_NP PO_uvod :30 Stránka 781 C M Y K PODYJÍ. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr. BRNùNSKO

Transkript

1 78-83_NP PO_uvod :30 Stránka 78 PODYJÍ CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr BRNùNSKO

2 78-83_NP PO_uvod :30 Stránka 78 Brnûnsko NÁRODNÍ PARK PODYJÍ Na pfiedcházející stranû: Hluboce zafiíznuté údolí Dyje je typické pro národní park Podyjí. Údolní fenomén fieky Dyje uli ãí skály. Národní park Podyjí se nachází v jihozápadní ãásti Moravy v okrese Znojmo, pfii státní hranici s Rakouskem. Byl vyhlá en Nafiízením vlády âeské republiky ã. 64/99 k na plo e 6350 ha. Nejsevernûj í bod NP Podyjí ( v. z. d., s. z..) se nachází,5 km západnû od centra obce Lesná, 30 m severnû od rohu lesa u státní silnice Znojmo Vranov. NejjiÏnûj í bod ( v. z. d., s. z..) leïí 300 m jihov chodnû od vrcholu Hrabûcí hory na prûseãníku okraje lesa a státní hranice s Rakouskem. Nejzápadnûj ím bodem ( v. z. d., s. z..) je místo v dotyku lesa se státní silnicí v úseku Vranov nad Dyjí Podmyãe 300 m severov chodnû po silnici od kfiiïovatky silnice s komunikací k b valé rotû pohraniãní stráïe Hájenka. Nejv chodnûj í bod ( v. z. d., s. z..) se nalézá v ohybu Granického potoka pod znojemsk m hradem, 350 m pfied ústím do Dyje. Území národního parku má rozlohu 6,59 km, ochranné pásmo pak 7,97 km. Osu národního parku tvofií kaàonovité údolí stfiední ãásti toku Dyje v úseku toku mezi mûsty Vranovem nad Dyjí a Znojmem, které se hluboko zafiezává do okolního plochého georeliéfu Jevi- ovické pahorkatiny. Nejvy ím bodem NP je k. B ãí hora u Vranova nad Dyjí (535,9 m n. m.), nejniï í bod pfiedstavuje hladina Dyje ve Znojmû (08 m n. m.). Stfied NP Podyjí zahrnuje pouze levo-bfieïní svah, údolí na pravém bfiehu Dyje je státním územím Rakouska, kde byl v roce 000 vyhlá en národní park Thayatal. NP Podyjí je jedineãn m pfiíkladem v jimeãnû zachovalého hlubokého fiíãního údolí se zaklesnut mi meandry asv raznou koncentrací geomorfologick ch jevû ve skalních horninách. Ka- Àonovité údolí v délce pfiibliïnû 35 km není poznamenáno v razn mi lidsk mi zásahy. Asi 4 km dlouh úsek údolí Dyje nad Znojmem vyplàuje voda vyrovnávací vodní nádrïe Znojmo. Lesy kryjící zhruba 84 % území mají pfiírodû blízkou skladbu a na 40 % své plochy jsou jiï ponechány pfiirozenému v voji. 78 NP PO

3 78-83_NP PO_uvod :30 Stránka 783 NP Podyjí ZÓNY, ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ A POPISOVANÉ LOKALITY NÁRODNÍHO PARKU PODYJÍ Vysoká druhová pestrost zejména rostlinn ch druhû a bezobratl ch ÏivoãichÛ s v skytem mnoha reliktních a ochranáfisky velmi v znamn ch druhû fiadí území k nejcennûj ím ve stfiední Evropû. Mezinárodní unie ochrany pfiírody vede NP Podyjí v seznamu území kategorie II mezinárodnû uznávané národní parky. Území NP leïí na styku dvou v znamn ch geologick ch a geomorfologick ch celkû âeského masivu a Karpatské soustavy. Dyje protéká mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem úsekem, kter je budován horninami moravika a dyjského masivu. Mohutné Ïulové intruze pronikly pfiibliïnû pfied 800 mil. lety do vulkanosedimentárních formací stfiednû proterozoického stáfií. Sedimenty se pfiemûnily na svory, ruly, kvarcity a krystalické vápence, intruze se metamorfovaly na ortoruly bíte ského aweitersfeldského typu. Dyjské granitoidy do morávního plá tû pronikly aï koncem proterozoika. Metamorfované horniny moravika dyjské klenby a hlubinné vyvfieliny brunovistulika, dvou prekambrick ch jednotek, vystupují na vût inû území NP na povrch a jen ve v chodní ãásti jsou pfiekryty neogenními sedimenty karpatské pfiedhlubnû. Dyjská klenba tvofií esovitû zahnuté tûleso, zasahující od Moravského Krumlova pfies Hardegg, Eggenburg aï k Schönbergu, dlouhé 75 km a maximálnû 30 km iroké. Metamorfované horniny dyjské klenby jsou na území NP zastoupeny tfiemi jednotkami: od západu k v chodu je to vranovská jednotka (na území NP vy- NP PO 3 783

4 78-83_NP PO_uvod :30 Stránka 784 Brnûnsko KRAJINN POKRYV stupuje velmi omezenû), dále bíte ská ortorula a jednotka lukovská. Jednotky jsou od sebe oddûleny tektonick mi liniemi SV Z smûru, uklonûn mi k severozápadu. Vranovská jednotka leïí v podloïí afovské jednotky, jejíï dvojslídné granátické svory jsou známy z Granátové zátoky nedaleko vranovské pfiehradní hráze. Jednotka vranovská je nejv raznûji vyvinuta v území mezi pfiehradní hrází, Vranovem, Podmyãemi a Lanãovem. Je pro ni typické stfiídání metrov ch aï centimetrov ch poloh masivní a bfiidliãnaté biotitické pararuly, muskovit biotitické pararuly i drobn ch vloïek svoru s granátem. Dále obsahuje polohy granátického amfibolitu, krystalického vápence, erlanu a kvarcitu. Hlavní souãástí pararuly je kfiemen, ménû jsou zastoupeny slídy, vzácnûji Ïivce. Bíte ská ortorula je okatá dvojslídná leukokratní ortorula, která je nejtypiãtûj ím ãlenem moravika. Tvofií deskovité monotónní tûleso protaïené od jihozápadu k severov chodu a sklání se k severu ãi k severozápadu. Vystupuje pfiibliïnû mezi Vranovem a Hardeggem. Pfii svém západním okraji obsahuje velké mnoïství amfibolitov ch poloh, vzácnûji polohy krystalick ch vápencû a erlanû tzv. okrajov typ bíte ské ortoruly (napfi. Hamerské vrásy u Vranova nad Dyjí). Z minerálû je nejãastûji zastoupen kfiemen, dále následují plagioklasy, mikroklin a slídy. Biotit ãasto tvofií drobné pásky ãi polohy. Îivce tvofií vyrostlice o velikosti aï cm. Lukovská jednotka je na západû (Hardegg) i v chodû (Podmolí, Îlebsk potok) omezena tektonicky. Intruzí weitersfeldské ortoruly je rozdûlena na dva 784 NP PO 4

