Individuální vzdělávání

Transkript

1 Jabok - Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická Absolventská práce Martina Wagnerová Individuální vzdělávání Katedra sociální pedagogiky Vedoucí práce: Mgr. Marie Ortová Praha

2 Prohlášení: 1. Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci Individuální vzdělávání zpracovala samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok. V Praze, 2. května 2012 Martina Wagnerová Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora-neužívejte dílo komerčně-nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA. 2

3 Anotace WAGNEROVÁ, Martina. Individuální vzdělávání. Praha: JABOK Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická, Absolventská práce. Absolventská práce se zabývá individuálním vzděláváním. Cílem práce je popsat tento druh vzdělávání a zaměřit se na jeho sociální aspekty. Pro lepší pochopení daného tématu je zpočátku vymezen pojem individuální vzdělávání a popsána jeho historie. První část se věnuje teoretickým informacím, druhá část popisuje individuální vzdělávání z praktického hlediska, a poslední část se věnuje socializaci dítěte v individuálním vzdělávání, kde se prolíná teorie s praxí. Cílem práce je podat zajímavé a podstatné informace o jedné z alternativních forem vzdělávání, která má v České republice poměrně krátkou historii. Klíčová slova: individuální vzdělávání, domácí vzdělávání, domácí škola, socializace, sociální aspekty, rodina,vrstevník. 3

4 Die Annotation Wagnerová, Martina. Individuelle Bildung. Praha: JABOK die Akademie für Sozialpädagogik und Theologie, Abschlussarbeit. Die Abschlussarbeit beschäftigt sich mit der individuellen Bildung. Das Ziel ist, diese Art von Bildung zu beschreiben und sich auf ihre sozialen Aspekte zu konzentrieren. Zum besseren Verständnis ist anfangs der Terminus individuelle Bildung und ihre Geschichte erklärt. Der Erste Teil spricht über die theoretischen Informationen, der zweite Teil charakterisiert individuelle Bildung von einem praktischen Gesichtspunkt, und der letzte Teil spricht über Sozialisation des Kindes in der individuellen Bildung, wo sich die Theorie und Praxis überschneiden. Das Ziel der Arbeit ist, interessante und bedeutsame Informationen über eine alternative Form in der Bildung zu beschreiben, die in der Tschechischen Republik relativ kurze Historie hat. Schlüsselwörter: individuelle Bildung, Hausunterricht, Hausschule, Sozialisierung, soziale Aspekte, Familie, Altersgenosse 4

5 Poděkování Nyní bych ráda poděkovala paní Mgr. Marii Ortové za odborné vedení absolventské práce a podnětné připomínky. Dále děkuji Hance Vernerové, Zuzaně Nehasilové a Samuele Chloubové, které mi skrze rozhovory zprostředkovaly své osobní zkušenosti. Závěrem také děkuji své rodině, která mě podporovala během celých studií. 5

6 Obsah SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK... 7 ÚVOD POJEM INDIVIDUÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ VÝVOJ VYUČOVÁNÍ POČÁTKY INDIVIDUÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Impulz pro vznik domácí školy a její rozšíření ve světě Domácí vzdělávání v České republice Individuální vzdělávání a MŠMT Individuální vzdělávání a mezinárodní dokumenty INDIVIDUÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ V PRAXI ROZHODNUTÍ PRO INDIVIDUÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Kdy a jak začít MOTIVACE VÝUKA SE SPECIFICKÝMI METODAMI SOCIÁLNÍ HLEDISKO INDIVIDUÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ SOCIALIZACE PODSTATA RODINY ROLE VRSTEVNÍKŮ JAK PROBÍHÁ SOCIALIZACE V RÁMCI INDIVIDUÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ PŘÍLOHY

7 Seznam použitých zkratek HSLDA - Home School Legal Defense Association (Ochranná společnost zákonného domácího vzdělávání) ADV Asociace pro domácí vzdělávání MŠMT Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy 7

8 Úvod Tato absolventská práce se bude věnovat individuálnímu vzdělávání a jejím cílem bude v první řadě popsat tento druh alternativního vzdělávání, a poté se bude zaměřovat na jeho sociální aspekty. Konkrétně na to, co můţe být pro dítě mladšího školního věku důleţité z hlediska sociálních vztahů a proč mnoho rodičů doma vzdělávaných dětí zastává individuální vzdělávání právě z důvodu přirozené socializace. Důvodem volby tématu je to, ţe mám ve svém okolí několik přátel, kteří vzdělávají nebo byli sami vzděláváni v domácím prostředí. S několika z nich jsem jiţ delší dobu v kontaktu, a tak jsem měla a stále mám moţnost z nezaujaté pozice pozorovat jejich vývoj a jejich mnohá nadání. Vzhledem k tomu, ţe je v České republice individuální vzdělávání stále ještě v počátcích a široká veřejnost je přece jen informována spíše sporadicky, rozhodla jsem se o tento typ vzdělávání blíţe zajímat. Rodiče totiţ často automaticky operují s faktem, ţe jejich dítě musí v šesti letech nastoupit na základní školu, kde mu budou vštěpovány znalosti a dovednosti, a o jiných alternativních moţnostech ani neuvaţují. Ovšem myslím, ţe mnoho z nás se moţná nikdy zvlášť do hloubky o individuální vzdělávání nezajímalo, a tak bych chtěla přinést poznatky týkající se této alternativy školní docházky, která má řadu zastánců, ale samozřejmě také odpůrců. Osobně jsem měla také moţnost načerpat praktické zkušenosti díky měsíční praxi, kterou jsem absolvovala ve dvou rodinách, kde byly děti vzdělávány v domácím prostředí. Díky tomu mě téma zaujalo ještě více a rozhodla jsem se mu věnovat i v absolventské práci. V textu chci především podat podstatné informace o individuálním vzdělávání a blíţe se zajímat o diskutované téma, týkající se socializace doma vzdělávaného ţáka. Proto budu popisovat vývoj, zákonné ukotvení, specifika a důleţité prvky individuálního vzdělávání a dále také sociální potřeby dítěte, roli vrstevníků a dospělých během jeho vývoje a dospívání. K tomu budu vyuţívat dostupnou literaturu, odborné práce a články, české i zahraniční webové stránky. Součástí budou také informace od rodičů, kteří vzdělávají nebo vzdělávali své děti doma a od mladých lidí, kteří sami individuálním vzděláváním prošli. Tyto 8

9 informace budou získány na základě rozhovorů a budou se týkat konkrétně sociálních aspektů domácího vzdělávání. Práce obsahuje teoretickou část, která se týká především historického a zákonného ukotvení. V dalších částech se jiţ prolíná teorie s praxí a jsou zde vyuţity rozhovory a mé praktické zkušenosti, získané na základě pozorování nebo osobního kontaktu během práce s dětmi v individuálním vzdělávání. 9

