MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE BRNO 2009 JIŘÍ KOCOUREK

Transkript

1 MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE BRNO 2009 JIŘÍ KOCOUREK

2 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Použití plemene Duroc v hybridizačním programu chovu prasat v ČR Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Libor Sládek, Ph.D. Vypracoval: Bc. Jiří Kocourek Brno 2009

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Použití plemene Duroc v hybridizačním programu chovu prasat v ČR vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. V Brně dne..

4 PODĚKOVÁNÍ Děkuji tímto vedoucímu diplomové práce Ing. Liborovi Sládkovi, Ph.D. za cenné rady a připomínky při zpracování dané problematiky.

5 Abstrakt Cílem diplomové práce bylo vyhodnocení reprodukčních údajů u testované trojplemenné hybridní kombinace (ČBU x ČL) x D. Byly sledovány počty všech narozených selat, živě narozených selat a odstavených selat. Dále pak ztráty úhynem, pořadí vrhu u jednotlivých prasnic či délka mezidobí prasnic. Také byly sledovány porodní hmotnosti narozených selat a hmotnosti selat při odstavu. Do pokusu bylo zařazeno celkem 56 prasnic a 5 kanců. U jednotlivých prasnic byl zaznamenán kanec, kterým byla inseminována, pořadí daného vrhu, počet všech a živě narozených selat, počet odstavených selat. Selata se po porodu označila a zvážila. Opětovné vážení se provádělo při odstavu selat. Statisticky průkazné rozdíly byly zjištěny u vlivu jednotlivých kanců na porodní hmotnost a hmotnost při odstavu. Po celkovém zhodnocení reprodukčních ukazatelů prasnic vyplývá, že nejlepším kancem plemene Duroc byl DUR363. A to i při vysokých ztrátách na selatech a nižší porodní hmotností selat. Vyvažuje to především velmi dobrým počtem všech, živě narozených i odstavených selat a krátkou dobou mezidobí. Klíčová slova reprodukce, plodnost, Duroc, všechna narozená selata, živě narozená selata, odstavená selata, ztráty selat, porodní hmotnost selat, hmotnost selat při odstavu, mezidobí, pořadí vrhu

6 Abstract The goal of theses was evaluation reproductive data from tested hybridcombination (CLW x CL) x D. There awas observe quantity of all born piglets, liveborn piglets and weaned pigs. Next were observe piglet s mortality, sow s litter number and parturition interval. Farrowing weight of piglets and weight of weaned pigs were observe as well. Fifty-six sows and five boars were include in experiment. There was registration boar, witch was artificial insemination individual sows. There were registration litter number, number of all born piglets, number of live-born piglets and number of weaned pigs as well. The piglets were weight and denominate after farrowing. Repeated this durin weaning. Statistic evidential differences were discover about individual effect of boars to farrowing weight of piglets and weight of weaned pigs. Overall evaluation of sow s reproductive attributes from whence it follows that the best boar of Duroc breed was DUR363. In despite of DUR363 had high losses of piglets and lower farrowing weight of piglets. Compensated it very good number of all born piglets, live-born piglets and weaned pigs and short parturition interval. Key words reproduction, fertility, Duroc, all born piglets, live-born piglets, weaned pigs, losses of piglets, farrowing weight of piglets, weight of weaned pigs, parturition interval, litter number

7 OBSAH 1. ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Užitkové vlastnosti prasat Plodnost Plodnost prasnic Říje Porod Plodnost kanců Faktory působící na plodnost Endogenní vlivy Dědičnost Exogenní vlivy Věk a hmotnost prasnic při prvním zabřeznutí Pořadí vrhu Délka mezidobí Klimatické a mikroklimatické podmínky Výživa Selekční a hybridizační program MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ Použitá plemena Duroc (D) České bílé ušlechtilé (ČBU) Česká landrase (ČL) VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE Počet všech, živě narozených a odstavených selat Ztráty selat Pohlaví narozených selat Hmotnost selat Pořadí vrhů Mezidobí Korelační koeficient...45

8 6. ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM TABULEK SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHY...56

9 1. ÚVOD Význam chovu prasat je pro zabezpečení výživy lidí prakticky nezastupitelný. Vepřové maso představuje pro člověka důležitý zdroj živočišné bílkoviny. V rámci živočišné výroby má chov prasat dominantní postavení nejen u nás, ale i celosvětově. Vlivem nastolené finanční krize nastal silný propad chovu prasat. Tendence výrazného poklesu stavů prasat se projevil také v zemích východní Evropy. Pokles početních stavů vedl k tomu, že klesla míra soběstačnosti ve výrobě vepřového masa. V případě ČR na méně než 80 %. V roce 2008 činily celkové stavy prasat v České republice ks a meziročně tak stavy klesly oproti roku 2007 o 19,8 %. Stavy prasnic v ČR se meziročně snížily o 24,2 %. V roce 2007 činily celkové stavy prasnic ks a v roce 2008 to pak bylo jen ks. Spotřeba vepřového masa od roku 1990, kdy činila nejvíce (50 kg/osobu), klesala až do roku 2000 a nadále do roku 2006 spíše stagnovala. Pohybovala se v té době okolo hodnoty 41 kg. V roce 2007 se spotřeba zvýšila na 42 kg. Zvyšující se spotřeba je očekávána i v dalších letech. V rámci druhové specifikace se drží vepřové maso i v roce 2007 na špici před masem drůbežím (24,9 kg) a hovězím (10,8 kg). Produkce vepřového masa v roce 2008 byla nejmenší od roku Rovnala se tun živé hmotnosti. Od roku 1996 produkce vepřového masa neustále klesá. Výroba vepřového masa klesla meziročně o 7%. Celková poptávka států východní Evropy po dovozech této komodity z jiných zemí se v průběhu čtyř let ( ) zdvojnásobila a přesáhla hranici tun za rok. Poptávka po dovozech bude i nadále stoupat. Vedle vepřového masa se očekává také dovoz selat a jatečných prasat. Chov prasat v České republice je závislý na situaci v EU. Přijatá legislativa určuje chovatelům mantinely, mezi kterými mohou operovat. Jsou to především požadavky na ochranu životního prostředí, ochranu zvířat proti týrání, kvalitu a zdravotní nezávadnost potravin. Za to ekonomika výroby vepřového masa je v rukou chovatelů. V chovu prasnic jsou odchovaná selata hlavním tržním produktem. Proto plodnost prasnic a úspěšnost odchovu selat patří mezi hlavní ukazatele úspěšnosti chovu. Cílem by mělo být dosažení ročního odchovu více než 20 (23 25) selat na prasnici, 2,2-2,4 vrhu na prasnici za rok a uspokojivé délky využití prasnic (6 porodů). V roce 2008 byl v ČR průměrný počet narozených selat na prasnici a rok 23,4 ks a průměrný počet odchovaných selat na prasnici a rok 20,8 ks. 9

10 2. CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce bylo vyhodnocení reprodukčních údajů u testované trojplemenné hybridní kombinace (ČBU x ČL) x D. Byly sledovány počty všech narozených selat, živě narozených selat a dochovaných selat. Dále pak ztráty úhynem, pořadí vrhu u jednotlivých prasnic či délka mezidobí prasnic. Zjištěné hodnoty reprodukce byly vyhodnoceny podle použitých kanců plemene Duroc. Dále byly sledovány porodní hmotnosti narozených selat a hmotnosti selat při odstavu. Potřebné údaje byly získány z provozní testace hybridní kombinace (ČBU x ČL) x D, která se uskutečnila ve vybraném užitkovém chovu prasat. 10

11 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1. Užitkové vlastnosti prasat Cílem zušlechťovacího procesu v chovu prasat je snaha o dosažení požadované užitkovosti, která odpovídá požadavkům konzumentů, ale i zpracovatelů. Ukazatelem produkčních možností prasat jsou vysoká reprodukční schopnost a dobré výsledky ve výkrmnosti, spolu s vysokou růstovou schopností a nízkou spotřebou krmiva. Užitkové znaky prasat můžeme rozdělit do dvou základních skupin. Vlastnosti reprodukční a vlastnosti produkční. Mezi reprodukční znaky patří plodnost a mléčnost. Znaky produkční zahrnují výkrmnost spolu s jatečnou hodnotou (Stupka et al., 2009). Výkrmnost představuje schopnost prasete vytvářet z přijatého krmiva maso a tuk. Posuzují se průměrné denní přírůstky a spotřeba krmiva. Přírůstky jsou ukazatelem růstu, spotřeba vyjadřuje efektivnost výkrmu. Oba ukazatele spolu úzce souvisí a vyjadřují ekonomiku produkce vepřového masa. Jatečná hodnota představuje podíl masa a tuku. Podílejí se na ní i kvalitativní znaky masa jako barva, ph a schopnost masa vázat vodu. Jatečnou hodnotu určuje jatečná výtěžnost, poměr masitých, tučných a méněcenných částí a kvalita jednotlivých partií. Výtěžnost je poměr jatečně upraveného těla ku porážkové hmotnosti. Pohybuje se v rozmezí % (Kernerová, Matoušek, 2005) Plodnost Má stěžejní význam a dopad na ekonomiku celého chovu. Pro chovatele jsou v praxi nejdůležitější především počty odchovaných selat. Nežádoucí je jak plodnost nízká, tak i vysoká. Nízká plodnost zvyšuje náklady na výrobu. Při vysoké plodnosti klesá průměrná hmotnost selat a dochází díky tomu k vysokým ztrátám (Kernerová, Matoušek, 2005). I přesto, že poslední čtyři desetiletí byla této problematice věnována značná pozornost, nebyl zaznamenán zřetelný šlechtitelský pokrok. Důvod neúspěchu tohoto snažení bude zřejmě nízký koeficient heritability pro počty narozených i odstavených selat. Čechová et al. (2003) říkají, že je dnes kladen důraz především na genetické zlepšování plodnosti z důvodu zavedení nových statistických metod do 11

12 šlechtitelské praxe. Tyto metody umožňují přesněji předpovídat genetický zisk i u vlastností s nízkou dědičností. Reprodukce jako taková se skládá z více jednotlivých složek. Např. schopnost prasnic zabřeznout a uskutečnit březost s následným porodem a odchovem selat, obnovení reprodukčních funkcí po porodu či schopnost samce připuštění a oplození vajíčka Plodnost prasnic Je to fyziologická schopnost pravidelného zabřezávání a produkce životaschopného potomstva. V praxi je posuzována podle počtu všech, živě a mrtvě narozených selat. Projevuje se produkcí větších nebo menších vrhů. Plodnost prasnic je také závislá na vývinu dělohy, vaječníků, vejcovodů, počátku ovulace či projevu říje. Z faktorů podmiňující plodnost je neopomenutelný také počet ovulovaných vajíček. Které chceme aby byly následně oplozeny. Předpokladem dobrého oplození je schopnost vajíček k oplození a počet životaschopných spermií v ejakulátu kance. Oplozená vajíčka nidují ve stěně dělohy a proto i ta musí být náležitě připravena. Počty ovulovaných vajíček se pohybují od 10 až do 25 (Čechová et al. 2003), popř (Čeřovský, 2005). Prasničky ovulují méně vajíček než prasnice. Fertilita označuje podíl oplozených vajíček z počtu ovulovaných. Ovulovaná vajíčka mají oplozovací schopnost jen 4 až 6 hodin, za to spermie až 24 hodin. V pokusu Kertenise et al. (2007) se pohybovala fertilita prasnic na všech zkoumaných farmách okolo % při průměrném počtu 10,45 11,95 ks selat na vrh. Potenciální plodnost je schopnost prasnice produkovat během říje vajíčka schopná oplození bez ohledu na jejich další vývoj. Mimořádně vysokou mají tuto schopnost prasnice kulturních plemen. Potenciál v roční produkci selat u prasnice se odhaduje na 40 dochovaných selat. Ale v současných výrobních podmínkách je využíván cca z 50 %. Plodnost skutečná je dána počtem živě narozených selat, je výrazem fenotypu a je nižší než potenciální plodnost, a to o %. Skutečná plodnost je ovlivněna počtem zralých a uvolněných vajíček, pohotovostí a schopností k páření, možností oplodnění, počtem oplozených vajíček, embryonálním vývojem, úmrtností a ztrátami selat během porodu (Stupka et al., 2009). 12