5 78-83_NP PO_uvod :30 Stránka 785 oddíly. Tato ortorula granodioritového sloïení vystupuje jiïnû od Lukova v nûkolika pruzích. Spodní oddíl lukovské jednotky tvofií dvojslídné svory s polohami kvarcitû. Ve svrchním oddílu vystupují granát staurolitové svory s polohami krystalick ch vápencû a pfii samém styku s bíte skou ortorulou mocn erlánov horizont. Stáfií jednotek nebylo dosud jednoznaãnû prokázáno, ale vût ina autorû povaïuje jejich sedimentární i metamorfní v voj za prekambrick, nejspí e proterozoick. Tomu nasvûdãuje i stáfií bíte - ské ortoruly 795 mil. let, zji tûné metodou Rb/Sr Scharbertovou v roce 977. V znamná tektonická linie oddûluje moravikum od brunovistulika, zastoupeného horninami dyjského masivu. Ten tvofií protáhlé tûleso SV JZ smûru, táhnoucí se od závûru údolí Jevi ovky pfies Znojmo, Retz, Pulkau, Eggenburg aï ke Kremsu. Jeho celková délka je 5 km, ífika vût inou 5 aï 6 km, pfiiãemï maximální dosahuje u Znojma (4 km). Vût í ãást dyjského masivu se nachází v Rakousku. Západní hranice masivu na styku s lukovskou jednotkou je tektonická, v chodní hranice je nepravidelná, laloãnatá a vût í ãást masivu leïí pod sedimenty karpatské pfiedhlubnû. Stáfií masivu je pravdûpodobnû proterozoické. Hlavní horninov typ pfiedstavuje biotitická Ïula, na západû v blízkosti nasunutí metamorfovaná, lavicovitá, se shluky muskovitu a biotitu. K v chodu pfiechází do granodioritu a textura se mûní na v esmûrnû zrnitou. Z minerálû pfievaïují Ïivce a kfiemen, dále slídy. Horniny prvohor, druhohor a star- ích tfietihor nejsou na území NP zastoupeny, celá oblast byla v této dobû denudována, vznikla parovina a v obdobích tropického klimatu se uplatnilo kaolinické zvûtrávání. O nûm svûdãí loïiska kaolinû v okolí parku a ojedinûlé nálezy sluàákû (silkretu) v okolí âí- Ïova na území národního parku. V chodní ãást NP zasahuje do karpatské pfiedhlubnû. Kry krystalinick ch hornin stupàovitû klesají podél zlomû do karpatské pfiedhlubnû a horniny pfiedev ím dyjského masivu jsou pfiekryty neogenními a kvartérními sedimenty. Zkryogenních pleistocénních sedimentû jsou nejvíce roz ífiené spra e, spra ové hlíny a svahové hlíny se sutûmi. Svahové hlíny a sutû tvofií úpatní haldy, které místy dosahují mocnosti aï 8 m (napfi. v údolí Ma ovického potoka). Na pfiíkr ch svazích dyjského údolí jsou v raznû zastoupeny pleistocénní akumulace balvanov ch proudû NP Podyjí Bíte ská ortorula s nápadnou foliací. Vrásy v Bíte sk ch ortorulách v údolí Dyje pod Vranovem nad Dyjí. NP PO 5 785

6 78-83_NP PO_uvod :30 Stránka 786 Brnûnsko Zarovnan povrch nad údolím fieky Dyje. V chozy svorû poblíï Nového Hrádku. a kamenn ch mofií. Místy se vyskytují sedimenty blokovo-bahenních proudû (napfi. na Îlebském potoce). Malé roz- ífiení mají zbytky pleistocénních fiíãních teras (napfi. na svahu pod Králov m stolcem, v opu tûném meandru Lipina). Dno údolí Dyje a Klaperova potoka vyplàují fluviální kvartérní sedimenty. Niva Dyje je vyvinuta ve dvou úrovních a souvisle prochází cel m úsekem údolí Dyje v NP. V georeliéfu NP Podyjí se odráïí vliv kfiíïení tfií regionálnû v znamn ch geologick ch poruch, v chodního okrajového zlomu âeského masivu (SV JZ), diendorfského zlomu (SSV JJZ) a moldanubického nasunutí (ZJZ VSV). Z hlediska regionálního tfiídûní georeliéfu âr se území NP nachází v jihov chodní ãásti âeskomoravské vrchoviny v geomorfologickém celku Jevi ovická pahorkatina, podcelku Znojemská pahorkatina a okrsku atovská pahorkatina. Základním rysem georeliéfu území je rozdíl mezi ploch m zarovnan m povrchem atovské pahorkatiny (holorovinou), sklánûjící se od západu k v chodu, a zafiíznut mi údolími Dyje a jejích pfiítokû s pfiíkr mi a skalnat mi údolními svahy. Holorovina (etchplén) vznikla v neogénu a kvartéru odnosem mocného zvûtralinového plá tû paleogenního zarovnaného povrchu (paroviny) a obnaïením bazální zvûtrávací plochy. Na plo inách holoroviny u Podmolí byly vrtn m prûzkumem zji tûné erozní deprese vyplnûné neogenními sedimenty. V podlo- Ïí neogenních sedimentû jsou v tûchto sníïeninách zachovány primární kaoliny. V chodní ãást parku tvofií okrajov zlomov svah âeské vysoãiny, kde skalní horniny stupàovitû klesají do Dyjsko- -svrateckého úvalu a jsou postupnû pfiekr vány neogenními a kvartérními sedimenty. Vrcholy ker hornin dyjského masivu vystupují jako mendipy z okolní mlad í sedimentární v plnû. Hlavním geomorfologick m fenoménem NP je kaàonovité údolí fieky 786 NP PO 6

