Obchodování s cennými papíry v ČR

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví Obchodování s cennými papíry v ČR Bakalářská práce Autor: Miloš Veinlich bankovní management Vedoucí práce: Ing. Vladimír Šuchman Sokolov Duben, 2012

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem předloženou bakalářskou práci vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v seznamu použité literatury. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.. Miloš Veinlich V Karlových Varech dne

3 Poděkování Děkuji vedoucímu bakalářské práce Ing. Vladimíru Šuchmanovi za cenné rady, připomínky a metodické vedení práce.

4 Anotace Cílem této bakalářské práce je seznámit čtenáře se základními aspekty obchodování s cennými papíry, jakožto ho zároveň uvést do problematiky s tímto investováním související. V této práci jsou popsány základy kapitálových trhů, základy fundamentální, technické a psychologické analýzy a další. Práce je koncipována všeobecně, avšak do hloubky je vždy zaměřována spíše na akcie. Klíčové pojmy: Akcie, cenné papíry, trhy, investice, burzy, investiční instrumenty, výnosnost, fundamentální analýza, technická analýza, psychologická analýza, kapitálový trh České republiky

5 Annotation: The aim of this thesis is to familiarize readers with the basic aspects of trading in securities, as well as bring it to the problems associated with this investment. This work describes the basics of equity markets, basics of fundamental, technical and psychological analysis, and more. The work is well conceived, but the depth is always focusing more on the shares. Key words: Shares, securities, markets, investments, stock exchanges, investment instruments, returns, fundamental analysis, technical analysis, psychological analysis, Czech Capital Market

6 Obsah ÚVOD... 7 Oddíl I. ÚVOD DO PROBLEMATIKY FINANČNÍCH INVESTIC Podstata investic a jejich ekonomický význam Členění investic Přímé investice Portfoliové investice Právní podstata finančních investičních instrumentů Základní druhy investičních nástrojů Základní (klasické) investiční nástroje Základní druhy finančních investičních instrumentů Reálné investiční instrumenty Termínové derivátové instrumenty Cenné papíry fondu kolektivního investování Strukturované produkty Aspekty právního vymezení cenných papírů Struktura trhu investičních cenných papírů Trhy primární a sekundární Primární trhy cenných papírů Sekundární trhy cenných papírů Trhy veřejné a neveřejné Veřejné trhy cenných papírů Veřejné trhy primární Veřejné trhy sekundární Veřejné sekundární organizované trhy Trhy burzovní Organizované trhy mimoburzovní... 27

7 Veřejné sekundární neorganizované trhy Neveřejné trhy cenných papírů Oddíl II. ZÁKLADNÍ FAKTORY INVESTIČNÍ AKTIVITY A INVESTORSKÉ STRATEGIE Všeobecné předpoklady investiční aktivity Bohatství Kvalita investičního prostředí Faktory individuální investiční strategie Výnosnost Statické hodnocení výnosnosti Ukazatele nominální výnosnosti Celkový výnos Míra celkového výnosu Ukazatele reálné výnosnosti Dynamické metody hodnocení výnosnosti Hodnota peněz v čase Funkční podstata dynamických metod hodnocení výnosnosti finančních investic Možné způsoby použití dynamických metod v procesu investičního rozhodování Metoda čisté současné hodnoty Metoda vnitřní míry výnosu (metoda vnitřního výnosového procenta) Rizikovost Predikce a diverzifikace Likvidita Závěry k faktorům individuálních investorských strategií Analýza akcií podniku... 43

8 8.1. Fundamentální analýza Analýza na makroekonomické úrovni Odvětvová (odborová) analýza Analýza jednotlivých akciových společností (mikroekonomická) Technická analýza Teoretická východiska technické analýzy Grafická analýza Základní druhy grafů Shrnutí technické analýzy Psychologická analýza Oddíl III. OBCHODOVÁNÍ S CENNÝMI PAPÍRY NA KAPITÁLOVÉM TRHU ČESKÉ REPUBLIKY Vznik a vývoj současného kapitálového trhu v České republice Systém českého kapitálového trhu Cenné papíry kapitálového trhu Charakteristika základních druhů cenných papírů Subjekty kapitálového trhu Burza cenných papírů Orgán dohledu na finančním trhu Organizátor mimoburzovního trhu Centrální depozitář cenných papírů Obchodník s cennými papíry Makléř Investiční společnost Investiční fond Tiskárna cenných papírů Orgány státního dozoru... 62

9 11. Způsoby obchodování s cennými papíry v České republice Burzy v České republice Obchodování na Burze cenných papírů Praha Obchodování na české burze RM-SYSTÉM Internetoví brokeři v České republice Oddíl IV. VLASTNÍ NÁZOR AUTORA Proč akcie Výběr akcií Závěr Seznam použité literatury, zdrojů a pramenů... 76

10 ÚVOD Investice do cenných papírů se postupně i v našem kraji stává již i pro běžné občany častým způsobem jak ukládat své volné peněžní prostředky a zhodnocovat je lépe nežli se stavebním spořením nebo důchodovým připojištěním nežli tomu bylo v minulosti důsledkem nedostatečné informovanosti a vzdělanosti v těchto formách investování či ukládání peněžních prostředků. Z těchto důvodů jsem si zvolil toto téma, kdy jsem se tuto práci snažil koncipovat takovým způsobem, aby začínající potencionální budoucí investor do cenných papírů, dostal po přečtení této práce (díky obsáhlosti tohoto tématu) alespoň všeobecný základní přehled o tom, jak tento systém funguje a jaké základní předměty v sobě skýtá. Závěrem práce shrnu možnosti investování skrz nejvýznamnější brokery v České republice a porovnám náklady na obchodování. Snažil jsem se vycházet z vlastních zkušeností, jaké věci mne zajímali před tím, nežli jsem já začínal investovat do cenných papírů, konkrétně do akcií. Vzhledem k této skutečnosti je sice práce koncipována všeobecně na cenné papíry, ale směřuje vždy více k akciím nežli k ostatním cenným papírům. Závěrem bych rád poděkoval vedoucímu práce panu Ing. Vladimíru Šuchmanovi, díky kterému mi bylo umožněno zpracovat svou bakalářskou práci na toto téma, díky čemuž jsem nashromáždil mnoho nových zkušeností, informací a investorských dovedností, které jsem se především snažil využít při zpracování této práce, ale určitě mi v budoucnu poslouží také pro efektivnější zhodnocování mého portfolia. 7

