2.2 OKOLNOSTI A ZPŮSOB VZNIKU POHLAVNÍHO ROZMNOŽOVÁNÍ
|
|
- Aneta Vacková
- před 7 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 ÚVOD KE VZNIKU POHLAVNÍHO ROZMNOŽOVÁNÍ Sex téměř jistě nevznikl naráz v dnešní podobě. Pohlavní rozmnožování se s velkou pravděpodobností vyvinulo v souvislosti s eukaryogenezí (vznikem eukaryotické buňky) (Forterre 2011), a to zřejmě v několika krocích (Cavalier-Smith 2002a). Jak již bylo řečeno, všechny dnešní hlavní eukaryotické klady (Simpson & Roger 2004) jsou s největší pravděpodobností primárně pohlavní (Dacks & Roger 1999; Ramesh et al. 2005). Z molekulární podobnosti pohlavního procesu u všech dnešních zástupců eukaryot také můžeme usuzovat, že molekulární aparát pohlavního rozmnožování u společného předka všech recentních eukaryot (LECA Last Eucaryotic Common Ancestor) se od toho dnešního příliš nelišil (Cavalier-Smith 2002a; Ramesh et al. 2005; Schurko & Logsdon 2008). 2 Vzhledem k všeobecnému rozšíření pohlavního 2 Jisté náznaky však ukazují, že by to nemusela být tak úplně pravda. Giardia intestinalis je příslušníkem protistní skupiny Excavata, mezi kterou se pravděpodobně nachází kořen eukaryot. Giardia beze sporu nese některé geny pro meiózu (Dacks & Roger 1999; Ramesh, Malik & Logsdon 2005; Schurko & Logsdon 2008), v životním cyklu dochází ke změnám ploidie (Bernander et al. 2001) a rekombinaci (Cooper et al. 2007), ale její pohlavní proces, pokud je přítomný, je stále záhadou. Ukazuje se však, že by mohlo jít o restituční automixis při encystaci (Gorelick & Carpinone 2009). To je mimořádně zajímavé. Pokud by se v tomto případě totiž potvrdila její bazální pozice na stromu eukaryot, případně kdyby se restituční automixis ukázala jako rozšířenější mezi exkaváty, tak by hypoteticky mohlo jít o ancestrální eukaryotický stav. Na druhou stranu, Giardia a diplomonády obecně jsou velmi odvozené, diplozoické (obsahují dvě sady organel a jsou symetrické podle jedné osy) a není pravděpodobné, že reprezentují stavbu nějakého ancestrálního eukaryota. Přesto,
2 rozmnožování a jeho molekulární homologii u všech skupin eukaryot můžeme tedy o LECA prohlásit, že byl s největší pravděpodobností pohlavním organismem. Pohlavní rozmnožování typické pro recentní eukaryota je také zjevně homologický proces, vzniklo pouze jednou (Wilkins & Holliday 2009). Problematika eukaryogeneze je neobyčejně komplikovaná a v současné době nelze označit její stav jinak, než jako vrcholně krizové období tohoto odvětví vědy, viz Forterre (2011). S absolutní jistotou o vzniku eukaryotické buňky nevíme téměř nic. Aniž bych na tomto místě dál rozebíral úskalí různých hypotéz, podržím se konzervativního pohledu, že předkem eukaryotické buňky je organismus z blízkosti (či přímo vnitřní skupina) domény archea (Archaea), zatímco předchůdcem mitochondrie je blíže nespecifikovaná α-proteobakterie (α-proteobacteria). Pohlavní rozmnožování můžeme rozčlenit na syngamii a meiózu. Syngamie je označením pro splývání pohlavních buněk. Meióza značí typicky eukaryotický proces vzniku těchto pohlavních buněk. Je vždy dvoukroková. Sestává ze dvou následných dělení, které mají za následek rozdělené jedné diploidní buňky na čtyři buňky haploidní. Před prvním meiotickým dělením (heterotypickým, meiózou I) dochází ke zdvojení chromozomové sady původní diploidní buňky. Následně dochází ke spiralizaci chromozomů, jejich přiblížení a vzniku bivalentů (tetrád) spojení dvou homologních dvouchromatidových chromozomů. Nesesterské odpovídající si chromatidy se proplétají, vznikají chiazmata, dochází ke crossing- -overu, homologní rekombinaci a potažmo vzájemné výměně části DNA. Následuje rozchod homologních chromozomů a rozdělení buňky. Druhé meiotické dělení (homotypické, meióza II) připomíná pokud se pohybujeme čistě v rovině úvah, můžeme spekulovat, že by právě diplozoický stav mohl souviset s přítomností specifického pohlavního procesu. V tomto světle je velice zajímavé, že byl LECA pravděpodobně bikontní organismus. S největší pravděpodobností měl dva bičíky, nikoli jeden. Nemohl i tento stav souviset s pohlavním rozmnožováním? OBECNÝ ÚVOD DO PROBLEMATIKY
3 mitózu a zaručuje rozpad chromozomů na sesterské chromatidy, jejich rozchod a vznik čtyř haploidních buněk. Zatímco syngamie nemá ve světě prokaryot blízké obdoby, meióza, zejména jedna její část homologní rekombinace jisté obdoby má PROKARYOTICKÉ KOŘENY POHLAVNÍHO ROZMNOŽOVÁNÍ Molekulární kořeny pohlavního rozmnožování leží v několika nezávislých procesech spojených s replikací DNA a jejími opravami pomocí homologní rekombinace, které původně vůbec nemusely být spojeny s rozmnožováním (Cavalier-Smith 2002a; Wilkins & Holliday 2009). Řada klíčových proteinů homologní rekombinace je mezi oběma prokaryotickými doménami a eukaryoty ortologní. Pro ilustraci můžeme jmenovat například eubakteriální RecA a jeho archeální (Rad3) a eukaryotické (Rad51 či Dmc1) obdoby. Téměř jistě však primárně nesloužily k rekombinaci a tato role je až