I. přehled doporučených námětů pro cvičení 3. ročník GYMNÁZIA 1. Původ a vývoj člověka Změny v průběhu hominizace a sapientace

Transkript

1 Cvičení z FYZIOLOGIE ŢIVOČICHŮ a člověka č. 13 a č. 14 Úkol č. 1 Prostudujte si: a) moţné experimenty vhodné pro SŠ b) moţnosti počítačového modelování experimentů Úkol č. 2 Vypracujte kontrolní úkoly za kapitolou č. 13 ač. 14 ve skriptech: Hruška, M.: Fyziologie ţivočichů a člověka, I. a II. díl, viz internet: I. přehled doporučených námětů pro cvičení 3. ročník GYMNÁZIA 1. Původ a vývoj člověka Změny v průběhu hominizace a sapientace 2. Tkáně lidského těla Tkáně lidského těla - pozorování histologických preparátů 3. Tělní tekutiny, krev Pozorování krevních tělísek v krevním nátěru Důkaz hemoglobinu v krvi Teichmannovou metodou Důkaz přítomnosti železa v hemoglobinu 4. Oběhová soustava Anatomická stavba krevních cév Zjišťování tepu hmatem a s pomocí fonendoskopu Měření krevního tlaku Téma LP (úkol): Brouhův step-up test (=zkouška vystupováním) 5. Dýchací soustava Dýchací soustava - pozorování histologických preparátů Dýchání pipetou do vápenné vody Měření vitální kapacity plic (VCP) Apnoická pauza 6. Trávicí soustava Trávicí soustava - pozorování histologických preparátů Vlastnosti slin 7. Metabolismus, homeostáza, exkrece, vylučovací soustava, kůže Činnost pulsující vakuoly u trepky (Paramecium caudatum) Vylučovací soustava a kůže - histologické preparáty Pot a potní žlázy 1

2 8. Nervová soustava a soustava žláz s vnitřní sekrecí Nepodmíněné reflexy Nepodmíněný a podmíněný reflex 9. Receptory a smyslové orgány Zkoušky sluchu (vyhodnocení Weberova pokusu a Rinneho zkoušky) Důkaz slepé skvrny Mariottovým pokusem Mechanická zkouška kožní citlivosti Zrakové klamy 10. Pohlavní soustava člověka Pohlavní soustava člověka - histologické preparáty II. specifická reakce dýchacích orgánů perloočky (Daphnia spec.) Princip: dýchací orgány vodních živočichů redukují některé soli kovů (např. AgNO 3 ), manganistan (KMnO 4 ) a selektivně se barví některými vitálními barvivy (metylénová modř, thionin, krystalová violeť) aj. U perlooček (Daphnia spec.) jsou dýchacím orgánem tenkostěnné, krví vyplněné váčky (epipodity) na pěti párech nožek. Proveďte úkol č. 1 a úkol č. 2 nejprve v rybniční vodě a potom ve vodě destilované nebo převařené destilované vodě. Výsledky porovnejte. Pozn.: Je nutno používat vodu o stejné teplotě. Úkol č. 1 Perloočky přeneste do roztoku AgNO 3 (O,OO1% až O,O5 %). Dýchací váčky nejprve zbělí a potom zhnědnou, což pozorujeme pod mikroskopem. Závěry zapíšeme do protokolu. Postup č. 2 Perloočky přeneste do roztoku metylénové modři (1:1 000 až 1:50 000) a pozorujte pod mikroskopem při malém zvětšení. Když se váčky zbarví (kontrola pod mikroskopem), přikryjte korýše na podložním sklíčku větším krycím sklíčkem. Následkem nedostatku kyslíku se zbarvené váčky velmi brzy odbarví. Metylénová modř je redukována zplodinami látkové přeměny, které se v době nedostatku kyslíku hromadí v buňkách. III. důkaz hemoglobinu v krvi ţíţaly a nitěnky Jednou z důležitých funkcí krve je transport dýchacích plynů krevními barvivy. Tato barviva jsou po chemické stránce chromoproteiny obsahující v molekule atom těžkého kovu (obvykle Fe nebo Cu). Tato barviva jsou buď rozpuštěna v krevní plazmě, nebo jsou vázána na specializované krevní buňky. Nejběžnější krevní barviva jsou červený hemoglobin obsahující Fe 2+ (vyskytuje se např. v krevní plazmě kroužkovců, v hemolymfě některých korýšů, v krvinkách obratlovců) a v oxidované formě modrý hemocyanin obsahující měď (vyskytuje se např. v hemolymfě měkkýšů a mnoha korýšů). 2