11 Oddíl I. ÚVOD DO PROBLEMATIKY FINANČNÍCH INVESTIC 1. Podstata investic a jejich ekonomický význam Investice realizujeme nákupem investičních aktiv, která znamenají přeměnu peněz v kapitál (nesoucí výnos). Investice můžeme chápat jako obětování dnešní určité hodnoty za účelem získání vyšší. Ne vždy, ale tato budoucí hodnota musí být zcela jistá. Investice jsou významné nejen pro investory, ale také pro fungování finančního i ekonomického systému. Pro investory jsou investice významné především pro možnost rozmnožování a uchovávání jejich bohatství. Přeměnou peněz v různé investiční nástroje získávají nárok na z nich plynoucí výnos. Pro ekonomiku přináší investoři (především domácnosti) směňováním volných peněžních prostředků za finanční instrumenty, volné peníze firmám, které je mohou investovat do potřebných fyzických statků, čímž se zvyšuje jejich produkční kapacita a vzhledem k tomu i výkonnost celé ekonomiky Členění investic Investice lze rozdělit do dvou základních skupin a to na investice: finanční a investice reálné. Za reálné investice považujeme: přímé podnikání, nákup movitých věcí, nákup komodit a nákup nemovitostí. Z čehož vyplývá, že reálné investice jsou vázány na určité konkrétní činnosti nebo předměty hmotného charakteru. Do finančních investic patří: peněžní vklady, poskytování úvěrů a půjček, nákup cenných papírů, další druhy finančních investic. Mohli bychom je tedy charakterizovat tak, že jsou to investice, které mají povahu majetkové nebo většinou jen finanční transakce mezi dvěma ekonomickými subjekty, která je zaznamenána na určité listině, kterou za poskytnutí peněžních prostředků získá osoba, která je poskytla. Ta obsahuje její podmínky a všeobecně 8

12 se označuje jako "finanční investiční instrument". Subjektu, který takto poskytl, svůj volný přebytkový kapitál tím také vznikají určité nároky. A to: - právo na podíl ze zisku, který by měl být z této finanční investice vytvořen, - právo na předem určenou peněžní odměnu, - právo na navrácení majetku, - právo se vlastnicky podílet na majetku subjektu, který si kapitál půjčil, - právo rozhodovat nebo spolurozhodovat o řízení firmy nebo o způsobu použití těchto vypůjčených finančních prostředků - další práva (zejména při smluvních dohodách jsou podmínky v podstatě neomezeny) Protože tyto finanční investiční instrumenty zaručují svým majitelům různá práva, označují se často jako "cenné papíry". Investoři je obdrží dle toho, o jaké druhy finančních investic se jedná a jaká práva jim z nich vyplývají. Každý druh finančních investičních instrumentů zaručuje svým investorům různé druhy práv, tím nejvýznamnějším právem je právo na výnos (např. na dividendu, úrok). Ten je odměnou investorovi za vložené finanční prostředky na úkor toho, že je nespotřeboval za spotřební předměty nebo služby, ale přeměnil je na finanční kapitál. Zde se může jednat jak o výnosy běžné, plynoucí z jejich držby, tak o výnosy kapitálové, které, vznikají u obchodovatelných investičních instrumentů změnami jejich tržních cen (tudíž mohou být i záporné). Finanční investice jsou tedy investice do finančních investičních instrumentů a to nejčastěji do cenných papírů. Investice můžeme dále členit s ohledem na to, jaké důvody vedou investory k jejich realizaci. Tedy na: Přímé investice Portfoliové investice Přímé investice Přímé finanční investice se vyznačují tím, že investor své finance investuje se záměrem získat v podniku trvalou majetkovou účast za účelem získání vlivu na jeho řízení. Dá se říct, že se jedná o záměr získat určitý procentní podíl na základním kapitálu 9

13 podniku. Současně je zřejmé, že čím větší podíl se podaří investorovi ze základního kapitálu podniku získat, tím větší vliv bude mít na jeho řízení. Obecně platí, že pokud se stane investor majoritním vlastníkem, vlastní více než 50 % základního kapitálu, a jeho vliv na podnik se tak stává rozhodujícím. Záleží ovšem i na znění stanov Portfoliové investice Jsou investice, kde se investoři snaží vytvořit co nejvyšší zhodnocení obyčejně pouze dočasně volných peněžních prostředků při podstoupení co možná nejnižšího rizika. Toho dosahují rozložením jejich kapitálu do rozličných finančních investičních instrumentů s rozdílnými vlastnostmi a emitenty. Takto diverzifikovaná portfolia mohou obsahovat jak krátkodobé, tak dlouhodobé finanční investiční instrumenty, povětšinou veřejně obchodovatelné a tím tedy i dostatečně likvidní cenné papíry. Investování do krátkodobých finančních nástrojů Jsou to cenné papíry nejčastěji v podobě dluhopisů nebo krátkodobých úvěrů, u kterých je většinou blízká doba splatnosti, díky čemuž u těchto cenných papírů nehrozí takové riziko jako u dlouhodobých finančních nástrojů. Samozřejmě, pokud máme menší riziko, budeme mít i menší zhodnocení, ovšem díky tomu jsou tyto cenné papíry dobře likvidní i pokud nejsou veřejně obchodovatelné a to právě z toho důvodu, že s sebou nepřináší takové riziko, tudíž se je investoři nebojí nakupovat do svých portfolií a není pak tedy složité je proměnit na peněžní prostředky. Investování do dlouhodobých finančních nástrojů Jedná se především o investice do veřejně obchodovatelných cenných papírů. Jak už jsme si řekli, tyto dlouhodobé investice s sebou přináší vyšší riziko znehodnocení našich peněžních prostředků, ale také možnost mnohonásobně vyššího zhodnocení, oproti krátkodobým investicím k čemuž se ještě později vrátíme. Z předchozího je už snad patrné, že tyto investice vyžadují náročnější přípravu nežli krátkodobé investice a to jak z důvodu, že musíme dobře predikovat budoucí vývoj společnosti, které takto 10

14 naše peněžní prostředky poskytneme, a také zde musíme uvážit faktor měnící se hodnoty peněz v čase Právní podstata finančních investičních instrumentů "Investiční aktiva (investiční majetek) lze charakterizovat jako vlastnictví různých druhů investičních instrumentů, jež svým vlastníkům přinášejí výnos, a tudíž představují kapitál" 2, tzn., že peníze přeměňujeme na kapitál jejich investováním. V případě finančních investic se tudíž jedná o směnu do finančních investičních instrumentů, které jsou sice méně likvidní než peníze ale zaručují svým majitelům právo na určitý výnos. Z pravidla dělíme do dvou následujících skupin: Majetkové investiční instrumenty Dokládají, že investor má spoluvlastnický podíl na společnosti, do které investoval, a tím mu vznikají i nároky na podíl ze zisku, který tato společnost vytvořila. Další z práv, které mohou takto vznikat, jsou práva vztahující se k řízení podniku. Dluhové (dlužní) instrumenty Jde pouze o ty finanční investiční instrumenty, které z právního hlediska představují zapůjčení peněz jinému ekonomickému subjektu. Přináší svým držitelům předem smluvně sjednané výnosy pramenící z jejich držení. Tyto podmínky jsou určené předem v emisních podmínkách dluhopisů. Většinou je určena také doba splatnosti a kdy a jakým způsobem jsou peněžní prostředky navráceny věřiteli. Nemusí tak ale být vždy, některé země dovolují emitovat takzvané věčné dluhopisy (nesplatitelné), které nemají stanovenou splatnost. 1 Tedy, při výpočtu výnosnosti musíme využít dynamických metod výpočtu, které tento faktor při výpočtu uvažují. 2 REJNUŠ, Oldřich: Cenné papíry a burzy. 2009, s