10 1 Pojem individuální vzdělávání Pro pochopení daného tématu je podstatné vědět, co se skrývá za konkrétním pojmem, proto bude v následujícím textu vymezen pojem individuální vzdělávání, který bude provázet celou absolventskou práci. Individuální vzdělávání jako celek zastřešuje Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy. V zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), jak vyplývá z pozdějších změn, je termín definován jako vzdělávání, které se neuskutečňuje pravidelnou školní docházkou, nýbrţ alternativní formou výuky, která je v České republice stále v poměrně malém zastoupení a v začátcích. Zákon také klade podmínky pro takto vzdělávané děti a především pro jejich rodiče/ vychovatele/ domácí učitele a institut, který vzdělávání podporuje a kontroluje. Hlavní odpovědnost má ředitel školy, kterou byl ţák přijat. Ředitel rozhoduje o tom, zda je vhodné, aby byl ţák vyučován individuálně v domácí škole, zároveň dohlíţí na průběh vzdělávání a přezkoušení. 1 Tedy hlavními činiteli, kteří se podílí na individuálním vzdělávání jsou dítě-ţák, jeho rodič-pedagog, vedení školy a také ministerstvo. Ovšem stěţejní je to, ţe rodič přebírá veškerou odpovědnost za vzdělávání a rozvoj svého dítěte. Ve Velké Británii nebo Spojených státech se pro tento typ vzdělávání pouţívají výrazy home education nebo home schooling. V České republice se pouţívají neoficiální termíny domácí škola nebo domácí vzdělávání. Tyto výrazy vystihují pojem individuální vzdělávání definovaný ve školském zákoně, proto se budou vyskytovat i v následujícím textu. Individuální vzdělávání tedy zastřešuje vzdělávání dětí v domácím prostředí. V prostředí, které jim je blízké a známé, cítí se v něm bezpečně. Zásadní rozdíl spočívá v tom, ţe roli učitele, kterého známe z běţných škol, přebírá rodič nebo rodičem pověřená osoba, kterou můţe být například vychovatel, pedagog, speciální pedagog apod. V naprosté většině případů jsou v roli pedagogů matky, ale na vzdělávání se můţe záměrně i nezáměrně podílet celá rodina. Pro dítě se stává pokoj třídou, ve které čerpá nové informace a dovednosti a nevztahuje se na něj 1 MŠMT, Školský zákon 10

11 podmínka dennodenní docházky do základní školy. Tato forma vzdělávání se dá zařadit mezi alternativní školy. Zenke Schaub uvádí ve své publikaci ( Wörterbuch Pedagogik ) vymezení pojmu alternativní škola. Tato škola vznikla z nesouhlasu rodin s pedagogickými přístupy na veřejných školách a z rozdílných postojů těchto vzdělávacích institucí a samotných rodičů. Podle Schauba je to škola, která se alespoň z části odlišuje od klasických učebních osnov a forem vyučování na státních školách. Důraz se klade především na větší spolupráci s rodiči. Většinou alternativní školy zřizují neveřejné sektory, ale není to podmínkou. 2 Ze stejného důvodu také začala vznikat domácí škola ve Spojených státech, ale v dnešní době není jediným důvodem pro volbu alternativního typu výuky pouze nespokojenost s veřejnými školami, rodiče uvádí mnoho důvodů a individuální vzdělávání můţe být pouze přechodným řešením aktuální situace. Individuální vzdělávání je tedy jistou alternativou povinné školní docházky a spadá pod správu veřejných škol, které jsou na tento typ vzdělávání připraveny a přistoupily na něj pod záštitou Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy. 2 Vývoj vyučování V předchozí kapitole byl vysvětlen pojem individuální vzdělávání, který ještě není svým významem zcela ukotven v povědomí české společnosti a mnohem více se nahrazuje lidovějším výrazem domácí škola. Pokud nyní chápeme, co znamená základní téma, které bude provázet celou absolventskou práci, v dnešní kultuře, je nyní moţné nahlédnout do někdy opomíjené historie, která má význam pro pedagogiku jako takovou, ale především poukazuje na podobné vzorce učení, které se vyuţívají v individuálním vzdělávání. Výuka totiţ sahá hluboko do historie. Ať člověk chtěl nebo nechtěl, vţdy byl svým způsobem vychováván a vyučován. Mnohdy si to ani sám neuvědomoval a tak tomu je vlastně dodnes. Dítě je formováno uţ ve své rodině a je na ní závislé. První výchovné prvky aplikuje na dítě rodič, širší rodina, okolí a prostředí, ve kterém se dítě pohybuje, a ve kterém vyrůstá. Uţ na počátku se tedy dítě neustále učí a toto učení je intenzivní a většinou záměrné, protoţe rodič chce své dítě 2 J. Průcha, str

12 varovat, pomáhat mu, učit ho nové věci, které bude ve svém ţivotě potřebovat. Ale nejen to. Historie nabízí pohled do skutečného pedagogického pozadí, které se můţe jevit jako zdánlivě bezvýznamné, ale pouze vývojem se mohla naše společnost dostat na dnešní úroveň školství. Jen díky pohledu do minulosti se máme na co odvolávat, můţeme lépe argumentovat a orientovat v dané problematice. Školství se snaţí o rozvoj, ale často dochází ke kroku zpět. Některé tyto kroky mohou vést ke znevýhodnění a do budoucna páchají škody. Některé kroky ovšem vedou ke zkvalitnění nebo rozšíření moţností. U většiny rozhodnutí hraje velkou roli čas, a plody těchto rozhodnutí jsou vidět aţ později. Historie pedagogiky je poměrně dlouhá a školství prošlo mnoha reformami, kterými se můţe inspirovat i školství dnešní. Individuální vzdělávání má také své kořeny v dobách minulých, dnes se částečně navrací skrze jisté inovace a stručný historický pohled stojí za zmínku. Další kapitola zaměří na to, jak se nenápadně vyvíjelo vzdělávání a kde jsou jiţ vidět základy domácí školy. 2.1 Počátky individuálního vzdělávání Tato podkapitola se bude zabývat vznikem individuálního vzdělávání a zásadními mezníky v jeho vývoji. Budou zde zmíněny některé osobnosti, které se vzdělávání skutečně věnovaly, jsou autoritami a inspirací dodnes a mnoho autorů z nich stále čerpá. Objeví se zde obecné informace o vzdělávání, a poté budou směřovat konkrétně k individuálnímu vzdělávání. Zájem o vzdělávání a rozvoj nejvíce gradoval v období Antiky (několik století př.n.l.). Zde se setkáváme se školami, které byly přístupné spíše pro bohatší rodiny, ale domácí učitelé v této době nebyli ţádnou výjimkou. Potřeba výchovy a vzdělání se zvyšovala. Vzrůstal zájem o filosofii, antropologii a vědu. Z této doby pochází důleţité osobnosti dnešní filosofie, jako byli například Platón nebo Aristoteles. Od této doby vzrůstá zájem o vědomostní rozvoj, ale moţnost vzdělávání mají v dalších stoletích spíše jen vyšší vrstvy ve formě soukromých učitelů. 12

