmi těžce obnovována v důsledku druhé války v Perském zálivu a množství lupičů na území ložiska. Díky rekonstrukčnímu úsilí, které vedlo k lepšímu zabezpečení a obnově těžby za pomocí systému vstřikování vody, se těžbu podařilo opět nastartovat. I když je ložisko již v druhé fázi těžby, poskytuje Iráku 95 % příjmů z jeho aktivit při exportu ropy 13. Dokud nebude Irák definitivně stabilní, nebude moci Rumaila dodávat tolik ropy, kolik byla schopna produkovat v předválečném období a ze současné úrovně okolo 1,3 milionu barelů denně se zpět k 2 milionům barelům dostane jen stěží. Nutno podotknout, že situace u tohoto pole je o něco příznivější, než v předešlých případech. I když paradoxně, tak přece zde měla válka pozitivní dopad na zpomalení těžby a díky tomu se nevědomky podařilo odsunout vrchol produkce. Vyhráno však určitě není, protože před Iráckou produkcí stojí obrovská technologická propast a nezbytná poválečná obnova, která brzdí prudší rozmach těžby a dalšího průzkumu ; ;

23 2.2.6 Tengiz, Kazachstán Odhadované rezervy: miliard barelů. Tengiz uzavírá šestici nejdůležitějších polí. Je šestou největší těžební oblastí na světě. Objevena byla v roce 1974 a od roku 1979 byla zahájena produkce. Pole je až 5 km hluboké a leží na severovýchodním břehu Kaspického moře. Zdejší ropa je typu Sour, se 17 % obsahem sýry. Okolí ložiska je rovněž bohaté na zemní plyn. Těžbu zde zajišťuje Tengizchevroil, jehož partnery jsou Chevron s 50%, ExxonMobil s 25% a kazachstánská vláda prostřednictvím státního podniku KazMunayGas s 20% vlastnictví a ruské LukArco má 5%. Ropa je z oblasti transportována ropovodem CPC 14 okolo Kaspického moře, až k pobřeží Černého moře, kde je nedaleko ruského města Novorossiysk pomocí terminálu nakládána na tankery. Problémem je, že Rusové nechtějí Kazachům povolit další přepravní kapacity a tak komplikují situaci s možností navýšení těžby. Další nejbližší ropovod Baku-Tbilisi-Ceyhan obcházející Rusko nemá přímé napojení na Tengiz. Pokud tedy chtějí těžaři v této oblasti snížit přepravní závislost na Rusku, musí hledat nebo vystavět nové přepravní kapacity. Pro Tengiz je to i nutností, protože se odhaduje těžba až barelů denně do konce desetiletí, což je proti roku 2002 nárůst o 245 % 15. Tengiz je tak jako jediný z Velké šestky schopen navyšovat svou produkci a jeho potenciální vrchol je zatím vzdálenou budoucností. Celá minulost a současnost průzkumů ložisek ropy však nekončí seznamem těch největších nalezišť. Pro celosvětovou produkci jsou neméně důležitá i středně velká a menší pole, která co do počtu mají převahu. Můžeme je počítat na tisíce. Nacházejí se prakticky ve všech výše uvedených oblastech těžby. Jak můžeme vidět na Grafu 1, nejvýznamnější období průzkumu a počáteční těžby začalo až ve 40. letech. Do té doby nepřáli průzkumům a těžbě dvě světové války a Velká hospodářská krize. Startovní čarou přicházejícího boomu byla 40. léta. Vrchol však nastal až v 60. a 70.letech. K útlumu pak dochází počátkem let 80., jedná se setrvalý stav a počet nových objevů se ustálil. Největší ložiska byla tedy objevena ve 40. letech. Podíl na nových objevech klesal a v období vrcholu jich je jen nepatrné množství. Z grafu je jasné, že největší podíl na objevech mají ložiska s nejnižší kapacitou produkce, menší než barelů denně. 14 Caspian Pipeline Consortium

24 Graf 1: Počet objevů nových nalezišť ropy a jejich objem Zdroj: V porovnání s omezeným počtem ložisek gigantických rozměrů a denní produkcí větší než barelů denně vzniká výrazný nepoměr a je zřejmé, že éra objevů velkých ropných nalezišť je již dávno za námi. Tedy pokud se bavíme o těch suchozemských a již objevených. Vývoj rezerv se pomalu, ale jistě zpomaluje a naše ropná závislost stojí na nejisté budoucnosti. Téměř všechny doposud objevená největší ložiska mají svůj vrchol za sebou, nebo je čeká v nejbližší budoucnosti. Produkci těch největších ropných nalezišť nám dokresluje Graf 2. Hned dva z výše jmenovaných ropných vrtů, které v Příloze 1 nalezneme na prvních dvou místech, měli největší podíl těžby ve 40. a 50tých letech. Jak cituje Jim Rogers, jeden z nejznámějších komoditních investorů přelomu 20. a 21. století, ve své knize zabývající se investováním do komodit samotného M. Simmons: Ghawar, král gigantických saudských polí a největší ropné naleziště na světě (zdroj % veškeré ropy, kterou Saúdská Arábie těží) je z 90 % vyčerpán. 16. Sám tímto názorem navazuje na mínění velké skupiny negativistů, kteří svůj názor o dosažení ropného vrcholu staví na akademické studii amerického geologa společnosti Shell Oil Copany Kinga Hubberta. Ten již v roce 1956 předpovídal vrchol těžby v USA na období let 70. a 80., který nastartuje vrchol těžby i v dalších důležitých regionech. Pod názvem Hubbert Peak vstoupila tato předpověď do 16 ROGERS, Jim; Žhavé komodity jak může kdokoliv investovat se ziskem na světových trzích; 1. vydání; 2008; ISBN ; Praha; GRADA Publishing; str

25 dějin ropného průmyslu. Dnes na jeho práci navazují další ropní analytici a geologové jako Simmons, Rogers, Deffeyes a Groppe. Graf 2: Roční objem těžby, její vrchol a pokles objevů Zdroj: Příčinou klesajícího počtu nových objevů, ale není jen zdánlivě omezená nabídka naší planety. Od 60. let klesla míra geologického průzkumu v důsledku geopolitických konfliktů na Středním a Dálném východě a došlo k prvním výraznějším omezením západních těžařských společností v oblasti Středního a Dálného východu. Země jako Irán, Irák a Saudská Arábie začaly vypovídat těžařské koncese sedmi západoevropských a severoamerických ropných společností, nazývaných Seven Sisters 17, které do té doby ovládaly celý naftařský svět. Tím odřízly západu možnost dalších objevů a samy se tak dostaly do slepé uličky, podobně jako v 90. letech venezuelský prezident Chávez. Bez zkušeností, znalostí a potřebné techniky nebyli schopni dalších nových objevů. V těchto letech pak země Středního a Dálného východu společně s dalšími členy z Afriky či Jižní Ameriky založili organizaci OPEC, ale o tom až později. Dalším problémem té doby, který se dnes projevuje, pak nastal s orientací západu na vlastní ropné rezervy. V období 70. a 80. let došlo k ohromným investicím do průzkumu a těžby jak v USA, Evropě (zejména v Severním moři), ale i v Africe. Z této doby také pochází největší množství 17 Seven Sisters Britisch Petroleum, Royal Dutch Shell, Esso, Gulf Oil, Mobil Oil, Standard of Kalifornia, Texaco. 24

26 drobných nalezišť, jak nám ukázal Graf 1 (viz výše). Právě toto období de facto předpovídal již zmiňovaný K. Hubbert ve své studii a historie mu dala za pravdu. V důsledku omezených a nespolehlivých dodávek ropy z regionu Středního východu nastartovaly USA svůj hlad po ropě a stali se největším zdrojem ropy minulého století. V roce 1970 Spojené státy čerpaly 9,6 milionu barelů ropy denně, zatímco Saúdská Arábie těžila míň než polovinu tohoto množství. 18 uvádí Rogers ve své knize. Pro Ameriku tak přišel její vrchol jak v těžbě, tak v průzkumu a od té doby se stala největším importérem černého zlata. Celkové nejvyšší prověřené rezervy ropy má podle údajů ze zprávy BP z toku 2008 oblast Středního Východu (viz Obrázek 2). Vzhledem k zásobám ostatních regionů je toto množství nesrovnatelné. Obrázek 2: Prověřené rezervy ropy ke konci roku 2007 Zdroj: BP Statistical Review of World Energy 2008, str. 3 Vývoj světových zásob byl postaven na gigantických ropných ložiscích. Jejich možnosti jsou na ústupu a otevírá se otázka: Co bude dál?. Odpověď nám pomůže nastínit další kapitola. 18 ROGERS, Jim; Žhavé komodity jak může kdokoliv investovat se ziskem na světových trzích; 1. vydání; 2008; ISBN ; Praha; GRADA Publishing; str

27 3. Nové kapacity Předešlá kapitola nám pomohla ohlédnout se za vývojem zásob. Zaobírali jsme se hlavně tzv. konvenčními zásobami, kterými označujeme známá a prověřená naleziště, které lze efektivně těžit. Nyní při pohledu na nové možnosti ropných kapacit zohledníme i tzv. nekonvenční zásoby ropy, které jsou hůře dostupné a finančně nákladné na těžbu. Mezi tyto zásoby patří hlubokomořské ropné vrty, dále také kanadské ropné písky v Albertě, rovněž náročné na náklady u nichž však s porovnáním s hlubokomořskými vrty může začít těžba v následujících 2 4 letech. Nové kapacity jsou jedinou alternativou dalšího pokračování ropné éry člověka. V důsledku dosažení ropného vrcholu v USA, jistému vyčerpání největších ropných nalezišť, popsaných výše, a narůstající světové spotřebě ropy dochází k postupnému převisu poptávky nad nabídkou, kterou je tlačena vzhůru cena ropy. Právě cena ropy je rozhodujícím faktorem pro další průzkumnou činnost v neprozkoumaných oblastech a zároveň hnacím motorem nových způsobů těžby, které ještě před několika lety nepřipadaly v úvahu díky své nákladnosti. K možnostem nových kapacit navázaných na využití drahých způsobů těžby můžeme připočíst i stará ropná pole, která byla opuštěna ve třetí fázi těžebního postupu. Nové kapacity jsou tedy tím, co sledujeme v souvislosti s růstem poptávky a ceny. Tabulka 1 ukazuje, že objem nově otevřených kapacit by ještě v několika příštích letech měl stoupat, pak ale bude následovat nevyhnutelný pokles. Všimněte si, že meziroční zvýšení je i v těchto letech velmi nízké, při běžném růstu poptávky je to velmi málo. Pro spotřebitele to není příjemné čtení. Údaje jsou v tisících barelech denně. Tabulka 1: Objem nově otevřených kapacit Celkové nové kapacity Nové kapacity OPEC Nové kapacity mimo OPEC Nárůst světové produkce Zdroj: Petroleum review databáze V únorovém čísle Petroleum Review byl zveřejněn očekávaný růst produkce ropy v letech 2007 až 2012 (viz Tabulka 1) i s naplánovanými novými kapacitami (viz Příloha 2). Její analytici sledují všechny veřejné zdroje, jako například výroční zprávy společností, firemní internetové stránky, zpravodajské databáze, informace Mezinárodní agentury pro energii, 26

