ZNAKY STÁTŮ V ČESKÉM ZNAKOVÉM JAZYCE

Transkript

1 ZNAKY STÁTŮ V ČESKÉM ZNAKOVÉM JAZYCE Lucie Kuchařová Anotace: Článek Znaky států v českém znakovém jazyce" je věnován jedné z oblasti vlastních jmen zeměpisných, a to znakům států. Tato oblast znakové zásoby je vyložena (l)z perspektivy politické korektnosti znaků a s ní související tendence přejímat znaky států z cizích znakových jazyků a (2) z pohledu motivovanosti znaků států a z ní vycházející klasifikace znaků států. Klíčová slova: arbitrárni znaky, domorodé znaky, inicializované znaky, jmenné znaky, nepřesné" znaky, politicky korektní znaky, popisné znaky, přejímání znaků, společensky přijatelné znaky, vizuální motivovanost znaku, vlastní jména, vlastní jména zeměpisná, znaky států. Názvy států, které patří do oblasti vlastních jmen zeměpisných (toponym), jsou důležitou součástí lexika každého jazyka, mluveného i znakového. Jak uvádí Šrámek (1999), obecně vlastní jména zeměpisná pojmenovávají objekty, které leží v krajině a jsou kartograficky fixovatelné v mapách. Jedním z typů vlastních jmen zeměpisných jsou znaky států. 1 Ve znakových jazycích tato oblast nebyla dosud podrobně popsána. Pokud byly výzkumy různých národních znakových jazyků zaměřeny na rozsáhlou oblast vlastních jmen (proprií), pak se jednalo zejména o vlastní jména osobní (antroponyma, ve znakových jazycích tzv. jmenné znaky - name signs), která jsou důležitou součástí kultury neslyšících. Problematika vlastních jmen zeměpisných, zejména oblast znaků států, bývá v literatuře zmiňována spíše popularizačně a především v souvislosti se dvěma tématy, a to s tématem politické korektnosti znaků států a kontinentů (např. Sutton-Spence; Woll 2003, Steward; Schein; Cartwright 2003) a s tématem obohacování slovní zásoby ve znakovém jazyce, konkrétně s přejímáním znaků pro státy a města z cizích znakových jazyků (např. Miles 1988, Kýle; Woll 1993, Valli; Lucas 1995). Politická korektnost znaků Politickou korektností znaku (politically correctness) se míní v podstatě jeho kulturní či společenská přijatelnost. Je možné setkat se i s označením společensky přijatelné 1 Znaky států se řadí k vlastním jménům, která pojmenovávají neosídlené objekty vzniklé lidskou činností, k tzv. administrativním choronymům. Klasifikaci zeměpisných jmen se podrobněji věnuje šrámek (1999).