15 3. Základní druhy investičních nástrojů Na vyspělých finančních trzích se setkáme s mnoha finančními investičními instrumenty, 3 od základních druhů až po takové, které jsou na existenci těchto základních druhů různě závislé. S přihlédnutím k jejich základním vlastnostem, je lze rozdělit na: Základní (klasické) investiční nástroje Termínované derivátové instrumenty Cenné papíry fondů kolektivního investování 4 Strukturované produkty 3.1. Základní (klasické) investiční nástroje Z obrázku, který vychází, ze základní struktury finančního trhu vyplývá, že vedle základních druhů finančních investičních instrumentů navíc zahrnuje i tzv. investiční nástroje reálné. V současné době, díky hledání nových způsobů financování a dalších způsobů investování jsou vytvářeny i takové druhy finančních investičních instrumentů, které jsou různě provázány s aktivy reálnými. Nejvýznamnější role je zde přisuzována komoditám, měnám a indexům akciových trhů. 3 Můžeme setkat i s finančními instrumenty neinvestičního charakteru, např. s šeky, kupony aj. 4 Standardní druhy těchto cenných papírů, nikoli strukturované produkty 12

16 Obrázek č. 1: Základní struktura finančního trhu Pramen: REJNUŠ, O.: Cenné papíry a burzy. 1. vydání, Brno: Vysoké učení technické v Brně Akademické nakladatelství CERM, ISBN str. 21, upraveno autorem Základní druhy finančních investičních instrumentů Jak je zřejmé z předchozího obrázku, můžeme za jednotlivé druhy finančních investičních instrumentů považovat zejména nástroje peněžního a kapitálového trhu a cizí měny. 13

17 Investiční instrumenty peněžního a kapitálového trhu Mezi základní druhy investičních instrumentů peněžního a kapitálového trhu považujeme "klasické" 5 investiční cenné papíry a úvěry. Je to z několika důvodů, jedním z nich je, že jsou přímo určeny k zabezpečování kreditní a depozitní funkce finančního systému, a protože disponují základními vlastnostmi, které jsou obsaženy v dalších finančních investičních nástrojích, které vznikají na jejich základě. Z toho vyplývá, že "velikost běžných výnosů plynoucích z jejich držby i vývoj jejich tržních cen (kurzů) nejsou "přímo závislé" na žádných jiných investičních instrumentech" 6. o Úvěry (klasické vklady) Jedná se o smluvně sjednávané, neobchodovatelné investiční instrumenty. Lze je charakterizovat jako jednotlivě sjednávané obchodní smlouvy, kde je za smluvně vymezené období a úrokovou sazbu poskytován určitý objem peněžních prostředků. o Klasické investiční cenné papíry Zde se jedná o převoditelné, a tudíž většinou i obchodovatelné investiční instrumenty kapitálového a peněžního trhu. Vymezení klasických investičních cenných papíru od úvěrů je velice podstatné, a to protože předpoklad pro efektivní fungování finančního trhu je veřejná obchodovatelnost co největšího množství investičních instrumentů. Čímž cenné papíry tento požadavek zejména burzovně splňují na rozdíl od individuálních úvěrových smluv. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu vymezuje investiční cenné papíry na: Akcie nebo obdobné cenná papíry představují podíl na společnosti, se kterými lze obchodovat na kapitálovém trhu Dluhopisy nebo obdobné cenné papíry představující právo na splacení dlužné částky, se kterými lze obchodovat na kapitálovém trhu Cenné papíry opravňující k nabytí cenných papírů uvedených v předchozích odrážkách, se kterými se běžně obchoduje na kapitálovém trhu, s výjimkou platebních nástrojů 5 Klasické investiční cenné papíry je použito proto, neboť se jedná o investiční nástroje "základních" vlastností a nepojednává se zde o tzv. "strukturovaných produktech", které jsou z právního pohledu také cennými papíry 6 REJNUŠ, Oldřich: Cenné papíry a burzy. 2009, s

18 Ostatní cenné papíry, se kterými se běžně obchoduje na kapitálovém trhu, ze kterých vyplývá právo na vypřádání, s výjimkou platebních nástrojů Drahé kovy Jsou to vysoce ceněné vybrané druhy komodit jako zlato, stříbro, platina a paladium. Jsou specifické tím, že malém objemu mají značnou hodnotu. Investovat do nich lze buď "přímo" nebo pomocí cenných papírů s nimi spojených, ale také prostřednictvím zlatých swapů, zlatých půjček, případně prostřednictvím zlatých forwardů. Cizí měny Také lze řadit mezi finanční investiční instrumenty pro možnost spekulování s nimi na v budoucnu očekávaný pokles /depreciaci/ či stoupání /apreciaci/ kurzu jednotlivých měn mezi sebou Reálné investiční instrumenty Charakter reálných investičních instrumentů je oproti finančním, značně odlišný. Přesto se však i těmito instrumenty dá uchovávat bohatství (kapitálové zhodnocení). Z předchozího obrázku č. 1 je patrné, že do reálných investičních instrumentů řadíme především komodity, nemovitosti a některé zvláštní věci movité. Komodity Komodity jsou jednoduše řečeno suroviny, které můžeme obchodovat i bez jejich fyzické přítomnosti. Obchodování s komoditami se realizuje přes tzv. futures trading 7 (termínové obchodování). Zde se na rozdíl od akcií neobchoduje s podílem na společnosti, ale se surovinami resp. výrobními polotovary, které jsou určené k dalšímu zpracování. 7 Například dnes, mohu nakoupit pšenici, kterou prodejce ještě ani nevypěstoval. Ale nakupuji ji s předem dohodnutým termínem dodání. 15