odvozená. Zásadnější a s největší pravděpodobností původní je jejich role v replikaci a segregaci buněčné DNA. Replikace je jednou z nejzákladnějších vlastností živých organismů a je tudíž důležitější než opravy nebo jakákoli jiná navržená příčina vzniku rekombinace a pohlavního rozmnožování (Cavalier-Smith 2002a; Bernstein & Bernstein 2013). Pokud bychom dokázali nalézt kořen eukaryot, ať už uvnitř domény archea, nebo na pozici jejich sesterské skupiny, mohli bychom hledat u archea hypotetické předstupně pohlavního rozmnožování. Tímto způsobem můžeme identifikovat kandidáta na proces homologický pohlavnímu rozmnožování eukaryot. Je jím specifická archeální konjugace popsaná například od Halobacterium volcanii (Rosenshine et al. 1989), Sulfolobus solfataricus (Fröls et al. 2007; Fröls et al. 2008; Fröls et al. 2009), Sulfolobus islandicus (Prangishvili et al. 1998) či Sulfolobus acidocaldarius (Ghane & Grogan 1998). Archea nezřídka obývají extrémní
4 prostředí ohrožující stabilitu genomu a konjugace jim zřejmě slouží k opravám dvouřetězcových zlomů DNA pomocí homologní rekombinace za kritických podmínek. Ty jsou vyvolány například působením intenzivního UV záření (což je časté mj. u halofilních druhů, které jsou vystavené silné sluneční radiaci, např. rodu Halobacterium) či vysokých teplot (u termofilních druhů, např. rodu Sulfolobus) (Allers & Mevarech 2005; Fröls et al. 2007; Fröls et al. 2008; Fröls et al. 2009). V eukaryotické meióze se taktéž tvoří dvouřetězcové zlomy, takže by archeální konjugace mohla být jedním ze základních kamenů pohlavního rozmnožování (Gross & Bhattacharya 2010). V tomto ohledu je důležitá homologie mnoha archeálních proteinů údržby DNA, zejména těch, které ošetřují dvouřetězcové zlomy, s jejich eukaryotickými protějšky (Allers & Mevarech 2005). Na druhou stranu, podobná je i transformace bakterií (viz kapitola 2.1.2), která také může být indukována faktory způsobujícími poškození DNA, také při ní mohou vznikat dvouřetězcové zlomy DNA a také při ní může docházet k homologní rekombinaci (Bernstein & Bernstein 2010; Bernstein & Bernstein 2013). Navíc nemusí jít vždy jen o příjem volné DNA z okolí. Například eubakterie Neisseria gonorrhoeae dokáže předat kus genetické informace, aniž by ji to zničilo, jak zdůrazňují Bernstein a Bernsteinová (2010; 2013). Tyto jevy tak nemusejí být nijak unikátní. Všichni zmínění zástupci archea se za zhoršených podmínek vyvolaných například již zmíněnou zvýšenou intenzitou UV záření agregují na jednom místě, tvoří páry buněk a procházejí konjugací (Rosenshine et al. 1989; Ghane & Grogan 1998; Prangishvili et al. 1998; Luo & Wasserfallen 2001; Fröls et al. 2007; Fröls et al. 2008; Fröls et al. 2009). Teoreticky by ale agregace mohla sloužit k jiným účelům než navržené opravě dvouřetězcových zlomů DNA. Nahromaděním buněk by například mohlo docházet k tvorbě biofilmu, který by chránil spodní vrstvy před zářením prostým zastíněním (Cadillo-Quiroz et al. 2012). Následná konjugace by zase mohla být OBECNÝ ÚVOD DO PROBLEMATIKY
5 vedená snahou za krizových podmínek promíchat genetickou variabilitu populace s cílem vyštěpit optimální genotyp. Za zhoršených podmínek je navíc cena rekombinace nižší v důsledku snížené intenzity kompetice o zdroje (Vos 2009). Opakovaně však bylo dokázáno, že vlastní rekombinace genetické informace patrně nebyla původní funkcí archeální konjugace a touto původní funkcí (bez ohledu na možné výhody zastínění) byla a patrně i dnes je oprava genetické informace. Archeální konjugaci totiž způsobují i některá antibiotika vyvolávající dvouřetězcové zlomy DNA (např. Bleomycin, Mitomycin C) a jedinci neschopní konjugace jsou ke zlomům daleko citlivější (Fröls et al. 2008). Halobacterium volcanii (Rosenshine et al. 1989; Luo & Wasserfallen 2001) a Sulfolobus solfactarius (Fröls et al. 2007; Fröls et al. 2008; Fröls et al. 2009) tvoří mezi spárovanými buňkami pili, cytoplazmatické můstky, kterými prochází genetický materiál. U Sulfolobus islandicus (Prangishvili et al. 1998) a Sulfolobus acidocaldarius (Ghane & Grogan 1998) takové specializované struktury spolehlivě zdokumentovány zatím nebyly. V agregátu Halobacterium volcanii se navíc prostřednictvím vzájemně propojených buněk tvoří složité síťovité struktury spojující celou populaci. Cytoplazmatické můstky Halobacterium volcanii jsou tvořeny cytoplazmatickou membránou a buněčným obalem. Cytoplazmy jsou propojené, ale pravděpodobně nedochází k jejich promíchávání či výměně jako při spojení pohlavních buněk eukaryot. Dochází jen k selektivnímu přenosu určitých molekul v tomto případě chromozomální DNA (Rosenshine et al. 1989; Luo & Wasserfallen 2001). U Sulfolobus acidocaldarius, Sulfolobus solfataricus a Halobacterium volcanii prokazatelně dochází k homologní rekombinaci chromozomů (Rosenshine et al. 1989; Ghane & Grogan 1998; Luo & Wasserfallen 2001; Fröls et al. 2007). Ta má zřejmě za následek jak opravy, tak i vznik (respektive promíchávání v populaci přítomné) genetické variability (Ghane & Grogan 1998). V případě Halobacterium volcanii jsou geny zprostředkovávající konjugaci kódované
