INTERPRETACE: TYPY A KRITÉRIA 1

Transkript

1 P R E K L A D Y INTERPRETACE: TYPY A KRITÉRIA 1 Gôran HERMÉREN AËkoli je termìn interpretace" hojné pouûìván, jen z Ìdka jeho uûivatel uvede, co p esnï jìm má na mysli. Tak je mnohdy koöatá homonymie tohoto termìnu efektivnì komunikaci na p ekáûku. Logik interpretujìcì formuli provádì jistï nïco jiného neû literárni kritik p edkládajìcì novou, revoluënì interpretaci Hamleta. Dokladem toho, ûe interpretace nenì jen nevinn m teoretick m podnikem nechù jsou spory o interpretaci náboûensk ch text Ëi právnì spory o interpretaci zákonn ch norem, kde se rozhoduje o lidsk ch osudech, Ëasto ûivotech. D vod, proë je p eklad Hermérenova Ëlánku nabidnut téû slovenskému a Ëeskému Ëtená i, je tedy z ejm.»lánek má mal m zlomkem p ispït k odstraúovánì rozliën ch nedorozumïnì v této z praktického hlediska závaûné oblasti, je pokusem o vyjasnïnì v znamu/ termìnu interpretace", a souëasnï - coû s eëen m p irozenï souvisì - p edstavuje pokus r zná pouûitì tohoto termìnu odhalit a pokud moûno striktnï oddïlit. I kdyû od zve ejnïnì Ëlánku uplynulo jiû témï dvacet let, jsou podnïty, které p ináöì, i problémy, na které poukazuje, stále v centru pozornosti mnoha filosof Ëi estetik. Za vöechny lze uvést Umberta Eca, nap. jeho známou knihu Limits of Interpretation (Bloomington 1990) Ëi do slovenötiny p eloûenou knìûku Interpretation and Overinterpretation (Interpretácia a nadinterpretácia, Bratislava 1995), která je záznamem spoleën ch p ednáöek Eca, Richarda Rortyho, Jonathana Cullera a Christine Brooke- Roseové. Herméren v Ëlánek tematicky navazuje na v ORGANONU F 4/2001 zve ejnïn p eklad Ëlánku Franka Sibleyho Estetické pojmy a podobnï jako tento má prokazovat plodnost metod analytické filosofie. Rostislav Niederle 1. Úvod Kaûd rok se vydává mnoûstvì knih (Ëlánk, antologiì, monografiì) v teorii a o teorii interpretace. Dosud nic nenaznaëuje, ûe by tento zájem upadal. Naopak se domnìvám, ûe m ûeme oëekávat dlouhodobá zkoumánì, zejména 1 Z originálu Flerméren, G.: Interpretation: Types and Criteria. Grazer Philosophische Studien, Vol. 19/1983, ss , p eloûil Rostislav Niederle. P eloûeno a uve ejnïno s laskav m svolenìm Grazer Philosophische Studien. ORGANON F 9 (2002), No. 2, Copyright Filozofick ústav SAV, Bratislava

2 INTERPRETACE: TYPY A KRITÉRIA 177 tam, kde se st kajì hermeneutika, fenomenologie a analytická filosofie jazyka. NejnovËjöÌmi antologiemi jsou Meaning and Understanding a Text und Applikation? ObÏ tyto publikace se navzájem zásadnï liöì. Z poslednìch monografiì bych mohl zmìnit Art and Philosophy Josepha Margolise a Intepretation Petera D. Juhla, obï s bohat mi odkazy na relevantnì literaturu. 3 Tyto dvï poslednï zmìnïné knihy jsou nav sost zajìmavé tìm, ûe na mnoho fundamentálnìch problém vyjad ujì nesluëitelné názory. ObÏ se v mnohém rovnïû odliöujì od zmìnïn ch antologiì. KroniÏ tïchto nedávno probïhla zajìmavá v mïna názor na interpretaci mezi Laurentem Sternem a Nicholasem Wolterstorffem. 4 To vöe naznaëuje, ûe tento problém má do svého vy eöenì jeötï daleko; ani v základnìch bodech nebylo dosud dosaûeno shody. Je-li to, co Ìkám, správné, mïlo by nás to vést k tomu, abychom p ezkoumali nïkteré fundamentálnì problémy t kajìcì se interpretacì; a já se v tomto Ëlánku soust edìm na interpretaënì kritéria. ExistujÌ nïjaká kritéria, s jejichû pomocì je moûné odliöit správné interpretace od nesprávn ch? A co v tomto kontextu znamená,,správné"? Tyto otázky vedou k mnoha zajìmav m teoretick m problém m, které se t kajì podstaty interpretacì. Ze zjevn ch d vod jsou téû klìëovï d leûité pro badatele a kritiky, kte Ì interpretujì a kritizujì dennodennï. MÏlo by se p ipomenout, ûe jistì badatelé v hermeneutice, jako je Hans- Georg Gadamer, nechtïjì klást ûádná pravidla, ani navrhovat ûádná kritéria pro interpretaci nap. literárnìch text 5, zatìmco jinì - jako jsou Schleiermacher, Betti, Hirsch - metody a kritéria navrhujì. ZatÌmco nïkte Ì teoretici interpretace jsou relativisté a historicisté (Heidegger, Gadamer), jinì takov m ideám vehementnï oponujì (Hirsch). Na to chci upozornit proto, abych ukázal, jak se v tomto bodï odliöujì názory badatel. VÏtöina teoretik 2 Parret, H. a Bouveresse, J. (eds.): Meaning and Understanding. Berlin & New York, Walter de Gruyter, 1981; Fuhrmann, M., Jauss, H. R., a Pannenberg, W. (eds.): Text und Applikation. Miinchen, Wilhelm Fink, Margolis, J.: Art and Philosophy. Atlantic Highlands, Humanities Press, 1980; Juhl, P. D.: Interpretation. Princeton, Princeton University Press, Viz Stern, L.: On Interpreting; Wolterstorff, N.: Stern On Interpreting. Oba Ëlánky in: The Journal of Aesthetics and Art Criticism, XXXIX, 1980, ss , resp Ve slavném dopisu Bettimu Gadamer pìöe: Im Grunde schlage ich keine Methode vor, sondern ich beschreibe was ist.... Ich halte es allein fur wissenschaftlich, anzuerkennen was ist, statt von dem auszugehen, was eben sein solìte oder sein môchte." Tento dopis je p etiötïn in Betti. E.: Allgemeine Auslegungslehre als Methodik der Geisteswissenschaften. Tiibingen, 1967, s. 51. poznámka 118.

