S T A r E INDEXICKÉ VÝRAZY (III) Rostislav NIEDERLE

Transkript

1 S T A r E INDEXICKÉ VÝRAZY (III) Rostislav NIEDERLE The goal of this article is a general inspection of indexicals as a specific phenomenon of natural language on the one side, and a consideration of "semantization" of indexicals on the other side. The term "semantization" represents a criterion on the basis of which various approaches to relevant solutions are valuated: if. according to Frege's view, all language expressions should express their senses, what kind of senses could be expressed in the case of indexicals? First, indexicals are explicated as a specific sort of language expressions. Second, how some contemporary philosophers deal with indexical puzzles is briefly propounded. It takes for granted that a comparison of various philosophers' approaches makes their pro et contra clear. By that way the article can acquire a parameter of basic synopsis. In certain passages of the text, summaries of the issues dealt with are included. The article is divided into three parts, dividing idexicals into temporal, individual and spatial, and demonstratives. The third part deals with possible "semantization" of demonstratives: "1", "this", "there", "here". Theoretical solutions of this subject matter by Forbes, Tich, Perry, Kaplan, Zalta and Lewis are presented. 4.2 Demonstrativa, já", toto", tam", zde" V raz 'demonstrativum' je spjat s v razem 'deixe'. V raz 'demonstrativa' (nebo 'deiktory', tento termìn zde nebudu dál pouûìvat) oznaëuje skupinu v raz sémantické kategorie subjektivnì demonstrace", coû znamená, ûe jde o promluvu s ad hoc ukázánìm z hlediska mluvìcì osoby (ego - nunc - hic). Demonstrativy naz váme ukazovacì zájmena a p Ìslovce mìsta (zde, tam, v jejich demonstrativnìm uûitì 1 ). Pat Ì skupina demonstrativ do p edpokládané t Ìdy indexick ch v raz, tedy obecnïjöì t Ìdy v raz, jejichû p Ìtomnost ve vïtï zp sobuje, ûe daná vïta nevyjad uje úplnou propozici? Tak nap. vïta 1 Lze samoz ejmï ici: Zde je krásnï!", aniû bychom pouûili gesto ukázánì. Je vöak lhostejné, zda p Ìslovce mìsta za adìme mezi demonstrativa nebo ne, protoûe takové zìazenì jistï neruöì jejich indexick rys, kter sdìlì s ukazovacìmi zájmeny. DalöÌ vïc, která by mïla b t zd raznïna, je, ûe v souvislosti s p Ìslovci mìsta nemusì jìt o v razy, které vyjaôujì singulárnì propozici: zde je d leûité, jak budou tyto v razy typovï analyzovány. M ûeme je analyzovat jako individuové promïnné, ale také jako promïnné zastupujìcì t Ìdy individuì (nap. Materna navrhuje typovï analyzovat zde" jako mnoûinu individuì. Viz[30], 119.) ORGANON F 9 (2002), No. 3, Copyright O Filozofick ústav S A V, Bratislava

2 240 Rostislav NIEDERLE + (V) On [ *J je Ëesk bubenìk", kde 'on'je demonstrativum a znak Ìká, ûe jde o promluvu s fyzick m ukázánìm na urëit fyzick p edmït, jistï nevyjad uje úplnou propozici. NevÌme prostï, koho zastupuje 'on', takûe z logického hlediska jde o v raz s volnou promïnnou, kter konstruuje konstrukci: (V*) ^ X t [ A[» wt x] [ B wt x]]. StejnÏ se chovajì i vïty jako (V) s v razy,já", ty" a jejich ekvivalenty v mnoûném ËÌsle. Skupinu demonstrativ lze rozdïlit na demonstrativa personálnì (viz v öe) a lokálnì (nap. zde", tam"). Specifické charakteristiky demonstrativ lze ukázat na schématu: (1) referent je totoûn s mluvëìm = subjektivnost (+/-) (2) referent je zúëastnïn na hovoru = konkrétnost (+/-) (3) referent je p Ìtomn = p Ìmá epistemická dostupnost (+/-) Distribuci tïchto vlastnostì pronesenì demonstrativ ukazuje následujìcì tabulka (znaménka plus a mìnus jsou zde pouûita v jiném neûli matematickém v znamu - je-li nap. spoleëné pole [1. osoba a vlastnost (1)] oznaëené znaménkem +, pak má demonstrativum pro prvnì osobu vlastnost, uvedenou v öe jako (1)): Tabulka l. 2 (1) (2) (3) Zájmena:(os.) 1. osoby (já) osoby (...) osoby (...) (ukaz.) tento, tato, toto, P Ìslovce mìsta: zde, tam * 'Zpracováno volnï podle [10], Pro zjednoduöenì uvaûuji pouze 1. osobu singuláru. Toto zájmeno, jak je patrno je mezi demonstrativy spìöe pro úplnost - gesto ukázánì p i proslovenì já' je spìöe gestem patosu Ëi rétorickou berliëkou, neûli nutnostì pro vymezenì referentu. To také naznaëuje, ûe tento v raz má jako jedin vlastnost (1). Dále se ukazuje, ûe demonstativy nejsou pouze gramaticky ukazovacì zájmena; termìn 'demonstrativum'je termìn sémantick : jak vidno, pat Ì sem i zájmena osobnì a p Ìslovce mìsta.

3 INDEXICKÉ V RAZY (III) 241 Tabulka 1. ukazuje, proë jsou demonstrativa indexická: vïty s demonstrativy jsou sémanticky nesobïstaëné, úplnou propozici vyjad ujì aû v okamûiku, kdy jsou prosloveny v urëité situaci; pro urëenì propozice se vyûaduje znalost relevantnì okolnosti - pro 1. osobu znalost mluvëìho, pro 2. osobu znalost osloveného, pro 3. osobu znalost objektu, kter je hic et nunc referentem, pro zájmeno tento (atd.) a pro p Ìslovce mìsta stejnï tak. VÏty s tïmito v razy se analyzujì pomocì volné promïnné. Zab vat se budu pouze v razy já", toto", tam" a zde" s tìm, ûe p Ìpadné poznatky, které by mïly platit o tïchto v razech, by mïly platit i o zbyl ch v razech, které sdìlejì t û sémantick rys ZpÏt k Fregovi P ipomìnám Freg v problém se sémantikou,já" tak, jak byl tematizován v kap. 2. Lauben pronese: (v) "[Já] Byl jsem zranïn". Leo Peter to slyöì a o nïkolik dnì pozdïji Peter Rudolfu Lingensovi sdïlì: "Gustav Lauben byl zranïn". Takûe jeötï jednou: vyjád ili v tomto p ÌpadÏ Leo Peter a Lauben stejnou myölenku? Podle Frega ano, za p edpokladu, ûe Lauben pouûije,já" v nïjakém komunikovatelném smyslu, nap. ten, kter k vám nynì mluvì". Provázanost s problémy okolo vlastnìch jmen lze ukázat na schématu 3.: jak tomuto problému rozumït pro p Ìpad vïty (v), pronesené v jednom p ÌpadÏ Laubenem v druhém p ÌpadÏ Peterem: 3. (l),já" (Lauben),) Gustav Lauben" (v promluvï Peterse (3) ten, kter se jako jedin narodil 13. z á Ì 18" M w (3*) primitivnì smysl "Lauben fyzické individuum Gustav Lauben

4 242 Rostislav NIEDERLE»len (2) m ûeme chápat tak, ûe vyjad uje buô smysl jako deskripci, potom se vöak objevujì potìûe tak, jak byly vyloûeny v kap Anebo, spolu s Tich m, m ûeme Ìci, ûe vlastnì jméno vyjad uje primitivnì smysl (3*), se kter m se individuum jedineën m zp sobem pojì. 4 Bylo uû konstatováno, ûe toto eöenì je vhodné jednak z hlediska cìle tohoto Ëlánku, jednak z hlediska fregovské ontologie. Vztah mezi Ëleny (1) a (2) schématu lze takto nahlédnout jako vztah mezi tìm, co - z d vodu jazykové ekonomie - v promluvï nahrazuje vlastnì jméno (totiû,já" v promluvï LaubenovÏ) a vlastnìm jménem, které nahrazuje volnou promïnnou a kompletuje vyjád enou propozici. V tomto smyslu nenì t eba zavádït fregovskou metafyziku nekomunikovatelného,já": to eöì prost edkujìcì úloha primitivnìho smyslu (3*). Jedin rozdìl mezi Ëleny (1) a (2) tohoto schématu je sémantick (a snad ontologick ): zatìmco (1) je tu k tomu, aby vyjad oval primitivnì smysly (potenciálnï nekoneënï) mnoha individuì, vyjad uje kaûdé individuálnì jméno (tedy (2)) primitivnì smysl právï jednoho individua (4). P ipomìnám, ûe schéma 3. nevyluëuje deskripci jako smysl vlastnìho jména. Kaûd m ûe pravdivï Ìci Já jsem já"; ale pouze Lauben m ûe pravdivï Ìci Já jsem Lauben". Abychom se vrátili k Maternové imperativu: k dispozici máme (1); nechù je dáno (2); pak bude indexick determinátor ((1), já") nahrazen neindexick m determinátorem (2) - zde vlastnìm jménem Gustav Lauben". Co bude znamenat úkol sémantizace demonstrativ"? V nïkolika následujìcìch kapitolách se pokusìm p edvést p ipomìnky a námitky k fregovskému pojetì nïkter ch autor, jakoû i zásadnì projekty na sémantizaci jazyka s indexick mi v razy - demonstrativy Forbes o Fregovi, indexick ch v razech a propoziënìch postojìch P edmïtem Forbesova zájmu 5 je chovánì demonstrativ (nejen jich) ve vïtách s propoziënìmi postoji. To jsou, jak známo, vïty, uvozené tzv. epistemick mi slovesy: XY vï Ì, ûe..., XY doufá, ûe...; XY se domnìvá, ûe... atp. Podle Forbese ve vïtï, (-) Prokop se domnìvá, ûe (vy) jste Ëesk prezident pouûité v rozhovoru s V. Havlem, referuje 'vy' p Ìmo k V. Havlovi, nikoli ke smyslu, kter by ho vyëleúoval. Forbes zde naráûì na znám Freg v kontextualismus. Následuje poznámka o FregovÏ filosofii jazyka tento kontextualismus vysvïtlujìcì, která by mïla slouûit jako úvod k v kladu Forbesov ch idejì. 4 To j e samoz ejmï neúplná disjunkce: jistï existuje vìce zp sob, jak tento problém uchopit. 5 Viz [11J, 3-31.

5 INDEXICKÉ V RAZY (III) 243 (Frege tvrdil, ûe kdyû v raz (jméno Ëi deskripce) umìstìme za sloveso propoziënìho postoje, pak tento v raz nedenotuje to, co obvykle denotuje, totiû extenzi tohoto v razu. TÌm se vysvïtluje, proë Princip Substituce neplatì pro termìny, které ve vïtách následujì za slovesem propoziënìho postoje. Tento Princip Ìká následujìcì: Jestliûe se jméno, t eba j, objevuje ve vïtï V a vïta o identitï j = k je pravdivá, pak Princip Substituce Ìká, ûe substituce jména k za jméno j nemá vliv na pravdivost vïty V. ObecnÏ: kde V je vïta,y a A: jsou jména a Vij) se liöì od V(k) alespoú jednìm v skytem substituce V(j/k), pak platì V(j) A ( j = k).-.v(k). Co tento Princip Ìká? Jestliûe ekneme o nïjakém objektu pravdivou vïtu, pak i kdyû se zmïnì jméno, jìmû k danému objektu referujeme, m ûeme stále pronáöet o této vïci pravdivá tvrzenì. Sám Frege si vöak povöiml následujìcìho protip Ìkladu ke svému Principu: Prokop se domnìvá, ûe Mark Twain napsal Huckleberryho Mark Twain = Samuel Clemens Finna Prokop se domnìvá, ûe Samuel Clemens napsal Huckleberryho Finna 6 Aby závïr logicky vypl val z dan ch premis, musela by mìt druhá premisa formu Prokop se domnìvá, ûe Mark Twain = Samuel Clemens". Jinak existujì stavy vïcì, ve kter ch jsou premisy pravdivé a závïr nepravdiv. John zkrátka nemusì mìt o pravdivosti druhé premisy ani tuöenì a proto se nemusì domnìvat, ûe Samuel Clemens napsal Huckleberryho Finna. Takûe ve vïtách s propoziënìmi postoji Princip Substituce selhává. (P ipomìnám, ûe zavedenì primitivnìho smyslu pro vlastnì jména tento problém ruöì: individuum, spojené se jmény Mark Twain a Samuel Clemens, je vybìráno jednìm promitivnìm smyslem.) NavÌc, Fregova diference smysl /v znam platì i pro jména. Podle nïj jména 'Mark Twain' a 'Samuel Clemens' vyjad ujì ve vïtách s propoziënìmi postoji rozdìlné smysly (viz vysvïtlenì informativnosti rovnosti a = b). V naöem p ÌpadÏ to platì pro vïty (s) Prokop se domnìvá, ûe Mark Twain napsal Huckleberryho Finna a (s*) Prokop se domnìvá, ûe Samuel Clemens napsal Huckleberryho Finna. 6 Pasáû o Fregové filosofii jazyka na tïchto stránkách je inspirována v kladem, kter lze nalézt na internetov ch stránkách Stanfordského filosofického slovnìku frege/. Autorem hesla Frege, Gottlob" je zde E. Zalta.