28 zprávy makléřských firem, informace poradenských společností, databáze a informace z Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) a sledují vývoj projektů s plánovanou produkcí překračující 40 tisíc barelů denně. Celková produkce ropy by se měla v letech 2007 až 2012 zvýšit o 24,8 milionu barelů denně. V době vytváření statistiky nebyl veřejně znám žádný projekt s plánovaným spuštěním po roce 2012, s výjimkou poslední fáze projektu těžby kanadských ropných písků. Samozřejmě u některých projektů může dojít ke skluzu a reálně budou spuštěny až později. OPEC pracuje na 64 projektech, které by dohromady měly rozšířit produkční kapacitu o 11,6 milionu barelů denně. Právě země OPEC jsou a nadále budou v dalších letech mnohem více aktivní v hledání nových kapacit. Již v minulosti udělali obrovskou chybu, že zanedbaly průzkum i technologie. Jak uvádí Příloha 2, zejména členové OPECu, kteří v 60. a 70. letech odebírali licence západním společnostem, rozjíždějí v největší míře a objemu nové kapacity. Mezi konkrétní patří Irán, Irák a Saúdská Arábie. Není divu, že v jejich případě a rovněž v případě dalších členů, zejména z oblasti Afriky a Jižní Ameriky, dochází ke snaze těžit co nejvíce. Právě tyto země jsou na ropném průmyslu závislé a činí jejich zásadní zdroj příjmu do státního rozpočtu. Nevýhodou je, že realizace jejich projektů má vysoká politická rizika. Celková kapacita kartelu se rozšířila od 1. ledna 2007 o Angolu, kde je rozpracováno 11 projektů a které zvýši kapacitu země o 1,5 milionu barelů denně. Tím se změnili výše uvedené poměry, kde byla Angola ještě započtena mezi země mimo kartel. V případě producentů stojících mimo OPEC je rozpracováno celkem 78 projektů s celkovou kapacitou 13,2 milionu barelů denně. Mezi nejaktivnější patří Brazílie, Rusko a Kanada, kde se nachází 26 z celkových 36 potenciálních projektů. V případě Ruska můžeme směle hovořit, jako o největším světovém producentovi, který se v následujících letech stene tahounem produkce, podobně jako Saúdská Arábie ve 40. a 50. letech a USA v období 70. a 80. let. K celkovým 142 projektům, k nimž máme všechny informace k dispozici, je možné zařadit dalších 14 projektů kartelu a 36 projektů mimo kartel, o nichž není dostatek informací, ale s vysokou pravděpodobností budou v uvedeném období spuštěny. Analýzou 18 projektů objevených po roce 1997 a jenž byly uvedeny do provozu v letech 2004 až 2006 zjistíme, že průměrná doba získání první ropy od objevu trvala 6,2 roku. V časopise Offshore review společnost BHP Billiton uvedla, že 14 projektů v Mexickém zálivu uvedených do provozu do konce roku 2004 trvalo získání první ropy od objevu naleziště 55,7 měsíců (4,64 roku). Díky vysoké podpoře těchto projektů se dá očekávat, že i v následujících letech budou projekty těžby rychle uváděny v činnost. U 41 projektů, kde byla ropa objevena po roce 1997, a kdy by měla být započata těžba ropy v letech 2007 až 27

29 2012 se předpokládá s průměrem 7,7 roku. Dva nejrychlejší projekty jsou Golfinho v Brazílii a Constitution v Mexické zálivu, kde příprava těžby trvala něco přes tři roky a k jejímu spuštění došlo v roce Což je oproti výše popisované délce přípravy těžby z nového pole téměř rekordní. Na opačné straně stojí projekty v Západní Africe, kde realizace projektu trvá sedm až devět let. Důvody tak markantních rozdílů v časových nárocích v zahájení těžby jsou v případě Afriky dány zejména špatnou geopolitickou situací a nestabilní ekonomikou. Přesný popis projektů je uveden v Příloze 2. Závěrem můžu uvést, že pokud se geologové zaměří na takové lokality, po kterých dříve nepátrali, pak se mohou dočkat kapitálních úlovků. Z textu výše je zřejmé, že již nedojde k povrchovým nálezům v takovém rozsahu, v jakém byli zaznamenány v 40. až 60. letech. Pokud k objevům dojde, pak jedině k těm hlubokomořským, podobným jednomu z nejvýznamnějších poslední doby z roku 1999, kdy bylo v hlubokomořském kaňonu Mississippi v Mexickém zálivu, objeveno pole, příznačně nazývané Thundern Horse. Pole je tvořeno sítí 25 podmořských studní, s kapacitou 250 tisíc barelů denně (viz Příloha 2). Pole začalo svoji produkci v roce 2008 a jeho spuštění bylo provázeno problémy se zpožděním tří let, protože jej v roce 2005 zasáhl hurikán Dennis, který zdevastoval až 90 % těžebních polí v zálivu. 28

30 4. Nabídka a poptávka V této kapitole, jejíhož tématu jsme se dotkli částečně v předchozích kapitolách, se čistě z ekonomického pohledu zaměříme na vztah nabídky a poptávky. Tímto vztahem se pokusíme vymezit rizika možného nedostatku ropy na trhu, vedoucího k vyčerpání všech zásob či případnému odříznutí současných energetických požadavků planety ve vztahu k ropě. 4.1 Nabídka Jak z předešlého textu již víme, na straně nabídky se nacházejí všichni, kteří ropu vlastní. Jejich možnosti se postupem let vyčerpávají a ani nové objevené či doposud neobjevené kapacity nemusí dostatečně krýt opačnou stranu trhu. Nabídka je množství ropy, které jsou producenti ochotni dodat na trh při určité ceně. Nás v tomto ohledu bude zajímat pojem tržní nabídky, kterým se rozumí součet individuálních nabídek všech producentů na trhu. Tabulka 2: Nabídka ropy NABÍDKA rok průměrná cena ropy WTI objem nabídky ,38 77, ,98 77, , ,08 79, ,51 83, ,64 84, ,05 85, ,34 85, ,67 86,53 Zdroj: , Nabízené množství ropy je závislé především na ceně. V Tabulce 2 lze vidět, jak se s narůstající cenou zvyšuje objem nabídky. Z tohoto vztahu je zřejmé, že na trhu s ropu z pohledu klasické ekonomie funguje téměř ukázkově zákon rostoucí nabídky. Vzrůstající cena vybízí producenty k prodeji většího množství ropy, čímž roste i nabízené množství. Vyšší ceny pak pro ropné společnosti znamenají vyšší zisky, které mohou využít k pořízení 29

31 dodatečných výrobních faktorů, respektive k navyšování objemu nabídky, k rozvoji prospektorské činnosti, k tvorbě nových kapacit a investicí do ropné infrastruktury a to i v místech, které jsou při nízkých cenách nerentabilní. Problém nastává v situaci, kdy nabídka naráží na cenovou pružnost. Ceny ropy na trhu musí být v důsledku zvýšené poptávky dost dlouho a dostatečně vysoko, aby nabídka reagovala a poskytla spotřebitelům větší produkci. Cena ropy se pohybují od ropných šoků v 80. letech až na hranici 21. století v průměrných hodnotách 20 USD za barel (viz Obrázek 3). Obrázek 3: Cena ropy Zdroj: Na přelomu tisíciletí však došlo k jejímu postupnému nárůstu, což vybídlo nabídku k vyšší produkci. Ceny se drží již od roku 2000 nad průměrem z konce 20.století, což je z dnešního pohledu dostačující období k navýšení nabídky. Ropní producenti měli do konce 20. stol. relativně dostatečné kapacity k pokrytí dočasných pozitivních výkyvů na straně poptávky. Dlouhodobě vysoké ceny jsou pro stranu nabídky pádným argumentem k budoucímu uspokojení strany poptávky. Strana nabídky je z pohledu uspokojování strany poptávky neelastická. Producenti nejsou schopni včas a ani v dostatečné míře navyšovat těžbu. Neelasticita samotná je způsobená náklady, technickými faktory a politickou mocí. Jak jsme již výše uvedli, průměrné časové náklady na těžbu z nového naleziště se pohybují okolo šesti let. Během tohoto období má poptávka možnost vytvořit převis, tlačící na růst ceny. Pro nabídku samotnou je tedy cena nejdůležitějším faktorem k navýšení těžby a maximalizaci zisku. 30

32 4.2 Poptávka Na straně poptávky se nacházejí spotřebitelé ropy. Tyto subjekty jsou při uspokojování své potřeby závislé na straně nabídky. Pohled poptávky nám obecně ukazuje změnu poptávaného množství ropy v závislosti na měnící se ceně této komodity. Podobně jako u nabídky i v případě poptávky nás bude zajímat celková - tedy tržní poptávka, tvořena všemi kupujícími. Rovněž proměnné (objem a cena) jsou shodné. Tabulka 3: Poptávka ropy POPTÁVKA rok průměrná cena ropy WTI objem poptávky ,38 76, ,98 77, ,18 77, ,08 79, ,51 82, , ,05 85, ,34 86, ,67 85,84 Zdroj: , Z Tabulky 3 vidíme, že s rostoucí spotřebou na straně poptávky roste i ochota vynaložit vyšší dodatečné náklady na možnost nákupu potřebného množství suroviny. Klasická premisa říká, že cena ropy roste v návaznosti na narůstající spotřebu a omezenou nabídku. Poptávka po ropě pak roste až do té chvíle, dokud je pro spotřebitele nezbytně nutná a zároveň cena přijatelná. Na straně nabídky vede vyšší cena k vyšší produkci. Naopak na straně poptávky může vést vyšší cena ke snaze nakupovat takové energetické substituty, které mohou být v porovnání s cenou ropy adekvátním ekvivalentem, ne-li v podstatně lepším postavení. Poptávka po ropě je v dnešní době z největší části ovlivněna poptávkou po spotřebě pohonných hmot, která ve světovém měřítku tvoří více než 60 % spotřeby ropy - jak ilustruje Obrázek 4. Sektor dopravy je z pohledu poptávky nejvýraznějším spotřebitelem, který může zásadně ovlivnit budoucnost světového trhu s ropou i její cenu. Z tohoto úhlu pohledu je sektor dopravy nebezpečím pro stranu poptávky. Její neelasticita pramení z faktorů velmi komplikovaného přechodu k alternativním energetickým zdrojům. Změna poptávaného množství má pak malý vliv na cenu. Závislost dopravy na ropě je zásadní. 31

33 Obrázek 4: Spotřeba ropy v jednotlivých sektorech průmyslu Zdroj: Key word energy statistics 2008 by IEA, str. 35 Dalším faktorem ovlivňujícím poptávku po ropě je její celková průmyslová spotřeba. Průmyslová výroba je hlavním faktorem přispívajícím k růstu hrubého domácího produktu (dále jen HDP). S rostoucím hospodářstvím, rostou také energetické nároky. Na straně poptávky se z pohledu HDP ocitají USA, EU a nově i Čína a Indie, jejichž průměrný ekonomický růst v posledních letech činil cca 9 %. 4.3 Porovnání nabídky s poptávkou Nabídka a poptávka jsou tedy stěžejními veličinami pro tvorbu ceny. Porovnáním Tabulek 2 a 3 lze zjistit, že v posledních osmi letech rostou všechny tři veličiny tohoto vztahu. Na straně poptávky máme výrazná rizika budoucího nedostatku ropy pro pokrytí světové spotřeby a na straně nabídky pak omezené zdroje. Cena je pak veličinou určující, co bude dál. Při dalším růstu spotřeby poroste cena do takových výšin, že bude dostatečné množství finančních prostředků i na těžbu, v současné době neefektivních ložisek. Při vysokých cenách pak už bude důležité zvážit, zda se vyplatí nakupovat drahou surovinu, které tak jako tak, dříve či později dojde. Nebo bude lepší přejít k jiným zdrojům energie. Již při cenách ropy z roku , kdy se pohybovaly v rozmezí USD/ barel se po celém světě objevily snahy směřující k nákupu substitutů. Jedná se zejména o ethanol - vyráběný z kukuřice a sloužící jako příměs do benzínu, nebo methylester (olejové 32

34 aditivum) - vyráběný z řepky, jež je přidáván do nafty. Ceny těchto surovin, v souvislosti s vysokou cenou ropy, doslova vystřelily do výšin a jejich kurzy posílily v řádu stovek procent (viz Obrázek 5). Obrázek 5: Graf ceny kukuřice Zdroj: ode=bstk&evnt=adv; V tomto období se celý svět zabývá úvahami nad budoucností ropné éry člověka. Vysoké ceny ropy totiž táhnou sebou vzhůru také ceny ostatních surovin a to nejenom substitutů, ale také konečných výrobků a služeb, které s ropou přímo či nepřímo souvisí. Četné diskuze finančníků i průmyslníků vedou čím dál častěji ke snaze najít řešení přechodem k alternativním energiím. Debaty se nejčastěji dotýkají sektoru dopravy, ve kterém je skutečnou nezbytností nalézt vhodnou energetickou náhradu. V souvislosti s těmito diskuzemi pak přicházejí nejčastěji v úvahu právě již výše zmiňovaný ethanol, či zemní plyn a nově též vodík. Zejména vodík je při vysokých cenách ropy vhodnou alternativou a to i z enviromentálního hlediska. Hodnocením výše uvedených informací se nabízí myšlenka o možnosti vyčerpání všech ropných rezerv planety. Z logiky vztahu nabídky a poptávky vyplývá, že cena je rozhodující. Růst ceny umožňuje přechod k dražším a náročnějším alternativám energetických zdrojů, což zákonitě musí vést k situaci, kdy ropa bude natolik drahá, že o ní přestane být zájem a tím pádem se vlastně stane absolutně nevytěžitelnou surovinou. 33