19 Nemovitosti Jejich typickou vlastností je dlouhá životnost a pravděpodobná vyšší cena při prodeji než při koupi. Chápeme je tedy po celou dobu držení jako reálná investiční aktiva. Movité věci Pokud zahrnujeme movité věci do reálných investičních instrumentů, budou to pouze jejich "speciální" druhy. Především se jedná o umělecká díla, starožitnosti, které se charakterizují především svou vysokou hodnotou a dlouhou délkou své životnosti. Velice dobře jsou hodnoceny sbírky (kolekce předmětů obdobného zaměření) Termínové derivátové instrumenty Jedná se o derivované investiční nástroje, kde jejich hlavní charakteristický rys je ten, že dokladují existenci takzvaných termínových kontraktů. U těchto termínovaných kontraktů termín vypořádání značně zaostává za okamžikem jejich sjednání. Zde je odlišnost od obchodů promptních (spotových), u kterých je časová prodleva vypořádání minimální. V praxi to znamená, že vývoj cen (kurzů) těchto derivovaných investičních nástrojů se odvíjí od podkladových aktiv, které jsou v nich zahrnuty a v průběhu života mění svou cenu vzhledem k promptním cenám na trhu. Co se týče jejich rozlišení, rozlišujeme je na derivátové (termínované) kontrakty odvozené od různých finančních aktiv, označované jako finanční deriváty a samozřejmě i deriváty odvozené od reálných aktiv. Mezi ně patří zejména komodity. Ty můžeme dále dělit na pevné termínové kontrakty a podmíněné opční kontrakty. "Opční smlouva poskytuje držiteli opce právo buď koupit (jedná-li se o kupní opci), nebo prodat (jedná-li se o prodejní opci), v dohodnutém okamžiku či období předmětné podkladové aktivum za předem stanovenou cenu. Z toho vyplývá, že se jedná o tzv. podmíněné termínové kontrakty, které se od pevných termínových smluv liší tím, že pouze držitel opce má právo jejich realizace (tzv. právo volby)" 8. 8 REJNUŠ, Oldřich: Cenné papíry a burzy. 2009, s

20 3.2. Cenné papíry fondu kolektivního investování U těchto cenných papírů se vývoj jejich tržních cen mění největší měrou na základě hodnoty majetku připadající na jeden podílový list nebo akcii. To znamená, že vývoj závisí na vývoji kurzů (tržních cen) jiných investičních aktiv, než která jsou obsažena v portfoliích, která jsou vytvořena z peněz individuálních investorů. Tyto portfolia mohou tvořit nejen klasické finanční investiční instrumenty ale také hmotná (reálná) aktiva, jakožto mohou obsahovat i jiné akcie jiných podílových fondů kolektivního investování atp Strukturované produkty Takto jsou označovány takové finanční investiční instrumenty, které slučují základní vlastnosti "klasických investičních instrumentů kapitálového a peněžního trhu. Mohou zahrnovat i cenné papíry kolektivního investování s některými atributy derivátových instrumentů různorodých podkladových aktiv. Díky tomu je zde mnoho možností pro vytváření různorodých konstrukcí těchto produktů, což dělá tuto skupinu finančních investičních instrumentů celkem neohraničitelnou a z právního hlediska se na ně dá pohlížet jako na cenné papíry (vklady), ale i jako na zvláštní skupinu derivátových instrumentů. Strukturované vklady Tyto vklady mají povahu standardizovaných termínových (bankovních) vkladů, které banka reinvestuje, a vkladatel má možnost podílet se na výnosu (v tomto případě úroku) z předem daného podkladového aktiva. Jedná se o poněkud spekulativní investiční instrumenty, kdy pokud investor správně predikuje budoucí vývoj na trhu, získává větší nežli standardní úrok, pokud je tomu naopak získává nižší než je standardní úrok. Ve většině případů je ale investorům zaručen alespoň minimální úrok a to vzhledem k tomu že ve většině zemí jsou obchodní banky regulovány a také k existujícím, zákonným pojištění vkladů. 17

21 Strukturované dluhové cenné papíry Tyto dluhopisy jsou založeny na obdobném principu jako strukturované vklady. Výnosy jsou taktéž závislé na vývoji podkladových aktiv, což ovlivňuje jak kolísání jejich kurzů (tržních cen) po celou dobu jejich životnosti, tak i způsob jejich splacení v době splatnosti. Rozdílem je zde to, že emitentem nebývá zaručena návratnost původně investované částky (pokud není v emisních podmínkách uvedeno jinak), a také je zde možnost vzniku insolvence emitenta. Cenné papíry strukturovaných fondů kolektivního investování Mají obdobné charakteristické rysy jako podílové listy či akcie, ale s tím rozdílem, že výnosy z nich plynoucí se odvozují stanoveným způsobem od předem určených podkladových aktiv. Stejně tak jako u strukturovaných dluhopisů nemusí být ani u těchto fondů zaručena plná návratnost investované částky. Je zde ovšem velice přísná státní regulace fondů kolektivního investování, takže většinou investorům nehrozí absolutní ztráta. Sekuritizované pákové deriváty Vysoce spekulativní finanční derivátové instrumenty, slučující některé atributy finančních derivátů (především opcí) s atributy "klasických" investičních instrumentů. Vysoká spekulativnost pochází z využití finanční páky, která dovoluje nadproporcionálně participovat na změnách cen. Ovšem jak ve chvíli růstu tak při poklesu. Přitom pokud je vývoj pro investora nepříznivý může zde nastat až totální ztráta vložených investic. 4. Aspekty právního vymezení cenných papírů Z předchozích kapitol můžeme usoudit, že jako cenné papíry jsou v praxi označovány jen některé finanční investiční instrumenty. Zákony jednotlivých států legislativně vymezují "právní dokumenty" jež jsou za cenné papíry prohlášeny. 18

22 ] Všechny legislativně prohlášené cenné papíry se nemusí vždy vztahovat ani pouze k finančnímu systému, ani k finančnímu trhu. například: zemědělské skladištní listy (zde je zjevné, že se jedná o trh komoditní) konosamenty (doklad využívaný v námořní přepravě, který potvrzuje převzetí zboží přepravcem) skladištní listy (potvrzení o převzatém zboží k uskladnění) ] Všechny finanční instrumenty (a to bez ohledu na to, zda se jedná o nástroje investiční či neinvestiční povahy) nebývají legislativně považovány za "cenné papíry. Za ně nebývají prohlášeny: bankovní vklady, úvěry, vkladní knížky, většina termínovaných instrumentů a mnoho právních dokumentů (úvěrové smlouvy) využívaných k uzavírání smluvních vztahů. 9 Obrázek č. 2: Právní vymezení cenných papírů Pramen: REJNUŠ, O.: Cenné papíry a burzy. 1. vydání, Brno: Vysoké učení technické v Brně Akademické nakladatelství CERM, ISBN str. 27, upraveno autorem Pozn. k obrázku: Tyto vymezené cenné papíry finančního charakteru obsahují vedle investičních cenných papírů i další druhy, jako např. platební instrumenty. 9 REJNUŠ, Oldřich: Cenné papíry a burzy. 2009, s