13 Oplozování vajíček probíhá v horní třetině vejcovodu. Zapouštění nebo inseminace mají nejlepší výsledek, když oplozenischopné spermie a vajíčka dosáhnou tohoto místa současně. Pokud se vajíčko setká se spermií pozdě, dochází k abnormalitám a vznikají zárodky s nízkou přežitelností. Spermie přežívají v pohlavních orgánech prasnice mnohem déle, ale s postupujícím čase ztrácí oplozovací schopnost a klesá i počet živých spermií. Během gravidity dochází ke ztrátám způsobených nedokonalým oplozením uvolněných vajíček, embryonální mortalitou, odumřením plodů v průběhu gravidity a během porodu. Faktory ovlivňující embryonální mortalitu mohou být poškození zárodečné buňky, hormonální poruchy březosti, infekční příčiny nebo nevhodná manipulace s prasnicemi na začátku březosti. Většina úhynů embryí se vyskytuje v první polovině březosti. Mezi jednotlivými plemeny existují genetické rozdíly. Na porodní mortalitu mají vliv faktory jako velikost vrhu, věk prasnice, délka mezidobí, klimatické vlivy a výživa (Buchta et al., 1990) Říje Schopnost prasničky k reprodukci začíná nástupem první říje s ovulací, tj. pubertou. Říji můžeme rozeznat podle typických znaků. Je to otok a překrvení vulvy, neklid, vylézání na hrazení, dorážení na ostatní prasnice s pokusy o vzeskok. Často odmítá i krmivo. S vrcholem říje roste zájem o kance. Nastává u prasnic reflex nehybnosti, kdy se při tlaku na záď prasnice zklidní, strnule stojí a čeká na kance. Tyto charakteristické rysy říje jsou v podstatě stejné jak u prasniček tak u prasnic (Čechová et al., 2003). Říje trvá 1 až 3 dny. Je delší u prasnic než u prasniček. Čeřovský (2005) dále uvádí, že detekce říje spočívá především ve sledování reflexu nehybnosti. Pečlivé vyhledávání prasnic v tomto stádiu je základním opatřením k úspěšné reprodukci. Tiché říje, špatně detekovatelné a říje po dlouhém intervalu po odstavu selat, se vyskytují nejčastěji u prasnic s vyšší ztrátou hmotnosti během laktace. Pohlavní cyklus u prasnic trvá okolo 21 dní. Rozděluje se na čtyři stádia. Proestrus, období před říjí trvající v průměru 2 3 dny. Estrus, neboli vlastní říje, trvá v průměru 2 2,5 dne. Metestrus, období po říji dlouhé 8 9 dní. Poslední stádium pohlavního klidu diestrus, trvá 7-9 dní. Délka pohlavního cyklu by se měla pohybovat ve fyziologickém rozmezí dní. Kolísání hodnot pod nebo nad tuto hranici jsou 13

14 nefyziologické a jsou způsobeny poruchami říje (Buchta et al., 1990). Z praktického hlediska je říje časové období, kdy je možné vyvolat u prasnic, za pomocí pohlavně dospělého samce, reflex nehybnosti. V délce stání mohou existovat velké rozdíly. Tato doba může trvat 6, ale i 69 hodin. Můžeme počítat s délkou říje 2 dny asi u čtvrtiny prasnic, 2,5 dne u poloviny a u zbývajících 3 dny. V letních měsících se délka říje prodlužuje. Může nastat říje předčasná. Nastupuje do čtvrtého dne po odstavu. Reflex nehybnosti trvá 3 dny a více. Říje normální nastupuje pátý den po odstavu a reflex nehybnosti trvá asi 2,5 dne. Opožděná říje nastupuje šestý den a později po odstavu. Reflex nehybnosti u této říje trvá jen do dvou dnů. Říji dělíme na tři části. Stádio přípravného období následuje období estru a období doznívání říje. Kontrolu říje provádíme za účelem zjištění současného pohlavního cyklu prasnice a optimální doby zapuštění. Termín inseminace je vázán na reflex nehybnosti. Ovulace začíná 30 až 40 hodin po prvním příznaku reflexu stání. Abychom dosáhli početného vrhu je nutné, aby inseminace či zapuštění proběhly za 10 až 12 hodin od zjištění reflexu nehybnosti. Za stejnou dobu pak reinseminujeme nebo opakovaně zapouštíme do vymizení reflexu nehybnosti (Stupka et al., 2009). Tím zajistíme stalou zásobu oplozenischopných spermií v pohlavních cestách prasnice. Pouze tak můžeme očekávat úspěšné oplození a dostatečný počet selat ve vrhu. Reprodukční cyklus prasnice má celkem tři stádia. Březost, dobu kojení a dobu jalovosti. Březost má stálou dobu a nelze ji nijak zkracovat. Trvá průměrně 114 až 115 dnů. Doba kojení je sice variabilní, ale musí se brát ohled na fyziologii dělohy. Je schopná přijmout oplozená vajíčka až za určitý čas po porodu. Doba jalovosti je dána časem mezi odstavem selat a následným zabřeznutím. Příznakem pravděpodobného zabřeznutí je nedostavení se říje v následujícím říjovém cyklu po inseminaci. Klinická metoda představuje tzv. Gravitest. Na aplikovanou směs hormonů 17. až 21. den po inseminaci březí prasnice nereagují, zato nebřezí během 1 až 3 dnů mají intenzivní říji. Poměrně přesné výsledky vykazuje vyšetření ultrazvukem 25. až 35. den po inseminaci (Buchta et al., 1996) Porod Porod je kritickým obdobím pro prasnici i selata. Dostavuje se v průměru za 115 dní po úspěšné inseminaci (Stupka et al. 2009). Porody prasnic probíhají 14

15 v individuálních porodních boxech. Kam jsou přemístěny po důkladné očistě. Jak uvádí Čechová et al. (2003), krátce před porodem se dostaví charakteristické příznaky. Je to ochablé a povislé břicho, silné edematózní zduření, zvětšení a zčervenání překrvených stydkých pysků, zduření a zarůžovění mléčné žlázy a ze struků lze vytlačit mlezivo. Během 6 až 8 následujících hodin dochází k vlastnímu porodu. Průběh porodu můžeme rozdělit na tři části. Přípravné (otevírací) stádium se vyznačuje značným neklidem prasnice, opakovaným vstávám a leháním, zvyšuje se rychlost tepu a dechu a také se dostavují rytmické kontrakce břišní svaloviny. Jejich frekvence se postupně zvyšuje. Toto období trvá od 2 do 6 hodin, v průměru okolo 4 hodin (Hovorka et al., 1987). Vlastní období porodu tzv. vypuzovací stádium začíná vstupem prvního selete do porodních cest. Jsou patrné intenzivní porodní bolesti, nápinky a tlačení plodů ven. Během tohoto stádia je prasnice relativně klidná a leží. Dlouhá doba porodu je pro chovatele i selata nevýhodou. V poslední době je předmětem sledování a selekce v oblasti šlechtění. Je to vlastnost vysoce individuální s velkou variabilitou. Délka se pohybuje mezi 1 až 6 hodinami, v průměru 3,5 hodiny. Intervaly mezi porody jednotlivých selat jsou u prvniček asi minut a u prasnic běžně kolem 20 minut. Dlouhá přestávka mezi rodícími se selaty má negativní vliv na přežitelnost selat. Prodloužený interval může mít za následek udušení selete. Živá pak vykazují sníženou životnost. Přidušená selata můžeme oživit šokem ze střídání teplé a studené vody (Čeřovský, 2005). Plodové obaly bývají vypuzeny průměrně do 50 minut po porodu posledního selete. V posledním poporodním stádiu se prasnice úplně uklidní, přestávají silné porodní bolesti, prasnice už netlačí, vstává a projevuje chuť se napít nebo nechává selata nerušeně pít. Po skončení porodu se očistí zevní pohlavní ústrojí a okolí, očistí se i mléčná žláza a k prasnici se přiloží selata aby se co nejdřív napila mleziva. Na skončený porod navazuje tzv. puerperium. Období ve kterém dochází k výrazným změnám v organismu prasnice. Po porodu věnujeme prasnici zvýšenou pozornost a péči (Buchta et al., 1990). Především sledujeme zdravotní stav a dbáme na správnou výživu. Prasnice během kojení sníží svou hmotnost někdy až o 40 kg. Vlivem toho, že nemůže přijmout tolik krmiva, aby pokryla svou potřebu živin a potřebu na tvorbu mléka. Proto z části kryje potřebu živin odčerpáním tělesných rezerv vytvořených v průběhu březosti. 15

16 Plodnost kanců Je závislá především na kvalitě spermatu. Vyjadřuje se počtem narozených selat od prasnice. U plemenného kance je plodnost také závislá na pohlavní dospělosti, potenci a oplozovací schopnosti. Oplozovací schopnost je vyjádřena počtem potomstva vyprodukovaného v průběhu jednoho roku (Stupka et al., 2009). Kance posuzujeme podle určitých kritérií. Především podle vývinu varlat, jejich objemu, symetrického uložení a konzistence tkáně varlat. Vývin varlat posuzujeme podle velikosti. Jeden gram tkáně varlat produkuje milionů spermií za den. Na pohmat by měla být varlata pružná, kůže na nich pohyblivá. V jednom roce věku by měla mít na výšku alespoň 12 cm. Měla by být symetricky uložena v šourku a obě dvě by měla být stejné velikosti. Nejvíce varlata rostou mezi dnem věku (Čeřovský, 2005). Úroveň temperamentu sexuálního chování by měla být jasná a výrazná. Při přirozené plemenitbě krytí prasnic bez problémů. Pevnost končetin a pohyb bez vad. Utváření zadních končetin takové, aby nezpůsobovalo pády z prasnice nebo z fantomu. Měla by se zkontrolovat úroveň erekce a anatomické náležitosti penisu, zda funguje vše tak jak má. U druhého až třetího odběru semene zkontrolujeme objem a kvalitu ejakulátu. Častá frekvence odběru ejakulátu způsobuje zpočátku snížení produkce spermií. Podle Čechové et al. (2003) to dokládají výsledky pokusu, ve kterém po pěti dnech pohlavního odpočinku a použití intervalu odběru 24 hodin obsahovalo druhé sperma o 47 % méně spermií a třetí o 52 % méně, čtvrté o 56 %, páté o 68 % a šesté o 80 % méně spermií než sperma první. Produkce spermií se stabilizovala až po šestém odběru. S kanci se zachází vždy klidně, ale rozhodně a při vodění chodíme vždy za nimi. Odběrem na fantomu získáváme semeno kanců k inseminaci. S nácvikem se začíná co nejdříve, nejlépe v prostředí, na které je kaneček zvyklý, a používá se k tomu přenosný fantom krytý prasečí kůží se štětinami. Přítomnost ošetřovatele v kotci není ze začátku žádoucí. Teprve až kanec vzeskočí na fantom a po spuštění erekčních a frikčních pohybů, může ošetřovatel přistoupit ke kanci a odebrat semeno. Pro kanečky je nejvíce fyziologický odběr manuální metodou. Při nízce geneticky fixované úrovni libida a u kanečků individuálně ustájených během odchovu, jsou větší problémy s nácvikem. Použití hormonů k posílení libida zajistí jen zkrácení intervalu od přivedení kance k fantomu do ejakulace. Je neúčinné u kanců odmítajících fantom (Čeřovský, 2005). Objem spermatu se obnovuje 3 dny od předchozí ejakulace, kdežto počet spermií se obnoví až za 7 9 dní. Proto s objemem máme menší potíže než s počtem 16