35 5. Světová spotřeba Spotřeba ropy ve světě je jedním z hlavním faktorů určujících postavení ropy v lidské společnosti. Ropa je historicky nejdůležitější surovinou. Od prvních způsobu použití v dávném starověku, až do doby jednadvacátého století se její spotřeba neustále navyšuje. Hlavní příčinou je závislost člověka na jediné surovině, které přizpůsobil veškeré své přepravní, průmyslové a dokonce i společenské chování. V této kapitole si nastíníme nejenom celosvětovou spotřebu, ale i spotřebitelské nároky zemí začleněných do OECD 19 a zemí mimo toto sdružení. K posouzení celosvětové spotřeby budeme vycházet z dat dostupných renomované světové agentury International Energy Agency (dále jen IEA) a z informací od předního producenta ropy ve světě společnosti British Petroleum (dále pak BP). 5.1 Celková světová spotřeba ropy Celkovou světovou spotřebu ropy si rozdělíme do regionů: Asie Afrika Střední východ Evropa a Rusko Jižní a středí Amerika Severní Amerika Největším světovým spotřebitelem (jak vidno z Obrázku 6) je USA. Za posledních více než 20 let má bezkonkurenčně největší spotřebu, která se vyznačuje relativně konstantním a mírným růstem. Na druhém místě je region Evropy a Ruska. I v těchto regionech lze sledovat dlouhodobou konstantní spotřebu, taktéž s mírným růstem. Proti těmto dvěma regionálním spotřebitelům stojí regiony jako Afrika, Střední a centrální Amerika či Střední Východ, kde je spotřeba rovněž konstantní a mírně rostoucí, ale v řádu stovek procent nižší. O největší překvapení se v posledních 20ti letech postaraly země Pacifické Asie, kde 19 OECD tj. Organisation for Econimic Co-operation and Development 34

36 leží Čína a Indie, dnes považovaní za budoucí největší spotřebitele ropy na světě. Právě v tomto regionu se zvedla spotřeba za sledované období v řádu desítek procent. Rozkvět průmyslu a obchodu v této oblasti předznamenává budoucí potíže s uspokojením spotřebitelské poptávky tohoto regionu. Půjde-li Čína ve šlépějích USA, pak se může stát, že ropy nebude dostatek k uspokojení ani základních potřeb průmyslu a dopravy. Obrázek 6: Spotřeba ropy podle regionů Zdroj: BP Statistical Review of World Energy 2008, str. 7 Severní Amerika, jako největší spotřebitel ropy, má své prvenství i ve spotřebě ropy na obyvatele, jak ukazuje Obrázek 7. Důvodem velké spotřeby je rozvinutost americké ekonomiky, která je náročná na ropné energetické zdroje. Amerika se stala za posledních dvě stě let nejrychleji rostoucím ekonomickým územím na světě, které navíc nebylo nikdy zasaženo některým z globálních válečných konfliktů dvacátého století. To vedlo k nepřetržitému ekonomickému růstu a rozvoji průmyslu, který udělal ze Spojených států nejsilnější ekonomiku světa a zároveň největšího spotřebitele ropy. Američané svými nároky na přepravu v automobilech s vysokou spotřebou přispívají k nešetrnému nakládání s cennou surovinou a to nejenom v osobní přepravě, ale i při využití hromadné dopravy. V této zemi jsou v menšině prostředky hromadné dopravy poháněné elektřinou - tak jako u nás jsou metro či tramvaje. Dalším výrazným spotřebitelem ropy na hlavu je Saudská Arábie. Zde je spotřeba dána nízkým počtem obyvatel a díky bohatému zpracování ropy v petrochemickém průmyslu. 35

37 Obrázek 7: Spotřeba ropy na obyvatele Zdroj: BP Statistical Review of World Energy 2008, str. 8 Světovou spotřebu ropy v letech nám v podrobném náhledu ilustruje Tabulka 4. Celková celosvětová spotřeba v tomto období je prakticky neměnná, pohybuje se průměrně na 86 milionech barelech denně. Tabulka nám však nabízí několik zajímavých postřehů. Amerika společně s Evropou nastolily pomalý sestupný trend své spotřeby. Afrika a Rusko vykazují neměnnou spotřebu, bez výraznějších výkyvů. Oproti tomu Asie a Střední Východ vykazují známky dalšího mírného růstu. Meziroční procentuální změny jsou v případě celosvětové spotřeby minimální a projevují se v průměru ±1 %. Globální spotřeba vykazuje první fázi poklesu od roku Tabulka 4: Celosvětová poptávka ropy ( ) Zdroj: Oil Market report by IEA, december 2008, str Oil Market report by IEA, str. 4 36

38 5.2 Spotřeba ropy zemí OECD a zemí mimo OECD Největšími spotřebiteli ropy na světě jsou země, které jsou začleněné do organizace OECD 21 (vysvětlení viz str. 27). V roce 1960 tato organizace vznikla spojením dvaceti průmyslově nejvyspělejších zemí světa. V současné době má organizace 30 členů, mezi nimž je také Česká republika a Slovensko. Spotřeba ropy u tohoto seskupení se monitoruje již od samotného vzniku. Jak ukazuje Příloha 3 roční spotřeba ropy celého sdružení se za období zvedla o celých 312 %. Největším spotřebitelem není nikdo jiný, než USA, na druhém místě je Japonsko, třetí příčku obsadilo Německo a na čtvrtém místě je Kanada. Shodně pro všechny země v tabulce je rok 2006 počátkem poklesu spotřeby. Jak si ukážeme dále na poptávce po jednotlivých produktech z ropy (viz Tabulka 5). Tabulka 5: Spotřeba ropných produktů v zemích OECD ( ) Zdroj: Oil market report december 2008, str.8 Spotřeba ropných produktů za rok poklesla meziročně o 3,37 %. Při zohlednění celkového poklesu spotřeby ropy v zemích OECD, jak ilustruje Příloha 3, a jejího porovnání s poklesem poptávky po ropných produktech je patrné, že nejmocnější ekonomiky světa ustupují pomalu, ale jistě z předních míst světové spotřeby. Tříletý pokles spotřeby je toho jasným důkazem. K jasnějšímu přiblížení tohoto sestupného trendu použijeme data v Příloze 4, uvádějící klesající tendenci spotřeby ropných produktů u členů OECD. V případě USA meziroční pokles v letech činí 4,77 %, důvodem tohoto poklesu navazujícího na rok 2006 je bezesporu zpomalující se ekonomika USA, projevující se i nižším HDP a také rostoucí ceny ropy v tomto období. Evropa zažila

39 v tomto období podstatně menší pokles činící jen 0,85 %, který rovněž navazuje na propady z roku 2006, nicméně jeho dramatičnost je tlumena pomalejším poklesem HDP Evropy, ale hlavně silným růstem mladých postkomunistických ekonomik v tomto regionu. Protipólem klesající spotřeby nejvyspělejších ekonomik světa je naopak rostoucí spotřeba v zemích mimo sdružení OECD. V rámci nejvyspělejších zemí této skupiny můžeme hovořit především o Číně, Indii, Rusku a Brazílii. Jak ukazuje Příloha 3 spotřeba ropy v těchto zemích je neustále rostoucí a to i přes klesající spotřebu na straně vyspělých států. V případě Ruska se data o spotřebě dělí v letech 1991 a 1992, kdy došlo k rozpadu Sovětského svazu a začala samostatná éra ruského státu. Zde nejprve došlo k výraznému poklesu, aby pak Rusové od roku 1998 ve své spotřebě kontinuálně rostli. Největším spotřebitelem ze zemí této skupiny je Čína. Za období svou spotřebu zvýšili o úctyhodných %. Tabulka 6: Spotřeba ropných produktů v Číně ( ) Zdroj: Oil market report december 2008, str.15 Meziroční růst v letech 2007 a 2008 činí 4,3 % (viz Tabulka 6) a navazuje na rostoucí spotřebu ropy v Číně z uplynulých let. Čínská ekonomika, jak již o tom byla zmínka výše v kapitole 4.2, zažívá obrovský ekonomický rozmach, při které je ropa nezbytnou surovinou. Ze země, která byla ještě před nedávnem exportérem ropy se stal čistý dovozce, který svou spotřebou dříve nebo později předstihne USA. Zejména z těchto důvodů Číňané vyvíjejí snahu nakoupit co největší množství ropy či získat formou majetkových práv nebo výměnného obchodu přístup k cenné surovině, zejména v Africe a Středním Východě. 38

40 V těchto zemích proto Čína podporuje politické systémy a upevňuje své postavení budoucího největšího spotřebitele ropy. 5.3 Budoucí světová spotřeba ropy Budoucí světová spotřeba ropy se tedy bude odvíjet od požadavků největších světových spotřebitelů. Historický vývoj nám ukázal pokles spotřeby u nejvyspělejších ekonomik a naopak nastínil zvyšující nároky rozvíjejících se ekonomik. Z tohoto pohledu se dá usuzovat, že by budoucí vývoj mohl přinést pokračování rostoucí energetické spotřeby nového ekonomického leadra tedy Číny a ostatních ekonomik mimo OECD. Tento předpoklad potvrzuji i odhad odborníků z organizace IEA 22, kteří předpokládají v letech rostoucí spotřebu ropy u rozvíjejících se ekonomik a naopak další pokles u zemí OECD (viz Graf 3). Spotřeba je odhadována, co do růstu v miliónech barelů denně. Nutno zmínit, že tento odhad budoucí spotřeby určitě nepočítal se současnou ekonomickou situací (myšleno Finanční krize), proto se dá předpokládat, že dojde k naplnění tohoto budoucího vývoje, který bezesporu logický základ má, ale dojde ke zpomalení všech světových ekonomik a tím i ke korekci odhadů. Z dlouhodobého pohledu však budoucí spotřeba i nadále poroste, ovšem jen do té míry, jakou cenu budou spotřebitele ochotni zaplatit. Pokud ke spotřebě za rok 2007 činící něco přes 86 miliónů barelů denně přičteme očekávanou poptávku na konci roku 2030, která odhadem může narůst o 21,5 miliónů barelů na konci období, pak celková světová spotřeba může dosáhnout až 107,5 miliónů barelů. Graf 3: Odhad budoucí světové poptávky po ropě v regionech světa ( ), v m/b Zdroj: IEA, World energy Outlook 2008, November 17, 2008, str IEA tj. International Energy Agency 39