3 Žížalu (hlemýždě) usmrťte chloroformem nebo etanolem, nařízněte příčně její tělo a na čisté podložní sklo odeberete kapku krve. Z více nitěnek získejte krev tak, že je po usmrcení etanolem rozetřete v třecí misce a kapku přeneste na čisté podložní sklo. Kapku krve smíchejte s kapkou vody, přidejte kapku roztoku NaCl (KCl), promíchejte a nad mírným plamenem odpařte do sucha. Na odparek přidejte kapku ledové kyseliny octové, přikryjte krycím sklíčkem a zahřívejte do zpěnění. Pak přidejte další kapku ledové kyseliny octové, preparát nechte ochladit a pod mikroskopem pozorujte pozorujte charakteristické krystaly chlorheminu (nejsou-li krystaly chlorheminu vidět, znovu přidejte kapku ledové kyseliny octové, znovu zahřívejte a ochlaďte. Zakreslete pozorované krystalky chlorheminu, Zkouškou lze zjistit, že hemoglobin je krevní barvivo rozšířené nejen u obratlovců, ale i u bezobratlých, a že i zde má stejné složení a plní stejnou funkci. IV. důkaz atomu těţkého kovu v molekule krevního barviva Jednou ze společných vlastností krevních barviv je přítomnost Fe nebo Cu v molekule. K nejrozšířenějšímu krevnímu barvivu patří červený hemoglobin obsahující Fe a modrý hemocyanin obsahujíc Cu. Fe i Cu lze chemicky dokázat ve vzorcích krve. Nejprve odeberte vzorek krve (lze analyzovat také přinesenou hovězí krev) z těla usmrceného hlemýždě nebo žížaly. A) odběr krve z těla usmrceného hlemýždě Asi v jedné třetině napilujte druhý největší závit ulity a poté opatrně pinzetou odloupněte kousky ulity tak, aby bylo možné nůžkami nastřihnout okraj útrobního vaku obsahujícího cévy, popř. srdce ležící ve stěně plášťové dutiny. Hned se začne vylévat namodralá krev, kterou zachycujte do zkumavky. Palcem zvolna vtlačujte tělo hlemýždě do ulity, až krev přestane vytékat. B) odběr krve z děla usmrcené žížaly Z žížaly získejte krev naříznutím jejího těla. Poté v jednom kelímku spalte krev hlemýždě a ve druhém krev žížaly. V obou případech zahřívejte kelímek malým svítivým plamenem, až se krev vysuší a zbytek zčerná. Pak po dobu asi 10 minut prudce žíhejte nesvítivým plamenem, až v každém kelímku zbude pouze popel (žíhejte tak, aby popel nevyletoval z kelímku). Kelímky nechte asi 5 minut vychladnout, pak do každého přidejte asi 2 cm 3 koncentrované HCl a asi 3 kapky koncentrované HNO 3. Znovu opatrně zahřívejte až téměř do odpaření. Obsah kelímku vypláchněte destilovanou vodou do zkumavky. Vodu z kelímku s popelem krve žížaly (nebo obratlovce) rozdělte do dvou zkumavek. K jedné přidejte asi 5 kapek roztoku kyanoželeznatanu draselného, ke druhé několik cm 3 roztoku rhodanidu draselného. K vodě z kelímku s krví hlemýždě přidejte asi 5 kapek roztoku kyanoželeznatanu draselného. 3

4 Výsledek: Zkumavky se zbytky vyžíhané krve žížaly, popř. obratlovce se zbarví v prvním případě modře (vznikne berlínská modř), ve druhém případě temně červeně. Ve zkumavce se zbytky krve z hlemýždě vznikne hnědá sraženina (při slabé koncentraci Cu 2+ červenohnědé zbarvení roztoku). Tím byl proveden důkaz, že krev žížaly, resp. obratlovce obsahuje železo, zatímco hemolymfa hlemýždě obsahuje měď. V. doba reakce u pohybové činnosti zkouška tečkováním Princip: Zkouška tečkováním (Brustmannův ťukací test) nám může ukázat schopnost organismu rychle střídat podráždění a útlum v příslušných nervových centrech. Při této zkoušce sledujeme schopnost organismu vydržet co nejdéle maximálně rychlý pohyb ruky při tečkování. Za předpokladu dokonalé spolupráce s vyšetřovanou osobou můžeme dobře sledovat dynamiku rozvoje únavy (ochranný útlum) na centrálních synapsích. Tato zkouška má význam zejména tehdy, když ji děláme před námahou a po zatížení organismu prací. Průměrné hodnoty kolísají asi od 300 do 400 teček za minutu. Vyšetření proveďte vsedě u stolu formou SOUTĚŽE Kdo je nejrychlejší?!. Připravte si tužku s tupým hrotem a papír si rozdělte na 6 polí. Při tečkování má pokusná osoba připravenou ruku jako při psaní. Do prvního pole začne na pokyn ťukat co nejrychleji tužkou body, z jednoho pole přejde na sousední vždy na povel po 12 vteřinách. Osoba tečkuje 1 minutu v klidu a 1 minutu po fyzickém výkonu. Tečky v jednotlivých polích před výkonem (v klidu) a po výkonu sečtěte a zaznamenejte do sloupcového grafu. Výsledky několika pokusných osob porovnejte

5 VI. vyzkoušejte si odpovědět na 10 pojmů jako přípravu na úvodní část zkoušky: barroreceptor buňky paměťové choriongonadotropin membrana basilaris nucleus supraopticus opsonizace Procháska Jiří statocysta systém retikulární formace vzestupný živočich monoestrický Úkol č. 2 Vypracujte kontrolní úkoly za kapitolou č. 13 a č. 14 ve skriptech: Hruška, M.: Fyziologie ţivočichů a člověka, I. a II. díl, viz internet: 5