7 78-83_NP PO_uvod :30 Stránka 787 NP Podyjí 3 Dyje. Ta vytváfií v NP tfii velmi odli né úseky, z nichï kaïd má v závislosti na petrografii, úloïn ch pomûrech a puklinatosti svérázné rysy. eka vstupuje na území NP na jiïním okraji Vranova nad Dyjí (západní úsek). Tento první, západní úsek od Vranova nad Dyjí po Hardegg na rakouské stranû je vyvinut v bíte ské ortorule. V souvislosti s velkou odolností ortoruly jsou zaklesnuté meandry spí e pravoúhlé. Údolí v tomto úseku dosahuje nejvût í hloubky (kolem 30 m). Na svazích jsou, zejména v jejich horní ãásti, skalní útvary (sruby, skalní pilífie a vûïe). Na poãátku tohoto úseku se pfii úpatí skalnatého svahu údolí Dyje u Zadních HamrÛ nachází odkryté Hamerské vrásy v bíte ské rule. Ortorula je spolu s vloïkami amfibolitu a pararuly intenzívnû provrásnûná do leïat ch vrás o rozmûrech od nûkolika cm do 0 aï 30 m. U Hamerské lávky se spou tûjí balvanové proudy z pravého údolního svahu aï do koryta Dyje. Ostruhu zaklesnutého meandru pod místní ãástí Benátky tvofií hfibet Skalního mûsta. Ostruha byla profiíznutá a její zbytek se zachoval jako okrouhlík v opu tûném meandru, kter je vyplnûn náplavov m kuïelem Hamerského potoka levostranného pfiítoku Dyje. Dal í zaklesnut meandr se vyvinul u ostruhy Ledov ch slují. Meandrová ostruha mûfií 800 m, z ãehoï asi 550 m má tvar skalního hfiebene. V ostruze Ledov ch slují, sloïené z bíte ské ruly, najdeme unikátní rozsedlinové a suèové jeskynû. Nárazov svah Braitavy proti ostruze Ledov ch slují je nejvy í v NP (relativní v ka 30 m). Lze na nûm nalézt ãetné stopy gravitaãních svahov ch pochodû, pseudokrasové jeskynû, balvanové proudy a balvanová mofie. Na meandrové ostruze B ãí hory pod letohrádkem mûïeme spatfiit skalní útvary. Protûj í nárazov lev svah s Pa eráckou stezkou je rovnûï skalnat s v razn mi skalními útvary (napfi. Zikova skála). V dal ím úseku probíhá státní hranice v korytû Dyje. Údolí má neckovit tvar s údolní nivou vyvinutou ve dvou stupních. âetné skalní stûny v bíte ské rule se nacházejí pod známou Hardeggskou vyhlídkou. Druh, stfiední úsek, údolí mezi Hardeggem a ústím Îlebského potoka je zafiíznut v ménû odoln ch horninách lukovské jednotky. Meandry jsou plynulé s pokroãil m od krcováním a asymetrick m pfiíãn m profilem. Hloubka údolí se pohybuje mezi 0 aï 50 m. V nárazov ch bfiezích najdeme fiadu v znamn ch skalních útvarû. Na poãátku druhého úseku je zaklesnut meandr u Uhlífiovy louky. Nejpfiíkfiej í úsek levého nárazového svahu se nachází pod skalními útvary pod vyhlídkou Kozí stezky. Nedaleko ústí Klaperova potoka do Dyje je pfii úpatí levého svahu krasová jeskynû a krasov pramen. Pod ska- Zaklesnut meand fieky Dyje byl pojmenován obes. Îokové zvûtrávání Ïul dyjského masivu. 3 Skalní mísa lokalizována z vfiesovi tû u Hnanic. 4 Skalní jehla v údolí fieky Dyje uhavraníkû. 4 NP PO 7 787

8 78-83_NP PO_uvod :30 Stránka 788 Brnûnsko 3 SuÈová pole, balvanové proudy a dal í akumulace patfií k nejnápadnûj ím jevûm spojen m s v vojem údolí. Ledovou v zdobu podzemních prostor tvofií namrzající voda z tajícího snûhu, stékající po promrzl ch skalních blocích do podzemí. 3 Podzemní prostory Ledov ch slují. lami Kozí stezky vedla pfii úpatí úzká turistická stezka vtesaná do skal. Unikátní zaklesnut meandr vytváfií údolí Dyje kolem k. Umlaufberg s úzkou íjí Umlaufstieg (k. 378 m n. m. na rakouském území). Na moravské stranû je krajinnou dominantou 70 m vysoká Vraní skála na levém nárazovém svahu. Skalní útes tvofií biotitické a kvarcitické pararuly, které se vzájemnû stfiídají. V údolí Dyje stál Falt skûv ml n. Na úzké a skalnaté meandrové íji, tvofiené jemnozrnn mi muskovit-biotitick mi svory a rulami, byl postaven v roce 358 Nov Hrádek. Na svazích se nachází zbytky agrárních teras. Pod hradem stával v údolí Dyje Novohrádeck ml n. Pfii ústí Îlebského potoka u k. 68 m n. m. je rozsáhl náplavov ku- Ïel. Dal í zaklesnut meandr je vyvinut u Hlubocké louky. Vysok nárazov svah byl vytvofien jednak pod Li ãí skálou a jednak u skalních útvarû Homole. U Lipinské louky Dyje znovu plnû vtéká na území âr. Vytvofiila tu zajímav opu tûn meandr Lipina s okrouhlíkem. Tfietí, v chodní, úsek zaãíná pod ústím Îlebského potoka a sahá aï ke Znojmu. eka je zafiíznutá v Ïulách dyjského masivu a hloubka kaàonovitého údolí se pohybuje mezi 0 aï 60 m. Údolní svahy jsou pfiíkré, se skalními útvary, kamenn mi mofii a balvanov mi proudy, s projevy gravitaãních pochodû s pseudokrasov mi jeskynûmi a odlehãení (exfoliace). Zaklesnuté meandry jsou symetrické i asymetrické. U obeské lávky údolí Dyje ostfie mûní svûj smûr ze smûru SZ JV na smûr J S. Na meandrovém ostrohu obesu lidé vybudovali ãetné agrární terasy. V úseku pod b val m ml nem Papírna má koryto Dyje vût í spád. Údolí je úzké a vysoké svahy jsou skalnaté (segment Kamenná mofie). Na strm ch svazích se nacházejí exfoliaãní tvary, balvanová mofie, rozsedlinové a suèové jeskynû (napfi. jeskynû Nad Papírnou) a drobné formy zvûtrávání a odnosu Ïuly (napfi. Ïlábkové krapy). Pfied irokou loukou údolí Dyje znovu mûní smûr ze smûru J S na JZ SV. Vût ina tohoto úseku je zatopená vodami Vodní nádrïe Znojmo. Pfii ústí levostranného pfiítoku Ma ovického potoka stojí na svahu viklan. Na pravém údolním svahu pod Sealfieldov m kamenem (k. 375 m n. m.) lze vidût rozsáhlé balvanové proudy. V oblasti Králova stolce a B ãí skály se nacházejí asi 30 m nad údolním dnem Dyje pravdûpodobnû spodnopleistocénní tûrkopískové akumulace. Na levém svahu mezi Králov m stolcem a Znojmem leïí ãetné agrární terasy (napfi. známé Hradi tské terasy). eka Dyje vytéká z NP pod sypanou hrází vodní nádrïe Znojmo. Území parku náleïí mezi krajiny dlouho osídlené ãlovûkem. Z antropogenních tvarû jsou nejv raznûj í agrární terasy (zejména pro vinice), agrární valy a haldy. K ml nûm na Dyji a jejích pfiítocích (napfi. na Ma ovickém potoce) vedly náhony a vozové (ãasto úvozové) spádnicové cesty. Velkou zmûnu znamenala v stavba vodní nádrïe Znojmo. Kolísání prûtokû v Dyji vlivem ãinnosti, která probíhá v odbûrov ch piãkách vodní elektrárny na vodní nádrïi Vranov, zpûsobuje nátrïe bfiehû. Z tûïebních tvarû se místy nacházejí malé kamenolomy, v nichï se tûïil kámen pro místní potfiebu. TûÏbou byla zniãena fiada Ïulov ch Ïokovit ch balvanû. Z militárních tvarû jsou nejv znamnûj í pevnûstky z doby první republiky (fiopíky). Staré zákopy se nacházejí na Kraví hofie. V ochranném pásmu NP v lokalitû Na Skále (306 m n. m.) nad obcí Hnanice se nachází rekultivovaná skládka. Základy fiíãní sítû na tomto území vznikaly jiï na paleogenním zarovnaném povrchu s mocn mi kaolinick mi zvûtralinami koncem oligocénu (pfied 788 NP PO 8