6 v DNA nukleoidu, a ne v plasmidech (které by tak mohly být za konjugaci zodpovědné, protože by jim sloužila k horizontálnímu přenosu jakožto genomovým parazitům). Konjugace tak skutečně vzniká z iniciativy archebakterie a ze všech studovaných případů se tak asi nejvíc blíží pohlavnímu rozmnožování eukaryot (Bernstein & Bernstein 2013). Některé druhy, například Sulfolobus islandicus (a obecně příslušníci rodu Sulfolobus) (Luo & Wasserfallen 2001), si vyměňují konjugativní plasmidy. Ty se chovají jako typické sobecké elementy. Jak zdůrazňuje např. Cavalier-Smith (2002a), konjugace s přičiněním konjugativních plasmidů nemá s pohlavním rozmnožováním příliš společného. Mašinerie genů a mechanismů zajišťující tento proces vznikla jako adaptace pro přenos plasmidů, nikoli pro výměnu chromozomální DNA. Plasmidy sice mohou hostiteli přinášet i nějaké výhody, například nové metabolické geny a dráhy, ale v zásadě jde stále o genomový parazitismus. Dokonce mohou vyvolávat nejrůznější odpovědi organismu včetně imunity proti jedincům s jiným plasmidem (Prangishvili et al. 1998). Svou přítomností také mohou výrazně zpomalovat růst a množení buňky a vést tak k výraznému snížení biologické zdatnosti svého nositele (Luo & Wasserfallen 2001). Sulfolobus islandicus a Sulfolobus acidocaldarius mohou sympatricky vytvářet druhy s odlišnými ekologickými preferencemi. Nejde ale o druhy v eukaryotickém slova smyslu. Jedinci nesoucí určitý plasmid sice nekonjugují s jedinci obsahujícími jiný plasmid, ale nic jim nebrání v konjugaci s jedinci i ze zcela nepříbuzných linií, pokud ti nekompatibilní plasmid nenesou (Cadillo-Quiroz et al. 2012). U Halobacterium volcanii byl pozorován přesun nekonjugativních plasmidů, ale konjugace u tohoto organismu není výsledkem činnosti plasmidů či transpozonů (Luo & Wasserfallen 2001). Archeální konjugace dává podporu zejména těm teoriím vzniku pohlavního rozmnožování, které v něm vidí cestu k opravě mutací (viz kapitola ). Klíčová je zmíněná homologní rekombinace sloužící k opravě dvouřetězcových zlomů. Zajímavé náznaky mimo OBECNÝ ÚVOD DO PROBLEMATIKY
7 jiné k možnému vzniku druhovosti ale plynou i ze studia archeálních konjugativních plasmidů. Vzhledem k obrovskému množství nejasností ohledně fylogenetické pozice eukaryot bychom však zatím měli mít možnost archeální konjugace jako předstupně pohlavního rozmnožování spíše za spekulativní VZNIK MEIÓZY Většina výzkumníků zastává názor, že se meióza vyvinula z mitózy (Cavalier-Smith 2002a; Gorelick & Carpinone 2009; Wilkins & Holliday 2009; Cavalier-Smith 2010; Forterre 2011; Ibraimov 2012). Dopodrobna se této hypotéze věnují např. Wilkins a Holliday (2009), kteří na tomto přechodu uvádějí čtyři zásadní evoluční inovace párování homologních chromozomů, intenzivní rekombinaci mezi chromatidami homologních chromozomů, potlačení separace sesterských chromatid na konci prvního meiotického dělení a absenci replikace chromozomů před druhým meiotickým dělením. Mnoho molekulárních mechanismů mitózy i meiózy je velmi archaických a pro tyto účely bylo zrekrutováno. Jistou roli v evoluci meiózy zřejmě sehrála i mitotická rekombinace. Skutečnou novinkou je však podle Wilkinse a Hollidaye (2009) hlavně párování chromozomů. Vznik dvoukrokové meiózy z mitózy je paradoxně jednodušší než vznik hypotetické meiózy jednokrokové a není tak možná třeba hledat komplikovaná adaptivní vysvětlení pro tento zdánlivě složitý fenomén (Wilkins & Holliday 2009). Zásadnější je tak otázka, proč v evoluci nikdy nedošlo k jejímu druhotnému zjednodušení. Většina teorií nemá na tuto otázku uspokojivou odpověď. Lze se ale oprávněně domnívat, že zabraňuje šíření sobeckých genů sestrovrahů naprogramovaných ke zničení sesterské gamety bez této alely (Butcher & Deng 1994). Někteří výzkumníci však s evolučním primátem mitózy nesouhlasí. Argumentují homologií řady molekulárních mechanismů
8 (respektive ortologií proteinů) zahrnujících dvouřetězcové zlomy DNA mezi prokaryoty a eukaryoty s tím, že meióza mohla vzniknout nezávisle na mitóze z nějakého prokaryotického procesu například archeální konjugace či bakteriální transformace (Bernstein & Bernstein 2010; Bernstein & Bernstein 2013). Všechny zmíněné procesy také podle zastánců této hypotézy také iniciují stejné spouštěče extrémní podmínky prostředí hrozící poškozením DNA. Jakýkoli evoluční přechod mezi mitózou a meiózou navíc podle těchto autorů vyžaduje těžko představitelné mezikroky (Bernstein & Bernstein 2010). Již zmínění Wilkins a Holliday (2009) však demonstrovali, že by taková změna nemusela být příliš komplikovaná. Nelze nezmínit ani menšinový názor, podle kterého se první vyvinula meióza. Vznik meiózy následně způsobil celobuněčnou přestavbu a její mechanismy byly paralelně kooptovány i pro mitózu. Zastánci tohoto přístupu jsou např. Gross a Bhattacharya (2010), kteří