2 znaky (socially acceptable signs) (Sutton- -Spence; Woll 2003). Pojetí společensky nepřijatelných znaků je však rozsáhlejší a spadají sem nejen politicky nekorektní znaky, ale i znaky tabuové, nadávky aj. 2 Proč se vůbec o politické korektnosti uvažuje? Co v jednom znakovém jazyce vypadá neškodně" a nezaujatě pro jedno společenství, může být urážející, zesměšňující apod. pro společenství jiné. Za politicky nekorektní jsou považovány ty znaky států a kontinentů, které ve své formě nějakým způsobem reflektují zejména národnost a rasu místních obyvatel; takové znaky pro země a kontinenty pak nemusí být všemi příjemci považovány za neutrální. Politická nekorektnost však nemusí být nikterak záměrná, neboť pro společenství neslyšících je přímé odkazování k fyzickému vzhledu charakterističtější než pro společenství slyšících, a nebývá tedy v intrakulturní komunikaci 3 považováno za společensky nepřijatelné. 4 K zabránění případným nedorozuměním při komunikaci mezi různými společenstvími mají napomoci právě politicky korektní znaky (politically correct signs,,pc' signs). Ohledy na rasu, národnost, pohlaví, víru, věk a jiné činitele se tak stávají důležitými faktory, které ovlivňují změny znakové zásoby. O politické nekorektnosti znaků států se dosud nejčastěji diskutovalo u znaků pro Afriku, Čínu a Japonsko (v americkém znakovém jazyce Steward, aj. 2003, v britském znakovém jazyce Sutton-Spence; Woll 2003). V americkém znakovém jazyce dřívější znaky pro tyto státy přímo odkazovaly k fyzické charakteristice místních obyvatel - k šikmému tvaru očí (Steward, aj. 2003). Takový způsob však v dnešní době není považován za politicky korektní, a proto byly tyto znaky nahrazeny znaky jinými, které skupinu obyvatel nijak nereflektují. Nové znaky amerického znakového jazyka AFRIKA a JAPONSKO nyní odkazují ke tvaru kontinentu (obr. 1) a státu (souostroví) (obr. 2). Znak ČlNA odkazuje ke tvaru klopy typické pracovní haleny čínských obyvatel (obr. 3) Více k pojetí společensky nepřijatelných znaků na materiálu britského znakového jazyka Sutton-Spence; Woll Termín intrakulturní komunikace označuje komunikaci uvnitř komunity neslyšících, mezi neslyšícími navzájem. Naproti tomu komunikace neslyšících se slyšícími, tedy komunikace jdoucí přes hranice jednotlivých společenství, je nazývána komunikací interkulturní. Toto dvojí hledisko na pojetí komunikace je důležité pro výběr jazykových prostředků a užívání postupů v komunikaci neslyšících. Srov. Macurová Jako společensky nepřijatelná mohou některá pojmenování vyznít zejména v překladu do mluveného jazyka, neboť v překladu do mluveného jazyka se může vytratit nemanuální složka znaku, která určuje, zda je znak urážející, zesměšňující apod., nebo není. Společensky nepřijatelné formy znaků jsou obecně spíše záležitostí nemanuální složky znaku než jeho složky manuální. 174

3 Obr. 1: AFRIKA (ASL) 5 Obr. 2: JAPONSKO (ASL) Obr. 3: ČÍNA (ASL) Přesto je stále možné vidět používání politicky nekorektních znaků zejména mezi staršími uživateli znakového jazyka, jež si mnohdy nejsou vědomi toho, že by jejich znaky mohly být vnímány jako společensky nevhodné, či dokonce urážející (Sutton-Spence; Woll 2003). V této souvislosti je nutné upozornit, že ne všichni neslyšící mají na vhodnost a nevhodnost užívání některých znaků jednotné názory a že záleží spíše na osobním nazírání na tuto problematiku. Podobné tendence, jaké byly popsány na vybraných znacích amerického znakového jazyka, se začínají prosazovat i v českém znakovém jazyce. Srovnejme například starší 6 formu znaku AFRIKA a jeho dnešní podobu. Starší znak, doposud užívaný zejména staršími neslyšícími, odkazuje k místním obyvatelům, k černochům (obr. 4) tím, že při artikulaci znaku AFRIKA je použit znak ČERNÝ (Kuchařová 2006). Obr. 4: AFRIKA - starý znak Ve znaku pro africký kontinent, jenž je používán dnes převážně mezi mladými neslyšícími, stále zůstává odkaz k barvě pleti obyvatel, ale jeho součástí je i odkaz ke tvaru kontinentu (obr. 5) (Kuchařová 2006). 5 6 ASL (American Sign Language) = americký znakový jazyk - tato zkratka bude užívána pouze u obrázků. Vycházím z formy znaku, která je zachycena ve Slovníku znakové řeči (Gabrielová; Paur; Zeman 1988).