9 78-83_NP PO_uvod :30 Stránka 789 NP Podyjí 5 mil. let). V neogénu v ak byl v voj subaerického georeliéfu nûkolikrát pfieru en mofisk mi záplavami z alpsko-karpatské pfiedhlubnû a obdobími odnosu. Neogenní fluviální sedimenty na Kraví hofie jsou dûkazem, Ïe jiï tehdy tu tekl velk vodní tok, kter se vléval do Tethydy. Názory badatelû na v voj kaàovitého údolí Dyje v NP se li í. První skupina soudí, Ïe Dyje tekla hlubok m meandrujícím údolím zafiíznut m do skalního podloïí jiï ve spodním miocénu (Batík, ed., 995). Údolí bylo zaplnûné usazeninami miocénního mofie a po záplavû exhumováno. Tento názor podporují zku enosti s v vojem dal ích velk ch fiek na okraji âeského masivu (Svitavy, Svratky, Jihlavy). Druhá skupina zastává názor, Ïe v obdobích transgrese bylo toto území mûlk m mofiem, ve kterém do lo k usazování tûrkû, pískû a jílû a Ïe dne ní fiíãní síè se zaãala formovat aï po definitivním ústupu mofie pfied 7 mil. let. eka podle tohoto názoru zpoãátku meandrovala jako prodlouïen konsekventní tok v mûkk ch nezpevnûn ch sedimentech neogenního mofie, a kdyï dosáhla pevného krystalinického podloïí, údolí bylo jiï tak hluboké, Ïe je nemohla opustit. Tak vznikly pro tento úsek Dyje typické epigenetické zaklesnuté meandry. Mofiské usazeniny byly po regresi miocénního mofie z vût í ãásti odneseny a pfiitom byl exhumován a dále modelován georeliéf z doby pfied proniknutím mofiské záplavy. Neogenní usazeniny zûstaly dnes zachovány pouze ve v chodní ãásti NP. V kvartéru byly krystalinické horniny vystaveny zv enému pûsobení eroze. V chladn ch obdobích pleistocénu za pfiítomnosti permafrostu docházelo ke kryogenním pochodûm, pfiedev ím k mrazovému zvûtrávání a kongeliflukci. Zejména na pfiíkr ch údolních svazích do lo vlivem odlehãení hornin k intenzivní destrukci hornin, svahov m deformacím (camberingu, skalnímu fiícení a sesouvání) a vznikly rozsáhlé sutû a kamenná mofie, balvanové proudy, skalní vûïe, pilífie, skalní okna, pseudokrasové jeskynû a drobné formy zvûtrávání a odnosu skalních hornin, jako jsou skalní mísy, skalní hfiiby apod. Typick mi kvartérními sedimenty jsou aï 5mmocné polohy spra í, které se nepravidelnû vyskytují po celém území NP. eka Dyje tvofií pfiirozenou osu národního parku Podyjí. Pramení ve dvou zcela oddûlen ch pramenn ch oblastech. Moravská Dyje má poãátek severnû od obce Panenská Rozsíãka na âeskomoravské vrchovinû, rakouská Dyje (Thaya) pramení v pfiedhûfií Weinsberger Wald, eka Dyje v národním parku. Skalní stûna Einsiedler se nachází v údolí fieky Dyje, jihov chodnû od mûsteãka Hardegg. NP PO 9 789

10 78-83_NP PO_uvod :30 Stránka 790 Brnûnsko Pfii letní povodni v roce 00, kdy prûtok v Dyji dosahoval témûfi 400 m 3, byly vodou uná eny i mohutné stromy z bfiehového porostu. Druh m nejvût ím levostrann m pfiítokem Dyje v národním parku Podyjí je Ma ovick potok. a k soutoku obou vûtví dochází u obce Raabs. Národní park Podyjí tvofií pruh území ve stfiední ãásti povodí na levém bfiehu fieky Dyje mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem. Nadmofiská v ka hladiny na vtoku Dyje do parku je 30 m, u v toku z NP (pod hrází vodní nádrïe Znojmo) pak 08 m. PrÛmûrn sklon toku v NP se pfii délce pfiibliïnû 40 km pohybuje kolem 4. Území NP je odvodàováno buìto pfiímo, nebo prostfiednictvím nûkolika mal ch levostrann ch pfiítokû do Dyje. Ta na území národního parku pfiitéká pod vodní nádrïí Vranov, kde má plochu povodí (P) 9, km, délku toku (L) 9,8 km a dlouhodob prûmûrn prûtok (Q a ) asi 9,35 m 3 s. Na Dyji se zleva, tedy z území âeské republiky napojují pouze ãtyfii pfiítoky, a to KlaperÛv potok (P 7,5 km, L 7,8 km, Q a 0,04 m 3 s ), dále potok Rambach, Îlebsk a Ma ovick potok, které mají plochu povodí men í neï 0 km. Zprava z Rakouska pfiitéká Fugnitzbach (P 36,4 km, L 4 km, Q a 0,5 m 3 s ) a Kajabach (P 0,7 km, L 0, km). Vzhledem ke stavbû údolí Dyje jsou v echny levostranné, od severu pfiitékající toky pomûrnû krátké, hluboce zafiíznuté, s velk m spádem a málo vodné. V echny, vãetnû nejvût ího Klaperova potoka, v letních mûsících vût inou vysychají. V chodní ãásti NP jsou díky v jimeãnému tvaru povrchu odvodàovány smûrem od údolí Dyje jihov chodním smûrem. Dyje opou tí národní park pod nádrïí Znojmo, kde má P 470,9 km, L 60,4 a Q a 9,83 m 3 s. Její hydrologick reïim v NP je v raznû ovlivàován ãinností hydroelektrárny ve Vranovû nad Dyjí v ochranném pásmu NP, která pracuje v reïimu ranních a veãerních energetick ch piãek. Pro vyrovnávání energetick ch prûtokû byl zbudován v roce 967 stupeà Znojmo, jehoï pfiibliïnû pûtikilometrové vzdutí je souãástí NP Podyjí. Území NP je velmi chudé na vodní plochy. V celém parku je jediná vodní nádrï Znojmo (plocha 54 ha, celkov objem vody 4,9 mil. m 3 ), která slouïí jako vyrovnávací pro vodní elektrárnu Vranov a je v znamn m zdrojem vody. Pouze na Klaperovû potoce nalezneme soustavu ãtyfi rybníkû. Jednotlivé malé vodní nádrïe s regulovatelnou úrovní hladiny jsou na Ma ovickém potoce, v Hnanicích, na Îlebském potoce, Popicích a v lokalitû u Jejkala. Dal í vodní plochy, vãetnû pfiibliïnû dvaceti pfiirozen ch a nûkolika umûl ch tûní, se nachází po celé plo e NP v lesním i nelesním prostfiedí. Maximální prûtoky se v Dyji v úseku, ve kterém protéká národním parkem, nejãastûji vyskytují v jarním období. Nejvy í prûtoky zde v ak dosud namûfiili pfii letních povodních. VÛbec nejvût í povodeà zasáhla povodí Dyje v srpnu 00. Zatímco první povodàová vlna, která byla zpûsobená intenzivními sráïkami ve dnech 7. a 8. srpna 00, byla zachycena v nádrïi Vranov, pfii dal ích pfiívalov ch de tích spadl ch od. do 3. srpna 00 jiï tomu tak nebylo, neboè prostor nádrïe byl jiï zaplnûn. Katastrofální povodeà proto postihla i Dyji pod vodní nádrïí na území národního parku, kde nejvy í dosaïené prûtoky odpovídaly hodnotám 00 aï 00letému prûtoku. K povodni do lo ivãervenci 006. Národní park Podyjí patfií cel do hydrogeologického rajónu 654 Krystalinikum v povodí Dyje. Je budován pfie- 790 NP PO 0