17 spermií v ejakulátu. Mezi kanci je velká rozmanitost co se týká produkce semene. Při odběru semene jednou za týden se denní produkce spermií pohybuje v rozpětí miliard. Na denní produkci spermií má vliv i věk kance. Produkce spermií na ejakulát roste s věkem asi do měsíců. U hybridů je produkce vyšší než u čistokrevných kanců. Používají se tedy pro produkci selat na výkrm výhradně kříženci a to i vícenásobní. Nebo se mohou využít i postupy využívající výhod heteroze. V přirozené plemenitbě se doporučuje jeden dvojskok týden na kance do jednoho roku. U starších dva dvojskoky týdně. Na produkci inseminačních dávek jeden skok týdně. Dlouhodobý pohlavní klid, delší než tři měsíce, způsobuje degeneraci zárodečného epitelu a tím snížení produkce spermatu s následnou možností poruch plodnosti (Čechová et al., 2003). Při zhodnocení kvality semene kanců se stanovuje objem spermatu, pohyblivost a aktivita spermií, koncentrace spermií a přítomnost morfologicky defektních spermií. Toto se stanovuje ve spermatu, což je tekutá část ejakulátu, získaná po odstranění rosolovitého příměsku z Cowperových žláz. Objem spermatu se měří v odměrné nádobě a udává se v počtu mililitrů popř. cm 3. Když se sperma váží, objem se vyjadřuje v gramech. Pohyblivost spermií se vyhodnotí pomocí mikroskopu v čerstvém spermatu. Odečítá se vizuálně odhadem a počítá se v procentech aktivních spermií. Koncentrace se určuje počítáním spermií v Bürkerově komůrce, dnes se stanovuje spíše fotometricky. Morfologie spermií se stanovuje mikroskopem při větším zvětšení a hodnotí se procenta abnormálních spermií (Buchta et al.,1996). Pro použitelnost spermatu kanců k inseminaci jsou stanovena závazná kritéria. Někteří kanci vykazují poruchy v plodnosti, produkují semeno bez spermií aspermie nebo s ojedinělými spermiemi oligospermie. Výsledky v zabřezávání prasnic zapuštěných těmito kanci jsou nulové nebo jen velmi nízké. Při nemocech nebo traumatech může obsahovat ejakulát různé příměsi, jako krev či hnis. Proto je důležité zajistit vyšetření kvality semene před zařazením do plemenitby. Na inseminačních stanicích je hodnocen a sledován každý ejakulát. Některé poruchy plodnosti mohou mít genetický původ. Dočasná sterilita nebo snížená plodnost se může vyskytnout po horečnatém onemocnění nebo při infekci. Špatná kvalita spermatu může trvat několik týdnů. Stejně tak i vysoká teplota nad 26 C v ustajovacím prostoru může mít negativní vliv na kvalitu spermatu (Hovorka et al., 1987). Útlum nebo ztráta libida jsou poměrně častou situací u kanečků. Způsobují ho např. špatné zkušenosti při pokusech o krytí. Může mít také genetický původ. Kanci pak potřebují dlouhý čas od kontaktu s prasnicí 17

18 k ejakulaci. Také horka nebo horečnaté stavy vedou ke snížení či ztrátě libida. Takto postižení kanci by se měli nechat 3 4 týdny odpočinout ve studenějším prostředí. Ke zhoršení libida může vést i zkrmování zaplísněných krmiv. Mohou nastat i různé poruchy končetin a ty pak následně znemožní kanci vzeskok. Navíc klouzavá podlaha nepřispívá k jistotě kance a ten může odmítat skočit. Vzhledem k výraznému podílu kance na produkci selat musíme kontrole plodnosti kanců věnovat náležitou pozornost. V přirozené plemenitbě se totiž kanec podílí na produkci zhruba 500 selat za rok a v inseminaci dokonce 5000 až selat za rok (Čeřovský, 2005) Faktory působící na plodnost Endogenní vlivy Dědičnost Plodnost se stejně jako jiné fyziologické vlastnosti vyvíjí pod vlivem genotypu a prostředí. Dědičnost plodnosti je bohužel nízká a můžeme ji vyjádřit pomocí koeficientu dědivosti h 2 = 0,15 0,20 (Buchta et al., 1996). Dědičně podmíněné rozdíly v plodnosti můžeme porovnat jednak mezi divokým prasetem a prasaty kulturních plemen, jednak mezi jednotlivými světovými plemeny prasat. Nízká plodnost prasete divokého vyplývá z anatomických a fyziologických vlastností prasnice. U prasnice divokého prasete se během ovulace uvolňuje méně vajíček než u prošlechtěných plemen prasat. Nižší embryonální úmrtnost u divokého prasete můžeme vysvětlit tím, že v přírodě má neomezený zdroj nejrůznějších živin, minerálů a vitamínů. Volný výběr jednotlivých komponentů potravy podle libosti a chuti v období březosti nesporně přispívá ke zvýšení životnosti zárodků, a tím i ke snížení embryonální úmrtnosti (Hovorka et al., 1987). I když je u plodnosti nízká selekční odezva, nemůžeme nechat šlechtění plodnosti prasnic i kanců náhodě. Je nutné stanovit šlechtitelský cíl a soustavně provádět kontrolu užitkovosti reprodukčních znaků. Ukazuje se, že výkrmnost a jatečná hodnota se přibližují genetickému stropu a pozornost se tím spíše bude obracet na reprodukci a kvalitu masa, kde by měly být ještě dostatečné genetické rezervy pro jejich další zvyšování. Bude snaha i o křížení plemen s plodnými čínskými plemeny prasat za 18

19 účelem vytvoření vysoce plodných populací. Další možností je tvorba hyperplodných linií za pomoci speciální selekční metody. Princip metody spočívá ve využití vysoké intenzity selekce. Vybírá se jen 1 2 % vysoce plodných prasnic z populace a využívá se k další plemenitbě (Čechová et al., 2003). Geneticky podmíněné schopnosti prasat týkající se reprodukce jsou zřejmé z rozdílů ve fenotypovém vyjádření plodnosti prasnic u jednotlivých plemen. Jako příklad nám mohou vhodně sloužit výsledky reprodukčních ukazatelů z kontroly užitkovosti jednotlivých plemen (Buchta et al., 1990) Exogenní vlivy Věk a hmotnost prasnic při prvním zabřeznutí Včasné zapouštění prasniček je důležitým ekonomickým faktorem. Jak uvádí Čeřovský (2005) chovatelé požadují, aby se prasnička oprasila do jednoho roku věku, nejlépe do 11 měsíců. Čistokrevné prasničky dospívají později, kříženky asi o délku jednoho pohlavního cyklu dříve. Významným faktorem je také stimulace říje, spočívající ve skupinovém ustájení, používá se tzv. pozitivního stresu. Došlo ke snížení věku při prvním zapuštění. Hovorka v roce 1979 na základě studia vztahů mezi věkem a živou hmotností prasniček plemene BU při prvním zapuštění a ukazateli plodnosti zjistil, že nejvhodnější doba pro zapuštění prasniček je ve věku 8,5 měsíce s živou hmotností prasniček okolo kilogramů. Dnes je tato hranice zhruba na 7,5 až 8 měsících. Prasničky v té době dosahují hmotnosti okolo kilogramů. Anatomicky jsou moderní typy prasniček připraveny k reprodukci už ve věku 4 5 měsíců. Pohlavně pak dospívají ve věku cca 200 dní (asi 6,5 měsíce). Téměř všechny prasničky prodělávají minimálně jednu říji do 8 měsíců věku. Hlavním řídícím hormonem pro nástup puberty spojené s první říjí je luteinizační hormon. Ten stimuluje konečné dozrávání pohlavních orgánů a jeho koncentrace v krvi před pubertou roste a vyvolá tak ovulaci. Koncentrace progesteronu v krvi po dosažení puberty vzrůstá. Sledováním koncentrace tohoto hormonu se používá k určování nástupu pohlavní aktivity (Čechová et al., 2003). Stimulace nástupu puberty spočívá ve skupinovém ustájení prasnic. Ke stimulaci se používá pozitivního stresu. Jsou to stresy vyvolané mícháním prasniček a jejich přeháněním a přemisťováním asi ve věku dnů. Po tomto opatření se část 19

20 prasniček zpravidla do deseti dnů začne říjet. Nejvýznamnější stimulace je denní kontakt s dospělým kancem. Nejdříve můžeme s touto stimulací začít ve věku dní a měl by trvat nejméně čtvrt hodiny. Tento způsob stimulace nemá účinek u prasnic s věkem pod 150 dnů, protože dochází časem k návyku na přítomnost kance a nikoliv ke stimulaci (Čeřovský, 2005). Hovorka et al., (1987) poukazuje na fakt, že v podmínkách velkochovů, kde je vysoká produktivita práce a na jednoho ošetřovatele připadají velké počty zvířat, se nemůže věnovat nevyspělým jedincům individuální péče. Proto je výhodnější poprvé zapouštět prasničky jen dostatečně tělesně vyvinuté, u kterých je možné intenzívně využít reprodukčních schopností. Jinak můžeme počítat s ekonomickými ztrátami Pořadí vrhu Vývoj rozmnožovacích funkcí není ukončen dosažením pohlavní dospělosti prasnic, ale dále se rozvíjí. Plné intenzity dosahuje teprve za určitou dobu po dosažení pohlavní dospělosti. Pořadí vrhu je faktorem, který významně ovlivňuje četnost vrhu. U prvního vrhu se toto projevuje menším počtem selat. Prasnice středně raných plemen se vyznačují plodností postupně se zvyšující do vrhu. V tomto období dosahují vrchol plodnosti, poté začíná postupně klesat. V některých velkochovech, kde se intenzívně využívají reprodukční schopnosti již od prvního vrhu, se prasnice po dosažení vrcholu plodnosti vyřazují z chovu a nahrazují se výkonnějšími zvířaty, jak uvádí Hovorka et al. (1987). Dále pak říká, že nižší plodnost prasnice na prvních vrzích lze vysvětlit menším počtem ovulovaných vajíček vlivem nedostatečné hormonální činnosti a pravděpodobně také rozměry dělohy. Závislost mezi plodností na prvním vrhu a následujících vrzích je většinou nízká a nelze tedy podle prvního vrhu usuzovat na celkovou plodnost. Dosažení maxima se označuje jako ranost v plodnosti (Buchta et al., 1996). Pořadí vrhu má vliv i na délku intervalu od odstavu do prvního zapuštění. Jako rozhodující faktor zde působí věk, respektive hmotnost prasnice. 20

