CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Způsoby práce se zadluţeným klientem

Transkript

1 CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Způsoby práce se zadluţeným klientem Téma práce: Způsoby práce se zadluţeným klientem Miloslava Mazáková Vedoucí práce: Mgr. Adéla Adámková Olomouc 2015

2 Prohlašuji, že jsem svou absolventskou práci na téma Způsoby práce se zadluženým klientem vypracovala samostatně a že jsem všechny použité zdroje uvedla v seznamu literatury. V Olomouci dne. Podpis

3 Poděkování Děkuji mé vedoucí absolventské práce Mgr. Adéle Adámkové za čas, který mi věnovala, její trpělivost, povzbuzení, pomoc a cenné rady, jeţ mi poskytovala v průběhu zpracování.

4 OBSAH ÚVOD Vymezení základních pojmů Dluh Dluţník Věřitel Zadluţenost Předluţenost Finanční gramotnost Cyklus problémového zadluţení Ohroţené skupiny Příčiny zadluţenosti Důsledky a dopady zadluţenosti Sociálně-ekonomický dopad zadluţenosti Psychický a zdravotní dopad zadluţenosti Moţné způsoby řešení dluhové situace Poradenství sociální Moţné způsoby řešení zadluţenosti představené v Metodice dluhového poradenství od Terezy Hrdinkové a Petra Mati (Člověk v tísni) Konkrétní formy pomoci klientům v osmi krocích představené v manuálu Formy pomoci předluţeným klientům (Občanské sdruţení SPES) Konkrétní metody sociální práce se zadluţeným klientem Sociální práce a sociální pracovník Vyuţití případové sociální práce Vyuţití krizové intervence a humanistického přístupu Vyuţití pozitivní psychologie Vyuţití úkolově orientovaného přístupu... 40

5 6 ZÁVĚR ANOTACE bibliografický seznam ) PIŠLOVÁ, Magdaléna. Sociální práce a zadluţenost domácností s důrazem na nekalé praktiky poskytovatelů úvěrových produktů Absolventská práce (Dis.) CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Příloha č

6

7 Seznam zkratek RPSN ČNB KB NDC VOŠ Roční procentní sazba nákladů Česká národní banka Komerční banka Nízkoprahové denní centrum (dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, 61) Vyšší odborná škola 4

8 ÚVOD Absolventská práce Způsoby práce se zadluţeným klientem pojednává o tématu problematiky zadluţenosti klientů a moţností práce s nimi v kontextu sociálního odborného a dluhové poradenství. Motivací pro toto téma jsem měla několik. Všechny vycházely ze zkušeností z mých přednášek a z odborných praxí během studia na Vyšší odborné škole sociální CARITAS 1. Ve druhém ročníku v roce 2014 jsem se v Nízkoprahovém centru SCHOD v Uničově blíţe seznámila s projektem Dluhy nejsou samozřejmost, který vede paní Bc. Dana Vrzalíková. O projekt byl velký zájem ze strany klientů i samotných obyvatel města Uničova. Uvědomila jsem si tehdy aktuálnost a i po tolika letech stále novost problematiky zadluţenosti klientů v sociální práci v České republice. Problematika byla dlouhou dobu doménou jiných oborů neţ sociálních, ale s narůstajícím velkým počtem zadluţených klientů v jakémkoliv zařízení, se toto téma promítá i do sociální sféry. Mezi sociálními pracovníky panuje určitá opatrnost pramenící z nepřesné znalosti odborných pojmů souvisejících s dluhovou problematikou a ze špatné orientace se ve finančních otázkách svých klientů. Tuto opatrnost a strach navíc podporuje nedostatek odborných publikací, coţ bude i mým limitem při psaní této práce. Budu muset vycházet z aktuálně platné legislativy a zřejmě i z diplomových prací mých předchozích kolegů. Důleţitým zdrojem pro mě budou publikace Oldřicha Matouška, Pavla Navrátila, Jaro Křivohlavého, Václava Vybíhala, Zdeňka Balabána a dalších autorů. Ze zákonů budu nejčastěji vyuţívat zákon č 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších právních předpisů a zákon č.182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů. Z metodik dluhových poraden mi budou neocenitelným přínosem dluhové metodiky Člověka v tísni, Občanského sdruţení SPES, Syrovátkové a kol., a spoluautorů Hrdinkové a Matiho. Absolventská práce má neempirický charakter. Zvolila jsem metodu kompilace z důvodu potřebnosti teoretického ukotvení pro moji bakalářskou práci, která svým tématem Sebepojetí zadluţených lidí navazuje na absolventskou práci v teoretickém 1 Vyšší odborná škola nadále zkratka VOŠ. viz seznam zkratek 5

9 vymezení na popis dluhové problematiky. Práce by zároveň měla v sobě obsahovat informační charakter pro sociální pracovníky, kteří se s dluhovou problematikou svých klientů setkávají poprvé. Původní cíl mé absolventské práce nastínění možných způsobů práce se zadluženým klientem v různých situacích se v průběhu tvorby práce ukázal jako velice obsáhlý. Cíl práce byl tedy redefinován na nastínění základních řešení dluhové situace a nastínění způsobů a metod sociální práce využitelných při práci se zadluženým klientem. Dnešní společnost ţije v době, která je charakteristická změněným pohledem na zacházení s financemi. Vlivem změněnému ţivotnímu stylu je stále méně lidí schopno našetřit peníze pro případ nenadálého výdaje. Rovněţ v otázkách bytové situace je mnoho lidí odkázáno na sjednání hypotéky z důvodu nízkých finančních úspor. Naše doba je rovněţ dobou změněného smýšlení lidí. Potřeba uspokojit svoji potřebu nebo potěšení hned teď bez toho, ţe bychom si na danou potřebu našetřili, je alarmující. Společnosti nabízející své finanční sluţby jsou na kaţdém rohu a o své potencionální zákazníky se doslova perou a soutěţí o jeho pozornost skrze reklamu a média. Cílem reklamy bývá nabídnout lidem způsob řešení jejich problému. To, ţe jsou i jiné alternativy, se ale často obyčejný člověk nedozví. Půjčky se tedy v průběhu času staly nedílnou součástí našeho ţivota (Balabán 2011: 51). Proces celé zadluţenosti je pozvolným procesem. Spouštěčem dluhových problémů bývá převáţně nějaká krizová situace. Ústředním motivem je ztráta ztráta zaměstnání, ztráta partnera, ztráta ţivitele rodiny, smrt někoho blízkého aj. Psychické proţívání velice ovlivňuje řešení dané situace. Nejprve člověk vyuţije své vlastní zdroje k překlenutí tíţivé finanční situaci. Chvíli situaci nějakým způsobem zvládá, pak si ale začne z důvodu opětovného nízkého finančního příjmu půjčovat od rodiny nebo od svých blízkých. Po vyčerpání těchto zdrojů můţe člověk sáhnout po nabídce finančních produktů bankovních či nebankovních subjektů. V tomto okamţiku je velice důleţitá stránka psychického proţívání. Pokud je jedinec neustále v psychické krizi, má problémy zvládat svoji situaci a dostat se z ní. Hlavní moţností řešení této situace je totiţ navýšení příjmů skrze zaměstnání. Pokud je člověk ale v psychické nepohodě, zaměstnání si neudrţí (Koucká 2007: 2). 6