3 178 Goran HERMÉREN samoz ejmï souhlasì, ûe vöechny interpretace nejsou stejnë dobré Ëi stejnï öpatné, je vöak pro nï obtìûné Ìci, co odliöuje dobrou interpretaci od öpatné. Abychom mohli racionálnï mluvit o kritériu interpretace, nestaëì jen rozliöovat mezi rozdìln mi moûn mi kritérii. StejnÏ tak je podstatné rozliöovat mezi rozdìln mi typy interpretacì a zkoumat jejich vzájemné vztahy. Mezi jin mi vïcmi musìme uvaûovat moûnost, ûe se pouûìvajì (ËásteËnÏ) rozdìlná kritéria, Ëi by se pouûìvat mïla, kdyû se navrhujì, ovï ujì a kritizujì rozdìlné typy interpretacì. Analogicky to m ûe b t tak, ûe jedno urëité kritérium má, a mïlo by mìt, r znou váhu, uvaûujì-lì se rozdìlné typy interpretacì. V následujìcìm nejprve pojednám nïkteré obecné teze o interpretaci, sloûitost pojmu interpretace a nïkteré rozdìlné typy interpretacì. Nato se pokusìm stanovit kritéria interpretace a argumenty, kter mi lze podpo it Ëi kritizovat navrûené interpretace. PokraËovat budu diskusì vztah mezi typy interpretace a kritérii (argumenty). Je moûné je kombinovat? Jak? Mohou se navzájem dostat do konfliktu? Jak by se mïly p ÌpadnÏ takové konflikty eöit? 2. NÏkteré obecné teze BÏhem poslednìch desetiletì rozöì ili filosofové a literárnì teoretici o interpretacìch mnoho obecn ch tvrzenì. P edpokládejme, ûe se obhajuje, (1) ûe interpretace majì vûdy a nutnï rys <j>, a (2) ûe lze ve skuteënosti nalézt p Ìklady interpretacì s <p. M ûe to b t nap Ìklad tvrzenì, ûe interpretace vûdy mohou (Ëi nikdy nemohou) b t pravdivé" Ëi správné", ûe vûdy obsahujì (Ëi nikdy neobsahujì) Ëi implikujì d leûité pravdy o lidském ûivotï, ûe majì vûdy za následek explikaci nïjakého v znamu", ûe se vûdy t kajì (Ëi nikdy net kajì) intencì osoby, jejìû text Ëi Ëin se interpretuje, nebo ûe interpretovan text se v interpretaci vûdy aplikuje (Ëi nikdy neaplikuje) na interpretovu vlastnì situaci. Obecné teze takové interpretace, jaká byla zmìnïna v öe, byla zpracována a rozebrána badateli jako jsou Monroe Beardsley, Hans-Georg Gadamer a James Hamilton. P inejmenöìm prima facie se zdá zcela jasné, ûe vöechny pravdivé b t nemohou. O nïkteré z nich se zdá, ûe si navzájem proti eëì. Kdyby vöak mïly (alespoú ËásteËnÏ) rozdìlné rozsahy aplikace, pak by vzájemnï kontradiktorické b t nemusely. V dalöìch odstavcìch budou rozebìrány dvï z onïch obecn ch tvrzenì o interpretaci a následnï si hodlám p ipravit cestu pro diskusi o jejich rozsahu aplikace tak, ûe rozliöìm mezi rozdìln mi typy interpretace.

4 INTERPRETACE: TYPY A KRITÉRIA 179 Samoz ejmï je zde vûdy pokuöenì vybìrat p Ìklady tak, ûe obecné tvrzenì, které obhajujeme, se osvïdëì jako správné. P edpokládejme nynì, ûe se tvrdì, ûe vöechny interpretace vykazujì (p, avöak ve skuteënosti lze nalézt p Ìklady interpretacì, které tento rys 0 postrádajì. Jaké závïry se z toho majì vyvodit? Moûnosti jsou tyto: (1) interpretace s 0 jsou právï jeden typ interpretacì mezi nïkolika jin mi; (2) interpretace bez <p jsou nutnï neúplné - jsou to vöak interpretace; (3) interpretace bez (p nejsou podle definice interpretace a je zavádïjìcì je tak naz vat; (4) interpretace bez 0 nejsou dobré interpretace; i kdyû to jsou interpretace. OsobnÏ se p iklánìm k moûnosti (1), a to z d vod, které struënï objasnìm. Samoz ejmï je snadnïjöì tvrdit obecnou a netriviálnì tezi ve prospïch toho, ûe interpretace vûdy a nutnï vykazujì (j), kdyû se jako na v chodisko odvoláme jen na úzk v bïr p Ìklad, nap Ìklad na souëasné interpretace avantgardnìho divadla. Protoûe jsem se zde rozhodl neomezovat se jen na interpretace literárnìch text, závïr (1) se mi zdá, alespoú zpoëátku, p irozen. Na této poëáteënì úrovni by prostï bylo p edëasné klást nïjakou striktnì definici interpretace, a následnï tuto definici pouûìvat k vyluëovánì moûn ch protip Ìklad a obhajovat závïr typu (3). Taková definice by sama musela b t obhájena, a to nelze uëinit, dokud se zde neprovedou p Ìsluöná zkoumánì. Samoz ejmï je nutné mìt nïjakou (alespoú vágnì) ideu stran toho, co mezi interpretace poëìtat, kdyû taková zkoumánì zaëìnáme. Takov m p irozen m v chozìm bodem se zdá b t to, o Ëem se bïûnï mluvì jako o interpretaci. ZákladnÌm p edpokladem pak samoz ejmï je, ûe p irozen jazyk, i kdyû nikoli neomyln, dává hrubé v chodisko, u nïhoû naöe pokusy porozumït svïtu a praxi r zn ch skupin, vëetnï badatel a kritik, musì zaëìt. Pak bychom se mïli soust edit na typické p Ìklady, uvidït to, co - jeli nïco takového - majì spoleëného, a alespoú zpoëátku se ménï zajìmat o p esná rozhranì mezi odliön mi typy a pojmy. TÌmto zp sobem bychom se mïli zamï it na ohnisko pojm, nikoli na jejich periferii. Takové zkoumánì pak m ûe ukázat, ûe právï idea obecné teorie interpretace je nemoûná prostï proto, ûe to, o Ëem se mluvì jako o interpretacìch, se natolik navzájem liöì, ûe to nenì moûné sjednotit do jedné jediné teorie - ûe je t eba moûná nïkolika rozdìln ch teoriì interpretace. Jako v chodisko

5 180 Gôran HERMÉREN tudìû nep edpokládám ûádn p esn pojem interpretace, právï proto, ûe je problematické, zda takov p esn pojem v bec existuje. MÌsto toho se zde budou poëìtat mezi interpretace r zné texty a aktivity, jako jsou Panofského interpretace gotické architektury, intcrprctace m t Indián severozápadnì Ameriky, interpretace v znamu evangeliì, skryté v znamy komplexu symbol Picassovy Minotaurornachie 1935, interpretace zlomk presókratovsk ch filosof, léka ova interpretace p Ìznak jeho pacienta, Hamletova interpretace od Laurence Oliviera, Glenna Goulda interpretace Bacha, politická interpretace nedávn ch událostì v Afghánistánu Ëi Polsku, Freudova interpretace sn atd. Abych to shrnul: mám-li na mysli p Ìklady interpretacì, je to spìöe öiroká paleta text a aktivit. Jestliûe se tyto p Ìklady navzájem v podstatn ch rysech liöì, coû myslìm ano, dal bych p ednost mluvenì o odliön ch typech interpre-tacì, spìöe neû v této poëáteënì fázi - vyvozovat závïry typu (2), (3) Ëi (4). JeötÏ neû se vöak obrátìm ke specifick m problém m stran r zn ch typ a kritériì interpretacì, krátce pojednám dvï z obecn ch tezì o interpretacìch, které byly zmìnïny na zaëátku této kapitolky. 3. Interpretace a aplikace Protoûe se Gadamerov m idejìm o interpretaci vïnovalo nedávno v EvropÏ i Americe tolik pozornosti, pojednám zde krátce to, co chápu jako jednu z v znaën ch a originálnìch otázek teorie interpretace: tvrzenì, ûe porozumïnì textu vûdy a nutnï (v jistém smyslu) vyûaduje aplikaci interpretovaného textu na osobnì situaci interpreta: dass im Verstehen so etwas wie eine Anwendung des zu verstehenden Textes auf die gegenwärtige Situation des Interpreten stattfindet"." Jin mi slovy: aplikace se chápe jako paradigmatick p Ìklad interpretace, a interpretace, které takov rys postrádajì, jsou buô neúplné, nebo chudé interpretace, nebo to nejsou v bec interpretace. ProzkoumánÌ nïkolika jednotliv ch p Ìpad vöak nepochybnï napovì, ûe vztahy mezi pojmy interpretace a aplikace jsou sloûitïjöì neû je z Gadamerova eöenì patrné. (1) Dejme tomu, ûe jste mïl velice zmaten sen. Protoûe máte pocit, ûe ten sen pro vás m ûe b t nïjak d leûit, zapìöete jej a spojìte se s odbornìkem na interpretaci sn. Ten váö text Ëte a klade mnoho otázek stran vaöì osobnì situace. Pak navrhne interpretaci toho snu. Zde se zdá zcela absurdnì tvrdit, ûe interpret aplikuje text o tom snu na svoji vlastnì situaci, nebo ûe to 6 Gadamer, H.-G.: Wahrheit und Metliode, Tubingen, J. C. B. Mohr, 4. vydanì, 1975, s. 291.