6 244 Rostislav NIEDERLE VÏta Samuel Clemens napsal Huckleberryho Firma" ve fregovské teorii denotuje pravdivostnì hodnotu. 7 Vyskytne-li se ovöem taková vïta za slovesem propoziënìho postoje, ztrácì svoji obvyklou denotaci a namìsto pravdivostnì hodnoty denotuje sv j smysl. Jestliûe vöak 'Mark Twain' a 'Samuel Clemens' denotujì rozdìlné entity, pak nenì d vod oëekávat, ûe bude v tomto p ÌpadÏ platit Princip Substituce. Jak by tedy Frege analyzoval zprávu o propoziënìm postoji 8 (s)? V raz DomnÌvá se, ûe" denotuje ve fregovské sémantice funkci, která zobrazuje denotaci vïty Mark Twain napsal Huckleberryho Finna" do Pojmu. V tom p ÌpadÏ vöak nenì denotace vïty Mark Twain napsal Huckleberryho Finna'' pravdivostnì hodnota, n brû myölenka. Tato vyjád ená myölenka se odliöuje od myölenky denotované vïtou Samuel Clemens napsal Huckleberryho Finna" v p Ìsluöné zprávï o propoziënìm postoji (s*). Protoûe se myölenka, vyjád ená vïtou Samuel Clemens napsal Huckleberryho Finna" v tomto kontextu liöì od myölenky, denotované v tomtéû kontextu vïtou Mark Twain napsal Huckleberryho Finna", liöì se Pojem denotovan vïtou domnìvá se, ûe Mark Twain napsal Huckleberryho Finna" od Pojmu denotovaného vïtou domnìvá se, ûe Samuel Clemens napsal Huckleberryho FinnaLze myslet, ûe Pojem denotovan prvnìm predikátem zobrazuje Johna do Pravdy, zatìmco pojem denotovan druh m predikátem nikoliv. V tomto p ÌpadÏ tedy Fregova anal za potvrzuje obecnï sdìlenou intuici, ûe John se m ûe domnìvat, ûe Mark Twain napsal Huckleberryho Finna aniû by se zároveú domnìval, ûe tìm autorem je Samuel Clemens. V tomto p ÌpadÏ je tedy zachovám Princip Substituce: skuteënost, ûe nem ûeme nahradit jméno Samuel Clemens" jménem Mark Twain" ve vïtách, které následujì za slovesy propoziënìho postoje, nep edstavuje d kaz 7 Fregovu filosofii jazyka lze struënï objasnit na jednoduchém p ikladu. Uvaûujme vïtu 'Prokop miluje Marii'. Podle Fregova názoru jsou r[p] a r[m] reálná individua v po adì Prokop a Marie. r(m] (milovat) je funkce, která zobrazuje r[m] (tj. Marie) do funkce, která slouûi jako reference predikátu 'miluje Marii'. Tuto funkci m ûeme naz vat r[mm], Funkce r[mm] zobrazuje r[p] (tj. Prokopa) do referentu vïty 'Prokop miluje Marii". Tuto referenci této vïty lze naz vat r[pmm]. Protoûe r[mm] zobrazuje objekty do pravdivostnìch hodnot, jde o fregovsk Pojem. Takûe r[pmm] je pravdivostnì hodnota Pravda, jestliûe extenze Pojmu i Mm] obsahuje Prokopa; jinak je to pravdivostnì hodnota Nepravda. Takûe podle Fregova názorudenotuje vïta 'Prokop miluje Marii' pravdivostnì hodnotu. Tato vïta vöak rovnïû vyjad uje smysl s[m] (smysl jména 'miluje'), a ten se pokládá za funkci. Tato funkce zobrazuje s[m] (smysl jména 'Marie') do smyslu predikátu 'miluje Marii'. Smysl 'miluje Marii' neciù je t eba s[mm], Funkce s[mm] zobrazuje s[p] (smysl jména 'Prokop') do smyslu celé vïty. Smysl celé vïty nechù je s[pmm], A právï tento smysl celé vïty naz vá Frege myölenkou. ZatÌmco existujì pouze dvï pravdivostnì hodnoty, je myölenek nekoneënï mnoho. Ibid. 8 Anglosaská literatura uûìvá obrat propositional attitude report".

7 1NDEXICKÉ V RAZY (III) 245 proti zmìnïnému Principu. Neboù má-li Frege pravdu, pak jména v tïchto kontextech nemajì svoji obvyklou denotaci.) Takûe zpït k Forbesovi, kter základnì v chodiska fregovské sémantiky, uvedená v öe, p ijal za své. Forbes chápe sv j úkol tak, ûe se vyrovnává s preteoretick mi intuitivnìmi názory na to, jak demonstrativa a indexické v razy fungujì, jsou-li pouûita k tomu, aby taková p ipsánì (postoje - R. N.) provedla; neboù mnozì filosofové se domnìvali, ûe právï na tomto problému se samy ukazujì základnì vady Fregova obecného pojetì. HlavnÌ potìû je v tom, co Frege tvrdil, totiû ûe uvnit kontext postoj nemá referujìcì termìn svou obvyklou referenci. P esto se zdá z ejmé, ûe v takov ch kontextech demonstrativa a indexické termìny, coû jsou nepochybnï paradigmata (p Ìmo - R. N.) referujìcìch termìn, svoji obvyklou referenci majì. Takûe teze o 'odstranïnì obvyklé reference' (customary reference displacement) je zde z ejmï chybná. 9 Podle Forbese demonstrativa referujì p Ìmo (= bez prost edkujìcì úlohy smyslu) a preteoretická intuice" mu pravì, ûe stejnï tomu musì b t i v p ÌpadÏ propoziïnìch postoj, jako ve vïtï (-) (s. 242). Forbes zastává (jak sám Ìká neo-fregovské) stanovisko, ûe obvyklá reference predikátu (prvnìho ádu, jednomìstného) je vlastnost, zatìmco obvykl smysl je zp sob, jak tuto vlastnost myslet; obvyklou referencì jména je obyëejn (ordinary) objekt a jeho obvykl smysl je zp sob, jak tento objekt myslet, Ëi zp sob jeho danosti. Takûe: ve ForbesovÏ koncepci ve vïtï (-) demonstrativum vy" referuje za uveden ch okolnostì k Václavu Havlovi a nikoli k nïjakému zp sobu, jak tuto osobu myslet. To by naruöovalo v öe zmìnïn Freg v kontextualismus - zmïnu denotace p i p ipisovánì propoziënìch postoj. Tak tomu vöak podle Forbese nenì. VÏta (-) má b t v znamovï ekvivalentnì vïtï ( ) [Vy] Jste ten, o kom se Prokop domnìvá, ûe je Ëesk prezident. Podle Forbese vyjad ujì vïty (-) a (-) stejnou myölenku, 10 neboù na rozdìl od vït s vlastnìmi jmény (viz pozn. pod Ëarou 178) je lze jednotnï formalizovat jako 9 Viz [11], Na rozdìl od stejn ch vït, ale s vlastnìmi jmény v pozici subjektu vedlejöì - domnìvané - vïty (?) Prokop se domnìvá, Václav Havel j e Ëesk prezident" a (!) Václav Havel j e rïkdo, o kom se Prokop domnìvá, ûe j e Ëesk prezident", které stejnou myölenku vyjaôovat nemajì. Kdyû Forbes pouûije pro oznaëenì smyslu Ëerné teëky, vypadá vïta (?) takto: (?*) D(Prokop, "Václav Havel j e Ëesk prezident"), zatìmco vïta (!) vypadá následovnï: (!*) (3a)(Z(a,VH] & D(Prokop, a " "Ëesk prezident')), kde (obecnï) znak 'Zxy' znamená 'x j e zp sobem danosti y'a znak ' A ' zastupuje zp sob kombinace smysl, z nichû se tvo Ì komplexnì smysl. Podle Forbese vïta (!) p ipisuje domnïnku o nïjakém objektu x Prokopovi, neurëuje vöak jednoznaën obsah tïchto

8 246 Rostislav NIEDERLE ( *) (3a) (Z(a, vy) & D(P, a A *je Ëesk prezident*)) (kde V" denotuje fregovsk smysl v razu v; kde v je bez Ëern ch teëek, denotuje v fregovsk v znam; viz téû pozn. pod Ëarou 177), p iëemû v (--*) se 'vy' vyskytuje se svojì obvyklou (p Ìmou) referencì, coû podle Forbese potvrzuje preteoretickou intuici" o vïtï (-). Takûe v p ÌpadÏ vït s demonstrativy v pozici subjektu jde vûdy o domnïnky de re. To je d sledek jist ch vlastnostì indexick ch v raz, viz Tabulka 1 (s. 240). Dále Forbes tematizuje iterativnì p ipisovánì propoziënìch postoj s indexy." MÏjme vïtu ( ) Pavel vï Ì, ûe se Prokop domnìvá, ûe [vy] jste Ëesk prezident. V této vïtï jsou dvï mìsta, kam lze umìstit v raz vy", totiû ( *) Pavel vï Ì, ûe [vy] jste ten, o kom se Prokop domnìvá, ûe je Ëesk prezident. ( -**) [Vy] Jste nïkdo, ûe Pavel vï Ì, ûe se Prokop domnìvá, ûe [vy] jste Ëesk prezident. Podle Forbese nelze rozeznat rozdìl ve v znamu mezi tïmito vïtami. 12 Vöechny t i uvedené p Ìpady jsou analyzovány takto: domnïnek. Jádro vïty (!) j e ËistÏ v tom, ûe se Prokop domnìvá propozici o tom a o tom, v tom smyslu j e on/ona takov -á nebo takov -á. V e fregovské terminologii, tak, jak ji pouûìvá Forbes, je propozice o nïjakém objektu,v pouze tehdy, jestliûe obsahuje nïjak zp sob, jak myslet (zp sob danosti) toto A-jako svoji sloûku; takûe vïta (!) se nap Ìklad t ká toho, ûe Prokop myslì propozici se zp sobem danosti Václava Havla jako sloûkou v tom smyslu, ûe j e Ëesk prezident. Vzhledem k tomu, ûe v (!) má v raz 'VH' (Václav Havel) svoji obvyklou (p'ìmou) referenci, pak z nì. spolu s p Ìpadn m Havlov m druh m jménem (t eba Miloö Klaus) 'Václav Havel = Miloö Klaus' vypl vá, ûe Miloö Klaus j e nïkdo, o kom se Prokop domnìvá, ûe j e Ëesk prezidert. Ibid., ss Ibid., 15, 16. OpÏt: aby mïla tato anal za demonstrativ zjevn smysl, j e t eba ji srovnat s vïtami, které v pozici subjektu obsahujì vlastni jméno. Forbes uvádì p Ìklad, zde samoz ejmï p izp soben. NahraÔme tedy v naöich vïtách demonstrativum (resp. index, v tomto p ÌpadÏ nenì t eba gesta ukázáni) vlastnìm jménem: (f) Pavel se domnìvá, ûe se Prokop domnìvá, ûe Václav Havel j e Ëesk prezident. Z této vïty podle Forbese nem ûeme vyvodit vïtu (ff) Pavel se domnìvá, ûe Václav Havel j e ten, o kom se Prokop domnìvá, ûe j e Ëesk prezident, neboù Pavel nem ûe provést exportnì vyvozenì (tj. vyvozenì ze smyslu do v znamu - extenze, protoûe nevìme, jak m smyslem/deskipcì byl V. Havel vyëlerén).