13 Prvním, kdo bude zmíněn, a kdo patří k opravdu významným osobnostem, které ovlivnily historii pedagogiky, je Jan Ámos Komenský, který působil v 17.století. Komenský rozpracoval celý systém didaktických pravidel, která umoţňovala vést vyučování tak, aby bylo snadné, důkladné a příjemné. Škola, rodiče, věci samy i metoda měly rozněcovat touhu dítěte po vědění, nikoliv nutit jej do učení proti jeho vůli. 3 Komenský bral zřetel na dítě a vypracoval mnoho zásad, které vedly ţáka k úspěchům. Postupoval od nejjednoduššího k nejtěţšímu, vyuţíval smysly, trénoval paměť ţáků a postupoval pomalu. Tento model je moţno vyuţívat v individuálním vzdělávání a tempo přizpůsobovat dítěti. V kolektivu třídy je dnes na většinách škol tempo určováno většinou, coţ někdy můţe znevýhodňovat ţáky, kteří potřebují na pochopení látky více času. Ovšem základní myšlenky Komenského spojují všechny typy vzdělávacích institucí. V návaznosti na J. A. Komenského nelze nezmínit anglického filosofa Johna Locka, který se mimo jiné věnoval také pedagogice. Vycházel především z vlastních zkušeností. Ke škole se Locke staví poměrně negativně a odsuzuje tehdejší metody a náplň výuky, ale také moţný negativní vliv spoluţáků, kteří pochází z rozdílných společenských prostředí. Zároveň zmiňuje to, ţe velký počet ţáků ve třídě sniţuje výchovné působení kantora, a tak jsou vyuţívány nejrůznější donucovací prostředky. Proto Locke prosazuje individuální výchovu a vzdělání v podobě domácího učitele/vychovatele, který dohlíţí na mravní, duchovní a intelektuální vývoj dítěte. Důraz klade na správný výběr vzdělaného a mravně bezúhonného vychovatele. John Locke se s těmito radami obrací především na otce nebo domácího učitele, který se věnuje většinou jednomu svěřenci. 4 Ve zmiňovaných obdobích si vzdělání mohly dovolit většinou pouze vyšší společenské vrstvy, a to především formou soukromých učitelů. Aţ v roce 1774 zavedl Všeobecný školní řád Marie Terezie povinnou školní docházku pro děti od šesti do dvanácti let bez ohledu na pohlaví. To napomohlo všem těm, kteří si z ekonomických důvodů nemohli dovolit najmout soukromé učitele. 5 Od této doby se začala pedagogika výrazně vyvíjet a procházela mnoha proměnami. Začaly se 3 T. Kasper, D.Kasperová, str John Locke, str T. Kasper, D.Kasperová, str

14 vyuţívat nové pomůcky, postupy a v posledních desetiletích začaly vnikat nejrůznější reformní školy a pedagogické směry. Důraz na individualizaci ţáka se snaţila ukázat Helen Parkhursová na začátku 20. století skrze svůj model nazvaný jako daltonský plán. Podle ní neodpovídala výuka ve školách individuálním potřebám dítěte a chtěla se pokusit ovlivnit vyučování tak, aby mohl kaţdý ţák zakusit pokrok ve svém vzdělávání. Podobně se snaţil pracovat také Carleton Washburn, který přišel s tzv. pracovními listy, díky nimţ ţák postupoval k náročnějším tématům aţ tehdy, kdyţ zvládnul předešlé. 6 Právě 20. století se stalo obdobím poměrně velkých reformací v pedagogické oblasti. Důvody byly a jsou ekonomické, ale také společenské. Někteří odborníci, jako například ekonomové a sociologové, tvrdí, ţe hlavním iniciátorem změn ve školství je především trţní ekonomika, která stále ovlivňuje obsah vzdělávání. To znamená, ţe by vzdělání mělo ovlivnit jedince tak, aby se byl schopen v budoucnu prosadit na trhu práce. Vzdělání je tedy jistým statkem, jehoţ hodnota závisí na prospěchu. 7 Společenská měřítka, která také značně ovlivňují vývoj školství a vzdělávání, jiţ zasahují konkrétně do tématu individuálního vzdělávání. Zde se jedná hlavně o nespokojenost různých skupin nebo jednotlivců (např. pedagogů, rodičů) se stávajícím školským systémem. Vyjadřují nesouhlas s podmínkami a metodami, jakými je ovlivňován rozvoj dětí a studentů. Tato situace dává prostor reformním hnutím, alternativním školám a jiným inovacím ve vzdělávání jak v Evropě tak i po celém světě. Vzdělávání 20. století prošlo velkou vlnou kritiky, ze které vzešlo mnoho alternativních škol a pedagogických koncepcí. Tato kapitola přiblíţila několik momentů pedagogické historie, ve kterých se dají hledat tehdy nepojmenované kořeny individuálního vzdělávání. Skutečný význam dostávají aţ v posledních desetiletích. Následující kapitoly budou popisovat přesný vývoj individuálního vzdělávání, jak ho známe dnes. 6 T. Kasper, D.Kasperová, str J. Průcha, str

15 2.2.1 Impulz pro vznik domácí školy a její rozšíření ve světě Domácí škola začala vznikat v 60. letech ve Spojených státech. Toto období bylo výrazné různorodostí skupin a celkovou neorganizovaností. Nejvýraznějším hnutím této doby bylo hippies. Vznikalo větší napětí mezi mladou generací a autoritami, vzrůstala problematika drog a násilí v ulicích i na školách. Zde se rodí první podněty pro úvahy o domácím vyučování. Hlavními důvody byla nespokojenost rodičů se státními školami a s prospěchy svých dětí. S tím souvisely také rozdílné názory rodičů a škol týkající se výchovy, vzdělávacích postupů, náboţenství atd. Postupem času docházelo ke střetům mezi rodiči, kteří své děti učili doma a samotnými školami. Později začaly školy s rodiči spolupracovat. Proto se začala rozvíjet nová metoda home schooling. Na počátku moderního individuálního vzdělávání stojí John Holt. Tento americký učitel se intenzivně věnoval vzdělávání dětí. Pozoroval je a studoval jejich reakce na různé situace týkající se jejich intelektuálního vývoje. Je autorem řady publikací, ve kterých popisuje dětské přemýšlení a moţnost jeho přirozeného a správného rozvoje. V knize How children fail (Proč děti neprospívají) Holt ukazuje na praktických příkladech, v čem školy selhávají a co často opomíjí. Přes všechny naše řeči a dobré úmysly existuje ve škole stále mnohem víc trestů neţ odměn, a dokud tomu tak bude, děti budou víc neţ cokoliv jiného pouţívat strategie zaměřené na to vyhnout se potíţím. Jak můţeme povzbuzovat radostnou, ţivou, celým srdcem proţívanou spoluúčast na ţivotě, kdyţ postavíme celou školní docházku na svátosti správných odpovědí? 8 Kritizuje jednotvárné učení neobohacené o vlastní zkušenosti, které často vede k rozvoji strachu dětí z dalšího neúspěchu. Holt se tedy přiklání k alternativě domácího vzdělávání, které více popisuje v knize Teach your own (Učte děti sami). Druhou důleţitou osobnost, která se výrazně podílela na vzniku moderního domácího vzdělávání, popisuje Daniela Nitschová ve své diplomové práci. Byl to Raymond Moore, který se společně se svou manţelkou zamýšlel nad tím, kdy je vhodné umístit dítě do školy. Po několikaleté studii dospěli k názoru, ţe věk šesti let je pro nástup do školy velice brzký a přikláněli se spíše k věkovému rozmezí od 8 John Holt, str