41 6. Nabídka ropy Na straně nabídky ropy jsou producentské země, pro které je tato surovina značným zdrojem nerostného bohatství, který jim pomáhá udržovat hospodářskou i politickou moc. Svojí nabídkou mají sílu ovlivňovat spotřebitelské nároky. Pro mnoho producentských zemí je ropa jediným bohatstvím a taktéž hlavním zdrojem příjmů. Pro jiné je tato surovina nástrojem politického diktátu, kterým se snaží dosáhnout svých společenských a náboženských práv vůči západnímu světu. Z těchto důvodů si nabídku ropy na trhu budeme definovat prostřednictvím dvou hlavních producentských skupin. První skupinou jsou členské země ropného kartelu OPEC. Skupinou druhou jsou země mimo kartel OPEC. V odborných pramenech se rovněž uvádí dělení producentských zemí na OECD a mimo OECD. Domnívám se však, že toto rozšířenější členění je zbytečné, protože žádná ze zemí OECD není členem OPEC a naopak. Jako data k hodnocení světové nabídky ropy použijeme opět podklady IEA, BP a nově také OPEC. 6.1 Světová nabídka ropy Již v kapitole 2.1 byla zmínka o nejvýznamnějších oblastech průzkumu. V těch samých regionech světa pak po celou ropnou éru leží nejvýznamnější producentské oblasti. Na Obrázku 8 můžeme vidět celkovou roční nabídku světové ropy, která přesahuje hodnoty 80ti miliónů barelů denně. Mezi největší producentské regiony patří a vždy patřil Střední Východ. Jak jsem v kapitole o vývoji světových zásob již předeslal, právě zde byly a stále jsou největší ropné ložiska, které jsou největším rezervoárem ropy planety. Při pohledu na vývoj produkce v této oblasti Středního Východu můžeme v období let zaznamenat sníženou produkci, jež byla v těchto letech způsobena četnými ropnými šoky, kterými vyvrcholily dlouhodobé spory zemí Středního Východu se západními mocnostmi. Právě v důsledku mnoha válečných konfliktů mezi Izraelem, podporovaným západem a Palestinou, podporovanou zeměmi regionu jako jsou Egypt, Sýrie, Saudská Arábie apod., došlo k výraznému omezení produkce, jejichž konečným spotřebitelem byly právě země západní polokoule. Tímto krokem chtěli země Středního Východu tlačit na vzrůstající 40

42 vliv USA a jejich spojenců v této oblasti a takto je odříznout od dodávek ropy. Tomuto období předcházela snaha ropných mocností Středního Východu zamezit těžebním aktivitám západních těžařských společností v této oblasti. Důsledkem těchto snah bylo zrušení těžebních koncesí západních společností a jejich a podíly byl znárodněny. Obrázek 8: Nabídka ropy podle regionů Zdroj: BP Statistical Review of World Energy 2008, str. 5 V tomto regionu jsou nejvýznamnějšími těžebními oblastmi Saudská Arábie, Spojené Arabské Emiráty, Irán, Irák a Kuvajt. Od konce 80. let produkce pravidelně narůstá a region si drží pozici leadera. Druhým největším regionálním producentem je oblast Evropy a Eurasie. Zde je produkce ropy více méně konstantní. Hlavními oblastmi těžby je za Evropu zejména oblast Severního moře, kde těží hlavně Britové a Norové. Za oblast Eurasie je nejvýznamnější zemí Rusko. Třetím nejvýznamnějším regionem je Severní Amerika. Ačkoliv jsme v kapitole 2 hovořili o dosaženém vrcholu americké těžby, patří USA stále k významným producentům této komodity. Faktem zůstává, že produkce mírně klesá, USA však v razantnějším poklesu ropy udržuje produkce těžby v Mexickém zálivu. K produkci Severní Ameriky je započítávána taktéž produkce Kanady, která dlouhodobě své těžební kapacity navyšuje. V případě Střední a Jižní Ameriky se produkce pomalu, ale jistě rok od roku navyšuje. Největším producentem oblasti je bezesporu Venezuela, která má v regionu také největší ropné rezervy. 41

43 O výrazné překvapení se, v dlouhodobém pohledu, postaraly poslední těžební regiony a to Pacifická Asie a Afrika. V případě Pacifické Asie je největším producentem Indonésie, na africkém kontinentu jimi jsou Nigérie a Alžírsko. Obrázek 9: Největší distributoři ropy z prověřených zásob Zdroj: BP Statistical Review of World Energy 2008, str. 4 Jak vidíme na Obrázku 9 v uplynulých 20ti letech se nabídka ropy zvedla z 910,2 tisíc miliónů barelů za rok 1987 na 1.237,9 tisíc miliónů barelů za rok 2007, což je nárůst o 26,5 %. Z pozice nabídky a zároveň největšího distributora prověřených rezerv se v dlouhodobém vývoji (více než 20 let) udržuje oblast Středního Východu. V tomto období si udržuje průměrný 60 % podíl na světových dodávkách. Zajímavým zjištěním korespondujícím s Obrázkem 8 je růst produkce z oblasti Afriky, který ve sledovaném období činil 32,6 %. Další zajímavé srovnání nabízí pohled na distribuci z Evropy a Eurasie, kde ve sledovaném období narostla distribuce o 28,4 % a to zejména v posledním desetiletí, kde svou produkci strmě navyšuje Rusko. Obrázek 9 nabízí i jasný důkaz klesající distribuce ropy v Severní Americe (jak bylo zmíněno již výše). Hlavní příčinou je distribuce a těžba v USA, které v 80tých letech zažili vrchol těžby a ve sledovaném období produkce poklesla o 49,5 %. Za zmínku pak rozhodně stojí Jižní a Střední Amerika, která v tomto období navýšila svoji těžbu o 16,6 %. 42

44 6.2 Nabídka ropy zemí OPEC Ropný kartel OPEC byl založen v roce 1960, v Bagdádu, zeměmi Irán, Irák, Kuvajt, Saudská Arábie a Venezuela. K dnešnímu dni jsou dalšími členy Alžírsko, Angola, Ekvádor, Lýbie, Nigérie, Katar a Spojené Arabské Emiráty. Hlavní sídlo je ve Vídni. OPEC vznikl jako sdružení zemí exportujících ropu a je mezivládní organizací. Svým založením se postavila proti dominantnímu postavení západních těžebních společností, nazývaných Seven Sisters (viz výše). Země v tomto sdružení společně hájí své zájmy v oblasti ropného exportu, formou stanovení vzájemných dohod o dodržování společné cenové politiky, těžebních a exportních limitů. Graf 4: Denní produkce ropy členů kartelu OPEC S.A.Emiráty Katar Ekvádor Lybie Angola Alžírsko Denní produkce (v tisících barelech/den) Nigérie Kuvajt Irák Venezuela Irán Saudská Arábie Zdroj: Saudská Arábie Saudská Arábie je jedním ze zakládajících členů OPEC a je největším producentem ropy na světě. Disponuje údajně 264,21 miliardami barelů ropy 23. Jejich denní produkce je 8,816 tisíc barelů denně. Největší část své produkce vyváží do Asie a významný podíl také do USA. Ropa je pro tuto zemi hlavním zdrojem příjmů. Ze zemí OPEC má jedny z největších rafinérských kapacit, což tento stát řadí na druhé místo ve spotřebě na osobu 23 ;

45 (viz kapitola 5). Veškerou těžbu ropy zde zajišťuje státní společnost Saudi Aramco. O Saudech je známo, že již od 80. let 20. stol. pravidelně zveřejňují stejný odhad prověřených ropných rezerv, okolo 260 miliónů barelů Irán Irán je druhou největší producentskou zemí kartelu. Údajné prověřené rezervy činí 136,15 miliard barelů a denní produkce je 4,031 tisíc barelů denně. Irán svoji ropu vyváží do Asie. Celý ropný průmysl je v Iránu znárodněn a ovládán státní společností National Iranian Oil Company. Veškerá komerční soukromá těžba je zakázaná ústavou. Irán v současné době čelí četným sankcím ze strany OSN, která se snaží získat kontrolu nad iránským jaderným programem, financovaným právě z prodeje ropy. Tento jaderný program je považován za celosvětovou jadernou hrozbu. Podobně jako v případě Saudské Arábie i zde jsou mezinárodní pochyby o informacích, jež Irán zveřejňuje, ohledně svých ropných rezervách Venezuela Tato jihoamerická země, řízená prezidentem Chávezem, patří k dalším významným členům OPEC. Její prověřené ropné rezervy jsou 99,38 miliard barelů. S denní produkcí 2,95 tisíc barelů denně patří mezi jedny z největších světových exportérů a jedním z hlavních dodavatelů ropy do USA. Tak jako v předchozích dvou zemích, tak i zde je ropný průmysl kontrolován státní společností Petroleos de Venezuela S.A.. Venezuelský ropný průmysl utrpěl neodbornými zásahy vlády do jeho řízení, které vedly k odchodu schopných manažerů a zahraničních investorů. V roce průmysl zasáhly četné stávky, ze kterých se Venezuela vzpamatovává dodnes Irák Jedním z nejdiskutovanějším členem zemí OPECu za posledních dvaceti let je Irák. Jeho prověřené rezervy jsou 115 miliard barelů. Denní produkce je 2,184 tisíc barelů/ den. 24 ROGERS, Jim; Žhavé komodity jak může kdokoliv investovat se ziskem na světových trzích; 1. vydání; 2008; ISBN ; Praha; GRADA Publishing; str

46 O jeho ropných nalezištích a historických snahách silou se zmocnit ropných rezerv Kuvajtu jsem již pojednával výše v textu. Současná produkce má podle odhadů odborníků neustále rezervy, které jsou údajně až 6 miliónů barelů denně. Celkovou produkci má pod kontrolou ministerstvo průmyslu, prostřednictvím svých státních institucí North and South Oil Company Kuvajt Pátým členem organizace OPEC je Kuvajt, který se svými prověřenými rezervami 101,5 miliard barelů patří k těm nejdůležitějším v seskupení. Denní produkce Kuvajtu je 2,75 tisíc barelů. Díky nízkému počtu obyvatel (2,86 miliónů) má Kuvajt největší ropné rezervy na hlavu ve světě Nigérie Nigérie uzavírá první polovinu nejdůležitějších členských zemí kartelu. Rezervy činí 36,22 miliard barelů, což je sice méně než má Lýbie (43,66), nicméně z pohledu nabídky zaujímá Nigérie významnější postavení, jelikož její denní produkce je 2,059 tisíc barelů/ den to je o 19% více než produkuje Lýbie. Produkci všech členů kartelu OPEC a rezervy ilustruje Graf 4 a 5. Graf 5: Rezervy ropy členů kartelu OPEC S.A.Emiráty Katar Ekvádor Lybie Angola Alžírsko Nigérie Kuvajt Irák Venezuela Irán Saudská Arábie Rezervy (v miliardách barelů) Zdroj: ;

47 Všechny producentské země kartelu OPEC jsou zároveň i největšími exportéry. Tyto krajiny samotné nejsou schopny spotřebovat celou vlastní produkci a proto ropu vyvážejí prakticky do celého světa. Jediný, kdo je schopen vlastní ropu ve významném poměru také zpracovávat je Saudská Arábie a to díky významným rafinérským kapacitám. Kromě surové ropy je také nejvýznamnějším exportérem ropných produktů. Tabulka 7 informuje o cílových destinacích exportů zemí OPEC. Největším exportérem na světě je Saudská Arábie. Jejím nejvýznamnějším odběratelem jsou státy v Asijském regionu a USA. Na druhém místě je Irán, který nejvíce vyváží do Asie a Evropy. Nejvýznamnějším obchodním partnerem největšího konzumenta ropy (USA) je Nigérie. Tabulka 7: Export ropy a jejich produktů zemí OPEC (2007) Zdroj: Nabídka ropy zemí mimo OPEC Protipólem kartelu OPEC se ve světovém měřítku stala jiná mezivládní organizace, známá pod zkratkou IEA (International Energy Agency), která byla založena v průběhu let tzv. ropných šoků (tj ). Organizace má 28 členů, z nichž většina je i členy OECD, včetně České republiky a Slovenské republiky. Sídlo organizace je v Paříži a jejím posláním je spolupráce v oblasti energetiky, ekonomického rozvoje a ochrany životního prostředí. To vše v souvislosti s využitím energetických zdrojů planety, zejména ropy. 46

48 Ne všichni členové organizace jsou producenty ropy, proto si nabídku ropy na straně IEA budeme definovat na těch zemích, které jsou světově významnějšími producenty ropy, tedy USA, Kanada, Velká Británie a Norsko. Mimo sdružení IEA nás rovněž bude zajímat nabídka ropy ze zemí bývalého Sovětského Svazu. Proto se krátce podíváme na současnou situaci v Rusku, Kazachstánu a Ázerbájdžánu. Významným hráčem mimo kartel OPEC i samotné IEA je rovněž Čína, proto bude rovněž zahrnuta do této kapitoly. Graf 6: Denní produkce ropy zemí mimo OPEC Čína Kazachstán Azerbajdžán Denní produkce (v tisících barelech/ den) Rusko Norsko Velká Británie Kanada USA Zdroj: USA Produkce USA, první země, kde se ropa začala komerčně těžit, dosáhla vrcholu v 70. letech. To byly Spojené státy největším producentem ropy na světě a daleko přesahovaly současného leadera Arabské Emiráty. V 60. letech 20. století bylo v Americe objeveno značné množství ropných polí. Z té doby je stále aktivních přes více než půl miliónu vrtů. Paradoxně je z tak velkého množství studní těženo jen 2 % světových ropných rezerv. USA za rok 2007 vyprodukovalo 6,879 tisíc barelů denně. Od roku 1997, kdy těžili 8,269 tisíc barelů za den, klesla těžba o 17,26 %. Podle statistik BP z června 2008 činí ropné rezervy USA 29,4 miliónů barelů (viz Příloha 7). Největším ropným polem USA je alijašské naleziště North Slope, objevené v roce Od této doby USA neobjevily žádné větší pole. 47