6 INTERPRETACE: TYPY A KRITÉRIA 181 musì udïlat, aby mu porozumïl - vtip celého podniku je v aplikaci toho snu na vaöi situaci. (2) Dejme tomu, ûe se zpravodajsk d stojnìk bïhem války náhodou zmocnì kódované zprávy z nep átelské frontové linie do hlavnìho stanu nep Ìtele. Po hodinách marné snahy je kód náhle rozluötïn: zpráva obsahuje hláöenì o obïtech a ûádá vìce muû, st eliva a jìdla. V jakém smyslu je správné a vysvïtlujìcì Ìci, ûe onen zpravodajsk d stojnìk, aby porozumïl tomu, co Ëte, to musì aplikovat na svoji vlastnì situaci - neboli popsat cel proces dekódovánì pomocì aplikace auf die gegenwärtige Situation des Interpreted'? (3) Analogicky m ûe právnì zástupce, interpretovat nïjak zákon, aby ho aplikoval na dìlëì problém - nikoli na jeho vlastnì osobnì situaci, n brû na situaci jeho klienta, neboù je ûádán, aby p edem urëil, co se stane, kdyû si jeho klient vybere ten Ëi onen postup. Jak zd raznil Ekelóf, 7 existuje mnoho p Ìpad, kdy soudce interpretuje právnì text a pak, na základï nap. úvah o uûiteënosti pravidel, rozhodne, zda na jednotliv p Ìpad tento text aplikovat. Zde se interpretace a aplikace pojmovï liöì; operace aplikace p edpokládá, ûe se textu uû porozumïlo. (4) Nakonec porovnejme nïkolik interpretacì filosofick ch zlomk Ëi tezì nap. Herakleita, Descarta Ëi Hcgela. Kdyû filosofové navrhujì nïjakou novou interpretaci, vyuûìvajì Ëasto souëasného chápánì a povïsti interpretovan ch, aby tak o tyto fragmenty Ëi teze maximalizovali zájem. PouËn m (a diskutovan m) p Ìkladem je Hintikkova známá interpretace Descartova Cogito, ergo sum", která jako v chodiska pouûìvá souëasnou teorii mluvnìch akt. Jen stïûì je správné tvrdit, ûe kdyû tuto interpretaci navrhuje, aplikuje Hintikka Descartovu tezi na svoji vlastnì situaci. Takûe existuje nïkolik p Ìklad, které naznaëujì, ûe se musìme vzdát obecné teze, podle nìû porozumïnì textu vûdy a nutnï vyûaduje aplikaci na situaci interpreta. Na tomto mìstï by se mohlo namìtnout, ûe ony Ëty i v öe uvedené p Ìpady se od interpretacì umïleck ch dïl hluboce liöì, a navrhnout, ûe Gadamerovu teorii lze zachránit tìm, ûe ji doprovodìme takov mi omezenìmi, ûe nebude aplikovatelná na Ëty i v öe zmìnïné druhy p Ìpad. Aù uû vöak budou v sledné vztahy mezi interpretacemi literárnìch dïl a Ëty mi v öe zmìnïn mi p Ìpady jakékoliv, sám Gadamer bohuûel explicitnï tvrdil, ûe jeho teorie je aplikovatelná rovnïû na nap. interpretace právnìch text. s ZávÏr této diskuse je z ejmï ten, ûe je hluboce pochybné, slabï 7 Ekelof, P. O.: En essay om tolkning och mening. Kungl. Vetenskapssamhällets i Uppsala arsbok 20/1976, zejm. ss Wahrheit und Methode, s. 311.

7 182 Goran HERMÉREN eëeno, zda obecná teorie interpretace, která by obsahovala vöechny druhy interpretacì, je moûná a ûádoucì. Je-li hledánì takové obecné teorie zavádïjìcì, mïlo by to mìt zajìmavé d sledky pro problémy stran toho, jaká kritéria a argumenty jsou p i pojednávánì zvláötnìch navrhovan ch interpretaci relevantnì. Jestliûe existujì odliöné (a snad se i zëásti se p ekr vajìcì) pojmy interpretace, m ûeme oëekávat, ûe nalezneme r znost kritériì a argument - a relevance takov ch kritériì a argument se m ûe p Ìpad od p Ìpadu s pouûit m typem interpretace r znit. 4. Interpretace a pravdy o lidském ûivotï NÏkdy se tvrdì, ûe poûadujeme kritické interpretace, které nám pomáhajì porozumït dìlu tak, ûe vidìme, jak se dìlo snoubì, Ëi nesnoubì, s naöimi ûivoty". 9 Jde z ejmï o tu ideu, ûe interpretace, nebo alespoú dobré kritické interpretace, tvrdì Ëi naznaëujì nïkteré d leûité pravdy o lidském ûivotï, Je vöak otázka, zda to platì pro vöechny interpretace nebo jen pro urëité typy interpretacì. Sám se p iklánìm k tomu druhému z d vod, které budou uvedeny dále. Tezi, kterou zde pojednáváme, lze klást rovnïû takto: existuje vìce neû náhodné spojenì mezì tìm, kdyû ekneme, ûe nïjaká interpretace je vïrohodná", správná", objasúujìcì", esteticky hodnotná", p Ìpustná" atd., a tìm, kdyû mluvìme o vïcech lidského ûivota, které jsou pravdivé. Abychom nahlédli, jaké to jsou problémy, m ûeme si pomoci tìm, ûe uvedenému tvrzenì dáme následujìcì formálnì podobu: (1) A-ova (nap. Stollova) interpretace X textu Y (nap. Hamletova otálenì) je vïrohodná", esteticky hodnotná" atd. (2) TvrzenÌ p je pravdivé o lidském ûivotï, obecnï nebo v naöì nynïjöi situaci. (3) SpojenÌ mezi v roky (1) a (2) nenì ËistÏ náhodné Ëi empirické - je v nïjakém smyslu nutné. Problém je nynì tento: jak stanovit platnost (3)? V rok (2) jistï nevypl vá z v roku (1). Pak by to mohlo svádït k tomu, abychom p idali zvláötnì premisy, nebo zavedli omezenì rozsahu promïnn ch X, Y a p, nebo interpretovali nutnost" normativnï Ëi se pokouöeli tyto strategie nïjak kombinovat. Jaké pravdy o lidském ûivotï? ée zaëìná a 9 Tento citát jsem si vyp jëil z psaného komentá e Jamese Hamiltona k rané verzi tohoto Ëlánku.