11 78-83_NP PO_uvod :30 Stránka 79 NP Podyjí váïnû puklinovû propustn mi krystalick mi horninami, které jsou místy pfiekryty prûlinovû propustn mi kvartérními sedimenty. Na území národního parku se vyskytuje svrchní zvodeà v kvartérním pokryvu a povrchové vrstvû zvûtrávání krystalick ch hornin. Spodní zvodeà je v tektonicky poru en ch hlub ích polohách krystalinika. Nejpfiíznivûj í podmínky pro obûh mûlké podzemní vody jsou ve fluviálních sedimentech v údolí fieky Dyje. Národní park Podyjí se nachází v jedné z nejménû vodn ch oblastí âr. O nedostatku vody na jeho území svûdãí nejen velmi nízk specifick povrchov odtok (men í neï 3 l s km ), ale i nepatrn podzemní odtok (niï í neï 0,5 l s km ). Na jeho území se vyskytují jen ojedinûlé suèové nebo puklinové prameny o velmi malé vydatnosti. Základní klimatické charakteristiky se v národním parku mûní od západu k v chodu, a to pfiedev ím v závislosti na klesající absolutní nadmofiské v ce. V tomto smûru dochází k obecnému zvy ování dlouhodob ch prûmûrn ch teplot vzduchu a sniïování dlouhodob ch prûmûrn ch úhrnû atmosférick ch sráïek. Toto makroklimatické schéma je v ak v raznû modifikováno morfologick mi zvlá tnostmi reliéfu terénu. Podle Quitt, E. (97) leïí národní park témûfi v hradnû v mírnû teplé klimatické oblasti s prûmûrnou teplotou vzduchu v ãervenci 7 aï 8 C avlednu aï 4 C, prûmûrn m poãtem letních dní 40 aï 50, prûmûrn m poãtem mrazov ch dní 0 aï 30 a prûmûrn m roãním úhrnem atmosférick ch sráïek 550 aï 750 mm. Západní ãást území (aï k údolí Klaperova potoka) je v zimû a na jafie v prûmûru aï o C chladnûj í a má asi o 00 mm vy í prûmûrné roãní sráïkové úhrny neï stfiední a podstatná ãást v chodní ãásti národního parku. Mírnû teplou klimatickou oblast tedy charakterizuje dlouhé, teplé, suché aï mírnû suché léto, krátká pfiechodná období s mírn m aï mírnû tepl m jarem a mírnû tepl m podzimem a krátká, mírná aï mírnû teplá a suchá aï velmi suchá zima s krátk m trváním snûhové pokr vky. V chodní okraj NP je v pfiímém kontaktu s teplou klimatickou oblastí, která je zde charakterizována prûmûrnou teplotou vzduchu v ãervenci 8 aï 9 C a v lednu aï 3 C, prûmûrn m poãtem letních dní 50 aï 60, prûmûrn m poãtem mrazov ch dní 00 aï 0 a prûmûrn m roãním úhrnem atmosférick ch sráïek v rozmezí 550 aï 700 mm (ve vegetaãním období mm). Teplá klimatická oblast má v NP Podyjí dlouhé, teplé a suché léto, velmi krátká pfiechodná období s tepl m aï mírnû tepl m jarem i podzimem a krátkou, mírnû teplou, suchou aï velmi suchou zimou s velmi krátk m trváním snûhové pokr vky. Nûkteré vhodnû exponované plochy v chodního okraje národního parku nesou známky pfiítomnosti absolutnû nejteplej í a nejsu í klimatické jednotky Pramen Moravské Dyje u Tfie - tû v kraji Vysoãina leïí mimo popisované území. Pramen Rakouské Dyje. 3 Oblast národního parku Podyjí je pomûrnû chudá na pramenné v vûry. 3 NP PO 79

12 78-83_NP PO_uvod :30 Stránka 79 Brnûnsko Úzké a hluboké údolí Dyje zpûsobuje zvrat klimatick ch pomûrû. Inverzní situace nad hlubok m údolím Dyje. teplé klimatické oblasti v rámci celé âeské republiky. Projevuje se pfiedev ím v teplém pololetí, kdy je oproti sousedním územím, leïícím ve stejné teplé klimatické oblasti, v raznû teplej í (prûmûrná teplota vzduchu v ãervenci je 9 aï 0 C, prûmûrn poãet letních dní 60 aï 70) a su í (prûmûrn úhrn atmosférick ch sráïek ve vegetaãním období leïí v rozmezí 300 aï 350 mm). PrÛmûrná roãní teplota vzduchu se podle konkrétních mûfiení pohybuje od 7,0 C na západû území národního parku aï po 8,8 C v okolí Znojma. Nejchladnûj ím mûsícem roku je obvykle leden s prûmûrn mi teplotami vzduchu od západu k v chodu v rozmezí od 3,4 do,9 C a nejteplej ím mûsícem je ãervenec s prûmûrn mi teplotami vzduchu ve stejném smûru v rozmezí od 6,9 po 9,0 C. NejniÏ í teploty vzduchu dosahují obvykle v lednu a v únoru hodnot 3 aï 35 C. Z hlediska vegetaãního krytu jsou mimofiádnû v znamná kvûtnová teplotní minima v rozmezí 5, aï 6,3 C a relativnû ãetn v skyt teplot vzduchu v rozmezí, aï,0 C v ãervnu. Nejvy í teplota vzduchu zmûfiená ve Znojmû mûla hodnotu 37, C. Letní období, charakteristické prûmûrnou denní teplotou vzduchu 5 C a více, zaãíná v západní ãásti území národního parku obvykle 4. ãervna a trvá v prûmûru 7 dnû. Ve Znojmû zaãíná 5. kvûtna a trvá asi 09 dnû. PrÛmûrné trvání sluneãního svitu je v ãervenci kolem 70 hodin a v prosinci asi 36 hodin. PrÛmûrn roãní úhrn sráïek se v okolí Vranova nad Dyjí pohybuje kolem 60 mm, v okolí Znojma ãiní 564 mm. Území národního parku se, zejména sv m v chodním a severov chodním okrajem, pfiimyká k extrémnû suché oblasti âeské republiky jihov chodní ãásti Jevi ovické pahorkatiny. V chladném pûlroce spadne 9 68 mm srá- Ïek, coï je 33,9 35,5 % roãního úhrnu, a v teplém pololetí mm (66, 64,5 % roãního úhrnu). Nejvíce sráïek obvykle spadne v ãervnu, minimum pfiipadá na bfiezen. První snûhová pokr vka se obvykle objevuje na poãátku prosince a její ukonãení pfiipadá v prûmûru na první dekádu bfiezna. PrÛmûrn poãet dnû se snûhovou pokr vkou se v ak na západû pohybuje jen kolem 46, na v chodû dokonce jen kolem 40. Poãet jasn ch dnû se zvy uje srostoucí nadmofiskou v kou. Jejich 79 NP PO