4 Obr. 5: AFRIKA - nový znak Je možné, že v budoucnu znak projde další proměnou a že další generace neslyšících bude užívat znak odkazující pouze ke kontinentu. Dnešní znaky ČÍNA a JA- PONSKO v českém znakovém jazyce jsou identické s novými znaky z amerického znakového jazyka. Zda i u nás byly jejich starší podoby politicky nekorektní, se mi nepodařilo zjistit. Jejich dnešní forma se shoduje s formou v našem nejstarším slovníku a s mým pozorováním tohoto jevu mezi staršími uživateli znakového jazyka. Jak poznamenávají autorky Sutton-Spencová a Wollová (2003), jako politicky nekorektní znaky bývají označovány i některé tzv. nepřesné" znaky (.inaccurate' signs), protože jsou svou vizuální motivovaností zavádějící a nevhodné. Autorky nicméně upozorňují, že označení nepřesný" znak neznamená zároveň znak politicky nekorektní. Za nepřesné" je možné považovat např. starý znak britského znakového jazyka INDIE (obr. 6). Je vizuálně motivovaný červenou tečkou mezi obočím, která byla v dřívějších dobách znakem vdaných žen (dnes je spíše ozdobou). Znak tak odkazuje jen k těm obyvatelům, kteří toto zdobení užívají. Tato vizuální motivovanost může vést k mylnému dojmu, že toto zdobení je typické pro všechny obyvatele Indie. Obr. 6: INDIE (BSL) 7 - starý znak 7 BSL (British Sign Language) = britský znakový jazyk - tato zkratka bude užívána pouze u obrázků.

5 Naproti tomu nový znak britského znakového jazyka INDIE (obr. 7) odkazuje pouze ke tvaru indického subkontinentu, a to je vůči všem indickým obyvatelům zcela neutrálni. Obr. 7: INDIE (BSL) - nový znak V českém znakovém jazyce přetrvává ta forma znaku INDIE, která je (vzhledem k vizuální motivaci) nepřesná" (obr. 8) (Kuchařová 2006). Obr. 8: INDIE Podobná situace je také u znaku britského znakového jazyka RUSKO. Znak je stále artikulován zdviženou sevřenou pěstí; to je vizuálně motivováno komunistickým pozdravem, ačkoliv Rusko již není zemí s komunistickým režimem. Tento znak je proto možné označit za nepřesný" (nevhodně vizuálně motivovaný) a je nutné upozornit i na potenciální pochopení znaku jako politicky nekorektního. U nás se oblasti politicky nekorektních znaků a nepřesných" znaků nikdo nevěnuje. Politická nekorektnost je evidentní u výše popsaného znaku AFRIKA a nepřesnost" u znaku INDIE. Výzkum této problematiky v souvislosti s dalšími názvy států a kontinentů dosud nebyl proveden. Nicméně politická korektnost je důležitý faktor, který je třeba v mezinárodní komunikaci zohledňovat. Přejímání znaků z cizích znakových jazyků Přejímání slov (v případě znakového jazyka znaků) z jiných jazyků je běžným způsobem obohacování slovní/znakové zásoby. Řada znaků tak vstupuje do znakové zásoby určitého jazyka prostřednictvím výpůjček z jiných znakových jazyků. Tento postup je velmi dobře patrný právě v oblasti znaků států. V této souvislosti Bar-Tzur (2000) mluví o tzv. domorodých znacích (indigenous signs). Jde o znaky, které se užívají ve znakovém jazyce určité země. Např. vedle českého znaku pro stát Belgie (obr. 9) je v české republice užíván i belgický znak BELGIE (obr. 10) (Kuchá-