9 INDEXICKÉ V RAZY (III) 247 (an) (3ot)(P(a, vy) & V(Pavel. "D(Prokop, a A 'je Ëesk prezident')*)). Pro p ipisovánì postoj s indexick mi v razy tedy platì podle Forbese tzv. teze o ekvivalenci: p ipsáni postoju, které se liöì pouze v povrchové pozici indexického v razu (jako nap. u v öe uveden ch t Ì vït), vyjad ujì tutéû propozici. V hrady: na uveden ch p Ìkladech je z ejmé, ûe Forbes v nástroj anal zy je p Ìliö hrub : podtrûená sloûka anal zy (an) se chová stejnï podivnï jako Kaplan v operátor dthat (viz); za druhé se sloûky neoznaëené Ëern mi teëkami (V, Pavel) chovajì extenzionálnï - na této úrovni zjevnï nemohou b t fregovsky myölenkizovány", takûe se Forbesova anal za v tomto meritu mìjì s cìlem tohoto Ëlánku (ËÌmû samoz ejmï nechci Ìci, ûe moje kritérium je souëasnï kritériem správnosti tcmatizovan ch anal z). Dále nenì jasné, co p esnï, ontologick vzato, znamená anal za (an): obsahuje nap. Pavla, osobu z masa a krve, takûe fregovská abstraktnì myölenka to zjevnï nenì (resp. nenì to (n+l)-tice, kde n je aritmetick souëet sloûek myölenky). 1 ' 1 PodÌvejme se nynì, jak Forbes analyzuje Freg v problém s v razem já". Na tomto mìstï uvedu dva Fregovy citáty, které uû sto let nedajì filosof m jazyka spát a které problém se sémantikou já tematizujì. Takûe (F2) Kaûd je presentován sám sobï jedineën m a primitivnìm zp sobem, jak m nenì presentován nikdo jin. Kdyû si Dr. Lauben myslì, ûe byl ranïn, nejspìöe tento primitivnì zp sob p ijme jako bázi, ve které je presentován sám sobï. A pouze Dr. Lauben sám m ûe chápat myölenky determinované takto. Jednou vöak bude Lauben chtìt komunikovat s druh mi. Nem ûe komunikovat myölenku, kterou sám nepochopil. TudÌû ekne-li nynì 'Byl jsem [já] ranïn ', je nucen pouûìt zájmeno já' v tom smyslu, v jakém je pochopì druzì, dejme mu ve smyslu 'ten, kdo k vám právï v tuto chvìli hovo Ì' Tich obhajuje zavedenì konstrukcì jako sémanticky relevantnìch entit (Materna mluvì o dvouúrovúové" sémantice (konstrukce mezi v razem a tìm, co v raz denotuje)) na p Ìkladu vïty Tom je vyööì neû Sam". Fakt, kter tato vïta oznaëuje, neobsahuje vztah 'vyööì neû', protoûe kdyby obsahoval, pak bychom museli p ipustit, ûe souëasnï obsahuje vztah 'menöì neû. Nebct' vïty 'Tom je vyööì neû Sam' a 'Sam je menöì neû Tom' oznaëujì t û fakt: AutÔi, kte Ì neznajì pojem propoziënì konstrukce, zoufale hledajì nïco, Ëemu by p ipsali trojdìlnou strukturu. [...] ÿìkajì, ûe onen vztah j e jednìm ze sv ch t Ì vlastnìch prvk. PodobnÏ bychom mohli tvrdit, ûe biliárová koule má trojdìlnou strukturu, protoûe vnì musìme rozliöit st l, na kterém leûì, tágo, které ji postrkuje a - kouli samotnou." Viz [57], 14, Citace (F2) a (F3) jsou obï in [12], 39-40; slovensk p eklad

10 248 Rostislav NIEDERLE UûiteËnost Forbesovy teze o ekvivalenci se ukazuje v tïch p Ìpadech, kdy jde o p ipsánì postoje nïjakému subjektu, kde objektem postoje je tento subjekt sám, tedy t Ìdu p ipsánì, kde se objevuje to, co Castaneda nazval quasi-indikátory" 15 ; je-li nap Ìklad zájmeno (tedy s urëitou licencì demonstrativum),já" pouûito jako quasi-indikátor, má smysl,já sám" (/ myself), jako t eba ve vïtï (/) [Já] DomnÌvám se, ûe [já sám] jsem v nebezpeëì. 16 Jaká je souvislost s postulovanou tezì o ekvivalenci? Lze najìt situaci, kdy nevìm, ûe ten, na koho se dìvám nap. v údajném zrcadle, zatìmco je to sklo, jsem já. V tom p ÌpadÏ by byla podle Forbese vïta (jf) [Já] jsem nïkdo, o kom se domnìvám, ûe je v nebezpeëì, pravdivá a vïta (/) nepravdivá. Takûe teze o ekvivalenci by zde nemïla platit. Jak to vysvïtlit? Forbes rozliöì mezi typem zp sobu danosti prvnì osoby, která je denotována v razem [sám]" ["self] a jeho r zn mi tokeny; takûe v raz,,[sám] Lauben " denotuje v tomto pojetì zp sob danosti Laubena, kter m ûe v myölence pouûìt pouze Lauben. Pouze myölenky, jejìû sloûky jsou smyslytoken, mohou b t jak objekty postoj, tak tìm, co nab vá pravdivostnìch hodnot. Podle dosud uvedeného bude anal za, která vysvïtlì rozdìl mezi ( f) a ( jf) tato: (j*) D(já, [sám]i A *v nebezpeëì"). Z (/*) je z ejmé, ûe v (/) nemá druh v skyt zájmena já" obvyklou referenci. Forbes: Je-li Fregova doktrìna zp sob danosti prvnì osoby správná, pak, p i p ipisovánì domnïnky nïjakému subjektu o stejném subjektu, je tu zp sob danosti objektu domnïnky, o které lze zaruëit, û e j i ten, kdo s e domnìvá, má: bylo b y p ekvapujìcì, kdybychom nedisponovali lingvistickou formou, která tohoto vyuûìvá.' 7 Pokud jde tedy o Laubenovu komunikaci s námi, nabìzì forbesovská anal za (/*) vïty (/) Castanedou inspirované eöenì, totiû ûe Lauben Ìká, ûe 15 Viz [8], Viz [11], Viz [11], 19.

11 INDEXICKÉ V RAZY (III) 249 [on sám] byl ranen. Takûe Peterovu vïtu, kterou Lingensovi vyjad uje stejnou propozici jako tu, kterou p vodnï vyjád il Lauben, lze zapsat jako (/**) ÿìká(lauben, [sám] LaubC n A "byl ranïn *), p iëemû (/**) nevyûaduje schopnost pouûitì v razu [sám] Laubcn v Peterov ch (resp. naöich) myölenkách; vöe, o co z epistemického hlediska jde, je schopnost pouûìt smysl, jehoû reference je [sám] Lauben, tedy to, Ëemu Frege Ìká nep Ìm smysl 18. Forbes: ée m ûeme pouûìt nep Ìm smysl, kter referuje ke smyslu, jenû pouûìt nem ûeme, nenì o nic tajemnïjöì neû naöe schopnost pouûìt smysl, kter referuje k (LaubenovÏ) bolesti, kterou my sami nejsme schopni cìtit.»ili anal za (/*) vïty (/) by mïla b t uvaûována tak, ûe zastupuje t Ìdu v jimek ke zmìnïné tezi ekvivalence. Pro tyto v jimky je charakteristické, ûe indexick v raz ve vedlejöì postojové vïtï má nïjak indexick nebo jin referujìcì termìn jako antecedent a svoji referenci odvozuje ze svého antecedentu jinak neû p Ìmo. Tento jev budu naz vat anaforick m indexick m v razem oproti Ëistému nebo deiktickému indexickému v razu [...]. 19 Forbesovo eöenì se na prvnì pohled zdá správné: vysvïtluje to podstatné, co Frege chápal jako hádanku reference k,já". Je vöak toto vysvïtlenì úspïöné? V jeho Ëlánku jsem nenalezl mìsto, kde by Forbes obecnï explikoval smysl, jehoû referentem je smysl [sám] Lauben. DalöÌm, v öe zmìnïn m problémem je, ûe Forbes opomìjì Fregovo ontologické zázemì, pro které ten pléduje ve své Myölence. NedostateËnost Forbesovy anal zy se vöak nejlépe ukáûe ve srovnánì. To je tématem následujìcì kapitoly Tich o infinitnìch iteracìch a nekoneënï mnoha primitivnìch smyslech Forbes nabìzì jako p Ìklad iterativnìho p ipsáni postoje vïtu (g) Prokop tuöì, ûe se Pavel domnìvá, ûe [vy] jste byl bubenìk," 0 s tìm, ûe anal za (g) je následujìcì: (g*) (3a)(Z(a, vy) & T(Prokop, "D(Pavel, a A "byl bubenìk*)*))." V tom to spoëìvá: nereferujeme ke smyslu [sám] L ai,ben (Forbes respektuje Fregovu poznámku, podle nìû j e tento smysl epistemicky p Ìstupn pouze Laubenovi) n brû ke smyslu, jehoû referentem je [sám]l, ben (coû má b t intersubjektìvnï p Ìstupn smysl). 1 9 Viz [11], Ibid.,

12 250 Rostislav NIEDERLE ExistenËnÌ kvantifikátor v (g*) má vázat oba v skyty a. Jak je to moûné, jestliûe definiënìm oborem jsou v prvnìm p ÌpadÏ osoby a ve druhém p ÌpadÏ smysly? V poznámce pod Ëarou 16 v pojednávaném Ëlánku Forbes rozvádì své pojetì hierarchie fregovsk ch smysl : 22 [...] Ëerné teëky" pouûìvám jako uvozovky ohraniëujìcì smysl [...]. Mohl bych uvést pravidla, podle kter ch se anal za "D(Pavel, a A "byl bubenfk')" rozöi uje na "D" A "Pavel" A a A "byl bubenìk"', to by vöak p edem rozhodovalo (prejudge) problém hierarchie smysl. NamÌsto toho rozöi uji anal zu D(Pavel, a A "byl bubenìk")" na "D* A "Pavel" A "cx" A * "byl bubenìk" " a zavádìm pravidlo, ûe jestliûe V je v raz angliëtiny (resp. Ëeötiny - R. N.), pak v sledek zápisu levé Ëerné teëky a pravé Ëerné teëky ohraniëujìcì v raz V denotuje Smysl(V), zatìmco kdyû je V termìn pro smysl, pak v sledek zápisu levé Ëerné teëky a pravé Ëerné teëky ohraniëujìcì termìn V denotuje Smysl(Val(V)) (kter m ûe nebo nemusì b t stejn jako Val(V)), kde Smysl je funkce, definovaná pro v razy a smysly, jejìû definiënìm oborem jsou smysly. [...] tato pravidla jsou korektnì pouze za p edpokladu, ûe pro libovoln subjekt S a libovoln smysl a, kter m ûe subjekt S pouûìt v myölence, má S nanejv ö jeden zp sob, jak myslet a. P es Forbesovo vysvïtlenì pro mï z stává záhadou (na vinï je buô lapidárnost, ne-li nejasnost této pasáûe Forbesova textu, nebo moje nedostateënost), jednak to, proë, vcelku zbyteënï, Forbes pouûìvá montaguovsk klobouëek k oznaëenì zp sob, jak mi jsou kombinovány jednotlivé smysly, tedy nikoli s jeho obvykl m - montaguovsk m - v znamem; dalöì nejasnostì je, proë nemá b t p edem rozhodnut problém hierarchie smysl ". Zde m ûeme p Ìmo navázat na Tichého teorii primitivnìch smysl a jejich hierarchii. Teoretická v hodnost zavedenì primitivnìho pojmu (viz kapitola 4.1.5) se ukáûe ve chvìli, kdy si uvïdomìme, ûe primitivnì smysly nejsou doménou pouze fyzick ch objekt, ale vöech objekt universa, tedy i abstraktnìch objekt, jako jsou samotné fregovské smysly. Takûe problém iteracì ve spojenì s p edem danou hierarchiì smysl eöi Tich takto: vedlejöì vïta vïty (g) Pavel vï Ì, ûe ( g) [vy] jste byl bubenìk 21 Tato anal za má b t anal zou jak ËtenÌ fe) buô v parafrázi Prokop tuöì, ûe [vy] jste nïkdo, o kom Pavel vï Ì, ûe [vyj jste byl bubenìk", tak anal zou parafráze s odliönou druhou pozicì demonstrativa vy": [vy] Jste ten, o kom Prokop tuöì, ûe Pavel \Ï Ì, ûe jste [vy] byl bubenìk". 22 o " P vodnì text neobsahuje Ëemé teëky, ale rohové uvozovky. D vod této zmïny j e typografick.

