14. OCHRANA 14.0 ÚVOD. Svazek 14 Ochrana ovzduší. ICLEI s Environmental Guide

Transkript

1 ICLEI s Environmental Guide Svazek 14 Ochrana ovzduší 14. OCHRANA OVZDUŠÍ 14.0 ÚVOD Tento svazek uvádí pøehled rùzných stránek ochrany ovzduší a jejich øešení. Zneèištìní ovzduší znamená pøítomnost nežádoucích látek ve vzduchu v takovém množství, které mùže mít škodlivé úèinky. Tato definice neomezuje zneèiš ování ovzduší pouze na lidskou èinnost, i když ta je zpravidla hlavním zdrojem zneèištìní. Tyto nežádoucí látky poškozují lidské zdraví, vegetaci i stavební materiály a mohou mít závažný dopad na globální životní prostøedí. Kromì toho zneèištìní ovzduší pùsobí nepøíjemnosti typu snížené viditelnosti, nepøíjemných zápachù nebo rozptýleného prachu a èástic. V každé z tìchto oblastí existují preventivní opatøení, jejichž realizace umožòuje omezit, snížit èi odstranit emise škodlivých látek. V nejhustìji osídlených oblastech, zvláštì ve mìstech, pøevážná èást emisí škodlivin pochází z lidské èinnosti, jako je výroba energie, doprava a prùmysl. Pøes 70 % Evropanù žije v mìstských oblastech a ochrana ovzduší ve mìstech pøi souèasném zachování všech nutných èinností pøedstavuje zásadní problém. Na mìstech tedy leží hlavní odpovìdnost za maximální omezení emisí škodlivin a jejich škodlivých dùsledkù HISTORIE PÉÈE O ÈISTOTU OVZDUŠÍ První známé pøíklady øízení ochrany ovzduší sahají do 13. století. V té dobì bylo v Anglii zakázáno spalovat urèitý typ uhlí. Skuteèná péèe o èistotu ovzduší se zaèala výraznì prosazovat ve 20. století. První zaøízení na ochranu èistoty ovzduší - elektrostatický odluèovaè prachu - byl vynalezen v r Termín smog, což je spojení anglických slov smoke - kouø a fog - mlha, zaèal být v té dobì na indexu ve Velké Británii. Smog pùsobily hlavnì emise pevných èástic a oxidu siøièitého v dùsledku spalování uhlí. V letech 1940 a 1950 se objevil v Los Angeles v USA jiný typ smogu, tzv. fotochemický smog. Ten byl zpùsoben pøedevším výfukovými plyny z automobilové dopravy. Hlavními složkami tohoto typu smogu jsou oxidy dusíku, uhlovodíky a pøízemní vrstva ozónu. Zneèištìní ovzduší bylo všeobecnì považováno za velkou hrozbu v polovinì století. Epizody vysokých koncentrací škodlivin ve vzduchu - situace, kdy meteorologické podmínky pøispìly k výraznému zhoršení zneèištìní vzduchu - vedly ke konkrétním opatøením na zlepšení kvality vzduchu. Napø. v r došlo k takovéto epizodì v Londýnì, bìhem níž vysoké koncentrace tuhých èástic a oxidu siøièitého zpùsobily smrt lidí. Brzy nato byl pøijat první zákon o èistotì ovzduší ve Spojeném království. V mnoha západních zemích se v posledních desetiletích používalo nìkolik metod zlepšení èistoty ovzduší. Patøí sem: l vysoké komíny, l filtry a praèky emisí, l používání kvalitnìjších paliv, l úspory energie, l trojcestný katalyzátor. Opatøení proti zneèiš ování ovzduší vedla k zlepšení kvality ovzduší ve vìtšinì mìst na západì, pokud jde o hodnoty oxidu siøièitého, pevných èástic, oxidu uhelnatého a olova. Koncentrace oxidù dusíku v mnoha mìstech jsou nadále vysoké a nepodaøilo se vyøešit víceménì regionální problém snížení vysokých koncentrací troposférického ozónu v dùsledku emisí oxidù dusíku a uhlovodíkù. Kromì toho zvýšené koncentrace atmosférického oxidu uhlièitého vyžadují globální øešení emisí oxidu uhlièitého. V souèasné dobì máme ménì údajù o kvalitì ovzduší z východní Evropy, avšak dostupné údaje naznaèují, že mnoho mìst v tìchto oblastech má závažné problémy se zneèištìním vzduchu (Sluyter 1995, Stanners and Bourdeau 1995). 3

2 Svazek 14 Ochrana ovzduší ICLEI s Environmental Guide 14.2 CYKLUS ÈISTOTY OVZDUŠÍ Obr. 1 Cyklus èistoty ovzduší rozptyl a chem. složení vzduchu celulózy atd., jsou charakteristické zdroje emisí z jasnì definovaných komínù nebo kouøovodù. Plošné zdroje emisí nepocházejí z jednotlivých komínù, jde naopak o uvolòování emisí na velké ploše. Typickým pøíkladem jsou prùmyslové procesy v rafinériích nafty, ale i vytápìní domácností malými topeništi rozptýlenými po velké ploše. Zjištìní skladby tìchto emisí bývá velmi obtížné, jejich pøesné mìøení nemožné a ochrana je velmi nákladná. emise kvalita ovzduší Typické plošné zdroje jsou: a) prùmysl kontrola EMISE dopad Moderní, prùmyslovì vyspìlé spoleènosti, spotøebují velké množství pøírodních zdrojù a energie k výrobì zboží a služeb pro obyvatelstvo. Témìø veškerá tato èinnost je spojena s vypouštìním emisí do ovzduší. Tìmto emisím øíkáme primární škodliviny, nebo tyto látky, jako napø. oxid siøièitý, se dostávají do vzduchu pøímo v dùsledku lidské èinnosti. Sekundární škodliviny, jako je ozón vznikají v ovzduší v dùsledku chemických reakcí mezi primárními škodlivinami a jednou nebo nìkolika primárními škodlivinami nebo pøirozenými složkami vzduchu. ZDROJE Zdroje emisí dìlíme do tøí rùzných skupin: Bodové zdroje jsou ty, které uvolòují emise z jasnì definovaného místa, jako je kouøovod. Sledování, mìøení a kontrola tìchto emisí je mnohem snazší a zpravidla ménì cenovì nároèná, než u jiných typù zdrojù emisí. Typické bodové zdroje emisí jsou výsledkem: a) spalování Spalování paliva pøi výrobì energie je nejvìtší stacionární zdroj exhalátù v prùmyslovém svìtì. Je to primární zdroj emisí oxidu siøièitého a velký zdroj oxidù dusíku. Vzniká pøi nìm i znaèné množství pevných èástic. b) prùmyslových procesù Øada prùmyslových procesù, jako je tavení rud, výroba Mezi plošné zdroje patøí mnoho prùmyslových procesù bez spalování. Typicky se jedná o emise, které jsou výsledkem pøepravy tìkavých látek a ztrát odpaøováním ze skladovacích zaøízení. b) spotøební zboží Do této skupiny patøí emise z používání spotøebního zboží vèetnì tìkavých látek, používaných v domácnostech, jako jsou laky, øedidla, èistící prostøedky, domácí topeništì a dokonce i kouø z cigaret. Mobilní zdroje emisí jsou všechny druhy dopravy. Množství emisí z mobilních zdrojù v rámci urèité oblasti je velmi rùzné podle objemu a rychlosti dopravy. Odhad tìchto emisí není zdaleka snadný. Doprava pøedstavuje nejvìtší kategorii emisí oxidu uhelnatého a významnì se podílí na emisích oxidù dusíku, tìkavých organických slouèenin (VOC) a rozptýlených tuhých èástic (TSP). ŠKODLIVINY V OVZDUŠÍ Zneèiš ování vzduchu není jev nový, avšak od dob prùmyslové revoluce se zvýšilo množství škodlivin v ovzduší v dùsledku vyšší spotøeby rùzných typù energie (viz tabulka 1.). Nejrozšíøenìjším zdrojem zneèištìní vzduchu v prùmyslovì vyspìlých zemích je pìt skupin primárních škodlivin: l oxid uhelnatý (CO), l oxidy dusíku (NO X ), l oxid siøièitý (SO 2 ), l tìkavé organické slouèeniny (VOC), l celkové rozptýlené pevné èástice (TSP nebo SPM). 4

3 ICLEI s Environmental Guide Svazek 14 Ochrana ovzduší Další významné škodliviny jsou olovo z olovnatého benzínu pro automobily a ozón (sekundární škodlivina, která není pøítomna v emisích). Tabulka 1. Vybrané typické škodliviny exhalát oxid uhelnatý CO oxid uhlièitý CO 2 oxid siøièitý SO 2 sirovodík H 2 S typický zdroj doprava, tavení rud energetika, doprava výroba energie, tavení rud, celulózky a papírny petrochemický prùmysl, celulózky a papírny emisí zavádìním èistších výrobních procesù nebo používáním surovin s menším množstvím zneèiš ujících látek. Kontrola výstupù neboli èištìní emisí je založena na technickém øešení filtrování emisí po jejich vzniku, vìtšinou instalací praèek kouøových plynù v kouøovodech. Tyto metody jsou úèinné, avšak zpùsobují další problémy jako napø. skládkování zachyceného popílku. V tìchto pøípadech je tøeba použít integrovaný pøístup k prevenci zneèištìní, aby bylo dosaženo maximálního snížení celkového zatížení životního prostøedí. Kontrola vstupù je vìtšinou snazší a z dlouhodobého hlediska levnìjší než kontrola výstupù. sirouhlík CS 2 oxid dusnatý NO chemický prùmysl energetika, doprava Tabulka 2. Metody kontroly emisí kyslièníku siøièitého (SO 2 ) oxid dusièitý NO 2 energetika, doprava Metody kontroly vstupù Metody kontroly výstupù oxid dusný N 2 O èpavek NH 3 energetika, doprava zemìdìlství, chemický prùmysl Spalování uhlí s nižším obsahem síry Používání vysokých komínù fluorovodík (HF) 2 fluorid køemièitý SiF 4 kyselina chlorovodíková HCl chlór Cl 2 chemický prùmysl, kovoprùmysl chemický prùmysl energetika, spalování odpadu chemický prùmysl, celulózky a papírny Zvláštì vhodné pro staré Snižuje zneèištìní v okolí elektrárny, kde je možné elektráren a prùmyslových (z technicko-ekonom. podnikù (rovnìž snižuje dùvodù) instalovat pouze maximální koncentrace), ale zaøízení na èištìní spalin. zvyšuje jak úroveò, tak plochu zneèištìní v postižených oblastech po smìru vìtru. ozón O 3 uhlovodíky C X H Y nafty, nebo VOC výsledek fotochemické reakce NO X a VOC Odstranìní síry z uhlí Odstranìní škodlivin ze spalin pomocí praèek spalin. (tìkavé organické slouèeniny) metylmerkaptan CH 3 SH celkové redukované slouèeniny síry (TRS) chlorované dioxiny a furany freóny (CFC) èástice (vèetnì tìžkých kovù) používání øedidel, rafinérie doprava, chemický prùmysl celulózky a papírny celulózky a papírny spalování odpadu, doprava výroba plastù, aerosolù, chlazení mnoho rùzných zdrojù, napø. doprava, tavení rud, elektrárny, stavby, resuspenze Relativnì levná metoda, Odstraòuje až 95 % SO 2 dnešní metody však a 99,9 % èástic (nikoli odstraní pouze % nejškodlivìjší jemné síry. Vyvíjejí se nové èástice). Lze použít v biotechnologie na bázi nových továrnách. metabolizace organické Je drahá a pøináší síry v uhlí bakteriemi. problémy hospodaøení s tuhým odpadem. Zplynování nebo zkapalnìní uhlí Odstranìní síry bìhem spalování uhlí ve fluidním loži METODY KONTROLY V zásadì existují dvì metody kontroly. Kontrola vstupù zabraòuje vzniku emisí nebo snižuje závažnost problému Odstraòuje až 90 % SO 2 a zvyšuje energetickou úèinnost o 5 %. 5