10 Posloupnost celé absolventské práce a řazení kapitol odpovídá tomuto chronologickému vývoji situace zadluţeného člověka. Nejprve na začátku v první kapitole vysvětlím základní pojmy související s tématem zadluţenosti. V druhé kapitole se budu zabývat procesem zadluţení, ve kterém popíši rizikové skupiny, příčinu vzniku dluhů a období, kdy dluţník přestává splácet. Třetí kapitola nazvaná Důsledky a dopady zadluţenosti bude pojednávat o sociálně ekonomických, psychických a zdravotních dopadech na dluţníka. Jelikoţ sociální pracovník není vyškolený finanční poradce a s právním poradenstvím klientů pomáhají převáţně právníci docházející do organizace, nebudu se proto dopodrobna zabývat popisováním institutů jako je např. exekuce. Následující čtvrtá kapitola Moţné způsoby řešení dluhové situace pojednává o moţnostech, které se zadluţenému člověku naskytují. Budu zde mluvit o poradenství, které rozdělím na základní a odborné sociální poradenství. Popíšu zde i to, zdali je dluhové poradenství v České republice upravené legislativou. Dále zde zařadím doporučení odborníků z dluhového poradenství v řešení zadluţenosti. Poslední pátá kapitola popisuje konkrétní metody sociální práce vhodné při práci se zadluţeným klientem v návaznosti na řešení dluhové situace. 7

11 1 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ Na začátku celé práce v první kapitole pro správnější pochopení tématu si dovolím vymezit pár terminologických pojmů, které se pojí s tématem zadluţenosti. V našem prostředí jsou pojmy jako dluh, dluţník, věřitel, zadluţenost, předluţenost, finanční gramotnost všeobecně známé, běţný občan (laik) ale nezná přesné vymezení těchto pojmů. Některé pojmy se dokonce lidem překrývají jako například pojmy zadluţenost a předluţenost. 1.1 Dluh V dnešní době je pojem dluh velice aktuálně pouţívaným pojmem. Dluhem v dnešním slova smyslu můţe být půjčka, ale i leasing nebo hypotéka. Samotné slovo v sobě nese negativní podtext. Mnoho lidí si tedy nechce připustit, ţe jsou zadluţení. Samotný dluh sám o sobě není problémem v případě, ţe je člověk schopen jej splatit. Na samotný pojem slova dluh se dá dívat z více hledisek. Na dluh se můţeme podívat z hospodářského hlediska, kdy dluh je označen jako závazek způsobující pohledávku druhé protistrany. Vlček (1992: 45) definuje dluh jako závazek, podle něhož je jedna osoba druhé povinna něco plnit. Podle něj je to jakýkoliv závazek k peněţnímu plnění. Dluţník a věřitel se předem domluví na společně daných podmínkách, podle kterých je dluţník povinen dluţnou částku neboli závazek vrátit (Vlček 1992: 45). Dluh neboli závazek byl donedávna právně vymezen obchodním zákoníkem a dnes jiţ zrušeným zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem. Po zavedení nového občanského zákoníku, tj. zákona č. 89/2012 se právní vymezení dluhu upravilo nově zde říká, ţe věřitel má ze závazku vůči dlužníkovi právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Závazek vzniká uzavřením smlouvy, nebo jinou právní skutečností, která ale musí být způsobilá podle právního řádu (Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník: 1723). V případě smluv se jedná nejčastěji o kupní nebo úvěrové smlouvy. Jiné právní skutečnosti mohou znamenat soudní rozhodnutí vydané za účelem zaplacení 8

12 pokuty, penalizačních poplatků, náhrady škody aj. (Vlček 1992: 211). Závazek můţe vzniknout i protiprávním činem (Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník: 1723). 1.2 Dluţník Dluţník je jakýkoliv subjekt, který má závazky peněţitého plnění. Nemusí jít nutně o osobu, která má problém dostát svým závazkům a daný dluh splatit. Všeobecně platí, ţe dluţníkem je osoba, která má povinnost zaplatit nebo uhradit svůj dluh (Vybíhal 2011: 389). Člověk v tísni označuje dluţníka ve své publikaci Dluhová problematika (2007: 68) jako neplatiče, který má povinnost uhradit svému věřiteli závazek bez rozlišení, zda jeho závazek je ještě před splatností nebo jiţ po termínu splatnosti. Dle Hrdinkové a Matiho (2013: 47) je dluţníkem ten kdo si půjčil peníze na určitou dobu a zavazuje se, ţe je do určité doby vrátí i s úroky. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ( 1789) říká, ţe ze závazku je dluţník povinen něco dát, něco konat, něčeho se zdrţet nebo něco strpět a věřitel je oprávněn to od něho poţadovat. 1.3 Věřitel Věřitel je osoba, která má právo na plnění určitého dluhu, který vůči němu má dluţník (Vybíhal 2011: 389). Věřitel se často po neúspěšném snaţení domoci se své pohledávky na samotném dluţníkovi obrací na subjekty třetích stran, kterým tuto pohledávku podstoupí. Přesnou definici přináší zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník v 1879: Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 1.4 Zadluţenost Kupujeme zboží, které nepotřebujeme, za peníze, které nemáme (Smrčka 2010: 401). Dnešní dobu označují odborníci jako dobu ţití na dluh. Mít dluh (například skrze leasing na auto, nebo hypotéku) je normálním fenoménem naší společnosti. Stále méně lidí šetří. Je to dáno více důvody. Prvním důvodem je nemoţnost šetřit a ukládat finanční prostředky jako rezervu do nepříznivějších časů (například nízký příjem a následně 9

13 ztráta zaměstnání), druhým důvodem je neschopnost šetřit, která je dána výchovou, zvyklostmi, nedostatečnou disciplínou (půjčky na věci, které jsou pro nás nepotřebné) (Smrčka 2010: 401). Zvýšená zadluţenost je zapříčiněná převáţně změnou smýšlení lidí a finančních subjektů. Ty nabízejí své sluţby snad na kaţdém kroku. Trend naší společnosti uţívat si hned teď bez čekání je důvodem, proč si mnoho lidí pořizuje bez rozmýšlení a zváţení rizik věci, které by si pár let nazpět nikdy z důvodu vysoké ceny nepořídili (Smrčka 2010: 401). Zadluţeností je míněn stav, kdy má subjekt (fyzická osoba nebo právnická osoba) jednoho nebo více věřitelů, ke kterým má povinnost dluţnou částku splatit. Je nutné ale rozlišit míru vhodnosti zadluţenosti. Smrček dělí zadluţenost lidí do dvou skupin. První skupinou jsou tzv. bezproblémoví dluţníci, ti splácí pravidelně, bez prodlev a bez větších problémů plní své závazky. Syrovátková a kol. (2008: 65) označují tuto zadluţenost pojmem zdravá zadluţenost. Řadí sem: půjčení peněţních prostředků nebo úvěr pro řešení krizové ţivotní situace, hypotéku promyšlenou půjčku, úvěr nebo leasing řešení neočekávaného výdaje rodiny, jehoţ neuhrazení ohroţuje existenční situaci rodiny Odborníci hovoří i i o nezdravé zadluţenosti, kdy dluţníci mnohdy jednají emocionálně a bez důkladného promyšlení moţných dopadů se zadluţí (Syrovátková a kol. (2008: 65). Patří sem: úvěr na nadstandardní nepotřebné vybavení domácnosti nezodpovědné sanování jiného dluhu (půjčka na půjčku) získání prostředků na předměty pro udrţení či nastolení určitého sociálního statutu půjčka nebo úvěr na uspokojení neakutní potřeby (např. získání financí na dovolenou, i kdyţ dotyčná osoba nemá na splátky) Druhou skupinou zadluţených lidí jsou jiţ problémovější dluţníci, kteří z určitých důvodů nemohou dostát svým závazkům (Smrčka 2010: 401). Tato druhá varianta zadluţenosti je rizikovější, protoţe můţe přerůst do tzv. předluţenosti, která je neţádoucí jak z pohledu dluţníka, z pohledu věřitele, tak i z pohledu státu. Balabán k tomu uvádí (2011: 55), ţe díky předluţenosti jedinců dochází ke zvýšení 10