13 78-83_NP PO_uvod :30 Stránka 793 NP Podyjí prûmûrn poãet je v okolí Znojma 39,5 roãnû, v západní ãásti chránûného území uï 54,. Zamraãen ch dnû je na západû v prûmûru 37,5 a ve v chodní ãásti 3,8 roãnû. Národní park je typick pfievládajícím smûrem proudûní ze západoseverozápadního kvadrantu (38 %), druh v znaãn smûr vûtru je jihov chodní ( %). Pfiízemní proudûní vzduchu v ak velmi ostfie odráïí smûry základních os údolí, v nichï mûïeme pozorovat obdobnû jako na horních hranách údolí v razné úïinové efekty. V okolí Vranova nad Dyjí bylo zji tûno nedostateãné aï velmi slabé provûtrávání. Mezoklimatické podmínky území národního parku jsou v raznû ovlivnûny tvarem a ãlenitostí terénu a sloïením aktivního povrchu. Nejv raznûji se uplat- Àuje hluboce zafiíznuté údolí Dyje (aï 30 m) a jejích pfiítokû, kde dochází ke vzniku lokálních teplotních inverzí, spojen ch s v skytem mlh, a k dal ím v razn m mikrocirkulaãním jevûm v dûsledku rozdílného oslunûní svahû, daného stfiídavou expozicí, a v dûsledku rozdílné tepelné kapacity lesních porostû, luk, orné pûdy a ploch bez zastoupení vegetace (kamenná mofie a skalními tvary). Inverzní polohy se vyznaãují slabou v mûnou vzduchu jak v horizontálním, tak ve vertikálním smûru. Teplotní inverze se objevují pfiedev ím v oblasti Vranova nad Dyjí a táhnou se údolím Dyje aï pod B ãí horu a Vûtrník. Místní klimatické rozdíly mají spolu s dal- ími ekologick mi faktory vliv na velikou pestrost biotopû a druhovou diverzitu bioty a vedou k akceleraci nûkter ch geomorfologick ch procesû a ke vzniku unikátního pfiírodního jevu. V suèovém svahu s mnoïstvím podzemních prostor vznikl ch skalním fiícením ortoruly (v tzv. Ledov ch slujích) se v dûsledku specifického mikroklimatu vytváfií v podzemí ledová v zdoba, která nûkdy vytrvá aï do pozdního jara. Na jeho povrchu vzniklo unikátní spoleãenstvo chladnomiln ch a stínomiln ch druhû rostlin a ÏivoãichÛ. Dr. Antonín Roth a lesník Jifií Václav Wachtl provádûli v tûchto pseudokrasov ch jeskyních pravidelná teplotní mûfiení jiï v letech 858 aï 863 a prokázali, Ïe zatímco venku vystupují vedra na nejvy í teplotu, ve slujích je tak chladno, Ïe dochází samo o sobû k tvorbû ledu. Z celkové plochy NP 6 83 ha zaujímají 84 % lesní pûdy. Z hlediska pûd- Spra ov odkryv u Sedle ovic. Eroze na orné pûdû je v ochranném pásmu národního parku Podyjí pomûrnû ãast m jevem. NP PO 3 793

14 78-83_NP PO_uvod :30 Stránka 794 Brnûnsko Kambizem rankrová je vyvinuta na svazích údolí fieky Dyje. ního pokryvu pod lesními porosty zde mají nejvût í zastoupení oligotrofní a mezotrofní subvariety kambizemû typické, vzniklé pfieváïnû na kysel ch vyvfiel ch a metamorfovan ch horninách (granity, granodiority, ruly, svory, fylity), spolu s nasycenou varietou kambizemû typické na zemûdûlské pûdû, zaujímající více jak 70 % plochy NP. Hnûdé pûdy jsou na nezpevnûn ch sedimentech (písky, tûrkopísky) severnû od Konice doplnûny okrskem kambizemû arenické. Areály mûlk ch, skeletovit ch pûd v ka- Àonu Dyje mezi Znojmem a Li ãí skálou, Vranovem nad Dyjí a Rybími loukami reprezentuje ranker kambick (litick ) s kambizemí rankrovou. V tûchto oblastech se na obnaïen ch horninách Dyjského masivu vyskytuje v men ím mûfiítku i litozem typická (silikátová varieta). Podél bezejmenného pfiítoku Klaperova potoka jiïnû od Lukova se na deluviofluviálních bezkarbonátov ch sedimentech vyvinula kambizem glejová. Ojedinûle se pod periodicky pfievlhãen mi lesními i luãními porosty nachází i kambizem pseudoglejová (západnû od HavraníkÛ, v okolí âíïova aj.). JiÏnû od Vranova nad Dyjí, jihov chodnû od Ma ovic, Podmolí a Dlouhého vrchu vznikly men í plochy kambizemû luvické na polygenetick ch hlínách. Silnû kyselé kambizemû zastupuje kambizem dystrická, vázaná na slepence, ruly a diority západnû od HavraníkÛ. Z illimerick ch pûd se na zemûdûlském pûdním fondu NP vyskytují pfiedev ím hnûdozemû. Hnûdozem typická s ménû zastoupenou hnûdozemí pseudoglejovou vznikly na spra ích a spra- ov ch hlínách pfiedev ím podél severní hranice NP od Znojma Hradi tû po Lesnou a dále v jihozápadním v bûïku NP. Severov chodní v bûïek (jiïnû od Znojma) pokr vá erodovaná forma hnûdozemû typické. Kromû hnûdozemí se (i na lesní pûdû) vyskytují men í okrsky luvizemû typické a pseudoglejové na spra ov ch a polygenetick ch hlínách jiïnû od Vranova nad Dyjí, Lesné, v chodnû od Podmolí, nad Gáli sk mi loukami, v men í mífie pak po celém území NP. Nejúrodnûj í oblasti jsou tvofieny molick mi pûdami, reprezentovan mi ãernozemí typickou i její erodovanou formou. Vznikly na spra i mezi Znojmem a Havraníky. Ze skupiny hydromorfních pûd se zde pfiibliïnû ve stejném plo ném rozsahu vyskytují pseudogleje (nejvíce pseudoglej typick, ménû pak luvick, kambick a pseudoglejov ) s typick mi gleji na polygenetick ch hlínách a bezkarbonátov ch nivních sedimentech (pfiedev ím mezi Lesnou a Horním Bfieãkovem, Lukovem a Podmolím). Rovinné polohy v nivû podél Dyje zaujímá fluvizem typická, na lesní pûdû kolem men ích potokû i fluvizem glejová a kambická, které se vyvinuly na nevápnit ch nivních sedimentech. Kvûtena Národního parku Podyjí je neobvykle bohatá jen cévnat ch rostlin zde bylo zji tûno témûfi 300 druhû. Pfiíãinou této diverzity je pfiedev ím poloha oblasti na kontaktu flóry stfiedních poloh (mezofytika) a tepl ch poloh (termofytika), pfiiãemï tato hranice je souãasnû kontaktem stfiedoevropské flóry lesní (hercynské) a lesostepní (panonské). Ve fytogeografickém ãlenûní je to vyjádfieno tím, Ïe v chodní ãást Národního parku od Znojma k Devíti ml nûm, je souãástí fyt. o. Znojemsko- -brnûnská pahorkatina, zatímco západnûji poloïená ãást patfií do fyt. o. Moravské podhûfií Vysoãiny. Hraniãní polohu charakterizuje fakt, Ïe zde celá fiada druhû dosahuje absolutního okraje areálu. Tyto mezní prvky jsou dosti rûznorodé. Lokality nûkter ch submediteránních nebo ponticko-panonsk ch druhû zde leïí na severní, resp. severozápadní hranici areálu. Patfií k nim napfi. koniklec velkokvût (Pulsatilla grandis), veãernice smutná (Hesperis tristis), vítod vût í (Polygala major), kosatec nízk (Iris pumila), k. pestr (I. variegata), oman oko Kristovo (Inula oculus-christi), o. meãolist (I. ensifolia), dvoufiadec pozdní (Cleistogenes serotina), baïanka vejãitá (Mercurialis ovata), svízelka piemontská (Cruciata pedemontana), divizna ozdobná (Verbascum speciosum) aj., nûkteré z nich mimo NP Podyjí v âeské republice jinde nerostou, napfi. svefiep kostrbat (Bromus squarrosus) a miliãka chlupatá (Eragrostis pilosa). Opaãnou skupinou jsou druhy s tûïi tûm roz ífiení v západnûji poloïen ch ãástech Evro- 794 NP PO 4