8 INTERPRETACE: TYPY A KRITÉRIA 183 konëì? Zde b y se mïlo zpozorovat nebezpeëì, û e b y urëitá omezenì uvalená na p nebo na X (nebo na oboje) mohla (3) trivializovat n eboje vyprázdnit. Dejme tomu nap Ìklad, ûe definiënìm oborem p nejsou ûádné pravdy o lidském ûivotï, n brû je omezena na ty pravdy, které mohou slouûit jako v chodisko, kdyû chceme rozliöit mezi hodnovïrn mi" a non-hodnovïrn mi" (atd.) interpretacemi. Pak mezi (1) a (2) skuteënï existuje spojenì, ale cena za stanovenì takového spojenì je vysoká: (3) p estává b t kontroverznì a vzruöujìcì. Analogicky p edpokládejme, ûe definiënìm oborem X nenì ûádná speciálnì interpretace, ale ûe jeho rozsah je omezen právï na ty interpretace, které reflektujì záleûitosti lidského ûivota, záleûitosti, které vyjad ujeme v tvrzenìch - nebo bychom je v tvrzenìch vyjad ovat mohli -, a které povaûujeme za pravdivé Ëi pravdu tvrdìcì. Pak se nïjaké spojenì skuteënï zakládá, cena za to je vöak z ejmï stejnï vysoká jako v p edchozìm p ÌpadÏ. Pravdaûe, j e zde vûdy moûnost reinterpretovat nutnost" normativnï. Tato teze se pak rovná implicitnìmu doporuëenì kritice Ëi skrytému kritériu, podle nïhoû lze odliöit dobré interpretace od öpatn ch. A le právï tak j ako m ûeme mluvit o öpatn ch umïleck ch dìlech, aniû bychom se dopouötïli kontradikce, musì b t moûné mluvit o öpatn ch interpretacìch, aniû bychom se dopouötïli logick ch kiks. Je tedy podstatné rozliöovat mezi kritérii, jejichû pomocì m ûeme Ìci, zda X je Ëi nenì interpretacì, a kritérii, jejichû pomocì rozhodneme, zda X je Ëi nenì dobrá interpretace. 10 Z toho, jak se mi zdá, plyne závïr, ûe existujì typy interpretacì, které nám pomáhajì porozumït dìlu tak, ûe vidìme, jak se dìlo snoubì, Ëi nesnoubì, s naöimi ûivoty", nebo které obsahujì Ëi naznaëujì d leûité pravdy o lidském ûivotë. RovnÏû se ale zdá jasné, ûe toto ne platì pro vöechny druhy interpretacì. OmezenÌ Ëi p Ìdavné premisy, jichû je t eba pro stanovenì (3), nemohou b t zaloûeny na jazykov ch základech (to znamená jak jsou slova v argumentu údajnï pouûìvána Ëi jak jsou definována ve slovnìcìch). Nelze je zaloûit ani na základech sociologick ch (tento argument se uchyluje k popisu kritické praxe), ani na základech normativnìch (kdyby byl tento argument p ijat, zlepöilo b y to souëasnou kritiku). Ovöem, bylo b y moûné transformovat v öe nastìnïn argument na následujìcì normativnì tezi: " J Srovnej diskusi o p Ìsluöném problému, totiû zda öpatná umïlecká dìla jsou umïlecká dìla, v mém Ëlánku Aspects of Aesthetics. Lund, Gleerup, 1983, kapitola 2 (Acta. Royal Society of Letters at Lund, LXXVII).

9 184 Gôran HERMÉREN mïlo b y tomu b t tak, û e Ìká-li nïkdo, û e jednotlivá interpretace j e pravdivá" Ëi esteticky hodnotná", Ìká tìm, û e tato interpretace obsahuje Ëi naznaëuje d leûité pravdy o lidském ûivotï. Zde bychom si mïli povöimnout dvou vïcì. Za prvé j e to teze o tvrzenìch o kritick ch interpretacìch, nikoli o kritick ch interpretacìch samotn ch. Za druhé, kdyû uvaûuji Panofského slavnou interpretaci Poussinova obrazu Et in Arcadia Ego, u pak kdyû se táûi, jaké d leûité pravdy t kajìcì se lidského ûivota obsahuje Ëi naznaëuje, jsem v koncìch. Na závïr, i kdybych mïl pro v öe zmìnïnou normativnì tezi ve zvláötnìch p Ìpadech velké pochopenì a dokonce j sem byl ochoten tvrdit, û e tato definuje d leûit typ kritiky, nezobecnil bych j i tak, û e b y se aplikovala na vöechny druhy interpretacì. Nechci Ìkat ani naznaëovat, ûe je nemoûné, ûe by nemohla existovat jiná interpretace nutnosti", nebo ûe by nïkdo jin v budoucnu nebyl schopen navrhnout takovou interpretaci nutnosti", která by pomohla stanovit (3) bez toho, ûe by ji uëinila triviálnì Ëi prázdnou. Kdyby se to udïlalo, 12 mïlo b y to zajìmavé d sledky pro logiku kritiky. Dokud tohoto nebude dosaûeno, j e patrnï v öe uveden prozatìmnì závïr od vodnïn. StruËné pojednánì dvou obecn ch tvrzenì, které byly o interpretacìch nedávno uëinïny, naznaëuje, û e b y mohlo stát z a to podìvat s e blìû na distinkci mezi deskripcemi a interpretacemi, a zejména rozliöovat mezi nïkter mi odliön mi typy interpretacì. 5. Deskripce, anal za a interpretace: p edbïûné poznámky Na úvod krátce uvaûujme schematické tvrzenì X interpretuje y j ako Z, které budu pouûìvat a dále rozvìjet v následujìcì kapitolce. C o j e zde Y1 Kdyby nebylo moûné stanovit nïjak rozdìl mezi deskripcì a interpretacì, vedlo b y zmìnïné schematické tvrzenì k nekoneënému regresu: museli bychom p edpokládat, û e existuje nïjaké Y*, které X interpretuje j ako Y a û e existuje Y**, které X interpretuje j ako Y* a tak dále. Je zjevnï obtìûné stanovit p esnou hranici mezi deskripcì, anal zou a interpretacì, a p esná hranice naötïstì nenì ani moûná, ani ûádoucì. P esto " Tato Panofského interpretace v Ëeském p ekladu viz Panofski, E: V znam ve v tvarném umïni. Odeon, Praha 1981, ss V jednom rozhovoru J. Hamilton navrhoval, ûe by se toho dalo dosáhnout reinterpretaci termìn pravda", nepravda" a,,pravdiv ".

10 INTERPRETACE: TYPY A KRITÉRIA 185 ale budu p edpokládat, û e jakousi hranici zde lze stanovit. A bych s e vöak vyhnul potìûìm s logick mi pozitivisty p i uvádïnì jasn ch, nekontroverznìch p Ìklad observaënìch tvrzenì Ëi protokolárnìch vït, j e nutné urëitá bliûöì urëenì uvést hned na tomto mìstï. Tato hranice j e nap Ìklad pragmatická a relativnì k e kontextu; nenì ostrá a daná jednou provûdy. RovnÏû j e relativnì k lidské bytosti s urëit m perceptuálnìm ústrojìm. Co je v jednom kulturnìm a obrazovém kontextu deskripce, m ûe b t v jiném kontextu interpretace a naopak. P edevöìm bych rád zd raznil, ûe nep edpokládám, ûe interpretace jsou zaloûeny na presupozicìch a obeznámenosti s vìce Ëi ménï obsaûn mi systémy pravidel, zatìmco deskripce na presupozicìch a takovém poznánì zaloûeny nejsou. K popisu vzájemn ch vztah deskripcì a interpretacì lze pouûìt pojem vidïnì-jako ( seeing-as), kter j sem dosti oböìrnï pojednal jinde. 1 Z pragmatického pohledu je ûádoucì interpretace, kdy ne zcela rozumìme tomu, co vidìme Ëi Ëteme, kdy j e nïjaká Ëinnost, text Ëi obraz, p Ìliö sloûit na to, aby byly pochopeny, kdy to vypadá, ûe jsou nekoherentnì, û e jsou v nich trhliny Ëi Unbestimmtheitsstellen", û e jsou vìceznaëné, û e musì b t tak Ëi onak doplnïny, aby dávaly smysl. UmÏlecká dìla vyûadujì interpretaci z toho prostého d vodu, û e jsou (ontologick ) otev ená v tom smyslu, û e jejich kvality a vlastnosti nejsou jednou provûdy fixovány. To j e z ejmé zejména v performativnìm umïnì. StejnÏ j ako nem ûeme nakreslit trojúhelnìk obecnï, nem ûeme zahrát Mozarta Ëi Chopina obecnï - partitura pro v konného umïlce obnáöì urëitou svobodu, kterou musì, lépe Ëi h e, v kaûdém provedenì vyuûìt. M ûe b t zajìmavé prozkoumat, zda a nakolik se umïlecká dìla v tomto ohledu odliöujì od jin ch druh ËinnostÌ, text a obraz. Uvaûujme nynì notoricky znám obrázek kachna-králìk. Reknete-li TeÔ ho vidìm jako kachnu", sotva ho interpretujete; spìöe popisujete, co vidìte, i kdyû mnohé vïci, v tom c o Ìkáte, pokládáte z a samoz ejmé. Deskripce p edpokládajì, mimo jin ch vïcì, selekci: úplná deskripce neexistuje. Jestliûe vöak ty Ëáry p edstavujì nïjak problém a my musìme Ëáry na papì e doplnit o p Ìdavnou informaci Ëi vytvo it urëitou konstrukci, abychom j e byli schopni uvidït jako kachnu, pak by bylo p irozenïjöì mluvit o interpretaci. Kdyû tedy pojednáváme, co ta kachna znamená" nebo zastupuje", j e to jistï spjato s problémy interpretace Viz m j Ëlánek Aspects of Aesthetics (viz zde poznámka 9), kap ObsáhlejöÌ pojednánì tohoto rozdìlu viz Margolis, J.: Art and Philosophy, (viz zde poznámka pod Ëarou3), kap. 6, zejména s. 111 a nás.