13 INDEXICKÉ V RAZY (III) 251 musì mìt, coû vypl vá z vöeobecnosti teze o smyslu a referenci, nejen referent, ale také smysl. MusÌ vyjad ovat urëit zp sob presentace tohoto referentu (jìmû je myölenka). V nep Ìmém kontextu (propoziënì postoje!) musì jméno vyjad ovat nep Ìm smysl, odliön od obvyklého smyslu tohoto jména. Ovöem nep Ìm ch smysl, kter má vybìrat smysl ( g), je mnoho - nap Ìklad to m ûe b t smysl oblìben smysl Prokopa Bubna". Tich ËinÌ smysl ( g) jedineën m právï zavedenìm jedno-jednoznaëného zobrazenì z objekt (jak chkoli) do jejich primitivnìch smysl. 21 Takûe vlastnì jméno Pavel v (g) nevyjad uje sv j obvykl primitivnì smysl, n brû primitivnì smysl, kter vybìrá jeho obvykl primitivnì smysl; demonstrativum vy" v (g) lze, jak uû bylo eëeno, hic et nunc nahradit vlastnìm jménem (jazyková ekonomie demonstrativ!), toto jméno pak v (g) vyjad uje primitivnì smysl primitivnìho smyslu, kter vyjad uje primitivnì smysl daného jména. Tich : Protoûe lze nep Ìmé kontexty naskládat ad infinitum, kaûdému jednoduchému jménu odpovìdá nekoneëná sekvence smysl : p Ìm smysl, nep Ìm smysl na prvnì úrovni, nep Ìm smysl na druhé úrovni atd. Na takové sekvenci vöak nenì nic epistemologicky neobvyklého, protoûe kaûd následn Ëlen této sekvence lze stále stejnï generovat z p edcházejìcìho pomocì zobrazenìzpáteënì cesty. Schopnost mluvëìho porozumït jménu v libovolném kontextu tak nenì o nic tajemnïjöì, neû schopnost úëetnìho sëìtat libovolná p irozená ËÌsla." 4 Jak smysl vyjad uje demonstrativum já" v LaubenovÏ oznámenì, ûe je byl zranïn "? Jde o v raz indexick, tedy takov, o kterém bylo v úvodu Ëlánku konstatováno, ûe jeho smysl je závisl na relevantnì okolnosti, coû je v tomto p ÌpadÏ mluvëì: primitivnì smysl,já" vybìrá mluvëì. Ve ForbesovÏ vïtï (/) 2 3 Viz [55], 46. " 4 Ibid., 39. Forbes by, s pouûitìm primitivnìch smysl, z ejmï dospïl k témuû. PodÌvejme se, co Ìká: [...] nevyûaduje (se) schopnost pouûitì v razu [sámluuben v naöich myölenkách; vyûaduje (se) pouze schopnost pouûìt smysl, jehoû reference je [sám] Laubl. n, tedy to, Ëemu Frege Ìká nep Ìm smysl." Viz [11], s. 21.

14 252 Rostislav NIEDERLE [já]] DomnÌvám se, ûe [já 2 ] jsem v nebezpeëì. CD Ì < referent vyjad uje prvnì v skyt zájmena,já" primitivnì smysl vybran ad hoc mluvëìm této vïty, zatìmco druh v skyt ve vedlejöì vïtï vyjad uje primitivnì smysl (kruh 2) primitivnìho smyslu (kruhl). PodobnÏ s problémem smyslu Laubenovy vïty [já] Byl jsem zranïn ". V tom p ÌpadÏ Lauben oznaëuje sebe sama (referent) prost ednictvìm jìm vybraného primitivnìho pojmu. ProhlásÌ-li Peter pozdïji [on] Byl zranïn ", referuje, podobnï jako ve ForbesovÏ anal ze, nikoli k [jáj, n brû k [já 2 ], tedy primitivnìmu pojmu, kter vybìrá primitivnì pojem v tomto konkrétnìm p ÌpadÏ Gustava Laubena jako fyzické osoby. Dejme jeötï slovo Tichému: P edpokládejme, ûe 'X' vyjad uje primitivnì smysl, kter vybìrá Laubena. Pak je Lauben, podle Fregeho, jedinou osobou, která j e schopna rozumït v razu 'X'. M ûe analyzovat myölenky, které by vyjád il tïmito vïtami p irozeného jazyka: '[já] Jsem zranïn ', "VÏ Ìm, ûe [já] jsem zranïn ' a '[já] VÏ Ìm, ûe [já] vï Ìm, ûe [já] jsem zranïn ', pomocì ideografick ch formulì v po adì ' V Z (X)', " v V(X,Z(*X))' a ' v V(X,V(*X,*Z(**X)))'. Jestliûe si j e Lauben vïdom toho, ûe on j e Lauben, pak myslì myölenku vyjád enou rovnostì 'X = V L'. 25 VÏtu s iteracì Lauben vï Ì, ûe Lauben vï Ì, ûe Lauben je zranïn " pak Tich analyzuje jako v V ( v L,V(L,*Z (*L))), kde symbol '*' oznaëuje funkci zpïtné cesty mezi objektem a jeho primitivnìm smyslem, primitivnìm smyslem tohoto primitivnìho smyslu atd. ad infinitum. DemonötratÌvni" verzi téûe vïty Já vï Ìm, ûe já vï Ìm, ûe [já] 2 5 Ibid., 46. Obrácen montaguovsk klobouëek v " v této Tichého notaci zastupuje smysl jména Lauben", jako j e nap.,jedin doktor, kter bydlì na Kaiserstrasse 21, N.N." Jde tedy o sloûené jméno: nahrazenì X ' v notaci ' V º jin m jménem s t mû smyslem bude dávat jin smysl Laubena. Je t eba tedy rozliöit tuto interpretaci " " od té, kterou pouûìvá Forbes.

15 INDEXICKÉ V RAZY (III) 253 jsem zranïn " by pak bylo moûno v Tichého notaci analyzovat s volnou promïnnou \ jako v vrö,v(ö,*z(*ö))). kde fregovskou myölenku obdrûìme zaplnïnìm mezery v této matrici jednotliv mi symboly, které reprezentujì jednotlivá jména. Takto Tich sémantizuje" demonstrativa: vïty s demonstrativem(-vy) jsou chápány jako otev ené konstrukce - nevyjad ujì úplné propozice. Ovöem Tichého anal za je fregovská v tom, ûe demonstrativum, proslovené ve vïtï, p ispìvá této vïtï smyslem, nikoli referentem Perryho rekonstrukce Fregova chápánì demonstrativ Ve svém Ëlánku Frege o demonstrativech 26 Perry argumentuje, proë nenì ani nutné, ani postaëujìcì spojovat s hodnotou demonstrativa v proslovené vïtï jak koliv smysl. Fregovská myölenka, jak ji chápe Perry, má b t nekompletnì fregovsk smysl plus hodnota demonstrativa. Takûe jedna z teoriì PR. Proti tomu se bou Ì Tich : Aù se ËlovÏk dìvá na jádro tohoto návrhu jakkoli, je z ejmé, ûe jde o drastickou revizi Fregovy sémantiky. Poruöuje dva principy, které Frege znovu a znovu opakoval: ûe smysl vïtné promluvy j e myölenka a ûe myölenky o 27 sestávajì v luënï ze smysl. Perry nezavádì pojem primitivnìho smyslu. Proto m ûe Ìci, ûe od reference ke smyslu nenì cesty zpït". 28 VÏta [Já] Jsem byl zranïn " v jeho koncepci vyjad uje dan " (had) smysl, táû vïta, pronesena Laubenem, má vyjád en " smysl, jehoû sloûkami jsou osoba Lauben a neúpln fregovsk smysl vyjád en vïtnou formou byl zranïn ". Smysl vïtné promluvy [Já] Jsem byl zranïn " tedy nenì abstraktnì fregovská myölenka, ale spìöe gramatické pravidlo, které Perry naz vá rolì vïty s demonstrativem. Jde o pravidlo, jak pro libovolnou vïtu s demonstrativem typu V( ) dospït od jednotlivého kontextu k pravdivostnì hodnotï. V(d) je pravdivá v proneseném kontextu k tehdy a jen tehdy, jestliûe hodnota d v k spadá pod pojem, na kter je referováno v razem V( ) Viz [40], 474^t Viz [57], Viz [39], Ibid., 479.

16 254 Rostislav NIEDERLE Taková role p ivádì od kontext k objekt m, v p ÌpadÏ vïty je tìmto objektem pravdivostnì hodnota. V raz [Já] Jsem byl zranïn ", je-li pronesen Laubenem, je pravdiv tehdy a jen tehdy, jestliûe Lauben spadá pod pojem, na kter referuje v raz () byl zranïn ". Perryho role tedy má b t, stejnï jako smysl, procedura pro urëenì pravdivostnì hodnoty. RozdÌl mezi nimi spoëìvá v tom, ûe role je procedura, která zaëìná u kontextu. Z eëeného je z ejmé, ûe Perryho anal za nenabìzì smysl, kter by ve vïtné promluvï vyjad ovalo demonstrativum Kaplanova teorie demonstrate Kaplan zavedenì primitivnìho smyslu odmìtá. Argumentuje pomocì p Ìkladu, kter zde volnï reprodukuji. 30 Nuûe: p edstavme si, ûe vychováme identická dvojëata, Castora a Polluxe (dioskúrové - jde o postavy z ecké mytologie, nejslavnïjöì dórské hrdiny po Héraklovi; narodili se jako dvojëata, p esto byli nevlastnìmi bratry) za kvalitativnï identick ch podmìnek, kvalitativnï identick ch stimul atd. Monitorujeme jejich stavy mozku a mìrnï korigujeme jejich mozkové struktury, jestliûe se zaëìnajì rozcházet. Na vöechny kognitivnì stimuly odpovìdajì dvojëata stejnï. éádné z dvojëat nepouûìvá vlastnì jméno pro to druhé nebo pro sebe - ÌkajÌ jen 'm j bratr' a 'já'. Lze takto docìlit, aby tato dvojëata mïla stejné kognitivnì (tj. psychologické) stavy? 31 Podle Kaplana ano. Vtip je vöak v tom, ûe se tato dvojëata domnìvajì odliöné vïci, protoûe (majì osvojen identick repertoár vït!), obï ÌkajÌ (j) m j bratr se narodil d Ìv neû já" ( m j bratr je vïtöì d Ìv neû já" pod.), a tato tvrzenì dvojëata tedy vyjad ujì spornï. Tady má t eba Castor pravdu a Pollux nepravdu. Kaplan uvádì, ûe toto odliöuje jejich kognitivnì stavy, i kdyû Castor a Pollux jsou ve stejném kognitivnìm stavu. To se m ûe zdát ponïkud nejasné, neboù totoûnost kognitivnìho stavu by zde byla z ejmï definována pomocì vït jako sledu morfém, resp. foném. To je jedna moûnost. Jiná moûnost je, ûe kognitivnì stav interpretujeme subjektivistick, totiû tak, ûe jde o nïco, co je vlastnì subjektu v tom smyslu, ûe je nep Ìstupné objektivnìmu popisu. To se vöak vyluëuje s popisem, kter právï Kaplan provádì, Ëili tato moûnost je vylouëena. Zb vá z ejmï jediná p ijatelná moûnost, jak kognitivnì stav chápat: jako objektivnì ontologickou entitu. P ijmeme-li s Tich m, ûe v a 30 Viz [17], TermÌn kognitivnì stav" Kaplan neobjasúuje. Z ejmï vöak jde o mnoûinu propozic, které v urëitém Ëase jedinec povaûuje za pravdivé.