16 osmi do dvanácti let. Na základě jejich výzkumu se tedy mnohem více tíhli k počátečnímu vzdělávání doma, v prostředí, které nepodléhá institucionalizaci. A v tuto chvíli vzniká pojem homeschool. A přesto, ţe se chtěl Moore vyhnout slovu school (škola), vzbudil tento termín zájem veřejnosti. 9 V 90. letech vzniká v Americe HSLDA - Home School Legal Defense Association (v překladu Ochranná společnost zákonného domácího vzdělávání ) v čele s Michaelem Farrisem a Mikem Smithem. Cílem asociace bylo a je prosazovat práva rodičů, kteří vzdělávají své děti doma. HSLDA komunikuje s veřejností a odpovídá na dotazy i skrze média. Snaţí se podávat aktuální informace o individuálním vzdělávání, které také napomáhají ke změně vnímání tohoto typu vzdělávání. Rozšiřuje odborné výzkumné materiály a stále více se snaţí proniknou do povědomí veřejnosti. Tato společnost se za více jak dvacet let velice rozrostla a měla obrovský podíl na rozšíření práv rodičů tak, aby si mohli zvolit a převzít zodpovědnost nad vzděláváním svých dětí. HSLDA také vytvořila program s názvem Generation Joshua, kterým chce předat ţákům vzdělávaným doma, prostřednictvím nejrůznějších programů, jistou zodpovědnost a občanskou angaţovanost, která povede k prospívající změně budoucí generace. 10 Spojené státy tedy stojí u zrodu moderního domácího vzdělávání a tento druh vzdělávání je legální ve všech padesáti státech. Zde se zrodila určitá struktura a koncepce, která se samozřejmě v průběhu let stále vyvíjela, získávala formu a časem začala pronikat do Evropy. Přirozeně je evropský vzdělávací systém orientován na státní vzdělávací instituce a s určitou nevolí nebo nejistotou přistupuje k novému proudu vzdělávání, která přichází ze západu. Stát je totiţ do nynějška zodpovědný za vzdělávání ţáků a na jiný typ výchovy a vyučování přistupuje s jistou rezervovaností i přesto, ţe děti vkládá do rukou vlastním rodičům. Yvona Kostelecká pro svou dizertační práci získala informace o právní situaci domácího vzdělávání v některých vyspělých zemích. Byla zde snaha zjistit, zda je v dané zemi legislativně moţné takto alternativně vzdělávat a pokud ano, jakými zákony je to umoţněno. Dle podobnosti v legislativě pak můţeme země 9 D. Nitschová, str HSLDA, What we do 16

17 rozdělit do skupin. Přestoţe existuje více moţností, jak státy rozčlenit/klasifikovat, jedna z moţností je historický pohled, kterým je míněn počátek přijímání všeobecných zákonů o vzdělávání. Z tohoto pohledu je smysluplné dělit sledované země takto: a) státy, v nichţ domácí vzdělávání vţdy legálně existovalo (například Anglie, Francie, nebo Skotsko) b) státy, ve kterých v minulosti domácí vzdělávání legálně existovalo, ale v současné době jiţ není moţné (Nizozemí, některé z historických částí současného Německa - Bavorsko a Prusko) c) státy, v nichţ byla moţnost domácího vzdělávání znovuobnovena (například Rakousko, Rusko, Polsko, USA, Kanada, Maďarsko) d) státy, ve kterých nikdy v moderních dějinách vzdělávání domácí škola legální alternativou povinné školní docházky nebyla (Německo, s výjimkou Pruska a Bavorska). 11 Česká republika se můţe zařadit do první skupiny. Jak bude v následujícím textu popsáno, domácí škola má na našem území poměrně krátkou historii a přesto, ţe ji vyuţívá jen malé procento českých rodičů, nezaniká a je podporována ministerstvem i dalšími organizacemi. Tato kapitola se věnovala nejdůleţitějším mezníkům, které stály na počátku individuálního vzdělávání, a které také výrazně ovlivnily vnímání a šíření tohoto alternativního způsobu výuky. Následující text jiţ tedy bude zaměřen na individuální vzdělávání na našem území - v České republice. 11 Y. Kostelecká, str.59 17

18 2.2.2 Domácí vzdělávání v České republice Do Česka se dostává domácí vzdělávání v rámci experimentu v září roku Tento experiment se týkal dětí na prvním stupni základní školy a za toto vzdělání zodpovídal ředitel školy, konkrétně Bohuslav Bulíř, ředitel Bratrské školy v Praze. Ministerstvo samozřejmě určilo podmínky, které musely být splněny a dodnes tyto podmínky platí, i kdyţ se za dobu, kdy se u nás individuální vzdělávání vyvíjelo, lépe formulovaly a ustálily. Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy stanovilo následující podmínky: - experiment se týká pouze ţáků 1. stupně základní školy, - za průběh a plnění podmínek pokusného ověřování je odpovědný ředitel školy, která se do tohoto ověřování přihlásila, - ţáci mají být vzděláváni v souladu s platným standardem základního vzdělávání, - nejméně dvakrát za rok mají být výsledky vzdělávání hodnoceny; formu a způsob stanoví ředitel kmenové školy, - výsledek hodnocení má být ţákovi vydán ve formě slovního hodnocení, - ţáci se mohou účastnit všech akcí škol, - o průběhu experimentu má ředitel školy podat písemnou zprávu na konci kaţdého školního roku. 12 Tato forma vzdělávání je pro nás do této doby velkou neznámou, ale postupně se rozšiřuje do více rodin a do experimentu se zapojily další školy- Základní a mateřská škola Jana Ámose Komenského v Liberci a Základní škola v Ostravě - Výškovicích. Důvody vyuţívání individuálního vzdělávání u nás jsou podobné jako jinde ve světě. Na toto téma se vyjádřil v jednom z rozhovorů Petr Plaňanský, který pracoval jako redaktor kniţního vydavatelství a dnes působí v Křesťanském společenství v Nymburce a má čtyři děti, které společně se svou manţelkou vzdělává v domácím prostředí. Rodiče udávají několik důvodů, proč se rozhodli učit své děti doma. Někteří mají špatné zkušenosti se školou, ať už vlastní, nebo 12 D.Marvanová, str