vznik meiózy odvozují od archeální konjugace. Existuje však i čtvrtá možnost. Podle ní se mitóza i meióza vyvinuly souběžně v rané evoluci prokaryot. Mohlo k tomu dojít například v důsledku invaze genomových parazitů (Sterrer 2002; Bell 2013). Představitelné jsou ale i jiné scénáře. Obě kooptovaly mnoho archaických molekulárních mechanismů. Vzájemně se ovlivňovaly a ani o jedné nelze jednoduše prohlásit, že je předchůdcem té druhé TEORIE VZNIKU POHLAVNÍHO ROZMNOŽOVÁNÍ ÚVOD DO TEORIÍ O VZNIKU POHLAVNÍHO ROZMNOŽOVÁNÍ Existuje mnoho modelů pro vznik pohlavního rozmnožování a my si zde ukážeme spíše reprezentativní průřez než vyčerpávající seznam. Důležité je také zmínit, že velká část předností pohlavního rozmnožování, na rozdíl od nevýhod (viz kapitola 2.1.6), téměř jistě nemohla fungovat od počátku. Faktory vzniku pohlavnosti mohou být odlišné od faktorů jejího udržování (West et al. 1999). OBECNÝ ÚVOD DO PROBLEMATIKY
9 Modely vzniku pohlavního rozmnožování mají vesměs mechanomorfní povahu. Snaží se vysvětlit vznik sexu jako dominovou soustavu na sebe navazujících kroků, kdy jedna změna vytváří problém, který následně řeší změna další. To dobře koresponduje s poznatkem, že sex má své molekulární kořeny v několika nezávislých procesech (Cavalier-Smith 2002a; Wilkins & Holliday 2009). Sex je v těchto případech jakýmsi slepencem adaptací řešících aktuální problémy buňky. Jako úvodní spouštěč obvykle působí nějaký s rozmnožováním původně nesouvisející proces. V úvahu přichází například adaptace na dlouhá období hladovění prostřednictvím zesložitění životního cyklu (Cavalier-Smith 2002a), nutnost oprav dvouřetězcových zlomů DNA v extrémním prostředí (Bernstein et al. 1981; Bernstein 1983; Bernstein & Bernstein 2010; Gross & Bhattacharya 2010; Bernstein & Bernstein 2013; Hörandl 2013), nebo invaze manipulativního parazita (Bell 2001; Bell 2006; Bell & Witzany 2009; Forterre 2011; Bell 2013). Teorie vzniku pohlavního rozmnožování můžeme volně rozdělit do tří kategorií podle primárního selekčního tlaku na jeho evoluci. První skupina teorií zdůrazňuje splývání buněk či jejich genomů a nutnost řešení z toho vyplývajících problémů pomocí redukčního dělení v meióze. Druhá skupina teorií zdůrazňuje roli pohlavního rozmnožování v reparaci, zejména opravách dvouřetězcových zlomů DNA během homologní rekombinace. Třetí skupina teorií potom navrhuje roli externích agentů v evoluci pohlavního rozmnožování. Nejčastěji se jedná o viry, ale v úvahu připadají i plasmidy, genomoví parazité a další sobecké genomové entity v šedé zóně mezi dědičností a infekcí, přirozeným a patologickým. 3 3 Parafráze Sterrera (2002).
Inovace studia molekulární. a buněčné biologie
Inovace studia molekulární I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
Více44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů
Buněčný cyklus MUDr.Kateřina Kapounková Inovace studijního oboru Regenerace a výţiva ve sportu (CZ.107/2.2.00/15.0209) 1 DNA,geny genom = soubor všech genů a všechna DNA buňky; kompletní genetický materiál
VíceKaryokineze. Amitóza. Mitóza. Meióza. Dělení jádra. Předchází dělení buňky Dochází k rozdělení genetické informace u mateřské buňky.
Karyokineze Dělení jádra Předchází dělení buňky Dochází k rozdělení genetické informace u mateřské buňky Druhy karyokineze Amitóza Mitóza Meióza Amitóza Přímé dělení jádra Genetická informace je rozdělena
VíceMitóza, meióza a buněčný cyklus. Milan Dundr
Mitóza, meióza a buněčný cyklus Milan Dundr Rozmnožování eukaryotických buněk Mitóza (mitosis) Mitóza dělení (nepřímé) tělních (somatických) buněk 1 jádro s2n (diploidním počtem) chromozómů (dvouchromatidových)
VíceDUM č. 2 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 2 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 02.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: meióza-redukční dělení jádra, význam, princip,
VíceTestování hypotéz o vzniku eukaryotické buňky
Testování hypotéz o vzniku eukaryotické buňky Koncept aktivity: Studenti se v rámci práce po skupinách nebo individuálně pokusí přiřadit čtyři reálné hypotézy o vzniku eukaryotické buňky a roli mitochondrií
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
Více"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy 1/75 Genetika = věda o dědičnosti Studuje biologickou informaci. Organizmy uchovávají,
VícePROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ORGANISMY
PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ORGANISMY 2010 Ing. Andrea Sikorová, Ph.D. 1 Problémy životního prostředí - organismy V této kapitole se dozvíte: Co je to organismus. Z čeho se organismus skládá. Jak se dělí
VíceZáklady buněčné biologie
Maturitní otázka č. 8 Základy buněčné biologie vypracovalo přírodozpytné sympózium LP, AM & DK na konferenci v Praze, 1. Máje 2014 Buňka (cellula) je nejmenší známý útvar, který je schopný všech životních
VícePropojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/
Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0032 KBB/ZGEN Základy genetiky Dana Šafářová KBB/ZGEN Základy genetiky Rozsah: 2+1
VíceBUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:
BUNĚČ ĚČNÁ STAVBA ŽIVÝCH ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA: Prokaryota, eukaryota, viry, bakterie, živočišná buňka, rostlinná buňka, organely buněčné jádro, cytoplazma, plazmatická membrána, buněčná stěna, ribozom,
VíceBakteriální transpozony
Bakteriální transpozony Transpozon = sekvence DNA schopná transpozice, tj. přemístění z jednoho místa v genomu do jiného místa Transpozice = proces přemístění transpozonu Transponáza (transpozáza) = enzym
VíceBUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ SPOLEČNÉ ZNAKY ŽIVÉHO - schopnost získávat energii z živin pro své životní potřeby - síla aktivně odpovídat na změny prostředí - možnost růstu, diferenciace a reprodukce
VíceVýuka genetiky na Přírodovědecké fakultě UK v Praze
Výuka genetiky na Přírodovědecké fakultě UK v Praze Studium biologie na PřF UK v Praze Bakalářské studijní programy / obory Biologie Biologie ( duhový bakalář ) Ekologická a evoluční biologie ( zelený
VícePRAPRVOCI A PRVOCI Vojtěch Maša, 2009
PRAPRVOCI A PRVOCI Vojtěch Maša, 2009 Opakování Prokarytotické organismy Opakování Prokaryotické organismy Nemají jádro, ale jen 1 chromozóm neoddělený od cytoplazmy membránou Patří sem archea, bakterie
VícePopulační genetika III. Radka Reifová
Populační genetika III Radka Reifová Genealogie, speciace a fylogeneze Genové genealogie Rodokmeny jednotlivých kopií určitého genu v populaci. Popisují vztahy mezi kopiemi určitého genu v populaci napříč
VíceEukaryotická buňka. Stavba. - hlavní rozdíly:
Eukaryotická buňka - hlavní rozdíly: rostlinná buňka živočišná buňka buňka hub buněčná stěna ano (celulóza) ne ano (chitin) vakuoly ano ne (prvoci ano) ano lysozomy ne ano ne zásobní látka škrob glykogen
VíceProjekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují
Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Modul 02 Přírodovědné předměty Hana Gajdušková 1 Viry
VíceRozmnožování buněk Vertikální přenos GI. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek
Rozmnožování buněk Vertikální přenos GI KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek Buněčný cyklus Buňky vznikají z bb. a jedinou možnou cestou, jak vytvořit více bb. je jejich dělením. Vertikální přenos GI: B. (mateřská)
VíceBiologie - Oktáva, 4. ročník (humanitní větev)
- Oktáva, 4. ročník (humanitní větev) Biologie Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence občanská Kompetence k podnikavosti
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. OBVSB/Obecná virologie Tento projekt je spolufinancován Evropským
Více25.2.2014. Genomika. Obor genetiky, který se snaží. stanovit úplnou genetickou informaci. organismu a interpretovat ji v. termínech životních pochodů.
Genomika Obor genetiky, který se snaží stanovit úplnou genetickou informaci organismu a interpretovat ji v termínech životních pochodů. 1 Strukturní genomika stanovení sledu nukleotidů genomu organismu,
VíceBuňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308
Buňka Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: 27. 10. 2012 Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308 Číslo projektu Číslo materiálu CZ.1.07/1.5.00/34.0702 VY_32_INOVACE_BIO.prima.02_buňka Škola Gymnázium, Třeboň, Na Sadech
VíceObecná charakteristika živých soustav
Obecná charakteristika živých soustav Vypracoval: RNDr. Milan Zimpl, Ph.D. TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY Kategorie živých soustav Existují
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354
I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky Populační genetika (KBB/PG)
VíceProměnlivost organismu. Mgr. Aleš RUDA
Proměnlivost organismu Mgr. Aleš RUDA Faktory variability organismů Vnitřní = faktory vedoucí k proměnlivosti genotypu Vnější = faktory prostředí Příčiny proměnlivosti děje probíhající při meioze segregace
VíceGENETICKÁ INFORMACE - U buněčných organismů je genetická informace uložena na CHROMOZOMECH v buněčném jádře - Chromozom je tvořen stočeným vláknem chr
GENETIKA VĚDA, KTERÁ SE ZABÝVÁ PROJEVY DĚDIČNOSTI A PROMĚNLIVOSTI Klíčové pojmy: CHROMOZOM, ALELA, GEN, MITÓZA, MEIÓZA, GENOTYP, FENOTYP, ÚPLNÁ DOMINANCE, NEÚPLNÁ DOMINANCE, KODOMINANCE, HETEROZYGOT, HOMOZYGOT
VíceDNA se ani nezajímá, ani neví. DNA prostě je. A my tancujeme podle její muziky. Richard Dawkins: Řeka z ráje.
Genomika DNA se ani nezajímá, ani neví. DNA prostě je. A my tancujeme podle její muziky. Richard Dawkins: Řeka z ráje. Obor genetiky, který se snaží stanovit úplnou genetickou informaci organismu a interpretovat
VíceOkruhy otázek ke zkoušce
Okruhy otázek ke zkoušce 1. Úvod do biologie. Vznik života na Zemi. Evoluční vývoj organizmů. Taxonomie organizmů. Původ a vývoj člověka, průběh hominizace a sapientace u předků člověka vyšších primátů.
VíceRozdíly mezi prokaryotní a eukaryotní buňkou. methanobacterium, halococcus,...