15 78-83_NP PO_uvod :30 Stránka 795 NP Podyjí POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE py; z nich se zde nûkteré vyskytují na absolutní v chodní areálové hranici, napfi. panetfiesk skalní (Petrosedum reflexum) nebo lomikámen trsnat (Saxifraga rosacea), nebo zde dosahují v chodní hranice souvislého roz ífiení, napfi. vfies obecn (Calluna vulgaris), smilka tuhá (Nardus stricta) a chmerek vytrval (Scleranthus perennis). Ve smûru od jihu sem zasahují nûkteré druhy alpské, které smûrem k severu vykliàují na v chodním okraji âeskomoravské vrchoviny. Jsou to zejména brambofiík nachov (Cyclamen purpurascens), kruãinka chlupatá (Genista pilosa), dále omûj jedhoj (Aconitum anthora), huseník pfievisl (Arabis turrita); patfií k nim i volovec vrbolist (Buphthalmum salicifolium), kter zde má jedinou souãasnou lokalitu na území âr. Do Podyjí ov em zasahují i nûkteré druhy boreo-kontinentální, sibifiské, které zde dosahují absolutní jihozápadní hranice areálu. Jsou to zejména ostfiice tlapkatá (Carex pediformis) a plo - tiãník evropsk (Cimicifuga europaea). Jihozápadní hranici areálu zde má i kontinentální stepní kavyl chlupat (Stipa dasyphylla). Národní park Podyjí hostí i jeden endemick druh je jím jefiáb hardeggsk (Sorbus hardeggensis). Jde o mlad, ale jiï ustálen typ, kter vznikl hybridizací nûkterého drobného druhu z okruhu jefiábu muku (Sorbus aria agg.), snad j. dunajského (S. danubialis), s j. bfiekem (Sorbus torminalis). Pestrost flóry souvisí samozfiejmû s velkou diverzitou stanovi È, a tedy rozmanitostí vegetaãní. Ta je ovlivnûna pfiedev ím fenoménem hluboce zaklesnutého fiíãního údolí, kde se stfiídají rûzné sklony a orientace svahû s mikroklimaticky rûznorod mi stanovi ti NP PO 5 795

16 78-83_NP PO_uvod :3 Stránka 796 Brnûnsko Vfies obecn (Calluna vulgaris) dosahuje v NP Podyjí v chodní hranice souvislého roz ífiení. Rybíz alpínsk (Ribes alpinum) se v prostoru jiïní Moravy vyskytuje pouze ve v razn ch inverzních polohách. a kde se vyskytuje fiada biotopû reliktního charakteru s vegetací primárního xerotermního i nexerotermního bezlesí, k nûmuï fiadíme pfiedev ím skály a kamenná mofie. Geomorfologickou pestrost dále zvy uje rûznorodost hornin v chránûném úseku vystupují podklady kyselé, napfi. ruly a Ïuly, dále minerálnû silnûj í chloritické bfiidlice a svory, ultrabazické amfibolity a erlány ipruhy krystalick ch vápencû. V nevelké vzdálenosti tedy mohou v jednom území koexistovat druhy v raznû acidofilní, napfi. kfiivatec ãesk (Gagea bohemica) nebo kostfiava ovãí (Festuca ovina), a kalcifyty, k nimï patfií pûchava vápnomilná (Sesleria albicans), vítod hofik (Polygala amara), hvûzdnice chlumní (Aster amellus), lomikámen trojprst (Saxifraga tridactylites) a huseník ou kat (Arabis auriculata). Pro údolní fenomén je charakteristické rovnûï prolínání prvkû teplomiln ch, které prosperují pfiedev ím na hranách svahû a na skalních ostroïnách s orientací jiïního kvadrantu, s prvky podhorsk mi aï horsk mi, které najdeme vût inou na úpatí svahû se severní orientací. Prvnû jmenované ostrûvkovitû vyznívají smûrem proti proudu fieky; jsou to napfi. tfiemdava bílá (Dictamnus albus), kavyl IvanÛv (Stipa joannis), koniklec velkokvût a kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), mezi podhorsk mi druhy najdeme napfi. rû- Ïi pfievislou (Rosa pendulina), rybíz alpínsk (Ribes alpinum) ãi omûj pestr (Aconitum variegatum). O mimofiádné druhové diverzitû svûdãí skuteãnost, Ïe na plo e o nûco pfiesahující km ( 0,6 ) se zde vyskytuje aï témûfi 600 druhû cévnat ch rostlin, a to i v místech s minimálním podílem ruderálních prvkû. Vût inu území NP Podyjí kryje les, pfiiãemï pfieváïná ãást porostû na svazích údolí Dyje i jejích pfiítokû má pfiirozen charakter. Druhotné lesní porosty najdeme nejvíce na pfiilehl ch plo inách; jsou tvofieny v sadbami smrku ztepilého (Picea abies), borovice lesní (Pinus sylvestris), místy i modfiínu opadavého (Larix decidua), v teplé v chodní ãásti území tvofií podstatn podíl trnovník akát (Robinia pseudacacia). Ivtûchto porostech se v ak ve stfiedním porostním patru vesmûs uplatàuje pfiirozené zmlazení stanovi tnû odpovídajících listnat ch dfievin. Pfiirozená lesní vegetace má v razn pattern na teplotním, resp. v kovém gradientu. V nejvy í západní ãásti v okolí Vranova nad Dyjí, a to zejména na dyjském pravobfieïí v polesí Braitava, se setkáváme s kvûtnat mi buãinami ze 796 NP PO 6