4 Svazek 14 Ochrana ovzduší ICLEI s Environmental Guide EMISE OXIDÙ DUSÍKU (STACIONÁRNÍ ZDROJE) EMISE Z MOTOROVÝCH VOZIDEL Tabulka 3. Metody kontroly oxidù dusíku Tabulka 5. Metody kontroly automobilových emisí Metody kontroly vstupù Metody kontroly výstupù Metody kontroly vstupù Metody kontroly výstupù Používání fluidního spalování Odstraòuje % emisí. Snížení emisí snížením teploty spalování. Osvìdèená technologie snižující oxidy dusíku o %. Používání vysokých komínù Vybavení kotlù hoøáky s nízkými hodnotami NO X. Snížení pomocí katalyzátorù (drahá nová technologie). EMISE PEVNÝCH ÈÁSTIC (STACIONÁRNÍ ZDROJE) Tabulka 4. Metody kontroly emisí tuhých èástic Snížení cestování Používání zaøízení na kontrolu emisí Spojeno s plánem využití Nejrozšíøenìjší metoda. Nový území. Mìsta mají spoustu vùz s katalyzátorem vypouští možností, jak využívat o 80 % ménì škodlivin než tyto metody ke snížení vùz bez katalyzátoru. jak emisí, tak spotøeby Katalyzátory nesnižují CO 2. energie. Starší vozy nelze vybavit tímto zaøízením a musí používat bezolovnatý benzín. Spoléhejte více na hromadnou dopravu, kolo a chùzi pìšky. Mìsta mají obrovské možnosti podporovat všechny alternativní zpùsoby dopravy, které zároveò efektivnì snižují exhalace z dopravního sektoru. Požadujte kontrolu vozidel vèetnì emisních zkoušek. Efektivní a vhodná metoda. Metody kontroly vstupù Zámìna uhlí plynem nebo tekutými palivy. Metody kontroly výstupù Používání vysokých komínù Odstranìní èástic ze spalin. Nejrozšíøenìjší metoda. Øada variant - elektrostatické odluèovaèe, pytlové filtry, odluèovací cyklóny a mokrá praèka. S výjimkou pytlových filtrù nejsou pøíliš úèinné na jemné èástice. Všechny kromì odluèovacích cyklónù produkují tuhý odpad nebo bøeèku a všechny jsou drahé. Pøechod na automobilové motory s èistším provozem. Jde o menší motory s úèinnìjším spalováním a elektrické motory. Pøechod na èistší paliva. Jde o stlaèený zemní plyn (CNG), alkoholy a vodík. Zlepšení úèinnosti paliv. Nejsnadnìjší, ale nedostateènì využívaná metoda. Úprava vnitøního spalovacího motoru s cílem snížit emise škodlivin. Mohou dìlat pouze výrobci. Omezení vjezdu vozidel zvláštì v centru mìsta. Pomáhá zlepšit místní zneèištìní vzduchu ve mìstech, protože auta témìø vždy pøedstavují hlavní zdroj zneèištìní ve støedu mìsta. 6

5 ICLEI s Environmental Guide Svazek 14 Ochrana ovzduší ROZPTYLOVÉ PODMÍNKY A CHEMICKÉ SLOŽENÍ VZDUCHU Koncentrace zneèištìní klesá se vzdáleností od místa zdroje. Bìhem nìkolika dní se velká èást neèistot z ovzduší ztratí vysrážením, nebo absorpcí. Tyto procesy, které odstraòují škodliviny z ovzduší se nazývají jímky. Vzduch je sice èistší, ale škodliviny se hromadí v rostlinách, pùdì, jezerech a moøích. Èistota vzduchu tedy není pøímo úmìrná namìøeným hodnotám emisí a mìøí se ponìkud komplikovanými modely, které berou v úvahu: l emise (pøirozené a zpùsobené èlovìkem), l vertikální proudìní, l pøenášení vìtrem, l chemické reakce ve vzduchu, l pùdní absorpci a samoèištìní (jímky). Meteorologické faktory rovnìž hrají významnou úlohu v èistotì vzduchu ve mìstech. Výška mísení je nadmoøská výška, ve které bìží hranice mezi zneèištìným vzduchem a zpravidla èistou hmotou vzduchu nad ní. Nejvyšší koncentraci emisí zpravidla namìøíme v situaci, kdy je mírný vítr a výška mísení nízká. Bìhem bouøek se tato deka zneèištìného vzduchu rozptýlí, zneèištìný vzduch proudí vzhùru a hladina zneèištìní ve mìstì mùže poklesnout. Inverze zpravidla pùsobí velmi vysokou koncentraci škodlivin. Za normálních rozptylových podmínek teplota vzduchu klesá s nadmoøskou výškou a neèistoty se mohou dobøe rozptýlit. Za urèitých meteorologických podmínek však teplota stoupá s výškou a nìkolik desítek nebo stovek metrù nad zemí se vytváøí inverzní vrstva. Tato inverzní vrstva pak pohlcuje exhaláty v blízkosti zdrojù emise, èímž jejich koncentrace ve vzduchu dosahuje vysokých hodnot. Na druhé stranì škodliviny vypouštìné do vzduchu nad touto inverzní vrstvou, napø. z vysokých komínù, nemusí mít žádný vliv na koncentraci v pøízemní vrstvì. Máme nìkolik rùzných typù inverze. Nejbìžnìjší je sálavá inverze. Dochází k ní tehdy, když se povrch zemì za jasné noci ochladí vyzaøováním energie do prostoru. Pøitom se ochladí i vzduch blízko zemì a vzniká situace, kdy vzduch nad povrchem je chladnìjší než teplejší masa vzduchu nad ním. Tento typ inverze je výrazný v èasných ranních hodinách a mùže vést k vysoké koncentraci škodlivin z ranní dopravní špièky. Obvykle zmizí, když slunce zahøeje povrch zemì. Vánek z moøe na pevninu rovnìž ovlivòuje koncentraci zneèištìní ovzduší. Velké vodní plochy neabsorbují sluneèní záøení tak dobøe, jako povrch pùdy. Vzduch se bìhem dne ohøívá a stoupá vzhùru. Vzduch nad vodou bývá chladnìjší a postupuje do vnitrozemní, èímž vytváøí vypouklou kapsu. Bìhem noci nastává opaèný jev, protože povrch zemì vyzaøuje teplo pohotovìji než voda. Podle situace mohou vánky z moøe na pevninu ovlivnit koncentrace škodlivin v ovzduší rùzným zpùsobem. Mìsta, coby ostrùvky tepla, rovnìž ovlivòují stav zneèištìní ve mìstì. Teplo vyzaøované mìstem zpùsobuje stoupání zahøátého vzduchu, na jehož místo proudí chladnìjší vzduch z okolí. To mùže vést k recirkulaci, která drží škodliviny nad mìstem. V lokálním mìøítku mají znaèný vliv na kvalitu ovzduší i budovy a jiné stavby. To je patrné v kaòonech ulic, kde dopravní exhaláty zpùsobují zneèištìní dolní vrstvy vzduchu a budovy brání jeho rozptýlení. Chemické složení vzduchu rovnìž hraje podstatnou roli v péèi o èistotu ovzduší a je proto tøeba znát základní reakce. Chemické reakce závisejí hlavnì na teplotì a sluneèním svitu. Sekundární škodliviny vznikají ve vzduchu chemickými reakcemi mezi primárními škodlivinami a dalšími složkami pøítomnými ve vzduchu. Ozón vzniká v atmosféøe reakcemi mezi oxidy dusíku a uhlovodíky za pùsobení sluneèního svìtla. Èástice, vèetnì síranù a dusiènanù, vznikají rovnìž fotochemickými reakcemi z primárních emisí oxidu siøièitého a oxidu dusnatého. Motorová vozidla, prùmyslové podniky a další zdroje produkují vìtšinou oxid dusnatý. Mnohem škodlivìjší formou tohoto oxidu je oxid dusièitý (NO 2 ), který je hlavnì výsledkem chemického složení vzduchu. Pøímá korelace mezi emisemi NO X a koncentracemi NO 2 však vždy neplatí KVALITA VZDUCHU SMÌRNICE, NORMY A PØEDPISY Dodržení pøijatelných úrovní zneèištìní je dùležité pro úspìšnost péèe o kvalitu vzduchu. Existuje nìkolik rùzných pøístupù k definování kritérií kvality vzduchu. Vìtšina pøístupù vychází pøedevším z dopadu na zdraví. Kritéria kvality vzduchu se zpravidla vyjadøují jako daná koncentrace škodlivé látky za urèitou konkrétní dobu. Vìtšinou se pracuje se dvìma èi tøemi rùznými èasovými 7

