20) UČENÍ A VÝCHOVA V ŽIVOTĚ ČLOVĚKA

Transkript

1 20) UČENÍ A VÝCHOVA V ŽIVOTĚ ČLOVĚKA A) POJEM A PODMÍNKY UČENÍ (DEFINICE, PRŮBĚH, VÝSLEDKY, VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ PODMÍNKY). ROZBOR PROCESU UČENÍ (TEORIE A DRUHY UČENÍ) DEFINICE UČENÍ - Učení je proces jimž se individuum přizpůsobuje změněným životním podmínkám. Projeví se tím, že následné chování je jiné než předchozí. - Širší pojetí Proces, ve kterém si jedinec osvojuje individuální zkušenosti. - Užší pojetí řízené učení ve školních podmínkách. Záměrné a systematické získávání vědomostí, dovedností a návyků, rozvíjení poznávacích schopností, postojů, hodnot, osobnostních vlastností a formování chování a jednání. Může být také formou sebevýchovy a sebevzdělávání. - Dochází ke změnám, které by měly být trvalé. PRŮBĚH UČENÍ MÁ 4 FÁZE 1. Motivační musíme jedince zaujmout. 2. Poznávací už se něčemu učíme. 3. Výkonná už bychom měli něco umět. 4. Kontrolní hodnocení. VÝSLEDKY UČENÍ - Mění se postoje, rozvíjí se paměť, osvojují se určité metody učení, myšlení, odpovědnosti a další vlastnosti (volní), sebevědomí, pojetí sebe sama, atd. - Výsledkem jsou získané zkušenosti, vědomosti, dovednosti, návyky, zvyky. - Výsledky by měly být trvalé. PODMÍNKY UČENÍ Vnitřní schopnosti, tělesný stav, stupeň intelektu, momentální únava, biorytmus, atd. Vnější prostředí, mikroklima, osobnost učitele, společnost, délka učení, pravidelné přestávky, metody učení, vztah k obsahu učené látky, opakování, atd. ZÁKLADNÍ TYPY UČENÍ 1) Senzomotorické smyslově pohybové dovednosti a návyky výcvik, drezůra, hygienické návyky, jízda na kole, apod. Průběh: seznámení, předvedení činnosti procvičování při tom je důležitá zpětná vazba, klást důraz na přesnost, kontrola. 2) Kognitivní zdokonalování poznávacích procesů, podílí se na něm hlavně učení, vytvářejí se vědomosti, zdokonalování a vytváření kognitivních map (= propojenost informací) zabýval se jimi Tolman. Učení se pojmům, řešení problémů, učení se principům. 3) Sociální = observační učení učení se nápodobou na základě pozorování modelu. Nápodoba může být záměrná, nezáměrná, model může být reálný, fiktivní, pozitivní, negativní. Dochází k tzv. odtlumení ztrácíme zábrany, jestliže se náš model chová např. agresivním způsobem, ještě víc, když je za to odměněný (puberťáci). Identifikace jako další druh sociálního učení, přebíráme nejen chování, ale i prožívání. Identifikace s agresorem jako obranný mechanismus. ZVLÁŠTNÍ FORMY UČENÍ 1) Vtiskování bez posilování během prvních fází vývoje, při kterých dochází k adaptaci. Např. káčata se napojí na pečovatele, když nemají matku. 2) Habituace navykání se. Také u zvířat, přivykají si na nové podněty (lázeňská veverka). 1