Dělení buňky Biologie člení živé organizmy do dvou hlavních kategorií: prokaryotní a eukaryotní organizmy. Na základě srovnání 16S rrna se zjistilo, že na naší planetě jsou 3 hlavní nadříše buněčných forem:
VíceČíslo a název projektu Číslo a název šablony
Číslo a název projektu Číslo a název šablony DUM číslo a název CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT SSOS_ZE_1.05
VíceSylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně
Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky Buněčná podstata reprodukce a dědičnosti Struktura a funkce prokaryot Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně
VíceBiologie - Oktáva, 4. ročník (přírodovědná větev)
- Oktáva, 4. ročník (přírodovědná větev) Biologie Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence občanská Kompetence k
VíceBuněčné dělení ŘÍZENÍ BUNĚČNÉHO CYKLU
BUNĚČNÝ CYKLUS Buněčné dělení Cykliny a na cyklinech závislé proteinkinázy (Cyclin- Dependent Protein Kinases; Cdk-proteinkinázy) - proteiny, které jsou součástí řídícího systému buněčného cyklu 8 cyklinů
VíceEvoluce (nejen) rostlinné buňky Martin Potocký laboratoř buněčné biologie ÚEB AV ČR, v.v.i. potocky@ueb.cas.cz http://www.ueb.cas.cz Evoluce rostlinné buňky Vznik a evoluce eukaryotních organismů strom
Víceprokaryotní Znaky prokaryoty
prokaryotní buňka Znaky prokaryoty Základní stavební jednotka bakterií a sinic Mikroskopická velikost viditelné pouze v optickém mikroskopu Buňka neobsahuje organely Obsahuje pouze 1 biomembránu cytoplazmatickou
VíceMITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE
Cvičení 6: BUNĚČNÝ CYKLUS, MITÓZA Jméno: Skupina: MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE Trvalý preparát: kořínek cibule obarvený v acetorceinu V buňkách kořínku cibule jsou viditelné různé mitotické figury.
VíceA. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům
Karlova univerzita, Lékařská fakulta Hradec Králové Obor: všeobecné lékařství - test z biologie Vyberte tu z nabídnutých odpovědí (1-5), která je nejúplnější. Otázka Odpověď 1. Mezi organely membránového
VíceObecná biologie a genetika B53 volitelný předmět pro 4. ročník
Obecná biologie a genetika B53 volitelný předmět pro 4. ročník Charakteristika vyučovacího předmětu Vyučovací předmět vychází ze vzdělávací oblasti Člověk a příroda, vzdělávacího oboru Biologie. Mezipředmětové
Více- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )
Otázka: Buňka a dělení buněk Předmět: Biologie Přidal(a): Štěpán Buňka - cytologie = nauka o buňce - rostlinná a živočišná buňka jsou eukaryotické buňky Stavba rostlinné (eukaryotické) buňky: buněčná stěna
VíceChromosomy a karyotyp člověka
Chromosomy a karyotyp člověka Chromosom - 1 a více - u eukaryotických buněk uložen v jádře karyotyp - soubor všech chromosomů v jádře jedné buňky - tvořen z vláknem chromatinem = DNA + histony - malé bazické
VíceGENETIKA 1. Úvod do světa dědičnosti. Historie
GENETIKA 1. Úvod do světa dědičnosti Historie Základní informace Genetika = věda zabývající se dědičností a proměnlivostí živých soustav sleduje variabilitu (=rozdílnost) a přenos druhových a dědičných
Více8 cyklinů (A, B, C, D, E, F, G a H) - v jednotlivých fázích buněčného cyklu jsou přítomny určité typy cyklinů
Buněč ěčné dělení BUNĚČ ĚČNÝ CYKLUS ŘÍZENÍ BUNĚČ ĚČNÉHO CYKLU cykliny a na cyklinech závislé proteinkinázy (Cyclin-Dependent Protein Kinases; Cdk-proteinkinázy) - proteiny, které jsou součástí řídícího
VíceTEST: GENETIKA, MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE
TEST: GENETIKA, MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE 1) Důležitým biogenním prvkem, obsaženým v nukleových kyselinách nebo ATP a nezbytným při tvorbě plodů je a) draslík b) dusík c) vápník d) fosfor 2) Sousedící nukleotidy
VíceDUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 3 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 02.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: chromatin - stavba, organizace a struktura
VíceMendelistická genetika
Mendelistická genetika Základní pracovní metodou je křížení křížení = vzájemné oplozování organizmů s různými genotypy Základní pojmy Gen úsek DNA se specifickou funkcí. Strukturní gen úsek DNA nesoucí
VíceROZMNOŽOVÁNÍ BUŇKY příručka pro učitele
ROZMNOŽOVÁNÍ BUŇKY příručka pro učitele Obecné informace Téma Rozmnožování buňky je určeno na dvě až tři vyučovací hodiny. Toto téma je zpracováno jako jeden celek a záleží na vyučujícím, jak jej rozdělí.
VíceDigitální učební materiál
Digitální učební materiál Projekt CZ.1.07/1.5.00/34.0415 Inovujeme, inovujeme Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT (DUM) Tematická oblast Odborná biologie, část biologie organismus
Více6. Kde v DNA nalézáme rozdíly, zodpovědné za obrovskou diverzitu života?