14 celospolečenských nákladů, které řeší sekundárně vzniklé důsledky tohoto problému. Tím myslí zvýšené náklady na sociální sluţby a na boj s kriminalitou a delikvencí aj. V této souvislosti se jeví jako důležitá prevence předlužování sociální práce (Balabán, 2011: 55). 1.5 Předluţenost Stav předluţenosti je nazýván jako stav, kdy dluţník jiţ není schopen dostát svým závazkům a jeho lhůty splatnosti jsou jiţ minimálně třicet dní po termínu (SPES 2007: 4). Předlužení je nesplnění platebních povinností dlužníka a spěje k jeho ekonomické a psychosociální destabilizaci. Je to dlouhodobě trvající proces, který prochází určitým vývojem a spěje k soukromému bankrotu. O předlužení nehovoříme jen tehdy, kdy po odečtení pevných životních nákladů nestačí již zbylá část měsíčního příjmu na placení splátek, nýbrž přináší s sebou i masivní sociální a psychické důsledky (SPES 2007: 4). Další definici stavu předluţenosti přináší insolvenční zákon. Ten definuje předluţení jako stav, kdy má dluţník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku (Insolvenční zákon 3). Ohroţení předluţeností jsou převáţně sociálně znevýhodněné osoby nebo celé skupiny, kdy tento stav můţe být jednou z mnoha příčin vzniku sociálního vyloučení daného jedince nebo skupiny z majoritní společnosti. Pro společnost je tedy předluţenost a díky ní vznikající sociální vyloučení velice negativním jevem, protoţe s sebou nesou velká sociální rizika, na která není společnost schopná adekvátně a rychle zareagovat (Vybíhal 2011: 55-56). Tento problém v sobě spojuje sociální i ekonomický aspekt, protoţe díky předluţenosti se dluţník dostává do dluhové spirály a není schopen sám svými silami situaci vyřešit. Dle Jandy (2013: 130) je dluhová spirála stavem, kdy se dluţník není schopen vymanit z dluhové situace. Dluhová spirála je charakteristická tzv. půjčkami na půjčku. Dluţník si ve snaze dostát svému závazku sjedná další půjčku či úvěr, pomocí kterého splatí předchozí půjčku. Nově sjednaná půjčka má často pro dluţníka horší podmínky pro splnění závazku, neţ ta předchozí půjčka. Dluţník se následně dostává do bezvýchodné situace, protoţe po určité době není schopen splatit i nově sjednanou půjčku. Dle Jandy tímto jednáním dluţník neřeší pravou podstatu problému, nýbrţ samotné řešení odkládá do budoucna (Janda 2013: 130). 11

15 Dlouhodobá nezaměstnanost a nízké finanční příjmy znamenají pro dluţníka začarovaný kruh, ke kterému se přidruţují další problémy (např. sociálně patologické jevy). Dluţník se následně stává příjemcem sociálních dávek, čímţ se pro stát i pro společnost stává neperspektivním (Vybíhal 2011: 55-56). 1.6 Finanční gramotnost Finanční gramotnost přináší preventivní ochranu před problematikou zadluţenosti. I proto jí Česká republika věnuje v posledních téměř deseti letech větší pozornost. V roce 2006 vznikla meziresortní Pracovní skupina pro finanční vzdělávání, kterou tvoří zástupci Ministerstva financí, České národní banky, Ministerstva školství mládeţe a tělovýchovy, Ministerstva průmyslu a obchodu a profesních a spotřebitelských sdruţení. Tato skupina spadající pod resort, definovala finanční gramotnost. Národní strategie finančního vzdělávání, která byla vydána o tři roky později, se stala ústředním dokumentem pro finanční vzdělávání v České republice. Přináší nám ucelený a zároveň systematický přístup k problému. Ministerstvo financí a Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy vypracovalo v roce 2010 tzv. Národní strategii finančního vzdělávání. Zde je finanční gramotnost definována takto: Finanční gramotnost je soubor znalostí, dovedností a hodnotových postojů občana nezbytných k tomu, aby finančně zabezpečil sebe a svoji rodinu v současné společnosti a aktivně vystupoval na trhu finančních produktů a služeb. Finančně gramotný občan se orientuje v problematice peněz a cen a je schopen odpovědně spravovat osobní/rodinný rozpočet, včetně správy finančních aktiv a finančních závazků s ohledem na měnící se životní situace. (MŠMT Národní strategie ) 12

16 2 CYKLUS PROBLÉMOVÉHO ZADLUŢENÍ V této kapitole se budu věnovat popisu lidí, kteří spadají dle Vybíhala, Balabána a Občanského sdruţení SPES do rizikových skupin lidí ohroţených zadluţeností. V další části cyklu zadluţení popíši příčiny vzniku zadluţenosti, kterou doplním krátkým popisem finančních institucí, z důvodu vymezení pojmů jako jsou bankovní a nebankovní subjekty. Celou kapitolu zakončím obdobím, kdy dluţník jiţ přestává splácet. Tím se dle Smrčka (2010: 401) přesouvá z bezproblémové zadluţenosti do problémové zadluţenosti či rovnou do předluţenosti. 2.1 Ohroţené skupiny Předlužení či problémové zadlužení postihuje převážně sociálně znevýhodněné jedince, či sociálně znevýhodněné skupiny obyvatelstva a je jedním z významných faktorů, který způsobuje jejich sociální vylučování z běžného života majoritní společnosti s následným obtížným začleněním do života této společnosti (Balabán 2011: 51). Evropská komise v roce 2010 vyhlásila tzv. Evropský rok proti chudobě a sociálnímu vyloučení. V Národním programu Evropského roku 2010 definovala ohroţené skupiny chudobou, sociálním vyloučením a finančním vyloučením. Mezi nejčastěji ohroţené patří následující skupiny: osoby ţijící v sociálně vyloučených komunitách; nezaměstnaní; neúplné rodiny; zdravotně handicapovaní; osoby po návratu z výkonu trestu; senioři; mladí lidé (absolventi škol) a mladí lidé po ukončení ústavní nebo ochranné výchovy (Evropská komise Evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení ). Podobně definoval osoby ohroţené zadluţeností či předluţeností také Vybíhal Václav ve své publikaci Slabikář finanční gramotnosti. Vybíhal (2011:52) definoval deset skupin ohroţených problémovým zadluţením nebo předluţením. Řadí sem: dlouhodobě nezaměstnaní, příslušníci etnických menšin, osoby se zdravotním postižením, osoby předlužené, migranti, 13