49 6.3.2 Kanada Na americkém kontinentu má velký potenciál nabídky ropy právě Kanada. Její prověřené rezervy činí 27,7 miliónů barelů. Oproti USA však Kanada svoji produkci dlouhodobě navyšuje. Za období činí nárůst produkce 21,78 % a Kanada je schopna produkovat až 3,309 tisíc barelů denně. Významnými ložisky Kanady jsou i nekonvenční zásoby této suroviny a to v ropných píscích provincie Alberta. Ještě při nízkých cenách analytici nezapočítávali tyto rezervy do celkového ropného bohatství Kanady. Největším obchodním partnerem nakupujícím kanadskou ropu jsou USA, která odebírá téměř stejné množství jako ze Saudské Arábie 25, což činí cca polovinu denní produkce Kanady (1,5 tisíc barelů/ den) Velká Británie Prostřednictvím britských ropných společností těží Britové relativně významný podíl ropy v oblastech Severního moře. Denní produkce z těchto vrtů přináší Britům 1,636 tisíc barelů denně. Britové však mají podobný problém jako USA. Za období klesla jejich produkce o 39,45 %. V případě ropných rezerv můžeme hovořit o poklesu 30,76 %, kdy rezervy klesly z 5,2 % na 3,6 % za sledované období. Velká Británie se díky razantnímu úbytku rezerv i poklesu těžby stala závislá na importu dodávek, zejména ze Středního Východu a Afriky Norsko Největší ropnou velmocí kontinentální západní Evropy je Norsko. Ze všech evropských států náležících do OECD a zároveň EU mají Norové největší ropné rezervy činící 8,2 miliónů barelů. Veškerá jejich ropa je těžena v Severním moři v pásu několika desítek ropných vrtů vzdálených až 100 km od pobřeží. Tyto ropné zásoby od roku 1997, kdy zásoby činily 12 miliónů barelů, poklesly o 31,66 %. Rovněž denní produkce za toto období vykázala propad z 3,28 tisíců barelů denně na současných 2,556 tisíc barelů/ den, což je propad o 32,73 %. 25 ROGERS, Jim; Žhavé komodity jak může kdokoliv investovat se ziskem na světových trzích; 1. vydání; 2008; ISBN ; Praha; GRADA Publishing; str

50 6.3.5 Rusko Jednou z nejvýraznějších energetických mocností přelomu 20. a 21. století se bezesporu stalo Rusko. Od nastolení svérázné formy demokratického režimu se Rusové začali výrazně angažovat v energetickém průmyslu. Rusové ještě v roce 1997 nezveřejňovali žádné data ohledně prověřených rezerv. Za rok 2007 však jejich zásoby činí 79,4 miliónů barelů, což je o 10 miliónů barelů více než udávají data o prověřených rezervách na celém severoamerickém kontinentu. Rusové tak mají prokazatelně největší ropné zásoby, hned za všemi zeměmi Středního Východu a jen o 8,4 miliónů barelů méně než udává Venezuela. Denní produkce Ruska na konci roku 2007 činila 9,978 tisíc barelů denně, jde o nárůst ve výši 37,59 % od roku Ruské zásoby leží zejména na Sibiři. Ruská vláda udělala v posledních letech významné politické kroky k ovládnutí ropného ruského bohatství a to zejména zestátněním ruských podniků a výrazným omezením vstupu zahraničního kapitálu do ruských těžařských firem. Neodmyslitelnou kauzou, která souvisí s těmito prudkými změnami byl i politicky proces s ruským ropným miliardářem Chodorovským, kterému ruská vláda zabrala jeho podíl v ropném gigantu JUKOS a poslala jej do vězení na osm let za daňové podvody Ázerbájdžán Oblast Ázerbájdžánu patří již po stovky let k významným oblastem těžby ropy v regionu Východní Evropy. Již v kapitole o historii ropy bylo zmíněno o těžbě této cenné suroviny v okolí ázerbájdžánského města Baku. Ropné rezervy Ázerbájdžánu jsou datovány nejdříve od roku 2006, kdy činili 7 miliónů barelů. Údaj je shodný také pro rok V případě produkce je denní těžba v této lokalitě 0,868 tisíc barelů a od roku 1997 se navýšila o 79 %. Nejdůležitější těžební oblastí Ázerbájdžánu je oblast Kaspického moře Kazachstán Velmi důležitým producentem ropy v oblasti bývalého Sovětského Svazu je Kazachstán. V oblasti Kaspického moře údajně leží nepředstavitelné zásoby ropy. Obří podmořský rezervoár, nazýván Kashagan objevený v roce 2000, má pravděpodobně až 40 miliard 49

51 barelů ropy a je tak 3x větší než ropné pole Tengiz 26 (viz kapitola 2.2.6). Podle údajů z Výroční zprávy BP jsou prověřené rezervy Kazachstánu úctyhodných 39,8 miliónů barelů. Denní produkce Kazachstánu činí 1,49 tisíc barelů denně a v posledních 10ti letech narostla o 64 %. O bohatství Kaspického moře a těžbu v oblasti Kazachstánu se dohadují četné západní ropné společnosti. Mezi nejznámější kauzy spojené s budoucí těžbou patří snahy uprchlého miliardáře Viktora Koženého, který ve vztahu s americkými a britskými investory působil jako prostředník při vyjednávání obchodů s kazachstánskou vládou Čína Ačkoliv není Čína typickým zástupcem strany nabídky, je rozhodně důležité ji zmínit. Ještě v první polovině 20. století patřila k exportérům. V současné době je na opačné straně trhu a svou, v číslech jinak zajímavou produkci musí doplňovat nákupy ve světě. Za zmínku stojí její denní produkce činící 3,743 tisíc barelů denně, což je v regionu Pacifické Asie absolutně nejvíc. Rovněž její prověřené rezervy patří do horní poloviny producentských zemí a tvoří 15,5 miliónů barelů. Produkci všech zemí mimo OPEC, Ruska, Kazachstánu, Ázerbájdžánu i Číny a jejich rezervy ilustruje Graf 6 a 7. Graf 7: Rezervy ropy zemí mimo OPEC Čína Kazachstán Azerbajdžán Rezervy (v miliardách barelů) Rusko Norsko Velká Británie Kanada USA Zdroj: ROGERS, Jim; Žhavé komodity jak může kdokoliv investovat se ziskem na světových trzích; 1. vydání; 2008; ISBN ; Praha; GRADA Publishing; str

52 6.4 Budoucí nabídka ropy To co může trh očekávat od budoucí nabídky ropy, bude bezesporu vycházet z poptávky po surovině. Z předešlého výzkumu lze usoudit, že nabídka je schopná, alespoň zatím, udržovat krok s poptávkou. Čistě z podnikatelského hlediska si strana nabídky udržuje mírný deficit k pokrytí požadavků spotřebitelů. Tento deficit je určitě způsoben i neelasticitou nabídky, protože není v silách producentů trh dlouhodobě zásobovat přesně podle jeho potřeb. Širší hodnocení vztahů budoucí nabídky a poptávky si však ponecháme na závěr této práce. Nyní se zaměřme na predikce IEA a OPEC Produkční scénář IEA Podle předpokladů analytiků organizace IEA lze očekávat navýšení produkce v období řádově o 20 miliónů v barelů denně (viz Obrázek 10). Nejvýraznější podíl na rostoucí produkci budou mít v tomto období členové OPEC, zejména producenti Středního Východu. Jak jsme si již v předcházející kapitole definovali, právě zde se nacházejí největší ropné rezervy, od kterých se dá očekávat pokrytí budoucí spotřeby. Ostatní členové OPEC budou schopni držet nadále krok se současnými produkčními kapacitami a mírně svůj podíl na uspokojení poptávky zvýší. Obrázek 10: Odhad světové produkce ropy dle IEA ( ) Zdroj: World Energy Outlook 2008 by IEA 51

53 Mírný pokles patrně zaznamenáme u producentů mimo kartel OPEC, kteří si udrží svůj standart z roku 2007, produkovaný konvenčními zásobami ropy. Jejich podíl naopak poroste v narůstajícím procentu nekonvenčních zdrojů producentů mimo kartel. Úlohu nových dodávek tak začnou hrát zejména dražší zdroje ropy, jako jsou hlubokomořské vrty, ropné písky nebo návrat k ložiskům v třetí fázi těžby. A právě pohled na Obrázek 11 nám podává produkční scénář zpracovaný dle zdrojů ropy. Jak bylo zmíněno v kapitole o vývoji světových zásob, bude nadále klesat produkce z polí otevřených v první polovině 20. století a z vrtů, které mají za sebou svůj vrchol. Na jejich místo dorazí produkce z nových kapacit zmíněných v kapitole 3. V období od roku 2010 budou možnosti nových kapacit plně nastartovány a začnou v produkci postupně vykrývat v těžbě vyčerpané giganty. Zajímavostí je narůstající podíl nekonvenčních zdrojů a rostoucí díl kapalného plynu, přítomného v ložiscích ropy. Podle odhadů IEA by tedy denní produkce v roce 2030 měla přesahovat přes 100 milionů barelů denně. Obrázek 11: Světová produkce ropy podle zdrojů Zdroj: World Energy Outlook 2008 by IEA 52

54 6.4.2 Produkční scénář OPEC Pohled OPECu na vývoj produkce do roku 2030 vykazuje podobné hodnoty jako v případě IEA - je zajímavé sledovat téměř shodné údaje o očekávané produkci u světových organizací. Při součtu položek v pozitivním výhledu organizace OPEC na budoucí produkci lze najít téměř totožné očekávání. Podobně jako IEA i OPEC očekává denní produkci přes 100 miliónů barelů denně v roce 2030 (viz Obrázek 12). V případě negativního vývoje, který OPEC ve své zprávě rovněž uvádí, je očekávaná produkce podstatně nižší a nepřesahuje 90 miliónů barelů denně. Je zřejmé, že analýza produkce v rozsahu budoucích 20ti let není jednoznačná a během tak dlouhého časového období, představujícího téměř čtvrt století, je přesný odhad nemožný. Obrázek 12: Odhad světové produkce ropy dle OPEC ( ) Zdroj: OPEC, World Oil Outlook, str. 112 Porovnáním predikcí obou agentur můžeme dojít k závěru, že se produkce ropy na konci roku 2030 bude pohybovat v rozsahu ,7 miliónů barelů denně. 53

55 7. Cena ropy Výslednou veličinou vtahu mezi nabídkou a poptávkou je vždy cena. Aby tato analýza byla úplná, je nutné pokusit se určit budoucí hodnotu barelu ropy, kterou budou požadovat producenti a kterou současně budou ochotni akceptovat spotřebitelé. Předcházející kapitoly se věnovaly fundamentálním hodnotám, ovlivňujícím cenu ropy. Nyní je nutné využít historii samotného vývoje ceny k určení možné hodnoty budoucí. 7.1 Tvorba ceny Cenu ropy, tak jako každého jiného zboží, určuje nabídka a poptávka. V případě černého zlata je cena na straně nabídky determinována náklady na těžbu suroviny a daní. Z výše uvedeného je zřejmé, že k uspokojení poptávky bude nutné využít všech možných a dostupných zdrojů k těžbě ropy. Nenasytná strana poptávky je čím dál častěji tlačena k vynaložení větších prostředků na pořízení suroviny. To pochopitelně producenti velmi dobře vědí, a proto nebudou spěchat, aby vždy 100% pokryli světovou spotřebu. Graf 8: Cena ropy v letech Zdroj: BP Statistical Review of World Energy 2008, str