2 DRUHY UČENÍ Klasické a operantní podmiňování - Podstatou procesu podmiňování je vytváření asociací, sdružování podnětů, které na nás působí a reakcí na ně. - Klasické podmiňování sdruženích vnějších podnětů. - Operantní podmiňování spojování reakce individua s důsledky reakce (vnější chování, vnitřní prožívání). - Hlavním činitelem je odměna kladné zpevnění, trest záporné zpevnění. Trest způsobuje utlumení reakce nebo vyhýbání se. Trest nás nakonec omezuje, protože se vyhýbáme věcem, i když by mohly být dobré. - Behaviorální psychologie Thorndige zákon efektu. - Učení úzce souvisí s pamětí, která je podmínkou i výsledkem učení. Souvisí s vnímáním, představami, myšlením, jsou podmínkou pro učení a zároveň je učení ovlivňuje. Klasické podmiňování - I. P. Pavlov experimenty se psy. - Nepodmíněný podnět je spojen s podmíněným, ale musí mu přecházet (podmíněný nepodmíněnému). Později následuje podmíněná reakce. - Podmíněné podněty vyššího řádu dochází ke spojování různých podnětů. - Reakcí jsou negativní (slinění) a citové (strach, úzkost) reakce. - Druhá signální soustava reagujeme hlavně na slova, každé slovo je spojeno s mnoha podněty slovo je nahrazuje. - Může docházet k vyhasínání reflexů když se to nezpevňuje nebo se snažíme to zpevňovat jiným způsobem desenzibilizace (zvykání, postupné zbavování se negativních podmíněných reflexů). - Generalizace reagujeme na jiné podněty podobně jako na ten původní. Neodpovídá to situaci. - Diferenciace posiluje se spojení jen s jedním podnětem. - I. P. Pavlov prokázal experimentální neurózu pokud máme naučené určité způsoby chování, když najednou podnětům nerozumíme, tak jsme dezorientovaní a rozvíjí se neuróza. - Používáme to např. při učení jmen, telefonních čísel, apod. Operantní podmiňování (Thorndige) = instrumentální (Skiner) - Skiner drezůra zvířat, pokusy na holubech. - U klasického podmiňování je subjekt pasivní, kdežto u instrumentálního chování je nástrojem změny, vyvolává důsledky ve vnějším prostředí, i vnitřní reakci. - Ke zpevňování dochází po reakci (odměna, trest, odejmutí trestu nebo odměny). - Sekundární zpevňování hlavně u lidí, odměna asociuje přímé jednoduché odměny (nedostanu jídlo, ale peníze, za které si můžu koupit co chci). - Vnitřní zpevnění člověk není vázaný jen na vnější odměny a tresty, ale má vyšší emoce (pocit hrdosti, studu, apod.) díky svědomí se může chovat proti odměnám a trestům. - Bandura zabýval se podmiňováním. Druhy zpevnění: 1. Přímé, bezprostřední následuje po aktivitě. 2. Vnitřní zpevnění 3. Zpevnění na základě toho, jak se chovají druzí. Odměna a trest závisí na frekvenci kontinuální (stále) X nárazové. - Záleží na kvalitě odměny a trestu mělo by to odpovídat věku, potřebám, apod. - Tresty devalvují osobnost, nedávají nic nového, utlumují chování, můžou napáchat hodně škody, apod. 2

3 B) VÝCHOVA A SEBEVÝCHOVA Z HLEDISKA PEDAGOGIKY (ZNAKY, CÍLE A PROSTŘEDKY VÝCHOVY) POJMY Výchova V širším slova smyslu znamená vzdělávání = záměrný proces získávání vědomostí, dovedností, návyků, schopností, rozvoj intelektových schopností, paměti a myšlení. V užším slova smyslu je výchova vytváření tělesných, mravních, estetických, etických, pracovních schopností a zájmů. Vzájemné působení vychovatelů a vychovávaných jako zvláštní případ sociální komunikace a interakce. Výchova je dlouhodobá, cílevědomá, záměrná, oboustranná činnost. Sebevýchova Vychovávám sám sebe vrcholí v pubertě, prepubertě a v adolescenci. První sebevýchova vrcholí v prvním období vzdoru 3 roky. - Sebevýchova je celoživotní proces, je důležitá vytrvalost. CÍLE VÝCHOVY - V prvobytně pospolné společnosti bylo hlavním cílem výchovy naučit přežít, zachovat rod, zajistit potravu. Kladl se důraz na všechny složky výchovy hlavně estetickou (jeskynní malby). - Dnes je hlavním cílem demokratizace, všestranná výchova, svoboda vyjádření, názoru, podpora kreativity, tvořivosti. SLOŽKY VÝCHOVY Tělesná, pracovní, rozumová, mravní = etická, estetická výchova. DRUHY VÝCHOVY (ATRIBUTY) Přirozená rodinná. Umělá institucionální (škola). Přímá vychovatel na jedince působí přímo, předává mu hotové poznatky. Nepřímá vychovatel odkazuje, vede více k samostatnosti. Pozitivní dělba práce. Negativní vychovatel odstraňuje překážky dítěti, nerozvíjí jeho samostatnost. Formální rozvíjí myšlení, paměť, komunikaci. Materiální pouze obsah, informace, vědomosti. Obecná X odborná. Individuální X kolektivní. 3

4 PROSTŘEDKY VÝCHOVY Základem je odměna a trest: Zákon účinku (Thorndige) Odměna reakce posiluje a rest je zeslabuje, po experimentu zákon přeformuloval na to, že odměny reakce posilují. Skiner Zamítavý postoj trestů. Záleží na frekvenci a množství (převaha odměn zevšední, může vést k manipulativnímu chování). Vančurová Mírné tělesné tresty dítě nenaruší (oproti psychickým trestům). - Německý dvoukomponentový model (Skinerova teorie učení): Přísnost užívání trestu, pokárání, nátlak syndrom hodného dítěte, ale lehce se podřizují tlaku skupiny. Rozdíl mezi ideálním a reálným já. Největší dopad na nejstarší dítě v rodině. Povzbuzení, podpora, pomoc není stísněné strachem, mají sociální dovednosti, syndrom milého dítěte. Není takový rozdíl mezi ideálním a reálným já. PŘÍSTUP UČITELE STYL VÝCHOVY 1) Autoritativní autokratický rozkazy, zákazy, hrozby, tresty, málo respektu přání a potřeb dětí, málo pochopení. 2) Liberální - vychovatel řídí děti málo nebo vůbec ne, neklade přímo požadavky. Pokud vysloví požadavek, nekontroluje a nepožaduje jeho důsledné plnění. 3) Demokratický (sociálně integrační vedení) - vychovatel dává dětem přehled o celkové činnosti skupiny a jejích cílech, udílí méně příkazů a podporuje iniciativu, působí spíše příkladem než hojnými tresty a zákazy. Důležitým prostředkem působení vychovatele na skupinu je podávání návrhů. Je ochoten dát dětem na vybranou mezi několika možnostmi technického řešení problému. Je přístupný hovorům i o jiných než pracovních záležitostech, má pro děti a jejich individuality porozumění. Je to styl netradiční a pro některé vychovatele obtížný, ale děti jej hodnotí nejlépe. 4