11 186 Gôran HERMÉRÉN V dalöì kapitolce uëinìm prvnì krok k anal ze interpretacì, a následnï se nebudu omezovat na interpretace umïleck ch dïl. 6. Sloûitost pojmu interpretace Interpretace mohou b t vìce Ëi ménï sloûitï, vìce Ëi ménï abstraktnì, vìce Ëi ménï obsaûné, vìce Ëi ménï urëité, mohou b t o r zn ch vïcech. P edevöìm je d leûité si uvïdomit, ûc samotn termìn interpretace" je vágnì a vìceznaën ; interpretace" se öpatnï interpretuje. Nejprve bychom mïli samoz ejmï rozliöit mezi interpretacemi jako procesem a interpretacemi j ako v sledkem tohoto procesu. V prvnìm p ÌpadÏ se termìn interpretace" pouûìvá, aby referoval k nïjaké aktivitï v urëitém Ëase na urëitém mìstï. V druhém p ÌpadÏ se vöak pouûìvá, a by referoval nap. k nïjakému eseji Ëi literárnì kritice. Poûadavek otev enosti, trvánì na d leûitosti Vor- VerstËindniss a takzvaného hermeneutického kruhu (kter podle mého názoru v bec ûádn m kruhem nenì), to v öe se t ká procesu interpretace. V následujìcìm se pokusìm navrhnout anal zu interpretace". Bude uûiteëné zaëìt následujìcìm schématem: X interpretuje Y jako Z pro U za úëelem V. Toto schéma nasvïdëuje tomu, ûe pojem interpretace j e velmi sloûit. NaznaËuje, ûe b y mohly b t dobré d vody rozliöovat mezi autorem interpretace (promïnná X), p edmïtem interpretace (promïnná Y), hlediskem interpretace (promïnná Z), adresátem interpretace (promïnná U) a zámïrem interpretace (promïnná V). V e zb vajìcì Ëásti této kapitolky tyto promïnné struënï charakterizuji. 1. Autor interpretace. Kdo interpretuje? Mohou to b t r znì lidé, nap Ìklad (a) filologové, (b) psychoanalytici, (c) politiëtì komentáto i, (d) literárnì kritici, (e) filmovì reûisé i, (f) hudebnìci, (g) léka i, (h) zpravodajötì d stojnìci, (i) historici, (j) právnìci, (k) teologové, (1) kazatelé, (m) historici umïnì atd. Uveden seznam jistï nenì úpln. NenÌ nikterak z ejmé, û e vöechny tyto skupiny interpret provádïjì podobné aktivity navzdory tomu, û e k referenci na to, co dïlajì, pouûìváme stejné slovo ( interpretace"). Naopak, jsou dobré d vody se domnìvat, û e v interpretaënìch aktivitách onïch osob jsou podstatné rozdìly. Tyto rozdìly jsou takové, û e m ûe b t nejen jeden, ale hned nïkolik odliön ch, i kdyû vìce Ëi ménï úzce p Ìbuzn ch, pojm interpretace.

12 INTERPRETACE: TYPY A KRITÉRIA P edmït interpretace. Co se interpretuje? RovnÏû na tuto otázku j e mnoho odpovïdi. Mohou to b t nap Ìklad (a) sny, (b) události, (c) vzorce, (d) m ty, (e) vïci, ( 0 schémata, (g) obrazy, (h) zámïry, (i) formule, (j) slova, (k) vïty, (1) promluvy, (m) texty... nebo Ëásti Ëehokoliv z uveden ch skupin. Tak jako p edchozì seznam si ani tento neëinì nárok na úplnost. Odliöné p edmïty interpretace lze nïkolika zp soby systematizovat, nap Ìklad s pouûitìm nïjaké klasifikace r zn ch znaku jako v chodiska. Krom toho lze vöechny zmìnïné skupiny dále vyjasnit tak, ûe uvedeme dalöì rozdìly. ExistujÌ rozliëné vzorce, texty a Ëinnosti - abych zmìnil jen ty nejv znaënïjöì p Ìpady, které lze popsat a klasifikovat mnoha zp soby; kritérium identity pro nï nenì ani zdaleka jasné. PrávÏ pojem textu, j ak zd raznili Paul Ricoeur, Stanley Fish a jinì, je rovnïû v mnoha ohledech problematick a totéû platì i pro pojem Ëinnosti. 1 Badatelé, kte Ì interpretujì t û text (Ëinnost, událost), se mohou zamï ovat na rozdìlné aspekty p edmïtu interpretace. Interpretaci ËinÌ moûnou, ûádoucì Ëi nutnou mnohé odliöné rysy takového p edmïtu: v skyt nesrozumiteln ch Ëi mnohoznaën ch prvk, mnohoznaën ch struktur (postava-pozadì, kachna-králìk atd.), mezer a vynechávek a tak dále. 3. Aspekt interpretace. P edmït interpretace j e interpretován jako co? Jin mi slovy, jak j e v uvedeném schématu vztah mezi promïnn mi Y a Z? P edmït interpretace lze z ejmï nahlédnout a popsat z mnoha rozdìln ch hledisek. OdpovÏÔ na uvedené otázky, pakliûe j e moûné j i podat, je obtìûnïjöì neû odpovïdi na otázky po p edmïtu a autorech interpretace. Mimo jiné lze rozliöovat mezi následujìcìmi aspekty: (a) p eklad: K je interpretováno jako synonymnì se Z, (b) Strukturace: K je interpretováno jako organizované podle principu Z, (c) kontextualizace. Y je interpretováno jako souëást öiröìho celku Z, (d) vysvïtlenì. Y je interpretováno jako znak Z Ëi jako nïco, co dìky Z vzniklo, (e) obsah. > je interpretováno jako analogické se Z, (f) redukce: Y je interpretováno jako odliöné od Z, (g) konkretizace Ëi rekonstruováno: æ je vysvïtleno na p Ìkladu Z, (h) demytologizace: Y j e interpretováno tak, û e obsahuje Ëi implikuje non-mytologickou zprávu Z, (i) aplikace: Y s e aplikuje na situaci Ëi p Ìpad Z, (j) provedenì: Y j e ztvárnïno Ëi provedeno j ako Z, (k) doplnïnì: Y j e interpretováno jako Z na základï doplúujìcì informace (která nenì obsaûena v æ) osoby X, (1) korektura: Y j e interpretováno tak, 15 K pojednánì tohoto tématu viz napr. Persson. I.: Reasons and Reason-governed Actions. Lund, 1981.