23 Lze tedy říci, že finanční instrumenty ani jedná-li se o obchodovatelné nástroje investičního charakteru, nemůžeme zaměňovat s cennými papíry. Je to způsobeno tím, že finanční teorie s právním vymezením nemusí vždy naprosto stejně chápat a vykládat pojem cenný papír Struktura trhu investičních cenných papírů Na trzích cenných papírů se obchodují krátkodobé cenné papíry trhu peněžního, a zejména dlouhodobé cenné papíry trhnu kapitálového. K členění těchto trhů se dá přistupovat několika způsoby a z různých hledisek. Nejčastěji používaný způsob je znázorněný na obrázku č. 3. Obrázek č. 3: Členění trhu cenných papírů TRH CENNÝCH PAPÍRŮ TRHY PRIMÁRNÍ TRHY SEKUNDÁRNÍ TRHY NEVEŘEJNÉ TRHY VEŘEJNÉ TRHY VEŘEJNÉ TRHY NEVEŘEJNÉ TRHY NEORGANIZOVANÉ (OTC-TRHY) TRHY ORGANIZOVANÉ (BURZOVNÍ resp. MIMOBURZOVNÍ) Pramen: REJNUŠ, O.: Teorie a praxe obchodování s cennými papíry. 1. vydání, Praha: Computer Press, ISBN str. 22, upraveno autorem 10 Právní vyložení pojmu cenný papír se v některých zemích může také lišit 20

24 5.1. Trhy primární a sekundární Na základě toho, zda se jedná o nové emise cenných papírů, emitované na trh poprvé, nebo se obchodují cenné papíry již dříve vydané, můžeme rozlišovat mezi primárními a sekundárními trhy cenných papírů, kde nebereme v potaz, zdali se jedná o cenné papíry peněžního nebo kapitálového trhu Primární trhy cenných papírů Funkcí primárních trhů cenných papírů je dostávat do oběhu nově emitované cenné papíry a na tomto trhu je směňovat za dlouhodobé peněžní zdroje od investorů. Tito investoři dostávají jako protihodnotu za své peníze od emitentů těchto akcií právě ty nově emitované cenné papíry. Emitenti jsou nejčastěji velké korporace, které se takto snaží obstarat si kapitál například pro rozšíření společnosti, ale také stát nebo obce se zde mohou snažit si vypůjčit peníze od investorů, emisí cenných papírů jako například dluhopisů. Ovšem funkce primárních trhů je značnou mírou ovlivněna a je závislá na fungování silnějších trhů sekundárních, jelikož zájem investorů na těchto nově emitovaných cenných papírech značně závisí na tom, jakou tržní cenu a postavení, mají obdobné (stejné) cenné papíry, které jsou již obchodovány na trhu sekundárním Sekundární trhy cenných papírů Na sekundárních trzích se obchodují již dříve emitované a do oběhu uvedené cenné papíry. Sekundární trh zajišťuje funkce stanovení jejich tržních cen a zabezpečování jejich likvidity, což umožňuje investorům relativně snadnou zpětnou přeměnu cenných papírů v hotové peníze, a tak podněcuje jejich zájem o další investice. Na sekundárním trhu se obchoduje převážně s dlouhodobými cennými papíry. Naopak krátkodobé cenné papíry se spíše ve větším množství zobchodují na primárních trzích. Důvodem pro to, je nutnost jejich časté obnovy zapříčiněné jejich krátkou životností. Tedy, obchoduje se zde především například s akciemi velkých korporací, které nemají 21

25 omezenou životnost, a tudíž není nutno je často obnovovat (nově emitovat), naproti tomu, když si stát vypůjčuje emisí dluhopisů peněžní prostředky, mohou tyto dluhopisy mít splatnost i jen několik měsíců, například státní pokladniční poukázky Trhy veřejné a neveřejné Primární i sekundární obchody se realizují na trzích veřejných a neveřejných. Na veřejný trh má zpravidla přístup každý potencionální zájemce a cenné papíry se zde prodávají za nejvyšší nabídnutou cenu. Naproti tomu na trhu neveřejném se odehrávají přímé obchody mezi předem smluvenými účastníky, kdy se cenné papíry prodávají za dopředu smluvně dohodnutých individuálních podmínek objemu a ceny, jednomu nebo více investorům Veřejné trhy cenných papírů Veřejný trh cenných papírů můžeme rozlišit na dva rozdílné druhy, a to na: Veřejné trhy primární Veřejné trhy sekundární Veřejné trhy primární Emitenti na veřejných trzích umisťují své cenné papíry různými způsoby. Emitent, své cenné papíry předem inzeruje a očekává tak díky tomu příliv investorů. Existují 3 techniky uvedení cenných papírů na primární trh.: Prodej za fixní cenu kdy emitent pevně stanový cenu za jeden cenný papír a pak očekává, jaký bude zájem investorů. Ovšem správně stanovit cenu není jednoduché a to obzvláště pokud není obdobný cenný papír dosud obchodován na sekundárním trhu. Pokud se emitentovi nezdaří korektně stanovit správnou cenu, mohou nastat dvě situace. Pokud cenu nastaví příliš vysoko, investoři nebudou mít zájem, emitent neuspokojí své očekávání, čímž může dojít i k neupsání emise se všemi 22

26 následnými negativními dopady. Nebo naopak cenu nastaví příliš nízko, čímž bude větší poptávka nežli nabídka a emitent se tak připraví o peněžní prostředky, protože cenné papíry prodal pod jejich tržní cenou. Tendr emitent ohlásí celkovou hodnotu cenných papírů a jejich minimální cenu. Investoři mají stanovenou časovou lhůtu, do kdy zasílají nabídky v počtu kusů a ceně přičemž po skončení této lhůty se nabídky seřadí od nejvyšší k nejnižší a začnou se uspokojovat, ovšem ve chvíli kdy je dosaženo celkové hodnoty úpisu, jsou všechny ostatní nabídky odmítnuty. Výsledná cena je určena dle podmínek stanovených v tendru. Aukce Zde jsou dva typy aukce: Americká, kde se postupně zvyšuje cena a aukce Holandská, která naopak probíhá postupným snižováním původní vyvolávací ceny. Každý emitent, který chce emitovat akcie na veřejně obchodovatelném trhu, musí získat potřebné povolení od příslušného státního orgánu, což je podrobeno různým předpisům a krokům které je emitent nucen podstoupit. Pro investory je ale zvláště důležité to, že vždy musí v minimálním rámci stanoveném legislativou zveřejnit dokumenty, umožňující investorovi posoudit vhodnost či nevhodnost nabízené investice. Tedy měli bychom se z těchto dokumentů dozvědět informace o právních poměrech emitenta, hospodářské a finanční situaci, výhledu do budoucna a o účelu pro který budou získané peněžní prostředky emisí cenných papírů použity Veřejné trhy sekundární Na veřejných sekundárních trzích se obchoduje s již dříve emitovanými cennými papíry, na kterých je mezi sebou zobchodovávají stávající držitelé s novými zájemci o investice do cenných papírů. Tyto trhy dále členíme na: Veřejné sekundární organizované trhy Veřejné sekundární neorganizované trhy 23