17 osoby s nízkou kvalifikací, osoby s různými druhy závislostí, osoby, pro které se stal život na sociálních dávkách běžným životním stylem, osoby, které žijí ve znevýhodněných oblastech s vysokou nezaměstnaností, děti, které žijí v ohrožených rodinách chudých, nefunkčních, mnohopočetných, s nezaměstnanými rodiči, a v rodinách, kde dochází k násilí (Vybíhal 2011: 52). Občanské sdruţení SPES působící v Olomouci řadí mezi ohroţené skupiny ještě zadluţené domácnosti (2007: 6). Fenomén zadluţování rodin můţeme spatřovat v naší společnosti od přelomu milénia. V roce 2000 klesly úrokové sazby na hodnoty, které pro občany začaly být velice přijatelné. Střední třída díky nim dosáhla i na hypotéky, na které do té doby nemohla dosáhnout (Smrčka 2007: 87). Skutečnou výši zadluţených českých domácností nelze ale spočítat, protoţe do oficiálních statistik se nezapočítává zadluţení domácností u nebankovních subjektů (Syrovátková a kol. 2008: 12). Občanské sdruţení SPES na základě svých zkušeností z praxe v roce 2007 vymezilo typy zadluţených domácností od nejméně zadluţených po úplně zadluţené. Mezi tyto rodiny patří (2007: 6): Rodina, která chce uzavřít úvěr Rodina, která splácí Rodina, která začíná mít problémy Rodina, která kličkuje Rodina, která krátkodobě nesplácí Rodina, která má před exekucí Rodina, která dlouhodobě nesplácí (podrobněji viz. příloha č. 1) 2.2 Příčiny zadluţenosti Rusnáková (2009: 28-29) v článku Jako sa nedarí paní Balhovej splácať dlžoby a prečo je výhodnější pracovať na čierno v odborném periodiku Sociální práce/sociálna práca, spatřuje společné rysy skupin ohroţených zadluţeností v několika faktorech. Zde řadí nízké vzdělání, nedostatečnou sociální oporu, spojení zadluţenosti a dalších problémů (špatná bytová situace, psychické poruchy, fyzický handicap 14

18 atd.) a tzv. pštrosí efekt. Tímto pojmem označuje autorka chování lidí, kdy řešení svého problému odkládají aţ do doby, kdy jim vše jiţ přeroste přes hlavu a oni si jiţ nejsou schopni sami pomoci. Dle Vybíhala (2011: 28-29) je jednou z nejčastějších příčin vzniku zadluţenosti či předluţenosti krizová situace v podobě ztráty, kvůli které se člověk dostane do tíţivé finanční situace. Krizová situace a ztráta můţe mít negativního, ale i pozitivního charakteru. Mezi pozitivní ztrátu uvádí autor jako jednu z moţných situací narození dítěte. Událost jakkoliv pro rodiče radostná, můţe znamenat velké finanční zatíţení z důvodu péče o dítě a sníţení či ztrátu jednoho z finančních příjmů rodičů. Mezi negativní ztráty řadí Vybíhal ztrátu zaměstnání; ztrátu partnera v podobě rozvodu nebo rozchodu; nehodu a její následky a nemoc. Z těţších ztrát zde řadí úmrtí ţivotního partnera, rodiče, dítěte nebo kohokoliv osobně významného pro daného jedince. Besedová (2014: 8) dále k příčinám zadluţování řadí sníţení příjmu; závazky osoby blízké, která nás zadluţí; situaci, kdy člověk někomu dělá ručitele; mimořádné výdaje spojené s chodem domácnosti; úvěry na bydlení; spotřebitelské úvěry; neplacení nájmu a energií souvisejících s provozem bydlení; neplacení poplatků daných zákonem (televize, stavba domu ); neplacení místních poplatků typu stočné, odpady; uloţené pokuty za přestupky a jiné. Ztráta zaměstnání a ztráta finančního příjmu jsou další příčinou zadluţenosti. Finanční nezávislost v dnešní společnosti znamená schopnost finančně zajistit rodinu, vhodné bydlení, moţnost seberealizace rozvíjením zájmů a koníčků a v neposlední řadě i určitý sociální status 2, ke kterému se váţe i vlastní sebepojetí a sebeúcta. Ztráta zaměstnání a s tím souvisejících veškerých jistot spojených s předešlým způsobem ţivota znamenají velice významný zásah do ţivota jedince. Ztráta ovlivní také jeho nejbliţší rodinu, ve které se časem mohou narušovat vnitřní vztahy a vzájemná komunikace. Pokud se ke změně vlastního sebepojetí kvůli statusu nezaměstnaného a nemoţnosti dostát role ţivitele rodiny přidruţí ještě ztráta podpory ze strany rodiny, psychické zvládání jedince můţe být narušené (Mareš 1999: 49-50). 2 Havlík (2005: 56-60) definuje sociální status jako místo na společenském žebříčku a Giddens (2005: 554) jako prestiž, kterou má určitá skupina v očích jiných členů společnosti. 15

19 Keller se ve své knize Nová sociální rizika a proč se jim nevyhneme věnuje vymezení nových sociálních rizik. Říká, ţe v naší společnosti má nezaměstnanost a tzv. pracující chudoba jiţ jinou podobu neţ dříve. Pracující chudoba znamená, ţe člověk je zaměstnaný, chodí do práce ale příjem, který za ni dostane, je tak nízký, ţe se kvůli němu dotyčný člověk a jeho rodina dostává pod hranici chudoby. Další změnou je dle něj i fakt, ţe míra vzdělání uţ nehraje velkou roli při posuzování toho, kdo je ohroţen nezaměstnaností. Kvalifikovaný a vzdělaný člověk nemůţe často sehnat práci, přestoţe má ukončené vysokoškolské vzdělání (Keller 2011: 40). Rozlišení dluhů podle způsobu vzniku se věnuje Syrovátková (2008: 60) v dopracovaném vydání broţury Člověka v tísni Dluhová problematika informační broţura. Shrnuje veškeré dluhy výše zmíněné do několika kategorií: 1. Dluhy vzniklé neplněním smluvních podmínek Syrovátková zde řadí například neplacení nájemného, nesplácení hypotečního úvěru nebo spotřebitelské smlouvy (Syrovátková 2010: 60). 2. Dluhy vzniklé neplněním povinností daných zákonem Nejčastěji se jedná o neplnění vyţivovací povinnosti k nezletilým dětem nebo ke zletilým dětem, které nejsou schopny se samy živit a soustavně se připravují na budoucí povolání. (Syrovátková 2010: 60). 3. Dluhy vzniklé neplacením pokut Nejčastějším případem jsou nezaplacené pokuty za jízdu na černo v městské hromadné dopravě (Syrovátková 2010: 60). 4. Dluhy vzniklé z ručení za půjčky 5. Dluhy vzniklé za trvání manţelství Jestliže není splácen sjednaný závazek, jenž vznikl za doby trvání manželství, je věřitel oprávněn vymáhat svoji pohledávku na manželovi/manželce, případně i na rozvedeném manželovi/manželce (Syrovátková 2010:60). V dnešní společnosti existuje mnoho způsobů půjčení si potřebných financí. Kromě vyuţití vlastních finančních zdrojů a zdrojů své rodiny a nejbliţšího okolí se podle Hrdinkové a Mati (2013: 49) z Člověka v tísni lidé obrací na tři různé finanční subjekty. Dělí je na bankovní společnosti, nebankovní společnosti a na rychlé půjčky poskytované rovněţ nebankovními společnostmi na bankovní společnosti, na nebankovní společnosti a na tzv. rychlé půjčky. 16