6 řová 2006). Přejímání znaků států z cizího znakového jazyka je současně určitým projevem politické korektnosti. Obr. 9: BELGIE Obr. 10: BELGIE (belgický znakový jazyk) B Jak uvádí Milesová (1988), podnět k užívání těchto znaků států dala svým členským zemím Světová federace neslyšících. Rozšíření přejímek znaků z cizích znakových jazyků a užívání domorodých znaků je dáno zejména vzrůstající tendencí pořádat mezinárodní setkání neslyšících. Dále je ovlivněno obecně většími možnostmi cestovat po světě. A nemalý podíl na rozšíření přejímání znaků z cizích znakových jazyků má také misionářská práce pro neslyšící (Bar- -Tzur 2000). V posledních letech tak domorodé znaky určitého státu zdomácňují i v cizích znakových jazycích, a to zejména mezi mladými uživateli znakového jazyka. Nejpodrobněji byla tendence přejímání znaků z cizích znakových jazyků popsána ve spojitosti s britským znakovým jazykem (např. Sutton-Spence; Woll 2003, Miles 1988, Kýle; Woll 1993) a s americkým znakovým jazykem (např. Valli; Lucas 1995). Bar-Tzur (2000) se věnuje užívání domorodých znaků v souvislosti s otázkou, co mají ukazovat tlumočníci znakového jazyka, zda mají užívat znaky domorodé, nebo jesdi mají spíše užívat tradiční znaky ze svého znakového jazyka. 8 Jak Bar-Tzur (2000) uvádí, užívání domorodých znaků poukazuje např. na jednotnost neslyšících lidí po celém světě a povzbuzuje ostatní země v boji za práva a svobodu neslyšících. Dále jejich užívání snižuje potřebu hláskovat prstovou abecedou názvy zemí, pro které v daném národním znakovém jazyce neexistuje znak, a také některé (tradiční) znaky v našem znakovém jazyce mohou být chápány za politicky nekorektní a užívání domorodých znaků tomuto předchází. Naproti tomu nevýhodou užívání domorodých znaků je, že mohou být matoucí

7 Klasifikace znaků států podle motivovanosti znaku Už bylo řečeno, že dosavadní výzkumy v oblasti vlastních jmen ve znakových jazycích byly nejčastěji zaměřeny na tzv. jmenné znaky. V souvislosti s jejich výzkumem byly vytvořeny různé klasifikace jmenných znaků, které jsou založeny především na způsobech motivovanosti jmenného znaku (např. Supalla; Padden 1997, Mc Kee; Mc Kee 2002, Rainó 2002). Pro znaky států ve znakových jazycích doposud nebyla žádná klasifikace vytvořena. Nicméně jmenné znaky a znaky států užívají shodných pojmenovávacích postupů, a proto je možné využít pro klasifikaci znaků států s ohledem na jejich motivovanost klasifikace navržené původně pro jmenné znaky. Jak uvádí Faltínová (2005), základní typologie jmenných znaků pochází od Supally, který vyděluje dvě hlavní skupiny jmenných znaků, a to jmenné znaky arbitrárni (arbitrary) a jmenné znaky deskriptívni (descriptive). Ostatní klasifikace jmenných znaků v různých znakových jazycích v podstatě pouze obměňují základní klasifikaci Suppalovu, navrhují nové termíny pro již dané skupiny jmenných znaků, případné přidávají navíc nové kategorie" (Faltínová 2005, s. 55). Tyto dvě výše zmíněné základní skupiny znaků lze nalézt i mezi znaky států. V jejich rámci se vydělují: (1) Znaky arbitrárni (arbitrary signs): mezi formou znaku a označovaným objektem není žádný přímý vztah. Forma znaku a jeho užívání jsou založeny jen na konvenci, tzn. na dohodě mezi lidmi společenství, ve kterém je znak užíván. (2) Znaky popisné (znaky deskriptívni) (descriptive signs): ty vycházejí z charakteristiky samotného označovaného objektu, tj. daného státu. Jak uvádí Bar-Tzur (2000), tyto znaky se odvozují od konkrétních příznačných rysů daného nositele" jména, jako jsou např. (a) vzhled obyvateľ (např. MAĎARSKO v mezinárodním znakovém systému 10 9 zvláště v případech, kdy v příslušném národním znakovém jazyce pro daný stát existuje tradiční znak, a že některé domorodé znaky mohou být podobné s jinými znaky v příslušném národním znakovém jazyce. Podrobněji o výhodách a nevýhodách užívání domorodých znaků Bar-Tzur (2000). Přímé odkazování ke vzhledu obyvatel však může být chápáno jako politicky nekorektní. 10 MZS = mezinárodní znakový systém. Mezinárodní znakový systém neslyšících (lze se setkat i s označením Gestuno, popř. i mezinárodní znakový jazyk) není žádným skutečným mezinárodním znakovým jazykem, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jedná se pouze o soubor znaků, které byly vybrány z různých znakových jazyků a jsou pro většinu uživatelů snadno srozumitelné. Jsou tedy mezinárodně srozumitelné a rovněž i snadno naučitelné. Systém neužívá gramatiku žádného konkrétního národního znakového jazyka, ale spíše principů, které jsou všem znakovým jazykům společné. Tento standardizovaný systém