6 Svazek 14 Ochrana ovzduší ICLEI s Environmental Guide úseky, aby bylo možné zohlednit krátkodobé a dlouhodobé úèinky. Smìrnice pro kvalitu vzduchu jsou obvykle statisticky definované. Jsou povolené urèité tolerance, aby se vyrovnalo osobní vnímání skuteèné situace ve zneèištìní ovzduší. Výsledkem toho je, že èísla uvádìná v rùzných smìrnicích jsou ve vìtšinì pøípadù navzájem nesrovnatelná. Svìtová zdravotnická organizace (WHO) definovala smìrnice pro rùzné škodliviny. Øada zemí je použila pøi vypracovávání vlastních národních smìrnic nebo norem. Evropská unie má také nìkolik direktiv pro kvalitu vzduchu, i když èlenské zemì stále mají vlastní kritéria pro kvalitu vzduchu. Tabulka 6. Nový návrh smìrnic WHO pro kvalitu vzduchu škodlivina smìrnice doba oxid siøièitý 500 mg/m 3 10 min. 125 mg/m 3 24 hod. 50 rok oxid dusièitý 200 mg/m 3 hodina mg/m 3 rok oxid uhelnatý 100 mg/m 3 15 min. 60 mg/m 3 60 min. 30 mg/m 3 1 hod. 10 mg/m 3 8 hod. ozón 120 mg/m 3 8 hod. Tabulka 7. Limitní hodnoty EU pro kvalitu vzduchu škodlivina limitní statistická hodnoty definice oxid siøièitý 80 mg/m 3 støední hodnota roèních denních prùmìrù 250 mg/m 3 0,98 procenta roèních denních prùmìrù oxid dusièitý 200 mg/m 3 0,98 procenta roèních hodinových prùmìrù celkové 300 mg/m 3 0,95 procenta rozptýlené roèních denních èástice (TSP) prùmìrù 150 mg/m 3 roèní prùmìr olovo 0,5 mg/m 3 roèní prùmìr DOPADY DOPAD NA ZDRAVÍ Zneèištìní ovzduší mùže mít pøímý i nepøímý vliv na lidské zdraví, a to jak krátkodobì, tak dlouhodobì. Nepøímé pùsobení spoèívá v kontaminaci pitné vody a potravin a pronikání kùží. Zneèištìní ovzduší obvykle pøímo postihuje dýchací a kardiovaskulární systém. Zvýšená úmrtnost, nemocnost a narušení funkcí plic je spojené se zvýšenými hladinami SO 2 a prachu. NO 2 a O 3 rovnìž postihují dýchací ústrojí. Akutní vystavení mùže zpùsobit zánìtlivé procesy, snížení funkce plic a zvýšenou dráždivost dýchacích cest. Fotochemické zneèištìní dráždí oèi, nos a hltan a pùsobí bolesti hlavy. Oxid uhelnatý se váže na hemoglobin a mùže vytìsnit z krve kyslík. To mùže mít dopad na kardiovaskulární a nervový systém. Olovo brání syntéze hemoglobinu v èervených krvinkách kostní døenì, narušuje funkce jater a ledvin a pùsobí neurologické poruchy zvláštì u malých dìtí. Zdravotní dopad se liší jednak podle intenzity a délky vystavení a jednak podle zdravotního stavu postižené populace. Nìkteré skupiny populace mohou být ohroženìjší: velmi mladí a starší lidé, lidé trpící respiraèními a kardiopulmonárními chorobami, hypercitlivé osoby a lidé pøi intenzivním fyzickém pohybu. Kvalita vzduchu v místnosti je rovnìž velmi dùležitá a mìla by se brát v úvahu pøi hodnocení zdravotních dopadù. Nedávné studie ukazují, že zneèištìní ovzduší mùže mít zdravotní následky už pøi nižších koncentracích (WHO 1995), než se pùvodnì myslelo. To zjevnì platí zvláštì v oblastech s drsnými klimatickými podmínkami. Rovnìž prach, zvláštì èástice o prùmìru menším než 10 mm (PM 10 ), jsou, zdá se zvláštì škodlivé, avšak bez jasných prahových koncentrací pro výskyt škodlivých úèinkù (WHO 1995). Zneèištìné ovzduší pùsobí nejen tradièní zdravotní potíže, ale je i nepøíjemné. Bývá obvykle zpùsobeno vysokými koncentracemi prachu a zápachem (napø. celkové redukované slouèeniny síry - TRS). DOPAD NA ŽIVOTNÍ PROSTØEDÍ Zneèištìné ovzduší má pøímý a nepøímý dopad na životní prostøedí. Oxidy síry a dusíku jsou hlavními prekursory kyselého spadu. Ten je spojován s okyselováním pùdy a sladkovodních vod, které má zase nepøíznivé úèinky na 8

7 ICLEI s Environmental Guide Svazek 14 Ochrana ovzduší vodní a pùdní ekosystémy. Vysoké koncentrace SO 2, NO 2 a O 3 také pøímo pùsobí ztráty úrody a poškozování lesù. Snížení viditelnost se rovnìž pøièítá SO 2 ve formì fotochemického zneèištìní. Podle øady modelù rostoucí koncentrace CO 2 zpùsobí všeobecné oteplení zemské atmosféry. Jeden z nejdalekosáhlejších dopadù tìchto pøedpokládaných globálních klimatických zmìn se oèekává v oblastech pìstování potravin, kde dojde ke zmìnám v dùsledku dostupnosti vody, životního cyklu škùdcù, pøírùstku lesù a zvýšení hladiny oceánù. Úbytek ozónové vrstvy ve stratosféøe je zpùsoben pøedevším freonovými slouèeninami. V dùsledku úbytku ozónu dopadá na povrch zemì vìtší množství škodlivého ultrafialového záøení. Tento typ záøení poškozuje molekuly DNA a mùže zpùsobit genetické defekty na povrchu rostlin a zvíøat. Tyto defekty pak mohou zpùsobit rakovinu kùže, útlum imunologických systémù, nižší výnosy v zemìdìlství a snížený rùst fytoplanktonu v oceánu. DOPAD NA MATERIÁLY Škodliviny, pøedevším SO 2 a O 3, poškozují bìžné stavební materiály. Byly hlášeny pøípady poškození budov, umìleckých dìl, pryže, atd. Ekonomické ztráty zpùsobené rozrušením materiálu mohou být znaèné POLITIKA A NÁSTROJE OCHRANY OVZDUŠÍ Ve vìtšinì zemí jde ochrana ovzduší ruku v ruce se zákony a pøedpisy na ochranu ovzduší. Velké prùmyslové komplexy (napø. ocelárny, celulózky a papírny a chemické závody) musí mít ke svému provozu urèité povolení. Tato oprávnìní vydávají místní, regionální a národní správní orgány v souladu s pøíslušnou legislativou. Oprávnìní normálnì obsahuje emisní limity škodlivin spolu s požadavky na monitoring a hlášení emisních hodnot. Tato povolení jsou základním kamenem politiky ochrany ovzduší a její realizace. Dokonalé spojení politiky ochrany ovzduší a provádìcích pøedpisù se vyplatí, je jednoduché, kontrolovatelné, pružné a skýtá možnosti dalšího vývoje. Dobrá politika se musí snažit vytìžit maximum ze zdrojù použitých na ochranu ovzduší. Spojení politiky a provádìcích pøedpisù by mìlo být co nejjednodušší, aby bylo snadno pochopitelné všem zúèastnìným v procesu ochrany ovzduší. Kontrolovatelná politika stanoví jasné cíle a jasnì urèí odpovìdnost všech stran. Pružná politika se dokáže vyrovnat se specifickými potížemi (poruchy zaøízení, zpoždìní dodávek). Evoluèní politika umožòuje využívat nové informace a nové technologie k øešení problémù ochrany ovzduší. Existuje øada konkrétních nástrojù ochrany ovzduší, z nichž je možné vytvoøit rámec takovéto politiky a její realizace. Uvádíme je dále v textu pod jednotlivými hesly, i když se vìtšinou používají v rùzných kombinacích. a) Emisní normy Podstatou emisních norem je zadat urèité maximálnì možné (èi praktické) omezení emisí. Tyto limity se liší podle kategorie zdroje emisí a pro každou kategorii je možné zadat normativní emisní limity. Pokud provádìcí pøedpisy nedovolují pøekroèení emisního limitu, je povinností každého èlena této emisní kategorie udržet emise na nebo pod normou daným maximálním limitem. Toto pojetí se nazývá nejèistší možné ovzduší. Jakmile se objeví nová technologie, která úèinnì snižuje emise, mohou správní orgány zpøísnit dosavadní emisní normy, a tím urychlit nasazení nových technických øešení. Tato forma využití nástroje emisních limitù se nazývá nejlepší technologie odpovídající emisní normì, nebo nejlepší praktický postup pro danou normu. b) Normy èistoty vzduchu Emisní normy vycházejí z pojetí nejèistšího možného vzduchu, zatímco normy èistoty vzduchu prosazují pojetí nulového poškození. Normy èistoty vzduchu jsou založeny na pøedpokladu, že vìtšina nejzávadnìjších škodlivin má urèitou hladinu prahové koncentrace, jejichž pøekroèení mùže ohrozit zdraví a bezpeènost. Tato prahová hodnota se urèuje na základì analýzy dostupných údajù o reakci na dávku zneèištìní. Zjištìné výsledky se dále zpracovávají, a v závislosti na použitém pøístupu a vìdecké argumentaci je možné zadat úzké nebo široké spektrum hodnot. Tento proces je vìtšinou silnì ovlivnìn ekonomickými èi politickými hledisky a stanovené hodnoty nemusí být zárukou ochrany zdraví a bezpeènosti lidí èi pøírodního prostøedí. Jakmile jsou urèeny normy èistoty ovzduší, provede se vyhodnocení koncentrace imisí v urèité oblasti. Pokud jsou namìøené koncentrace škodlivin pøijatelné, vyhodnotí se souèasné trendy a zpracuje se prognóza vývoje kvality ovzduší k urèitému datu v budoucnosti. Pokud i budoucí koncentrace jsou pøijatelné, není tøeba pøijímat žádná opatøení. Pokud však budoucí koncentrace (vzhledem k rùstu obyvatelstva a prùmyslu) tyto normy pøekroèí, je tøeba zavést emisní regulaci, aby emise nepøekraèovaly normy èistoty ovzduší. Pokud souèasné koncentrace bìžných škodlivin jsou vyšší než povolené limity, musí být zajištìno jejich snížení v souladu s platnými normami. Aby bylo možné stanovit, které 9