20 Bankovní společnosti Bankovní společnosti jsou na trhu mnohem delší dobu. Díky tomu jsou povaţovány za serióznější, proto se na ně obrací více lidí. Cílovou skupinou bankovních společností jsou tzv. nerizikoví klienti. Jedná se o ty fyzické či právnické osoby, které prokáţou tzv. bonitu (důvěryhodnost). Tím je myšlen převáţně předpoklad schopnosti bezproblémového splácení díky stabilnímu zaměstnání a schopnosti ručit (Hrdinková, Mati 2013: 49). Výhodou bankovních společností jsou relativně nízký úrok na jistině dluhu; nízké smluvní pokuty; větší transparentnost smluv a v nich napsaných podmínek; výše celkové RPSN 3 se pohybuje do cca 20 % dané jistiny; rozhodčí doloţka většinou není obsaţena ve smlouvě. Nevýhodou je nutnost prokázat svoji důvěryhodnost a dlouhá čekací doba pro poskytnutí financí od bankovního subjektu. Příklady nebankovních společností: Česká spořitelna, KB 4, GE Money Bank aj. (Hrdinková, Mati 2013: 49). Nebankovní společnosti Finanční společnosti, které nespadají pod dohled ČNB, se nazývají jako nebankovní společnosti. Cílovou skupinou jsou všichni klienti z řad rizikové i nerizikové společnosti. Tedy zaměstnaní i nezaměstnaní ţijící ze sociálních dávek (Člověk v tísni 2013: 49). Výhodou nebankovních společností je stále ještě relativně nízký (trochu vyšší neţ u nebankovních) úrok na jistině; RPSN se pohybuje kolem cca 35 %; největší výhodou je krátký časový usek, po který musí ţadatel čekat na peníze na ruku. Pro nebankovní společnosti je typická jejich méně komplikovaná byrokracie, větší flexibilita a niţší náklady na sluţby. Nevýhodou jsou však vysoké smluvní sankce; netransparentní smlouvy a v nich uvedené smluvní podmínky často obsahující rozhodčí poloţku a krátká doba pro moţnost přečtení smlouvy. Nejznámějším příkladem nebankovních společností jsou: Home Credit, ProfiCredit, Cetelem aj. (Hrdinková, Mati 2013: 49). Rychlé půjčky Posledním typem jsou společnosti nebankovní povahy známé jako půjčovatelé tzv. rychlých půjček. Cílem je časté profitování na cílové skupině rizikové společnosti. Výhodou jsou nízké sankce a transparentní podmínky. Stejně jako u bankovních 3 RPSN roční procentní sazba nákladů (viz. seznam zkratek) 4 KB Komerční banka (viz. seznam zkratek) 17

21 společností zde není rozhodčí doloţka. Peníze mají klienti k dispozici okamţitě. Nevýhodou jsou ale velmi vysoké úroky na jistině s celkovou RPSN dosahují někdy i 200 %. Nejznámější je Provident Financial, s. r. o. (Hrdinková, Mati 2013: 49). Období, kdy dluţník přestává splácet V ţivotě kaţdého člověka mohou nastat tíţivé ţivotní a finanční situace. To, jak se s nimi vypořádá, záleţí na více faktorech např. zda-li má sociální a finanční oporu ve svých blízkých, zkušenosti, aktuální psychické proţívání, schopnost adaptace na novou situaci a jiné (Paulík 2010: 133). Hrdinková a Mati (2013: 56) shrnují celý proces zadluţení ve své Metodice dluhového poradenství do osmi fází. Na začátku je dle nich dluh, který vznikne podepsáním smlouvy (půjčka, úvěr). Ve druhé fázi dochází k prodlení plateb. Dluţník přestane řádně platit nebo se zpozdí s posíláním plateb. V další třetí fázi dluţník dostává v návaznosti na prodlení plateb upomínky od věřitele. Výzva je poslední moţnou upomínkou od věřitele. Tím dává poslední moţnost dluţníkovi splatit jeho pohledávku nebo začít kontaktovat věřitele. V páté fázi věřiteli dochází trpělivost a odstupuje od smlouvy. V tuto chvíli poţaduje věřitel po dluţníkovi celou částku dluhu naráz. Následně můţe věřitel předat dluh inkasní společnosti, která bude celou situaci řešit za něj. V sedmé fázi se dluh dostává jiţ do soudního řízení či rozhodčího řízení. V poslední fázi se dluh pravomocně vymáhá pomocí exekuce. Období, kdy dluţník uţ není schopen dostát svým závazkům, předchází dlouhé období pravidelného splácení. Toto deklaruje i kasuistika autentické výpovědi člověka, který se díky svému zadluţení dostal na dva roky do vězení, který ve své metodice uveřejnil Člověk v tísni Tento popis přechodu od pouhé, relativně neškodné zadluţenosti aţ k negativnímu předluţení, charakterizuje téměř většinu dluţníků a období narůstající platební neschopnosti. (Člověk v tísni 2007: 50). Muţ dluţník popisuje celý proces od prvních dnů, kdy začal řešit svoji problematickou finanční situaci. Splácení zpočátku probíhalo bez problémů do okamţiku, kdy kvůli nečekaným výdajům v domácnosti nebyl schopen zaplatit měsíční splátku. V přesvědčení, ţe se nic neděje a ţe můţe splátku poslat příští měsíc, svoji situaci neřešil. Příští měsíc byla jeho finanční situace stejná. Postupně začaly chodit první upomínky, na které nereagoval v přesvědčování sebe sama, ţe se situace sama vyřeší v blízké budoucnosti. Aţ po několika upomínkách a dopisech si připustil váţnost 18

22 situace. Finanční prostředky z vlastních zdrojů jiţ neměl, proto se obrátil na finanční subjekty a sjednal si půjčku, kterou splatil tu první. Finanční obnos na splacení druhé půjčky uţ ale nesehnal a věřitelům postupně docházela trpělivost. Dalším krokem muţe bylo obrácení se na nebankovní subjekty (Člověk v tísni 2007: 50-53). Podle Občanského sdruţení SPES (2007: 4) je zadluţenost do jisté míry v pořádku a je normálním jevem ve společnosti. Problém ale nastane v okamţiku, kdy domácnost jiţ není schopna své finanční závazky plnit. Ze zadluţení se stává problémovější zadluţení či předluţení (Smrčka 2010: 401). Tato doba je charakteristická i tzv. půjčkami na půjčku, které slouţí jako neúspěšné snahy překlenout krizovou situaci (Syrový 2011: 17). 19