8 - obr. 11), (b) tvar země (např. ITÁLIE v českém znakovém jazyce - obr. 12), (c) typické oblečení, pokrývka hlavy v zemi (např. ŠVÉDSKO v českém znakovém jazyce - obr. 13, SLOVENSKO v českém znakovém jazyce - obr. 14), (d) stravovací zvyklosti (např. TCHAJWAN v MZS - obr. 15), (e) slavná stavba v dané zemi (např. PANAMA v MZS - obr. 16), (f) státní vlajka nebo státní znak (např. MALTA v MZS - obr. 17, RAKOUSKO v českém znakovém jazyce - obr. 18), (g) domorodé zvíře (např. THAJSKO v českém znakovém jazyce - obr. 19), (h) zvyk (např. INDIE v MZS - obr. 20) či náboženské gesto (např. VATIKÁN v MZS - obr. 21), (ch) typický hudební nástroj (např. SKOTSKO v českém znakovém jazyce - obr. 22), (i) národní barva (např. RUSKO v MZS - obr. 23) aj. Obr. 12: ITÁLIE - motivace: tvar státu Obr. 13: ŠVÉDSKO - motivace: chlupaté rukávy obleku soudců Obr. 11: MAĎARSKO (MZS) - motivace: kníry, které nosívali muži Obr. 14: SLOVENSKO - motivace: tvar klobouku znaků byl vytvořen v roce 1973 komisí, kterou ustanovila Světová federace neslyšících (World Federation of the Deaf)- Samotné užívání mezinárodního znakovacího systému je velmi limitované. Prakticky se používá pouze na Světových hrách neslyšících a na festivalu Deaf Way (Wikipedia [2005]). Více např. Jones 2001.

9 Obr. 15: TCHAJWAN (MZS) - motivace: jedení cukrové kukuřice Obr. 18: RAKOUSKO - motivace: tvar orlice ve státním znaku Obr. 16: PANAMA (MZS) - motivace: otvírání brány v Panamském průlivu Obr. 19: THAJSKO - motivace: chobot slona Obr. 17: MALTA (MZS) - motivace: kříž na vlajce Obr. 20: INDIE (MZS) - motivace: červená tečka mezi obočím u vdaných žen

10 Obr. 21: VATIKÁN (MZS) - motivace: žehnající gesto papeže Obr. 22: SKOTSKO - motivace: hra na dudy i I Obr. 23: RUSKO (ASL) - motivace: ruský znak pro červenou Ve skupině těchto znaků se maximálně využívá vizuální podobnost" s charakteristickým rysem daného státu. Přestože tyto znaky popisují" skutečnost, nejsou žádnou pantomimou. Při produkci těchto jmenných znaků jsou plné respektována pravidla daného národního znakového jazyka (např. příslušný repertoár tvarů ruky). Se znakem bývá bezhlasne artikulováno i jméno z mluveného jazyka nebo jeho přibližná podoba. Popisné zeměpisné znaky jsou stejně jako popisné jmenné znaky osob nejpočetnější skupinou jmenných znaků. Oproti popisným jmenným znakům osob jsou ale mnohem trvalejší. Přestože řada z nich byla vytvořena již dávno a reflektují typický rys dané země v určitém čase, jsou užívány i nadále, i když skutečnost pro motivaci znaku již pominula. Jak uvádí Milesová (1988), v britském znakovém jazyce je např. znak pro Francii motivován zakroucenými kníry, znak pro Německo je motivován tvarem přilby z roku 1914 a znak pro Rusko je motivován komunistickým pozdravem. Ne vždy je možné vizuální motivovanost znaku skutečně vysvětlit. Často se stává, že se jedná spíše o lidovou motivovanost". 1 ' Uživatel znaku se z formy znaku snaží objasnit jeho vizuální motivovanost. Výklad vizuální motivovanosti však může být zcela odlišný od původní vizuální motivovanosti, popř. znak vůbec nemusí 11 Obdobou je lidová etymologie v mluvených jazycích. Podrobněji Erhart; Večerka 1981.

11 být popisný a vizuální motivovanost je uživatelem pouze domyšlená. 12 Příkladem lidové vizuální motivovanosti mohou být čtyři různá vysvětlení vizuální motivovanosti znaku amerického znakového jazyka AMERIKA (obr. 24). Jak uvádí Markowicz (2001), forma znaku - vzájemně propojené natažené prsty - může být motivována: (a) pruhy na státní vlajce Spojených států amerických, (b) podobou plaňkového plotu z horizontálních laték, (c) podobností s tradičním srubem, (d) vzájemně propojené prsty vizuálně reprezentují spojení států do jednotné federace. Všechna tato vysvětlení vzájemně nijak nesouvisejí a nelze jednoznačně rozhodnout, které z nich je případnou původní vizuální motivovanosti znaku AMERIKA. Obr. 24: AMERIKA (ASL) Ani znaky arbitrárni, ani znaky popisné nijak nesouvisejí s mluveným jazykem konkrétní většinové společnosti, v níž komunita neslyšících žije. (3) Motivovanost znaků znakového jazyka však může vycházet i z většinového mluveného jazyka. Dochází k tomu především formou hláskování prstovou abecedou (fingerspelling), kdy jsou ruce v takové pozici, že reprezentují některé z písmen národní prstové abecedy. Písmena prstové abecedy jsou použita buď ke hláskování celého jména z mluveného jazyka, nebo jsou k vytvoření znaku použita pouze počáteční písmena ze jména z mluveného jazyka, např. varianty znaků pro státy Lichtenštejnsko (obr. 25) a Vatikán (obr. 26) v českém znakovém jazyce. Takto vytvořené znaky států se nazývají inicializované. Při užití počátečního písmene zejména z mluveného jazyka může být k danému písmenu prstové abecedy připojen ještě specifický pohyb (obr. 25, obr. 26). Se znakem bývá bezhlasně artikulováno i jméno z mluveného jazyka nebo jeho přibližná podoba. Mezi inicializované znaky lze zařadit i znaky, které namísto prstové abecedy využívají pomocných artikulačních znaků. Počáteční písmeno ze jména 12 Taková domyšlená vizuální motivace může sloužit jako určitá mnemotechnická pomůcka, jelikož dospělí, kteří se učí znakový jazyk, považují za snazší pamatovat si ty znaky, které obsahují ikonický prvek. Tento proces je obdobný postupům při učení se slovíčkům cizího mluveného jazyka, kde se snažíme vymyslet nějakou mnemotechnickou pomůcku. V tomto ohledu může být taková vizuální motivace užitečná. Nicméně výzkumy ukazují, že vizuální motivace nemá žádný vliv na osvojování si znakového jazyka.

12 mluveného jazyka v takovém případě není ukázáno písmenem prstové abecedy, ale pomocným artikulačním znakem pro dané písmeno. Příkladem mohou být varianty znaku IRSKO (obr. 27) a DÁN- SKO (obr. 28) v českém znakovém jazyce. Tento postup je charakteristický spíše pro starší generaci uživatelů znakového jazyka a je zřejmě dán orálním způsobem vzdělávání, které v dřívějších letech převažovalo. Obr. 27: IRSKO Obr. 25: LICHTEJNŠTEJSKO Obr. 28: DÁNSKO Obr. 26: VATIKÁN Hláskování celého jména z mluveného jazyka se v případě států využívá zejména tehdy, když znakující nezná žádný znak pro daný stát. Je-li však jméno v mluveném jazyce příliš dlouhé nebo pro hláskování prstovou abecedou nepohodlné", znakující obvykle užívá pouze první písmeno obdobně jako u znaku inicializovaného a spolu s ním artikuluje celé jméno z mluveného jazyka nebo jeho přibližnou podobu. Do kategorie tohoto způsobu motivace znaků spadají i tzv. hláskovací vzorce (fin-

13 gerspelling patterns) typické zejména pro názvy mést v britském znakovém jazyce. V těchto vzorcích je využito několika málo písmen z názvu v mluveném jazyce, jež reprezentují celé pojmenování. Např. Bristol může být znakován jako B-L, Newcastle jako N-C, Birmingham jako B-H-M. Jednotlivá písmena bývají propojena pomocí specifických pohybů (Miles 1988, s. 84). (4) I poslední skupinu tvoří znaky, které využívají mluveného jazyka. V tomto případě jde o hláskovou podobnost jména státu s jiným slovem mluveného jazyka. Význam takového hláskově podobného slova je přeložen do znakového jazyka, spolu s ním je však artikulován název státu v mluveném jazyce nebo jeho přibližná podoba, a nikoli ono hláskově podobné slovo. Příkladem z této skupiny může být tradiční znak českého znakového jazyka DÁNSKO (obr. 29), který je artikulován znakem českého znakového jazyka DAŇ. Obr. 29: DÁNSKO st J f i s m Další pohled na problematiku znaků států Znaky států, resp. zeměpisná vlastní jména, nabízejí další, dosud nepříliš probádané pole pro výzkum ve znakových jazycích. Je nepochybné, že na znaky států ve znakových jazycích lze nahlížet různými způsoby a z různých perspektiv. Nejen z pohledu politické korektnosti znaků a z pohledu jejich motivovanosti, ale např. také z hlediska jejich fonologických vlastností. (Stručně o fonologických vlastnostech znaků států Evropy srov. Kuchařová 2006 v opoře o Bakerovou a Nystovou 2003). 13 Také český znakový jazyk prokazuje fenologické vlastnosti konstatované v Bakerové a Nystové (tamtéž), totiž že ve zkoumaných znakových jazycích mezi jmennými znaky převažují znaky jednoruční nad znaky dvouručními a že jmenné znaky jsou artikulovány převážně na hlavě nebo v její blízkosti. Analýza znaků států Evropy v českém znakovém jazyce tak ukazuje na shodné pojmenovávací postupy vlastních jmen osobních a zeměpisných ve znakových jazycích. Literatura: BAKER, A.; NYST, V. The Phonology of Name Signs: A Comparison between the Sign Languages of Uganda, Mali, Adamorobe and The Netherlands. In BAKER, A.; VAN DEN BOGAER- 13 Podrobné fonologické vlastnosti vlastních jmen českého znakového jazyka popsány nebyly, první sondou je oblast znaků států Evropy.

14 DE, B.; CRASBORN, O. (Eds.). Cross- -linguistic Perspectives in Sign Language Research. Selected Papers front TISLR Hamburg: Signum Verlag, 2003, s ISBN BAR-TZUR, D. The use of indigenous signs by interpreters [cit ). Dostupný na < edu/~dabdis/indj/intro.htmi>. ERHART, A.; VEČERKA, R. Úvod do etymologie. Praha : SPN, FALTlNOVÁ, R. Propriálně pojmenovací akty v českém znakovém jazyce. Praha, Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta. Ústav českého jazyka a teorie komunikace. International Sign. InWikipedia. The Free Encyclopedia. [cit ). Dostupný na: < org/wiki/gestuno>. JONES, T.R. Gestuno: International Sign Language. (cit ). Dostupný na: chttp:// 101/ pages-layout/gestuno.htmx KUCHAŘOVÁ, L. Znaky států Evropy v českém znakovém jazyce. Praha, Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta. Ústav českého jazyka a teorie komunikace. KÝLE, J.; WOLL, B. Sign Language : The Study of Deaf People and Their Language. Cambridge; New York: Cambridge University Press, ISBN MC KEE, R.; MC KEE, D. Name Signs and Identity in New Zealand Sign Language. In METZGER, M. Bilingualism and Identity in Deaf Communities. 2. vyd. Washington (D.C.): Gallaudet University Press, 2002, s ISBN MACUROVÁ, A. Jazyk v komunikaci neslyšících. (Předběžné poznámky). Slovo a slovesnost, 1994, roč. 55, s MARKOWICZ, H. Myth: Sign Language is Iconic. In MARKOWICZ, H. American Sign Language. Fact and Fancy. Washington (D.C.) : Gallaudet University Press, [cit ). Dostupný na: < html>. MILES, D. British Sign Language. A Beginners Guide. London : BBC Books, ISBN RAINÓ, P. Personál Names in Finnish Sign Language. In Actas do XX Congreso International de Ciencias Onomásticas, Santiago de Compostela, Setembro A Coruňa, 2002, s STEWARD, D.A.; SCHEIN, J.D.; CARTWRIGHT, B.A. Sign Language Interpreting. Exploing Its Art and Science. 2. vyd. Boston : Pearson Education, ISBN SUPALLA, S.; PADDEN, C. The Book of Name Signs: Naming in American Sign Language. 2. vyd. San Diego (CA) : Dawn Sign Press, ISBN

15 SUTTON-SPENCE, R.; WOLL, B. The Linguistics of British Sign Language. An Introduction. 4. vyd. Cambridge : Cambridge University Press, ISBN X. ŠRÁMEK, R. Úvod do obecné onomastiky. Brno : Masarykova univerzita, ISBN X. VALLI, C.; LUCAS, C. Linguistics of American Sign Language. An Introduction. 2. vyd. Washington (D.C.): Gallaudet University Press, ISBN Zdroje obrázků: Obr STEWARD, D.A.; SCHEIN, J.D.; CARTWRIGHT, B.A. Sign Language Interpreting. Exploing Its Art and Science. 2. vyd. Boston : Pearson Education, Allyn and Bacon, ISBN Obr. 4 - GABRIELOVÁ, D.; PAUR, J.; ZE- MAN, J. Slovník znakové řeči. Praha : Horizont, Obr. 5 - KUCHAŘOVÁ, L. Znaky států Evropy v českém znakovém jazyce. Praha, Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta. Ustav českého jazyka a teorie komunikace. Obr. 6, 7 - SUTTON-SPENCE, R.; WOLL, B. The Linguistics of British Sign Language. An Introduction. 4. vyd. Cambridge : Cambridge University Press, ISBN X. Obr KUCHAŘOVÁ, L. Znaky států Evropy v českém znakovém jazyce. Praha, Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta. Ústav českého jazyka a teorie komunikace. Obr WORLD FEDERATION OF THE DEAF. Country Name-Signs. Japanese : Japanese Federation of the Deaf, Obr MARKOWICZ, H. American Sign Language. Fact andfancy. Washington (D.C.) : Gallaudet University Press, [cit ], Dostupný na < markowicz/asl/index.html>. Obr KUCHAŘOVÁ, L. Znaky států Evropy v českém znakovém jazyce. Praha, Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta. Ústav českého jazyka a teorie komunikace.