27 Veřejné sekundární organizované trhy Na finančním trhu existují dva druhy institucí, které se zabývají organizováním trhu s finančními investičními instrumenty. Těmito institucemi jsou: Burzy Organizované mimoburzovní trhy V České republice jsou to ve všech případech akciové společnosti. Ovšem jinde ve světě existují i jiné možné formy právního uspořádání, například pokud burzy zakládá stát. Obě tyto instituce jsou licencované, konkrétně v České republice tuto licenci mohou získat od centrální banky. Tyto instituce agregují nabídku a poptávku zde obchodovaných investičních instrumentů, následně párují zavedené objednávky (obchodní příkazy), a poté zabezpečují jejich vypořádání. Touto činností přispívají jak k tvorbě tržních cen (kurzů), tak ke zvýšení likvidity trhu. Tyto burzy vykazují jistá specifika ] Každá burza má v licenci přesně vymezené činnosti burzy, a to především s čím smí burza obchodovat, a zda může uzavírat promptní nebo i některé termínované obchody atp. ] Na burzách se obchoduje v předem přesně vymezených časech a místech. Z tohoto důvodu se předem vydává takzvaný burzovní kalendář. Mimo tyto předem stanovené časy se na burze nedá obchodovat. ] Každá burza svými předpisy předem stanovuje účastníky trhu. Jedná se především o burzovní zprostředkovatele a burzovní obchodníky, kteří zde zastupují členské firmy. ] Obchoduje se zde metodou oboustranné aukce, kdy jde o vysoce organizovaný způsob obchodování. Účastníci burzy mohou průběžně měnit a upravovat nákupní i prodejní obchodní příkazy, a to jak co se týká objemu obchodu, tak i jimi zadávané ceny. ] Předměty obchodu se na burzách fyzicky nenacházejí, obchodují se zde tedy tzv. zastupitelné předměty, které jsou určitým způsobem 24

28 standardizovány, tím pádem jsou vždy navzájem směnitelné. Konkrétně u cenných papírů se musí vždy jednat o takzvané zastupitelné cenné papíry, které zaručují jejich vlastníkům stejná práva. ] Ve většině případech je stanoveno nejnižší obchodovatelné množství (tzv. Lot), ve kterém a v jeho násobcích je na burze možné sjednávat obchody Trhy burzovní Nejvýznamnější členění těchto burz bývá především podle těch kritérií: A) Z hlediska předmětu jejich činnosti (neboli podle toho s čím obchodují) B) Podle délky časové prodlevy existující mezi uzavíráním obchodů a jejich (fyzickým) vypořádáním A) Rozdělení burz z hlediska předmětu jejich činnosti: Burzy komoditní Komoditní, tedy zbožové burzy, do sebe zahrnují především burzy plodinové a dále pak také burzy, kde se obchoduje s ropou, různými druhy kovů atp. Burzy devizové Na těchto burzách mezi sebou nejrůznější velké finanční instituce a banky realizují nákupy a prodeje jednotlivých měn. Centrální banky zde také obchodují, ale nejčastěji se záměrem realizace devizových intervencí 11. Nejčastější jsou obchody termínované. Promptní obchody se většinou realizují mimoburzovně. Burzy cenných papírů Na těchto burzách se obchodují již dříve vydané veřejně obchodovatelné cenné papíry. Tyto burzy můžeme definovat jako relativně samostatné ekonomické, organizační a 11 Díky nimž umí centrální banka řídit výši kurzu domácí měny vůči ostatním měnám 25

29 technické systémy, které působí na kapitálovém trhu. Na nich vytvářenými kurzy se řídí nejen ostatní obdobně zaměřené sekundární trhy, ale také i trhy primární. Čím je burza významnější, tím se na ní obchodují kvalitnější emise cenných papírů, a zároveň se na ní realizují větší objemy obchodů. Tím se zvyšuje likvidita zde kótovaných cenných papírů, což následně zvyšuje prestiž jejich emitentů, což příznivě působí na kurzy. Nadnárodní (mezinárodní) burzy se většinou vyznačují tím, že se zde nejen většinou zobchoduje největší objem cenných papírů a dosahuje největších tržních kapitalizací 12, ale také se zde obchodují ve velkých objemech nejen tuzemské cenné papíry, ale také nejkvalitnější cenné papíry prestižních zahraničních firem. Takových je na světě ale pouze několik. Za takové se považují například New York Stock Exchange, International Stock Exchange London, Tokyo Stock Exchange a případně pár dalších. Jejich činnost pak doplňuje celá řada burz dalších. Jako "burzy mezinárodní", které vykazují proti nejvýznamnějším burzám nižší tržní kapitalizaci, nižší objemy obchodů a především se na nich v takové míře neobchodují zahraniční cenné papíry. Těchto burz je po světě daleko více. Další již méně významné burzy najdeme prakticky v každé průmyslově rozvinuté zemi, které označujeme jako "burzy národní", které mohou být ve větších státech doplněny o "burzy regionální". B) Rozdělení burz dle časové prodlevy existující mezi uzavřením obchodů a jejich vypořádáním Dle těchto kritérií rozlišujeme: Burzy promptní Tyto burzy jsou specifické tím, že vypořádání na nich uzavřených obchodů probíhá s časovým odstupem maximálně několika dnů. Můžeme tedy říci, že na těchto burzách obchodujeme, pokud chceme cenné papíry "fyzicky" nakoupit. 12 Tržní kapitalizaci cenného papíru vypočteme vynásobením počtu emitovaných CP s aktuálním kurzem. Tržní kapitalizace burzy je součet všech tržních kapitalizací CP na ní obchodovaných 26

30 Burzy termínové (finančních, resp. komoditních derivátů) Na těchto burzách probíhá vypořádání až se značným odstupem od doby uzavření kontraktu. Tedy uzavírají se zde tzv. termínové obchody. Uzavřením termínového obchodu nám vzniká tzv. kontrakt, se kterým až do okamžiku vypořádání termínového obchodu můžeme na burze dále obchodovat. Tyto burzy lze dále členit ještě na: Burzy termínových kontraktů typu "futures" Tyto burzy umožňují obchodování s již uzavřenými kontrakty, tedy s tzv. standardizovanými pevnými termínovanými kontrakty, které mají předem pevně stanovené podmínky burzovními pravidly, a jsou smluvně potvrzeny oběma stranami v okamžiku provedení obchodu. Vypořádání probíhá až dodatečně v předem stanoveném termínu. Burzy opční Zde probíhají obchody s tzv. standardizovanými opčními (podmíněnými) kontrakty, kde jejich vlastník má právo, ale nikoli povinnost v předem dohodnutém termínu zakoupenou opci uplatňovat a tím žádat plnění kontraktu druhou stranou Organizované trhy mimoburzovní Důvodů existence těchto trhů je několik. Mezi ně patří především to, že pro některé menší podniky je obchodování na burzách nákladné a příliš složité. Burzy navíc nemají povinnost obchodovat všechny veřejně obchodovatelné cenné papíry To závisí například na tom, zda žadatel splnil všechny podmínky předepsané burzou. 27