21 Délka mezidobí Představuje dobu mezi dvěma porody prasnice. Hovorka et al. (1987) uvádí, že mezidobí je důležitý ekonomický ukazatel, protože přímo ovlivňuje podíl nákladů na každý jednotlivý vrh, na každé odchované sele od prvního vrhu až po vyřazení prasnice z chovu. Čeřovský (1992) považuje za optimální délku mezidobí ve výrobních podmínkách 152 dní, což představuje 2,4 vrhu na prasnici za rok. Ale dnes jak uvádí Čechová et al. (2003) je to spíše 153 dní, se stejným počtem vrhů na prasnici za rok. V praxi vlivem různých činitelů, především vlivem délky servis periody zpravidla není dosahováno optimální délky mezidobí. Délkou mezidobí lze vyjádřit intenzitu plodnosti. Čím kratší je mezidobí, tím vyšší je intenzita plodnosti a naopak. Snahy maximálně zkrátit dobu kojení a snahou co nejdříve zařadit prasnici zpět do reprodukčního cyklu jsou limitovány průběhem a skončením regresivních pochodů na pohlavním ústrojí. Úplná involuce dělohy nastává na konci třetího týdne po porodu. Kojení není výhodné zkracovat pod tři týdny. První plnohodnotná říje se po porodu dostaví po odstavu selat nejpozději do deseti dní. Čím je doba kojení kratší, tím říje po odstavu selat nastupuje později. Přílišné zkracování mezidobí se může projevit negativně na celkové plodnosti prasnic. Optimální délka mezidobí by se měla pohybovat mezi dny (Buchta et al., 1996) Klimatické a mikroklimatické podmínky Klimatické faktory, jako je délka, interval, intenzita osvětlení, teplota, vlhkost vzduchu a roční doba, mohou působit jako stresory a tím negativně ovlivňovat parametry plodnosti. Ze všech mikroklimatických podmínek ve stáji je nejdůležitější teplota. Prasata totiž mají malé schopnosti termoregulace organismu. Např. teploty vyšší než C mají výrazné negativní účinky na reprodukční schopnosti. Na druhé straně o působení nízkých teplot na reprodukční vlastnosti není dostatek informací (Buchta et al.., 1996). Vliv světla působí aktivně na pohlavní funkce. Fotoperiodismus je obecný přírodní fenomén. Z četných pokusů vyplývá, že fotoperioda je hlavní vnější podnět vyvolávající sezónní reprodukční chování prasat (Čechová et al., 2003). 21

22 Při hodnocení proudění vzduchu ve stáji vycházíme z běžných hodnot rychlosti proudění 0,25 0,35 m/s. Při nižší rychlosti proudění může snadno dojít ke zvýšení koncentrace amoniaku ve stáji. Naopak při zvýšení proudění vzduchu, které je běžné při vysokých teplotách podstatně klesá koncentrace amoniaku, ale emisní tok je většinou zvýšen. Běžně dosahované hodnoty prvků stájového mikroklima leží v rozsahu pro optimální rozvoj mikrobiální sféry pro deaminaci močoviny, za vzniku amoniaku s látkami tvořící zápach. Tyto procesy probíhají za aerobních i anaerobních podmínek (Dolejš, Toufar, 2005) Výživa Plodnost prasnice je typická kvantitativní vlastnost, kterou výrazně ovlivňují podmínky prostředí. Jedním z hlavních faktorů prostředí je výživa. Dnes se výživa podílí na výsledcích reprodukce asi z 20 %. Zeman (2006) uvádí, že cílem výživy chovných prasat je dosáhnout optimálních výsledků reprodukce a tím i nejnižší spotřeby krmiva na produkci jatečných prasat. Tělesná kondice prasniček při prvním zapuštění má průkazný vliv na jejich celoživotní užitkovost. Proto musí být prasničky dostatečně vyspělé, musí mít vhodnou velikost těla s adekvátní rezervou svaloviny a tuku. Dostatečné tělesné rezervy jsou zárukou proti úbytku hmotnosti během laktace a také poskytují tepelnou izolaci při špatných klimatický podmínkách (Čechová et al., 2003). Základem výživy chovných prasat jsou kompletní krmné směsi. Měly by poskytovat všechny potřebné živiny. Cena komponentů směsi by měla být adekvátní. Při dopravě se nesmí samotřídit. Nesmí nijak ohrožovat zdravotní stav lidí ani zvířat. Nesmí nikterak zakrývat poruchy zdraví zvířat. Zeman (2006) upozorňuje, že chovná a plemenná prasata není možné krmit ad libitum. Je nutné je krmit limitovaně. Optimální je podávat krmivo alespoň dvakrát denně, nejlépe ve vlhčené formě. U kojících prasnic je dávkování podle počtu selat ve vrhu. Hovorka et al. (1987) říkají, že nadměrná intenzivní výživa prasnic není vhodná. Zvlášť dlouhodobá, nadměrná výživa způsobuje ukládání tuku do pojivové tkáně vaječníků a může způsobit jejich degeneraci. Průměrný denní přírůstek u prasniček v odchovu by se měl pohybovat okolo g. Dva týdny před zapuštěním krmíme prasnice flushingově (Čechová et al., 2003). Toto krmení spočívá ve zvýšených dávkách energie k dosažení maximální ovulace. 22

23 Působením flushingu se zvyšuje počet ovulovaných vajíček. Naopak po zapuštění je vhodná redukce krmení, která umožňuje maximalizaci oplození a přežitelnost embryí. Zeman (2006) klade důraz na to, že nutnou podmínkou správné techniky krmení je dostatek čisté, zdravotně nezávadné vody. Při nevhodném umístění nebo nedostatečném průtoku napáječky často kojící prasnice trpí žízní a mají tím pádem nižší produkci mléka. Krmení březích a kojících prasnic se v praxi často zanedbává nebo není prováděno optimálně. U březích prasnic musíme zabezpečit záchovnou potřebu prasnice včetně termoregulace. Výživa musí také zabezpečit růst plodů, rozvoj celé dělohy, vývoj mléčné žlázy i přírůstky prasnice. Cílem výživy kojících prasnic je zabezpečit opět záchovnou potřebu prasnice. Dále dosáhnout optimálního množství mléka a toho, aby prasnice tvořila mléko nejvíce z živin přijatých v krmivu a co nejméně používala své vlastní tělesné rezervy a také aby úspěšně zabřezla na další vrh. U plemenných kanců je cílem výživy a krmení dosáhnout optimální celoroční produkce semene nebo maximálních výsledků v reprodukci v přirozené plemenitbě. Zeman (2006) proto doporučuje používat ke krmení kompletní krmné směsi pro plemenné kance. Je nutné si uvědomit, že spermie ovlivněné nekvalitní výživou se v ejakulátu objeví až za 42 dnů po podání krmné dávky a jejich špatná kvalita se projeví na výsledcích reprodukce prasnic až za 157 dní. Musíme proto trvale dbát na dietetickou nezávadnost použitých krmiv a krmných směsí Selekční a hybridizační program Zvyšování biologického potenciálu nebo zlepšování úrovně genetických fondů prasat se neobejde bez uplatnění vhodných metod plemenitby. Můžeme se opřít o dva základní způsoby plemenitby, a to čistokrevnou plemenitbu a křížení. Čistokrevnou plemenitbu využíváme především při zušlechťování výchozích plemen prasat v hybridizačním programu. Můžeme připařovat nepříbuzná zvířata uvnitř plemene nebo použít příbuzenskou plemenitbu. Základním činitelem čistokrevné plemenitby je plemenný výběr. Jehož pomocí se dosahuje vyrovnanější populace, která se udržuje v genetické rovnováze. Přerušením rovnováhy se zvyšuje proměnlivost a plemenný výběr se zaměřuje na nový chovný cíl. Žádná větší populace prasat není natolik vyrovnaná, aby se v ní nenašel nový typ. Hlavním principem čistokrevné 23

24 plemenitby je koadaptační efekt. V populaci se tak zvyšuje frekvence požadovaných vloh a vytváří se součinnost všech složek dědičného základu (Hovorka et al., 1987). Jako zvláštní formu čistokrevné plemenitby můžeme považovat liniovou plemenitbu, které bylo poměrně hodně využito při tvorbě nových plemen prasat. Typické pro liniovou plemenitbu je to, že se opakovaně používá k plemenitbě buď jednoho nebo více plemenných kanců. Může tak vzniknout chovná linie. Ta má v chovu prasat většího významu než genealogická linie. Při příbuzenské plemenitbě může nastat problém s inbrední depresí, která se projevuje snížením vitality, životaschopností i reprodukčních schopností prasat. Při křížení hybridizaci využíváme především heterózního efektu. Můžeme ho stanovit jako rozdíl mezi průměrnou užitkovostí kříženců a průměrnou užitkovostí výchozích plemen (Buchta et al., 1996). Při křížení pracujeme především s neaditivní složkou genetické variance. Metody hybridizace v chovech prasat se dají rozdělit na metody úplného nebo částečného nahrazení dědičného základu místní populace geny jiné populace. Řadíme sem zušlechťovací, kombinační a převodné křížení, popř. tvorbu syntetických linií. Zušlechťovacího křížení se používá v chovu tehdy, když chceme úroveň populace nebo plemen zlepšit v některé z jeho žádoucích užitkových vlastností. Nejde zde o změnu plemenného typu, ale o změnu typu užitkového. Provádí se nejprve v menším měřítku, v jednom nebo několika stádech. Kanci selektovaní z těchto stád, musí vykazovat námi požadovanou užitkovou vlastnost a musí odpovídat selekčnímu limitu. Zušlechťovací křížení můžeme provádět pomocí dvou forem. Přilitím krve, tzv. jednorázovou imigrací genů nebo melioračním křížením, tzv. opakovanou imigrací genů. Přilití krve se používá v případech, kdy se kanci zušlechťujícího plemene připáří na prasnice domácího zušlechťovaného plemen jen jednorázově. Při melioračním křížení se vyselektované prasničky F 1 generace znovu páří s kanci zušlechťujícího plemene a teprve tito kříženci se páří mezi sebou, popř. se může ještě využít zpětného křížení (Čechová et al., 2003). Úspěch kombinačního křížení spočívá ve vyhledávání jedinců, kteří spolehlivě opakují svůj genotyp u potomstva. Tito jedinci se mohou stát zakladateli nových linií či nových plemen. Tato metoda byla využita při tvorbě masných plemen prasat, které do současnosti známe. Převodného křížení využíváme v systému plemenitby tehdy, když je potřeba rychle zvýšit užitkovost domácích, místních plemen. Předpokládá se, že ve

25 generaci je proces převádění jednoho plemen na druhé ukončen. Poté se přistoupí k páření selektovaných jedinců samčího i samičího pohlaví mezi sebou. Syntetická linie představuje populaci, která vznikla ze dvou nebo více populací se stejným nebo různým podílem genů výchozích populací, u které se udržuje konstantní podíl genů výchozích populací ve sledu generací (Buchta, 1990). Dále můžeme ještě využít metod, které využívají stabilních systémů křížení. Patří sem forma diskontinuitní, která maximalizuje neaditivní genetické efekty, zrychluje dobu přenosu genetického pokroku z nukleového chovu do užitkových, ale při nedodržení zásad imunobiologické uniformity hrozí možnost zavlečení zdravotních problémů. A dále forma kontinuitní, která snižuje neaditivní genetické efekty, prodlužuje dobu přenosu genetického pokroku z nukleového do užitkového chovu a je ze zdravotního hlediska bezpečnější (Pražák, 2005). Národní hybridizační program představuje pyramidálně uspořádanou podobu jednotlivých stupňů chovu. Můžeme ho rozdělit podle stupňů na chovy šlechtitelské, rozmnožovací a užitkové. Šlechtitelské chovy se dále dělí na chovy nukleové, které zajišťují produkci plemenných kanců i prasniček pomocí čistokrevné plemenitby, dále chovy otcovských plemen, které zabezpečují šlechtění a udržování požadované úrovně genofondu otcovských plemen opět pomocí čistokrevné plemenitby. Poslední šlechtitelské chovy jsou chovy rezervní, které neodpovídají požadavkům na předešlé dva typy. Svojí produkcí doplňují zejména množstevní poptávku, kterou nepokryjí nukleové chovy a chovy otcovských plemen. Rozmnožovací chovy mají za úkol produkci prasniček F 1 generace pro doplňování stavu prasnic v užitkových chovech. V rozmnožovacích chovech se tedy páří příslušníci dvou mateřských populací. Posledním stupněm v pyramidálním uspořádání jsou chovy užitkové. V těchto chovech se chová přes 80 % celkového počtu prasnic. Slouží výhradně k produkci selat pro výkrm. Provádí se zde poslední řada diskontinuitního křížení. Vznikají tak tří nebo čtyřplemenní finální hybridi určení na porážku. V užitkových chovech se plně využívá výhod heteroze (Čechová et al., 2003). 25