17 INDEXICKÉ V RAZY (III) 255 (j) denotuje,já" primitivnì pojem po adï Castora a Polluxe, pak je zrejmé, ûe kdyû oba tvrdì (j), pak se jistï jeden z nich m lì a druh mluvì pravdu. To v sémantice moûn ch svït znamená, ûe denotujì rozdìlné propozice, ûe jimi denotované propozice jsou pravdivé v rozdìln ch moûn ch svïtech. Jak ale potom mohou mìt Castor a Pollux totoûné kognitivnì stavy? Tento úvod ke KaplanovÏ teorii má naznaëit d vody, které jej vedou k odmìtnutì primitivnìch smysl vyjad ovan ch demonstrativy. [...] Up ÌmnÏ pochybuji, û e existuje, pro kaûdého z nás v kaûdém p ÌpadÏ pouûitì slova 'já'jednotliv, primitivnì a nekomunikovateln fregovsk pojem 32 sebe sama, jehoû prost ednictvìm sami sebe mlëky vyjad ujeme. Kaplan tvrdì, ûe Freg v nekomunikovateln smysl vyjád en demonstrativem "já" je to, Ëemu ve své teorii Ìká "charakter". Bude ale lépe, vezmemeli Kaplanovu teorii po po ádku. 33 Kaplan nejprve stanovì dva z ejmé" principy, na kter ch je jeho teorie zaloûena. Princip 1. Referent ËistÏ indexického v razu závisì na kontextu a referent demonstrativa závisì na p ipojené demonstraci. Pronesou-li dva lidé já", referujì k rozdìln m osobám. Demonstrativa toto", on" atd. lze korektnï pouûit p i referenci k Ëemukoliv tak, ûe na objekt (demonstration) prostï ukáûeme prstem. Princip 2. Indexické v razy, Ëisté (pure) i demonötratìvni, jsou p Ìmo referenënì. 34 V raz 'p Ìmo referenënì' Kaplan pouûìvá pro v raz, jehoû referent, jakmile je urëen, je fixován pro vöechny moûné situace: referent je tedy de facto propoziënìm obsahem (teorie PR). Kaplanova teorie se tak t ká pouze tïch indexick ch v raz (demonstrativ), které p i aktuálnìm pouûitì neselhávajì v urëovánì referentu. Co má Kaplan na mysli moûnou situacì"? Podle toho, co Ìká, jde o to, Ëemu se bïûnï Ìká stav vïcì, tedy ontologick protïjöek proslovené vïty, kter odpovìdá za jejì p Ìpadnou pravdivost; 3 2 Viz [17], Letmo byla Kaplanova teorie zmìnïna v kapitole Viz [17], 492. Kaplan vysvïtluje, co mìnì p Ìmou referencì" singulárnìch termin, takto: Sémantick rys, kter bych chtïl zd raznit tìm, ûe naz vám nïjak v raz p Ìmo referenënìmi, nespoëìvá ve faktu, ûe oznaëuje tent û objekt ve vöech situacìch, ale vezp sobu, jak m oznaëuje objekt v libovoln ch situacìch. Takov v raz je prost edkem p Ìmé reference. To neimplikuje, ûe nemá ûádná konvencemi fixovaná sémantická pravidla, která urëujì jeho referent vkaûdém kontextu pouûitì; zcela opaënï. ExistujÌ sémantická pravidla, která urëujì referent v kaûdém kontextu pouûitì ale to je vöe. Pravidla neposkytujì komplex, kter spoleënï se situacì valuace vydá objekt. PoskytujÌ právï objekt." Ibid., 495.

18 256 Rostislav NIEDERLE situace u Kaplana obvykle obsahuje moûn stav (historii) svïta, Ëas, a moûná i jiné charakteristiky. Takovou moûnou situaci (valuace) Kaplan striktnï odliöuje od moûn ch p Ìpad pouûitì v razu, které naz vá kontexty. P Ìmo referenënì termìn - indexick v raz - (viz Princip 2) m ûe oznaëovat odliöné objekty v odliön ch kontextech. Ale p i valuaci toho, co bylo eëeno v daném kontextu, bude pro tuto valuaci ve vöech situacìch relevantnì pouze jedin objekt: nejen ûe se ukazuje, ûe tato sloûka urëuje tent û objekt ve vöech situacìch, ale tìmto objektem je právï tato sloûka (která tak odpovìdá rigidnìmu designátoru)". Dodejme, ûe rigidnìmu designátoru v KripkovÏ smyslu: K Ëemu distinkce situace - kontext? Kaplan se chce vyhnout konfliktu mezi Principy 1 a 2. Kaûd kontext má mluvëìho (ego - hic - nunc), nikoli vöak situace (stavy vïcì). VezmÏme vïtu (Já) neexistuji. V jaké situaci je taková vïta pravdivá? V takové, kdy mluvëì neexistuje. Takûe Princip 2 urëuje p Ìpady pouûitì - kontexty, nikoli stavy vïcì, oznaëené vïtami s indexick mi v razy. V öe zmìnïné principy, spojìme-li je konjunktivnï, implikujì, ûe vïta s indexick mi v razy má t i druhy v znamu. PrvnÌm druhem v znamu v razu je jeho extenze. Druh m druhem v znamu v razu je jeho obsah: 35 jestliûe po LaubenovÏ vzoru dva lidé pronesou vïtu [Já] Byl jsem zranïn ", pak je jistï to, co se v obou p Ìpadech Ìká, rozdìlné, protoûe se to m ûe liöit v pravdivostnì hodnotï. To co vïta s demonstrativem (obecnï: s indexick m v razem) Ìká, naz vá tedy Kaplan obsah. Obsah vïty s indexick m v razem je u Kaplana to, Ëemu se obvykle Ìká propozice. 36 Obsah chápe Kaplan jako to, co je vyjad ováno jak mkoliv kategorematick m v razem jazyka: obsah urëité deskripce, predikátu... a také indexického v razu. [...] jsou to právï kontexty, které jsou v situacìch valuace valuovány. Je-li obsahem propozice (tj. obsah vïty, zahrnut d o kontextu), v sledek valuace bude pravdivostnì hodnota. V sledek valuace obsahu singulárnìho termìnu v nïjaké situaci bude nïjak objekt ('relevantnì objekt'). ObecnÏ, v sledek 35 Ibid., Mohlo by se zdát, ûe tento rys sdìlì indexické v razy,já", on" atl. s urëit mi deskripcemi. Taková souvislost je vöak jen povrchnì: máme-li vïty Já jsem Ëesk bubenìk" a»esk prezident je Ëesk bubenik", pak je z ejmé, ûe zatìmco ta prvnì nabìzì pouze pragmatické vodìtko (pronesenì té vïty) pro to, abychom nalezli referent, pak ta druhá vïta nabìzì vodìtko sémantické - ta vïta prostï m ûe b t napsána kdykoli a kdekoli a my známe kroky, které musìme podniknout, abychom zjistili jejì aktuálnì pravdivostnì hodnotu. Proto prvnì \Ïta nedenotuje propozici, zatìmco ta druhá vïta ano.

19 INDEXICKÉ V RAZY (III) 257 valuace obsahu dob e utvo eného v razu a v nïjaké situaci bude p Ìsluöná extenze pro a (tj. pro vïtu pravdivostnì hodnota; pro singulárnì termìn individuum; pro /i-mìstn predikát mnoûina /7-tic individuì atd.). To naznaëuje, ûe obsah m ûeme representovat funkcì ze situacì valuace do r / 37 p Ìsluöné extenze. Carnap takové funkce nazval intenzemi. To je ponïkud v rozporu s Kaplanov m prohláöenìm, ûe obsahem indexického v razu je jìm oznaëen referent, neboù intenze obsahu by podle citované pasáûe byla konstantnì funkce. Takûe jsme se v kaplanovské reprodukci dostali k fixnìmu obsahu, takovému, kter je reprezentován konstantnì funkcì. Vöechny p Ìmo referenënì v razy (jakoû i vöechny rigidnì designátory) majì fixovan obsah. T etì druh v znamu, spjat s indexick mi v razy, je charakter: mnoûina jazykov ch konvencì, které determinujì obsah daného v razu v jakémkoliv kontextu. 38 Protoûe je charakter mnoûina jazykov ch konvencì, lze jej podle Kaplana povaûovat za v znam v tom smyslu, ûe je znám kompetentnìmu mluvëìmu daného jazyka. Charaktery jsou v KaplanovÏ koncepci reprezentovány funkcemi z moûn ch kontext do obsah. Resumé je tedy takové. Obsahy a charaktery jsou u Kaplana obecnï reprezentovány funkcemi podle následujìcìho schématu, 39 ve kterém se vyskytujì termìny, známé z intenzionálnìch logik: termìn situace" lze chápat jako promïnnou moûn ch svït (Ëasov ch okamûik ). Kontext => [Situace =» Extenze P/Nj ^ - obsah - sémantika (fixnì v znam) charakter - pragmatika (variabilnì v znam) Ze schématu je jasné, ûe obsah [tedy funkce Situace => Extenze] vïty s indexick m v razem variuje s kontextem. Obsah je zde reprezentován logick m typem propozice, tedy funkcì z moûn ch stav vïcì do pravdivostnìch hodnot. (Obsah i charakter zieindexick ch vït je samoz ejmï konstantnì.) Viz [17], 501. Ibid., 505. Ibid., 506.

20 258 Rostislav NIEDERLE P Ìmou referencì jednotliv ch indexick ch v raz, resp. demonstrativ jako je, já", on" atd., ovöem Kaplan nemá na mysli to, ûe v znamem tïchto v raz je prostï ten objekt, ke kterému je právï teô referováno. To by nekorespondovalo s jeho zavedenìm charakteru jakoûto v znamu tïchto v raz. Charakter (tedy v znam) jednotliv ch indexick ch v raz je právï funkce z kontext do extenzì (tato funkce nahrazuje fixnì obsahy). V znam (obsah, kter nahrazuje fixované charaktery) weindexického v razu je funkce ze situacì do extenzì. Pro p ehlednost tento rozdìl uvedu schematicky: reprezentace v znamu (tedy charakteru) indexického v razu, nap.,já" vypadá takto: Kontext (, j á" ) =* Extenze (já ) aktuálnì mluvëì => aktuálnì mluvëì pro demonstrativum on" (a obecnï pro vöechna demonstrativa) je kaplanovská reprezentace v znamu tïchto v raz následujìcì: Kontext ( on" c = ) => Extenze (individuum ) demonstrace ( = ) => demonstratum Z tïchto schémat je zjevné, ûe intenze indexického v razu je funkce, která p i azuje kaûdému indexickému v razu extenzi p i kaûdém pronesenì tohoto v razu. PronesenÌm v razu se myslì kontext. Co p esnï je kontext? Jsou to sou adnice pronesenì daného indexického v razu, tedy jeho v skyt. ObecnÏ eëeno i = {w, t, p, a,... ), kde indexick v raz má mnoho sou adnic: nap Ìklad w je svït, Ì je Ëas, p = (x, y, z,) je (3-dimenzionálnÌ) poloha ve svïtï, a je Ëinitel (agent), resp. mluvëì atd. (viz Montague). Kaplan navrhuje pracovat pouze s tzv. vlastnìmi {proper) indexick mi v razy: Nechù je t Ìda index zúûena tak, aby jako své sloûky obsahovala pouze vlastnì indexické v razy - totiû takové (w, x, p, t), ûe ve svïtï w je umìstïno x v mìstï p a Ëase t. Takov krok mohl b t zam ölen uû p vodnï, protoûe nevlastnì indexické v razy jsou jako nemoûné svïty; nemohly by totiû