23 3 DŮSLEDKY A DOPADY ZADLUŢENOSTI V předchozích kapitolách jsem popsala, jakým způsobem se můţe člověk dostat do nepříjemné finanční situace. Tento proces je zdlouhavý a nese s sebou celou řadu aspektů. Důsledky a dopady zadluţenosti zasahují do celého ţivota jedince i jeho rodiny. V této kapitole popíši na příkladu mnou vymyšleného příběhu důsledky zadluţení z pohledu sociálně-ekonomických, psychických a zdravotních změn, ke kterým zařadím i moţnost vzniku sociálně patologických jevů. Tento příklad zde zařazuji pro lepší představu čtenáře a procesu zadluţenosti aţ do moţných důsledků zadluţenosti. V části sociálně ekonomický dopad zadluţenosti se věnuji popisu sociálně ekonomických dopadů v časové posloupnosti, jak je popsal Vránek ve své diplomové práci. Zmíním i ztrátu sociální opory, proţívání situace nejbliţšími členy dluţníka, sníţení finančního příjmu aţ po ohroţení jedince exekucí. V psychickém a zdravotním dopadu popíši propojení psychického proţívání a dluhové situace, znovu zmíním moţnost ztráty sociální opory a krátce představím projev vlivu stresového stavu na zdravotním stavu zadluţených lidí. Určitá míra zadluţenosti je v naší společnosti normálním jevem (SPES 2007: 4). Narůstající neschopnost dostát svým finančním závazkům a v mnoha případech i postupný přechod do předluţenosti znamenají pro jedince velké mnoţství změn v celém jeho dosavadním ţivotě. Náročná psychická zátěţ spojená s neustálou hrozbou následků plynoucích z neplacení, zasahuje do osobního i profesního ţivota daného jedince a dokonce ovlivňuje i celé jeho okolí. Přesná podoba následků zadluţenosti záleţí na aktuální míře zadluţenosti, ve které se jedinec nachází (Balabán 2009). Chronologický průběh dopadů a důsledků zadluţení uvedu na imaginárním příběhu mladé rodiny, který jsem vymyslela pro lepší představu čtenáře o moţných dopadech zadluţenosti na jedince a jeho nejbliţší: Mladí manţelé s dvěma dětmi ţijí v panelovém domě s dalšími dvaceti nájemníky. Manţel buduje slibnou kariéru, finančně zabezpečuje rodinu, zvládá splácet hypotéku na byt a leasing na auto, které potřebuje kvůli dojíţdění za prací. Je společensky uznávaný mezi svými kolegy na pracovišti i mezi svými přáteli Manţelka je na rodičovské dovolené, stará se o domácnost. Manţel ale jednou kvůli riskantní jízdě způsobí autonehodu, kdy zraní druhého účastníka nehody. 20

24 Musí zaplatit odpovědnost za způsobenou škodu a ještě musí zaplatit pojišťovně za léčbu zraněného. Auto je zničené, na opravu jiţ nejsou v rodinném rozpočtu peníze. Do práce se musí tedy dopravovat komplikovanými dopravními spoji, kvůli kterým často přichází pozdě do práce. Nějakou dobu situaci zvládá, splácí následky autonehody Následně kvůli rušení podniku, kde pracuje, ztratí práci a je nezaměstnaný. Jeho příjem v rodinném rozpočtu velice chybí. Rodina, aby zvládla splatit své finanční závazky, musí velice omezit svůj ţivotní styl. Muţ se zdává svých koníčků. Nese velice traumaticky nutnost registrovat se na úřadě práce. Dlouhou dobu nemůţe sehnat novou práci, proto začíná pracovat na černo jako pomocný dělník na stavbě u kamaráda. Příjem ale nestačí a on postupně není schopen splácet své dluhy. S manţelkou se o situaci bavit nechce, má totiţ pocit, ţe ji jako ţivitel rodiny zklamal. S přáteli se nestýká, protoţe se před nimi stydí. Je neustále vyčerpaný z namáhavé práce na stavbě, díky které netráví dostatek času se svými dětmi. S manţelkou se kvůli tomu hádá. Do toho přicházejí první upomínky. Proto muţ vyuţije sluţeb nebankovní společnosti a půjčí si na splacení předchozích půjček. Dostává se do dluhové spirály. Z neustálého stresu se mu horší vlastní vnímání situace, je v krizi přestává si věřit, ţe situaci zvládne a proto chytá po sklence alkoholu. 3.1 Sociálně-ekonomický dopad zadluţenosti Vránek (2011: 29) popisuje ve své diplomové práci posloupnost ekonomického a sociálního dopadu zadluţenosti na dluţníka: Na začátku kaţdého zadluţení bývá určitá individuální krize. V závislosti na ní potom navazují první důsledky. Pokud člověk utrpí velkou ztrátu například v podobě úmrtí ţivotního partnera, prvotní reakcí bude ţal a psychické vyrovnávání se se ztrátou. V případě dlouhodobého špatného psychického stavu souvisejícího s prodělanou ztrátou nebo s jinými důvody se přidávají druhotné problémy jako ztráta zaměstnání, ztráta finančních příjmů, ohroţení stabilního bydlení a jiné. První dopad na ţivot zadluţeného jedince či domácnosti v návaznosti na omezení finančních příjmů souvisí se sníţením ţivotního standardu. Dluţník se snaţí ušetřit na věcech či událostech, bez kterých je schopen se obejít aniţ by ho to více trápilo např. na dovolených, na kulturním ţivotě a na jiných společenských událostech. V případě, ţe sníţení ţivotního standardu nepřineslo výrazné ušetření finančních prostředků, dluţník omezí výdaje na aktivity spojené s jeho vlastní zálibou a s běţným fungováním ve společnosti. Plánuje s větší důrazností nákupy; dopravuje se na kole do práce; přestěhuje se do bytu s niţším nájmem; 21

25 prodá část majetku. Pokud to jiţ nestačí, obrací se na zdroje svých blízkých či na finanční instituce nabízející finanční produkty (Vránek 2011: 29). Finanční moţnosti půjčení si od příbuzných či známých jsou jiţ vyčerpané a dluţník je kvůli tomu jiţ po termínu splatnosti. Finanční příjmy začínají citelně chybět a dluţník se snaţí různými prostředky je navýšit například opětovným půjčením si na splacení předchozí půjčky. Dluţník se postupně dostává do dluhové pasti (Balabán 2009: 355). Neplnění závazků ve většině případů končí exekucí, v jejímž důsledku žijí lidé na hranici životního minima, přicházejí o své věci i bydlení. Finanční problémy v mnoha případech narušují rodinné vztahy, vedou k zániku manželství, což se může v konečném výsledku odrazit na fyzickém i psychickém stavu dlužníka (Šebková, 2010: 71). Často právě ztráta sociální opory rodiny a blízkých je pro mnohé zadluţené zlomovým bodem: situaci zvládnou nebo ne. Samotná opora rodin a domácností souvisí se odolností rodiny zvládat stresové a krizové situace. Krizový stav narušuje organizaci, rovnováhu interpersonálních vztahů a optimistický pohled na zvládání situace (Paulík 2010: 134 podle McCubbin). Dluhy jsou příčinou neshod mezi členy rodiny a převáţně mezi partnery. Hádky a problémové konflikty jsou častou příčinou, proč se vztah partnerů rozpadne a většinou ten, který dluhovou situaci nezavinil, ze vztahu odejde. Velice negativně vnímají zadluţenost domácnosti s dětmi. Zadluţení rodiče přenášejí svoji frustraci na děti; z důvodů finanční tísně jim nemohou dopřát adekvátní věci denní potřeby (chybí často vyváţená strava, oblečení, proplacení nákladů spojených se vzděláním dětí ). Rodiče trpí pocitem viny. Myslí si to, ţe svým dětem nedokáţou nabídnout šťastný domov a dostatečné materiální zázemí (Šebková, 2010: 71). Z ekonomických následků zadluţenosti řadíme nízké finanční příjmy a z nich plynoucí problémy. Mnoho dluţníků často při změně finančních poměrů v rodině nekontaktuje věřitele. V případě okamţitého kontaktování věřitelů existuje reálná šance se s věřiteli domluvit na dočasných nových podmínkách splácení. Kdyţ klient dostatečně vysvětlí své důvody platební neschopnosti, mnohé finanční instituce jsou ochotné se splátkami počkat. Bez potřebné komunikace ale banka povaţuje nesplácení jako porušení smluvních podmínek, se kterými souvisí vznik sankcí z prodlení a zahájení vymáhání dluhu právní cestou (Syrovátková a kol. 2008: 39 40). 22