19 prostřednictvím negativní zkušenosti vlastních dětí. Jiní rodiče vědí, že jejich dítě potřebuje zvýšenou individuální péči, zejména když jde o různé formy lehké mozkové dysfunkce (jako jsou například dyslexie, dyskalkulie ). Pak zde máme skupinku rodičů, jejichž děti jsou mimořádně nadané. Nu a má-li se plně rozvinout jejich talent, pak je individuální přístup ke vzdělávání jistě na místě. Poměrně velká skupina rodičů se chce svým dětem věnovat nejen v oblasti výchovy, nýbrž i vzdělávání. Mnozí z nich jsou přesvědčeni o tom, že jsou to právě oni, kdo mají primární právo rozhodovat o tom kdo, kde a jak bude jejich děti učit. 13 Díky zjištěným informacím a podkladům sdílím podobný názor jako pan Plaňanský. V současné době mají rodiče mnoho důvodů pro volbu individuálního vzdělávání. Jiţ to nemusí být pouhá nespokojenost se školským systémem. Rodiče se chtějí často aktivně zapojit do vzdělávání svého dítěte, někdy je k tomu vede také nutnost, protoţe jejich dítě ve škole neprospívá, coţ můţe být dáno nadměrnou inteligencí nebo určitou poruchou. Některé děti potřebují pouze dozrát, proto můţe být individuální vzdělávání jen krátkodobé. (např. jen na 1 rok) Individuální vzdělávání u nás zastřešuje, mimo jiţ zmiňovaného MŠMT, také Asociace pro domácí vzdělávání (ADV), která vznikla v květnu Původně se jednalo o skupinu rodičů, kteří vzdělávali své děti doma a jiné sympatizanty individuálního vzdělávání. Asociace prosazuje práva rodičů v oblasti vzdělávání dětí a usiluje o to, aby se tento druh výuky stal běţnou součástí vzdělávacího systému v České republice. Dále nabízí informace pro veřejnost ve formě přednášek, článků v tisku a jiných veřejně přístupných prohlášeních. Nedílnou součástí je také poradenství v dané oblasti, které je určeno pro ty, kteří se individuálnímu vzdělávání věnují nebo o něm uvaţují. Celkově se snaţí o obnovu hodnoty rodiny, jako základního pilíře výchovy, vzdělávání i samotné společnosti. 14 Cílem činnosti ADV je především: a. prosazovat zájmy domácího vzdělávání v legislativní oblasti; 13 J. Beránek, Škola bez zvonění? 14 ADV, Programové prohlášení 19

20 b. být partnerem Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky, Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládeţ a tělovýchovu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, Výboru petičního, pro lidská práva, výchovu a vzdělávání, mládeţ, tělovýchovu a kulturu Senátu Parlamentu České republiky, Národní rady pro vzdělávání a dalších subjektů v otázkách domácího vzdělávání; c. informovat širokou veřejnost o moţnostech a výhodách domácího vzdělávání; d. poskytovat a zprostředkovávat rodičům doma vzdělávaných dětí poradenskou a metodickou pomoc; e. pro všechny výše uvedené aktivity a cíle, jakoţ i pro zachování vlastní existence, vytvářet potřebné finanční zdroje zajišťující nutnou ekonomickou samostatnost; f. spolupracovat s jinými organizacemi, občanskými sdruţeními, vládními i nevládními institucemi v České republice i v zahraničí. 15 Tato asociace je velkou pomocí pro rodiče, kteří uvaţují o samostatném vzdělávání svých dětí, nebo jiţ domácí školu provozují. Na jejich webových stránkách je mnoho cenných informací, které mohou pomoci zorientovat se v dané oblasti. Lze zde najít odborné dokumenty, znění některých zákonů, odkazy na příbuzná témata, rady nebo informace o novinkách a pořádaných konferencích. Individuální vzdělávání je u nás v současné době povoleno na 1.stupni základní školy. Za toto vzdělávání samozřejmě zodpovídá škola, ve které je ţák přihlášen a podmínkou je pravidelné pololetní přezkušování. Dále je od roku 2007 vyhlášeno pokusné ověřování individuálního vzdělávání na 2. stupni základní školy, které bylo v letošním roce opět prodlouţeno, a to podle 171 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. V dnešní době jiţ není domácí škola neznámým pojmem, ale stále není pro naši společnost běţnou alternativou školní docházky. Je totiţ finančně a hlavně časově náročná a pro rodiče tato činnost znamená péči o dítě na plný úvazek. I přesto je mnoho rodičů, kteří mají skutečně velký zájem o to, aby bylo jejich dítě vzděláváno co nejkvalitněji a nad tím vším chtějí mít osobní dohled. Tak je 15 ADV, Stanovy ADV 20

21 odpovědnost běţného školského systému přesunuta na domácí učitele či samotné rodiče Individuální vzdělávání a MŠMT Tato kapitola se bude věnovat individuálnímu vzdělávání z formálního hlediska. Budou zde shrnuty základní informace a pokyny Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy, které se přímo týkají individuálního vzdělávání v České republice. Budou zde také obsaţeny nároky na vzdělavatele a vzdělávaného. K těmto informacím bude podkladem dokument, který vznikl v červnu roku 2007 pod názvem Informace a doporučení Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy k individuálnímu vzdělávání. Tento dokument je komentované znění k 41 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), který můţe být pomůckou pro účastníky individuálního vzdělávání. O individuálním vzdělávání vţdy rozhoduje ředitel školy, do které dítě dochází, a to na základě ţádosti jeho zákonného zástupce, která musí udávat důvody k individuálnímu vzdělávání. Dále musí být stanoveno období tohoto vzdělávání, popsáno prostředí a materiálně technické zázemí, ve kterém bude toto vzdělávání probíhat. Důleţitým kritériem vzdělavatele je jeho nejvyšší dokončené vzdělání, kterým musí být minimálně střední škola ukončená maturitou. I tento dokument se musí k ţádosti přiloţit. K rozhodování o individuálním vzdělávání by se mělo vyjádřit i některé z poradenských zařízení jako např. pedagogickopsychologická poradna nebo speciálně-pedagogické centrum. Pokud jsou podány veškeré důvody k individuálnímu vzdělávání, ţák bude mít uspokojivé podmínky ke vzdělávání v jiném dostačujícím prostředí neţ jsou prostory školy, má-li vzdělavatel jiţ zmiňované dostatečné vzdělání a jsou-li zajištěny učební pomůcky, má ředitel školy pravomoc schválit individuální vzdělávání. Ţák musí pololetně plnit zkoušky, na základě kterých vzniká i jeho závěrečné hodnocení v podobě vysvědčení. Pokud z nejrůznějších důvodů nelze ţáka přezkoušet v daném termínu, stanoví se termín náhradní. Pokud má zákonný zástupce pochybnosti o správnosti průběhu nebo hodnocení zkoušky, můţe se 21

22 písemně odvolat na ředitele nebo krajský úřad a můţe vzniknout nárok na komisionální přezkoušení. Ředitel můţe také zrušit individuální vzdělávání, pokud je porušena některá z předešlých podmínek ze strany vzdělavatele (rodiče), pokud ţák na konci roku neprospěl, nebo nebyla moţnost hodnotit ho. O přerušení můţe také zaţádat zákonný zástupce. Ředitel má povinnost rozhodnout do třiceti dnů, poté je ţák zařazen do příslušné třídy Individuální vzdělávání a mezinárodní dokumenty Následující text bude zaměřen na práva a povinnosti v souvislosti se vzděláváním v mezinárodním kontextu. K tomu budou slouţit zejména části z Všeobecné deklarace lidských práv a Úmluvy o právech dítěte, které se v několika bodech zmiňují o právech v oblasti vzdělávání. Individuální vzdělávání má mnoho svých příznivců, ale i odpůrců. Obě strany přichází s rozcházejícími se názory na tento typ alternativního vzdělávání. Především proti sobě stojí zastánci klasických škol a rodiče, kteří vidí potenciál ve vzdělávání v domácím prostředí. Důvody pří mohou být různorodé, ale práva a povinnosti rodičů nebo zákonných zástupců dítěte jsou ve svém základě jednoznačné. Všeobecná deklarace lidských práv obsahuje v článku 26 toto: (1) Každý má právo na vzdělání. Vzdělání nechť je bezplatné, alespoň v počátečních a základních stupních. Základní vzdělání je povinné. Technické a odborné vzdělání budiţ všeobecně přístupné a rovněţ vyšší vzdělání má být stejně přístupné všem podle schopností. (2) Vzdělání má směřovat k plnému rozvoji lidské osobnosti a k posílení úcty k lidským právům a základním svobodám. Má napomáhat k vzájemnému porozumění, snášenlivosti a přátelství mezi všemi národy a všemi skupinami rasovými i náboţenskými, jakoţ i k rozvoji činnosti Spojených národů pro zachování míru. (3) Rodiče mají přednostní právo volit druh vzdělání pro své děti Informace a doporučení MŠMT k individuálnímu vzdělávání 17 Všeobecná deklarace lidských práv 22