6. Kde v DNA nalézáme rozdíly, zodpovědné za obrovskou diverzitu života? Pamatujete na to, co se objevilo v pracích Charlese Darwina a Alfreda Wallace ohledně vývoje druhů? Aby mohl mechanismus přírodního
VíceDigitální učební materiál
Digitální učební materiál Projekt CZ.1.07/1.5.00/34.0415 Inovujeme, inovujeme Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT (DUM) Tematická Odborná biologie, část biologie Společná pro
VíceRIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA
RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA 1. Genotyp a jeho variabilita, mutace a rekombinace Specifická imunitní odpověď Prevence a časná diagnostika vrozených vad 2. Genotyp a prostředí Regulace buněčného
VíceMaturitní témata - BIOLOGIE 2018
Maturitní témata - BIOLOGIE 2018 1. Obecná biologie; vznik a vývoj života Biologie a její vývoj a význam, obecná charakteristika organismů, přehled živých soustav (taxonomie), Linného taxony, binomická
VíceStavba dřeva. Základy cytologie. přednáška
Základy cytologie přednáška Buňka definice, charakteristika strana 2 2 Buňky základní strukturální a funkční jednotky živých organismů Základní charakteristiky buněk rozmanitost (diverzita) - např. rostlinná
VíceAplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě
BIOLOGICKÉ VĚDY Podle zkoumaného organismu Mikrobiologie (viry, bakterie) Mykologie (houby) Botanika (rostliny) Zoologie (zvířata) Antropologie (člověk) Hydrobiologie (vodní organismy) Pedologie (půda)
Vícehttp://www.accessexcellence.org/ab/gg/chromosome.html
3. cvičení Buněčný cyklus Mitóza Modifikace mitózy 1 DNA, chromosom genetická informace organismu chromosom = strukturní podoba DNA během dělení (mitózy) řetězec DNA (chromonema) histony další enzymatické
VíceGenetika bakterií. KBI/MIKP Mgr. Zbyněk Houdek
Genetika bakterií KBI/MIKP Mgr. Zbyněk Houdek Bakteriofágy jako extrachromozomální genomy Genom bakteriofága uvnitř bakterie profág. Byly objeveny v bakteriích už v r. 1915 Twortem. Parazitické org. nemají
VíceÚVOD DO STUDIA BUŇKY příručka pro učitele
Obecné informace ÚVOD DO STUDIA BUŇKY příručka pro učitele Téma úvod do studia buňky je rozvržen na jednu vyučovací hodinu. V tomto tématu jsou probrány a zopakovány základní charakteristiky živých soustav
VíceMaturitní témata Biologie MZ 2017
Maturitní témata Biologie MZ 2017 1. Buňka - stavba a funkce buněčných struktur - typy buněk - prokaryotní buňka - eukaryotní buňka - rozdíl mezi rostlinnou a živočišnou buňkou - buněčný cyklus - mitóza
VícePřednášející: (abecedně)
Biologie + Histologie Přednášející: (abecedně) MUDr. Irena Lauschová, Ph.D. Doc. MVDr. Aleš Hampl, CSc., přednosta ústavu Doc. MUDr. Miroslava Sedláčková, CSc. RNDr. Petr Vaňhara, Ph.D. Brno, 2011 Přednáška
VíceBiologie - Kvinta, 1. ročník
- Kvinta, 1. ročník Biologie Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence občanská Kompetence k podnikavosti Kompetence
VíceStrom života. Cíle. Stručná anotace
Předmět: Doporučený ročník: Vazba na ŠVP: Biologie 1. ročník Úvod do taxonomie Cíle Studenti zařadí člověka do příslušných taxonů taxonomického systému. Studenti se seznámí s principem fylogenetického
VícePohlavní rozmnožování. Gametogeneze u rostlin a živočichů.
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Pohlavní rozmnožování Gametogeneze u rostlin a živočichů. 2/65 Pohlavní rozmnožování obecně zajišťuje variabilitu druhu
VíceCílená konstrukce bioaugmentačních preparátů a jejich pozice v procesu efektivních bioremediací
Cílená konstrukce bioaugmentačních preparátů a jejich pozice v procesu efektivních bioremediací Průmyslová ekologie 2011 Bioaugmentace cílené vnesení mikrobiální populace v podobě tzv. biopreparátu (inokula)
VíceVytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno
GONOSOMY GONOSOMY CHROMOSOMY X, Y Obr. 1 (Nussbaum, 2004) autosomy v chromosomovém páru homologní po celé délce chromosomů crossingover MEIÓZA Obr. 2 (Nussbaum, 2004) GONOSOMY CHROMOSOMY X, Y ODLIŠNOSTI
VíceBuňky, tkáně, orgány, soustavy
Lidská buňka buněčné organely a struktury: Jádro Endoplazmatické retikulum Goldiho aparát Mitochondrie Lysozomy Centrioly Cytoskelet Cytoplazma Cytoplazmatická membrána Buněčné jádro Jadérko Karyoplazma
VíceRezistence patogenů vůči antimikrobialním látkám. Martin Hruška Jan Dlouhý
Rezistence patogenů vůči antimikrobialním látkám Martin Hruška Jan Dlouhý Pojmy Patogen (patogenní agens, choroboplodný zárodek nebo původce nemoci) je biologický faktor (organismus), který může zapřičinit
VíceVliv věku rodičů při početí na zdraví dítěte
Vliv věku rodičů při početí na zdraví dítěte Antonín Šípek Jr 1,2, Vladimír Gregor 2,3, Antonín Šípek 2,3,4 1) Ústav biologie a lékařské genetiky 1. LF UK a VFN, Praha 2) Oddělení lékařské genetiky, Thomayerova
VíceZÁKLADY BAKTERIÁLNÍ GENETIKY
Zdroj rozmanitosti mikrorganismů ZÁKLADY BAKTERIÁLNÍ GENETIKY Různé sekvence nukleotidů v DNA kódují různé proteiny Různé proteiny vedou k různým organismům s různými vlastnostmi Exprese genetické informace
VíceSystematická biologie,její minulý a současný vývoj
Systematická biologie,její minulý a současný vývoj Systematická biologie - věda o rozmanitosti organismů. Jejím úkolem je vytvořit informační soustavu, která poskytuje srovnatelné údaje o všech známých
VíceBAKTERIÁLNÍ GENETIKA. Lekce 12 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc.
BAKTERIÁLNÍ GENETIKA Lekce 12 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc. -dědičnost u baktérií principiálně stejná jako u komplexnějších organismů -genom haploidní a značně menší Bakteriální genom
VíceOtázky ke zkoušce z Biologie (MSP, FVHE, FVL) a ke zkoušce z Biologie a mol. biol. metod (BSP, FVHE), 2018/2019
1 Otázky ke zkoušce z Biologie (MSP, FVHE, FVL) a ke zkoušce z Biologie a mol. biol. metod (BSP, FVHE), 2018/2019 Okruh A 1. Definice a podstata života, princip hierarchických systémů živých soustav 2.