31 Navíc organizátoři mimoburzovních trhů tímto tvoří jistou konkurenci burzám. Mohou účtovat nižší poplatky, používat odlišné obchodní systémy, přizpůsobovat hodiny provozu svému obchodnímu systému, obchodovat cenné papíry na burzách neobchodovatelné atp. Těmito kroky si mohou získat přízeň klientů, a tak i v celku úspěšně konkurovat burzám. Jako příklad bychom si mohli v České republice uvést RM-systém, jenž ovšem v roce 2008 získal od ČNB statut burzy. Vždy ale tyto mimoburzovní trhy musí respektovat zákony dané země a mít příslušnou licenci Veřejné sekundární neorganizované trhy Vzhledem k tomu, že organizované trhy cenných papírů (burzovní i neburzovní) bývají silně regulovány zákonodárstvím, obchoduje se zde pouze s částí obíhajících cenných papírů. Zbývající cenné papíry jsou obchodovány na trzích neorganizovaných prostřednictvím bank a dalších obchodníků s cennými papíry. Tyto prodeje cenných papírů také nazýváme prodeje přes přepážku neboli OTC trhy (over the counter markets) Zde tito zprostředkovatelé nebo banky zprostředkují pro své klienty obchody buď prostřednictvím některého z jejich obchodních partnerů, nebo mohou klientům odprodat cenné papíry z vlastního portfolia, ale také je od nich odkoupit na vrub svého vlastního portfolia Neveřejné trhy cenných papírů Na těchto trzích se většinou kupující s prodávajícím předem domluví buď osobně, nebo zprostředkovanou formou. Stejně jako veřejné trhy, se tyto trhy dělí na primární a sekundární v podobném smyslu. 28

32 Oddíl II. ZÁKLADNÍ FAKTORY INVESTIČNÍ AKTIVITY A INVESTORSKÉ STRATEGIE 6. Všeobecné předpoklady investiční aktivity Teorie poptávky po aktivech říká, že existence dostatečné poptávky po finančních investičních nástrojích záleží na faktorech bohatství a kvality investičního prostředí: 6.1. Bohatství Pokud se potencionální investor rozhoduje, zda bude investovat, musí nejprve zvážit, jakými prostředky disponuje. Musí tedy posoudit velikost svého bohatství, tedy velikost zdrojů, kterými disponuje. Teprve po posouzení tohoto aspektu, a na základně kladného rozhodnutí bude zvažovat další investiční kritéria, podle kterých se dál rozhoduje, kterým investičním nástrojům dá přednost. Je prokazatelné, že poptávka po různých druzích investičních aktiv reaguje na změny bohatství různě. Obecně lze říct, že pokud bohatství roste, roste i poptávka po nich, ovšem mění se poptávané množství každého jednotlivě sledovaného aktiva jinak. Toto lze měřit elasticitou poptávky vzhledem k bohatství: = Změna poptávaného množství v procentech Změna bohatství v procentech V závislosti na velikosti elasticity poptávky dělíme aktiva do dvou základních skupin, a to na aktiva nezbytná a luxusní. o Nezbytná aktiva Jejich procentní růst poptávaného zboží je nižší než procentní růst bohatství neboli ε < 1. Tyto aktiva vzhledem k bohatství klesají. Za tyto aktiva jsou považovány především oběživo, vklady na požádanou apod. o Luxusní aktiva Elasticita poptávky po luxusních aktivech je vzhledem k bohatství větší než jedna (ε > 1). Pokud se tedy zvyšuje bohatství, zvyšuje se tak tedy i podíl držených luxusních 29

33 aktiv. Za luxusní finanční aktiva považujeme především dlouhodobé cenné papíry, obligace, apod., ale také drahé kovy jako zlato, stříbro, paládium apod Kvalita investičního prostředí Je věcí každého státu, stejně tak každého nadnárodního či mezinárodního ekonomického společenství, zajišťovat v rámci své legislativy, systému státní regulace a dozoru nad jednotlivými segmenty finančního trhu jeho transparentnost, bezpečnost a stabilitu a tím podporovat pozitivní očekávání investorů. Bez dostatečné důvěry stávajících i potencionálních investorů nelze zajistit ani dostatečnou nabídku úvěrů ani vkladů, stejně tak ne potřebnou poptávku po investičních cenných papírech. Tím by pak samozřejmě nebylo zajištěno efektivní fungování finančního trhu, což by mělo dopad na celkovou funkčnost s ním souvisejícího finančního systému a příslušné ekonomiky. Důležitost těchto regulací a dozorů spočívá obzvláště také na tom, že velkou část investorů zastupují domácnosti a tudíž i tedy ne vždy zcela adekvátně vzdělaní a kvalifikovaní investoři, kteří jsou mnohdy ochotni i při sebemenším náznaku vznikající nejistoty na trhu, své peněžní prostředky začít z finančních trhů stahovat a tedy začít i odprodávat své dříve již zakoupené cenné papíry. Což ovšem následně, v takovém objemu jaký tito investoři na finančních trzích zastupují, vytváří velice negativní dopad, který se následně projeví i na vývoji celého ekonomického systému, kterého je příslušný trh součástí. 7. Faktory individuální investiční strategie Pokud tedy investor dojde k závěru, že jeho bohatství je dostatečně veliké a že by bylo vhodné investovat na finančním trhu, musí následovně u každé z těchto investic zvažovat tři základní a jím neovlivnitelné investiční faktory: Výnosnost Rizikovost Likvidita 30