26 4. MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ V diplomové práci jsem se zabýval sledováním a vyhodnocením reprodukčních znaků kříženek ČBU x ČL v užitkových chovech. Ty byly dále zapouštěny kanci plemene Duroc, za vzniku trojplemenného hybrida. V pokusu bylo sledováno celkem 56 prasnic a 5 kanců. U jednotlivých prasnic byl zaznamenán kanec, kterými byly inseminovány, pořadí daného vrhu, počet všech a živě narozených selat, počet odstavených selat. Selata se po porodu označila a zvážila. Opětovné vážení se provádělo při odstavu selat. Do vyhodnocení byly zahrnuty tyto znaky: - počet všech narozených selat - počet živě narozených selat - počet odstavených selat - ztráty selat - délka mezidobí - porodní váha selat - váha selat při odstavu - vliv pořadí vrhu - vliv kanců - pohlaví selat Jednotlivé znaky byly statisticky vyhodnoceny pomocí: - aritmetického průměru - rozptylu - směrodatné odchylky - variačního koeficientu - minimální hodnoty znaku - maximální hodnoty znaku - variačního rozpětí 26

27 Aritmetický průměr se počítá z hodnot daného znaku všech jednotek hodnoceného souboru. Je dán součtem těchto jednotek poděleným rozsahem souboru. Je spolu s rozptylem nejčastější statistickou charakteristikou. Rozptyl je průměrná čtvercová odchylka počítaná od aritmetického průměru. Je to nejdůležitější míra variance. Je vždy nezáporný a nejmenší ze všech průměrných čtvercových odchylek. Je základním kamenem pro stavbu celé řady ukazatelů a je využíván v mnoha statistických metodických postupech. Směrodatná odchylka je druhou odmocninou rozptylu. Velikost je ovlivněna jak variabilitou, tak úrovní zkoumaného kvantitativního znaku. Je absolutní mírou variance. Variační koeficient je podíl směrodatné odchylky a aritmetického průměru. Je vhodný pro srovnání variability a je relativní mírou variance. Pro praktické účely se přepočítává na procenta. Variační rozpětí je rozdíl největší a nejmenší hodnoty znaku daného souboru. Míra je závislá jen na hodnotách okrajových a nebere vůbec v potaz rozložení vnitřních hodnot jednotek zkoumaného souboru (Stávková, Dufek, 2000). Pomocí koeficientu korelace byly zjištěny těsnosti závislosti mezi některými reprodukčními ukazateli. Koeficient korelace je bezrozměrné číslo a jeho hodnota se pohybuje od -1 do +1. Znaménko určuje směr závislosti, záporné znaménko závislost nepřímou a kladné znaménko závislost přímou. Mnohonásobné porovnání analýzy variance bylo použito pro testování průkaznosti rozdílů mezi jednotlivými ukazateli reprodukce. Testování se provádělo na hladině významnosti P 0,05; P 0,01 a P 0,001. Pro základní statistické zpracování byl použit program Microsoft Excel Při testování průkaznosti rozdílu mezi jednotlivými ukazateli byl použit Studentův t- test. 27

28 Při vyhodnocování základních statistických charakteristik byly použity symboly: n X s 2 x s x v x x min x max R rozsah sledovaného souboru aritmetický průměr rozptyl směrodatná odchylka variační koeficient nejmenší hodnota znaku daného souboru nevětší hodnota znaku daného souboru variační rozpětí Při vyhodnocování koeficientu korelace byly použity vysvětlivky: A B C D E počet všech narozených selat počet živě narozených selat počet dochovaných selat pořadí vrhu délka mezidobí 4.1. Použitá plemena Duroc (D) Toto plemeno vzniklo v Severní Americe. Vznik není zcela objasněn, ale s největší pravděpodobností vychází z původních červených prasat, které byly původně z Afriky odkud se dostaly do Guinee a odtud do Iowy. Existovaly tři červené rázy, které se později sloučily do jednoho plemene Duroc-Jersey, ze kterého byl odvozen Duroc jak jej známe dnes. Je to jedno z nejrozšířenějších plemen v USA. Má větší tělesný rámec, klenutý hřbet a menší poloklopené ucho. Hlava je poměrně lehká, krátká, s černě pigmentovanou sliznicí rypáku. Je dobře osvalený. Postoj končetin je poněkud strmější, zvláště u pánevních končetin. Toto je typický znak 28

29 plemene spolu s rezavo červeným zbarvením. To může kolísat od světle žluté až po tmavě hnědou. Dobrou konstituci doprovází taktéž velmi dobrá konverze krmiva. Dosahuje vysoké růstové schopnosti a jakosti masa. Prasnice se vyznačují dobrou mléčností a vynikajícími mateřskými vlastnostmi. Maso je velmi dobré po senzorické stránce, s vyšším obsahem intramuskulárního tuku. Je dobře mramorované, šťavnaté i jemné. Všechny zvířata jsou halotan negativní. Využívá se především v hybridizačním programu jako otcovské plemeno. Kanci zvyšují u bílých kříženek růst, vitalitu a robustnost vrhů České bílé ušlechtilé (ČBU) Vzniklo z původního klapouchého prasete převodným křížením především s plemeny z Anglie (anglický yorkshire) a Německa (německé bílé ušlechtilé). V meziválečném období se přešlo k čistokrevné plemenitbě, kontrole užitkovosti a výběru kanců. V poválečném období se spíše rozrůstaly stavy plemene. V 60. letech 20. století byla použita landrase na zušlechtění části populace. Od 70. let bylo plemeno zařazeno do hybridizačního programu. Prasata tohoto plemene mají střední až velký tělesný rámec. Barva kůže i štětin je bílá. Hlava lehce prohnutá s kratšíma vzpřímenýma ušima. Kostra je jemná a kompaktní se středně dlouhými končetinami. Jsou dobře osvalená, zvláště krk, hřbet, kýty a plece. Plemeno se vyznačuje výbornou růstovou schopností, reprodukcí a mléčností. Z všeobecných vlastností vyniká jeho konstituční pevnost, adaptabilita na velkovýrobní podmínky a odolnost vůči působení stresových faktorů. Dnes je jedno z nejvyužívanějších plemen v hybridizačním programu a to v mateřské pozici Česká landrase (ČL) Začala se k nám dovážet na začátku 60. let 20 století. Nové plemeno vzniklo na bázi dvou zvířat dovezených z Polska a Kanady. Využívala se především k užitkovému křížení. Představuje masný užitkový typ. 29

30 Zvířata jsou velkého tělesného rámce s delším, lichoběžníkovým trupem. Má bílou barvu kůže i štětin. Hlava je delší, lehčí s klopeným uchem přiměřené délky. Charakteristické je dlouhé středotrupí s velmi dobrým osvalením. Kostra je jemnější, ale pevná a kompaktní. Díky jemnější konstituci jsou vnímavější k působení méně příznivých podmínek prostředí. Česká landrase má velmi dobré reprodukční vlastnosti, vysokou růstovou intenzitu při velmi dobré konverzi živin. Má také velmi dobrou masnou užitkovost. Je to druhé nejrozšířenější plemeno u nás, hned po bílém ušlechtilém. Používá se v hybridizačním programu spolu s bílým ušlechtilým převážně v mateřské pozici. 30

31 5. VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE 5.1. Počet všech, živě narozených a odstavených selat Pro chovatele prasat je jeden z nejdůležitějších aspektů, týkajících se plodnosti, počet odchovaných prasat. Plodnost prasnic se v praxi určuje podle počtu všech, živě narozených a odstavených selat ve vrhu. Tyto ukazatele byly během pokusu zaznamenávány a jsou vyhodnoceny v tabulce 1. Z celkového počtu 56-ti prasnic bylo v průměru zjištěno 13,86 ks všech narozených selat, 12,61 ks živě narozených selat a 11,13 ks odstavených selat. Kříženky ČBU x ČL mají v průměru o 7 % početnější vrhy než čistokrevné prasnice, což je důsledkem heterózního efektu (Pražák, Jelínková, 2001). Získané hodnoty toto tvrzení potvrzují. Kolář (2006) uvádí minimální hodnoty, které nám říkají že máme reprodukci na dobré úrovni. Je to 10 živě narozených selat na vrh. Podíl mrtvě narozených selat do 8% a úhyn selat do odstavu maximálně 10%. Podle zjištění z pokusu je reprodukce nadprůměrná v počtu živě narozených selat (12,61 ks). Ale v podílu mrtvě narozených selat (9,02 %) i v úhynu do odstavu (10,70%) toto kritérium nesplňuje. Dle Čeřovského (2007) se začíná uvažovat o optimálním vrhu, který by měl představovat 14 všech narozených selat, 13 živě a 12 dochovaných selat. Průměrné počty selat v testu se k tomuto optimálnímu vrhu dosti přibližují. Tab.1 Základní statistické charakteristiky počtu všech, živě narozených a odstavených selat Počet Ukazatel n X s 2 x s vrhů x v x x min x max Počet všech narozených selat Počet živě narozených selat Počet odstavených selat ,86 9,29 3,05 21, ,61 9,15 3,03 23, ,13 6,04 2,46 22, Tabulka 2 ukazuje hodnoty počtu všech narozených selat podle jednotlivých kanců. Nejlepší výsledky vykázal kanec DUR363, od kterého jsme dostali v průměru 15 ks všech narozených selat na prasnici. Naopak nejméně selat se narodilo prasnicím zapuštěným kancem DUR34, průměrně 13,54 ks. Rozdíl činil 1.46 ks selat na vrh. V jednom vrhu se nejvíce narodilo 22 selat u kance HAI35 a nejméně u kance HAI27 31

32 (8 selat). Při testování průkaznosti rozdílu v počtu živě narozených selat mezi jednotlivými kanci nebyl zjištěn průkazný rozdíl. Tab.2 Základní statistické charakteristiky počtu všech narozených selat u jednotlivých kanců Kanci HAI27 HAI34 HAI35 DUR34 DUR363 Počet vrhů n X 13,72 13,59 14,00 13,54 15,00 s 2 x 8,08 6,69 17,83 9,48 5,90 s x 2,84 2,59 4,22 3,08 2,43 v x 20,70 19,04 30,17 22,74 16,20 x min x max V tabulce 3 jsou vyhodnoceny počty živě narozených selat podle jednotlivých kanců. Prasnicím zapuštěným kancem HAI35 se narodilo v průměru nejvíce živých selat (13,63 ks). Za to nejhůř je na tom kanec HAI34 s průměrně 11,9 ks živě narozených selat na prasnici. Nejvíce selat v jednom vrhu opět vykázal kanec HAI35 a nejméně kanec DUR363. Rozdíl mezi nejlepším a nejhorším kancem byl 1,73 ks selat na vrh. Plemeno Duroc vykazovalo v roce 1999 nízké počty živě narozených selat (8,5 ks). Dnes je to až 10,3 ks všech narozených a 8,7 ks živě narozených selat na vrh. Vidíme, že vlivem šlechtění je reprodukce na mnohem vyšší úrovni. Statistická analýza neprokázala v počtu živě narozených selat průkazný rozdíl mezi jednotlivými kanci. 32

33 Tab.3 Základní statistické charakteristiky počtu živě narozených selat u jednotlivých kanců Kanci HAI27 HAI34 HAI35 DUR34 DUR363 Počet vrhů n X 12,46 11,90 13,63 12,00 13,23 s 2 x 7,49 5,56 19,65 5,38 6,48 s x 2,74 2,36 4,43 2,32 2,55 v x 21,99 19,81 32,54 19,34 19,25 x min x max Počty odstavených selat dle jednotlivých kanců jsou uvedeny v tabulce 4. Výsledky u kance DUR363 a kance HAI35 jsou vyrovnané, oba dali průměrně přes 11,6 ks selat na vrh. Nejméně selat bylo od kance HAI34 a to jen 10,3 ks odstavených selat. Rozdíl mezi kancem DU363 a kancem HAI34 činil 1,39 ks na vrh. Při statistické analýze počtu všech, živě narozených a odstavených selat nebyl zjištěn průkazný rozdíl mezi jednotlivými kanci. Tab.4 Základní statistické charakteristiky počtu odstavených selat u jednotlivých kanců Kanci HAI27 HAI34 HAI35 DUR34 DUR363 Počet vrhů n X 11,08 10,3 11,63 10,77 11,69 s 2 x 5,51 6,36 8,79 3,25 5,94 s x 2,35 2,52 2,97 1,8 2,44 v x 21,21 24,48 25,51 16,75 20,85 x min x max