56 Historický vývoj ceny ropy na Grafu 8 nám ukazuje, jak se kurz vyvíjel v celé historii komerčního obchodování s ropou. Na grafu můžeme číst dvě úrovně ceny. Tmavě zelená linie nám určuje cenu, kterou ropa v čase T dosáhla. Světle zelená linie nám pak znázorňuje cenu vyjádřenou v hodnotách amerického dolaru v roce Tato hodnota je vyjádřena kupní silou americké měny, včetně inflace. V tomto znázornění je zajímavé sledovat, jak cena ropy svůj vrchol z posledních let zažívala již na vrcholu let 70tých a ještě výše v 60. letech 19. století. Kurz ropy byl ve své historii velmi často ovlivňován i významnými historickými událostmi, které souvisely s ropnými boomy, významnými historickými objevy, obavami z hospodářské krize, poválečnou rekonstrukcí, ropnými šoky apod. Je zřejmé, že kurz ropy je ovlivňován geopolitickými událostmi, stejně tak makroekonomickými aspekty i hodnotou měny ve které se nejčastěji, celosvětově obchoduje. 7.2 Spotová cena Pojem spotová cena souvisí s oceněním barelu ropy, k jakému dochází na spotovém (promptním) trhu. Za tento kurz, určovaný v dolarech za barel, se každý den vypořádávají fyzické nákupy a prodeje ropy. Tento kurz je výslednou hodnotou vztahu nabídky a poptávky v čase vypořádání obchodu. Spotová cena, díky fundamentům uvedeným výše, prochází neustálou změnou a je nestálá. Kvůli volatilitě, kterou tato nestálost vyvolává, je zde riziko pohybu ceny v řádu desítek procent oběma směry. Tato situace determinuje riziko, které je pro účastníky obchodu velmi vysoké. Jak producenti, tak odběratelé pak žijí v nejistotě z budoucích cen, jejichž neznalost jim znemožňuje efektivně řídit finanční toky (cash flow) a plánovat rozložení finančních sil ve své podnikatelské budoucnosti. 7.3 Forwardová ceny Forwardovou cenou rozumíme cenu budoucí, která se v praxi odvíjí od ceny spotové, k níž je přičtena nebo naopak odečtena hodnota vycházející z očekávané změny ceny v budoucnosti. Na trhu s ropou se budoucí cena stanovuje pomocí obchodování tzv. futures kontraktů na ropu. Tyto derivátové kontrakty jsou obchodovány na nejlikvidnějších trzích futures, v americkém New Yorku, na burze NYMEX, dnes součástí CME Group kde se obchoduje s ropou Crude Oil a na burze ICE v Londýně (bývalá IPE) kde je 55

57 obchodována ropa typu Brent. Tyto futures na ropu zároveň slouží jako nejvýznamnější cenové benchmarky, podle kterých je stanovena cena ropy téměř u všech jejich druhů. Pro náš další výklad budeme vycházet z hodnoty futures na ropu v New Yorku. Kontrakty futures jsou na burze vypisovány v expiračních měsících měsících vypořádaní kontraktů. Uzavřením obchodu s futures na ropu dochází k vytvoření závazku, kterým si smluvní strany (dodávající a prodávající) závazně dohodnou čas, místo, množství a cenu, za kterou v budoucím čase obchod zrealizují. Aby měl kontrakt podobu přesně definovaného zboží, které lze prostřednictvím burzy kdykoliv do doby expirace závazku odprodat, nebo odkoupit, jsou přesně definovány standarty tohoto kontraktu, které maximalizují jeho likviditu. Tyto standarty určuje samotná burza a jejich podobu demonstruje Příloha 6. Futures kontrakty uzavírají jak producenti tak odběratelé, kteří jsou na trhu futures v pozici zajišťovatelů. V případě, že má producent obavy z poklesu ceny, pak futures na ropu prodává. Naopak odběratel předpokládající cenový růst ropy futures kontrakt nakupuje. Oba dva účastníci obchodu se tak pomoci futures snaží ochránit proti nepříznivému vývoji ceny, který by ohrožoval jejich cash flow a zároveň je vystavoval rizikům ztráty. Pro zajišťovatelé je typické, že paralelně se svými spotovými operacemi otvírají i futures pozice a to v případě, kdy jim hrozí riziko ztráty. Kromě těchto zajišťovatelů mohou s futures na ropu obchodovat také spekulanti, kteří nemají zajišťovací úmysly, ale obchody realizují za účelem spekulativního zisku. Pro určení budoucího vývoje ceny prostřednictvím futures sledují hedgeři (zajišťovatelé) i spekulanti fundamentální dění ovlivňující ropu. Jejich dalším nástrojem jsou však i údaje o cenách všech na budoucí čas vypsaných futures kontraktů (viz. Příloha 7). V případě ropy jsou vypsány kontrakty s exspirací na každý měsíc v roce. Zejména u ropy pak burza futures vypisuje kurzy na ropu od aktuálního dubna 2009 až na prosinec Obchodníci s futures pak sledují zavírací cenu kontraktů v jednotlivých měsících dodání. Cena v těchto měsících není vždy stejná. Čím bližší termín expirace (viz Příloha 7), tím je cena futures na ropu nižší a naopak. Rozdíl v našem příkladu činí 15,66 USD (rozdíl mezi cenou kontraktu Apr 09 a Nov 11). Tento nesoulad v cenách není nahodilý, ale vychází z modelu oceňování futures kontraktů nazývaný COST OF CARRY. Tento oceňovací model počítá se skladovacími náklady a úrokovými náklady související s uskladněním komodity v burzovních skladech a s úročením částky představované futures kontraktu za dobu do expirace futures. Čím kratší doba do expirace kontraktu, tím se hodnota futures přibližuje ke spotové ceně ropy. Standardní situace, vycházející z tohoto ocenění, předpokládá, že se k datu expirace kontraktu setká hodnota spotové ceny futures se svým forwardovým protějškem. 56

58 Obchodníci v případě jednotlivých expiračních termínů sledují objem obchodů a množství otevřených kontraktů v jednotlivých měsících. To sebou při očekávání důležitých cenotvorných událostí přináší změnu kurzu mezi jednotlivými kontrakty. Z této situace pak můžeme sledovat dvě velmi důležité cenotvorné události: 1. Contango: je situace v ocenění kontaktu, kterou uvádí i náš příklad v Příloze 7. Ceny jednotlivých kontraktů rostou od nejbližšího expiračního termínu až po ten nejzazší, přesně dle svého modelu oceňování. Tím, že jsou nejbližší ceny nižší než vzdálené nám tržní ocenění futures říká, že aktuální poměr mezi nabídkou a poptávkou je ve prospěch nabídky a komodita není vystavována býčí náladě trhu rostoucím cenám a v nejbližší budoucnosti tak nemůžeme očekávat prudký růst kontraktů, respektive ropy. 2. Beckwardation: je naopak situace v přesném opaku pojmu contango. Čím vyšší jsou ceny nejblíže expirujících kontraktů proti cenám kontraktů vzdálenějším, tím rychleji a razantněji posiluje cena kontraktu, tedy ropy. Tento stav je na trhu minoritním jevem, který sice vytváří rostoucí cenu a býčí trend, ale zároveň podává obchodníkům alarmující zprávu o blížícím se konci tohoto trendu a budoucímu návratu k normálu contangu. U nejbližšího expirujícího kontraktu a stejně tak těch v následujících pořadích pak obchodníci sledují burzovní veličiny související s aktivitou při obchodování s jednotlivými kontrakty. K predikci či hodnocení situace na trhu pak slouží i hodnoty Volume (tj. objem obchodů) a hodnoty Open Interest (tj. počet otevřených pozic). Na Grafu 9 lze vidět vývoj ceny ropy za rok i s objemem obchodů v jednotlivých měsících. červené sloupečky ve spodní části grafu znázorňují rostoucí objem obchodů na pokles, tlačící cenu dolů silný down-trend. Jejich převažující množství i velikost je patrna v posledních dvou třetinách roku Zelené sloupce pak ilustrují rostoucí objem obchodů doprovázený rostoucí cenou a silným up-trendem. Jak je vidět od roku 2001 do roku 2004 se cena ropy pohybovala v průměrných hodnotách okolo 30 USD/ barel. Počátkem roku 2004 pak nastal její čtyřletý cenový růst, kdy se cena vyšplhala až na hranici 147 USD/ barel. Za toto období cena ropy vyrostla řádově o 390 %. Tento čtyřletý růst pak ropa během jednoho pololetí umazala obrovským propadem, zpět na hodnoty okolo 32 USD/ barel, kdy byla nejníže za 4 roky v prosinci Cenovým vývojem černého zlata lze dospět k názoru, že trh je zmítán velkými vášněmi okolo ceny samotné. Výrazný růst ceny ropy v tomto období má celou řadu příčin. Jednou z hlavních je rostoucí světová poptávka, kterou jsme si již definovali výše. 57

59 Graf 9: Grafický vývoj ceny ropy ( ) Zdroj: Další příčinou je všudypřítomná hrozba budoucího nedostatku ropy, která vedla k vytvoření silného rostoucího trendu, který na svém vrcholu předznamenával komoditní bublinu. Tak prudký nárůst ceny již v polovině roku 2008 předpokládal blížící se splasknutí této bubliny způsobené obrovským přívalem spekulativního kapitálu. Velmi důležitou příčinu v růstu ceny ropy pak měla i hodnota amerického dolaru, ve kterém je ropa obchodována. Dolar oslaboval v daném období proti všem světovým měnám, což hnalo vzhůru i ceny surovin v dolarech vyjadřovaných (viz Graf 10). Graf 10: Grafický vývoj USD proti koši světových měn, Dolar Index ( ) Zdroj:

60 7.4 Budoucí cena ropy Podobně jako v případě odhadu budoucí spotřeby a budoucí nabídky ropy, tak i v očekávání budoucí ceny jsou některými odvážlivci již dnes predikovány smělé kurzy ropy pro následující roky. Opět i zde je možné nalézt odhad až k roku Přiznejme si ovšem, že k tak vzdálenému datu je predikce budoucí ceny více než obtížná, ba co více, může zacházet až k jisté mystifikaci či fikci. Ceny ropy se nedají stoprocentně předurčit a to ani v rozsahu tohoto kalendářního roku, natož tak v rozsahu následujících dvaceti let. Přesto se snaží analytické týmy mnoha předních finančních domů a analytických společností předurčit co můžeme čekat. Důkazem je například jeden z odhadů nedávno zveřejněných společností Morgan Stanley na stránkách jednoho z českých obchodníků s cennými papíry 27. Morgan Stanley očekává pro letošní rok průměrnou cenu okolo 36 USD/ barel, pro rok 2010 cenu okolo 55 USD/ barel a až pro rok 2011 odhaduje 84 USD. Extrémnější analytici pak již v loňském roce přicházely s odhady až 200 dolarové ceny za berel, jak uváděly ještě v loňském roce analytici z Deutsche Bank a Goldman Sachs. Vývoj ceny koresponduje s očekávaným makroekonomickým vývojem světové ekonomiky, která je hlavním tahounem světové spotřeby. Proto je nutné sledovat dění ve světové ekonomice. K přesnějším odhadům budoucí ceny bychom se musely zaměřit na matematicko-ekonomická modelování budoucího kurzu, při kterém bychom použili data za světovou spotřebu a nabídku, která výslednou cenu determinují a následně bychom je aplikovaly na potencionální budoucnost. Musely bychom rovněž zohlednit sílu ročního růstu světové průmyslové produkce, kurz amerického dolaru apod. Výsledkem by byla hodnota, která by sice korespondovala s možnostmi modelování, nicméně by nemusela korespondovat s realitou. Ta je totiž vždy jiná díky externalitám, které ji ovlivňují a do našich modelů je nelze vše přesně zohlednit. Nás může zajímat jak vidí budoucí spotřebu současný největší spotřebitel, USA. Jejich vládní agentura EIA 28 vydala odhad ceny až k roku 2030, jak můžeme vidět na Obrázku 13. Uvedené tři scénáře, které obrázek ilustruje, uvádějí varianty cenové budoucnosti. Je na každém, aby si vybral, co uzná za vhodné. Z pohledu hospodářsky uvažujícího člověka se domnívám, že je lepší vždy počítat s tou horší variantou. A ta hovoří o 200 USD za barel