8 Svazek 14 Ochrana ovzduší ICLEI s Environmental Guide emise a o kolik je tøeba snížit, musíme provést odhad vztahu mezi emisemi a imisemi za použití modelu kvality ovzduší (viz èást ). Politika ochrany ovzduší vìtšinou vychází buï z emisních norem, nebo z norem èistoty ovzduší, které mají mnohé známé a pochopitelné nedostatky i pøednosti. Následující dva nástroje se používají pouze omezenì, nicménì pøedstavují urèité budoucí možné alternativy. c) Danì za zneèiš ování Zákony vycházející z danì za zneèiš ování zdaòují každý zdroj hlavních škodlivin podle emisních sazeb (napø. zaplacení èástky x za kilogram škodliviny y). Tento poplatek je vypoèítán tak, aby pro vìtšinu velkých zdrojù škodlivin bylo ekonomiètìjší instalovat zaøízení na snížení emisí, než platit. Takovýto zákon sám o sobì není zárukou eliminace zneèištìní, nebo pokud podniky platí za zneèištìní, mohou dál produkovat jakékoli množství emisí. Avšak èím vyšší jsou sazby, tím více mají podniky zájem na snížení vlastních exhalací. V tomto smyslu zavedení poplatkù za zneèiš ování je zásadnì odlišné od pøedchozích dvou nástrojù. Poplatky za zneèiš ování mùžeme chápat jako jeden nástroj z širší kategorie nástrojù zvaných ekonomické stimuly. Jiným pøíkladem ekonomických stimulù je tzv. obchodování s emisemi, daòové úlevy, pùjèky s nízkou úrokovou sazbou a pøímé státní dotace. Vìtšina problémù vyplývajících z tohoto pojetí se týká neexistence kontroly míry zneèištìní. Emise a míra zneèištìní z velkých bodových zdrojù se dá pomìrnì jednoduše zjistit, a navíc je to i vyžadováno zákonem, avšak u malých zdrojù jako jsou topeništì nebo automobily neexistuje žádná možnost takové kontroly. U nìkterých škodlivin, jako je oxid siøièitý, je možné vypoèítat emise metodou látkové bilance (obsah síry v palivu), ale u jiných to možné není, jako tøeba u oxidù dusíku. Snad nejvìtší ideovou zábranou pøijetí tohoto nástroje je fakt, že nìkteøí lidé jej chápou jako kupèení s právem zneèiš ovat životní prostøedí. d) Analýza nákladù a pøínosù Pøístup z hlediska nákladù a pøínosù pøedpokládá, že hodnoty prahových koncentrací buï neexistují, a nebo, pokud ano, jsou tak nízké, že èistý vzduch si nikdo nemùže dovolit. V tomto pøípadì je tøeba akceptovat, že nìkdo nìkde bude do urèité míry poškozen zneèištìným ovzduším. Toto pojetí øíká, že lidé by se mìli pokusit racionálnì rozhodnout, jaká míra poškození je pøijatelná a tudíž kolik penìz a zdrojù by se mìlo dát na snížení škod na tuto míru. Tento typ analýzy není zdaleka jednoduchý a pøesahuje naše dnešní schopnosti. Nicménì myšlenka sama byla èásteènì a s velkým zjednodušením použita pøi vytváøení norem èistoty ovzduší. Øada zákonù a pøedpisù na ochranu ovzduší uvádí formulace v tom smyslu, že pøi pøijímání a aplikaci norem je tøeba postupovat rozumnì a prakticky. Analýza nákladù a pøínosù v praxi je vlastnì pokus definovat pro urèitou situaci, co je praktické nebo rozumné. e) Plánování Kromì nástrojù, jejichž úèelem je pøímo ovlivnit vypouštìní emisí, existuje øada nástrojù plánování, které používají orgány místní správy k øešení problematiky zneèis ování ovzduší. Plán využití území Plán využití území je velmi dùležitým nástrojem ve snaze orgánù místní správy zlepšit kvalitu ovzduší. Vstupuje do hry ve dvou základních situacích. První pøedstavuje støet zájmù obytných ètvrtí, kde lidé chtìjí mít èisté a zdravé životní prostøedí ke svému životu, a prùmyslových oblastí, kde prùmyslový odpad èasto zneèiš uje okolní prostøedí. Druhá je plošné rozrùstání mìst, které ignoruje narùstající dopravní problémy a spotøebu energie, kterou potøebuje. První z tìchto situací je obvykle snazší vyøešit, jelikož vìtšinu problémù pùsobí pouze jeden zdroj zneèištìní. Pokud jde o oblast dùležitou pro bydlení, má mìsto možnost koupit si dotyèný podnik nebo mu zaplatit za pøenesení provozu nìkam jinam a potom tuto oblast využít jinak. Jen velmi zøídka se stává, že by mìsto vydalo povolení k výstavbì nového prùmyslového podniku uvnitø nebo v blízkosti obytné ètvrti. Problémy zpravidla vznikají tehdy, když se má postavit nová obytná ètvr blízko stávajících prùmyslových oblastí. Jedním z dùvodù je, že obytné ètvrti zøídkakdy potøebují ekologické povolení! Nejvìtší výhrady vùèi prùmyslovým podnikùm se týkají emisí polétavého prachu a nepøíjemných zápachù. Všem tìmto problémùm je možné zabránit peèlivým plánováním a úzkou spoluprací se všemi zúèastnìnými stranami. Plošné rozrùstání mìst jednoznaènì snižuje jejich energetickou úèinnost pøedevším vzhledem k prodlužování vzdálenosti cestování. Rozrùstání mìst oslabuje možnosti vybudování a efektivního provozu veøejné hromadné dopravy a zvyšuje závislost obyvatel na autech. Pouze jasná koncepce úèelu využití území a pøísná kontrola rùstu mìsta mùže být øešením daného problému. Rùst je tøeba peèlivì plánovat a volit k bytové zástavbì ty oblasti, které jsou blízko koridorù hromadné dopravy, kde je možná vyšší hustota obyvatelstva. 10

9 ICLEI s Environmental Guide Svazek 14 Ochrana ovzduší Nevyužití tìchto lokalit znamená vìtší zneèištìní ovzduší a zvýšenou spotøebu energie, což z dlouhodobého hlediska znamená vyšší náklady. Plán dopravních tokù Plánování dopravních tokù je další oblast, která nabízí øadu možností pro zlepšení kvality ovzduší ve mìstech. Dopravní oddìlení mìstských úøadù by se mìla starat o dobrý technický stav a potøebnou modernizaci stávajících systémù hromadné dopravy. Jakmile dojde ke zrušení systému hromadné dopravy (tramvajové nebo trolejbusové), je mimoøádnì obtížné ji znovu zavést vzhledem k tomu, že soukromá auta okamžitì zaberou tento uvolnìný prostor. Pracovníci plánování dopravy a z územního plánování by mìli navzájem spolupracovat, aby každá nová obytná ètvr byla od samého zaèátku vybavena systémem veøejné hromadné dopravy. Jedním z nejdùležitìjších nástrojù územního rozvoje mìsta je hodnocení vlivu na životní prostøedí (EIA). Toto hodnocení má snížit ekologické problémy projektù jako jsou nové prùmyslové podniky nebo významné komunikace (viz svazek 5). Patøí mezi nástroje pro hodnocení rùzných pøístupù k jakémukoli projektu z ekologického hlediska. Ve vìtšinì západních zemí zákon podmiòuje udìlení stavebního povolení na velký stavební projekt pøedložením EIA. Doporuèuje se používat EIA i u menších projektù, i když to nemusí být povinné ze zákona. Požadavek EIA napomáhá lepšímu plánování životního prostøedí a integrovanìjšímu pøístupu k plánování a pøispívá k informovanosti a vìtšímu zapojení veøejnosti. Pokud z hodnocení vlivu na životní prostøedí vyplývá, že projekt bude ekologicky drahý, dostává pøedkladatel obvykle možnost projekt pøepracovat, aby splòoval urèité normy. Je ovšem také možné, že projekt, který neprojde v EIA, není vùbec pøijat a je zrušen vzhledem k možným velkým ekologickým problémùm. Tabulka 9. Výhody a nevýhody rùzných správních systémù pro øízení èistoty ovzduší Silná centrální správa Silná místní správa zákony + jednotný + vhodné a a naøízení a jasný systém úèinné místní - místní legisla- legislativní tivní potøeby nástroje nemají prioritu - legislativa není jednotná a jasná formulace + dobrý celkový + místní pøehled, cílù pøehled a blízko k obèanùm kontrola - neexistuje mezinárodních komplexní dohod plán péèe o - neslouží èistotu ovzduší potøebám místního rozhodování emisní + zdroje + základ pro profil - neslouží místním místní plán péèe o úèelùm èistotu ovzduší monitoring + zdroje, jednotná + slouží rozhodometodika vacímu procesu a - neslouží místním místním lidem potøebám - nedostatek zdrojù realizace + legislativní + místní rozhomoc dování o místních - chybí místní problémech pohled - potenciálnì slabé legislativní nástroje 14.3 CYKLUS PLÁNOVÁNÍ AKCÍ Je tøeba velmi jasný systém dìlení úkolù v oblasti péèe o èistotu ovzduší mezi centrální, regionální a místní správu. Úkoly svìøené jednotlivým úrovním mohou být v rùzných zemích rùzné, ale v rámci jedné zemì jsou jednotné. Francie a Velká Británie jsou pøíkladem pøevážnì centrální správy a vìtšina rozhodnutí se èiní na celostátní úrovni. Na druhé stranì zemì jako Dánsko mají vìtšinu rozhodování na místní úrovni v souladu s pøíslušnými zákony. Oba systémy mají své výhody a nevýhody (viz tabulka 9). 11