34 5.2. Ztráty selat V testu byly zjištěny počty všech narozených, živě narozených a odstavených selat. Z těchto hodnot byly odvozeny ztráty selat od narození do odstavu a ztráty mrtvě narozenými selaty. Ztráty jsou v tabulkách uvedeny v procentech, v kusech selat a v kusech selat na vrh. Sledovaly se mrtvě narozená selata, uhynulá selata během laktace a celkové ztráty. Z tabulky 5 vidíme průměrný počet mrtvě narozených selat 9 % a průměrný počet selat uhynulých během laktace 10,7 %. Podle ČSÚ za rok 2008 činil průměrný úhyn z narozených selat 11,1 %. Z toho plyne, že jsme dosáhli menšího počtu uhynulých selat než je celostátní průměr. Nehasilová (2006) udává při svém pokusu úhyn 10,43 % během laktace. Což se blíží k naší hodnotě uhynulých selat od porodu do odstavu. Tab.5 Průměrné ztráty selat ze všech sledovaných vrhů Ukazatel Počet vrhů ks % ks/vrh Počet všech narozených selat Počet mrtvě narozených selat Počet uhynulých selat během laktace , ,02 1, ,70 1,48 Celkové ztráty selat ,72 2,73 V tabulce 6 je zaznamenán vliv jednotlivých kanců na ztráty selat. Při hodnocení počtu mrtvě narozených selat měli nejmenší průměrné ztráty kanci HAI35 (2,68 %) a HAI34 (4,03 %). U ostatních kanců byly tyto ztráty vyrovnané a přesahovaly 11 %. Během laktace uhynulo nejméně selat u kanců HAI27 (8,88 %) a DUR34 (9,09 %). Naopak nejvíce ztrát vykázal kanec HAI35 a to 14,29 %. Co se týká celkových ztrát kanci HAI34 s 16,94 % a HAI35 s 16,96 % je měli nejmenší. Za to kanec DUR363 s 22,05 % představoval největší průměrné celkové ztráty. Schneiderová (2006) uvádí, že i přes užití porodních boxů zůstává hlavním důvodem mortality selat před odstavem jejich zalehnutí prasnicemi a dosahuje okolo 12 %. Tomu odpovídají i výsledky v testu, kde se tyto ztráty pohybovaly od 8,88 % do 14,29 %. Statisticky průkazný rozdíl zjištěn nebyl. 34

35 Tab.6 Ztráty selat u jednotlivých kanců Kanec Počet vrhů Ztráty v Počet všech narozených selat Počet mrtvě narozených selat Počet uhynulých selat během laktace Celkové ztráty selat ks HAI27 12 % ,24 8,88 20,12 ks/vrh 14,08 1,58 1,25 2,83 ks HAI34 10 % 100 4,03 12,90 16,94 ks/vrh 12,40 0,50 1,60 2,10 ks HAI35 8 % 100 2,68 14,29 16,96 ks/vrh 14,00 0,38 2,00 2,38 ks DUR34 13 % ,36 9,09 20,45 ks/vrh 13,54 1,54 1,23 2,77 ks DUR % ,79 10,26 22,05 ks/vrh 15,00 1,77 1,54 3,31 35

36 Tabulky 7, 8 a 9 vyhodnocují ztráty selat s ohledem na pořadí vrhu. Nejvíce mrtvě narozených selat bylo na 10. vrhu (27,03 %) a dále pak na 7.vrhu (22,95 %), jak ukazuje tabulka 7. Největší ztráty uhynulých selat během laktace byly zjištěny na 5. vrhu (17,52 %) a na 2. vrhu (17,14 %), viz. tab. 8. Celkové ztráty tedy byly největší na 10. vrhu (37,84 %) a to 4,67 ks selat na vrh, což jsou velmi vysoké ztráty. Na tomto vrhu byly jen 3 prasnice. Dále o něco menší, ale stále vysoké ztráty byly na 7. vrhu (29,51 %), což představovalo 3,6 ks na vrh. A na tomto vrhu bylo 5 prasnic. Na 5. vrhu byly celkové ztráty také vysoké (25,66 %), to dělá 3,9 ks selat na vrh, při počtu 10 prasnic. Na 11. vrhu nebyly zjištěny žádné ztráty, nejspíše vlivem malého počtu prasnic na tomto vrhu. Nebyl zjištěn statisticky průkazný rozdíl mezi pořadím vrhu na ztráty selat. Tab.7 Vliv pořadí vrhu na počet mrtvě narozených selat Pořadí vrhu Počet vrhů A B C 5,00 5,41 7,03 4,62 9,87 5,94 22,95 4,76 9,26 27,03 0 D 1,67 1,25 0,89 1,67 0,67 1,17 0,36 2,00 0,80 0,30 0 A počet všech narozených selat v ks B počet mrtvě narozených selat v ks C počet mrtvě narozených selat v % D průměrný počet mrtvě narozených selat na vrh 36

37 Tab.8 Vliv pořadí vrhu na počet uhynulých selat během laktace Pořadí vrhu Počet vrhů E F G 8,77 17,14 10,92 8,06 17,52 14,74 8,51 0 2,04 14,81 4,35 H 1,00 2,40 1,63 1,00 2,40 2,00 0,80 0 0,25 1,33 0,50 E F počet živě narozených selat v ks počet uhynulých selat během laktace v ks G počet uhynulých selat během laktace v % H průměrný počet uhynulých selat během laktace na vrh Tab.9 Vliv pořadí vrhu na celkové ztráty selat Pořadí vrhu Počet vrhů A J K 13,33 21,62 17,19 12,31 25,66 19,80 29,51 4,76 11,11 37,84 4,35 L 1,60 3,20 2,75 1,60 3,90 2,86 3,60 0,50 1,50 4,67 0,50 A J počet všech narozených selat v ks celkový počet uhynulých selat v ks K celkem uhynulých selat v % L průměrný celkový úhyn selat na vrh 37

38 5.3. Pohlaví narozených selat Tabulka 10 ukazuje procentické zastoupení jednotlivých selat podle pohlaví. Ve všech sledovaných vrzích byli více zastoupeni kanečci oproti prasničkám. Kanečků bylo 54,79 % kdežto prasniček 45,21%. Kanečků bylo tedy o 9,58 % více. Za normálních podmínek je počítáno s rozdělením pohlaví 50:50. Tab.10 Pohlaví narozených selat u všech sledovaných vrhů % kanečků % prasniček % celkem 54,79 45, Hmotnost selat Statistické vyhodnocení porodní hmotnosti u všech selat je uvedeno v tabulce 11. Průměrně se pohybovala okolo 1, 47 kg. Nejlehčí sele vážilo jen půl kilogramu, kdežto nejtěžší sele 2,60 kg. Hmotnost normálního selete při narození se pohybuje zpravidla mezi 1,20 1,50 kg. Kolísá pak mezi 1,00 2,00 kg. Je pro vývin sajících selat po narození velmi důležitým faktorem, protože je v přímé závislosti s jejich životaschopností a vitalitou (Buchta a kol. 1990). Statisticky průkazný rozdíl na hladině významnosti P 0,01 byl zjištěn mezi porodní hmotností prasniček a kanečků. Tab.11 Statistické vyhodnocení porodní hmotnosti všech selat Ukazatel n X s 2 x s x v x x min x max R Porodní hmotnost 56 1,47 0,17 0,42 28,35 0,50 2,60 2,10 V tabulce 12 vidíme zhodnocení porodní hmotnost selat u jednotlivých kanců. Nejnižší průměrná porodní hmotnost byla zjištěna u kance DUR363 a to 1,37 kg a také u kance HAI35 (1,39 kg). U ostatních kanců byla porodní hmotnost více méně vyrovnaná a pohybovala průměrně okolo 1,5 kg. Při testování průkaznosti porodní hmotnosti u jednotlivých kanců byl zjištěn průkazný rozdíl (viz tab. 12). 38

39 Tab.12 Statistické charakteristiky porodní hmotnosti selat u jednotlivých kanců Kanci HAI27 HAI34 HAI35 DUR34 DUR363 Počet vrhů n X 1,54 b,e 1,52 a,d 1,39 b,c,d 1,52 c,f 1,37 a,e,f s 2 x 0,13 0,12 0,20 0,23 0,16 s x 0,35 0,35 0,45 0,48 0,40 v x 23,08 23,17 32,55 31,26 29,12 a,b,c,d: P 0,05 e,f: P 0,01 Hodnocení porodní hmotnosti dle pořadí vrhu je shrnuto v tabulce 13. U posledního jedenáctého vrhu je průměrná porodní hmotnost 1,63 kg, což je nejvyšší hodnota ze všech vrhů. Nejnižší porodní hmotnost je na 8. vrhu a to 1,41 kg. Tyto výkyvy jsou dány malým počtem vrhů a tím pádem i malým počtem selat na těchto dvou pořadích vrhu. Na ostatních pořadích vrhu je průměrná porodní hmotnost vyrovnaná a pohybuje se od 1,45 1,49 kg. Pražák (2001) uvádí, že do roku 2010 by měla průměrná individuální porodní hmotnost narozených selat činit 1,6 kg při co nejvyšší vyrovnanosti vrhu. Tato hmotnost byla dosažena jen v případě 11. vrhu, nejspíše vlivem nízkého počtu testovaných prasnic na tomto pořadí. Tab.13 Statistické charakteristiky porodní hmotnosti selat podle pořadí vrhu Počet vrhů Pořadí vrhu n X 1,46 1,46 1,49 1,46 1,45 1,49 1,47 1,41 1,48 1,45 1,63 s 2 x 0,18 0,17 0,21 0,18 0,17 0,14 0,17 0,16 0,20 0,21 0,26 s x 0,43 0,41 0,45 0,42 0,42 0,37 0,42 0,41 0,45 0,46 0,51 v x 29,06 28,13 30,95 28,70 28,42 24, ,80 30,15 31,56 31,01 39

40 Statistické vyhodnocení hmotnosti selat při odstavu je uvedeno v tabulce 14. V průměru se pohybovala kolem hodnoty 7,34 kg. Nejméně vážilo sele 3,30 kg, sele s nejvyšší hmotností vážilo 10,70 kg. Selata mají při odstavu (28 dní) hmotnost 7-8 kg a do věku 8 týdnů tuto hmotnost zdvojnásobí (Čechová et al., 2003). Tab.14 Statistické vyhodnocení hmotnosti při odstavu u všech selat Ukazatel n X s 2 x s x v x x min x max R Hmotnost při odstavu 56 7,34 1,60 1,27 17,23 3,30 10,70 7,40 V tabulce 15 je vyhodnocení hmotnosti selat při odstavu u jednotlivých kanců. Nejnižší průměrná porodní hmotnost byla zjištěna u kance DUR363 a to 6,24 kg. Nejvyšší hmotnost měla selata od kance HAI35 (6,98 kg). Při testování průkaznosti hmotnosti při odstavu u jednotlivých kanců byl zjištěn průkazný rozdíl (viz tab. 15). Tab.15 Statistické charakteristiky hmotnosti při odstavu selat u jednotlivých kanců Kanci HAI27 HAI34 HAI35 DUR34 DUR363 Počet vrhů n X 6,59 b 6,67 a 6,98 c 6,79 d 6,24 a,b,c,d s x 1,12 1,08 1,36 1,47 1,15 x min 4,10 4,00 3,50 3,30 4,00 x max 9,50 9,00 10,70 10,70 9,70 a,b: P 0,05 c,d: P 0, Pořadí vrhů Statistické vyhodnocení pořadí vrhu u všech 56 prasnic udává tabulka 16. Byly sledovány prasnice na vrhu. V průměru se prasnice nacházely na vrhu. Kolář (2006) uvádí, že podíl počtu prasnic na prvních dvou vrzích vzhledem k počtu prasnic na vrhu by měl být přibližně 1 : 1. V pokusu tento poměr vycházel 1 : 2,3. 40