61 Obrázek 13: Odhad budoucí ceny ropy podle EIA Zdroj:

62 Závěr Cílem bakalářské práce bylo vytvořit analýzu trhu s ropou. K tomuto účelu jsem vycházel z historie této suroviny, fundamentální analýzy strany nabídky, poptávky a analýzy technické. Pohledem do historie jsem se pokusil vymezit postavení ropy v ekonomickém a společenském životě člověka od starověku po novověk. Výsledkem této části analýzy zjištění hovořící o neoddělitelné součásti ropného trhu od každodenního výrobního a ekonomického konání člověka. Historie nám ukázala, jak důležitý význam ropa ve světě má, jak široké využití zaujímá a jak je pro nás nepostradatelná. Z historických událostí dále vyplývá, že okolo této suroviny panují dlouholeté politické i ekonomické vášně s širokým dopadem na dění kolem nás. Fundamentální analýza strany nabídky a poptávky nás přivedla k definování dvou nejdůležitějších táborů, ovlivňujících ropný trh. Na straně poptávky jsme analyzovali dlouhodobý rostoucí trend spotřeby ropy, který v posledním uváděném roce (2007) činil 86 miliónů barelů denně. Největším spotřebitelem ropy jsou USA. Dlouhodobě největším spotřebitelem v rámci sektoru je sektor dopravy. Budoucnost na straně poptávky bude nadále v rukou spotřeby ropy v dopravě. Vystřídají se však největší konzumenti, kterými v minulosti byli OECD, včetně USA a na jejich místo nastoupí rozvíjející se ekonomiky Východu a to Čína, Indie a Rusko. Budoucí odhady spotřeby, které uvádějí odborné zdroje počítají s hodnotou okolo milióny barelů denně. K tomuto závěru jsem došel součtem spotřeby za rok 2007 a odhadu budoucí spotřeby podle regionů pro rok 2030, uváděným agenturou IEA (viz Graf 3). Fundamentální strana nabídky nám pomohla vymezit situaci na straně producentů. Již v kapitole o vývoji světových zásob jsme došli ke znepokojujícím závěrům. Všechny nejvýznamnější objevy první poloviny 20. století, mezi které patří největší ropná ložiska světa, již dosáhly svého vrcholu těžby. Podobně je na tom i nejvýznamnější producent ropy tohoto období USA, které svého vrcholu dosáhly na přelomu 70. a 80. let. Nabídka ropy se tak přehoupla do své poloviny, ve které cenná surovina bude ubývat. Strana produkce v součinu všech produkčních kapacit byla a nadále je schopna držet tempo se stranou poptávky. Důkazem toho je pravidelné navyšování těžby, které na konci roku 2007 činilo téměř 82 miliónů barelů. Budoucí odhady produkce opět pro cílový rok 2030 odhadují téměř shodně obě nejvýznamnější ropné agentury světa. Jak OPEC, tak IEA se shodují na očekávané výši produkce miliónů barelů denně. Tato produkce však bude 61

63 závislá na nových nekonvenčních ložiscích ropy (viz Obrázek 11) a zároveň na odstartování celé řady nových projektů (viz Příloha 2). Tento scénář je však alarmujícím varováním, vysílajícím jasný signál o vyčerpání všech ropných alternativ. Pokud nedojde k zázraku, který by vedl k objevu nějakého hlubokomořského rezervoáru, pak bude spotřeba následujících let uspokojována pouze v rozsahu dnes odhadovaných možností. Na straně nabídky bude pro následující období bezesporu nejdůležitějším producentem a distributorem Saudská Arábie, která se snaží deklarovat rezervy přesahující 260 miliard barelů. Tento fakt je však mnohými ropnými analytiky napadán a již více než 20 let Saudové uvádějí ve svých zprávách stejné hodnoty. Nabízí se tedy otázka, zda je skutečně možné, aby tyto rezervy byly pravdivé. Argumentem zpochybňujícím pravdomluvnost Saudů je i známý fakt o posledních veřejně známých průzkumných aktivitách v oblasti Saudské Arábie a to z období začátku druhé poloviny 20. století. Budoucnost ropy tak stojí na velmi relativních informacích. Podle údajů světových agentur by mohlo ještě v roce 2030 dojít ke kontinuálnímu pokrytí celosvětové spotřeby, podobně jako v uplynulých desetiletích. Zda se skutečně naplní tato očekávání, bude nadále záviset na ceně, kterou oba tábory společně určí. Jak jsem v kapitole 4 uvedl, právě cena bude rozhodující pro nastartování těžby s velmi vysokými náklady na těžbu ropy, které mohou být producenty těženy jen za předpokladu rentability. Naopak pro stranu poptávky může být příliš vysoká cena důvodem k přechodu na alternativní zdroje energie. Analýzou ceny samotné pak svou práci uzavírám. Cena ropy se v uplynulých desetiletích držela až do konce 60. let na úrovni okolo 10 USD/ barel. Od 70. let pak její hodnota průběžně rostla, aby v roce 2008, v důsledků argumentů zmiňovaných v kapitole 7, otestovala hranici téměř 150 USD/ barel. Z vývoje ceny i z vývoje spotřeby je zřejmé, že rostoucí trend těchto veličin bude pokračovat i v budoucnu. Energetické využití ropy bude klíčové pro nastartování vlny ekonomického růstu, které po současné recesi bezesporu přijde. Z tohoto pohledu se dá očekávat, že cena ropy pomalu poroste zpět k otestovaným hodnotám. Její růst však nebude tak rychlý, jak jsme měli možnost vidět v posledních čtyřech letech, naopak bude ve velmi mírném tempu korespondujícím s hospodářským vývojem ve světě. Na tomto míst se domnívám, že do konce desetiletí cena ropy nepřekročí hranici 100 USD/ barel, což ovšem s výhledem roku 2030 bude naprosto reálné. V tomto roce pak může být cena ropy podstatně výše než v polovině roku 2008 a může, bez problémů, prorazit i dvou set dolarovou hranici za barel. 62

64 Seznam použité literatury HOLUB, Luděk;VAJGL, Oldřich; NOVOSAD, Miroslav; SOUKUP, Aleš; KOPAL, Rostislav: Století benzínu, historie rafinérského průmyslu v českých zemích; 2. vydání české verze; listopad 2007; ISBN ; Praha; Asco vydavatelství spol s.r.o. SIMMONS, Matthew; Twilight in the Desert: the Coming Saudi Oil Shock and the World ROGERS, Jim; Žhavé komodity jak může kdokoliv investovat se ziskem na světových trzích; 1. vydání; 2008; ISBN ; Praha; GRADA Publishing Statistické a výroční zprávy BP Statistical Review of World Energy 2008 Key word energy statistics 2008 by IEA Oil Market report by IEA, december 2008 IEA, World energy Outlook 2008, November 17, 2008 World Energy Outlook 2008 by IEA OPEC, World Oil Outlook, str. 112 Časopisy Petroleum review databáze Offshore review Internetové adresy

65 &sym=zck9&data=h&code=bstk&evnt=adv 64

66 Seznam obrázků, grafů a tabulek Obrázek 1: Nejvýznamnější oblasti průzkumu 16 Obrázek 2: Prověřené rezervy ropy ke konci roku Obrázek 3: Cena ropy 30 Obrázek 4: Spotřeba ropy v jednotlivých sektorech průmyslu 32 Obrázek 5: Graf ceny kukuřice 33 Obrázek 6: Spotřeba ropy podle regionů 35 Obrázek 7: Spotřeba ropy na obyvatele 36 Obrázek 8: Nabídka ropy podle regionů 41 Obrázek 9: Největší distributoři ropy z prověřených zásob 42 Obrázek 10: Odhad světové produkce ropy dle IEA ( ) 51 Obrázek 11: Světová produkce ropy podle zdrojů 52 Obrázek 12: Odhad světové produkce ropy dle OPEC ( ) 53 Obrázek 13: Odhad budoucí ceny ropy podle EIA 60 Graf 1: Počet objevů nových nalezišť ropy a jejich objem 23 Graf 2: Roční objem těžby, její vrchol a pokles objevů 24 Graf 3: Odhad budoucí světové poptávky po ropě v regionech světa ( ), v m/b 39 Graf 4: Denní produkce ropy členů kartelu OPEC 43 Graf 5: Rezervy ropy členů kartelu OPEC 45 Graf 6: Denní produkce ropy zemí mimo OPEC 47 Graf 7: Rezervy ropy zemí mimo OPEC 50 Graf 8: Cena ropy v letech Graf 9: Grafický vývoj ceny ropy ( ) 58 Graf 10: Grafický vývoj USD proti koši světových měn, Dolar Index ( ) 58 Tabulka 1: Objem nově otevřených kapacit 26 Tabulka 2: Nabídka ropy 29 Tabulka 3: Poptávka ropy 31 Tabulka 4: Celosvětová poptávka ropy ( ) 36 Tabulka 5: Spotřeba ropných produktů v zemích OECD ( ) 37 Tabulka 6: Spotřeba ropných produktů v Číně ( ) 38 Tabulka 7: Export ropy a jejich produktů zemí OPEC (2007) 46 65

67 Přílohy Ropné pole Příloha 1 Nejvýznamnější a nejstarší ropná pole NEJVÝZNAMNĚJŠÍ A NEJSTARŠÍ ROPNÁ POLE Země Rok objevení Začátek produkce Odhadovaný vrchol produkce 2005, sporný odhad Rezervy (Billion Barrels) Produkce (Million Barrels/day) Ghawar Saudská Arabie Burgan Kuvajt ,7 Ferdows/Mound/Zagheh Irán Sugar Loaf Brazílie Cantarell Mexico ; 18 je obnovitelných 1,8 Bolivar Coast Venezuela ,6-3 Azadegan Irán Tupi Brazílie _ 8 Safaniya-Khafji Saudská Arabie Esfandiar Irán 30 Rumaila Irák ,3 Tengiz Kazachstán ,53 Ahwaz Irán ,1 0,7 Kirkuk Irák ,5 0,48 Shaybah Saudská Arabie 15 Agha Jari Irán ,7 0,2 Majnoon Irák 11 _20 0,5 Samotlor Rusko ,844 Romashkino Rusko v úpadku ,301 Prudhoe USA ,9 Serir Libie ; 6,5 obnovitelných Priobskoye Rusko ,522 Lyantirskoye Rusko ,168 Abqaia Saudská Arabie 12 0,43 Chicontepec Mexiko ,5 Berri Saudská Arabie 12 Zakum UAE/Abu Dhabi West Qurma Irák ,18-0,25 Manifa Saudská Arabie 11 Fyodorovskoye Rusko ,9 Zdroj:

68 Země OPEC Země mimo OPEC Příloha 2 Seznam nových otevřených vrtů a polí Projekty u nichž byla těžba zahájena v roce 2006 Maxium produkce (v tis brl denně) Zásoba ropy v milionech arelů Projekt Lokalita Firma AOR-E Delta Nigérie ExxonMobil Bu Hasa, Sahil project Abu Dhabi ADNOC 180 Darkhovin Ph2 as-i-suleimn Iran ENI/Naftiran +110 Dolphin, Al Khalij Katar QP/Total 100 EA expansion Nigérie Dhell +50 Elephant/Wafa/El Sharara Libie Eni/Eni/Repsol 100 Erha/Erha North Nigérie ExxonMobil Ghawar Haradh Saudská Arábie Saudi Aramco 300 In Amenas Alžír BP/Statoil 50 Kuvajt GC 28 Kuvajt KOC 60 NEB Ph1 project Abu Dhabi ADNOC +110 Oryx/Al Seef/Rasgas 5 Katar Sasol/QP/ExxonMobil 130 Rag e Safid-Bangestan Iran Queshm 150 South Pars Iran Statoil 120 South Pars Iran NOC 150 West Seno Indonésie Chevron 50 ACG Ph2 West Azeri Ázerbajdžán BP Albacora Leste Brazílie Petrobas Atlantis Mexický záliv BP Benguela-Belize Angola Chevron Constitution Mexický záliv Anadarko 60 Cachalote Brazílie Petrobas 800 Chinguetti Ph1 Nauretánie Woodside Dalia Angola Total Dar Blend Sudan Petrodar Enfield Austrálie Woodside Fram East Norsko Norsk Hydro Golfinho Brazílie Petrobas Jubarte1 Brazílie Petrobas Lobito-Tonbuco Angola Chevron Okume Rovníková Guinea Hess 60 Shakh Deniz Ázerbajdžán BP 42 Syncrude Ph3 Athabasca, Kanada Canadian Oil Sand 350 Tenzig/Kololev Kazachstán Chevron Thar Jath Sudan Petronas 85 Upper Salym, Vadelyp Khanty-Mansiisk Shell/Evikhon