21 1NDEXICKÉ V RAZY (III) 259 existovat ûádné takové kontexty a tudìû nemá smysl ohodnocovat extenze v raz ve vztahu k nim. 40 Co má Kaplan nevlastnìmi indexick mi v razy na mysli? SelhánÌ v referenci. Uvaûuje vïtu (va) [Já] Jsem nynì zde. Je z ejmé, ûe pro mnoho index - tj. pro mnoho Ëtve ic (w, x, p, t), kde w je moûn svït, x je osoba, p je mìsto a je Ëas - bude vïta (va) nepravdivá. Ve skuteënosti je (va) pravdivá pouze vzhledem k tïm index m (w, x, p, t), kde ve svïtï w je x umìstïno v p v Ëase t. Takûe vïta (va) - pronesena v 15" hod. v BrnÏ Prokopem Bubnem, dospìvá v p Ìsluöném svïtï ke stejné pravdivostnì hodnotï jako pravdivá vïta (va*) Prokop Buben je v hod. v BrnÏ. VÏta (va*) je empirická stejnï jako vïta (va). PotÌû je v tom, ûe vïta (va) je na rozdìl od vïty (va*) univerzálnï pravdivá (Materna mluvì o pragmatické tautologii"): vïta (va) prostï nem ûe b t pronesena jako nepravdivá. (Otázka Ty jsi tady?" p ÌchozÌmu je pokládána za rétorickou právï z tohoto d vodu.) Ovöem vïta (va*) pragmatickou tautologiì jistï nenì (ve skuteënosti nenì ani d vod ji povaûovat za pragmatickou). Jestliûe se tedy uvaûujì pouze ty indexy, které neselhávajì v referenci - pouze vlastnì indexy - pak je vïta (va) uznána jako logicky pravdivá: (va**) [Já] Jsem nynì zde. Protoûe pronesená vïta (va) je pravdivá v kaûdém vlastnìm indexu, je vïta (va**) také pravdivá v kaûdém vlastnìm indexu a tudìû je také logicky pravdivá (podle principu modálni generalizace jestliûe = (p, pak = q>). Avöak pozor - vïta (va**) nejen ûe nenì logicky pravdivá, n brû je logicky nepravdivá, neboù jistï nenì pravda, ûe je nutné, aby byl mluvëì právï na mìstï, na kterém náhodou je. 41 PotÌû, která se zde ukazuje, spoëìvá podle Kaplana v pokusu sjednotit kontext se situacì: ukazatele <w, x, p, t>, které reprezentujì kontexty, musì b t pouze takové, aby byla vïta (va) pravdou podle (kaplanovské) logiky index, ale ukazatele, které reprezentujì situace, musì obsahovat i jiné ukazatele, aby vïta (va**) logickou pravdou rcebyla. 40 Ibid., Vöechny logické pravdy jsou analytické, mohou se vöak stát nepravdiv mi, kdyû jim p edstavìte Ibid., 540.

22 260 Rostislav NIEDERLE Proto Kaplan postuluje systém dvojitého indexovánì, aby tak reprezentoval konceptuálni diferenci mezi kontextem a situacì: jeden index pro kontext, druh pro situaci. Takûe lze uzav Ìt: Drûitelé logické pravdivosti a nahodilosti jsou odliöné entity. Je to charakter (token), kter j e logicky pravdiv tìm, û e produkuje pravdiv obsah v kaûdém kontextu. A leje to obsah (propozice), kter j e kontingentnì nebo nutn. 4 ' Samoz ejmï je Kaplan v systém komplikovanïjöì, na ukázku anal zy indexick ch v raz je vöak tato kapitola postaëujìcì. V intencìch Ëlánku lze poloûit otázku, nakolik je Kaplanova anal za demonstrativ (potaûmo indexick ch v raz ) adekvátnì Fregov m ontologick m kritériìm, jak je stanovil ve stati Myölenka. Zde m ûeme Kaplanovu p Ìmou referenci singulárnìch v raz (vlastnï p Ìmou referenci prost ednictvìm gramatikou fixovaného pravidla) srovnat s Tichého zavedenìm primitivnìch smysl. P ijmeme-li Fregovy základnì argumenty, kter mi zavádì myölenku jako ve vöech sloûkách abstraktnì ( vïënou") entitu, pak lze uznat jako teoreticky adekvátnì eöenì Tichého. Kaplanovo nahrazenì p Ìpadného smyslu, kter by mïl ve vïtï vyjad ovat indexick v raz, gramatick m pravidlem, jeû zajiöùuje ve vöech p Ìpadech úspïönou referenci, je zjevnï Fregovu pojetì vzdálené. Z ontologick ch (pravidlo je produktem konvence, smysly jsou objektivnì), jakoû i epistemologick ch (to, co chápeme, jsou smysly vyëleúujìcì entity, nikoli pravidla) d vod Zalta smi uje Frega s Kaplanem V jednom ze sv ch Ëlánk 43 p edkládá Zalta sémantick projekt, kter má uvést v soulad ideje Fregovy a Kaplanovy. Obhajuje následujìcì Kaplanovy postoje: (a) ûe (vlastnì) jména jsou p Ìmo referenënì v tom smyslu, ûe k urëenì reference nejsou vyûadovány ûádné prost edkujìcì entity (fregovské smysly), (b) ûe obsah vïty v daném kontextu je russellovská singulárnì propozice, a ponïkud zbyteën bod, ûe (c) ûe existuje distinkce mezi charakterem a obsahem indexick ch v raz. Kaplanovsk charakter je funkce z kontextu do obsahu 44, p iëemû obsahem vlastnìho jména je jeho referent. Tedy nedvojznaëná koreferenënì jména (Twain - Clemens), která majì ve vöech kontextech stejnou referenci, musì mìt t û konstantnì" charakter Ibid., 539. Viz [63), 455^ Zde se na prvnì pohled nabìzì podivnost: jakou distinkci chce Zalta bodem (c) vlastné obhajovat, kdyû rozdìl mezi nimi je dán tìm, ûe obsah je hodnota funkce charakteru?

23 INDEXICKÉ V RAZY (111) 261 i stejnou kognitivnì signifikanci (termìn, kter Zalta i Kaplan pouûìvajì jako ekvivalent fregovského smyslu) na rozdìl od Frega, podle nïhoû se nedvojznaëná koreferenënì jména mohou liöit právï ve smyslech (jak uû bylo uvedeno, Frege tak vysvïtluje rozdìl v kognitivnì hodnotï mezi 'a - a' a 'a = b', kde 'a' a 'b' jsou jména). Shrnuto: podle Kaplana je fregovsk smysl totoûn s tìm, co on sám naz vá charakter. Kaplan interpretuje Frega tak, ûe cìlem fregovské teorie je vy eöenì Fregova problému". 45 Fregeán obvykle vysvïtluje informativnost demonötratìvni" rovnosti (Ì) Toto [Twain] = Toto [Clemens] pomocì odliön ch smysl Twain a Clemens. Smysly dvou v skyt zájme-na 'toto' odpovìdajì dvïma odliön m smysl m, reprezentovan m dvïma odliön mi jmény téhoû individua, takûe eöenì odpovìdá Fregovu - smysl levého 'toto' se liöì od smyslu pravého 'toto'. Zde se ukazuje Zaltou avizovan p edpoklad o p Ìmé referenci demonstrativ: 'toto' je v (?) z ejmï rigidnì (kripkovsk ) designátor, aù uû o tom mluvëì vì Ëi nikoli. To je d vod, proë selhává vysvïtlenì Fregova problému pomocì pojmu charakter: Fregovi se zde prostï imputuje názor o p Ìmé referenci takov ch v raz. Zalta tuto potìû eöì zavedenìm pojmu kognitivnì charakter: P edpokládejme, û e v sémantice formálnìho jazyka existuje mnoûina kontext K. Funkce kognitivnì charakter zobrazuje vlastnì jméno, relativnï k individuu i a kontextu k, do abstraktnìho individua, které slouûì jako kognitivnì signifikance (fregovsk smysl - pozn. R.N.) pojmenovánì individua i v kontextu k. Zobrazuje j méno vlastnosti (relace), relativnï k i a k, d o abstraktnì vlastnosti (abstraktnì relace), která slouûì jako kognitivnì signifikance pojmenovánì i v k. A koneënï zobrazuje deskripci formy (i y)(p, relativnï k i a k, d o abstraktnì entity, která kóduje vlastnost b t jedin m Fregovsk smysl nenì tedy v ZaltovÏ interpretaci kaplanovsk charakter, ale kognitivnì charakter, definovan pro indexické v razy (na kontextu závisl ch jménech) stejnï jako pro (na kontextu nezávislá) jména a deskripce. TÌm se zároveú vysvïtluje, proë se m ûe nïkdo domnìvat, ûe Twain je spisovatel, aniû se zároveú domnìvá, ûe Clemens je spisovatel. Samoz ejmï, ûe Zaltova interpretace Frega (prost ednictvìm Kaplana) je z toho, co bylo 4 5 Viz [17], 516. Zalta, E. N.: Singular Propositions, Abstract Constituents, and Propositional Attitudes. In: 4 6 Almog, Joseph; Perry, John; Wettstein, Howard, Themes from Kaplan. Oxford University Press 1989, 468.

24 262 Rostislav NIEDERLE eëeno, Fregovi vzdálená. ProË? RozdÌl v kontextech propoziënìch postoj se zde vysvïtluje pomocì znalostnì v bavy mluvëìch (individuì, které disponujì rozdìln mi repertoáry osvojen ch abstraktnìch individuì); to je podstata v öe uvedené citace. Podle mého názoru lze Zaltovo chápánì vïci (v znam vlastnìch jmen) ukázat na jednoduchém schématu: vlastnì j méno, t => abstraktnì individuum Zalta se tak vzdává Fregova principu, ûe smysl determinuje referenci, a Kaplanovy ideje, podle které má b t kognitivnì signifikance (smysl) v razu ztotoûnïna s jeho charakterem. Freg v princip je p itom úzce spjat s problémem, kter je tématem tohoto Ëlánku. Jinde Zalta Ìká, ûe [...] Je logicky koherentnì vystavït propozici, oznaëenou vïtou angliëtiny, tak, ûe pouûijeme buô referenty, nebo smysly termìn dané vïty. V sledkem bude stále propozice. 47 Z tohoto pohledu je z ejmé, ûe Zaltovo chápánì propozice je s Fregov m v rozporu. Jak vöak bylo eëeno v öe, konstruuje Zalta singulárnì propozice tak, ûe subjektov termìn denotuje abstraktnì individuum (relativnï k mluvëìmu a kontextu). PodÌvejme se, jak je uûiteën jeho pojem kognitivnìho charakteru v souvislosti s indexick mi v razy. Na rozdìl od jmen nejsou indexické v razy konstantnì. Podle Zalty majì vedle charakteru (kter variuje jejich obsah v kaûdém kontextu) také kognitivnì charakter. Zaltovsk pojem kognitivnìho charakteru indexick ch v raz vöak nenì t û jako stejn pojem pro vlastnì jména. Smysl vlastnìho jména v propoziënim postoji je spjat s historick mi setkánìmi subjektu této zprávy s tìmto jménem (relace k mluv- ËÌmu). To u indexick ch v raz odpadá. KognitivnÌ charakter indexick ch v raz taková setkánì nereflektuje. NamÌsto toho reflektuje, ûe subjekt postoje, vzhledem ke kontextu k, jist m zp sobem poznává entitu, na kterou se v kontextu k referuje tìmto indexick m v razem. Indexick v raz má nejen referenci vzhledem ke k, ale rovnïû oznaëuje nïco, co je d vïrnï uloûeno v mysli subjektu tohoto postoje. Takto Zalta vysvïtluje omyly v substitutivitï ve vedlejöìch obsahov ch vïtách. 48 Takûe: hodnota funkce kognitivnìho charakteru pro dan indexick v raz je, vzhledem k individuu a kontextu, abstraktnì entita, která objektivuje zp sob, jak m toto individuum poznává tuto referenci tohoto indexického Viz [63], 465. Ibid., 471^176.