13 188 Gôran HERMÉREN ûe obsahuje slova Z, (m) dedukce: Z ËinÌ explicitnìm to, co logicky vypl vá z Y... Tento seznam aspektu lze r znï doplúovat a systematizovat, avöak úplnost nenì sama o dobï cìlem; d leûité je uvïdomit si, jak sloûit je pojem interpretace a jak rozmanité jsou aktivity, kter m se Ìká interpretace". 4. Adresát interpretace. Pro koho se interpretuje? NenÌ nutné s e domnìvat, û e kaûd interpret má svoji zvláötnì skupinu lidì, pro nïû interpretuje nebo ûe taková skupina je mimo ádnï homogennì. Takové skupiny mohou zahrnovat (a) Ëleny porot, (b) návötïvnìky chrám, (c) advokáty, (d) pacienty, (e) Ëtená e literatury, (f) studenty choreografie, (g) filmové diváky, (h) hudebnìky, (i) hudebnì posluchaëe, (j) r zné badatele, (k) knïze, (1) státnì ú ednìky, (m) politiky,... atd. Kdyû ËlovÏk ihned neporozumì, j e t eba interpretovat. C o j e vöak pochopitelné pro jednu osobu Ëi skupinu, nenì vûdy pochopitelné pro druhé. Adresáti majì rozdìlné sumy znalostì, zájm, pot eb, norem a hodnot. A by nap. porozumïly nïjakému obskurnìmu textu Ëi obrazu, budou r zné osoby a skupiny vyûadovat r zné informace. Kdyû s e zkoumá navrhovaná interpretace, j e tedy podstatné v slovnï urëit, kdo jsou oni adresáti. 5. ZámÏr interpretace. Jak je zámïr navrhované interpretace? Zde je moûné vyjmenovat zámïry, které lze v mnoha p Ìpadech navzájem kombinovat - v nïkter ch p Ìpadech jsou vöak nesluëitelné. ZámÏrem interpretace m ûe b t nap Ìklad (a) rekonstruovat p vodnì podobu partitury, textu Ëi malby, (b) uëinit text (obraz atd.) srozumiteln m, (c) rekonstruovat historick proces, (d) vysvïtlit minulé dïje, (e) p edvìdat budoucì dïje a události, (f) upozornit na struktury a procesy v pozadì, (g) zap sobit na soudy a hodnocenì adresáta, (h) presentovat základnu pro rozhodnutì, které má b t uëinïno, nap. soudem, (i) osvïtlit souëasn osobnì, morálnì Ëi sociálnì problém, (j) objasnit ideje a hodnoty panujìcì ve spoleënosti autora textu (obrazu atd.), kter j e interpretován, (1) stanovit bezespornost a souvislosti, (m) osvobodit a emancipovat adresáta, (n) ukázat, proë j e p edmït interpretace (správnï) povaûován z a velké umïlecké dìlo,... atd. Ti, kdoû si rádi pohrávajì s kombinacemi, mohou uvedená rozliöenì snadno kombinovat v e schématu tohoto typu:

14 INTERPRETACE: TYPY A KRITÉRIA a b c a následnï pomocì k Ìû, kruh nebo Ëtverc (Ëi r znobarevn ch teëek) jednotné kombinace zaznamenat. Z toho by se mïlo ukázat, ûe existuje velmi mnoho zëásti se p ekr vajìcìch pojm interpretace. Zde vöak toto schéma kompletovat nebudu - z nedostatku mìsta to musìm ponechat na Ëtená i. MÌsto toho upozornìm na nëkteré bïûné kombinace, nïkteré bïûné typy interpretacì. 7. NÏkteré typy interpretacì Za p edpokladu, ûe A a /i jsou dvï interpretace, za jak ch podmìnek bychom mïli b t schopni ici, ûe A a B p edstavujì odliöné typy interpretacì? Jin mi slovy, jaká jsou kritéria identity typ interpretacì v tomto kontextu? Moje intuitivnì p edstava je prostï ta, ûe A a B pat Ì do rozdìln ch typ, jestliûe majì rozdìlné v znamy a ovï ujì se rozdìln mi metodami.»ili interpretace autorova zámïru pat Ì jasnï do zcela odliöné kategorie neû, eknïme, interpretace jazykového v znamu anonymnìho textu. Toto kritérium nenì p esné, coû se ukáûe, kdyû budeme uvaûovat obtìû p i specifikaci preciznìho kritéria stejnosti v znamu. Doufám vöak, ûe pro moje omezené cìle je dostateënï jasné. Abychom se vyhnuli nedorozumïnì, mïlo by se téû zd raznit, ûe m j v klad si neëinì nárok na úplnost. Je docela dob e moûné klasifikovat na základï rozdìl nap Ìklad mezi odliön mi umïleck mi ûánry, mezi interpretacemi filmu, dramatu, architektury, poezie atd. Tyto rozdìly se vöak k ÌûÌ s rozdìly mezi odliön mi typy, které nìûe nastìnìm; a moje obecná hypotéza je, ûe uvnit nap. interpretacì filmu Ëi dramatu je moûné nalézt p Ìklady mnoha typ interpretace, kterou pojednám nìûe. Takûe v této kapitolce prostï sepìöu a okomentuji nïkolik metodologicky zajìmav ch typ interpretacì. Kdyû Nová kritika (New Critics) tvrdila, ûe literárnì kritika by se mïla soust edit na d kladné ËtenÌ (close

15 190 Gôran HERMÉREN reading) textu a vzdát se biografick ch informacì, pak to, co navrhovala, by se mohlo popsat takto: tvrdili, ûe jeden typ interpretace (v mém smyslu) by mïl b t nahrazen jin m. Po tïchto p edbïûn ch poznámkách navrhuji rozliöeni nïkter ch typ interpretace, neboù mám za to, ûe ve chvili, kdy se táûeme po kritériu interpretace, je zásadné takové rozliöenì uvést a dál je mìt na pamïti. Znovu chci zd raznit, ûe tento seznam a nìûe uvedené komentá e si neëinì nárok na úplnost. Abych uöet il mìsto, soust edìm se na interpretace text. 1. Korektura. Interpretace poruöeného Ëi kryptického textu za úëelem rekonstrukce textu p vodnìho. Úkolem m ûe b t nap Ìklad rekonstruovat úpln a koherentnì text z váûnï poökozen ch fragment, doplnit star hebrejsk text samohláskami a interpunkcì, rekonstruovat originálnì text rozhlasového vysìlánì, kter byl p eruöován hlukem, Ëi obecnï rekonstruovat originál na základï dostupn ch filologick ch a archeologick ch doklad. Pokud se interpretace text t Ëe, znì základnì otázka takto: Jaká slova a vïty obsahoval originál? 2. Jazyková (sémantická) interpretace. Kdyû uû byl eventuálnï poruöen Ëi kryptick text rekonstruován, je na interpretovi, aby zjistil, co znamená. Z logického hlediska jsou korektury a sémantické interpretace dva odliöné úkoly. Prakticky vöak jsou ve vzájemném vztahu; navrûená korektura je odmìtnuta, jestliûe nep ispìvá smyslu textu. Abychom vöak byli schopni takovou praxi analyzovat, musìme rozliöit mezi korekturami v öe popsaného typu a interpretacemi slov a vït podle syntaktick ch a sémantick ch pravidel (gramatiky, slovnìku, frazeologie). StandardnÌ procedurou je zde p eklad Ëi parafráze toho, co má b t p eloûeno.»ili základnì otázkou je: co znamenajì slova a vïty, které konstituujì originálnì text? 3. Interpretace autorského v znamu. Zde je úkolem interpretovat, co autor textem vyjád il v jedineëné situaci, Ëi co mìnil umïlec obrazem, kter namaloval.»ili tento model nenì interpretacì slov a vït, n brû promluv. Mohli bychom se nap Ìklad tázat, zda byl autor ironick Ëi nikoli. K jak m souëasn m politick m a sociálnìm pomïr m referuje Swift v Gulliverov ch cestách a Sluöné nabìdce...? OdpovÏÔ musì b t do znaëné mìry dána zkoumánìm jazykov ch, rétorick ch a literárnìch konvencì a kód (tradic), které byly pouûìvány, Ëi které byly v dobï, kdy dané dìlo vznikalo, povaûovány za samoz ejmé. Interpret pak samoz ejmï p edpokládá, ûe autor se sv mi Ëtená i komunikoval tak, ûe pouûìval kódy a konvence, s nimiû byli obeznámeni. RelevantnÌ vöak mohou b t