10 Svazek 14 Ochrana ovzduší ICLEI s Environmental Guide Tabulka 10. Úkoly rùzných úrovní státní správy v ochranì èistoty ovzduší Legislativa Centrální správa Všechno (jednání s mìsty o místních problémech) Místní správa Formulace Celonárodní Místní cílù problémy problémy Emisní Sbírá údaje Sbírá veškeré profil od mìst, pomáhá údaje zajistit zdroje Monitoring Rámcový Monitoring monitoring, na místní úrovni pomáhá zajistit zdroje Hlášení Na celonárodní Na místní úrovni úrovni Realizace Velké podniky Menší podniky - povolení - inspekce Plánování Plán úèelu užití pùdy a plán dopravy Tyto cíle je samozøejmì tøeba upravit tak, aby odpovídaly místním potøebám. Cílem mùže být napø. dosažení urèitých emisních norem nebo norem èistoty vzduchu, pøímá náprava škod zpùsobených zneèištìním vzduchu nebo rùzné kombinace výše uvedených pøístupù k ochranì ovzduší. Bez jasnì formulovaných cílù je úspìšná realizace strategických zámìrù velmi obtížná. Pøijetí smìrnic pro èistotu ovzduší je prvním dùležitým cílem. Tyto smìrnice je tøeba vypracovat co nejdøíve. V pøípadì, že národní smìrnice neexistují, je možné pøevzít smìrnice doporuèené Svìtovou zdravotnickou organizací nebo stanovené Evropskou unií. Místní smìrnice nìkdy musí být pøísnìjší než národní nebo mezinárodní napø. pro horší klimatické podmínky. Napø. Alberta v Kanadì pøijala velmi jasný cíl ochrany ovzduší: Vzduch musí být bez chuti a zápachu, na pohled prùzraèný a nesmí mít žádné mìøitelné krátkodobé èi dlouhodobé nepøíznivé úèinky na lidi, zvíøata nebo životní prostøedí. (Sandhu et al. 1995) V tomto pøípadì jde o velmi obecné cíle. Detailnìjší cíle mohou být dále rozpracovány pro konkrétní problémy èistoty ovzduší v urèitém mìstì. Pokud jde o emise, podrobnou emisní regulaci lze pøevzít z národních norem rùzných zemí. Kromì toho existuje nìkolik mezinárodních dohod o snižování emisí, které mají jasnì definované cíle. Obr. 2. Cyklus plánování akcí (Sandhu et al. 1995) stanovení cílù ohodnocení a nové volba nejlepší vyhodnocení informace varianty péèe realizace FORMULACE CÍLÙ Úspìšná péèe o èistotu ovzduší vyžaduje jasnou formulaci cílù. Orgány místní správy mohou pøi formulaci cílù vycházet z národních pøedpisù, upravit si cíle používané v jiných zemích nebo pøevzít cíle ze zahranièních zdrojù. Pøípad 1.: Cíle èistoty ovzduší v Helsinkách Výkonná rada mìstského zastupitelstva v Helsinkách schválila v srpnu 1995 cíle v oblasti èistoty ovzduší na léta Cíle jsou formulovány do znaèné míry obecnì, nebo všechna mìsta v této oblasti mají vlastní podrobnìjší cíle v oblasti životního prostøedí a èistoty ovzduší. Hlavním cílem je vytvoøit zdravé a pøíjemné prostøedí. Èistota ovzduší na území Helsinek a okolí je dost pøíznivá, avšak pøesto existují urèité problémy spojené se znaènì vysokými koncentracemi NO 2 a rozptýlených èástic, regionálními koncentracemi O 3, kyselého spadu a emisí CO 2. Energetika a doprava jsou hlavní zdroje zneèištìní v této oblasti. Bylo zpracováno nìkolik návrhù na snížení zneèištìní pùsobeného dopravou, napø.: l koordinovat plánování dopravy s plánem územního rozvoje mìsta a používat je jako nástroj ke zlepšení prostøedí 12

11 ICLEI s Environmental Guide Svazek 14 Ochrana ovzduší l zahustit mìstskou zástavbu l vybudovat dopravní systém jako celek l hlavním cílem by mìl být systém založený na veøejné dopravì l investice smìrovat tak, aby se minimalizovalo množství exhalací l vláda by mìla prostudovat použití rùzných metod jak snížit nepøíznivé úèinky dopravy, vèetnì zdanìní a povinné instalace ohøívaèù bloku motoru do osobních aut l zvýhodnit nová auta, avšak brát v úvahu emise za celou dobu životnosti vozidla l usilovat o snížení emisí CO 2 na úroveò r pomocí technických zlepšení, ale i výrazným snížením objemu dopravy Energie Výroba energie již není považována za hlavní problém z hlediska místní úrovnì zneèištìní ovzduší vzhledem k podstatnému zlepšení kontroly emisí. Avšak globální problém rostoucí koncentrace CO 2 je tøeba øešit reformou místní výroby a spotøeby energie. Byly stanoveny mimo jiné následující cíle: l zvýšit úèinnost kombinované výroby tepla a elektøiny, l zlepšit technické metody snížení spotøeby elektøiny, l snížit spotøebu elektøiny ve špièkách zavedením progresivních sazeb, l investovat do výzkumu a vývoje zdrojù obnovitelné energie, nebo tradièní metody výroby ani úspory energie nemohou vést k podstatnému snížení emisí CO 2, l používat øízení na stranì poptávky ke snížení spotøeby energie EMISNÍ PROFIL Prvním krokem k vyhodnocení množství emisí vypouštìných do ovzduší a k nalezení rentabilních metod prevence zneèištìní vzduchu ve mìstech je zpracování emisního profilu dané oblasti. Je to úkol pro orgány místní správy, nebo pouze místní lidé znají místní zdroje zneèištìní, místní dopravní situaci atd. Zpracování profilu emisí spoèívá prostì ve sbìru dostupných údajù a v systematickém a racionálním odhadu úrovnì emisí ze zdrojù, u nichž neexistují záznamy z mìøení. Dostupnost údajù je velice rùzná. Odpovìdní pracovníci ve velkých bodových zdrojích emisí (elektrárnách atd.) provádìjí mìøení emisí a znají svou skladbu emisí lépe než provozovatelé malých prùmyslových a komerèních podnikù, nemluvì o majitelích domácích systémù vytápìní, èi používání lakù, øedidel a èistících prostøedkù. Jedna hodina v archivu ušetøí jeden týden v terénu, je známé úsloví pracovníkù výzkumu, které platí i pro sbírání údajù o emisích. Pøed investováním èasu a penìz do mìøení na místì je tøeba dùkladnì prostudovat všechny dostupné informace. Velké zdroje zneèištìní zpravidla mají urèité oprávnìní, které jim udìlily místní nebo regionální úøady. V mnoha pøípadech jsou doplnìny zprávou o namìøených emisích. Tyto výsledky mohou, ale nemusejí být aktuální, nebo mohlo dojít ke zmìnì výrobního procesu, instalaci nového zaøízení, používání jiných typù paliv atd. Pøes to všechno pøedstavují dobré východisko a je tøeba je aktualizovat. Po shromáždìní dostupných údajù se provádìjí mìøení tìch nejdùležitìjších emisí tam, kde tyto informace nejsou k dispozici. Mìøení nemusí provádìt a financovat mìsto. Je možné si je vyžádat od dotyèného podniku, jelikož ten by také mìl znát typ a množství svých emisí. Podle hesla kdo zneèiš uje, platí by tyto podniky mìly nést náklady s tím spojené. Další informace o emisích lze zjistit výpoètem známých nebo snadno mìøitelných promìnných pøi odhadu množství vypouštìných emisí. K tomuto úèelu máme v podstatì dvì metody výpoètu èi odhadu: Metoda látkové bilance pøichází v úvahu u tìch emisí, které mají pøímou vazbu na množství paliva èi jiných zdrojù jako vstupù do výrobního procesu. Napø. existuje odhad, že 95 % síry obsažené v uhlí, které se používá v elektrárnách jako palivo, bude vypuštìno do ovzduší ve formì oxidu siøièitého (pokud elektrárna nepoužívá odsiøovací zaøízení). Zbývajících 5 % zùstane v popelu. Výpoèet je tedy velmi jednoznaèný. Jestliže elektrárna spálí t uhlí s obsahem síry 1,5 %, emise síry z komína budou èinit: 1,5 % obsah síry x t uhlí x 95 % emisí síry = t síry. Dalším pøepoètem zjistíme, že to pøedstavuje t oxidu siøièitého. 13

12 Svazek 14 Ochrana ovzduší ICLEI s Environmental Guide Používá-li se odsiøovací zaøízení s 90 % úèinností, bude úroveò emisí èinit: x 90 % úèinnost = tun Emise, u nichž není pøímá vazba na vstupní množství paliva nebo jiných zdrojù, nebo které jsou výsledkem složitìjších procesù než pøímého spalování, je možné použít emisní faktory. K tomu existují v technické literatuøe bìžnì dostupné tabulky emisních faktorù, které byly vypoèteny ze stovek pøímých mìøení emisí u rùzných typù zdrojù emisí. Oxidy dusíku jsou typickou slouèeninou, u níž se používají emisní faktory. Metody látkové bilance se u oxidù dusíku nemohou používat, jelikož pouze èást tìchto oxidù, které vznikají v elektrárnì v kotlích pochází z paliva. Primárním chemickým vstupem je vzdušný dusík, který se bìhem spalování váže na ostatní látky, èímž vznikají oxidy dusíku. Tyto emise v kouøových plynech lze odhadnout s jistou pøesností srovnáním známých promìnných jako je množství kyslíku, teplota a použitá technologie spalování, s tabulkami pøímého mìøení (tabulkami emisního faktoru). VYHODNOCENÍ PØEDBÌŽNÝCH VÝSLEDKÙ Po vypracování emisního profilu je vhodné ve tøech krocích provést vyhodnocení. Krok 1 Rozhodujeme, zda je tøeba další prùzkum nebo mìøení jedné nebo více škodlivých látek. Další hodnocení je zpravidla nutné, když: l mìsto má více než obyvatel, a nebo, l mìsto má prùmysl, který je zdrojem zneèištìní, a nebo l mìsto má nepøíznivé klimatické podmínky, a nebo l byly vzneseny stížnosti na kvalitu ovzduší. Krok 2 Pro další prùzkum je možné zvolit nìkolik metod. Nejdùležitìjší z nich jsou uvedeny v tabulce 11. Tabulka 11. Metody pøedbìžného hodnocení kvality vzduchu složky cíl èasový náklady poznámka termín mode- NO 2 kvalita rok až dost vyžaduje lování SO 2 vzduchu 1 hod. levné dobrý (viz CO emisní ) profil a meteorolog. údaje bioindi- všechny dopady nìkolik levné výsledky kátory let lze (viz obtížnì svazek pøièíst 5) konkrétním škodlivinám pasivní NO 2 kvalita týdenní levné dobré odbìr SO 2 vzduchu, prùmìry plošné vzorkù CO vystavení pokrytí, nelze podchytit špièkové koncentrace krátko- všechny kvalita 1 hod. dost spolehlivé dobé vzduchu až drahé a snadno mìøení libovolné vysvìtliobdobí telné, potøeba speciální technické expertízy Krok 3 V mnoha pøípadech staèí pøedbìžná studie èistoty ovzduší. Nicménì mùže nastat potøeba zavést kontinuální mìøení, pokud tato studie ukáže, že: l jedna nebo více škodlivých látek pøekraèuje koncentrace uvedené ve smìrnicích národních a/nebo Svìtové zdravotnické organizace a/nebo Evropské unie, l bylo zjištìno nìkolik škodlivých látek, jejichž koncentrace èiní 50 % nebo více procent hodnot uvedených ve smìrnici. 14