23 V dodatkovém protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod se v čl. 2 uvádí: Nikomu nesmí být odepřeno právo na vzdělání. Při výkonu jakýchkoli funkcí v oblasti výchovy a výuky, které stát vykonává, bude respektovat právo rodičů zajišťovat tuto výchovu a vzdělání ve shodě s jejich vlastním náboţenským přesvědčením. 18 Individuální vzdělávání je jiţ na území České republiky oficiální alternativou školní docházky a zahrnuje nároky na vzdělavatele i vzdělávaného. Stejně je tomu i na běţných školách. Všeobecná deklarace lidských práv určuje jasnou svobodu a právo na to, zvolit druh vzdělání, který by dle uváţení mohl být pro dítě nejlepší. Dodatkový protokol k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod pak tuto myšlenku posouvá dále v souvislosti s respektem práv rodičů vzhledem k náboţenství nebo ţivotní filosofii. Nelze ovšem opominout nejlepší zájem dítěte. Nejlepší zájem dítěte můţeme v našem kontextu chápat jako konání takových kroků, které zohledňují sociální nebo zdravotní stav, schopnosti nebo vyzrálost dítěte. Tyto kroky musí vést k jeho blahu a nesmí narušovat jeho důstojnost. Úmluva o právech dítěte zahrnuje mnoho bodů, které se týkají rozvoje dítěte jako lidské osobnosti a mluví právě o zájmu a ochraně dítěte. 1. Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať uţ uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. 2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují zajistit dítěti takovou ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho blaho, přičemž berou ohled na práva a povinnosti jeho rodičů, zákonných zástupců nebo jiných jednotlivců právně za něho odpovědných, a činí pro to všechna potřebná zákonodárná a správní opatření. (Úmluva o právech dítěte, část I, čl. 3) 2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují v nejvyšší moţné míře zachování ţivota a rozvoj dítěte. (Úmluva o právech dítěte, část I, čl. 6) Příloha směrnice o školním vyučování náboţenství : Dodatkový protokol k úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod 19 Úmluva o právech dítěte 23

24 Cílem této kapitoly a zmíněných dokumentů bylo ukázat všeobecné právní ukotvení pro individuální ale i jiné vzdělávání a moţnost uvědomit si, ţe kaţdý typ výuky, který náš vzdělávací systém podporuje, nemusí být vţdy vhodný pro všechny. Mnoţství alternativních vzdělávacích postupů nabízí šanci kaţdému jednotlivci, který neprospívá v běţné škole a právem rodičů nebo zákonných zástupců je zvolit ten nejvhodnější, tak aby to bylo v zájmu dítěte. Tedy i individuální vzdělávání můţe být pro někoho tím nejvhodnějším způsobem pro přijímání informací, zkušeností, návyků a dovedností. 24

25 3 Individuální vzdělávání v praxi Další část této absolventské práce podá praktické informace o individuálním vzdělávání. Vysvětlí, jak skutečně v praxi můţe probíhat, jaké jsou jeho moţnosti, a co je důleţité si před začátkem vzdělávání uvědomit, aby mohlo správně fungovat. Tato kapitola bude slouţit jako obecnější úvod ke kapitolám dalším. Stručně nastíní, co domácí škola obnáší v praxi, co všechno můţe zahrnovat a jednotlivá témata poté budou více popsána v podkapitolách. Moţnost domácího vzdělávání vyuţívá jen malé procento českých rodičů. Ti, kteří se vydali touto alternativní cestou, vidí velkou výhodu v širokých moţnostech individuálního vzdělávání, kdy si můţou den rozvrhnout tak, aby byl co nejefektivnější a zároveň tak, aby nebylo dítě přetěţováno nebo naopak zaměstnáno málo. Důraz se klade na jednotlivce, který je neustále vystavován situacím, nad kterými se učí přemýšlet a pokusy/omyly se učí orientaci v dané situaci. Vzdělávání v domácím prostředí probíhá různými způsoby a rodiče nebo domácí učitelé mají do velké míry volnou ruku působnosti. Mohou vyuţívat nejrůznější pomůcky, navštěvovat místa, na která se dítě se školou během školního roku nedostane, coţ můţe rozvíjet skryté talenty a zájmy dítěte. Kaţdý rodič nebo domácí učitel má svůj vlastní přístup a metody, kterými dítě vzdělává. Můţe se jednat o nejrůznější pedagogické působení, které se samozřejmě odvíjí od osobnosti kaţdého člověka/pedagoga. Tím se tedy myslí, jakým způsobem je dítě vyučováno, vedeno, jak je sankciováno, odměňováno. Metodami jsou myšlena učební specifika, která mohou být inspirována například alternativními školami. U nás jsou nejznámější Waldorfské a Montessoriovské školy, ale vyuţití můţe být i širší. Domácí škola je v tomto ohledu velice pestrá, ale samozřejmě má své hranice v jiţ zmiňovaných přezkoušeních, které musí dítě zdárně absolvovat. Proto musí rodič nebo domácí učitel vybrat ty nejvhodnější metody, které jsou dítěti ku prospěchu. I kdyţ je individuální vzdělávání primárně zaměřeno na jednoho ţáka, nemusí tomu tak vţdy být. Někdy je v rodině vzděláváno několik dětí najednou, nebo se čas od času spojí několik rodičů s doma vzdělávanými dětmi a učí se dohromady. Efektivita učení se často můţe znásobit, protoţe jsou děti soutěţivé a 25