16 INTERPRETACE: TYPY A KRITÉRIA 191 téû historická a biografická fakta. Jsou-li brány v potaz pouze jazyková fakta, m ûe b t text vìceznaën, p iëemû odliöného v znamu m ûe nab t, kdyû ho zasadìme do historického a biografického kontextu Interpretace zámïr. NËkdo m ûe chtìt nïco Ìci, avöak z mnoha d vod se mu to nemusì poda it. NÏkdo téû m ûe Ìci nïco, co p vodnï nebylo jeho zámïrem. Krom toho m ûe nïkdo mìt urëité zámïry aniû by si byl vïdom, ûe je má. Kv li tïmto a jin m d vod m je d leûité rozliöovat mezi tìm, co autor urëit m textem ekl, to jest, co ekl v tomto textu a tìmto textem, a tìm, co zam ölel Ìci v tomto textu a tìmto textem. Kdyû zde mluvìm o autorovi, mám na mysli historického autora v Ëase, kdy dìlo publikoval; oë jde, jsou jeho zámïry. Jestliûe se to, co jsem uû nazval jazykovou interpretacì" blìûì k tomu, Ëemu se v právnìch kontextech Ìká objektivnì interpretace", pak typ interpretace, pojednávan v tomto odstavci p ipomìná spìöe to, Ëemu se v právnìch kontextech Ìká subjektivnì interpretace". 5. Psychologická extrapolace. Kdyû se interpretuje nïjak text, musì interpret Ëasto ËÌst tak ÌkajÌc mezi ádky a text doplúovat rozliën mi druhy informacì p evzat ch z psychologick ch teoriì, z psychologie zdravého rozumu, z jin ch dïl téhoû autora nebo z dïl zab vajìcìch se osobami Ëi událostmi, o nichû je dan text. Úkolem m ûe b t vyplnit urëité mezery v textu a nap. vysvïtlit, proë se postavy v literárnìm dìle chovajì tak, jak se chovajì, podat úplnïjöì p edstavu o jejich Ëinech a motivech neû je ta, o které se v textu explicitnï mluvì. Jak vysvïtlit Hamletovu váhavost? To je klasická otázka badatelsk ch a kritick ch spis o Hamletovi. 17 A. C. Beardsley, Ernest Jones a E. E. StolÌ na tuto otázku mezi jin mi odpovïdïli r znï, tak ÌkajÌc vyplnïnìm mezer (Leerstellen) textu, pouûitìm informacì z pozadì a rozliën ch p edpoklad jako v chodiskem (psychologie zdravého rozumu, freudovská psychoanal za a konvence dramatu). NabÌdli nám r zné psychologické extrapolace. 18 Viz nap. m j Ëlánek Intention and Interpretation in Literary Criticism, New History, , zejména pojednánì o ironii. Literary 17 Pro p ehled tohoto viz Weitz, M.: Hamlet and the Philosophy of Literary Criticism, London, Faber, Tato idea vede aû k Husscrlovi. Nedávné pojednánì interpretace tohoto druhu viz Wolterstorff, N.: Works and Worlds of Art. Oxford: Clarendon Press, 1980.

17 192 Goran HERMÉREN 6. Aplikace (demonstrace v znamnosti). Úkolem tohoto druhu interpretace je aplikovat text na nïjak souëasn problém Ëi situaci, a tak jej objasnit. Ve h e zde je, abych citoval Eugena Nidu, interpretace nïjaké pasáûe pomocì jeho v znamnosti pro souëasn svït". 1 ' Paradigmatick m p Ìkladem je kazatelova interpretace nïkter ch pasáûì z Bible na nïkter souëasn problém Ëi interpretace nïkter ch Ëlánk zákona pro specifick souëasn p Ìpad, aby soud dospïl k rozsudku. MnozÌ badatelé v hermeneutice, vëetnï Gadamera, se z ejmï domnìvajì, ûe aplikace na situaci interpreta je zásadnì sloûkou vöech druh interpretace. O tom jsem vöak uû vyjád il pochybnosti v kapitolce 3. ExistujÌ zajìmavé rozdìly mezi situacì soudce, kter musì dospït k rozhodnutì, a situacì kazatele, kter hodlá ovlivnit náboûenské a morálnì p esvïdëenì svého shromáûdïnì, avöak nemusì dospït k rozhodnutì. AplikacÌ je hned nïkolik. ObecnÏ eëeno vöak tato idea znamená aplikaci interpretace textu na nïjak osobnì Ëi spoleëensk problém, aby ho vy eöila Ëi alespoú poskytla vodìtko tïm, kte Ì musì rozhodnout, jak problém vy eöit. 7. Teoretická (Ëi alegorická) reinterpretace. V tomto typu interpretace je hlavnìm úkolem reinterpretovat dan text (Ëi dìlo) pomocì nïjaké teorie, politické ideologie Ëi náboûenské doktrìny. NamÌsto toho, abychom dan text aplikovali na interpretovu situaci Ëi na nïjak praktick problém, abychom ho tak objasnili, je zde ideou aplikace jisté teorie (ideologie Ëi doktrìny) na text, jehoû v znam se má pojednat. ÚËelem této reinterpretace m ûe b t samoz ejmï objasnit text Ëi vdechnout mu nov ûivot nebo ho prostï uëinit snadnïji pochopiteln m. Úkolem m ûe b t ale také ochrana daného textu p ed cenzorskou kletbou a jeho záchrana p ed zákazem. P Ìkladem zde m ûe b t alegorická reinterpretace Vergiliovy Aeneidy ve st edovïku. Obecná idea je, ûe interpret se pokouöì ukázat, ûe teorii, ideologii Ëi doktrìnu, se kterou pracuje, lze nalézt v textu Ëi do nïj vloûit", nebo dokonce, jako v p ÌpadÏ Vergilia, ûe text p edpovìdá Ëi p edjìmá události popsané v pozdnìch dìlech k esùanského náboûenstvì. 8. Interpretace p Ìznak. Zde lze rozliöit nïkolik variacì. Podle jedné z nich je úkolem interpreta ukázat, ûe konflikty a tenze v dìle jsou náznaky (p Ìznaky, p ÌËiny) konflikt a tenzì v historickém autorovi textu. Jeho duöevnì klid m ûe b t naruöen neurózami, nep Ìjemn mi, 19 Nida, E.: Exploring Semantic Structures. Miinchen, Fink, 1975, citováno podle Halldén, S.: Nyfikenhetens redskap. Lund, Studentlitteratur, 1980, s. 45.

18 INTERPRETACE: TYPY A KRITÉRIA 193 byù potlaëen mi vzpomìnkami z dïtstvì, podvïdomou agresivitou, pocity viny Ëi úzkosti. StejnÏ jako (v zásadï) jsou rudé teëky p Ìznakem spalniëek, jsou jisté rysy dìla p Ìznaky, ûe autor trpïl tïmito neurózami, vzpomìnkami, agresivitou atd. Podle varianty, jeû je vìce sociálnì a ideologická, jc úkolem interpreta ukázat, ûe konflikty a tenze v dìle jsou p Ìznaky nap. t ÌdnÌch konflikt a konflikt zájm v autorovï spoleënosti. Jestliûe prvnì varianta reprezentuje p Ìstup spjat s Freudem a psychoanal zou, reprezentuje ta druhá p Ìstup spjat s Marxem a kritikou ideologie. 9. Historická rekonstrukce. Historici politiky a ekonomie se samoz ejmï zab vajì problémy interpretace tehdy, kdyû se pokouöejì rekonstruovat, co se stalo v minulosti, na základï rozmanit ch psan ch dokument a jin ch poz statk. ZákladnÌ otázkou zde je: co se p ihodilo, kdy a proë? Kdo udïlal co, kdy, a proë? Analogicky m ûe b t úëelem historické interpretace zmapovat kulturnì a sociálnì pomïry, v nichû byl vytvo- en urëit literárnì text, b t schopen rozhodnout, kdy a proë se urëitì akté i v umïleckém svïtï dopustili urëit ch Ëin atd. Dosaûitelné psané dokumenty a poz statky se interpretujì (zde jsou relevantnì nïkteré z v öe uveden ch typ interpretace) a obecnou strategie je pak zhruba tato: tyto dokumenty a jejich rysy se vysvïtlujì pomocì hypotéz interpretujìcìch motivy a Ëiny v textu obsaûen ch osob, jakoû i hypotéz, jeû navrhujì, kdy a kde se tyto Ëiny udály. 10. ZvÏtöeni hodnoty (estetická interpretace). Existuje rovnïû druh interpretace, kde je hlavnìm úkolem interpreta pozvednout estetickou hodnotu dìla zd raznïnìm toho, co je v dìle ûivotaschopné a p vodnì, poukazem na moûnosti bohat ch záûitk, demonstrovánìm bezespornosti a hloubky v tom, co se na povrchu jevì jako chaos. Úkolem interpreta je zkrátka pokusit se maximalizovat hodnotu dìla, uëinit je natolik, nakolik je moûné, z estetického (umïleckého...) hlediska pro Ëtená e zajìmav m nap Ìklad tìm, ûe formu a obsah dìla uvede do vztahu k ûivotnìmu názoru nebo k tomu, co je v ûivotï d leûité (podle interpretova názoru). Je-li v tomto interpret úspïön, zvïtöì Ëtená m poûitek z dìla, které pro nïj interpretuje: pom ûe jim povöimnout si vïcì, kter ch by si jinak sami vöimnout nemuseli, r zn mi zp soby jim pom ûe dostat z dìla vìc. 11. ProvedenÌ. HlavnÌm úkolem tohoto druhu interpretace je p edvést, provést Ëi p edat nïco na základï partitury Ëi rukopisu. Nej oëividnïjöìmi p Ìpady zahrnujì hercovu interpretaci jeho role, hudebnìkovu interpretaci