13 ICLEI s Environmental Guide Svazek 14 Ochrana ovzduší MODELOVÁNÍ ROZPTYLOVÝCH PODMÍNEK Modelování rozptylových podmínek je obvykle relativnì rychlá a rentabilní metoda hodnocení nebo pøedpovìdi kvality ovzduší v dané lokalitì nebo regionu. Pracuje s nástroji, které vyvinuli meteorologové a vstupními informacemi o typu vìtrù a poèasí a komplexním emisním profilem. Modely mohou být v podstatì deterministické, nebo statistické. Deterministické modely vycházejí z pozorování a aplikace vìdeckých poznatkù. Tyto modely jsou zpravidla matematické algoritmy, které se poèítají na poèítaèích. Používají se k výpoètu pøedpokládaných koncentrací exhalací od zdroje po smìru vìtru. Deterministické modely jsou obvykle založeny na vzorci zvaném Gaussova køivka rozložení. Tento model bodového zdroje bere oèekávaný rozptyl exhalací ve smìru obvyklého vektoru vìtru a vypoèítává z nìho pøízemní koncentrace škodlivin v pøíslušných vzdálenostech od bodového zdroje. Tyto typy modelù je možné použít i pro plošné nebo lineární zdroje (doprava). Tzv. negaussovské modely plánování mùžeme používat pro mìstské oblasti, kde modelované problémy jsou mnohem komplikovanìjší. Území je zobrazeno trojrozmìrnou maticí. Exhaláty se modelují v okamžiku, kdy pøicházejí na dané území, odcházejí z tohoto území a procházejí rùznými chemickými procesy bìhem pøechodu tímto územím na základì odhadù rychlosti vìtru, rozptylových podmínek atd. Složitìjší modely používají systém pohyblivých souøadnic, které jsou užiteèné pro hodnocení fotochemického zneèištìní ovzduší. Další typ modelování používaný k prognóze faktorù èistoty ovzduší se jmenuje statistické modelování. Statistické modely jsou založeny na korelaci mezi namìøenými koncentracemi a meteorologickými údaji. V posledních letech se objevilo mnoho rùzných modelovacích nástrojù, které nabízí nìkolik konzultantských firem. Ve vìtšinì pøípadù vyžadují urèitou úpravu na místní podmínky. I když modelování je mimoøádnì užiteèný nástroj pro péèi o èistotu ovzduší, pøímá mìøení jsou v nìkterých pøípadech jediný zpùsob, jak zjistit skuteèné koncentrace škodlivin. To platí zvláštì o geograficky èlenitých oblastech nebo kaòonech ulic nebo pøi nedostatku vstupních údajù MONITORING Témìø všechny zemì na svìtì mají sítì pro sledování èistoty ovzduší, které provozují buï celostátní, nebo místní orgány, èi v nìkterých pøípadech prùmyslové podniky. Mìøení zneèištìní vzduchu má tøi základní problémy. Za prvé vybrat, co se bude mìøit, tedy zvolit takové složky, které nejlépe vystihují problematiku dané situace. Za druhé získat vhodné reprezentativní vzorky vzduchu z dané oblasti. Za tøetí pøesnì stanovit koncentrace zneèiš ujících látek. Pøed zahájením mìøení by toto vše mìlo být vyjasnìno. Mìøení bývá drahé a mìlo by se peèlivì zvážit, co a do jaké míry je nutné, a zda tyto informace není možné zjistit z jiných zdrojù nebo jinými metodami (viz výše v textu). Poslání a úkoly monitorovacích sítí èistoty ovzduší jsou v rùzných zemích rùzné. Zpravidla sledují pìt základních cílù: a) regulaèní kontrola Sí zajiš uje informace v souladu s normami pro èistotu ovzduší stanovenými národními nebo mezinárodními pøedpisy. Kritéria projektu sítì a mìøících stanic jsou zpravidla daná pøíslušnou národní legislativou. Evropská unie rovnìž pøipravuje smìrnici pro péèi o èistotu ovzduší. Jejím cílem je harmonizovat národní legislativu a vytvoøit spoleèný základ pro sledování èistoty ovzduší. b) systém varování Poplašná funkce v síti umožòuje zasáhnout v pøípadì epizod vysoké koncentrace škodlivin v ovzduší pøedevším v letních mìsících. Údaje z mìøení spolu s meteorologickými informacemi mohou sloužit k tvorbì pøedpovìdí èistoty ovzduší. c) urèení dlouhodobé prostorové distribuce a trendù Tyto velièiny poskytují informace o nutnosti regulaèních zásahù v zájmu snížení hladiny škodlivin i o úèincích pøedchozích akcí. d) pøidìlování zdrojù Vývoj a užívání modelù rozptylu pøi vyhodnocování výsledkù mìøení v síti významnì pøispívá k pochopení úèinkù a metod pøesné lokalizace zdrojù zneèištìní a jímek škodlivin v dané oblasti. e) urèení spadu Používání modelù výpoètù v kombinaci s mìøením koncentrací škodlivin ve vzduchu i v deš ové vodì umožòuje urèit, kolik tohoto materiálu proniklo do pùdy. Zvláštì v pøípadì kyselého spadu se pøekroèení praho- 15

14 Svazek 14 Ochrana ovzduší ICLEI s Environmental Guide vých hodnot musí sledovat a vyhodnocovat na národní úrovni. VYTVOØENÍ MONITOROVACÍ SÍTÌ Problémy, na které narážíme pøi budování monitorovací sítì, nejsou vìtšinou zdaleka ojedinìlé. Mìsta a organizace jako ICLEI nebo Svìtová zdravotnická organizace mohou nabídnout nejnovìjší informace a pomoc kvalifikovaných odborníkù. Kromì toho se každý rok koná nìkolik mezinárodních konferencí o øízení kvality ovzduší, které poskytují možnost výmìny informací a zkušeností. Typický postup pøi budování sítì zaèíná rozdìlením sledované oblasti do tøech nebo ètyøech rùzných èástí: mìstská, pøedmìstská, venkovská a pøípadnì prùmyslová èást. Cíle monitoringu ve mìstì a na pøedmìstí jsou pomìrnì jasné, jelikož jsou zamìøeny na zdraví, a jeho hlavním úèelem je zjiš ovat, kolik primárních zdrojù škodlivin (zpravidla doprava) zneèiš uje vzduch v oblastech, kde lidé buï pracují, nebo žijí. Stanovištì monitoringu na venkovì dávají možnost mìøit rychlost rozptylu z mìstských nebo prùmyslových oblastí do okolí, sledovat úèinky na životní prostøedí a zjiš ovat pøípadný vznik sekundárních škodlivin v dùsledku chemických reakcí. Monitoring v prùmyslových oblastech je hlavnì souèástí politiky kontroly emisí. Témìø všechny moderní stanice pro sledování kvality ovzduší jsou vybaveny monitory, které prùbìžnì mìøí škodliviny. Pro tradièní plynné škodliviny (SO 2, NO X, O 3, CO) existuje nìkolik spolehlivých monitorù dodávaných rùznými výrobci. Pro uhlovodíky nebo polétavý prach (PM 10 ) je výbìr stále ponìkud omezený. Prùbìžné mìøení je stále jediný možný zpùsob, jak zjistit krátkodobou dynamiku koncentrací škodlivin. Monitorovací stanovištì jsou vybaveny malým poèítaèem nebo zaøízením na ukládání dat, které øídí automatický provoz monitorovací techniky a zaznamenává namìøené hodnoty a technické parametry monitorù. Tyto údaje se pak posílají do centrálního poèítaèe, kde se provádí vyhodnocení, kontrola kvality a hlášení. Manipulace s daty musí být zásadnì snadná a uživatelsky vstøícná vzhledem k obrovskému množství sledovaných a zpracovávaných dat. Stanice potøebují neustálou obsluhu a kalibraci a na tyto odborníky je tøeba pamatovat pøi zakládání sítì monitoringu. Sí monitoringu nelze provozovat bez vysoce kvalifikovaného a vyškoleného personálu. Ke kalibraci a servisu je možné používat externí konzultanty, avšak tato varianta není z dlouhodobého hlediska rentabilní. Uvažujete-li o založení sítì monitoringu, kontaktujte vždy jiná mìsta s podobnými již fungujícím systémy - výmìna informací o vlastním projektu, hardwaru a softwaru je velmi dùležitá. Pøípad 2. Spolupráce mezi estonským Talinem a metropolitní oblastí Helsinek Správní orgány provincie Uudenmaa ve Finsku se obrátily na Talin v Estonsku s cílem navázat spolupráci mezi helsinskou a talinskou metropolitní oblastí. V rámci tohoto procesu se znovu objevila stará myšlenka, založit v Talinu projekt péèe o èistotu ovzduší. Tento projekt byl pozdìji financován finským ministerstvem životního prostøedí jako souèást plánu regionální spolupráce, a v r byl instalován moderní monitorovací systém. Finsko darovalo i monitory a vhodný software pro zpracování dat. Spolupráce již bìží dva roky. Po celou tuto dobu monitorovací stanice pracují dobøe a odborníci z rady helsinské metropolitní oblasti navštìvují toto mìøící pracovištì nìkolikrát roènì za úèelem údržby a kalibrace. Estonští partneøi rovnìž navštívili Finsko. V budoucnosti se poèítá s širší spoluprací v oblasti pasivního sledování oxidu siøièitého a používání bioindikátorù. Oba partneøi jsou s dosavadní spoluprací spokojeni. Uvažuje se i o podání spoleèné žádosti na financování dalších partnerských projektù z prostøedkù Evropské unie BIOINDIKÁTORY Bioindikátory jsou organismy, které známým zpùsobem reagují na danou koncentraci urèité škodliviny. Nìkteré rostliny a zvíøata prosperují v pøítomnosti urèitých látek, které jsou škodlivé pro èlovìka nebo mají jiné negativní dopady. Další vykazují pøíznaky poškození. Uvádíme nejbìžnìjší bioindikátory a jejich reakce: l lišejníky - výskyt urèitých druhù, poèet zastoupených druhù, stav jejich organismu, l borovice a smrky - ztráta jehlièí, l rùzné pùdní parametry vèetnì obsahu organické hmoty v pùdì. Úèinky nebo rozptyl škodlivin mùžeme studovat pomocí nìkolika rùzných bioindikátorù. Bioindikátory jsou pomìrnì rentabilní. Pokrývají širokou oblast a nìkteré z nich poskytují výsledky již v krátké dobì. Jejich nedostatkem je mimo jiné to, že výsledky jsou pouze 16