69 Země OPEC Země mimo OPEC Projekty u nichž byla těžba zahájena v roce 2007 Maxium produkce (v tisících barelů denně) Projekt Lokalita Firma Al Jurf Libie NOC 40 Abu Hadriya/Khursniyah/Fadhili Saudská Arábie Saudi Aramco +500 Berkline blks 403/404a/405a Alžír Anadarko/Burlington 65 Corocoro Ph1 Venezuela ConocoPhillips 75 Idd al Shargi N and S Dome Katar Occidental 65 Khursaniyah NGLs Saudská Arábie Saudi Aramco 250 Kuvajt GC 14 Kuvajt KOC 60 Qatargas Katar GQP/Exxon Mobil 80 Ras Gas T6 Katar ExxonMobil 150 Sabriya Kuvajt KOC 50 Salman, Faroozan, Daroud Iran Total, Petro Iran 150 Zásoba ropy v milionech arelů Alvheim Norsko Marathon Atlantis Mexický záliv BP Buzzard Velká Británie Nexem Ca Ngu Vanf Vietnam PetroVietnam Espadarte RJS-409 Brazílie Petrobras 100 Golfinho Module II Brazílie Petrobras 100 Greater Plutonio Angola BP Kikeh Malajsie Murphy Oil Long Lake (tar sands) Severní Alberta, Kanada Nexen Peng Lai Ph2 Čína ConocoPhilips 190 Polvo (BM-C-8) Brazílie Devon Energy 50 Roncador 1 A Ph1 Brazílie Petrobras Roncador Module 2 Brazílie Petrobras Rosa Angola Total Surmont Severní Alberta, Kanada ConocoPhilips 200 Tui Nový Zéland AWE 50 68

70 Země OPEC Země mimo OPEC Projekty u nichž byla těžba zahájena v roce 2008 Maximum produkce (v tisících barelů denně) Zásoba ropy v milionech barelů Projekt Lokalita Firma Abu Dhabi OGD3, AGD3 Abu Dhabi ADNOC 135 Akpo Nigérie Elf Nigeria (Total) AKG Katar QP/ExxonMobil 50 Al Rayyan Katar Occidental 50 Amal Lybie NOC 40 Escravos GTL Nigérie Chevron/Sasol 95 Hawiyah NHLs Saudská Arábie Saudi Aramco 310 Jeruk Indonesie Santos 60 Offshore Kalimantan Indonesie JV 50 Ofon Nigérie Total 70 Qatargas T5 Katar QP/ExxonMobil 80 Ras Gas T7 Katar QP/ExxonMobil 40 Ras Laffan Katar QP 140 Rhoude El Baguel Alžír Sonatrach/Am Hess 100 Sabriya GC 24 Kuvajt KOC 160 Shaybah Ph1 Saudská Arábie Saudi Aramco +250 Skikda cond splitter Alžír CNPC 125 Tomoporo Venezuela PdVSA ACG Ph3 (Gunashli) Ázerbajdžán BP Golfinho Module III Brazílie Petrobras Horizon Ph1 (tar sand) Severní Alberta, Kanada CNR Jackpine Mine Ph1 Severní Alberta, Kanada Shell 200 Joslyn Ph1&2 Severní Alberta, Kanada Total 100 Kizomba C (Mondo, Saxi, Batuq) Angola ExxonMobil Ku Maloop Zaap Mexiko Pemex +450 MA Indie Reliance Oil 60 Marlim Sul Module 2 Brazílie Petrobras Moho-Bilondo Kongo Total 75 Neptune Mexický záliv BHP Billiton 50 Prirazlomnoye Sibiř, Rusko Sevmorneftegaz Sakhalin 2 Dálný východ, Rusko Shell +160 South Khylchuyuskoye Timan-Pechora, Rusko ConocoPhillips 135 Sunrise thermal project Severní Alberta, Kanada Husky Oil 200 Su Tu Vang (White Lion) Vietnam ConocoPhillips 100? Stybarrow Austrálie BHP Billiton Tahiti Mexický záliv Chevron Thunder Horse Mexický záliv BP Uvat (Demainskiy Ph1) Sibiř, Rusko TNK-BP Vankor Sibiř, Rusko Rosneft Vincent Austrálie Woodside ? 69

71 Země OPEC Země mimo OPEC Projekty u nichž bude těžba zahájena v roce 2009 Maxium produkce (v tisících barelů denně) Zásoba ropy v milionech arelů Projekt Lokalita Firma Agbami Nigérie Chevron Al Shaheen expansion Katar Maersk Oil +240 Azadegan (southern part) Irán Inspex, NIOC Berkline blk 405b Alžír First Calgary 40 Bosi Oil Nigérie ExxonMobil 110 Corocoro Ph2 Venezuela ConocoPhillips Gassi Touil (cond) Alžír Repsol 40 Khurais Saudská Arábie Saudi Aramco Nuayylm Saudská Arábie Saudi Aramco Qatargas T6 Katar QP/ExxonMobil 80 Pearl GTL (Ph1) Katar Shell 70 Rhourde El Baguel Alžír Sonatrach 100 South Pars Ph9&10 (cond) Irán NIOC,LG +80 Upper Zakum development Abu Dhabi ExxonMobil +200 Frade Brazílie Chevron Karachaganak Ph3&4 Kazachstán Eni, BG +200 Kashagan Ph1 Kazachstán Agip (Eni) Mangala fields (4) Rajastan, Indie Cairn Energy Marlim Laste (P53) Brazílie Petrobras Negage Angola Chevron 75 Shenzl (southern flank) Mexický záliv BHP Billiton Tempa Rossa Itálie Total 50 Tombua Landana Angola Chevron 130 Tyrihans N&S Norsko Statoil Valhall redevt Norsko BP

72 Země OPEC Země mimo OPEC Projekty u nichž bude těžba zahájena v roce 2010 Maxium produkce (v tisících barelů denně) Zásoba ropy v milionech arelů Projekt Lokalita Firma Bonga SW + Aparo Nigérie Shell, Chevron Cepu block (Banyu Urip) Indonésie ExxonMobil Egina Nigérie Total 160 Jeruk (Ph2) Jáva, Indonésie) Santos Kushk-Hosseineh Irán Iran Pearl GTL Ph2 Katar Shell 100 "Project Kuvajt" (northern fields) Kuvajt KPC/Oilco group +450 Qatargas 17 (cond) Katar QP/ExxonMobil 40 Shaybah Ph2 Saudská Arábie Saudi Aramco +250 South Pars Ph19,20,21,22 (cond) Irán NIOC +160 Usan/Ukot/Tongo Nigérie Elf Nigeria (Total) Umm Shaiff redevt Abu Dhabi ADMA-OPCO 300 West-Platinea W/Chumbo Angola BP Columbia GTL Kolumbie BP 70 Foster Creek Severní Alberta, Kanada EnCana 500 Jubarte Ph2 (P57) Brazílie Petrobras Kashagan Ph2 Kazachstán Agip (Eni) Kearl project Severní Alberta, Kanada Imperial Oil Muskeg River Athabasca Ph1 Severní Alberta, Kanada Shell/AOSP +100 Payflor (Perpetua/Acacia/Zinia/Hort) Angola Total 200 Perdido (Gt White/Tabaqu/Silvertip) Mexický záliv Shell 130 Plutao/Satumo/Marte/Venus Angola BP Point Thomson unit Aljaška, USA BP 90 Puma/Tubular Bells Mexický záliv BP 80 Země OPEC Země mimo OPEC Projekty u nichž bude těžba zahájena v roce 2011 Maxium produkce (v tisících barelů denně) Projekt Lokalita Firma Manifa Saudská Arábie Saudi Aramco 900 Neutral Zone expansion Al KhafjiSaudská Arábie Saudi Aramco +300 Oryx GTL exp Katar Sasol +65 ExxonMobil GTL Katar Sasol 154 Yadavaran Irán NIOC/Sinopec 300 Zásoba ropy v milionech arelů Blk 31 SE/mid-Palas/Astrea/Juno Angola BP Blk 32 Gingebre et al Angola Total 130 Goliat Norsko BP 150 Kizomba D Angola ExxonMobil 120 Marib Jawf Jemen ExxonMobil 60 Pargue das Conchas Brazílie Shell Roncador Module 3 Brazílie Petrobras 180 Skarv and Idun Norsko BP ? Tenglz expansion SGI/SGP III Kazachstán Chevron

73 Země OPEC Země mimo OPEC Projekty u nichž bude těžba zahájena v roce 2012 Maxium produkce (v Zásoba tisících ropy v barelů milionech Projekt Lokalita Firma denně) arelů Azadegan Ph2 (Northern Part) Irán NIOC/Japan Nsiko (OPL 249) Nigérie Chevron 75 Albacora Complementary Brazílie Petrobras 100 Block 31 SE-Ceres/Hebe/Titania Angola BP Horizon Ph2 (tar sand) Severní Alberta, Kanada CNR Kashagan Ph3 Kazachstán Agip (Eni) Kearl project Ph2 Severní Alberta, Kanada Imperial Oil Marlim Sul III (FPSO P56) Brazílie Petrobras 100 Marlim Sul IV (semi tba) Brazílie Petrobras 100 Papa Terra (DG-20) Brazílie Petrobras 100? Země OPEC Potenciální projekty Maxium produkce (v tisících barelů denně) Zásoba ropy v milionech arelů Projekt Lokalita Firma Azar (Anaran blk) Irán Norsk Hydro, Lukoil Arash Irán IOOC/KOC 683 Hamrin Irák SOC 60 Khurmala Dome Irák NOC 100 Kifl Irák SOC 40 Majnoon Irák SOC Minagish EOR project Kuvajt KOC 100 Ramin Irán NIOC 1500 Ressalat rehabn Irán IOOC 50 Reshadat rehabn Irán IOOC 80 SAS-Sahil/Asab/Shah fields Spojené arabské emiráty Adco?? Sincor II Venezuela Total 180 Subbah-Luhais Irák SOC 80 West Qurna Ph2 Irán SOC BC-2 Brazílie Total BS-4 2 fields Brazílie Shell 1500 Borealis Severní Alberta, Kanada 100 Camamu Brazílie El Paso Christina Lake Severní Alberta, Kanada 250 Chinook BM-C-7 Brazílie Anadarko CLOV-Cravio/Lirio/Orquida/VioletaAngola Total 150 Filanov Kaspické moře, Ruský sektor Lukoil Fort Hills oil sand Severní Alberta, Kanada PetroCanada Jack Mexický záliv Chevron 100? Jackpine Mine Ph2 Severní Alberta, Kanada Shell Kearl project Ph2&3 Athabasca, Kanada Imperial Oil Kebabangan Malajsie ConocoPhillips Zdroj: Petroleum review databáze Země mimo OPEC 72

74 Příloha 3 Spotřeba ropy OECD a mimo OECD ( ) Zdroj: Energy Information Administration/ Annual Energy Review 2007, str

75 Příloha 4 Spotřeba ropných produktů v členských zemích OECD USA a Evropa 74

76 Příloha 5 Produkce ropy v letech Zdroj: BP Statistical Review of World Energy June 2008, str. 8 75

77 Příloha 6 Standarty burzovně obchodovaného futures kontraktu na ropu Zdroj:

78 Příloha 7 Seznam futures kontraktů na ropu vypsaných burzou NYMEX Zdroj: