Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání (ŠVP) Naše šumavská škola

Transkript

1 Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání (ŠVP) Naše šumavská škola

2 1 IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE 1.1 Předkladatel Základní škola a Mateřská škola Čachrov, okres Klatovy, příspěvková organizace, Čachrov 10, Klatovy IČO: ; REDIZO: ředitel školy: Petr Jansa kontakt: reditel@skolacachrov.cz součást školy základní škola mateřská škola školní družina školní jídelna školní výdejna IZO telefon ředitelna sborovna Zřizovatel Městys Čachrov, Čachrov 55, Klatovy IČO: telefon: starostka městyse: Jana Kocurová 2 Seznam zkratek PŮVODNÍ TERMÍN (v jednotném čísle) ZKRATKA PŮVODNÍ TERMÍN (v jednotném čísle) ZKRATKA Anglický jazyk (vyučovací předmět) (A) Počítače (vyučovací předmět dříve Informatika) (I) Český jazyk (vyučovací předmět) (Č) Pracovní výchova (vyučovací předmět) (P) Člověk a jeho svět (vyučovací předmět) (S) Průřezové téma (PT) Hudební výchova (vyučovací předmět) (H) Rámcový vzdělávací program RVP Informační a komunikační technologie ICT Školní vzdělávací program ŠVP Klíčová kompetence (KK) Tělesná výchova (vyučovací předmět) (T) Kompetence (K) Výtvarná výchova (vyučovací předmět) (V) Matematika (vyučovací předmět) (M) 3 CHARAKTERISTIKA ŠKOLY 3.1 Velikost školy stupně školy. Málokterá škola má všechny učebny osazeny interaktivními tabulemi a propojeny se světem Poskytujeme předškolní a základní vzdělání. V základním vzdělání směřujeme k naplnění tzv. kompeten slušně zařízené tělocvičně a nebo hlavně venku na skrze internet my ano (obě třídy). Cvičit se dá ve cí stanovených Rámcovým vzdělávacím programem pro školním hřišti. Také máme cvičnou kuchyňku, školní základní vzdělávání. Takže děláme to, co všechny školy, knihovnu, extra velkou místnost pro družinu. neb nám tak ukládá zákon. Škola má jen první stupeň. Obklopuje nás nádherná příroda, ve které se snažíme Máme málo žáků, a to i přesto, že do školy nechodí jen trávit co nejvíce času. Je postaráno i o obědy vaříme děti z Čachrova, ale i mnoha okolních vsí. Od školního ve vlastní kuchyni. roku 2012/2013 se všichni vejdou do jedné třídy. 3.2 Budova, vybavení Základní i mateřská škola sdílejí už jen jednu budovu. Jde o prvorepublikovou stavbu, jež kdysi sloužila dětem a mládeži ze širokého okolí. Je poměrně velkoryse řešená a naprosto nám vyhovuje. Máme místa na učení i odpočinek i plno vybavení ještě z bývalého druhého 3.3 Zaměstnanci O žáky ZŠ se starají dva pedagogové: učitel (který je zároveň ředitelem) a vychovatelka školní družiny (která pomáhá s výchovnými předměty). Žádná funkce jako výchovný poradce, metodik prevence sociálně patologických jevů (či rizik nebo jak tomu teď zrovna říkají) ani metodik ICT není od září 2012 stanovena. Školu uklízí jedna uklízečka, dvě kuchařky vaří v jídelně a opravy zajišťuje školník. Kromě hlavní kuchařky a vedoucí jídelny v jedné osobě všichni ostatní dřou na částečný úvazek. 3.4 S kým spolupracujeme Hlavně s rodiči, jak jinak. Vedle písemných vzkazů přes žákovské knížky, internetové a telefonické komunikace se scházíme i osobně. Škola je pro rodiče kdykoli otevřena a někteří toho využívají. Při škole je zřízena i tříčlenná školská rada. Občas také spolupracujeme s Městskou knihovnou v Klatovech, Okresním muzeem v Klatovech, tamním Domem dětí a mládeže, Ekocentrem v Kašperských Horách, s Policií České republiky, Záchranným hasičským sborem. 4 CHARAKTERISTIKA ŠVP 4.1 Zaměření školy Vlastním předmětem studia lidstva je člověk. (J. W. Goethe) My to taky tak chceme. Chceme učit dítě, ne matematiku nebo angličtinu. Každé dítě je jiné, má jiné vlohy, přednosti a rovněž jiné nedostatky. Snažíme se tedy především přizpůsobit obsah učiva jemu, nikoli naopak. Naší prioritou je tělesná výchova se zvýšenou týdenní dotací. Mezi žáky neděláme rozdíly žádnou separací. Učíme se společně a snažíme se chápat jeden druhého a rozumět si, využívat vzájemně schopností druhých a pomáhat tam, kde si kamarád pomoct neumí nebo nemůže. Módní označení pro to je v současnosti inkluze. Hlavní naší snahou je, aby se dětem ve škole líbilo a chodily sem rády. Na rozdíl od zaměstnanců za to nejsou placeny a do školy musí. Děláme vše pro to, abychom jim nezkrátili dětství, a aby se při tom všem, co se mají naučit, zvládly ještě smát a radovat. 4.2 Jak to děláme Usilujeme o to, abychom podávali učivo stravitelnou a zábavnou formou v logických celcích; rozvíjeli u žáků schopnost samostatné práce; zvykali žáky na to, aby Strana 2 z celkového počtu 12

3 sami dokázali svoji práci hodnotit; podporovali jejich touhu po poznání a jejich nadšení se učit a podporovali jejich tvořivost. Předkládáme žákům problémové úlohy a tím je podněcujeme k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů. Učíme je stručně, logicky a výstižně s vyjadřovat ústně i písemně. Co nejvíce zařazujeme práci ve dvojicích a skupinách a společně s žáky vytváříme pravidla týmové práce a snažíme se řídit se jimi. Vedeme děti k ohleduplnosti, zdvořilosti, úctě a slušnému chování k druhým lidem. Podporujeme potřebu dětí sdílet zážitky s ostatními lidmi a dělit se s nimi o své dojmy. Rozvíjíme vnímavost a citlivé vztahy k lidem, svému prostředí a k přírodě a ukazujeme žákům, jak žít zdravě a dbát o svou bezpečnost. Nejdůležitějšími způsoby učení u nás jsou hry, soutěže a humor. Hra je nejefektivnějším učebním stylem i u dospělých, natož u dětí. Zastáváme názor, že vlastní učení má probíhat převážně jen jako vedlejší produkt zábavné činnosti. Vycházíme z poznatků neurologů a psychologů, že učení je nejúčinnější, když se dítě baví a má k činnosti kladný vztah. Soutěž nemusí být vždy žádoucí, ale děti soutěží rády s kýmkoli (i se sebou) a o cokoli. Pokud ohlídáme, aby každý občas vyhrál, nedojde jejich psychika žádné újmy. A humor proto, že je kořením života. Mimo to výrazně zvyšuje úspěšnost učení. 4.3 Žáci se spec. potřebami Za žáky se speciálními vzdělávacími potřebami jsou považováni žáci se zdravotním postižením, žáci se zdravotním znevýhodněním a žáci se sociálním znevýhodněním. Jsou to děti, u nichž byla úředně potvrzena buď porucha učení, chování, slabý intelekt, vážnější zdravotní problém nebo málo podnětné rodinné prostředí. Takové děti to mají i ve škole o něco těžší, proto se jim snažíme pomoci, jak je možno. Především se u všech žáků včetně těch šťastnějších snažíme o výchovu ke vzájemné toleranci a pomoci. Vzhledem k velmi nízkému počtu žáků ve třídě a výukovým strategiím a metodám, které nám takový stav umožňuje, nepovažujeme za nutné přijímat výraznější změny v přístupu k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami. Individuální přístup je u nás samozřejmostí, konkrétní didaktické postupy se u každého žáka určí podle posouzení vyučujícího a případného doporučení poradenského pracoviště. 4.4 Žáci mimořádně nadaní Mimořádně nadaný žákům jsme připraveni věnovat stejně velkou pozornost, kterou věnujeme žákům se speciálními vzdělávacími potřebami. Malý počet žáků ve třídě a spojené ročníky nejen umožňují, ale vlastně i vynucují individualizaci a výuku, ve které se od žáka vyžaduje jak vysoká míra samostatnosti, tak neustálá kooperace se spolužáky. 4.5 Průřezová témata Uvádíme jen ta témata, která formálně do výuky zařazujeme. Osobnostní a sociální výchova Tématické okruhy OSOBNOSTNÍ ROZVOJ Sebepoznání a sebepojetí SOCIÁLNÍ ROZVOJ Poznávání lidí Komunikace MORÁLNÍ ROZVOJ Řešení problémů a rozhodovací dovednosti Výchova demokratického občana Tématické okruhy Č Č Č M Občanská společnost a škola Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech Tématické okruhy Evropa a svět nás zajímá Objevujeme Evropu a svět Jsme Evropané Multikulturní výchova Tématické okruhy Kulturní diference Lidské vztahy Environmentální výchova Tématické okruhy Ekosystémy Základní podmínky života Lidské aktivity a problémy životního prostředí Vztah člověka k prostředí Mediální výchova Tématické okruhy Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení Interpretace vztahu mediálních sdělení a reality Tvorba mediálního sdělení Práce v realizačním týmu S S A Č S Č Č 5 UČEBNÍ PLÁN 2012/2013 Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Vyučovací předmět Zkr Celkem Jazyk a jazyková komunikace Český jazyk a literatura Český jazyk Č Cizí jazyk Anglický jazyk A Matematika a její aplikace Matematika a její aplikace Matematika M ICT ICT Počítače I 1 1 Člověk a jeho svět Člověk a jeho svět Člověk a svět S Umění a kultura Hudební výchova Hudební výchova H Výtvarná výchova Výtvarná výchova V Člověk a zdraví Tělesná výchova Tělesná výchova T Člověk a svět práce Člověk a svět práce Pracovní výchova PV Celková dotace UČEBNÍ OSNOVY 6.1 Vzdělávací obor Český jazyk Český jazyk Charakteristika předmětu (Č) (Č) vyučujeme jako samostatný předmět. Časovou dotaci uvádíme v Učebním plánu, organizace výuky je dána rozvrhem hodin pro konkrétní školní rok. Čeho chceme výukou (Č) dosáhnout? Postupně zdokonalovat dovednosti žáků dorozumívat se ústně a písemně v mateřštině. Chceme, aby se vyjadřovali srozumitelně, věcně, originálně. Aby dokázali rozlišit jazykové styly a používat hovorovou a spisovnou češtinu. Aby jejich ústní projev byl zřetelný se správnou výslovností a slovním i větným důrazem a intonací. Aby rozuměli slyšenému slovu a dokázali pochopit smysl sdělení. Usilujeme o to, aby se děti naučily psát, a to tak, aby psaní bylo automatické, aby se při psaní mohly soustředit na obsah sdělení, nikoli na krasopis. Chceme je naučit číst nejen formálně dobře, ale hlavně aby po Strana 3 z celkového počtu 12

4 chopily smysl textu. Také chceme, aby se učily samostatnosti, ale i spolupráci, aby dokázaly pracovat s nejrůznějšími pomůckami (slovníky, příručkami, internetem, encyklopediemi apod.). Aby měly odvahu a dovednosti svoje názory hájit správnou argumentací (ne pěstmi), aby měly trpělivost vyslechnout myšlenky druhých a zvládly je věcně kriticky posoudit. Tedy aby se dokázaly kultivovaně přít. Snažíme se taky, aby se učily odhadovat a plánovat svoji práci (zda na to stačí, co k tomu budou potřebovat, jak dlouho to potrvá apod.) Vzdělávací obsah předmětu Český jazyk Jaké rozvíjíme tzv. klíčové kompetence? (K) k učení učitel vede žáky ke stálému zdokonalování čtení, psaní, řečového projevu; žáci jsou motivováni k aktivnímu přístupu k učení. (K) k řešení problémů žáci navrhují různá řešení problémů, dokončují úkoly a zdůvodňují své závěry; vzájemně si radí a pomáhají; učitel hodnotí práci žáků způsobem, který jim umožňuje vnímat vlastní pokrok. (K) komunikativní učitel vede žáky k výstižnému a kultivovanému projevu; žáci prezentují své myšlenky a názory; dokážou se zeptat v případě nejasností, požádat o radu a radu poskytnout. (K) sociální a personální učitel organizuje práci ve skupinách, aby žáci spolupracovali při řešení problémů, vede žáky k prezentaci svých myšlenek a názorů a k vzájemnému respektu, vytváří příležitosti pro relevantní komunikaci mezi žáky; žáci se učí respektovat pokyny vyučujícího i společná pravidla. (K) občanské učitel využívá literatury naučné i vědecké k vytváření postoje k přírodě, k životnímu prostředí, k ostatním lidem i k sobě; žáci se učí zvládat komunikaci i ve vyhraněných situacích. (K) pracovní učitel vede žáky k organizování a plánování učení a požaduje dodržování dohodnuté kvality, postupů, termínů. 1. žák plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti; porozumí písemným nebo mluveným pokynům přiměřené složitosti; respektuje základní komunikační pravidla v rozhovoru; pečlivě vyslovuje, opravuje svou nesprávnou nebo nedbalou výslovnost; v krátkých mluvených projevech správně dýchá a volí vhodné tempo řeči; volí vhodné verbální i nonverbální prostředky řeči v běžných školních i mimoškolních situacích; na základě vlastních zážitků tvoří krátký mluvený projev; zvládá základní hygienické návyky spojené se psaním; píše správné tvary písmen a číslic, správně spojuje písmena i slabiky; kontroluje vlastní písemný projev; seřadí ilustrace podle dějové posloupnosti a vypráví podle nich jednoduchý příběh; rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova, člení slova na hlásky, odlišuje dlouhé a krátké samohlásky; užívá v mluveném projevu správné gramatické tvary podstatných jmen, přídavných jmen a sloves; spojuje věty do jednodušších souvětí vhodnými spojkami a jinými spojovacími výrazy; čte a přednáší zpaměti ve vhodném frázování a tempu literární texty přiměřené věku; vyjadřuje své pocity z přečteného textu; rozlišuje vyjadřování v próze a ve verších, odlišuje pohádku od ostatních vyprávění; pracuje tvořivě s literárním textem podle pokynů učitele a podle svých schopností 2. žák plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti; porozumí písemným nebo mluveným pokynům přiměřené složitosti; respektuje základní komunikační pravidla v rozhovoru; pečlivě vyslovuje, opravuje svou nesprávnou nebo nedbalou výslovnost; v krátkých mluvených projevech správně dýchá a volí vhodné tempo řeči; volí vhodné verbální i nonverbální prostředky řeči v běžných školních i mimoškolních situacích; na základě vlastních zážitků tvoří krátký mluvený projev; zvládá základní hygienické návyky spojené se psaním; píše správné tvary písmen a číslic, správně spojuje písmena i slabiky; kontroluje vlastní písemný projev; píše věcně i formálně správně jednoduchá sdělení; seřadí ilustrace podle dějové posloupnosti a vypráví podle nich jednoduchý příběh; rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova, člení slova na hlásky, odlišuje dlouhé a krátké samohlásky; porovnává a třídí slova podle zobecněného významu děj, věc, okolnost, vlastnost; rozlišuje slovní druhy v základním tvaru; užívá v mluveném projevu správné gramatické tvary podstatných jmen, přídavných jmen a sloves; spojuje věty do jednodušších souvětí vhodnými spojkami a jinými spojovacími výrazy; čte a přednáší zpaměti ve vhodném frázování a tempu literární texty přiměřené věku; vyjadřuje své pocity z přečteného textu; rozlišuje vyjadřování v próze a ve verších, odlišuje pohádku od ostatních vyprávění; pracuje tvořivě s literárním textem podle pokynů učitele a podle svých schopností čtení praktické čtení (technika čtení, čtení pozorné, plynulé, znalost orientačních prvků v textu); věcné čtení (čtení jako zdroj informací, čtení vyhledávací, klíčová slova); naslouchání praktické naslouchání (zdvořilé, vyjádření kontaktu s partnerem); věcné naslouchání (pozorné, soustředěné, aktivní zaznamenat slyšené, reagovat otázkami); mluvený projev základy techniky mluveného projevu (dýchání, tvoření hlasu, výslovnost), vyjadřování závislé na komunikační situaci; komunikační žánry: pozdrav, oslovení, omluva, prosba, vzkaz, zpráva, oznámení, vypravování, dialog na základě obrazového materiálu; základní komunikační pravidla (oslovení, zahájení a ukončení dialogu, střídání rolí mluvčího a posluchače, zdvořilé vystupování), mimojazykové prostředky řeči (mimika, gesta); písemný projev základní hygienické návyky (správné sezení, držení psacího náčiní, hygiena zraku, zacházení s grafickým materiálem); technika psaní (úhledný, čitelný a přehledný písemný projev, formální úprava textu); žánry písemného projevu: adresa, blahopřání, pozdrav z prázdnin, omluvenka; zpráva, oznámení, pozvánka, vzkaz, dopis, popis; vypravování; zvuková stránka jazyka sluchové rozlišení hlásek, výslovnost samohlásek, souhlásek a souhláskových skupin, modulace souvislé řeči (tempo, intonace, přízvuk); slovní zásoba a tvoření slov slova a pojmy, význam slov, slova jednoznačná a mnohoznačná, antonyma, synonyma, homonyma; poslech literárních textů, zážitkové čtení a naslouchání; tvořivé činnosti s literárním textem přednes vhodných literárních textů, volná reprodukce přečteného nebo slyšeného textu, dramatizace, vlastní výtvarný doprovod; základní literární pojmy literární druhy a žánry: rozpočitadlo, hádanka, říkanka, báseň, pohádka; spisovatel, básník, kniha, čtenář; divadelní představení, herec 3. žák plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti; porozumí písemným nebo mluveným pokynům přiměřené složitosti; respektuje základní komunikační pravidla v rozhovoru; pečlivě vyslovuje, opravuje svou nesprávnou nebo nedbalou výslovnost; v krátkých mluvených projevech správně dýchá a volí vhodné tempo řeči; volí vhodné verbální i nonverbální prostředky řeči v běžných školních i mimoškolních situacích; na základě vlastních zážitků tvoří krátký mluvený projev; zvládá základní hygienické návyky spojené se psaním; píše správné tvary písmen a číslic, správně spojuje písmena i slabiky; kontroluje vlastní písemný projev; píše věcně i formálně správně jednoduchá sdělení; seřadí ilustrace podle dějové posloupnosti a vypráví podle nich jednoduchý příběh; rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova, člení slova na hlásky, odlišuje dlouhé a krátké samohlásky; porovnává významy slov, zvláště slova opačného významu a slova významem souřadná, nadřazená a podřazená, vyhledá v textu slova příbuzná; porovnává a třídí slova podle zobecněného významu děj, věc, okolnost, vlastnost; rozlišuje slovní druhy v základním tvaru; užívá v mluveném projevu správné gramatické tvary podstatných jmen, přídavných jmen a sloves; spojuje věty do jednodušších souvětí vhodnými spojkami a jinými spojovacími výrazy; rozlišuje v textu druhy vět podle postoje mluvčího a k jejich vytvoření volí vhodné jazykové i zvukové prostředky; odůvodňuje a píše správně: i/y po tvrdých a měkkých souhláskách i po obojetných souhláskách ve vyjmenovaných slovech; dě, tě, ně, ú/ů, bě, pě, vě, mě mimo morfologický šev; velká písmena na začátku věty a v typických případech vlastních jmen osob, zvířat a místních pojmenování; čte a přednáší zpaměti ve vhodném frázování a tempu literární texty přiměřené věku; vyjadřuje své pocity z přečteného textu; rozlišuje vyjadřování v próze a ve verších, odlišuje pohádku od ostatních vyprávění; pracuje tvořivě s literárním textem podle pokynů učitele a podle svých schopností jako v 1. a 2. ročníku + tvarosloví slovní druhy, tvary slov; pravopis lexikální, základy morfologického (koncovky podstatných jmen a přídavných jmen tvrdých a měkkých) 4. čte s porozuměním přiměřeně náročné texty potichu i nahlas; rozlišuje podstatné a okrajové informace v textu vhodném pro daný věk, podstatné informace zaznamenává; posuzuje úplnost či neúplnost jednoduchého sdělení; reprodukuje obsah přiměřeně složitého sdělení a zapamatuje si z něj podstatná fakta; vede správně dialog, telefonický rozhovor, zanechá vzkaz na záznamníku; rozlišuje spisovnou a nespisovnou výslovnost a vhodně ji užívá podle komunikační situace; porovnává významy slov, zvláště slova stejného nebo podobného významu a slova vícevýznamová; rozlišuje slova spisovná a jejich nespisovné tvary; užívá vhodných spojovacích výrazů, podle potřeby projevu je obměňuje; vyjadřuje své dojmy z četby a zaznamenává je; volně reprodukuje text podle svých schopností, tvoří vlastní literární text na dané téma jako v 1. až 3. ročníku + písemný projev inzerát, jednoduché tiskopisy (přihláška, dotazník); stavba slova (kořen, část předponová a příponová, koncovka); skladba věta jednoduchá a souvětí, základní skladební dvojice; pravopis základy syntaktického pravopisu (shoda přísudku s holým podmětem) Strana 4 z celkového počtu 12

5 5. čte s porozuměním přiměřeně náročné texty potichu i nahlas; rozlišuje podstatné a okrajové informace v textu vhodném pro daný věk, podstatné informace zaznamenává; posuzuje úplnost či neúplnost jednoduchého sdělení; reprodukuje obsah přiměřeně složitého sdělení a zapamatuje si z něj podstatná fakta; vede správně dialog, telefonický rozhovor, zanechá vzkaz na záznamníku; rozpoznává manipulativní komunikaci v reklamě; volí náležitou intonaci, přízvuk, pauzy a tempo podle svého komunikačního záměru; rozlišuje spisovnou a nespisovnou výslovnost a vhodně ji užívá podle komunikační situace; píše správně po stránce obsahové i formální jednoduché komunikační žánry; sestaví osnovu vyprávění a na jejím základě vytváří krátký mluvený nebo písemný projev s dodržením časové posloupnosti; porovnává významy slov, zvláště slova stejného nebo podobného významu a slova vícevýznamová; rozlišuje ve slově kořen, část příponovou, předponovou a koncovku; určuje slovní druhy plnovýznamových slov a využívá je v gramaticky správných tvarech ve svém mluveném projevu; rozlišuje slova spisovná a jejich nespisovné tvary; vyhledává základní skladební dvojici a v neúplné základní skladební dvojici označuje základ věty; odlišuje větu jednoduchou a souvětí, vhodně změní větu jednoduchou v souvětí; užívá vhodných spojovacích výrazů, podle potřeby projevu je obměňuje; píše správně i/y ve slovech po obojetných souhláskách; zvládá základní příklady syntaktického pravopisu; vyjadřuje své dojmy z četby a zaznamenává je; volně reprodukuje text podle svých schopností, tvoří vlastní literární text na dané téma; rozlišuje různé typy uměleckých a neuměleckých textů; při jednoduchém rozboru literárních textů používá elementární literární pojmy 6.2 Vzdělávací obor Cizí jazyk Předmět Anglický jazyk (A) Charakteristika předmětu (A) (A) je samostatným předmětem. Časová dotace je devět hodin, tři vyučovací hodiny v každém ročníku od třetího do pátého. Organizace výuky je dána rozvrhem hodin pro konkrétní školní rok. Čeho chceme dosahovat? Chceme, aby se žáci nenásilnou a zábavnou formou seznamovali se základy angličtiny a chtěli se ji učit. Naučit se jazyk, aby to k něčemu bylo, vyžaduje soustavné mnohaleté (či spíše celoživotní) úsilí. To Vzdělávací obsah předmětu (A) člověk podstoupí zpravidla jen tehdy, je-li nějak výrazně motivován k učení se, nejlépe vnitřně. Vnější (školní) motivace bývá nedostatečná, často se naopak stává kontraproduktivní tehdy, když učení nejde, jak by si žák i učitel představovali. Základem proto je, aby dítě z angličtiny mělo radost a chtělo se ji učit. V 5. ročníku je zařazeno (PT) kulturní diference z okruhu Multikulturní výchova,. Důraz klademe na osvojování si základních konverzačních obratů, slovní zásoby v tématech, která dítě baví a kterým rozumí, na správnou výslovnost, intonaci a větný i slovní důraz. Jde nám tedy především o jazyk mluvený, rozvíjení písemných dovedností nechť se děje na vyšších stupních školy. Hlavními vzdělávacími nástroji by měly být hry, písně, říkadla a činnosti spojené s aktivitami výtvarnými a pohybovými. 3. žák rozumí jednoduchým pokynům a otázkám učitele, které jsou sdělovány pomalu a s pečlivou výslovností, a reaguje na ně verbálně i neverbálně; zopakuje a použije slova a slovní spojení, se kterými se v průběhu výuky setkal; rozumí obsahu jednoduchého krátkého psaného textu, pokud má k dispozici vizuální oporu; rozumí obsahu jednoduchého krátkého mluveného textu, který je pronášen pomalu, zřetelně a s pečlivou výslovností, pokud má k dispozici vizuální oporu; přiřadí mluvenou a psanou podobu téhož slova či slovního spojení; píše slova a krátké věty na základě textové a vizuální předlohy 4. žák rozumí jednoduchým pokynům a otázkám učitele, které jsou sdělovány pomalu a s pečlivou výslovností; rozumí slovům a jednoduchým větám, pokud jsou pronášeny pomalu a zřetelně, a týkají se osvojovaných témat, zejména pokud má k dispozici vizuální oporu; rozumí jednoduchému poslechovému textu, pokud je pronášen pomalu a zřetelně a má k dispozici vizuální oporu; žák se zapojí do jednoduchých rozhovorů; sdělí jednoduchým způsobem základní informace týkající se jeho samotného, rodiny, školy, volného času a dalších osvojovaných témat; odpovídá na jednoduché otázky týkající se jeho samotného, rodiny, školy, volného času a dalších osvojovaných témat a podobné otázky pokládá; žák vyhledá potřebnou informaci v jednoduchém textu, který se vztahuje k osvojovaným tématům; rozumí jednoduchým krátkým textům z běžného života, zejména pokud má k dispozici vizuální oporu; žák napíše krátký text s použitím jednoduchých vět a slovních spojení o sobě, rodině, činnostech a událostech z oblasti svých zájmů a každodenního života; vyplní osobní údaje do formuláře 5. žák rozumí jednoduchým pokynům a otázkám učitele, které jsou sdělovány pomalu a s pečlivou výslovností; rozumí slovům a jednoduchým větám, pokud jsou pronášeny pomalu a zřetelně, a týkají se osvojovaných témat, zejména pokud má k dispozici vizuální oporu; rozumí jednoduchému poslechovému textu, pokud je pronášen pomalu a zřetelně a má k dispozici vizuální oporu; žák se zapojí do jednoduchých rozhovorů; sdělí jednoduchým způsobem základní informace týkající se jeho samotného, rodiny, školy, volného času a dalších osvojovaných témat; odpovídá na jednoduché otázky týkající se jeho samotného, rodiny, školy, volného času a dalších osvojovaných témat a podobné otázky pokládá; žák vyhledá potřebnou informaci v jednoduchém textu, který se vztahuje k osvojovaným tématům; rozumí jednoduchým krátkým textům z běžného života, zejména pokud má k dispozici vizuální oporu; žák napíše krátký text s použitím jednoduchých vět a slovních spojení o sobě, rodině, činnostech a událostech z oblasti svých zájmů a každodenního života; vyplní osobní údaje do formuláře 6.3 Vzdělávací obor Matematika a její aplikace Předmět Matematika (M) Charakteristika předmětu (M) Vyučovací předmět (M) se vyučuje jako samostatný předmět. Obsahuje čtyři tematické okruhy: čísla a početní operace (dovednost provádět operaci, algoritmické porozumění, významové porozumění, získávání číselných údajů, seznámení se s pojmem proměnná); závislosti, vztahy a práce s daty (rozpoznávání a uvědomění si určitých typů změn a závislostí, jejich analyzování z tabulek, diagramů a grafů); geometrie v rovině a prostoru (určování a znázorňování geometrických útvarů a modelování reálných situací, zkoumání tvarů a prostoru); nestandardní aplikační úlohy a problémy (uplatňování logického myšlení, řešení problémových situací a úloh z běžného života). Žáci se seznamují s tzv. prostředími pomocí her, soutěží a zábavných cvičení. Hlavní důraz se klade na objevování, samostatné uvažování, tvořivost a hravost. (KK): (K) k učení pestrá paleta podnětů umožňuje žákovi intelektuální seberealizaci, která je základem jeho poznání smyslu této práce a jádrem motivace k další Strana 5 z celkového počtu 12 zvuková a grafická podoba jazyka fonetické znaky (pasivně), základní výslovnostní návyky, vztah mezi zvukovou a grafickou podobou slov; slovní zásoba žáci si osvojí a umí používat základní slovní zásobu v komunikačních situacích probíraných tematických okruhů a umí ji používat v komunikačních situacích; práce se slovníkem; tematické okruhy barvy, čísla, domov, rodina, škola, volný čas, lidské tělo, jídlo, kalendářní rok (dny v týdnu, hodiny, svátky, roční období, měsíce), zvířata, povolání, oblékání, nákupy, bydliště, dopravní prostředky, příroda, počasí; mluvnice základní gramatické struktury a typy vět, jsou-li součástí pamětně osvojeného repertoáru (jsou tolerovány elementární chyby, které nenarušují smysl sdělení a porozumění); preferované prostředky: dětské říkanky, básničky, přísloví a především písně (tradiční i umělé), dětské a jazykové hry jako ve 4. ročníku + pravidla komunikace v běžných každodenních situacích pozdrav, poděkování, představování; jednoduchá sdělení adresa, blahopřání, pozdrav a dopis z prázdnin, omluva, žádost; okruhy témat: sport a zájmová činnost, čísla a peníze, tradice a zvyky, svátky, nejdůležitější pojmy z přírody a geografie, a vlastnosti práci. (K) k řešení problémů série úloh a problémů různé náročnosti dovoluje žákovi budovat vlastní řešitelské strategie i meta-strategie a tyto dále obohacovat, upřesňovat a rozvíjet. Zdůrazněn je spekulativní přístup, který kultivuje kritické myšlení žáka. (K) komunikativní podporována je vzájemná interakce žáků, zejména schopnost porozumět různým typům písemné informace, schopnost artikulovat vlastní myšlenku, interpetovat myšlenku spolužáka a efektivně pracovat ve skupině. (K) sociální a personální úspěšným řešením

6 problémů narůstající obtížnost získává žák sebedůvěru a poznání, že jeho radost je závislá na klimatu třídy jej vede k sociálně pozitivnímu chování. Buduje vlastní autonomii s tendencí k příští autokoncepci. (K) občanské dovede hájit svoje přesvědčení bez antagonistického postoje k přesvědčení spolužáka. Umí účinně pomáhat spolužákovi a spolupracovat ve skupině. (K) pracovní radost, kterou žák zažívá z úspěšného intelektuálního rozvoje buduje jeho potřebu smysluplné práce. Dovede si vážit času, vyhledává možnosti dalšího růstu Vzdělávací obsah předmětu (M) 1. žák rozumí číslům do 20, užívá je v různých sémantických i strukturálních modelech; počítá v oboru do 20; rozumí slovu polovina; má vhled do různých reprezentací malých čísel; umí porovnávat čísla do 20; rozumí číselné ose, má intuitivní představu záporného čísla; chápe pojmy vpravo, vlevo, před, za; umí používat aditivní triádu i v kontextu; umí řešit úlohy (i s antisignálem), umí tvořit analogické úlohy; má zkušenosti s jednoduchou kombinatorickou situací a s jevem náhody; umí číst a nastavit celé hodiny, zná strukturu týdne, má představu věku; umí evidovat jednoduché statické i dynamické situace pomocí ikon, slov, šipek i tabulky; umí doplnit tabulku i použít ji jako nástroj organizace souboru objektů, orientuje se ve schématech; do geometrie žák vstupuje přes prostor modelováním; umí slovně vyjádřit jednoduchou prostorovou situaci, stavět a přestavovat krychlovou stavbu podle plánu a zapsat těleso plánem; má intuitivní představu tvaru čtverce i trojúhelníku a v prostředí dřívkových obrazců i origami; umí vyparketovat daný obdélník orientace v prostoru, geometrie v rovině i prostoru: obrazce, tvary, záznam stavby; číslo a závislost, číslice; počet a rytmus, počítání v pohybu; číslo na číselné ose; vztah rovnosti (a nerovnosti); početní operace: sčítání, odčítání, doplněk, rozklad; řetězený řešitelský postup, nestandardní aplikační úlohy; získávání a evidence dat, náhodná čísla (hod kostkou) 2. žák sčítá a odčítá i s přechodem přes desítku, sčítá a odčítá v oboru do 100; počítá po desítkách, po jedné v oboru do 100; porovnává a zaokrouhluje; získává porozumění pro násobení jednomístným číslem v různých kontextech sémantických i strukturálních; rozumí slovům polovina, čtvrtina, osmina a třetina; rozšiřuje počítání v číselném oboru do 100; zapisuje a čte čísla v oboru do 100; chápe rovnost a nerovnost i v různých sémantických kontextech (např. Peníze); porovnává čísla a užívá číselnou osu do 100 jak na modelování stavu tak i změny nebo porovnání; násobí jako opakované sčítání, dělí v oboru probraných násobilek, dělí na části, dělí po částech; umí řešit úlohy na násobení a dělení v oboru násobilek (i s antisignálem); umí tvořit analogické úlohy; řeší a vytváří slovní úlohy se dvěma různými početními výkony; rozumí kombinatorickému kontextu násobení; umí číst minuty, orientuje se v kalendáři den, měsíc, rok; Eviduje složitější statické i dynamické situace pomocí ikon, slov, šipek, tabulky a grafu; umí z náhodných jevů tvořit statistický soubor; používá tabulku jako nástroj organizace souboru objektů do 100; pracuje s krychlovými tělesy; orientuje se v 2D, ve čtverečkovaném papíru a využívá jej; získává zkušenosti se základními rovinnými útvary; umí tvořit síť krychle a o vztahu krychle její síť umí komunikovat v metaforickém jazyce; pozná jednotky délky 1cm, 1m, jednotky objemu 1l; má intuitivní představu měření obsahu mřížového čtyřúhelníka 3. žák sčítá a odčítá v oboru do 1 000; rozumí vztahu rovnosti a nerovnosti v oboru do 1 000; sestavuje a řeší jednoduché rovnice popsané slovy; užívá závorek; dobře se orientuje v situacích s násobením i dělením; umí násobit vícemístná čísla a dělit třímístné číslo jednomístným; rozumí zlomkům 1/n pro malá n; řeší úlohy na porovnávání trojciferných čísel; osvojuje si pojem prvočíslo; zná dělitelnost čísly 2, 5 a 10; umí zapsat zlomky 1/n pro malá n; užívá číselnou osu do ; porovnává trojciferná čísla pomocí číselné osy; násobí deseti; umí používat multiplikativní triádu i v kontextu; buduje řešitelské strategie řetězení od konce, vyčerpání všech možností, rozklad na pod-úlohy; má zkušenosti s jednoduchou permutací, variací i kombinací; prohlubuje si znalosti o měření času, užívá ciferník i jako stupnici; pracuje s daty, eviduje je tabulkou i grafem, organizuje soubor dat; nabývá vhled do statistického souboru; vytváří (ne) orientovaný graf, grupuje; pozná některé obecné jevy z kombinatoriky, pravděpodobnosti, statistiky, pravidelností a závislostí; pozná různé trojúhelníky a čtyřúhelníky (i nekonvexní), kružnici, dále kvádr, hranol, jehlan, válec, kužel a kouli; zná pojmy vrchol, hrana, stěna, úhlopříčka, střed, obvod, povrch, obsah, objem a vlastnosti (rovinná souměrnost); umí rýsovat rovinné útvary; seznamuje se s relací kolmost a rovnoběžnost ve 2D i 3D (modeluje); využívá čtverečkovaného papíru, jazyka šipek k propedeutice souřadnic v 2D 4. počítá (sčítá, odčítá, násobí, porovnává a zaokrouhluje) v číselném oboru do ; dělí dvoumístným číslem (se zbytkem); umí řešit vizualizované úlohy se zlomky typu 1/n pro malá n; nabývá zkušenosti s pojmem parametr; buduje procept vícemístných přirozených čísel a operací s nimi; rozumí některým sémantickým reprezentacím pojmů: záporné číslo, kmenový zlomek, procento, desetinné číslo; má vytvořenu představu záporného čísla jako adresy; provádí složitější operace na číselné ose (zahušťování, zvětšování, zmenšování, fragmentace, změna měřítka); nabývá zkušenosti relací na zlomcích a operací se zlomky; umí účelně propojovat písemné a paměťové počítání (i s použitím kalkulačky); řeší slovní úlohy i dynamické) včetně úloh s antisignálem; používá tabulky a grafy k modelování a řešení různých situací; tvoří obdobné úlohy; převádí jednotky času; používá písemné algoritmy i ve složitějších vazbách (algebrogramy, hadí sítě apod.); seznamuje se s jazykem písmen; rozvíjí si algoritmické myšlení (program a podprogram); rozumí jednoduchým kombinatorickým a pravděpodobnostním situacím; rozšiřuje si zkušenosti s dalšími tělesy (např. rotačními) i dalšími rovinnými útvary (jako je např. úhel, nekonvexní mnohoúhelník) i v prostředí čtverečkovaného papíru; rozvíjí si představu o kolmosti, rovnoběžnosti, shodnosti, podobnosti, posunutí, otočení, středové i osové souměrnosti; umí sestrojit 2D i 3D útvary daných vlastností (jednoduché konstrukce); aktivně používá některé geometrické jazyky; získává zkušenosti s měřením v geometrii včetně některých jednotek; zvládá řešit jednoduché nestandardní úlohy sčítání, odčítání, násobení, doplněk, rozklad; povrch krychle, poznávání geometrie krychle, vlastnosti krychlových staveb, překlápění krychle; geometrická představivost; obvod a obsah, síť krychle; cyklotrasa, orientace v terénu; kombinatorika v rovinné geometrii, pokrývání podlahy; geometrie trojúhelníku.; překlápění stavby; síť, vzory v síti; rýsování a měření; třídění tvarů; tabulka vzdáleností; geometrie na desce, poznávání mnohoúhelníků; zkušenost s náhodou, sběr statistických údajů; rovnice, nerovnice, šipkové rovnice; budování představy poloviny a čtvrtiny, třetiny, osminy; dvojnásobek a polovina; malá násobilka, tabulka násobilky, násobení jako opakované sčítání; propojení sčítání a násobení; rytmus tvarů a barev; evidence tabulkou; závislosti a vztahy; grafy, tabulky; hry: výstaviště, autobus, rodokmen, sova, na kapitány, zvířátka dědy Lesoně; propedeutika binární soustavy bilandské groše; hodiny, čas den, měsíc, rok; slovní úlohy, nestandardní úlohy, algebrogramy sčítání, odčítání, násobení, dělení, doplněk, rozklad; krokování, autobus, pavučiny, hadi, indické násobení, součtové trojúhelníky, násobilkové obdélníky; dělení jako postupné odčítání; rovnice, nerovnice, soustavy rovnic, zvířátka dědy Lesoně; přednost násobení a dělení před sčítáním a odčítáním; přednost závorky; zlomky, dělitelnost; obsahy, obvody, části; krychlová tělesa, kvádr; pohled zepředu a shora stavba podle portrétu a plánu; koule, jehlan, kužel; parkety, výstaviště, cyklopark, kresba jedním tahem; čtvercová mříž, kružnice, kruh, části kruhu; opakované půlení trojúhelníku, pravidelný šestiúhelník; rodokmen, příbuzenské vztahy; dvojková soustava Biland, převod bilandské sumy na A-groše; čas, hodiny, počítání s ciferníkem; náhoda a vývojový diagram, odhad, předpovídání, histogram; pokyn čelem vzad při krokování odčítání; záporné hodnoty; měříme svou výšku a rozpětí, zaokrouhlování a stovková tabulka; slovní úlohy, nestandardní úlohy, algebrogramy opakování základních vztahů, sčítání, odčítání, násobení, dělení, rozklad a doplněk; úlohy s antisignálem; rovnice, soustavy rovnic, více řešení; násobení a dělení; geometrie: rovinné útvary, prostorové objekty; souměrnost; rýsování; čtvercová síť, souřadnice; obvod a obsah, povrch a objem.; trojúhelník, čtverec, obdélník, kruh, ostatní tvary; krychle, kvádr, jehlan, kužel, koule; práce se zlomky, zápis části zlomku; dělitelnost; zaokrouhlování; velká čísla; čas jednotky času; šedesátková soustava; tucet; kalendář rok, měsíc, týden, den ; záporné číslo, operace se zápornými čísly; kombinatorika, statistika, práce s náhodou; zápis a evidence dat, grafy, histogram; slovní úlohy a nestandardní aplikační úlohy; didaktické hry: autobus, krokování, pavučiny, výstaviště, hadi, sčítací trojúhelníky, násobilkové obdélníky, cyklotrasa, rodokmen, zvířátka dědy Lesoně, bilandské groše apod. 5. počítá v číselném oboru přes ; dělí trojmístným číslem se zbytkem; umí řešit jednoduché úlohy s parametrem a zobecňovat získaná poznání; umí řešit jednoduché úlohy se zlomky, desetinnými čísly a procenty; osvojuje si římské číslice a seznamuje se s jinými číselnými soustavami; počítá v některých jiných číselných soustavách (souvislost mezi písemnými algoritmy); řeší jednoduché rovnice; umí pomocí modelů řešit úlohy se závorkami v oboru celých čísel; provádí operace se zlomky s jmenovatelem 2, 3, 4, 5, 10; rozumí číslu se dvěma desetinnými místy v některých sémantických kontextech a umí s ním operovat; umí zpracovat databázi propojováním písemného a paměťového počítání (i s použitím kalkulačky); buduje řešitelské strategie založené na použití simplifikace, izomorfizmu, zobecnění a substituce; zná souvislost mezi jednotkami času a mírou sčítání, odčítání, násobení, dělení, doplněk, rozklad; úlohy s antisignálem; použití závorky; zlomky se jmenovatelem 2, 3, 4, 5 a 10; desetinná místa; geometrie v rovině i prostoru: úsečka, přímka, čtyřúhelníky, trojúhelníky, mnohoúhelníky, kruh; půlení a jiné operace s nimi; obvod a obsah; souměrnost, čtvercová mříž, souřadnice; krychle, kvádr, koule, jehlan, kužel; povrch a objem; římské číslice; alternativní číselné soustavy; rovnice, soustavy rovnic, více neznámých, vícero řešení; velká čísla; základy logiky; pravděpodobnost Strana 6 z celkového počtu 12

7 úhlu; vytváří projekty orientované ke statistice (sběr dat a jejich základní zpracování); v některých situacích umí použít písmeno ve funkci čísla; zapisuje proces, tvoří program pro jedno-parametrickou situaci; umí řešit jednoduché kombinatorické a pravděpodobnostní situace; rozšiřuje si poznání o dalších tělesech (např. sítě čtyřstěnu); umí řešit jednoduché výpočtové i konstrukční úlohy o trojúhelníku (těžnice, těžiště, výška, střední příčka) i o některých čtyřúhelnících; má představu o vzájemné poloze přímek a rovin ve 3D; pracuje se souřadnicemi v 2D (využívá čtverečkovaného papíru) a s pojmy obsah, obvod, objem; řeší jednoduché nestandardní úlohy, hledá více možností řešení a náhoda, kombinatorika, statistika; získávání, zápis a evidence dat, práce s daty, graf, tabulka; zaokrouhlování; jednotky a převody jednotek; slovní a nestandardní úlohy; didaktické hry: autobus, krokování, pavučiny, výstaviště, hadi, sčítací trojúhelníky, násobilkové obdélníky, cyklotrasa, rodokmen, zvířátka dědy Lesoně, bilandské groše apod. 6.4 Vzdělávací obor ICT Předmět Počítače (I) Charakteristika předmětu (I) (I) se vyučuje jako samostatný předmět v 5. ročníku 1 hodinu týdně. Žáci se seznamují s obsluhou počítače obecně, poznávají jednotlivé součásti počítače a periferní zařízení a učí se ovládat počítače s operačními systémy Windows a Linux. Učí se pracovat s výukovými programy, kancelářskými aplikacemi, multimédii a internetem. (PT) se v předmětu (I) nerealizují. (KK), které (I) rozvíjí: kompetence k učení a k řešení problémů (zadávanými úkoly jsou žáci vedeni k samostatnému objevování možností využití ICT v praktickém životě, pro toto poznávání využívají dosud získaných zkušeností, na které navazují; řešením problémových úloh se učí chápat, že v životě se při práci s ICT budou často setkávat s problémy, které nemají jen jedno správné řešení, ale že způsobů řešení je více). Rozvíjí se i kompetence komunikativní, především při používání elektronické pošty; samozřejmě i kompetence občanské (žáci jsou zběžně seznámeni s platnými zákony a zvyklostmi souvisejícími s ochranou osobních údajů nebo autorskými právy) a kompetence pracovní (žáci dodržují bezpečnostní a hygienická pravidla pro práci s výpočetní technikou) Vzdělávací obsah předmětu (I) 5. využívá základní standardní funkce počítače a jeho nejběžnější periferie; respektuje pravidla bezpečné práce s hardware i software a postupuje poučen v případě jejich závady; chrání data před poškozením, ztrátou a zneužitím; při vyhledávání informací na internetu používá jednoduché a vhodné cesty; vyhledává informace na portálech, v knihovnách a databázích; komunikuje pomocí internetu i jiných běžných komunikačních zařízení; pracuje s textem a obrázkem v textovém a grafickém editoru základní pojmy: počítač (stolní, přenosný), vstupní zařízení (klávesnice, myš, tablet, skener, mikrofon), výstupní zařízení (obrazovka, tiskárna, projektor + tabule, reproduktory, sluchátka), jejich funkce a používání; operační systémy Windows a Linux; seznámení s nejběžnějšími formáty textových, obrazových, zvukových a multimediálních souborů + programy, ve kterých se otvírají / zpracovávají; zapnutí, vypnutí počítače, připojení periferií, napájení, síťového kabelu; přihlášení, uživatelský účet, hesla, změny, prostředí a jeho úprava; bezpečnost při práci s počítačem, ergonomie práce, zdravotní rizika dlouhodobé práce s počítačem a jejich eliminace; internet, , chat, diskusní fóra, blogy, sdílené soubory včetně videí, telefonování přes internet; vyhledávání informací (zejména přes vyhledávač Google), používání internetových encyklopedií; jednoduché psaní v elementárních textových editorech 6.5 Vzdělávací obor Člověk a jeho svět Předmět Člověk a svět (S) Charakteristika předmětu (S) (S) se vyučuje jako samostatný předmět v 1. 5.ročníku. Vznikl spojením původně tří předmětů, a to Prvouky, Přírody (dříve Přírodovědy) a Společnosti (dříve Vlastivědy). Vzdělávací obsah je zahrnuje tématické okruhy: Místo, kde žijeme; Lidé kolem nás; Lidé a čas; Rozmanitost přírody; Člověk a jeho zdraví. V tomto předmětu se vyučují i některá (PT), a to Výchova demokratického občana, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech a Environmentální výchova. (S) směřuje k podchycení a rozvíjení zájmu o přírodu, přírodniny a životní prostředí, poskytuje žákům prostředky a metody pro hlubší porozumění přírodním faktům, umožňuje poznat přírodu jako systém, jehož součásti jsou vzájemně propojeny, působí na sebe a ovlivňují se, podporuje vytváření otevřeného myšlení, kritického myšlení a logického uvažování, učí aplikovat přírodovědné poznatky v praktickém životě, vede k chápání podstatných souvislostí mezi stavem přírody a lidskou činností, závislosti člověka na přírodních zdrojích a seznamuje je se stavbou živých organismů. V 5. ročníku se zařazuje průřezové téma Environmentální výchova. Také seznamuje žáky s rolí jednotlivce ve společnosti, se základy společenských dějin, uvádí je do souvislostí. V předmětu objevují Vzdělávací obsah předmětu (S) význam společenství pro život jedince i naopak. (KK) k učení: žákům dáváme příležitosti k pozorování, záznamu informací; vyhledávání informací z různých zdrojů, práci s internetem. Žáci porovnávají různé informace, vyhledávají podobnosti a rozdíly, učí se pozorovat přírodu, zaznamenávat a hodnotit výsledky svého pozorování; jsou vedeni k objevování a poznávání všeho, co je zajímá a v čem by v budoucnu mohli uspět. (K) k řešení problémů: zařazujeme logické operace, třídění, přiřazování, uspořádávání v časovém sledu. Vedeme děti k nahlížení situací z různých hledisek, identifikování různých názorů a postojů. Řešíme morální dilemata, hledáme příčiny a důsledky. Žáci si upevňují účelné rozhodování a jednání v různých situacích ohrožení vlastního zdraví a bezpečnosti i zdraví a bezpečnosti druhých. (K) komunikativní: jde zejména o ústní a písemné formulování závěrů aktivit, komunikaci při práci ve dvojicích a skupinové a kooperativní práci. Psaný text slouží jako prostředek mediální komunikace. žáci se učí používat správnou terminologii, rozšiřují si slovní zásobu v osvojovaných tématech; učí se vyjadřovat své myšlenky, poznatky a dojmy, reagovat na myšlenky, názory a podněty jiných. (K) sociální a personální: probírá se význam a důsledky zásad rovnosti a názorové plurality ve společnosti. Zařazují se témata jako tolerance a komunikace jako předpoklady soužití různých kultur, nahlížení situací z různých perspektiv jako prostředek prevence konfliktů, ale také předsudků a stereotypů. Žák rozlišuje vztahy mezi lidmi, národy; děti pracují ve skupině, učí se spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, respektují názory a zkušenosti druhých, odvodí význam a potřebu různých povolání a pracovních činností. (K) občanské: žáci se dozvídají o cílech a prostředcích politického boje, charakteristikách vývoje hierarchického uspořádání společnosti, o zařazení jednotlivce do společenské struktury. Porovnávají postavení jednotlivých vrstev společnosti v minulosti a současnosti. Vytvářejí si ohleduplný vztah k přírodě; osvojují si dodržování pravidel slušného chování, učí se poznávat a chápat rozdíly mezi lidmi, učí se tolerantnímu jednání a efektivnímu chování v situacích ohrožení vlastního zdraví i zdraví a bezpečnosti druhých. (K) pracovní: učíme se o vývoji technologií při výrobě nástrojů a nářadí, dělbě práce, jejích předpokladech a důsledcích. Část učiva je věnována rozvoji řemesel a obchodování a jeho dopadům na způsob života a významu rozvoje vzdělanosti. Učí se pozorovat a zacházet s různými materiály, nástroji a vybavením, dodržovat pravidla bezpečnosti a utvářejí si pracovní návyky v jednoduché samostatné i týmové činnosti. 1. žák projevuje toleranci k přirozeným odlišnostem spolužáků; uplatňuje základní hygienické, režimové a jiné zdravotně preventivní návyky; rozezná nebezpečí různého charakteru, využívá bezpečná místa pro hru a trávení volného času 2. žák vyznačí v jednoduchém plánu místo svého bydliště a školy a rozliší možná nebezpečí v nejbližším okolí; rozlišuje blízké příbuzenské vztahy v rodině, role rodinných příslušníků a vztahy mezi nimi, projevuje toleranci k přirozeným odlišnostem spolužáků i jiných lidí, jejich přednostem i nedostatkům; odvodí význam a potřebu různých povolání a pracovních činností; využívá časové údaje při řešení různých situací v denním životě, rozlišuje děj v minulosti, přítomnosti a budoucnosti; škola, obec (včetně okolí), silnice, doprava; Česká republika, Plzeňský kraj, Klatovy jako správní středisko, Čachrov, úřad městyse; krajina a stavby v našem okolí, Šumava; naši sousedé Bavoři a Němci, Česko v rámci Evropy, svět, planeta Země, Sluneční Strana 7 z celkového počtu 12

8 pozoruje, popíše a porovná viditelné proměny v přírodě v jednotlivých ročních obdobích; uplatňuje základní hygienické, režimové a jiné zdravotně preventivní návyky s využitím elementárních znalostí o lidském těle; projevuje vhodným chováním a činnostmi vztah ke zdraví; rozezná nebezpečí různého charakteru, využívá bezpečná místa pro hru a trávení volného času; uplatňuje základní pravidla bezpečného chování účastníka silničního provozu, jedná tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných 3. jako ve 2. ročníku + začlení svou obec do Plzeňského kraje a klatovského okresu, pozoruje a popíše změny v nejbližším okolí; rozliší přírodní a umělé prvky v okolní krajin a vyjádří různými způsoby její estetické hodnoty a rozmanitost; pojmenuje některé rodáky, kulturní i historické památky, významné události regionu, interpretuje některé pověsti nebo báje spjaté s místem, v němž žije; uplatňuje elementární poznatky o sobě, o rodině a činnostech člověka, o lidské společnosti, soužití, zvycích a o práci lidí; na příkladech porovnává minulost a současnost; pozoruje, popíše a porovná viditelné proměny v přírodě v jednotlivých ročních obdobích; roztřídí některé přírodniny podle nápadných určujících znaků, uvede příklady výskytu organismů ve známé lokalitě; provádí jednoduché pokusy u skupiny známých látek, určuje jejich společné a rozdílné vlastnosti a změří základní veličiny pomocí jednoduchých nástrojů a přístrojů; chová se obezřetně při setkání s neznámými jedinci, odmítne komunikaci, která je mu nepříjemná; v případě potřeby požádá o pomoc pro sebe i pro jiné; ovládá způsoby komunikace s operátory tísňových linek 4. žák určí a vysvětlí polohu svého bydliště nebo pobytu vzhledem ke krajině ; zprostředkuje ostatním zkušenosti, zážitky a zajímavosti z vlastních cest a porovná způsob života a přírodu v naší vlasti i v jiných zemích ; rozlišuje některé hlavní orgány státní moci a některé jejich zástupce; vyjádří na základě vlastních zkušeností základní vztahy mezi lidmi; rozlišuje základní rozdíly mezi jednotlivci; orientuje se v základních formách vlastnictví; používá peníze v běžných situacích ; pracuje s časovými údaji; srovnává a hodnotí na vybraných ukázkách způsob života a práce předků na našem území v minulosti a současnosti s využitím regionálních specifik; objevuje a zjišťuje propojenost prvků živé a neživé přírody; zkoumá základní společenstva ve vybraných lokalitách regionů; zhodnotí některé konkrétní činnosti člověka v přírodě a rozlišuje aktivity, které mohou prostředí i zdraví člověka podporovat nebo poškozovat; rozlišuje jednotlivé etapy lidského života a orientuje se ve vývoji dítěte po jeho narození ; plánuje svůj čas pro učení, práci, zábavu a odpočinek podle vlastních potřeb; uplatňuje účelné způsoby chování v některých situacích ohrožujících zdraví a v modelových situacích simulujících mimořádné události 5. žák určí a vysvětlí polohu svého bydliště nebo pobytu vzhledem ke krajině a státu ; určí světové strany v přírodě i podle mapy, orientuje se podle nich a řídí se podle zásad bezpečného pohybu a pobytu v přírodě; rozlišuje mezi náčrty, plány a základními typy map; vyhledává jednoduché údaje o přírodních podmínkách a sídlištích lidí na mapách naší republiky, Evropy a polokoulí ; vyhledá typické regionální zvláštnosti přírody, osídlení, hospodářství a kultury, jednoduchým způsobem posoudí jejich význam z hlediska přírodního, historického, politického, správního a vlastnického ; zprostředkuje ostatním zkušenosti, zážitky a zajímavosti z vlastních cest a porovná způsob života a přírodu v naší vlasti i v jiných zemích ; rozlišuje hlavní orgány státní moci a některé jejich zástupce, symboly našeho státu a jejich význam; vyjádří na základě vlastních zkušeností základní vztahy mezi lidmi, vyvodí a dodržuje pravidla pro soužití ve škole, mezi chlapci a dívkami, v rodině, v obci (městě) ; rozlišuje základní rozdíly mezi jednotlivci, obhájí při konkrétních činnostech své názory, popřípadě připustí svůj omyl, dohodne se na společném postupu a řešení se spolužáky ; rozpozná ve svém okolí jednání a chování, která se už tolerovat nemohou a která porušují základní lidská práva nebo demokratické principy ; orientuje se v základních formách vlastnictví; používá peníze v běžných situacích ; poukáže v nejbližším společenském a přírodním prostředí na změny a některé problémy a navrhne možnosti zlepšení životního prostředí obce (města); pracuje s časovými údaji a využívá zjištěných údajů k pochopení vztahů mezi ději a mezi jevy ; využívá archivů, knihoven, sbírek muzeí a galerií jako informačních zdrojů pro pochopení minulosti; zdůvodní základní význam chráněných částí přírody, nemovitých i movitých kulturních památek ; rozeznává současné a minulé a orientuje se v hlavních reáliích minulosti a současnosti naší vlasti s využitím regionálních specifik; srovnává a hodnotí na vybraných ukázkách způsob života a práce předků na našem území v minulosti a současnosti s využitím regionálních specifik ; objasní historické důvody pro zařazení státních svátků a významných dnů; objevuje a zjišťuje propojenost prvků živé a neživé přírody, princip rovnováhy přírody a nachází souvislosti mezi konečným vzhledem přírody a činností člověka ; vysvětlí na základě elementárních poznatků o Zemi jako součásti vesmíru souvislost s rozdělením času a střídáním ročních období ; zkoumá základní společenstva ve vybraných lokalitách regionů, zdůvodní podstatné vzájemné vztahy mezi organismy a nachází shody a rozdíly v přizpůsobení organismů prostředí ; porovnává na základě pozorování základní projevy života na konkrétních organismech, prakticky třídí organismy do známých skupin, využívá k tomu i jednoduché klíče a atlasy ; zhodnotí některé konkrétní činnosti člověka v přírodě a rozlišuje aktivity, které mohou prostředí i zdraví člověka podporovat nebo poškozovat; založí jednoduchý pokus, naplánuje a zdůvodní postup, vyhodnotí a vysvětlí výsledky pokusu; využívá poznatků o lidském těle k vysvětlení základních funkcí jednotlivých orgánových soustav a podpoře vlastního zdravého způsobu života ; rozlišuje jednotlivé etapy lidského života a orientuje se ve vývoji dítěte před a po jeho narození ; účelně plánuje svůj čas pro učení, práci, zábavu a odpočinek podle vlastních potřeb s ohledem na oprávněné nároky jiných osob ; uplatňuje účelné způsoby chování v situacích ohrožujících zdraví a v modelových situacích simulujících mimořádné události; předvede v modelových situacích osvojené jednoduché způsoby odmítání návykových látek ; uplatňuje základní dovednosti a návyky související s podporou zdraví a jeho preventivní ochranou ; ošetří drobná poranění a zajistí lékařskou pomoc uplatňuje ohleduplné chování k druhému pohlaví a orientuje se v bezpečných způsobech sexuálního chování mezi chlapci a děvčaty v daném věku soustava, vesmír; rodina bližší a rozšířená, vztahy mezi lidmi; povolání a zaměstnání; co mají všichni lidé společného; čím se lišíme kulturní a biologické odlišnosti; čas hodiny, kalendář, běh času v přírodě a v životě; významné osoby českých dějin i současnosti; příběhy, legendy a pověsti ze Šumavy o okolí; jak se žilo na Šumavě dřív a jak se žije nyní; způsoby obživy v dávných dobách; rostliny, houby a zvířata vyskytující se v přírodě v okolí; roční doby a změny v přírodě; poznávání rostlin, živočichů a některých prvků neživé přírody; soužití člověka s přírodou; příroda v domácnosti domácí zvířata, rostliny, zahrada a péče o ně; hospodářská zvířata; lidské tělo elementární anatomie; základní hygiena, zdravý životní styl, výživa, pohyb; základy sexuální výchovy, početí, narození dítěte, péče o novorozence nebezpečné chování a jeho rizika (alkohol, silniční provoz, nebezpečné sporty a aktivity apod.); pravidla silničního provozu (s důrazem na chodce a cyklisty včetně jízdy na koloběžce); bezpečnost při kontaktu s neznámými lidmi; chování při krizových situacích; policie, hasiči, zdravotní záchranná služba; první pomoc 6.6 Vzdělávací obor Hudební výchova Předmět Hudební výchova (H) Charakteristika předmětu (H) Učí se v každém ročníku po 1 hodině týdně. Snahou je obsáhnout tyto čtyři oblasti: vokální činnost práce s hlasem, kultivace pěveckého i mluveného projevu; instrumentální činnost hra na hudební nástroje a jejich využití při reprodukci a produkci; hudebně pohybová činnost ztvárnění hudby pohybem, tancem, gesty a poslechová činnost aktivní vnímání hudby, poznávání žánrů, stylů a podob. Hlavním hudebním materiálem, na kterém se žáci učí, je česká a moravská lidová píseň, na druhém místě moderní umělá tvorba pro děti. (KK) dosahujeme těchto (a takto): kompetence komunikativní (žák reaguje pohybem na znějící hudbu, pohybem vyjadřuje metrum, tempo, dynamiku, směr melodie, hudba slouží jako prostředek vyjadřování pocitů) a kompetence sociální a personální (žáci se učí poznávat, objevovat a tolerovat hudební žánry a vkus druhých lidí). Průřezová témata nejsou obsažena. Strana 8 z celkového počtu 12

9 Vzdělávací obsah předmětu (H) 1. improvizuje v rámci nejjednodušších hudebních forem; reaguje pohybem na znějící hudbu dýchání, výslovnost, tvorba tónu, poznávání možností hlasové modulace, hlasová hygiena; rytmus vytleskávání, dupání, kroky, rytmické 2. rytmizuje a melodizuje jednoduché texty, improvizuje v rámci nejjednodušších hudebních forem; využívá jednoduché hudební nástroje k doprovodné hře; reaguje pohybem na znějící hudbu, pohybem vyjadřuje metrum, tempo, dynamiku, směr melodie 3. jako ve 2. ročníku + zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase; rozlišuje jednotlivé kvality tónů, rozpozná výrazné tempové a dynamické změny v proudu znějící hudby; rozpozná v proudu znějící hudby některé hudební nástroje, odliší hudbu vokální, instrumentální a vokálně instrumentální 4. zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase; rozpozná v proudu znějící hudby některé z užitých hudebních výrazových prostředků; upozorní na metrorytmické, tempové, dynamické i zřetelné harmonické změny; ztvárňuje hudbu pohybem; vytváří pohybové improvizace 5. zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase i dvojhlase; v durových i mollových tóninách a při zpěvu využívá získané pěvecké dovednosti; realizuje podle svých individuálních schopností a dovedností (zpěvem, hrou, tancem, doprovodnou hrou) jednoduchou melodii i píseň zapsanou pomocí not; využívá na základ svých hudebních schopností a dovedností jednoduché, popřípadě složitější; hudební nástroje k doprovodné hře i k reprodukci jednoduchých motiv skladeb a písní; rozpozná hudební formu jednoduché písně i skladby; vytváří v rámci svých individuálních dispozic jednoduché předehry, mezihry a dohry; a provádí elementární hudební improvizace; rozpozná v proudu znějící hudby některé z užitých hudebních výrazových prostředků; upozorní na metrorytmické, tempové, dynamické i zřetelné harmonické změny; ztvárňuje hudbu pohybem s využitím tanečních kroků, na základě individuálních schopností; a dovedností vytváří pohybové improvizace 6.7 Vzdělávací obor Výtvarná výchova Předmět Výtvarná výchova (V) Charakteristika předmětu Výtvarná výchova (V) je vyučována jako samostatný předmět v dotaci stanovené Učebním plánem. Cílem je podchytit u dítěte zájem o výtvarné umění, seznámit ho se základními pojmy, zákonitostmi a prostředky. Dítě se učí chápat umění jako jeden z možných způsobů nazírání na svět a také komunikační prostředek. Učí se užívat různorodé umělecké vyjadřovací prostředky pro vyjádření svého vnímání, cítění, poznávání. nástroje, jednoduché taneční kroky; poslech a zpěv: lidové a dětské písně přiměřené věku; hra na jednoduché nástroje; sudé a liché rytmy; rozeznávání hudebních nástrojů; dynamika zpěvu a její změny dýchání, výslovnost, tvorba tónu, poznávání možností hlasové modulace, hlasová hygiena; rytmus vytleskávání, dupání, kroky, rytmické nástroje, jednoduché taneční kroky; poslech a zpěv: lidové a dětské písně přiměřené věku; hra na jednoduché nástroje; sudé a liché rytmy; rozeznávání hudebních nástrojů; dynamika zpěvu a její změny; rozlišení 2/4, 3/4 a 4/4 taktu; prodleva a kánon, ozvěna, otázka a odpověď; jednoduchý instrumentální doprovod zpěvu; hudební žánry; hudba jako vyjadřovací prostředek (KK): (K) k učení žáci jsou vedeni k samostatnému pozorování a vnímání reality a řešení výtvarných problémů; využívají poznatky v dalších výtvarných činnostech; zaujímají a vyjadřují svůj postoj k vizuálně obraznému vyjádření; (K) k řešení problémů žáci tvořivě přistupují k řešení výtvarných úkolů; samostatně kombinují vizuální prvky k dosažení obrazných vyjádření; přemýšlejí o různorodosti interpretací téhož obrazného vyjádření; (K) sociální a personální žáci tvořivě pracují ve skupině; vzájemně si pomáhají a respektují různorodost názorů; (K) pracovní děti používají různé nástroje a materiály k vytváření dvou a trojrozměrných objektů trvalejší hodnoty; učí se chápat a dodržovat pracovní postupy i hygienická a bezpečnostní pravidla Vzdělávací obsah předmětu Výtvarná výchova 1. Žák zvládá základní dovednosti pro vlastní tvorbu ; rozpoznává linie, barvy a objekty ve výsledcích tvorby vlastní, tvorby ostatních i na příkladech z běžného života (s dopomocí učitele) 2. Žák zvládá základní dovednosti pro vlastní tvorbu ; rozpoznává a pojmenuje linie, barvy, tvary, objekty ve výsledcích tvorby vlastní, tvorby ostatních i na příkladech z běžného života (s dopomocí učitele) 3. Žák zvládá základní dovednosti pro vlastní tvorbu ; rozpoznává, pojmenuje a porovná linie, barvy, tvary, objekty ve výsledcích tvorby vlastní, tvorby ostatních i na příkladech z běžného života (s dopomocí učitele) ; uplatňuje vlastní zkušenosti, prožitky a fantazii při tvůrčích činnostech, je schopen sdělit výsledky své činnosti svým spolužákům 4. Žák uplatňuje základní dovednosti pro vlastní tvorbu, realizuje svůj tvůrčí záměr; rozlišuje, porovná a pojmenuje linie, barvy, tvary, objekty; při tvorbě vychází ze svých zrakových, hmatových i sluchových vjemů, vlastních prožitků, zkušeností a fantazie; vyjádří (slovně, mimoslovně, graficky) pocit z vnímání tvůrčí činnosti vlastní, ostatních i uměleckého díla 5. Žák uplatňuje základní dovednosti pro vlastní tvorbu, realizuje svůj tvůrčí záměr; rozliší, porovná, třídí a pojmenuje linie, barvy, tvary, objekty, rozpozná jejich základní vlastnosti a vztahy (kontrasty velikost, barevný kontrast); získané zkušenosti uplatňuje podle svých schopností při vlastní tvorbě, při vnímání tvorby ostatních, při vnímání umělecké produkce i na příkladech z běžného života (s dopomocí učitele) ; při tvorbě vychází ze svých zrakových, hmatových i sluchových vjemů, vlastních prožitků, zkušeností a fantazie; vyjádří (slovně, mimoslovně, graficky) pocit z vnímání tvůrčí činnosti vlastní, ostatních i uměleckého díla 6.8 Vzdělávací obor Tělesná výchova Předmět Tělesná výchova (T) Charakteristika předmětu Tělesná výchova Předmět (T) je vyučován samostatně. Využívá se především dobře vybavené školní tělocvičny a přilehlého lost, rychlost, sílu a odvahu, přičemž zažívá radost z pobovým stereotypům, získává a rozvíjí obratnost, vytrva hřiště včetně dětského s herními prvky. Výhodou školy hybu a z vlastního úspěchu. Postupným zvyšováním náročnosti cvičení se žák učí překonávat obtíže, což se mu je její poloha v přírodě, a tak se podle počasí chodí ven a jezdí po vedlejších cestách na koloběžkách. V zimě je hodí pro život i další studium. (KK): k učení žák se učí možnost sáňkování a her na sněhu. Těžištěm (T) jsou novým pohybovým paradigmatům a je si vědom pokroků a dokáže je u sebe zhodnotit. (K) k řešení pohybové hry, kdy se dítě nenásilnou formou učí pohy problémů Strana 9 z celkového počtu 12 prostředky a postupy pro vyjádření pocitů, nálad a představ (pohyb těla v prostoru, manipulace s objekty, malba a kresba, tradiční a netradiční prostředky a jejich kombinace) ; vnímání, porovnávání a hodnocení výsledků tvůrčích činností vlastní i ostatních i výsledků běžné a umělecké produkce (malba, kresba, ilustrace hračky, plastika, objekty, comics) ; prezentace výsledků vlastních tvůrčích činností ve třídě i ve škole prostředky a postupy pro vyjádření emocí, pocitů, nálad a fantazijních představ (pohyb těla v prostoru, manipulace s objekty, malba a kresba, tradiční a netradiční prostředky a jejich kombinace) ; vnímání, porovnávání a hodnocení výsledků tvůrčích činností vlastní i ostatních i výsledků běžné a umělecké produkce (malba, kresba, ilustrace hračky, plastika, objekty, comics) ; prezentace výsledků vlastních tvůrčích činností ve třídě i ve škole (pracovní prezentace za pomoci učitele pro spolužáky, spolupráce při propagaci a prezentaci školy v rámci výstav či dalších akcí školy) žák by měl dokázat samostatně řešit situace, ke kterým dochází při různých pohybových aktivitách, zejména při sportovních hrách a přijímat rozhodnutí v takových situacích. (K) komunikativní při tělovýchovných aktivitách je téměř vždy potřeba nejen reagovat na pokyny vyučujícího, ale domlouvat se se spolužáky na pravidlech hry, na taktických pokynech,