15 ICLEI s Environmental Guide Svazek 14 Ochrana ovzduší kvalitativní. Rovnìž metody vyhodnocování bývají subjektivní. Je tudíž problematické vycházet pøi strategických rozhodnutích jako je snížení emisí z výsledkù získaných pomocí bioindikátorù, i když bioindikátory mohou ukázat nutnost používat dražší technologická mìøící zaøízení. POSTUP PØI POUŽÍVÁNÍ BIOINDIKÁTORÙ Krok 1: Výbìr správných indikátorù Informace o bioindikátorech jsou k dispozici v odborné literatuøe a èasopisech o životním prostøedí. Je rovnìž vhodné kontaktovat vysoké školy, které tyto metody studovaly. Zpravidla znají i místní podmínky a nejvhodnìjší druhy bioindikátorù. Je to i oblíbené téma postgraduálního výzkumu. Krok 2: Vytvoøení sítì vzorkù Sítì vzorkù je tøeba zakládat na dlouhodobé bázi a stanovištì bioindikátorù by mìla být vhodná pro práci v budoucnosti podle možností na 20 až 30 let. Nalézt vhodnou lokalitu vzorku ve mìstech bývá dost problematické. Krok 3: Odbìr a rozbor vzorkù Každoroèní odbìr vzorkù není zpravidla nutný, staèí jej provádìt jednou za tøi nebo dokonce pìt let. Je tøeba mít velké množství vzorkù, aby studie byla statisticky významná. Laboratorní rozbor by mìl být proveden na zaruèenì kvalitním zaøízení, aby byla zajištìna kvalita výsledkù. Krok 4: Vyhodnocení výsledkù Mnoho bioindikátorových metod je subjektivních, jako napø. ztráta jehlièí u borovic a smrkù, nebo stav lišejníkù. Výsledky je možné porovnávat pouze vyhodnocením relativního rozdílu mezi stanovišti vzorkù a záznamy o vzorcích z pøedchozích mìøení. Srovnávat studie z rùzných lokalit je zpravidla nemožné, jestliže je neprovádí pokud možno stejná skupina výzkumníkù pøesnì stejnými metodami a ve stejné dobì. Je-li potøeba provádìt bioindikátorové studie na vìtší ploše, je nezbytnì nutné všechny studie koordinovat. Výsledky zpravidla ukazují poškození zpùsobené špatnou kvalitou ovzduší, ale je obtížné je pøipsat na vrub konkrétní látce, a vyhodnocení dopadu rùzných látek bývá obtížné a sporné HLÁŠENÍ A INFORMACE Oficiální zprávy jsou urèeny odborníkùm buï ze stejného oboru nebo z jiných oborù (plánování dopravy nebo hygiena). Uvádìné údaje nejsou zjednodušeny. Tato zpráva je pouze pro úøední použití a mìla by mít formu vhodnou k výmìnì informací na regionální, národní a mezinárodní úrovni (EU, WHO). Zpráva o specializovaných studiích se publikuje po uskuteènìní každé specializované studie. Jedná se o vìdeckou zprávu. Zprávy pro veøejnost jsou zjednodušené pro pochopení prùmìrného ètenáøe. Nejdùležitìjší na nich je to, že všechny koncentrace a èísla jsou vysvìtlena. Heslem tìchto zpráv by mohlo být vysvìtlete význam uvedených èísel. Tyto zprávy èi pøehledy se zpracovávají zpravidla mìsíènì. Tiskové zprávy jsou krátké a zamìøené pouze na jeden problém. Index èistoty ovzduší nabízí veøejnosti prùbìžné, okamžité, on-line informace o èistotì ovzduší. Ve svìtì se používá nìkolik systémù. Index èistoty ovzduší poskytuje obyvatelstvu prùbìžné a okamžité on-line informace o kvalitì ovzduší. Používá se nìkolik druhù tìchto systémù. Pøípad 3: Index èistoty ovzduší v helsinské metropolitní oblasti V r byl v Helsinkách zaveden jednoduchý index èistoty ovzduší (Air Quality Index - AQI) pro informování veøejnosti o stavu èistoty ovzduší snadno srozumitelným zpùsobem. Škodliviny uvedené v tomto indexu jsou CO (1 a 8 hodin), NO 2 (1 a 24 hodin), SO 2 (1 a 24 hodin), O 3 (1 hodina) a PM 10 (24 hodin). AQI je spojen s novým návrhem smìrnic pro èistotu ovzduší ve Finsku. AQI informuje o akutních zdravotních dùsledcích, avšak bere v úvahu i dlouhodobé úèinky na pøírodu a materiály. Každou hodinu se vypoèítává dílèí index všech škodlivin, a pro danou hodinu se nejvyšší dílèí index stává hodnotou AQI. Hodnoty AQI se vypoèítávají souèasnì pro centrum Helsinek a pro typické pøedmìstské oblasti. Jednoduchý a srozumitelný index èistoty ovzduší se osvìdèil jako velmi užiteèný nástroj pro prezentaci a interpretaci dat obyvatelùm Helsinek. Pøesná hlášení jsou velmi dùležitou souèástí øízení èistoty ovzduší. Bez zpráv a hlášení by všechny pracovnì nároèné a složité mìøící systémy, které dodávají všechny tyto informace, byly zbyteèné. 17

16 Svazek 14 Ochrana ovzduší ICLEI s Environmental Guide VÝBÌR NEJLEPŠÍCH VARIANT OCHRANY: SNÍŽENÍ EMISÍ Po shromáždìní dat, provedení rozboru, pochopení problematiky zneèištìní vzduchu a stanovení cílù následují úkoly spojené s realizací. Nástroje øízení používané k uskuteènìní strategického cíle závisí na povaze daného cíle, øešené problematice a zúèastnìných stranách. Pøi výbìru varianty øízení vycházíme z nìkolika obecných faktorù: l efektivnost, l rychlá nebo pomalá realizace, l krátkodobý nebo dlouhodobý dopad na emise, l národní a mezinárodní pøedpisy a dohody, l technické možnosti, l finanèní možnosti, l pøijatelnost pro veøejnost. Zvolení urèitého pøístupu k realizaci znamená vìtšinou zohlednìní jen nìkterých faktorù. Napø. krátkodobé výsledky mohou být politicky žádoucí a relativné finanènì nenároèné, avšak problém se mùže vrátit. Jsou-li žádoucí dlouhodobé výsledky, zvolený postup mùže být jiný, ale ne vždy to platí. Zámìna používaného paliva je pøíklad opatøení, které lze realizovat v relativnì krátké dobì a pøitom mùže mít dlouhodobý dopad. Dopad také nemusí být jednoznaènì dlouhodobý, protože snížení emisí skonèí v okamžiku, kdy èistší palivo zamìníme opìt za palivo s vìtším obsahem škodlivin. Naopak zmìna úèelu využití území se realizuje velmi pomalu, avšak má dlouhodobý a dalekosáhlý dopad. Realizace jakéhokoli opatøení na snížení zneèistìní vyžaduje vždy spolupráci. Za regulaci rùzných emisí jsou v rùzném rozsahu zodpovìdné nejrùznìjší orgány. Kontrola emisí z osobních aut je obvykle úkolem vlády. Regionální správní orgány mohou mít vìtší kontrolu nad emisemi z prùmyslových zdrojù. Mìsta mívají sice malou kontrolu nad emisemi z rùzných zdrojù, ale velmi úèinnì mohou zasahovat v otázkách využití pozemkù, dopravního plánu a spotøeby energie, což mùže zásadnì ovlivnit úroveò emisí. V zájmu dosažení cílù èistoty ovzduší by místní, regionální a národní orgány mìly koordinovat své strategie s jasným urèením úloh a závazkù. Jedním z hlavních faktorù úspìšnosti øízení èistoty ovzduší je informovanost veøejnosti, úèast veøejnosti a otevøenost. Obèanská sdružení a nevládní organizace by mìly mít možnost vznést své pøipomínky a zapojit se do programu péèe o èistotu ovzduší. Je lepší podporovat úèast veøejnosti pøi pøípravì plánu pøed jeho realizací, aby bylo možné zvážit všechna hlediska a názory. Tímto zpùsobem se rùzné úhly pohledu mohou stát souèástí procesu plánování místo toho, aby se pozdìji staly pøedmìtem nesouhlasu s politikou. Platí samozøejmì, že všechny zdroje škodlivin je tøeba vyhodnocovat spravedlivì. Zvláštní režim pro oblíbence nepøichází v úvahu, nebo èasto vede k právním sporùm, kterými se kvalita vzduchu nezlepší. Pøípad 4: Mìstský úøad Ankary a okolí - zámìna paliva Ankara, hlavní mìsto Turecka, se nachází uprostøed území obklopeného ze tøech stran horami. Rychlý rùst obyvatelstva a závislost na používání uhlí k výrobì energie vedla k tìžkým problémùm již v padesátých letech. Šlo hlavnì o spalování uhlí v domácích kotlích ústøedního topení s nízkou úèinností. Problémy zneèiš ování ovzduší jsou umocòovány èastými teplotními inverzemi v zimním období. V zájmu zlepšení situace vypracovala Ankara následující program: l nahradit uhlí a naftu zemním plynem, l vybudovat systém centrálního zásobování teplem, l zlepšit energetickou úèinnost v budovách. V r mìsto zahájilo distribuci smìsi tekutého paliva s nízkým obsahem síry pro vytápìní budov, v r zaèal dovoz uhlí s nízkým obsahem síry a v r zaèalo nakupovat zemní plyn. Do roku 1993 více než domácností pøešlo na zemní plyn. Pokud je zemního plynu dostatek, je povinné jej používat k vytápìní. Mìsto má v souèasné dobì databázi typù kotlù a vytápìných prostor v cca domácnostech a podaøilo se mu znaènì zlepšit kvalitu ovzduší. 18