25 INDEXICKÉ V RAZY (III) 263 v razu v tomto kontextu. Zalta takto postuluje abstraktnì entity, které majì slouûit jako objektivace zp sob poznávánì, jelikoû tyto zp soby kódujì ty vlastnosti, jeû tento obsah poznávánì obsahuje. Sémantika propoziënìch postoj, kde vedlejöì vïty obsahujì indexické v razy, pracuje stejnï jako sémantika vedlejöìch vït, které obsahujì vlastnì jména. Taková zpráva bude mìt pouze de re ËtenÌ vzhledem ke kontextu, v nïmû vöechny indexické v razy budou oznaëovat sv j obsah v tomto kontextu (jakoûto dan sv m charakterem). V závislosti na sloûitosti zprávy potom existujì r zná de dieto ËtenÌ, ve kter ch indexické v razy alternativnï oznaëujì sv j kognitivnì charakter. To se m ûe zdát ponïkud komplikované, Zalta vöak nabìzì p Ìklad, kter m vïc osvïtluje. Profesor K, prohlìûeje ökolnì roëenku, ukáûe na obrázek studenta ka "DomnÌvám se, ûe on je bubenìk", naëeû obrátì zrak k obrázku fotbalisty v plné parádï a ekne "NedomnÌvám se, ûe on je bubenìk". Profesor nevì, ûe ukázal na dva r zné obrázky jednoho studenta, Prokopa Bubna. Uvaûme teô dvï tvrzenì profesora K: (d) DomnÌvám se, ûe (on) je bubenìk (ukazuje na prvnì obrázek) (~d) NedomnÌvám se, ûe (on) je bubenìk (ukazuje na druh obrázek) De re ËtenÌ vït (d) a (~d) jsou vzhledem k dan m kontext m nesluëitelné. Podle de re ËtenÌ je vïta (d) pravdivá tehdy a jen tehdy, jestliûe je profesor K v jistém vztahu k propozici, která vznikne vloûenìm individua denotovaného zájmenem 'on' (vzhledem ke kontextu k, ve kterém je vïta (d) pronesena) do vlastnosti, denotované v razem 'je bubenìk VÏta (~d) tvrdì, ûe profesor K nenì v takovém vztahu k propozici, která vznikne vloûenìm individua, referovaného zájmenem 'on' (vzhledem ke kontextu k', ve kterém je vïta (~d) pronesena) do vlastnosti, denotované v razem 'je bubenìk'. Ale zájmeno 'on' referuje jak v k, tak i v k ' k Prokopu Bubnovi. Tyto propozice jsou tedy identické, následkem Ëehoû jsou vïty (d) a (~d) nesluëitelné. FormálnÌ reprezentace de re ËtenÌ vït (d) a (~d) jsou následujìcì: (d*) [D(I, B{on))] k (re) (~d*) [ ~D(I, B(on))] k - (re) De dieto ËtenÌ tïchto vït jsou vöak v ZaltovÏ interpretaci sluëitelná. De dieto ËtenÌ vïty (d) tvrdì vztah mezi K a propozicì, která vznikne vloûenìm abstraktnìho objektu, kter objektivuje zp sob, jak m K poznává Prokopa Bubna (vzhledem ke kontextu, ve kterém je vïta (d) pronesena) do vlastnosti b t bubenìkem. AbstraktnÌ objekt je v tomto kontextu oznaëen indexick m v razem, a tento objekt je hodnotou funkce kognitivnìho charakteru inde-

26 264 Rostislav NIEDERLE xického v razu 'on' vzhledem ke A' a kontextu vïty (d). Zalta reprezentuje de dieto ËtenÌ vïty (d) takto: (Ì/**) [D{1, B(on,))]i {dieto) V této formuli denotuje 'on/, relativnï ke kontextu, abstraktnì individuum, které objektivuje zp sob, jak m profesor K poznává Prokopa Bubna, kdyû se dìvá na prvnì obrázek, (d**) reprezentuje vïtu (d) tak, ûe je pravdivá pouze v p ÌpadÏ, kdy je K jist m zp sobem ve vztahu k propozici s abstraktnì sloûkou. S tìmto ËtenÌm vïty (d) je sluëitelné de dieto ËtenÌ vïty (~d) které Zalta formálnï reprezentuje takto: \~D(I, B{onj))] k {dieto). V této reprezentaci denotuje 'on/ nïco jiného, neû co je denotováno v (d**). Je tomu tak proto, ûe v kontextu, ve kterém je vïta {~d) pronesena, se K dìvá na jinou fotografii a poznává Prokopa Bubna odliön m zp sobem. KognitivnÌ charakter indexického v razu 'on' má v tomto kontextu odliönou hodnotu, a proto bude mìt singulárnì propozice oznaëená vedlejöì vïtou v {~d**) jinou abstraktnì sloûku neû má singulárnì propozice oznaëená vedlejöì vïtou v (d**). V tomto p ÌpadÏ to umoûúuje p edpokládat pouze to, ûe [on] c - [on] c -, nikoli ûe \onjl = [o"/] c -, a proto nem ûeme odvodit, ûe pravdivost (d**) je nesluëitelná s pravdivostì {~d**). 49 Z tohoto p Ìkladu vysvìtá, ûe Zalta se zjevnï odklánì od Fregova objektivismu smïrem k subjektivnì kognitivnì v bavï mluvëìch: objektivuje v sostné privátnì cesty k referenci. MyslÌm, ûe takto lze chápat jeho pojem kognitivnì charakter. Frege na druhé stranï pokládal smysly za nïco, co je tu objektivnï k dispozici Lewisova anal za indexick ch v raz Lewis souhlasì, ûe pravdivostnì hodnota vïty s indexick m v razem závisì jak na kontextu, tak na indexu: Kontext j e umìstïnì - Ëas, mìsto a moûn svït - kde je vïta eëena. Je bezpoëet rys, determinovan ch charakterem umìstïnì. Index j e >i-tice rys kontextu, ne vöak nutnï rys, které nejsou sluëitelné v kaûdém moûném kontextu. Takûe index by mohl sestávat z mluvëìho, Ëasu p ed jeho narozenìm, svïta, ve kterém nikdy neûil atd. Protoûe j e nepravdïpodobné, ûe myslìme vöechny tyto rysy kontextu, na kter ch závisì pravdivost, a protoûe j e nepravdïpodobné, ûe konstruujeme adekvátnï bohaté indexy, nem ûeme se obejìt ani 4 9 Viz [63],

27 INDEXICKÉ V RAZY (III) 265 bez indexické závislosti, ani bez závislosti na kontextu. P ipsánì sémantick ch hodnot nám musì dát relaci: vïta Ì 'je pravdivá v kontextu c a indexu i, kde i nemusì b t takov index, kter odpovìdá rys m kontextu c. NaötÏstÌ index pouûit tìmto zp sobem spoleënï s kontextem nemusì dát v bec ûádné relevantnì rysy kontextu; jen pohyblivé rysy, kter ch j e mnohem ménï. [...] Index je «-tice rys kontextu r zn ch druh ; nazvïme tyto rysy koordinátami indexu. Neklademe ûádné poûadavky stran toho, které vöechny koordináty indexu by mïly b t rysy jakéhokoliv jednoho kontextu. Nap Ìklad index, kter by mïl mìt mezi sv mi koordinátami mluvëìho, Ëas p ed jeho narozenìm a svït, ve kterém v bec neûil. Jakákoliv n-tice vïcì vhodného (right) druhu j e index. Takûe i kdyû se nikdy nem ûeme dostat od jednoho kontextu k jinému kontextu tak, ûe se posune pouze jeden rys, m ûeme se vûdy dostat od jednoho indexu k jinému indexu tak, ûe se zmïnì pouze jedna koordináta. [...] Kdekoli se pronese nïjaká vïta, j e pronesena v nïjakém jednotlivém Ëase, mìstï a svïtï. Pronesené tokens jsou umìstïny jak ve fyzikálnìm Ëasoprostoru, tak v logickém prostoru. Takové umìstïnì naz vám kontextem. [...] VÏta v j e pravdivá v kontextu k tehdy a jen tehdy, jestliûe v je pravdivá v k v indexu kontextu k. 50 Lewis o sémantizaci vït s indexick mi v razy Ìká zhruba toto: máme vöeho vöudy dvï moûnosti, jak zachytit sémantickou (nikoli pravdivostnì) hodnotu vït s indexick mi v razy. PrvnÌ moûnost nabìzì chápat sémantickou hodnotu takov ch vït jako promïnlivou, ale jednoduchou. Podle této moûnosti je hodnota vïty funkce (normálnï parciálnì) z index do pravdivostnìch hodnot. VÏta vöak (podle Lewise) m ûe mìt v rozdìln ch kontextech rozdìlné sémantické hodnoty a gramatika musì vysvïtlit, jak sémantická hodnota závisì na kontextu. Gramatika p ipisuje sémantickou hodnotu kaûdé dvojici vïta-kontext. Sémantická hodnota je tak nïco, co spolu s indexem dává pravdivostnì hodnotu. Lewis to ukazuje na schématu: VÏta s i. v. > Gramatika Kontext Sémantická hodnota Index Pravd, hodnota 5 0 VÌz [25], 79, 85, 86, 88.

28 266 Rostislav NIEDERLE Lewisova definice pravdivosti je následujìcì: VÏta vje pravdivá v kontextu k a indexu i tehdy a jen tehdy, jestliûe H\(i) je pravda, kde H" k je hodnota v v k. VÏta vje pravdivá v kontextu k a indexu i tehdy a jen tehdy, jestliûe H"k(i c ) je pravda, kde Ì' c je index kontextu k. 5[ Druhá moûnost je chápat sémantickou hodnotu vït s indexick mi v razy jako konstantnì, ale sloûitou. Sémantická hodnota takové vïty je funkce (normálnï parciálnì) z kombinacì kontextu a indexu do pravdivostnìch hodnot. Podle Lewise se zde sémantická hodnota vïty od kontextu ke kontextu, na rozdìl od prvnì moûnosti, nemïnì, je gramatikou urëena jednou provûdy. Schematicky takové chápánì vïci vypadá takto: VÏta Gramatika Sémantická hodnota Konte; Index Pravd, hodnota Definice pravdy podle této druhé moûnosti je následujìcì: vïta vje pravdivá v kontextu k a indexu i tehdy a jen tehdy, jestliûe H\k + i) je pravda, kde //' je konstantnì sémantická hodnota vïty v. VÏta vje pravdivá v kontextu k tehdy a jen tehdy, jestliûe H\k + i k ) je pravda, kde i k je index kontextu k. Kombinace kontext-index lze zachytit dvïma zp soby: jako uspo ádané dvojice (k, i) kontextu k a indexu i, nebo jako (n + l)-tice (k,i h...,i n ), které zaëìnajì u k a. pokraëujì koordinátami indexu i Lewis o KaplanovÏ anal ze indexick ch v raz Kaplan - v LewisovÏ interpretaci - navrhuje chápat sémantickou hodnotu vïty s indexick m v razem jako jednoduchou, ale promïnlivou promïnnou tak, jak to bylo ukázáno v öe.»emu Kaplan Ìká obsah vïty, je vlastnï funkce z nemnoha index do pravdivostnìch hodnot. Schematicky: VÏta Kontext Obsah ('Propozice') Index ('Situace') Pravd, hodnota 5 1 Ibid., Ibid., 91.