34 I přes to, že tyto faktory působí v úzkých vzájemných souvislostech, je potřeba na každý z nich nahlédnout zvlášť. Dále by bylo vhodné upozornit, že v následujícím pojednání bude pracováno především s investičními nástroji peněžního a kapitálového trhu, a to zejména s obchodovatelnými investičními cennými papíry Výnosnost Při investování narazíme na různé druhy investičních projektů, které jsou realizovány za účelem dosažení rozdílných cílů. Z toho důvodu zde máme různá kritéria pro zhodnocení jejich efektivnosti 14. Finanční investice jsou realizovány především za účelem co nejvyššího zhodnocení do nich investovaných peněžních prostředků, proto je u nich především zohledňováno jako kritérium efektivnosti jejich výnosnost. Výnosnost finančních investic je investičním kritériem udávajícím míru zhodnocení peněžních prostředků vložených do určitého finančního investičního instrumentu (nebo investičního portfolia) za určité časové období 15. K měření výnosnosti, tedy efektivnosti investic slouží řada metod, které ovšem obecně dělíme na dvě skupiny: Metody statické Ty v sobě nezahrnují hledisko působení času. Proto jsou všeobecně využívány převážně v případech, kdy při výpočtu výnosnosti investice není hledisko času považováno za významné. Využijeme jich tedy převážně v případech investování do peněžního trhu, nebo v případech, kdy je úroková míra stejná po celou dobu investice. Metody dynamické Tyto metody jsou využívány především u dlouhodobějšího investování, mají oproti metodám statickým daleko větší vypovídající schopnost, a to z toho důvodu, že ve svých výpočtech zahrnují faktor času ve spojení s výší úrokové míry, která existuje na příslušném trhu v období trvání investice. U krátkodobých investic jsou využívány 14 Pokud se bude podnik investicí snažit snížit si náklad, použijeme pro výpočet efektivnosti kritérium nákladové, naopak pokud se bude podnik pokoušet si investicí zvýšit zisk, použijeme pro výpočet kritérium ziskové apod. 15 REJNUŠ, Oldřich: Cenné papíry a burzy. 2009, s

35 obvykle pouze tehdy, pokud se na trhu vyskytuje investiční instrument, který v sobě zahrnuje vysoký úrok doprovázený vysokou mírou inflace Statické hodnocení výnosnosti Charakteristické pro tyto metody výpočtu je to, že výnosnost je hodnocena bez ohledu na to, v jakých časových obdobích investor jednotlivé, z ní plynoucí příjmy získá. Vzhledem k tomu, že se budeme zabývat finančními investicemi, zaměříme se zde na ustálené ukazatele, které se běžně při výpočtech výnosnosti využívají Ukazatele nominální výnosnosti Tyto základní ukazatele, nezohledňují vliv inflace, tím jsou snadno zjistitelné, avšak mají menší vypovídající schopnost. Běžné výnosy Charakteristickým rysem je pro ně to, že výnosy z nich plynoucí jsou na základě držby předmětných finančních instrumentů. Za tyto výnosy lze považovat veškeré cash flow (výnosy), které investor obdrží za celou dobu držení těchto instrumentů, mohou to tedy být jak výnosy z úroků poskytnutých úvěrů, dividendy z vlastnictví akcií či inkasované kuponové platby z dluhopisů apod. Dále tyto běžné výnosy členíme dle toho, zda jsou nebo nejsou očištěny od nákladů s nimi souvisejícími na: o Hrubé běžné výnosy (tyto nejsou ještě nijak kráceny) o Čisté běžné výnosy (zde už jsou snížené o daňové odvody 16 a další náklady spojené s držbou) 16 Nejčastěji jsou realizovány srážkovou daní. V ČR jsou běžné výnosy z akcií daněny přímo u zdroje daní ve výši 15%. Úrokové výnosy jsou u fyzických osob zatíženy srážkovou daní 15 %, u právnických osob se započítávají do hospodářského výsledku a daněny až s ním. 32

36 Kapitálové výnosy Vznikají na základě zobchodování finančních investičních instrumentů, nikoli tedy z jejich držení. Tedy vznikají z rozdílu nákupní a prodejní ceny investičních instrumentů a toho vyplývá, že mohou být spojovány pouze s obchodovatelnými investičními instrumenty a to především tedy s cennými papíry. Stejně jako u běžných výnosů tyto kapitálové výnosy dělíme na: o Hrubé kapitálové výnosy (opět i zde nejsou ještě nijak kráceny a to ani o náklady spojené s jejich pořízením) o Čisté kapitálové výnosy (které vypočteme tak, že od hrubých kapitálových výnosů odečteme jak náklady spojené s jejich pořízením, tak náklady spojené s jejich pořízením, jako poplatky a v neposlední řadě také daňové odvody 17. Tyto výnosy mohou být kladné i záporné.) Celkový výnos Celkový výnos vyjadřuje veškeré příjmy z finanční investice, které investor získá držbou investičního instrumentu. V tomto poměrovém ukazateli jsou zahrnuty jak příjmy běžné, tak kapitálové. Z pravidla je vyjádřen v absolutních (peněžních) jednotkách. Stejně jako v předchozích případech můžeme pracovat jak s celkovým hrubým výnosem, tak s celkovým čistým výnosem kdy: Celkový hrubý výnos Součet všech hrubých běžných i kapitálových výnosů náležících investorovi z finančního instrumentu. Celkový čistý výnos Je rozdíl mezi celkovým hrubým výnosem a náklady které souvisí se všemi v něm započtenými výnosy včetně daní. 17 V České republice platí, že pokud držení akcií přesáhne půl roku, je fyzická osoba investor od daně osvobozen. 33

37 Matematicky se celkový čistý výnos dá vyjádřit takto: CV Č = BV Č + KV Č Kde: CVč = celkový čistý výnos BVč = součet čistých běžných výnosů KVč = čistý kapitálový výnos Míra celkového výnosu Míra celkového výnosu je poměrovým ukazatelem, kterým vyjádříme poměr celkového čistého výnosu za určité časové období vůči nákladům vynaloženým na jeho pořízení. Takto dostaneme v desetinném vyjádření vyčísleno, kolik korun přinese proinvestovaná jedna koruna buď za celou dobu trvání investice, nebo zpravidla za roční období. Vynásobením míry celkového výnosu stem, dostaneme tzv. výnosové procento. To nám poskytne v procentech výsledek investorova zhodnocení nebo znehodnocení za celé období trvání investice. Díky těmto vlastnostem bývá obecně tento ukazatel označován jako výnosnost. Příklad výpočtu celkového ročního výnosu u obchodovatelného CP, který během jednoho roku po odečtení srážkové daně měl výnos 100kč. Přičemž byl před 12cti měsíci zakoupen za kč a následně prodán za kč. Jiné náklady investor nezaznamenal a vzhledem k tomu že držba přesáhla půl roku, její kapitálový výnos nemusel být zdaněn. Součtem běžného (BV) 100kč a kapitálového výnosu (KV) 500kč který jsme získali odečtením nákupní ceny od prodejní, tedy kč kč = 500kč, dostaneme celkový výnos (CV) 600kč. Konečně míru celkového ročního výnosu vypočteme tak, že celkový výnos vydělíme kupní cenou cenného papíru -!""!"!!! = 0.06 Tedy míra celkového ročního výnosu bude 0.06, také by se dalo říci, že každá proinvestovaná koruna za rok vydělala šest haléřů. Pokud by, jsme chtěli výsledek v procentech, jednoduše vynásobíme míru celkového ročního výnosu stem a získáme tedy výsledek, že naše investice se za rok zhodnotila o 6 procent. 34