17 ICLEI s Environmental Guide Svazek 14 Ochrana ovzduší Pøípad 5: Kodaò - zlepšení systémù centrálního zásobování teplem V r realizovali v Kodani v jedné ze dvou mìstských elektráren zámìnu uhlí za zemní plyn. Konverze druhé elektrárny probìhne v r V souèasné dobì je øádovì 70 % všech domácností v Kodani napojeno na systém centrálního zásobování teplem. Do r by mìlo být napojeno 95 % domácností. Napojení je povinné, je-li k dispozici pøípojka. Plány na rekonstrukci starších ètvrtí již poèítají s novým systémem centrálního zásobování teplem s nízkoteplotní rozvodnou sítí. Náhrada starých neúèinných zneèiš ujících kotlù ústøedního topení sítí CZT rovnìž zlepší èistotu ovzduší PROGRAM DALŠÍHO SLEDOVÁNÍ Péèe o èistotu ovzduší je prùbìžný proces, a plány péèe o èistotu ovzduší by se mìly periodicky hodnotit, co do jejich úspìšnosti. Mùže se ukázat nutnost zmìnit dosavadní pøístup, nebo potøeba zamìøit se na nové problémy. Nové údaje mohou ukázat, že i pomìrnì nízká úroveò zneèištìní nebo døíve neznámé škodliviny mají negativní dopady. Mùže vyvstat nutnost dalšího zlepšení strategie øízení a technologie kontroly. Udržení dosažené kvality ovzduší rovnìž vyžaduje koordinaci. Pøípad 6: Moskva - èistota ovzduší Moskva je názorným pøíkladem toho, jak se mùže zmìnit struktura zneèiš ování ovzduší v dùsledku zmìny používaného paliva, v tomto pøípadì pøechodu z uhlí a nafty na zemní plyn. Emise oxidu siøièitého a pevných èástic v posledních letech radikálnì poklesly. Došlo k výraznému snížení koncentrací pevných èástic, avšak koncentrace oxidu siøièitého neklesaly úmìrnì s køivkami emisí. To mohlo být zpùsobeno i opoždìným zavedením pøesnìjších metod monitoringu. Vzhledem k prudkému nárùstu poètu osobních automobilù a následných dopravních tokù, zvýšily se v posledních nìkolika letech koncentrace oxidù dusíku. Tento vývoj je typický pro mìsta ve støední a východní Evropì a vyvolává velké obavy, nebo snížení emisí z dopravy je nesmírnì obtížné ve všech èástech svìta. Problémy se zneèištìním ovzduší v dùsledku dopravy je tøeba považovat za nejvìtší hrozbu èistoty ovzduší v budoucnosti ve støední a východní Evropì. (Stanners and Bourdeau 1995) CYKLUS PLÁNOVÁNÍ AKCÍ PRO MÌSTA - SHRNUTÍ 1. Odhad množství emisí a imisí (celková kvalita ovzduší) v cílové oblasti pomocí emisního profilu/ modelování/bioindikátorù Znalost emisního profilu je dùležitá jak pro mìsta s omezenými prostøedky, tak pro mìsta s vìtšími finanèními a administrativními zdroji. Emisní profil ve své základní podobì pøedstavuje levný a nutný nástroj další èinnosti v oblasti péèe o èistotu ovzduší. 2. Stanovení cílových hodnot emisí a imisí v souladu s národními a mezinárodními pøedpisy a normami a v nutných pøípadech (klima/jiné speciální problémy) jejich další zpøísnìní Tento krok je rovnìž dùležitý pro všechny orgány místní správy. Menší mìsta mají vždy možnost poradit se s vìtšími mìsty, pokud nemají potøebné zdroje na dosažení vlastních cílù. 3. V pøípadì potøeby vybudování sítì pro mìøení èistoty ovzduší. Pokud tato mìøení již provádí stát, orgány místní správy mohou projevit zájem o stanovení cílù mìøení. Jestliže chybí záruka zdrojù nebo dohoda o stálé spolupráci s vìtším partnerem nebo externí finanèní zdroj, nemìla by se tato sí zakládat. 4. Integrace politika ochrany ovzduší s energetickou politikou, územním plánem a dopravní politikou. Toto je rovnìž zásadní krok pro všechny orgány místní správy, a to zejména proto, že se ani tak nejedná o otázku financí, ale spíše o vytýèení smìru a o politickou vùli. 5. Vypracování integrovaného programu ochrany ovzduší za úèasti veøejnosti Zapojení veøejnosti je zárukou toho, že program bude mít místní podporu a pomùže vytvoøit politický tlak na zlepšení èistoty ovzduší. 6. Stanovení termínù pro vyhodnocování programù a zpracování roèní zprávy o výsledcích Zpìtná vazba je nezbytnì nutná pro úspìšnost programu. Podrobnost tìchto zpráv závisí na dostupných zdrojích. Mìsta s nedostatkem finanèních zdrojù mohou zpracovat 19

18 Svazek 14 Ochrana ovzduší ICLEI s Environmental Guide spíše základní dokumentaci, která není tolik finanènì nároèná. 20

19 ICLEI s Environmental Guide Svazek 14 Ochrana ovzduší LITERATURA Griffin, R. D., 1994, Principles of Air Quality Management, Lewis Publishers, Boca Raton. Miller Jr., G. T., 1992, Living in the Environment, Wadsworth Publishing Company, Belmont. De Nevers, N., 1995, Air Pollution Control Engineering, McGraw-Hill Inc. New York. Sandhu, H. S., Angle, R. P. and Kelly, M., 1995, Implementation of the Clean Air Strategy for Alberta, Canada, Proceedings of the 10th World Clean Air Congress, Espoo, Finland, May 28-June 2, The Finish Air Pollution Prevention Society, Helsinki. Stanners, D. and Bourdeau, P., 1995, Europe s Environment, The Dobris Assessment, European Environmental Agency, Copenhagen. Sluyter, R. J. (ed.), 1995, Air Quality in Major European Cities, Part I: Scientific Background Document to Europe s Environment, RIVM Report no National Institute of Public Health and the Environment, the Netherlands. Norwegian Institute for Air Research. 507 p. Bilthoven (1995). WHO, 1992, Urban Air Pollution in Megacities of the World, 1992, World Health Organization, United Nations Environment Programme, Blackwell Publishers, Oxford. WHO, 1987, Air Quality Guidelines for Europe, 1987, WHO Regional Publications, European Series No. 23, Copenhagen. WHO, 1995, Update and Revision of the Air Quality Guidelines for Europe - Meeting of the Working Group on Classical Air Pollutants, October 1994, WHO, Regional Office for Europe Report EUR/ICP/ EHAZ 94 05/PB01 (EUR/HFA target 21), Bilthoven. 21

20 Svazek 14 Ochrana ovzduší ICLEI s Environmental Guide SLOVNÍÈEK POJMÙ Kyselý spad Spad kyselin a kyselinotvorných slouèenin z atmosféry na povrch zemì. Kyselý spad je obecnì znám pod pojmem kyselý déš, který znamená pouze mokrý spad. Aerosol Smìs èástic a plynu. Norma Maximální pøípustná úroveò urèité škodlivé kvality látky v ovzduší (venkovním) zprùmìrovaná za urèité èasové období. Smìrnice pro kvalitu vzduchu jsou tomu podobné, avšak pøedstavují pouze doporuèované hodnoty. Škodlivina Slouèeniny, které za normálních podmínek v ovzduší v pøírodì neexistují nebo slouèeniny pøítomné v mnohem vyšších koncentracích než normálnì. Atmosféra Veškerá hmota vzduchu obklopující zemi. Karcinogen Chemická látka, ionizující záøení a viry, které zpùsobují nebo podporují rùst maligních nádorù neboli rakoviny, v nichž se množí buòky urèitého typu tkánì a pronikají do okolní tkánì. Fotochemický smog Složitá smìs škodlivin ve vzduchu, vznikající ve vzduchu reakcí uhlovodíkù a oxidù dusíku pùsobením sluneèního svìtla. Zvláštì škodlivé složky obsahují ozón, peroxyacyl nitráty (PAN) a rùzné aldehydy. Primární škodlivina Slouèenina pronikající pøímo do vzduchu v dùsledku pøírodních událostí nebo lidské èinnosti, jejíž koncentrace je škodlivá. Sekundární škodlivina Škodlivá chemická látka, vznikající v atmosféøe pøi reakci primární škodliviny v ovzduší s normálními složkami vzduchu nebo s jinými škodlivinami v ovzduší. Smog Tepelná inverze Vrstva hustého, chladného vzduchu zadrženého pod vrstvou ménì hustého teplého vzduchu. Ta brání cirkulaci vzdušných proudù vzhùru. Pøi déletrvající inverzi zneèištìní vzduchu v zadržené vrstvì narùstá a dosahuje škodlivé úrovnì. Zneèiš ování pøes hranice státù: Zneèištìní pøenášené na dlouhé vzdálenosti, pohybující se masou vzduchu. Koncentrace Množství chemické látky nebo èástic v urèitém objemu nebo hmotì vzduchu, vody èi pùdy. Emise Množství škodliviny vypouštìné ze zdroje. Episoda Období zvýšených koncentrací škodlivin. Skleníkový efekt Pøírodní jev, který poutá teplo v ovzduší blízko povrchu zemì absorbováním tepla ve vodní páøe a plynech, jako je oxid siøièitý a metan. Jestliže se koncentrace tìchto zvýší, k èemuž dochází v dùsledku spalování fosilních paliv a kácení pralesù, prùmìrná teplota stoupne a zpùsobí klimatickou zmìnu. Látkové èástice Pevné èástice nebo kapièky tekutiny rozptýlené ve vzduchu nebo nesené vzduchem. 22