5 C) UPLATNĚNÍ VYBRANÉ METODIKY (MVV, MHV, MTV, MDV) V KONKRÉTNÍCH TYPECH VÝCHOVNÝCH, SOCIÁLNÍCH A ZDRAVOTNÍCH ZAŘÍZENÍ, MOŽNOSTI VYUŽITÍ TECHNIK RELAXACE. HUDEBNÍ VÝCHOVA S METODIKOU A JEJÍM UPLATNĚNÍ - HVM je využívání hudby k léčebným účelům. - Je možné ji využít pro všechny věkové kategorie i pohlaví. - Využívá se např. v dětských nemocnicích, u drogově závislých, se seniory, atd. TECHNIKY RELAXACE - Relaxační techniky pomáhají minimalizovat nebo dokonce úplně odstranit nahromaděnou tenzi napětí. - Relaxaci lze provádět individuálně nebo skupině. Individuální relaxace je mnohem těžší, protože skupina lidí vytváří kolem sebe specifickou atmosféru i náladu příznivou pro stavy klidu a rovnováhy. - Při relaxaci nastávají v těle opačné procesy než při stresu snižuje se tepová frekvence, látková výměna, dechová frekvence, svalové napětí, atd. - Z počátku je pro úspěšnější relaxaci vhodné využít pomoc zkušeného terapeuta. - Techniky relaxace jsou výhodné v tom, že je můžeme použít téměř všude a téměř kdykoli. Podmínky úspěšné relaxace - Ticho, klid, nerušené soustředění, pohodlná pozice, příjemné prostředí, může být i hudba, atd. - Pozice: vleže na zádech, na boku nebo na břiše nebo pozice v sedě. Faktory ovlivňující relaxaci - Stupeň vnitřní tenze, schopnost se koncentrovat, míra sugestibility, míra negativismu, převažující smyslový typ, citlivost vůči podání relaxace (hudba, vůně, atd.). Druhy relaxací - Např. Jacobsonova progresivní relaxace svalového aparátu, Relaxace podle Reicha, Antistresová relaxace Zemanova, atd. - Mezi nejznámější patří Jóga a Autogenní tréning. JÓGA - Cílem je dosažení ideálu plného zdraví a vyrovnanosti v jednotě tělesných, duševních i duchovních aspektů. - Očisťuje a regeneruje tělo. - Pomáhá nejen kosternímu svalstvu, ale i vnitřním orgánům. - Vedle tělesných cvičení zahrnuje jóga i zásady životosprávy, dechová cvičení, koncentrační a meditační techniky, uvolňovací cvičení a pokyny, které mají člověka orientovat na určité hodnoty. - Cvičení vždy začíná nejjednoduššími dechovými technikami, pak se přidávají tělesné cviky. - Nedoporučuje se nemocný schizofrenií, některá jógová cvičení nesmějí dělat lidé s oběhovými obtížení, očními chorobami (glaukom), akutními záněty, nemocemi kloubů a intenzivními bolestmi. AUTOGENNÍ TRÉNING - Poprvé ji publikoval německý lékař Schultz v 90. letech 20. století. - Vede k trvalému zklidnění, odstranění některých neurotických symptomů i ke zvyšování výkonnosti, ale sám nestačí na odstranění těžších depresí ani není schopen vyléčit duševní poruchy řazené do okruhu psychóz. - Pravidelné cvičení přináší rychlé osvěžení (2 minuty správného cvičení mohou nahradit až 2 hodiny spánku). - Uplatňuje se při něm především představa a autosugesce. 5

6 Standardní cvičení (nižší stupeň) - Cvičení tíhy, cvičení pocitu tepla, sledování dechu, pravidelný rytmus srdce, regulace břišních orgánů, koncentrace na oblast hlavy. - Na jedno cvičení se určuje dnů, na celý nižší stupeň 3 měsíce. - Po zvládnutí nižšího cvičení může jedinec vytvářet autosugestivní individuální formulky. Ty jsou zaměřené na žádoucí či nežádoucí vlastnosti. Měly by být krátké, pozitivní a rytmické (např. dovedu pochopit druhé). Řízená imaginace (vyšší stupeň) - Nazývá se také autogenní meditace. - Je jednou z technik řízené imaginace, sloužící k sebezdokonalování, k hlubšímu sebepoznání, atd. Člověk zde získá výjimečné zážitky a jakési psychodelické zkušenosti bez užití psychotropních látek. 6