10 dítě musí umět požádat o pomoc, nabídnout ji. Mělo by ovládat základy sportovní a tělovýchovné terminologie. S tím souvisí i (K) sociální a personální žák by měl dokázat účinně spolupracovat se spolužáky a svým družstvem při hrách. Tělesné aktivity (a úspěch či neúspěch v nich) významně ovlivňují sebepojetí dítěte. Učí se také zvládat emoce při vypjatých situacích, které Vzdělávací obsah předmětu Tělesná výchova sport přináší. Vedeme žáky, aby byli ohleduplní k méně zdatným spolužákům, aby se nevyvyšovali. (K) občanské tělesná výchova, pokud je vedena tak, že dítě spíše od pohybu neodrazuje, přispívá k navyknutí si pravidelnému pohybu, jenž je prvním předpokladem zdraví. V našem případě tělocvik pomáhá připravovat mnohé děti i na činnost v hasičském sboru, které v něm poté působí i v dospělosti. (K) pracovní tím, že je často potřeba připravit cvičební nářadí, k čemuž je zapotřebí určité zručnosti a dodržování zásad bezpečnosti (stejně jako při samotném cvičení). Žáci se podílejí na úpravě herní plochy, rozmístění a nastavení nářadí, úklidu po cvičení apod. 1. žák získává kladný postoj k motorickému učení a pohybovým aktivitám ; dodržuje základní zásady bezpečnosti při pohybových činnostech a má osvojeny základní hygienické návyky při pohybových aktivitách žák s tělesným oslabením zkouší jednoduchá speciální cvičení související s vlastním oslabením 2. žák získává kladný postoj k motorickému učení a pohybovým aktivitám ; zvládá podle pokynů přípravu na pohybovou činnost ; reaguje na základní pokyny a povely k osvojované činnosti; dodržuje základní zásady bezpečnosti při pohybových činnostech a má osvojeny základní hygienické návyky při pohybových aktivitách žák s tělesným oslabením zaujímá správné základní cvičební polohy; zvládá jednoduchá speciální cvičení související s vlastním oslabením 3. žák získal kladný postoj k motorickému učení a pohybovým aktivitám ; zvládá podle pokynů přípravu na pohybovou činnost; reaguje na základní pokyny a povely k osvojované činnosti; má osvojeny základní způsoby lokomoce a prostorovou orientaci podle individuálních předpokladů; dodržuje základní zásady bezpečnosti při pohybových činnostech a základní hygienické návyky při pohybových aktivitách žák s tělesným oslabením uplatňuje správné způsoby držení těla v různých polohách a pracovních činnostech; zaujímá správné základní cvičební polohy; zvládá jednoduchá speciální cvičení související s vlastním oslabením 4. žák začleňuje pohyb do denního režimu; reaguje na pokyny k provádění vlastní pohybové činnosti; dodržuje pravidla her a jedná v duchu fair play; zvládá podle pokynu základní přípravu organismu před pohybovou činností i uklidnění; uplatňuje hygienické a bezpečnostní zásady pro provádění zdravotně vhodné a bezpečné pohybové činnosti žák s tělesným oslabením zvládá základní techniku speciálních cvičení; koriguje techniku cvičení podle obrazu v zrcadle nebo podle pokynů učitele 5. žák zná význam tělesné zdatnosti pro zdraví a snaží se začleňovat pohyb do denního režimu; zařazuje do pohybového režimu korektivní cvičení v souvislosti s vlastním svalovým oslabením; zdokonaluje základní pohybové dovednosti podle svých pohybových možností a schopností; reaguje na pokyny k provádění vlastní pohybové činnosti; dodržuje pravidla her a jedná v duchu fair play; zlepšuje svou tělesnou kondici, pohybový projev a správné držení těla; zvládá podle pokynu základní přípravu organismu před pohybovou činností i uklidnění ; organismu po ukončení činnosti a umí využívat cviky na odstranění únavy; uplatňuje hygienické a bezpečnostní zásady pro provádění zdravotně vhodné a bezpečné pohybové činnosti žák s tělesným oslabením zařazuje pravidelně do svého pohybového režimu speciální vyrovnávací cvičení související s vlastním oslabením v optimálním počtu opakování ; zvládá základní techniku speciálních cvičení; koriguje techniku cvičení podle obrazu v zrcadle, podle pokynů učitele ; upozorní samostatně na činnosti (prostředí), které jsou v rozporu s jeho oslabením význam pohybu pro zdraví, zdravý životní styl, druhy pohybových činností, her a sportů; příprava organismu, zahřátí, rozcvička; držení těla, dýchání, nápravné cviky; hygiena a bezpečnost při cvičení: v čem cvičit kdy a proč (vhodná obuv a oděv), kde cvičit (prostředí, cvičební prostor), kdy cvičit (denní doba, jídlo ), s čím cvičit (vhodné, nebo nebezpečné pomůcky a nářadí), na co si dát pozor, cvičení ve dvojicích a skupinách; získávání a rozvoj pohybových dovedností: rychlosti (cyklické, acyklické); síly (statické, dynamické, výbušné); vytrvalosti (aerobní i anaerobní); pohyblivosti (ohebnosti a pružnosti); koordinace pohybu; odvahy především pomocí pohybových her s využitím prvků (a) gymnastiky (průpravná cvičení; akrobacie např. kotouly, stoj na rukou a hlavě a přemet stranou; přeskoky přes bednu, kozu, lano, švihadlo; šplh na laně, tyči, žebřinách; chůze na lavičkách a kladině; cviky na kruzích, na vodorovném a šikmém laně, na bradlech, na hrazdě); (b) míčových her (přehazovaná, vybíjená a jejich obměny; prvky fotbalu, florbalu; hry s gymnastickým míčem; stolní tenis, líný tenis); (c) her bez pomůcek (různé variety honiček) nebo s netradičními pomůckami (malými míčky, se skákacími kuličkami, padákem, lanem, švihadly, gumou apod.); (d) atletiky (běhy sprinty, střední tratě, střídavý běh; hody a vrhy různými předměty; skoky přes překážku, daleký, vysoký; rozmanité štafety); (e) úpolových sportů (hlavně z džuda a karate kotouly a pády; úchopy, držení, porazy; jednoduché kopy, údery, úhyby a kryty; netradiční formy posilování; cvičení postřehu a rychlé reakce); (f) zimních sportů (jízda na saních a bobech, případně bruslení, výjimečně i lyžování; různé hry na sněhu); (g) ostatních sportů (turistika pěší a na koloběžkách, případně také např. posilování, tanec, jóga, free running, bouldering) výuka plavání obvykle ve 3. ročníku, ale podle podmínek ji lze uskutečnit v kterémkoli jiném ročníku Speciální cvičení pro žáky s tělesným oslabením: základní cvičební polohy, základní technika cvičení, soubor speciálních cvičení pro samostatné cvičení, relaxační cvičení celková a lokální, dechová cvičení správný dechový stereotyp ; A Oslabení podpůrně pohybového systému (poruchy funkce svalových skupin; poruchy páteře odchylky předozadního zakřivení ; poruchy páteře vybočení páteře do strany; poruchy stavby dolních končetin): cvičení zaměřená na: správné držení hlavy, pletence ramenního, postavení pánve, protažení šíjových, prsních, bederních svalů a vzpřimovačů páteře, zkrácených ohybačů kyčle a svalstva na zadní straně stehen; zlepšení fyziologického rozsahu pletence ramenního, kolenního, kyčelního a hlezenního kloubu a páteře ve všech směrech; spinální cvičení; posílení oslabených svalů šíjových, mezilopatkových, břišních, hýžďových, stehenních, lýtkových a vzpřimovačů trupu; B Oslabení vnitřních orgánů (oslabení oběhového a dýchacího systému; oslabení endokrinního systému; obezita; oslabení vnitřních orgánů): cvičení zaměřená na: protažení a posílení svalstva viz skupina A; rozvoj hlavních a pomocných dýchacích svalů, zlepšení hrudního a bráničního dýchání při větší tělesné zátěži, koordinaci srdečního, dýchacího a pohybového rytmu; rovnovážná a koordinační cvičení ; C Oslabení smyslových a nervových funkcí (oslabení zraku ; oslabení sluchu; neuropsychická onemocnění): cvičení zaměřená na: vyrovnávání svalové nerovnováhy viz skupina A; vyrovnávání funkční adaptability pohybového, srdečně-cévního a dýchacího systému; rozvíjení pohybové a prostorové koordinace, rovnovážných postojů; sluchového, zrakového a taktilního vnímání rytmu; orientaci v prostoru; zrakovou lokalizaci; u neuropsychických onemocnění je třeba omezení zvažovat individuálně 6.9 Vzdělávací obor Člověk a svět práce Předmět Pracovní výchova (PV) Charakteristika předmětu Pracovní výchova (PV) se vyučuje jako samostatný předmět. Žáci se v okruhů: Práce s drobným materiálem; Práce se něm učí pracovat s různými materiály a osvojují si základní pracovní dovednosti a návyky. Učí se plánovat, všech tematických okruzích jsou žáci soustavně vedeni stavebnicemi; Pěstitelské práce; Příprava pokrmů. Ve organizovat a hodnotit pracovní činnost samostatně i v k dodržování zásad bezpečnosti a hygieny při práci. týmu. Pracovní výchova patří do vzdělávacího oboru (PT) se v (P) neuvádějí. (KK): (K) k učení žáci si osvojují základní pracovní dovednosti a návyky z různých Člověk a svět práce a dotýká se čtyř tematických pracovních oblastí, učí se používat vhodné nástroje, nářadí a pomůcky při práci i v běžném životě, používají různé materiály, vhodné nástroje a nářadí. (K) k řešení problémů žáci promýšlejí pracovní postupy při plnění zadaných úkolů, rozvíjejí svou tvořivost a uplatňují vlastní nápady. (K) komunikativní žáci si rozšiřují Strana 10 z celkového počtu 12