26 Dalším ekonomickým důsledkem zadluţenosti je exekuce. Institut soudních exekucí existuje v České republice od roku Tehdy byl vládou přijat zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti. S tímto zákonem přichází i role soudního exekutora, který má rozsáhlé pravomoci pověřené státem k vykonávání exekutorské činnosti. Aby mohla být provedena exekuce, musí existovat exekuční titul. V tomto exekučním titulu je jasně stanoveno, kdo je povinný (dluţník) a kdo oprávněný (věřitel). Tímto titulem můţe být: rozhodnutí soudu nebo rozhodčí nález; exekutorský nebo notářský zápis, kterým se svoluje k jeho vykonatelnosti; rozhodnutí orgánu státní správy nebo územní samosprávy; rozhodnutí na základě výkazů nedoplatků na nemocenském a sociálním pojištění. Po podání návrhu oprávněného rozhoduje o nařízení exekuce do patnácti dní soud. (Syrovátková a kol. 2008: 39 40). Občanské sdruţení SPES ve své publikaci Formy pomoci předluţeným občanům říká, ţe po doručení o nařízení exekuce vydává exekutor exekuční příkaz, na jehoţ základě má oprávnění provést exekuci podle některého ze způsobů uvedených v zákoně. Na základě tohoto exekučního příkazu můţe exekutor zabavovat povinnému jeho majetek (nejčastěji movitý majetek v domě povinného). Tento majetek exekutor označí a následně sepíše protokol. Označené věci jdou dále do draţby. Exekuce probíhá aţ do okamţiku, kdy je vše vymoţeno nebo v okamţiku, kdy soud nařízenou exekuci pravomocně zruší, nebo povinný zemře, zanikne v případě právnické osoby nebo se dostane do institutu osobního bankrotu (SPES, 2007, s. 27). Další dopad zadluţenosti, tedy nepříznivá sociální situace, můţe mít souvislost se vznikem sociálního vyloučení dluţníka či celé domácnosti. Sociálně nepříznivá situace je zmiňována často v souvislosti s jedním z nejvíce negativních důsledků zadluţenosti. Sociální vyloučení vzniká v krajních případech. Za jednu z mnoha příčit sociálního vyloučení i Ministerstvo vnitra České republiky ve svém dokumentu Identifikace zásadních problémů v oblasti sociálního vyloučení identifikovalo právě předluţení (Ministerstvo vnitra České republiky - Identifikace zásadních problémů.). Další autor Balabán (2011: 51) spatřuje také v předluţení jeden z významných faktorů způsobujících sociální vyloučení sociálně znevýhodněných jedinců či sociálně znevýhodněných skupin obyvatelstva z běţného ţivota společnosti. Matoušek označil za sociální vyloučení komplexně podmíněnou nedostatečnou účast jednotlivce, skupiny nebo místního společenství na ţivotě celé společnosti, resp. 23

27 nedostatečný přístup ke společenským institucím zajišťujícím vzdělání, zdraví, ochranu a základní blahobyt. (Matoušek 2008: 205). Ministerstvo vnitra uvádí v souvislosti s předluţeností, která můţe být jednou z mnoha příčin sociálního vyloučení, ţe zadluţováním a rozpadem sociálně slabých zadluţených rodin vznikají ve společnosti další návazné problémy. Vzrůstající kriminalita, zvyšující se náklady na náhradní rodinnou péči dětí odebraných se sociálně slabých rodin, nelegální práce, bezdomovectví a mnoho dalších by měli být bezesporu jednou z priorit státní politiky (Ministerstvo vnitra České republiky - Identifikace zásadních problémů ). Pro zadluţeného jedince znamená sociální vyloučení ţivot v chudobě bez moţnosti přiměřeného bydlení, bez účasti na trhu práce a ve společnosti jako plnoprávní jedinci, bez dostatečného finančního i nemateriálního zázemí. Ţivot v chudobě tedy znamená často izolaci nebo ţivot ve skupině podobných lidí pohybujících se na okraji společnosti (Matoušek 2008: 205). 3.2 Psychický a zdravotní dopad zadluţenosti Problémová finanční situace dluţníka ovlivňuje celou jeho osobnost. Psychické proţívání tíţivé situace můţe mít u zadluţeného jedince velký vliv na samotné řešení zadluţenosti. Zadluţenost je povaţována za velkou zátěţovou situaci spojenou s psychickou zátěţí pro dluţníka. Stres, deprivace a krize můţou být psychickým dopadem zadluţenosti na jedince (Čáp, Čechová, Rozsypalová 1992: 60). Propojení psychického proţívání a dluhové situace nabízí v odborném periodiku Psychologie Dnes paní Koucká. V článku Dluţíš, dluţím, dluţíme říká, ţe konfrontace s povinností splácet závazky lidem záhy působí psychický diskomfort, a proto se ji snaží vytěsnit či popřít. Snaha o zbavení se dluhů může zahrnovat jak impulzivní jednání na jedné straně, tak depresivní stavy na straně druhé. v náhlém hnutí mysli se dlužník rozhodne, že zkusí peníze vyhrát a může začít sázet. Depresivní stavy naopak oslabují schopnost peníze vydělat prací a brzdí jedince v pokusech podnikat některé aktivity vedoucí ke snížení dlužných částek. Průvodními symptomy depresivních stavů jsou: úzkosti, ztráta radosti a potěšení, ztráta zájmů, podrážděnost, neschopnost soustředit se, pocity viny a ztráty smyslu života. (Koucká, 2007, č. 2). 24