29 INDEXICKÉ V RAZY (III) 267 Lewis Kaplanovi vyt ká, ûe jeho 'obsahy' - promïnlivé, ale jednduché - nejsou vhodné objekty pro anal zu propoziënìch postoj, neboù - jakoûto nesloûené - poruöujì princip kompozicionality. Lewisova v tka vycházì z preteoretického pojmu 'co se Ìká' (what is said) vïtou v kontextu. M ûeme mìt dvï vïty ve dvou kontextech, jednu vïtu ve dvou kontextech nebo dvï vïty v jednom kontextu; podle Kaplana pak hodnotìme, zda bylo nebo nebylo eëeno totéû pro obï sloûky dvojice vïta-kontext. Kaplan má za to, ûe p ipìöeme-li jednoduché, na kontextu závislé sémantické hodnoty p Ìsluöného druhu, m ûeme je pak pouûìt pro explikaci naöich ohodnocenì stejnosti toho, co bylo eëeno: vïta v, Ìká v kontextu k\ totéû jako vïta V2 v kontextu kn tehdy a jen tehdy, jestliûe sémantická hodnota vïty v x \ k\ a sémantická hodnota vïty s 2 v k 2 jsou totoûné. Lewisova kritika mì Ì na tuto Kaplanovu pasáû: Obsah v razu je v kaûdém p ÌpadÏ chápán ve vztahu k danému kontextu pouûitì. ÿeknu-li tedy "VËera jsem byl [já] uraûen', pak vyjad uji specifick obsah - totiû to, co jsem ekl. Vaöe pronesenì stejné vïty, nebo moje v nïjak jin den, by nevyjad ovalo stejn obsah. Je d leûité poznamenat, ûe se nemïnì jen pravdivostnì hodnota; odliöné je samo to, co bylo eëeno. 53 Na základï této Kaplanovy doktrìny Lewis uvaûuje nïkolik p Ìklad : (1) Pronesu vïtu '[Já] Mám hlad.'. Vy mnï souëasnï eknete '[Ty] Máö hlad.'. V tomto p ÌpadÏ jsme ekli totéû. (2) Pronesu vïtu '[Já] Mám hlad.'. Vy souëasnï eknete '[Já] Mám hlad.'. V tomto p ÌpadÏ jsme ne ekli totéû, protoûe je moûné, ûe já mluvìm pravdu, zatìmco vy nikoli. (3) 6. Ëervence 1999 eknu 'Dnes je pondïlì.'. Vy eknete 7. Ëervence 1999 'VËera bylo pondïlì.'. V tom p ÌpadÏ jsme ekli totéû. (4) 6. Ëervence 1999 eknu 'Je pondïlì.'. V tomtéû kontextu bych mohl Ìci '6. Ëervence 1999 je pondïlì.' (nebo Dnes je pondïlì.'). TÌm ale nebylo eëeno totéû: prvnì vïta je druh den nepravdivá, zatìmco ta druhá vïta, je-li pravdivá, je pravdivá po vöechny Ëasy. Podle Lewise nejsou tyto kaplanovské p Ìklady p esvïdëivé. Dokud nenabìdneme speciálnì technick termìn v znamu tïchto vït, je obrat 'co se Ìká' nejednoznaën. Neboù v jednom smyslu tyto vïty ÌkajÌ totéû pro obï dvojice vïta-kontext, zatìmco v jiném smyslu (stejnï legitimnìm) totéû 5 3 Viz [17], 482.

30 268 Rostislav NIEDERLE ne ÌkajÌ. Zde p ipomìnám, ûe v Tichého TIL je otázka v znamu jednoznaënï zodpovïzena - viz p Ìsluöná literatura. 54 Souhrn eëeného V kapitole 4.2 byly, pomocì jejich charakteristick ch sémantick ch rys, p edstaveny v razy, které jsou souhrnnï naz vány demonstrativa. Do této t Ìdy je zahrnuto i zájmeno 'já', i kdyû je jeho sémantika ponïkud specifická. Kapitola p ipomìná, jak se na problém sémantiky 'já' (resp. demonstrativ) dìval Frege. Kapitola zevrubnïji pojednává Fregovu sémantiku, neboù vlastnìm tématem této kapitoly je Forbesova kritická anal za fregovské sémantiky. Tato kapitola se t ká také sémantiky iterativnìch p ipsánì v propoziënìch postojìch. Konstatuje se, ûe Forbesova anal za nevyhovuje Fregov m postulát m z jeho Myölenky. Iterace a také zavedenì primitivnìch smysl P. Tich m je tématem kapitoly Je zde eëeno, ûe Tichého zavedenì primitivnìho smyslu je pro zaplnïnì mezery ve fregovské ontologii singulárnìch propozic akceptovatelná. V kapitole je tematizována Perryho nabìdka zaplnïnì této mezery ve FregovÏ sémantice. Konstatuje se, ûe tato nabìdka opït fregovské ontologii nevyhovuje: mezeru totiû nezaplúuje nïjak m smyslem, ale hodnotou demonstrativa. Tématem kapitoly je známá Kaplanova teorie demonstrativ. Na závïr je porovnáno Kaplanovo eöenì s eöenìm Tichého a konstatuje se, ûe to druhé m ûe odpovìdat FregovÏ ontologii, zatìmco to prvnì nikoli. V kapitole je krátce p iblìûen sémantick kompromis mezi teoriemi Frega a Kaplana, jehoû autorem je E. Zalta. A opït - Zalt v pokus o smìr mezi jmenovan mi teoriemi konëì spìöe v sémantickém subjektivismu, coû má s Fregovou ontologii málo spoleëného. Tématem kapitoly je struëná anal za vït s indexick mi v razy, jejìû autorem je D. Lewis. NásledujÌcÌ oddìl obsahuje Lewisovu krátkou kritickou poznámku o KaplanovÏ termìnu obsahu vït. 5. ZávÏr V Ëlánku byl podán p ehled nïkter ch pokus, jak zachytit sémantiku indexick ch v raz. S odvolánìm na oddìl 1. lze ze seznamu t Ìdy indexick ch v raz (&") vypustit gramatické Ëasy. Samoz ejmï za p edpokladu, ûe pro anal zu p ipustìme vysoce expresivnì aparát, kter pracuje s objekty typu 54 Viz nap. Matema, Pavel, Pojem jako logick objekt. Filosofick Ëasopis 5/93,

31 INDEXICKÉ V RAZY (III) 269 intenzì - funkcemi z moûn ch svït -cos do objekt p Ìsluön ch typ. (Empirické) vïty obsahujìcì p Ìslovce Ëasu ( vëera", dnes") rovnïû nejsou, dìky p Ìtomnosti tïchto v raz, indexické: konstruujì propozice; nynì" ovöem v intenzionálnìm pojetì indexick v raz nenì. Demonstrativa (prostorové indexické v razy tam", zde", ukazovacì zájmeno toto" a s licencì i osobnì zájmeno já") vykazujì Ëisté indexické rysy: vïty, které je obsahujì, vyjad ujì propozici aû ve chvìli proslovenì tïchto vït. Sémanticky nejednoznaëná jsou vlastnì jména. K fregovskému" problému s vyjad ovánìm smysl skuteënï indexick ch v raz nabìdl prozatìm nejp imï enïjöì eöenì Pavel Tich, viz kapitola 4.1.4, zavedenìm pojmu primitivnì smysl. RovnÏû se zdá, ûe jeho pojem konstrukce je p ijateln m explicans fregovské myölenky. FaVU VUT v BrnÏ Rybá ská 13/15, Brno nikdo_1962@yahoo.com LITERATURA [1] ADAMS, R. M. (1979): Primitive Thisness and Primitive Identity. The Journal of Philosophy, vol. LXXVI, no. I, [2] ARISTOTELES (1958): Kategorie. FÚ»SAV, Praha. [3] ARISTOTELES: O vyjad ovánì.»sav, Praha 1959 [4] BAKER, G. P, HACKER. P. M. S. (1980): Wittgenstein - Understanding and Meaning. An Analytical Commentary on the Philosophical Investigations. The Camelot Press Ltd., Southampton. [5] BEER, M. (1994): Temporal Indexicals and the Passage of Time. In: The New Theory of Time, Yale University Press, [6] CARNAP, R. (1968): Problémy jazyka vïdy. Svoboda, Praha. [7] CASTANEDA, H.-N. (1967): Omniscience and Indexical Reference. The Journal of Philosophy, vol. LXIV, No. 7, April 13, [8] CASTANEDA, H.-N. (1968): On the Logic of Attributions of Self-Knowledge to Others. The Journal of Philosophy 65, 439^156. [9] DEJNOéKA, J. (1996): The Ontology of the Analytic Tradition and Its Origins. Rowman & Littlefield Publishers, Inc. [10] ERHART, A. (1990): Základy jazykovïdy. SPN, Praha. [11] FORBES, G. (1987): Indexicals and Intensionality: a Fregean Perspective. The Philosophical Review, XCVI, No. 1 (January), [12] FREGE, G. (1966): Der Gedanke. In: Logische Untersuchungen, Vandenhoeck & Ruprecht, Gottingen, Slovensk preklad 'Myölienka', in: ORGANON F 3 (1996), Ë. 3,

32 270 Rostislav NIEDERLE [13] FREGE, G. (1992): Uber Sinn und Bedeutung/O smyslu a v znamu. In: Scientia & Philosophia, Praha, ss [14] FREGE, G. (1993): Leiter to Jourdain (translated into English by Hans Kaal). In: Meaning and Reference (ed. A. W. Moore), Oxford University Press. [15] HUME, D. (1972): ZkoumánÌ lidského rozumu. Svoboda, Praha. [16] KAPLAN, D. (1978): On the Logic of Demonstratives. Journal of Philosophical Logic 8, [17] KAPLAN, D. (1989): Demonstratives. In: Almog, J.; Perry, J.; Wettstein, H.: Themes from Kaplan. Oxford University Press, [18] KAPLAN, D. (1975): How to Russell a Frege-Church. The Journal of Philosophy, vol. LXXII, no. 19, [19] KOLÁÿ, P. (1999): Argumenty filosofické logiky. Filosofia, Praha. [20] KOçÁTKO, P. (1998): V znam a komunikace. Filosofia, Praha. [21] KRETZMANN, N. (1966): Omniscience and Immutability. The Journal of Philosophy, vol. LXIII, No. 14, [22] KRIPKE, S. (1990): Naming and Necessity. Blackwell Ltd., Oxford. [23] KUNNE, W. (1982): Indexikalität, Sinn und propositionaler Gehalt. Grazer Philosophische Studien Vol. 18, [24] LEECH, G. (1981): Semantics. Penguin Books, Suffolk. [25] LEWIS, D. (1981): Index, Context, and Content. In: Philosophy and Grammar. D. Reidel Publishing Company, Dordrecht, [26] MACKIE, J. L. (1958): This" as a Singular Quantifier. Mind 67, No. 268, [27] MATERNA, P.; PALA K.; ZLATUäKA J. (1989): Logická anal za p irozeného jazyka. Academia, Praha. [28] MATERNA, P. (1995): SvÏt pojm a logika. Filosofia, Praha. [29] MATERNA, P. (1998): Concepts and Objects. Acta Philosophica Fennica, Vol. 63, Helsinki. [30] MATERNA, P. (1998): Pragmatic Meaning. In: The Logica Yearbook 1997, Timothy Childers (ed.), Filosofia, Praha. [31] MELLOR, D. H. (1994): The Unreality of Tense. In: The New Theory of Time, Yale University Press, [32] MILL, J. S. (1843): A System of Logic, London. [33] MORRIS, Ch. (1946): Signs, Language and Behavior. George Braziller, Inc., New York. [34] NEF, F. (1986): Que Signifient les Propositions?. In: Grammaire, Sujet et Signification, L'Harmattan, Paris, [35] OAKLANDER, N. (1994): Introduction: McTaggart's Paradox and the tensed Theory of Time. In: T h e New Theory of Time, Yale University Press, [36] PÁLEK, B. (1989): Základy obecné jazykovïdy. SPN, Praha. [37] PALEK, B. (1997): Sémiotika. Karolinum, Praha. [38] PEREGRIN, J. (1999): Úvod do teoretické sémantiky. MU Brno 1994; revidované vydanì Karolinum, Praha. [39] PERRY, J. (1977): Frege on Demonstratives. The Philosophical Review, LXXXVI, No. 4 (October), [40] PERRY, J. (1993): The Problem of Essential Indexical. Oxford University Press. [41] QUINE, W. v. O. (1965): Word & Object, MIT Press, Cambridge (Mass.). [42] REICHENBACH. H. (1947): Elements of Symbolic Logic. Macmillan, New York. [43] RUSSELL, B. (1948): Human Knowledge, Its Scope and Limits, Allen & Unwin Ltd., London. [44] RUSSELL, B. (1967): Logika, jazyk a vïda. Svoboda, Praha.