11 slovní zásobu v oblasti pracovních nástrojů, nářadí a pomůcek, učí se popsat postup práce, užívají správnou terminologii. (K) sociální a personální žáci spolupracují a vzájemně si pomáhají, pracují ve skupině, vytvářejí společné práce, při kterých se učí spolupracovat a respektovat nápady druhých, společně se snaží o dosažení kvalitního výsledku. (K) občanské žáci si vytvářejí pozitivní vztah k práci a odpovídají za kvalitu svých i společných výsledků práce. Na základě kritérií hodnotí své činnosti nebo výsledky své práce. (K) pracovní žáci dodržují pravidla bezpečnosti a hygieny včetně používání ochranných pracovních prostředků, správným způsobem užívají materiál a pracovní nástroje a správně a zodpovědně zachází s pracovními pomůckami Vzdělávací obsah předmětu Pracovní výchova 1. žák zvládá elementární dovednosti a činnosti při práci se stavebnicemi; pečuje o nenáročné rostliny v bytě i na zahradě; chová se vhodně při stolování 2. žák zvládá základní manuální dovednosti při práci s jednoduchými materiály a pomůckami ; zvládá elementární dovednosti a činnosti při práci se stavebnicemi; pečuje o nenáročné rostliny v bytě i na zahradě; chová se vhodně při stolování 3. žák zvládá základní manuální dovednosti při práci s jednoduchými materiály a pomůckami ; vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů ; pracuje podle slovního návodu a předlohy; zvládá elementární dovednosti a činnosti při práci se stavebnicemi; provádí pozorování přírody v jednotlivých ročních obdobích a popíše jeho výsledky ; pečuje o nenáročné rostliny v bytě i na zahradě; připraví samostatně jednoduchý pokrm ; upraví stůl pro jednoduché stolování; chová se vhodně při stolování 4. žák vytváří přiměřenými pracovními postupy různé výrobky z daného materiálu ; provádí při práci se stavebnicemi jednoduchou montáž a demontáž; pracuje podle předlohy; ošetřuje a pěstuje podle daných zásad pokojové i jiné rostliny; zná základní vybavení kuchyně ; dodržuje pravidla správného stolování a společenského chování při stolování ; udržuje pořádek na pracovním místě; dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce 5. žák vytváří přiměřenými pracovními postupy různé výrobky z daného materiálu; využívá při tvořivých činnostech s různým materiálem vlastní fantazii; volí vhodné pracovní pomůcky, nástroje a náčiní vzhledem k použitému materiálu ; zná funkci a užití jednoduchých pracovních nástrojů a pomůcek; provádí při práci se stavebnicemi jednoduchou montáž a demontáž; pracuje podle slovního návodu, předlohy, jednoduchého náčrtu; zná základní podmínky a postupy pro pěstování vybraných rostlin; ošetřuje a pěstuje podle daných zásad pokojové i jiné rostliny a provádí pěstitelská pozorování ; volí podle druhu pěstitelských činností správné pomůcky, nástroje a náčiní; zná základní vybavení kuchyně; připraví samostatně jednoduché pohoštění; uplatňuje zásady správné výživy; dodržuje pravidla správného stolování a společenského chování při stolování; udržuje pořádek a čistotu pracovního místa, dodržuje základy hygieny a bezpečnosti práce, poskytne první pomoc při úrazu práce s papírem, kartonem, modelovací hmotou, s drobným materiálem trhání, střihání, lepení, spojování, navlékání, třídění, propichování atd.; vlastnosti materiálu a jeho užití přírodniny, modelovací hmota, papír a karton, textil; práce podle jednoduchého slovního návodu a předlohy za pomoci učitele; dřevěné a plastové stavebnice plošné, prostorové, sestavování jednoduchých modelů; pozorování přírody na zahradě, na poli, v parku, ve třídě (akvárium); péče o pokojové a zahradní rostliny zalévání, kypření, přihnojování, omývání listů, pěstování zeleniny na pozemku; péče o školní akvárium; potraviny výběr, nákup nejzákladnějších potravin, skladování; jednoduchý pokrm svačina, nápoj; stolování jednoduchá úprava stolu, udržování pořádku, utírání, uklízení nádobí, pravidla správného stolování, osobní hygiena, sebeobsluha pracovní operace a postupy např. modelování, barvení výrobků, sešívání, vlepování, obtížnější skládání, polepování, organizace práce; lidové zvyky, tradice, řemesla užití jednoduchých technik a fantazie při zpracování vybraných materiálů a tvorbě; pracovní pomůcky a nástroje funkce a využití; vlastnosti materiálu a jeho užití přírodniny, modelovací hmota, papír a karton, textil, drát, folie aj.; sestavování modelů z konstrukční stavebnice plastové a kovové, jejich demontáž; sestavování prostorových modelů, z kartonových vystřihovánek; zpracování půdy, zásady správné zálivky a přihnojování, předpěstování sadby, pařeniště; pěstování rostlin ze semen v místnosti, příp. na zahradě (okrasné rostliny, léčivky, koření, zelenina aj.); pěstování pokojových rostlin podmínky pro pěstování, boj proti škůdcům; pomůcky, nástroje, náčiní funkce, použití; zásady bezpečné práce s rostlinami a nářadím; základní vybavení kuchyně, mytí a utírání nádobí, údržba podlahovin, čištění nábytku; potraviny výběr, nákup a skladování; jednoduché bezmasé jídlo oběd, salát, pohár, mléčný pokrm; zásady správné výživy; stolování jednoduchá úprava stolu, pravidla správného stolování, osobní hygiena; bezpečné obsluhování elektrického sporáku, trouby; zásady hygieny a bezpečnosti práce, domácí lékárnička, zásady poskytování první pomoci při ošetření drobného poranění 7 PRAVIDLA PRO HODNOCENÍ ŽÁKŮ 7.1 Zásady klasifikace Žáci se klasifikují. Slovní hodnocení se neužívá (výjimku může udělit ředitel školy na žádost rodičů). Klasifikační stupeň určí učitel, který vyučuje příslušnému předmětu. V předmětu, ve kterém vyučuje více učitelů, určí výsledný stupeň za klasifikační období příslušní učitelé po vzájemné dohodě. Při určování stupně prospěchu v jednotlivých předmětech na konci klasifikačního období se hodnotí kvalita práce a učební výsledky, jichž žák dosáhl za celé klasifikační období. Podklady pro hodnocení a klasifikaci získáváme těmito prostředky: soustavným diagnostickým pozorováním žáka, soustavným sledováním výkonů žáka a jeho připravenosti na vyučování, různými druhy zkoušek (písemné, ústní, grafické, praktické, pohybové), didaktickými testy, analýzou výsledků činnosti žáka, konzultacemi s ostatními učiteli a také rozhovory se žákem a zákonnými zástupci žáka. Vyučující vede žáka k realistickému sebehodnocení. Musí ho vést ke schopnosti analýzy svých úspěchů i chyb a učit jej, jak využívat svých předností a eliminovat vlastní nedostatky. Žák musí vědět, že klasifikace není forma trestu či odměny, ale pouhým ohodnocením jeho výkonu v konkrétní situaci. Při hodnocení a při průběžné i celkové klasifikaci učitel uplatňuje přiměřenou náročnost a pedagogický takt vůči žákovi. Účelem zkoušení není nacházet mezery ve vědomostech žáka, ale hodnotit to, co umí. Při celkové klasifikaci přihlíží učitel k věkovým zvláštnostem žáka, k jeho rozumových a tělesným dispozicím, zdravotnímu stavu i k tomu, že žák mohl v průběhu klasifikačního období zakolísat v učebních výkonech pro určitou indispozici. Používá se zásadně individuální hodnocení. Hodnocení kriteriální, normativní a subjektivní se neužívá. To znamená, že žáka hodnotíme výhradně srovnáváním aktuálních výsledků jeho vzdělávání s jeho vlastním předchozími výsledky, nikoli srovnáváním s požadavky učebního plánu, s výsledky spolužáků či představami vyučujícího. Při dlouhodobějším pobytu žáka mimo školu (lázeňské léčení, léčebné pobyty, dočasné umístění v ústavech, apod.) vyučující respektuje známky žáka, které škole sdělí škola při instituci, kde byl žák umístěn; žák se znovu nepřezkušuje. Učitel oznamuje žákovi výsledek každé klasifikace a poukazuje na klady a nedostatky hodnocených projevů, výkonů, výtvorů. Při ústním vyzkoušení oznámí učitel Strana 11 z celkového počtu 12

12 žákovi výsledek hodnocení okamžitě. Výsledky hodnocení písemných zkoušek a prací a praktických činností oznámí žákovi nejpozději do 14 dnů. K pravidelným informacím o prospěchu a chování žáků slouží žákovské knížky a třídní schůzky. V případě mimořádného zhoršení prospěchu nebo chování žáka informuje zákonné zástupce žáka vyučující bez zbytečného odkladu. Vyučující zajistí zapsání známek také do třídního katalogu a dbá o jejich úplnost. Do katalogu jsou zapisovány známky z jednotlivých předmětů, udělená výchovná opatření a další údaje o chování žáka, jeho pracovní aktivitě a činnosti ve škole. 7.2 Klasifikace prospěchu Příslušný stupeň prospěchu bude udělen v případě, že žák: Stupeň 1 (výborný) dosahuje mimořádných objektivních pokroků a zároveň splňuje nejméně dvě z následujících podmínek: a) dodržuje správné postupy a plní úkoly a pokyny učitele b) často projevuje originální a tvořivý přístup c) jeví mimořádný zájem o předmět Stupeň 2 (chvalitebný) dosahuje objektivních pokroků a zároveň splňuje nejméně dvě z následujících podmínek: a) většinou dodržuje správné postupy a plní úkoly a pokyny učitele b) občas projevuje originální a tvořivý přístup c) jeví mimořádný zájem o předmět Stupeň 3 (dobrý) dosahuje objektivních pokroků a zároveň splňuje jednu z následujících podmínek: a) většinou dodržuje správné postupy a plní úkoly a pokyny učitele b) občas projevuje originální a tvořivý přístup c) jeví zájem o předmět Stupeň 4 (dostatečný) dosahuje částečných objektivních pokroků a zároveň splňuje aspoň jednu z následujících podmínek: a) většinou dodržuje správné postupy a plní úkoly a pokyny učitele b) občas projevuje originální a tvořivý přístup c) jeví zájem o předmět Stupeň 5 (nedostatečný) nedosahuje objektivních pokroků a zároveň nesplňuje ani jednu z následujících podmínek: a) většinou dodržuje správné postupy a plní úkoly a pokyny učitele b) občas projevuje originální a tvořivý přístup c) jeví zájem o předmět Uvolnění z výuky povoluje ředitel školy na osobní nebo písemnou žádost zákonného zástupce žáka. Pro uvolnění na dobu delší než 1 týden je třeba závažného důvodu (např. zdravotního). 7.3 Klasifikace chování Chování žáka se klasifikuje samostatně, nelze do klasifikace chování promítat prospěch žáka a naopak. O klasifikaci chování žáka rozhoduje ředitel školy. Základním kritériem pro klasifikaci chování je dodržování psaných pravidel chování (školní řád) i nepsaných, obecně přijímaných zásad slušného chování během klasifikačního období. Při klasifikaci chování se přihlíží k věku, morální a rozumové vyspělosti žáka. Škola hodnotí a klasifikuje žáky výhradně za jejich chování ve škole; při hodnocení se nepřihlíží k chování žáka v soukromí nebo na veřejnosti mimo prostory školy. Kritéria pro jednotlivé stupně klasifikace chování: Stupeň 1 (velmi dobré) Žák dodržuje pravidla chování. Méně závažných přestupků se dopouští ojediněle. Žák je přístupný výchovnému působení a snaží se své chyby napravit. Stupeň 2 (uspokojivé) Chování žáka je v podstatě v souladu s pravidly chování a s ustanoveními vnitřního řádu školy. Během klasifikovaného období se ojediněle dopustí závažnějšího přestupku proti pravidlům slušného chování nebo vnitřnímu řádu školy, nebo se opakovaně dopustí méně závažných přestupků. Je však přístupný výchovnému působení a snaží se své chyby napravit. Stupeň 3 (neuspokojivé) Chování žáka ve škole je v příkrém rozporu se školním řádem nebo pravidly slušného chování. Dopustí se takových závažných přestupků proti školnímu řádu nebo provinění, že je jimi vážně ohrožena výchova nebo bezpečnost a zdraví jiných osob. Záměrně narušuje hrubým způsobem výchovně vzdělávací činnost školy. 7.4 Výchovná opatření Žákovi lze udělit tato formální výchovná opatření (přičemž za jeden přestupek se uděluje žákovi pouze jedno opatření k posílení kázně): Pochvalu třídního učitele: za výrazný projev školní iniciativy nebo za déletrvající úspěšnou práci Pochvalu ředitele školy: za mimořádný projev lidskosti, iniciativy, záslužný nebo statečný čin nebo za dlouhodobou úspěšnou práci Napomenutí třídního učitele: za jednorázové méně závažné porušení školního řádu Důtku třídního učitele: za jednorázové závažné nebo opakované méně závažné porušení školního řádu Důtku ředitele školy: za jednorázové hrubé nebo opakované závažné porušení školního řádu 8 Závěrečná ustanovení Platnost a účinnost tohoto předpisu: od Podpis ředitele školy: Strana 12 z celkového počtu 12