28 Finanční potíţe a propojení s psychologickým proţíváním dané situace záleţí na době a aktuálním stavu problémové situace. Důleţitým aspektem při zvládání dluhové situace jedincem je i sociální opora ze strany jeho rodiny a nejbliţších, která je povaţována za relativně účinný faktor při redukci stresu plynoucího z tíţivé situace. Ztráta sociální opory můţe mít velký dopad na jedince. Význam sociální opory dle odborníků spočívá v přesvědčení o blízkosti a dostupnosti pomoci a porozumění od lidí v okolí, jednak v reálné existenci této pomoci (Paulík 2010: 23-24). Sociální opora se projevuje v různých úrovních. Jedná se o mikroúroveň, přes meziúroveň aţ k makroúrovni. Mikroúroveň sociální opory se nachází mezi dluţníkem a jeho nejbliţšími lidmi (rodina, manţel/ka, partner/ka). Mezzoúroveň sociální opory zahrnuje širší sociální sítě mezi členy určitých skupin širší rodina, přátele, komunita, pracovní tým a jiné) Makroúroveň se projevuje ve spojitosti s celospolečenskou formou pomoci potřebným jedincům (vyuţití sociálního zabezpečení a státní sociální podpory) (Křivohlavý 2001: 95; Kebza 2000: 153). Zadluţenost je pro mnohé dluţníky stavem vysoké psychické zátěţe, kdy je ohroţena a ovlivněna celá jejich vlastní existence. V případě dlouhodobé a intenzivní zátěţe se jako vedlejší jev objevuje stres způsobený velkým strachem a obavou o vlastní existenci a budoucnost, který můţe ovlivnit zdravotní stav dluţníka (Sutton 2010: 25). Křivohlavý (1994: 10) definuje stres jako vnitřní stav člověka, který je buď přímo něčím ohrožen, nebo takové ohrožení čeká a přitom se domnívá, že jeho obrana proti nepříznivým vlivům není dostatečně silná. Tento stres a úzkost jsou příčinou mnoha zdravotních problémů a nemocí, kterými se projevuje stresový stav, který můţe nabýt časem i psychosomatické podoby. Příznaky a projevy stresového stavu se dle Mayerové (1997: 58-59) rozdělují na: poruchy fyziologické (bušení srdce, bolesti břicha, plynatost, průjem, migrény, bolesti hlavy, nadměrné pocení, nechutenství) poruchy emocionální (porucha pozornosti, prudké a rychlé střídání nálad, starosti, snění, únava, úzkost, podráţděnost) poruchy chování (naříkání, nezodpovědnost či neřešení situace, nespavost, poruchy příjmu potravy, konzumace alkoholických a jiných omamných látek, nízké pracovní výkony) 25

29 Pod vlivem stresového stavu můţe u zadluţeného jedince dojít i k vzniku sociálně patologických jevů, mezi které řadí odborníci látkové závislosti (drogy, kouření, alkoholismus, narkotické analgetika, psychostimulancie, sedativa, halucinogeny a jiné) a nelátkové závislosti (závislost na internetu, na počítačových hrách, na televizi a na mobilních telefonech; závislost na nakupování; gamblerství a jiné) (Pokorný, Telcová, Tomko 2003: ). 26

30 4 MOŢNÉ ZPŮSOBY ŘEŠENÍ DLUHOVÉ SITUACE V této kapitole se budu věnovat moţnostem, které se nabízejí zadluţenému klientovi v řešení jeho situace. Popíšu zde moţnosti v rámci sociálního poradenství, ve kterém vysvětlím pojmy jako základní sociální poradenství, odborné sociální poradenství a zmíním i dluhové poradenství. Uvedu několik typů sociálních sluţeb, kde můţe klient nalézt pomoc a instituce zabývající se dluhovou problematikou. Pro konkrétní moţné způsoby řešení dluhové situace představím i dvě doporučení odborníků z praxe, kteří v rámci metodiky a manuálu přednesly základní návody pro moţné řešení zadluţenosti. Dluţník přichází většinou ţádat o pomoc často aţ v průběhu celého procesu zadluţení v okamţiku, kdy uţ nezvládá sám situaci řešit a je zoufalý z následků své zadluţenosti. V těchto případech dluţník většinou vyhledá pomoc expertního poradce převáţně v místě nebo v okolí svého bydliště. Tato snaha o hledání cesty ven je chaotická a velice individuální, protoţe neexistuje ţádný přesný manuál na vyřešení takové situace. Důleţitou roli zde hraje dobré poradenství, trpělivost a hlavně snaha zadluţeného o změnu a odhodlání vydrţet. Dle odborníků záleţí také na sociální a finanční opoře, kterou zadluţený pociťuje ve své rodině či v nejbliţším okolí. Odborníci dále spatřují jako důleţité pro vyřešení dluhové situace i zkušenosti dluţníka, aktuální psychické proţívání, schopnost adaptace na novou tíţivou situaci (Paulík 2010:133). Dluţník, poradce či sociální pracovník si musí uvědomit, ţe v případě špatného psychického proţívání situace dluţníkem, se můţe řešení zadluţenosti zkomplikovat. Psychické vnímání situace jako velice silného ohroţení existence dluţníka přináší velký problém při zdlouhavém řešení zadluţenosti právní cestou. Mnoho klientů se dostalo do zadluţení kvůli ztrátě. Časté dlouhé psychické problémy zneschopňují klienta v kaţdodenním běţném ţivotě, protoţe není schopen si udrţet pracovní návyky a schopnosti; vydrţet tlak při konfliktech vzniklých na pracovišti; ustát problémy v rodině či ve vztahu a jiné (Sutton 2010: 25). 27

31 4.1 Poradenství sociální Poradenství je všestranná činnost, kterou v dnešní době vyuţívají všechny pomáhající profese. Vyškolené poradce lze nalézt ve vzdělávacích institucích (střední, vysoké školy, další vzdělávací organizace), v armádě, ve věznicích, v zařízeních a klinikách psychiatrické péče, v podnikovém sektoru, v ziskovém a neziskovém sektoru, v institucích a sdruţeních dalších komunitách (Matoušek 2008:83). Schneiderová (2008: 21-22) rozlišuje poradenství na tzv. laickou pomoc/poradenství a na pomoc prestiţní a na odborné poradenství. Laickým poradenstvím označuje poskytnutí pomoci v obtíţných situacích v přirozeném nejuţším a nejbliţším sociálním prostředím (rodina, rodiče, partneři, manţelé, přátelé, spolupracovníci aj.). Pomoc prestiţní označuje chování člověka, kdy si sám vybírá informace k řešení svého problému z médií, institucí či lidí, které povaţuje za kompetentní v otázkách řešení jeho problému. Odborné poradenství znamená přímou odbornou pomoc prostřednictvím odborné institucionalizované pomoci. Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách se v 37 zabývá úpravou základního a odborného sociálního poradenství. Základní sociální poradenství dle tohoto zákona poskytuje informace o nárocích, sluţbách a moţnostech, které mohou vyřešit nebo zmírnit obtíţnou situaci člověk. Základní sociální poradenství je bezplatné a poskytuje ho kaţdá sociální sluţba. Tyto sluţby poskytnou zadluţenému klientovi potřebné informace, které přispějí k řešení jeho nepříznivé sociální situace. Cílem rozvinutého sociálního poradenství je poskytovat informace co nejblíţe bydlišti nebo pracovišti, příp. zařízení, v němţ se člověk nachází. Součástí základního poradenství je i zprostředkování další potřebné odborné pomoci (Zákon o sociálních sluţbách 37). Odborné sociální poradenství je primárně poskytováno se zaměřením na potřeby cílových skupin v zákoně daných sociálních sluţeb. Dluţník můţe vyuţít sluţeb občanských poraden, dluhových poraden, manţelských a rodinných poraden, poraden pro seniory atd. mezi hlavní činnosti odborného sociální poradenství patří zprostředkování společenského kontaktu, zprostředkování případných navazujících sluţeb; sociálně terapeutické činnosti ve smyslu poradenství v oblastech, kde klient cítí nedostatky; pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí. (Zákon o sociálních sluţbách 37). 28