41 To nepoukazuje na zcela uspokojivou úroveň reprodukce. Matoušek (2003) říká, že představa evropského chovatele je dosáhnout v současných podmínkách v prvním vrhu 12 všech narozených selat (z toho 10,5 živě narozených selat), ve druhém vrhu získat 13 všech narozených selat (z toho 11,5 živě narozených selat) a na dalších vrzích 12 živě narozených selat. V testu nám všechny tyto hodnoty vycházely vyšší. Tab.16 Statistické vyhodnocení pořadí vrhu všech sledovaných prasnic Ukazatel n X s 2 x s x v x x min x max R Pořadí vrhu 56 7,86 7,57 2,75 53, Následující tři tabulky zobrazují jaký vliv má pořadí vrhu na počty selat. Statistické charakteristiky počtu všech narozených selat vyjadřuje tabulka 17. Tabulka 18 vyjadřuje počty živě narozených selat dle pořadí vrhu a tabulka 19 počty odstavených selat. Zjistilo se, že se počty selat zvyšovaly do 3. vrhu a na dalších spíše klesaly. Průměrně nejvíce všech narozených (16 ks), živě narozených (14,88 ks) i odstavených selat (13,25 ks) bylo právě ve 3. vrhu. Na tomto vrhu bylo sledováno 8 prasnic, což je 14,29 % z celkového počtu prasnic. Na 5. vrhu počty všech (15,2 ks) i živě narozených selat (13,7 ks) ještě stouply, ale počty odstavených selat (11,3 ks) na tomto vrhu už klesaly. Na tomto vrhu bylo sledováno nejvíce prasnic a to 10, které představovaly 17,86 % z celkového počtu prasnic. Nejnižší hodnoty byly zjištěny u 8. a 10. vrhu. V 8. vrhu byl zaznamenán nejnižší počet všech narozených selat (10,5 ks). Na tomto vrhu byly jen 2 prasnice (3,57 % z celkového počtu prasnic). Nejnižší počet živě narozených (9 ks) a odstavených (7,66 ks) selat byl na 10. vrhu. Zde byly sledovány 3 prasnice, tedy 5,36 % ze všech sledovaných prasnic. Čeřovský (2004) uvádí, že počet selat stoupá do 5. vrhu. Prasnice na 7. a dalších vrzích nejsou již optimálními matkami. Při testování průkaznosti počtu selat podle pořadí vrhu nebyly zjištěny žádné průkazné rozdíly. 41

42 Tab.17 Statistické charakteristiky počtu všech narozených selat podle pořadí vrhu Pořadí vrhu Počet vrhů n X 12,00 14,80 16,00 13,00 15,20 14,43 12,20 10,50 13,50 12,33 11,50 s 2 x 2,00 10,96 12,50 12,40 6,56 3,39 4,56 0,25 5,25 4,22 0,25 s x 1,41 3,31 3,54 3,52 2,56 1,84 2,14 0,50 2,29 2,05 0,50 v x 11,75 22,36 22,13 27,08 16,84 12,75 17,54 4,76 16,96 16,63 4,35 x min x max Tab.18 Statistické charakteristiky počtu živě narozených selat podle pořadí vrhu Pořadí vrhu Počet vrhů n X 11,40 14,00 14,88 12,40 13,70 13,57 9,40 10,00 12,25 9,00 11,50 s 2 x 1,44 8,80 9,86 13,04 6,41 3,67 1,84 1,00 1,19 6,00 0,25 s x 1,20 2,97 3,14 3,61 2,53 1,92 1,36 1,00 1,09 2,45 0,50 v x 10,53 21,21 21,10 29,11 18,47 14,15 14,47 10,00 8,90 27,22 4,35 x min x max

43 Tab.19 Statistické charakteristiky počtu odstavených selat podle pořadí vrhu Pořadí vrhu Počet vrhů n X 10,40 11,60 13,25 11,40 11,30 11,57 8,60 10,00 12,00 7,66 11,00 s 2 x 1,04 9,04 3,44 13,84 3,61 1,39 1,44 1,00 1,50 2,89 0 s x 1,02 3,01 1,85 3,72 1,90 1,18 1,20 1,00 1,22 1,70 0 v x 9,81 25,95 13,96 32,63 16,81 10,20 13,95 10,00 10,17 22,19 0 x min x max Mezidobí Délka mezidobí stanovuje počet vrhů prasnice za rok a tím i počet selat na prasnici a rok. Tabulka 20 zobrazuje statistické vyhodnocení délky mezidobí u všech sledovaných prasnic. Mezidobí bylo v průměru 152,84 dní, což představuje 2,39 vrhu na prasnici a rok. Nejkratší zjištěné mezidobí představovalo 148 dní a nejdelší 157 dní. Za optimální považujeme mezidobí o 153 dnech a 2,4 vrhu na prasnici za rok. V praxi vlivem zejména doby kojení a délky servis periody zpravidla nedosahujeme optimální délku mezidobí (Čechová et al., 2003). V testu jsme dosáhli k optimální době mezidobí i vrhu na prasnici a rok. A dále podle Koláře (2006) by mělo být mezidobí dní a dle této hodnoty je reprodukci na dobré úrovni. Přílišné zkracování mezidobí se může negativně projevit na celkové plodnosti prasnic jak uvádí Buchta a Čechová (1996). Tab.20 Statistické vyhodnocení délky mezidobí všech sledovaných prasnic Ukazatel n X s 2 x s x v x x min x max R Délka mezidobí ,84 5,66 2,38 1,

44 V tabulce 21 jsou srovnány délky mezidobí u všech sledovaných prasnic, které jsou rozděleny do skupin podle kanců, kterými byly inseminovány. Bylo zjištěno, že prasnice zapuštěné kanci HAI35 a DUR34 měly mezidobí nejdelší (154,36 a 154,15 dní). Prasnice zapuštěné kancem HAI27 měly mezidobí (152,92 dní) kratší o 1,44 a 1,23 dní než předešlé. A konečně prasnice zapuštěné ostatními dvěmi kanci vykazovaly mezidobí nejkratší o délce 151,89 a 151,78 dní. Statisticky průkazný rozdíl na délku mezidobí nebyl mezi jednotlivými kanci zjištěn. Tab.21 Základní statistické charakteristiky délky mezidobí u sledovaných prasnic, rozdělených podle jednotlivých kanců Kanci HAI27 HAI34 HAI35 DUR34 DUR363 n X 152,92 151,89 154,36 154,15 151,78 s 2 x 5,91 0,77 2,23 8,13 3,05 s x 2,43 0,87 1,49 2,85 1,75 v x 3,87 0,50 1,45 5,27 2,01 x min x max V tabulce 22 jsou uvedeny průměrné délky mezidobí u všech sledovaných prasnic podle pořadí vrhu. Nejdelší mezidobí bylo zjištěno u posledního 11. vrhu (156,5 dní) a nejkratší u 2. vrhu (150,8 dní). Rozdíl mezi nimi činil 5,7 dní. Jak uvádějí Buchta et al. (1996) optimální délka mezidobí by se měla pohybovat do 160 dnů, což splňují prasnice v průměru na jakémkoliv pořadí vrhu. Statisticky průkazný rozdíl délky mezidobí dle pořadí vrhu zjištěn nebyl. 44

45 Tab.22 Základní statistické charakteristiky délky mezidobí prasnic podle pořadí vrhu Pořadí vrhu n X 153,4 150,8 155,0 151,6 153,4 151,3 152,8 153,5 152,3 151,3 156,5 s x 1,36 1,94 1,12 2,42 1,69 0,45 2,71 1,50 3,34 1,25 0,50 v x 0,88 1,29 0,72 1,59 1,10 0,30 1,78 0,98 2,20 0,82 0,32 x min x max R Korelační koeficient V tabulce 23 jsou uvedeny hodnoty korelačních koeficientů mezi jednotlivými reprodukčními ukazateli. Hodnocením vzájemných korelací zjistíme způsob, jakým jeden znak ovlivní znak druhý. Nejvyšší kladné korelace byly zjištěny mezi počtem všech narozených selat a počtem živě narozených selat (r = 0,8891, silná závislost) Dále byla zjištěna silná závislost mezi počtem odstavených selat a počtem živě narozených selat (r = 0,8285). Středně silná závislost byla zaznamenána mezi počtem odstavených selat a počtem všech narozených selat (r = 0,6870). 45

46 Tab.23 Hodnoty korelačních koeficientů A B C D E A 1 B 0, C 0,6870 0, D -0,2094-0,3191-0, E -0,0935-0,0544-0,1115-0, A B C D E počet všech narozených selat počet živě narozených selat počet dochovaných selat pořadí vrhu délka mezidobí 46

47 6. ZÁVĚR V diplomové práci byly zpracovány údaje na základě provedené analýzy reprodukčních vlastností prasnic v užitkovém chovu. Celkem 56 hybridních prasnic (ČBU x ČL) bylo inseminováno pěti různými kanci plemene Duroc. Kanec HAI27 byl zastoupen dvanácti vrhy, kanec HAI34 deseti vrhy, kanec HAI35 osmi vrhy, kanec DUR34 třinácti vrhy a poslední kanec DUD363 taktéž třinácti vrhy. Celkově tedy bylo sledováno 56 vrhů. Jeden z nejdůležitějších ukazatelů plodnosti, a to počet odstavených selat, byl zaznamenán nejvyšší u prasnic zapuštěných kancem DUR363, v průměru 15 ks selat na vrh. U tohoto kance byl zjištěn i nejvyšší počet odstavených selat 11,69 ks a druhý nejlepší výsledek v počtu živě narozených selat 13,23 ks na vrh. Proto můžeme říci, že DUR363 byl nejlepší ze všech hodnocených kanců co do počtu selat. Při zhodnocení ztrát selat bylo zjištěno, že nejmenší celkové ztráty byly po kanci HAI34 (2,1 ks/vrh). Naopak nejvyšší celkové ztráty až 3,31 ks selat na vrh byly u kance DUR363. Dále byl hodnocen vliv pořadí vrhu na počet selat ve vrhu. Nejvyšší průměrný počet všech narozených (16 ks), živě narozených (14,88 ks) a odstavených (13,25 ks) byl u třetího vrhu. Největší celkové ztráty selat byly u prasnic na 10. vrhu (37,84 %). Průměrná délka mezidobí prasnic činila 152,84 dní. Nejkratší mezidobí měly prasnice zapuštěné kancem DUR363, a to v průměru 151,78 dní. A při zhodnocení vlivu pořadí vrhu na délku mezidobí bylo zjištěno nejkratší na 2. pořadí vrhu (150,8 dní). Ve všech sledovaných vrzích se narodilo více kanečků než prasniček a to o 9,58 %. Statisticky průkazné rozdíly byly zjištěny u vlivu jednotlivých kanců na porodní hmotnost a hmotnost při odstavu. Průměrná porodní hmotnost byla 1,47 kg. Nejvyšší porodní hmotnost 1,54 kg byla u selat po kanci HAI27. Naopak nejnižší po kanci DUR363 (1,37 kg). Průměrná hmotnost při odstavu činila 7,34 kg. Nejnižší hodnotu hmotnosti při odstavu dosáhla opět selata po kanci DUR363 (6,24 kg). Největší hmotnost 6,98 kg dosahovala selata od kance HAI35. Z celkového hodnocení reprodukčních ukazatelů prasnic vyplývá, že nejlepším kancem plemene Duroc byl DUR363. A to i při vysokých ztrátách na selatech a nižší porodní hmotností selat. Vyvažuje to především velmi dobrým počtem všech, živě narozených i odstavených selat a krátkou dobou mezidobí. 47