19 194 Goran HERMÉREN skladby, a choreografovu interpretaci baletu. ZákladnÌm rysem vöech tïchto interpretacì je, ûe partitura Ëi rukopis umoûúujì urëitou svobodu: Bacha lze hrát r zn mi zp soby, stejnï tak Hamleta. Samoz ejmï jsou zde omezeni. Tato omezenì lze vöak stïûì p esnï fixovat, neboù ani rukopis nenì vûdy nïëìm posvátn m; po ruce máme p Ìklady, kdy filmovì reûisé i a divadelnì skupiny p epsali Ëi zmïnili epizody v textu. V konnì umïlci musì Ëelit mnoûstvì voleb, a tyto volby jsou vposledku zaloûeny na normativnìch úvahách: jak je (esteticky, morálnï a/nebo politicky) prav Ëi nejlepöì zp sob provedenì partitury Ëi rukopisu? Tyto normy a hodnoty v pozadì se mohou navzájem popìrat, zejména pokud jde o divadlo, avöak takové konflikty neodliöujì v konná umïnì od umïnì, která nejsou v konná. Tyto typy interpretace lze s pouûitìm pïti rozdìln ch promïnn ch z p edchozì kapitolky jako v chodiskem analyzovat a systematizovat. Je samoz ejmï moûno je téû r znï kombinovat. NÏkteré z nich p edpokládajì jiné. Nap Ìklad hercova interpretace jeho role je zaloûena na jazykov ch interpretacìch dramatického textu a moûná na korekcìch. Jazykové interpretace se p edpokládajì rovnïû p i demonstraci d leûitosti (aplikaci) a teoretické re-interpretaci. NÏkteré ze zde uveden ch typ interpretacì se mohou zjevnï podporovat navzájem a jejich v sledky se v praxi mohou Ëasto sbìhat. PlatÌ to nap Ìklad pro jazykovou interpretaci autorov ch zámïr (jestliûe autor chce komunikovat, a tudìû pouûìvá slova a vïty v jejich konvenënìm smyslu) stejnï jako pro demonstrace d leûitosti a zvïtöenì hodnoty (jestliûe interpret demonstruje aplikaci a osvïtlenì daného textu na problému, kter je pro Ëtená e d leûit, coû m ûe b t zp sob, jak pro Ëtená e zv öit hodnotu textu). Jde samoz ejmï o empirickou otázku, nakolik lze interpretaci básnì, odstavc zákona, historick ch poz statk Ëi biblick ch úryvk atd. charakterizovat pomocì v öe nastìnïn ch typ interpretace. Generalizace musì mìt oporu v empirick ch zkoumánìch a anal zách (representativnìch) p Ìklad takov ch interpretacì. Je nïco spoleëného, co se pouûìvá p i vöech interpretacìch básnì? Mohou b t vöechny takové interpretace chápány jako interpretace toho, co mìnil autor? Takové otázky se mohou t kat souëasné praxe literárnì kritiky (která je stïûì jednolitá), mohou se vöak t kat téû ideálnìho stavu vïcì, tj. toho, jaká by ta praxe mïla b t. Protoûe cìl tohoto Ëlánkuje omezen, nenì moûné zde tyto empirické otázky dále zkoumat.

20 INTERPRETACE: TYPY A KRITÉRIA Kritéria a argumenty KlÌËová slova kritéria" a argumenty" by se mïla struënï vysvïtlit. ÿìci, ûe A je kritérium B znamená Ìci Ëi implikovat, ûe chceme-li vïdït, zda 5, pokouöìme se zjistit, zda platì A. To znamená, ûe A musì b t alespoú postaëujìcì ne-li postaëujìcì a nutnou - podmìnkou B. Avöak Ìci, ûe A je argument pro B znamená Ìci nïco jiného a slaböìho: znamená to Ìci, ûe A nïjak podporuje B (Je-li A relevantnì a obhajitelné), avöak ûe A samo i kdyû je relevantnì - nemusi b t postaëujìcì Ëi nutné pro B. ExistujÌ kritéria správn ch interpretacì, pouûìváme-li v raz kritéria" ve v öe uvedeném smyslu? DomnÌvám se, ûe existujì taková kritéria pro urëité typy interpretacì: historické, interpretace, které hledajì pravdu. Je-li úkolem interpreta interpretovat autorovy zámïry, pak musì b t kritériem správnosti to, ûe navrhovaná interpretace je sluëitelná se znám mi skuteënostmi a dob e stanoven mi hypotézami o tom, co autor chtïl Ìci. (Ony zámïry mohou b t vìceznaëné, a v tom p ÌpadÏ m ûe b t nïkolik správn ch interpretacì.) Je-li úkolem interpretovat jazykovï v znam textu, je kritériem správnosti to, ûe navrhovaná interpretace je sluëitelná se sémantick mi a syntaktick mi pravidly pouûìvan mi v dobï, kdy byl text napsán. I zde m ûe b t nïkolik správn ch interpretacì, jestliûe je text vìceznaën. ObecnÏ eëeno mohou b t, a mëla by b t, v interpretacìch hledajìcìch historickou pravdu pouûity kritéria tohoto typu: 1) navrhovaná interpretace by mïla b t sluëitelná se vöemi (podstatn mi) znám mi okolnostmi a dob e stanoven mi hypotézami; a moûná by mïla b t p Ìpustná 2) navrhovaná interpretace pouze taková, která je sluëitelná s tïmito okolnostmi a hypotézami. KromÏ tïchto kritériì korespondence se pouûitá téû následujìcì kritérium koherence: 3) navrhovaná interpretace by mïla b t bezesporná (vnit nï koherentnì) a mïla by pomoci ukázat, jak souvisì události, Ëiny a strukturnì zmïny. Pro druhy interpretaci vöak nenì snadné stanovit jasná a p esná kritéria správnosti; v následujìcìm se na nï zamï Ìm. Na mysli mám p Ìpady, kdy m ûeme poukázat na argumenty, které, kdyby byly pravdivé, by tyto interpretace podpo ily. ÿìci, ûe takové argumenty existujì zjevnï znamená Ëinit mnohem slaböì tvrzeni neûli Ìci, ûe pro tyto interpretace existujì kritéria správnosti. U nïkter ch v öe rozliöen ch typ interpretacì, jakoû i u nïkter ch jejich kombinacì, se mi zdá, ûe toto slaböì tvrzenì lze obhájit, ale ûe silnïjöì tvrzenì, podle kterého existujì kritéria správnosti, obhájit nelze.