VíceCrossing-over. Synaptonemální komplex. Crossing-over a výměna genetického materiálu. Párování homologních chromosomů
Vazba genů Crossing-over V průběhu profáze I meiózy Princip rekombinace genetického materiálu mezi maternálním a paternálním chromosomem Synaptonemální komplex Zlomy a nová spojení chromatinových řetězců
VíceBuňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů
Buňka - buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů - je pozorovatelná pouze pod mikroskopem - na Zemi existuje několik typů buněk: 1. buňky bez jádra (prokaryotní buňky)- bakterie a
VíceDegenerace genetického kódu
AJ: degeneracy x degeneration CJ: degenerace x degenerace Degenerace genetického kódu Genetický kód je degenerovaný, resp. redundantní, což znamená, že dva či více kodonů může kódovat jednu a tutéž aminokyselinu.
VíceGenetika. Genetika. Nauka o dědid. dičnosti a proměnlivosti. molekulárn. rní buněk organismů populací
Genetika Nauka o dědid dičnosti a proměnlivosti Genetika molekulárn rní buněk organismů populací Dědičnost na úrovni nukleových kyselin Předávání vloh z buňky na buňku Předávání vlastností mezi jednotlivci
VíceDUM č. 1 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 1 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 02.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: Charakteristika buněčného cyklu eukaryot
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
VíceBuňka. Kristýna Obhlídalová 7.A
Buňka Kristýna Obhlídalová 7.A Buňka Buňky jsou nejmenší a nejjednodušší útvary schopné samostatného života. Buňka je základní stavební a funkční jednotkou živých organismů. Zatímco některé organismy jsou
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky Populační genetika (KBB/PG)
VíceStřední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49
Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: III/2 Přírodovědné
VíceCZ.1.07/1.5.00/ Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT
Autor: Mgr. Barbora Blažková Tematický celek: Základy ekologie Cílová skupina: 1. ročník SŠ Anotace Kontrolní test navazuje na prezentaci, která seznámila žáky se základy buněčné teorie, s druhy buněk,
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. MBIO1/Molekulární biologie 1 Tento projekt je spolufinancován
VíceCrossing-over. over. synaptonemální komplex
Genetické mapy Crossing-over over v průběhu profáze I meiózy princip rekombinace genetického materiálu mezi maternálním a paternálním chromosomem synaptonemální komplex zlomy a nová spojení chromatinových
VíceNauka o dědičnosti a proměnlivosti
Nauka o dědičnosti a proměnlivosti Genetika Dědičnost na úrovni nukleových kyselin molekulární buněk organismů populací Předávání vloh z buňky na buňku Předávání vlastností mezi jednotlivci Dědičnost znaků
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. MBIO1/Molekulární biologie 1 Tento projekt je spolufinancován
VíceTéma: MORFOLOGIE ŢIVOČIŠNÝCH BUNĚK
Téma: MORFOLOGIE ŢIVOČIŠNÝCH BUNĚK ŢIVÉ SOUSTAVY Nebuňečné (priony, viroidy, viry) Buněčné (jedno- i mnohobuněčné organismy) PROKARYOTICKÝ TYP BUNĚK 1-10 µm Archebakterie Eubakterie (bakterie a sinice)
VíceNUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života
NUKLEOVÉ KYSELINY Základ života HISTORIE 1. H. Braconnot (30. léta 19. století) - Strassburg vinné kvasinky izolace matiére animale. 2. J.F. Meischer - experimenty z hnisem štěpení trypsinem odstředěním
VíceNebuněčný život (život?)
Nebuněčný život (život?) Nebuněčný život (život?) 1. viry 2. viroidy (infekční RNA) 3. satelity (subvirální infekční jednotky, jejichž replikace buňkou je zajištěna koinfekcí pomocným virem ) (a) satelitní
VícePROKARYOTICKÁ BUŇKA - příručka pro učitele
Obecné informace PROKARYOTICKÁ BUŇKA - příručka pro učitele Celek Prokaryotická buňka je rozvržen na jednu vyučovací hodinu. Žáci se postupně seznamují se stavbou bakteriální buňky (s jednotlivými strukturami).
VíceMitóza a buněčný cyklus
Mitóza a buněčný cyklus Něco o chromosomech - Chromosom = 1 molekula DNA + navázané proteiny -V diploidní buňce jsou od každého chromosomu 2 kopie (= homologní chromosomy) - Homologní chromosomy nesou
Více1.Biologie buňky. 1.1.Chemické složení buňky
1.Biologie buňky 1.1.Chemické složení buňky 1. Stavbu molekuly DNA objasnil: a) J. B. Lamarck b) W. Harwey c) J.Watson a F.Crick d) A. van Leeuwenhoeck 2. Voda obsažená v buňkách je: a) vázaná na lipidy
VíceStavba prokaryotické buňky
Prokaryota Stavba prokaryotické buňky Stavba prokaryotické buňky Tvary bakterií Rozmnožování bakterií - 1) příčné dělení nepohlavní 2) pučení 3) pomocí artrospór artrospóra vzniká fragmentací vláken u
VíceOdborná informace stav hlohů vysazených v linii mezi chodníkem a komunikací v Revoluční ulici v Nýřanech.
Odborná informace stav hlohů vysazených v linii mezi chodníkem a komunikací v Revoluční ulici v Nýřanech. Druh: Crataegus laevigata hloh obecný Parc.č.: 1316/1 Katastrální území: Nýřany Tato odborná informace
VíceBuňka. základní stavební jednotka organismů
Buňka základní stavební jednotka organismů Buňka Buňka je základní stavební a funkční jednotka těl organizmů. Toto se netýká virů (z lat. virus jed, je drobný vnitrobuněčný cizopasník nacházející se na
VíceGymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248
Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248 M o d e r n í b i o l o g i e reg. č.: CZ.1.07/1.1.32/02.0048 TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM
Více