26 chtějí obstát co nejlépe. Pokud jsou děti různé věkové kategorie, mohou si vzájemně pomáhat-učit se jeden od druhého, čímţ si starší děti procvičují paměť a učí se předávat informace, a mladší děti se učí nové vědomosti přijímat od někoho jiného, neţ jsou zvyklí. Tím se stává individuální vzdělávání atraktivnějším. Kaţdý rodič, který vzdělává své dítě doma, prochází vývojem a začátky jsou často obtíţné. Individuální vzdělávání obnáší mnoho trpělivosti, úsilí, času a také peněz. Pokud ovšem chtějí mít rodiče přehled a dohled nad vzděláváním svého dítěte, je domácí škola jednou z moţností. Díky Asociaci pro domácí vzdělávání mají moţnost spolupracovat se zkušenějšími rodiči, kteří vzdělávají své děti doma delší dobu, mohou konzultovat nastalé problémy, ujasňovat si cíle a postupy, které chtějí realizovat. Následující podkapitoly se budou podrobněji věnovat individuálnímu vzdělávání v praxi tak, aby mohlo správně fungovat. 3.1 Rozhodnutí pro individuální vzdělávání Nyní bude pozornost věnována tomu, co by takovému domácímu vzdělávání nemělo chybět na základní rovině, coţ bude pomocí pro pochopení dalších částí. Kapitola se bude zaměřovat na to, jak by měl fungovat rodič v roli pedagoga, co je pro jeho dítě podstatné, a co by měli rodiče zváţit při úvahách nad tím, stát se rodičem a učitelem v jedné osobě. Antonín Krejčíř ve své knize píše, ţe rodina je nejstarší a zároveň nejdůleţitější výchovný činitel, protoţe její výchovná činnost se opírá o ţivý vztah lidí, kteří jsou spojeni přirozenými pokrevními svazky. Tělesná a duševní příbuznost a stálý styk s dětmi umoţňuje rodičům snadnější poznání duševních vloh i sklonů a tělesných potřeb dítěte. 20 Tato citace se přímo týká tématu a zastánci domácí školy často podobně argumentují ve prospěch tohoto alternativního typu vzdělávání. To znamená, ţe rodina je pro dítě ideálním partnerem, který se můţe aktivně podílet na jeho vzdělávání. Rodič nejlépe zná svého potomka a můţe mu dát dobrý základ. Je ale rodič zcela objektivní za všech okolností? Je skutečně dobré pro dítě to, co matka nebo otec povaţuje za správné? 20 A.Krejčíř, str

27 Potencionální nástup do školy znamená pro dítě velkou ţivotní změnu. Budou na něho kladeny nové poţadavky, bude začleněno do kolektivu a také pozná nové autority. Můţeme říci, ţe toto období je jakýmsi milníkem v ţivotě kaţdého jedince. Proto je rozhodnutí neposlat své dítě do běţné školy velice zásadní a důleţité. Na tomto rozhodnutí by se neměli podílet pouze rodiče, ale zapojeno by mělo být i samotné dítě ( pokud je starší ). Vhodná je také porada s odborníkem, který můţe podat pohled na situaci z nezaujaté pozice. Ne vţdy je pro kaţdé dítě domácí vzdělávání vhodné a rozhodování by se nemělo uspěchat. Kdyţ rodič o výuce doma uvaţuje, měl by zváţit, zda se můţe dítěti věnovat po všech stránkách. Neţ se rozhodne k takovému kroku, je třeba si ověřit, zda má pedagogické schopnosti. 21 Tím není myšlena vystudovaná pedagogická fakulta, ale jeden z rodičů by měl mít schopnosti učit, vysvětlovat a mezi vlastnostmi by neměly samozřejmě chybět ani trpělivost a sebeovládání. Paní Zuzana Klofátová, která je autorkou knihy zabývající se domácí školou, zastává názor, ţe se pedagogickým schopnostem nelze naučit, ale člověk je musí mít do jisté míry vrozené. Kaţdý jedinec má určité nadání a v tomto případě je nutné uvědomit si, zda se nezaměňují pedagogické vlohy například za vůdčí, organizační nebo jiné schopnosti. Učitel má obrovskou úlohu, protoţe pracuje s budoucí dospělou lidskou osobností, která bude členem společnosti a bude ji určitým způsobem ovlivňovat. Kaţdému učiteli by neměl chybět kladný vztah k ţákům, schopnost empatie, trpělivosti, porozumění, kladení otázek, vysvětlování, hodnocení, tvořivosti. Mnoho těchto dovedností se dá s jistými předpoklady v průběhu ţivota naučit, ale některé je potřeba mít vrozené, pokud jedinec stojí před rozhodnutím postavit se do role pedagoga. Na toto téma také reaguje článek Michala Semína, ve kterém je zahrnuta zkušenost Lucie Cekotové, která se domácím vzděláváním zabývá. Pokud cítíte, ţe vás moţnost učit svoje děti doma láká, pokud jste rodiči, kteří rádi tráví s dětmi čas a těší vás učit je poznávat svět z jeho různých stránek, pokud k tomu máte elementární hmotné podmínky, pak moje upřímná rada zní: zkuste to! Domácí škola není na prvním místě volba negativní ve škole nám děti zkazí a jsou tam, jak se dnes říká, různé sociálně patologické jevy, i kdyţ i to je jistě často 21 Z. Klofátová, str. 5 27

28 pravda. V první řadě je to moţnost pozitivní můţeme dát dětem víc neţ sebekvalifikovanější paní učitelka. Lucie Cekotová si uvědomuje, ţe domácí škola není vhodná pro všechny rodiče, a ani pro všechny děti. Jsou rodiče, kteří nemají vzdělání, jeţ pro individuální vzdělávání dětí vyţaduje školský zákon (nejméně maturita), nebo k výuce zkrátka nemají dostatečný vztah. Pokud jim naskakuje husí kůţe jiţ při psaní běţných domácích úkolů, asi pro ně soustavné kaţdodenní vzdělávání dětí nebude to pravé. Domácí výuka vyţaduje trvalou přítomnost jednoho z rodičů, většinou matky, případně různá netradiční uspořádání pracovního reţimu rodičů. 22 Ve chvíli, kdy se člověk rozhodne učit své děti doma, se automaticky dostává do role učitele, který si můţe vyučování upravit, poskytnout nejvhodnější podmínky, přistupovat ke svému dítěti zcela individuálně a podporovat v něm skryté i zřejmé nadání. Velice důleţitý je také neustálý láskyplný přístup, optimismus a nadšení. Tímto způsobem se dá nejlépe namotivovat jak rodič sám, tak i dítě a to můţe vést k lepším výsledkům Kdy a jak začít S předchozí kapitolou úzce souvisí otázka, kdy je vhodné s individuálním vzděláváním začínat. Tím se bude zabývat následující text. Bude zjišťovat, zda je to dáno určitou věkovou hranicí nebo dosaţenými znalostmi a dovednostmi. Zaměří se také na vhodný způsob, kterým by měl tento typ vyučování začínat, tak aby se dítě nedostalo do velkých potíţí spojených s výukou. Kaţdé dítě je jedinečné a kaţdému trvá jinou dobu, neţ něco pochopí a naučí se to. Na otázku kdy začít tedy neexistuje pevně ohraničená odpověď. Některé děti se uţ v pěti letech naučí písmenka a začnou číst, jiné jsou schopny se to naučit aţ jako sedmileté. Proto není vhodné začínat v určitý den a hodinu, ale plynule se přizpůsobovat moţnostem a potřebám dítěte. 23 Schopnosti mohou být velice různé a lišit se i v jednotlivých předmětech. 22 M. Semín, K čemu vede domácí vzdělávání? 23 Z. Klofátová, str. 9 28