48 7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ABAD-VALCARCE, Miguel. Sow fertility to insemination of cryopreserved sperm. Michigan, s. Michigan State University. ISBN Asociace soukromého zemědělství ČR [online] [cit ]. Dostupný z WWW: < BEČKOVÁ, R., VÁCLAVKOVÁ, E., URBÁNKOVÁ, L. Vlivy působící na plodnost prasniček. In Ztráty selat a možnosti jejich snižování. Kostelec nad Orlicí : VÚŽV Praha, s ISBN BUCHTA, Stanislav, ČECHOVÁ, Marie. Chov prasat. Praha : VŠZ v Brně, s BUCHTA, Stanislav, ČECHOVÁ, Marie, HOŘÍNEK, Michal. Chov prasat. Brno : MZLU v Brně, s BUCHTA, Stanislav, ZAŽÍMALOVÁ, Marie. Plemenářské programy v chovu prasat. Brno : VŠZ v Brně, s. ČECHOVÁ, Marie, MIKULE, Vladimír, TVRDOŇ, Zdeněk. Chov prasat. Brno : MZLU, s. ISBN ČEŘOVSKÝ, Josef. Využití reprodukčního potenciálu prasat. In MATOUŠEK, Václav. Reprodukce - základ efektivity v chovu prasat. České Budějovice, s ISBN ČEŘOVSKÝ, Josef. Reprodukce prasat. In Nové poznatky v chovu prasat. Kostelec nad Orlicí, s ISBN

49 ČEŘOVSKÝ, Josef, et al. Chov prasniček a prasnic. Praha : VÚŽV Praha - Uhříněves, s. ISBN ČEŘOVSKÝ, Josef. Chov prasat. Praha : Profi Press, ISBN Reprodukce prasat s DOLEJŠ, J., TOUFAR, O. Chov prasat. Praha : Profi Press, ISBN Ekologie a etoligie v chovu prasat, s GERRITSEN, R., et al. Variable Effects on Sow Fertility [online] [cit ]. Dostupný z WWW: < HOVORKA, F., Chov prasat. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, Užitkové vlastnosti a jejich dílčí znaky, s HOVORKA, F., Chov prasat. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, Tvarové vlastnosti, s INGR, Ivo. Požadavky zpracovatelů a spotřebitelů na jakost vepřového masa. In SYCHRA, Luboš. Aktuální problémy v chovu a šlechtění prasat a drůbeže. Brno : MZLU v Brně, s ISBN KERTENIS, Dainius, ŽILINSKAS, Henrikas, JANUŠKAUSKAS, Aloyzas. Analysis of factors affecting sow fertility. Veterinarija ir zootechnika. 2007, no. 37. ISSN KERNEROVÁ, N., MATOUŠEK, V. Chov prasat. Praha : Profi Press, ISBN Tvarové a užitkové vlastnosti prasat s KOLÁŘ, Miroslav. Úspěšná reprodukce - přesnější odhad plemenné hodnoty. In ROZKOT, Miroslav. Kvalitní genofond předpoklad úspěšného chovu. Kostelec nad Orlicí, s ISBN X 49

50 KVAPILÍK, J. Chov prasat. Praha : Profi Press, ISBN Význam chovu prasat s MATOUŠEK, Václav. Tvorba superplodných linií a stád. ZF JU [online] [cit ]. Dostupný z WWW: MATOUŠEK, Václav, KERNEROVÁ, Naděžda. Hmotnost selat při narození - perspektivní selekční kritérium. In Reprodukce - základ efektivity v chovu prasat. České Budějovice, s ISBN MATOUŠEK, V., KERNEROVÁ, N. Chov prasat. Praha : Profi Press, ISBN Plemena prasat s MATOUŠEK, V., KERNEROVÁ, N., VÁCLAVOVSKÝ, J. Hodnocení prasat založené na lineárním popisu zevnějšku. In Šlechtění a reprodukce - základ efektivity v chovu prasat. České Budějovice, s ISBN NEHASILOVÁ, Dana. Použití probiotik redukuje ztráty selat. Agronavigátor [online] [cit ]. Dostupný z WWW: < PRAŽÁK, Č. Základy plemenářské práce v užitkových chovech. Praha : Profi Press, ISBN s PRAŽÁK, Č. Šlechtitelský program a vstup do EU. In Aktuální problémy chovu prasat se zaměřením na současné populace. [s.l.] : [s.n.], s ISBN PRAŽÁK, Č., JELÍNKOVÁ, V., Výsledky kontroly užitkovosti prasat za rok In Náš chov. 2001, č.4, s , ISSN SAMBRAUS, Hans Henrich. Atlas plemen hospodářských zvířat. Praha : Nakladatelství Brázda, s.r.o., s. ISBN

51 SCHNEIDEROVÁ, Pavla. Mortalita selat zalehnutím prasnicemi. Agronavigátor [online] [cit ]. Dostupný z WWW: < SIDOR, V. Chov prasat. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, Plemenářská práce, s SMÍŠEK, V., Chov prasat. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, Plemena prasat, s STÁVKOVÁ, Jana, DUFEK, Jaroslav. Biometrika. Brno : MZLU v Brně, s. ISBN STUPKA, Roman, ŠPRYSL, Michal, ČÍTEK, Jaroslav. Základy chovu prasat. Praha : PowerPrint, s. ISBN ŠPAČEK, František, a kol. Atlas plemen hospodářských zvířat. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, s ZEMAN, L. Výživa a krmení hospodářských zvířat. Praha : Profi Press, ISBN Krmení prasat, s

52 8. SEZNAM TABULEK Tabulka 1 Základní statistické charakteristiky počtu všech, živě narozených a odstavených selat Tabulka 2 Základní statistické charakteristiky počtu všech narozených selat u jednotlivých kanců. Tabulka 3 Základní statistické charakteristiky počtu živě narozených selat u jednotlivých kanců Tabulka 4 Základní statistické charakteristiky počtu odstavených selat u jednotlivých kanců Tabulka 5 Průměrné ztráty selat ze všech sledovaných vrhů Tabulka 6 Ztráty selat u jednotlivých kanců Tabulka 7 Vliv pořadí vrhu na počet mrtvě narozených selat Tabulka 8 Vliv pořadí vrhu na počet uhynulých selat během laktace Tabulka 9 Vliv pořadí vrhu na celkové ztráty selat Tabulka 10 Pohlaví narozených selat u všech sledovaných vrhů Tabulka 11 Statistické vyhodnocení porodní hmotnosti všech selat Tabulka 12 Statistické charakteristiky porodní hmotnosti selat u jednotlivých kanců Tabulka 13 Statistické charakteristiky porodní hmotnosti selat podle pořadí vrhu Tabulka 14 Statistické vyhodnocení hmotnosti při odstavu u všech selat 52

53 Tabulka 15 Statistické charakteristiky hmotnosti při odstavu selat u jednotlivých kanců Tabulka 16 Statistické vyhodnocení pořadí vrhu všech sledovaných prasnic Tabulka 17 Statistické charakteristiky počtu všech narozených selat podle pořadí vrhu Tabulka 18 Statistické charakteristiky počtu živě narozených selat podle pořadí vrhu Tabulka 19 Statistické charakteristiky počtu odstavených selat podle pořadí vrhu Tabulka 20 Statistické vyhodnocení délky mezidobí všech sledovaných prasnic Tabulka 21 Základní statistické charakteristiky délky mezidobí u sledovaných prasnic, rozdělených podle jednotlivých kanců Tabulka 22 Základní statistické charakteristiky délky mezidobí prasnic podle pořadí vrhu Tabulka 23 Hodnoty korelačních koeficientů 53

54 9. SEZNAM PŘÍLOH Grafy Graf 1 Průměrný počet všech, živě narozených a odchovaných selat ze všech sledovaných vrhů Graf 2 Průměrné počty všech, živě narozených a odstavených selat u jednotlivých kanců Graf 3 Průměrné počty všech, živě narozených a odstavených selat podle pořadí vrhu Graf 4 Celkové průměrné ztráty selat u jednotlivých kanců Graf 5 Celkové průměrné ztráty selat podle pořadí vrhu Graf 6 Pohlaví selat u všech sledovaných vrhů Graf 7 Průměrná porodní hmotnost selat u jednotlivých kanců Graf 8 Průměrná porodní hmotnost selat podle pořadí vrhu Graf 9 Průměrná hmotnost selat při odstavu u jednotlivých kanců Graf 10 Průměrná délka mezidobí prasnic podle kanců, kterými byly inseminovány Graf 11 Průměrná délka mezidobí prasnic podle pořadí vrhu 54

55 Obrázky Obr.1 Plemeno Duroc Obr.2 Plemeno České bílé ušlechtilé Obr.3 Plemeno Česká landrase 55

56 10. PŘÍLOHY PŘÍLOHY

57 Graf 1 Průměrný počet všech, živě narozených a odchovaných selat ze všech sledovaných vrhů Průměrné počty selat počet selat (ks) všechna narozená živě narozená odstavená Graf 2 Průměrné počty všech, živě narozených a odstavených selat u jednotlivých kanců Průměrné počty selat počet selat (ks) HAI27 HAI34 HAI35 DUR34 DUR363 kanci všecha narozená živě narozená odstavená

58 Graf 3 Průměrné počty všech, živě narozených a odstavených selat podle pořadí vrhu Průměrné počty selat počet selat (ks) pořadí vrhu všecha narozená živě narozená odstavená Graf 4 Celkové průměrné ztráty selat u jednotlivých kanců Průměrné ztráty selat počet selat (%) HAI27 HAI34 HAI35 DUR34 DUR363 kanci mrtvě narozená úhynulá během laktace

59 Graf 5 Celkové průměrné ztráty selat podle pořadí vrhu Průměrné ztráty selat počet selat (%) pořadí vrhu mrtvě narozená uhynulá během laktace Graf 6 Pohlaví selat u všech sledovaných vrhů Pohlaví selat 54,79% 45,21% kanečci prasničky

60 Graf 7 Průměrná porodní hmotnost selat u jednotlivých kanců Průměrná porodní hmotnost selat 1,55 hmotnost selat (kg) 1,5 1,45 1,4 1,35 1,3 1,25 HAI27 HAI34 HAI35 DUR34 DUR363 kanci Graf 8 Průměrná porodní hmotnost selat podle pořadí vrhu 1,65 1,6 Průměrná porodní hmotnost selat hmotnost selat (kg) 1,55 1,5 1,45 1,4 1,35 1, pořadí vrhu

61 Graf 9 Průměrná hmotnost selat při odstavu u jednotlivých kanců Průměrná hmotnost selat při odstavu 7 hmotnost při odstavu (kg). 6,8 6,6 6,4 6,2 6 5,8 HAI27 HAI34 HAI35 DUR34 DUR363 kanci Graf 10 Průměrná délka mezidobí prasnic podle kanců, kterými byly inseminovány Průměrná délka mezidobí délka mezidobí (dny). 154, , , , ,5 150 HAI27 HAI34 HAI35 DUR34 DUR363 kanci

62 Graf 11 Průměrná délka mezidobí prasnic podle pořadí vrhu Průměrná délka mezidobí délka mezidobí (dny) pořadí vrhu

63 Obr.1 Plemeno Duroc Obr.2 Plemeno České bílé ušlechtilé

64 Obr.3 Plemeno Česká landrase