29 V České republice je dána věková hranice pro nástup na první stupeň základní školy šestým nebo sedmým rokem dítěte, záleţí na jeho zralosti. V tuto dobu jsou všechny děti povinny, vzdělávat se v rámci institucí nebo jiných alternativ podporovaných Ministerstvem školství mládeţe a tělovýchovy. Alternativou tedy můţe být i individuální vzdělávání na prvním stupni a později na stupni druhém. Jak uţ bylo zmíněno, kaţdé dítě má jiné schopnosti učení a tomuto je přizpůsobena většina základních škol. Pokud chce ovšem rodič osobně dohlíţet na vzdělávání svého dítěte, s domácím vzděláváním můţe začít kdykoli před oficiální věkovou hranicí pro nástup ţáka do vzdělávacího systému. To znamená, ţe jsou na dítě v domácím vzdělávání kladeny stejné nároky jako na kaţdé jiné dítě vzdělávané v běţné škole s rozdílem struktury vyučování. Pokud je v domácím prostředí vzděláváno několik dětí různých věkových kategorií, můţeme se často setkat s tím, ţe umí například čtyřleté dítě číst. Naopak jinému to můţe dělat potíţe a skutečně potřebuje věkově dozrát tak, aby bylo schopno učivo chápat a soustředit se. Proto nelze určit přesný věk nebo dobu, kdy je vhodné s individuálním vzděláváním začínat. Rodič sám můţe rozpoznat zájem, vlohy a zralost svého dítěte. Pokud se s dítětem začíná pracovat, je důleţité postupovat od nejjednoduššího ke sloţitějšímu. Propojovat školu s proţitkem. Nejlepší samozřejmě je, dělat vše s dítětem a co nejvíce ho motivovat k práci. Velmi důleţité je také opakování. Dobré je neoddělovat jednotlivé předměty, ale nechat je plynule navazovat a prolínat. Výhodou domácího vzdělávání je časová flexibilita. Den se můţe naplánovat podle moţností rodiny, zájmových krouţků dítěte atd. Přesto by měla mít většina dnů svůj řád. Důleţitá je především hodina, kdy se ţák začíná učit. Ta by měla být alespoň přibliţně dodrţována. Tím se dá předejít nechuti do práce a dítě si zautomatizuje fakt, ţe se v tuto dobu začíná učit. Kaţdý začátek je sloţitý, ale pokud má rodič dostatek času na svého potomka, trpělivost, schopnost učit a vysvětlovat, vše je jednodušší. Jak bylo jiţ zmíněno, existují organizace, které poskytují poradenství a pomáhají v obtíţných situacích v této oblasti a kaţdý z rodičů má moţnost se na ně obrátit. 29

30 3.2 Motivace Kaţdé z dětí, jak ve škole běţné, tak i v domácí a všude jinde, potřebuje být neustále motivováno. Motivace je základním kamenem dobrých výsledků. Kdyţ člověk vidí, ţe byl v něčem úspěšný, má z toho radost a jeho úspěchy mohou stoupat. Po splnění úkolu si jedinec můţe stanovit další a obtíţnější cíle. Proto je důleţitá motivace, dítě se cítí hodnotně a dokonce i hodně sebekritičtí jedinci se cítí sebevědoměji. Výhodou individuálního vzdělávání můţe být to, ţe rodič dobře zná své dítě a můţe nenásilně rozvíjet jeho vlohy a aktivně se na tyto oblasti zaměřovat. Ke všem těmto snahám je potřeba motivace. Můţe se zdát, ţe v domácí škole dítě nemůţe být dostatečně nabuzeno, odpůrci mohou tvrdit, ţe pokud jedinec není ve skupině svých vrstevníků, nemá tak velkou potřebu překonávat nějaké překáţky. Pravdou je, ţe mezi dětmi ve stejné třídě panuje do jisté míry taková chuť být lepším, ale není pravdou, ţe v domácí škole tomu tak není. Soutěţivost a chuť vyhrát můţe být výrazným motivačním prvkem. Nemůţe však být činitelem jediným. 24 nezapomínat? Ale jak tedy své dítě motivovat za kaţdých okolností? Na co je důleţité Tak tedy, sám rodič v roli učitele musí projevovat zájem o to, o čem zrovna mluví. Důleţitá, ale nejednoduchá metoda, jak učinit téma zajímavým, je pojmout ho tak, abychom mu dali osobní rozměr. 25 Velkou výhodou domácí školy, je moţnost názorných a praktických ukázek. To znamená, kdyţ se věnujeme v matematice počítání peněz, můţeme společně s dítětem vyrazit na nákup, dát mu krátký seznam toho, co má nakoupit a kolik peněz mu musí stačit. To je pro učitele v klasické třídě prakticky nemoţné. Rodič má moţnost názornosti téměř pořád a v kaţdém předmětu, proto je dobré toho vyuţívat. Není problém zajít na jaře do přírody a rozpoznávat květiny, navštívit zoo, divadlo, supermarket nebo třeba muzeum. Tady všude se dá propojovat učení s praxí. S tím také souvisí propojování učiva s něčím, co ţáček dělá sám mimo výuku. Kdyţ se například zajímá o hrady, hraje fotbal nebo tancuje, dá se i toto vyuţít v nejrůznějších předmětech. Můţe to být klidně 24 B, Hájek a kolektiv, str Geoffrey Petty, str

31 matematika, kde bude počítat mnoţství hráčů nebo český jazyk, ve kterém bude psát diktát na pro něj zajímavou tématiku. Další motivací pro dítě je, kdyţ se aktivně zapojuje do výuky. V tomto směru je domácí škola opět ve výhodě, protoţe na rozdíl od třicetičlenné třídy se dítě v individuálním typu výuky zapojuje neustále a tím se dá udrţet jeho pozornost. Nedochází k problému, ţe někdo není za celou dobu vyučování tázán nebo vyvolán. Hodnocení nebo určitá zpětná vazba je pro děti velice podstatná. V domácí škole můţeme dítě hodnotit různými způsoby, formou odměn, nastavením určité tabulky úspěchů a neúspěchů. Dítě je samozřejmě několikrát do roka přezkušováno ve škole, odkud dostává oficiální zpětnou vazbu. Důleţitá je chvála, neustálé povzbuzování a trpělivost. Právě povzbuzení dává kaţdému jakousi novou mízu, sebejistotu a chuť zkusit to znovu a zkoušet to pořád, dokud se nedosáhne úspěchu. Výtky, zesměšnění, ironie, zaměření na chybu při hodnocení jsou antimotivační činitelé. Pochvala podněcuje (buduje, staví), výtka či stres zastavuje odrazuje od činností. 26 Toto všechno jsem měla moţnost osobně vidět a zaţít během doby, kdy jsem děti doma učila. V první rodině jsem učila chlapečka s lehkou formou Aspergerova syndromu. Motivován musel být neustále, jinak by vůbec nemohl pracovat. Měl speciální tabulku, do které mu byly zapisovány různé symboly, které znázorňovaly sumy peněz od minusových po plusové částky. Tato tabulka se u něj vztahovala k celodennímu chování a nejen k vyučování. Bez pochvaly, neustálého motivování a samozřejmě také usměrňování by se ani nezačal učit a tyto pomůcky mu pomáhaly a díky nim chápal, ţe je důleţité, aby se učil. Troufám si říci, ţe děti jsou do velké míry úplatné, ale přicházejí chvíle, kdy si tuto rodičovskou nebo lektorskou strategii začnou uvědomovat a nenechají se nalákat jen tak na něco. Je důleţité, aby se motivace netýkala pouze hmotných věcí, ale pracovalo se právě s těmi zájmy dětí samotných. Je skutečně podstatné, aby bylo v první řadě vidět nadšení na rodičích nebo učitelích, to vede ke snadnější spolupráci s dítětem. A právě motivace je společným tématem jak pro běţné školy, 26 B. Hájek a kolektiv, str