17 78-83_NP PO_uvod :3 Stránka 797 svazu Fagion. Dominuje v nich buk lesní (Fagus sylvatica), spolu s ním zde roste jedle bûlokorá (Abies alba), lípa malolistá (Tilia cordata) a javor klen (Acer pseudoplatanus). V podrostu najdeme kromû plicníku tmavého (Pulmonaria obscura), svízele vonného (Galium odoratum), samorostlíku klasnatého (Actaea spicata), l kovce jedovatého (Daphne mezereum) také nûkteré podhorské druhy, napfi. kostfiavu lesní (Festuca altissima), kyãelnici devítilistou (Dentaria enneaphyllos), jeãmenku lesní (Hordelymus europaeus) a svízel okrouhlolist (Galium rotundifolium), na jedli roste typické parazitující jmelí bílé jedlové (Viscum album subsp. abietis). Na strm ch balvanit ch svazích najdeme mûsíãnicové javofiiny (Lunario-Aceretum), vjejichï stromovém patfie dominuje javor klen a lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), pfiímûs tvofií jilm horsk (Ulmus glabra) a jasan ztepil (Fraxinus excelsior), v bylinném patfie je nápadná mûsíãnice vytrvalá (Lunaria rediviva), vzácnû se vyskytuje i podhorská kapradina laloãnatá (Polystichum aculeatum). Zvlá tností tûchto porostû je prosperující populace tisu ãerveného (Taxus baccata). Na skalních ostroïnách západní ãásti národního parku najdeme i malé plo ky reliktních borû (Cardaminopsio petraeae-pinetum) s borovicí lesní (Pinus sylvestris) adruhovû chud m podrostem s dominujícími mechy a li ejníky. Nejvût í plochu lesû zabírají hercynské ãern ové dubohabfiiny (Melampyro nemorosi-carpinetum). Tvofií kostru lesních porostû zejména ve stfiední ãásti dyjského údolí a pokr valy v minulosti i pfiilehlé plo iny. Hlavními dfievinami jsou duby z okruhu d. zimního (Quercus petraea agg.), habr obecn (Carpinus betulus), lípa malolistá a javor babyka (Acer campestre), v kefiovém patfie se objevuje napfi. svída krvavá (Swida sanguinea) a brslen evropsk (Euonymus europaeus). Jejich podrost je druhovû velmi pestr a rûznorod. Vedle fiady druhû spoleãn ch s kvûtnat mi buãinami zde najdeme napfi. dymnivku plnou (Corydalis solida), sasanku hajní (Anemonoides nemorosa), s. pryskyfiníkovitou (A. ranunculoides), hrachor jarní (Lathyrus vernus), violku divotvárnou (Viola mirabilis), kokofiík mnohokvût (Polygonatum multiflorum), kopytník evropsk (Asarum europaeum), jaterník trojlaloãn (Hepatica nobilis), pry ec sladk (Tithymalus dulcis), kyãelnici cibulkonosnou (Dentaria bulbifera), ptaãinec velkokvût (Stellaria holostea), brambofiík nachov, z trav strdivku nicí (Melica nutans), s. jednokvûtou (M. uniflora), srhu hajní (Dactylis polygama), lipnici hajní (Poa nemoralis), místy tvofií bohaté porosty i ostfiice chlupatá (Carex pilosa). Na humózních místech na bázích svahû je ãastá téï dymnivka dutá (Corydalis cava), snûïenka podsnûïník (Galanthus nivalis), kfiivatec Ïlut (Gagea lutea), zapalice ÏluÈuchovitá (Isopyrum thalictroides) a místy i ãesnek medvûdí (Allium ursinum). Ve stupni dubohabfiin se na balvanit ch svazích objevují suèové porosty náleïející asociaci Aceri-Carpinetum s dosti podobnou druhovou skladbou, z níï v kefiovém patru vyniká pfiedev ím roztrou en NP Podyjí Skalní bory jsou rozmístûny v mal ch ostrûvcích po celé délce údolí. NP PO 7 797

18 78-83_NP PO_uvod :3 Stránka 798 Brnûnsko Endemick jefiáb hardeggsk (Sorbus hardeggensis) z Ledov ch slují. Oman oko Kristovo (Inula oculus-christi) roste v NP Podyjí na severozápadní hranici svého areálu. klokoã zpefien (Staphylea pinnata) avpodrostu pitulník horsk (Galeobdolon montanum). V okolí jiïnû exponovan ch skalních ostroïen a souvisleji ve v chodní ãásti dyjského údolí dubohabfiiny pfiecházejí do doubrav. MÛÏeme jich zde rozli it nûkolik typû podle stanovi È. Na severnû orientovan ch svazích na chud ch kysel ch horninách (bíte ská ortorula, Ïula) jsou acidofilní bikové doubravy (Luzulo- -Quercetum). V jejich stromovém patfie roste pfiedev ím dub zimní, v druhovû nepfiíli bohatém bylinném patfie dominuje bika bûlavá (Luzula luzuloides), b. obecná (L. divulgata), metliãka kfiivolaká (Avenella flexuosa), smolniãka obecná (Steris viscaria), vfies obecn, jestfiábník zední (Hieracium murorum), místy i borûvka ãerná (Vaccinium myrtillus). Odli ná je vegetace na jiïních v slunn ch svazích. Ve stfiední ãásti parku se na takov ch místech objevují porosty bfiekov ch doubrav (Sorbo torminalis-quercetum). V nich najdeme kromû dubu zimního jefiáb muk, j. bfiek, místy i mahalebku obecnou (Padellus mahaleb), brslen bradaviãnat (Euonymus verrucosus), ptaãí zob obecn (Ligustrum vulgare) a na Ïivnûj ích substrátech i dfiín jarní (Cornus mas), v podrostu ostfiici Micheliho (Carex michelii), omûj jedhoj, tolitu lékafiskou (Vincetoxicum hirundinaria), fiimbabu chocholiãnatou (Pyrethrum corymbosum), prvosenku jarní (Primula veris) aj. Na vápencov ch v chozech pod âíïovem a Lukovem se nacházejí lesostepní porosty znaãnû pfiipomínající perialpidské ípákové doubravy (Pruno mahaleb-quercetum pubescentis), dub p fiit (Quercus pubescens) v nich v ak nenajdeme. Vedle zakrsl ch jedincû dubu letního (Quercus robur) a d. zimního se v nich uplatàuje pfiedev ím mahalebka obecná, dfiín jarní, kalina tu alaj (Viburnum lantana) a jefiáby z okruhu j. muku. Vbylinném patfie najdeme ostfiici nízkou (Carex humilis), váleãku prapofiitou (Brachypodium pinnatum), kamejku modronachovou, oman meãolist, volovec vrbolist, chrpu chlumní (Cyanus triumfettii) a fiadu dal- ích druhû. Na prudk ch suèov ch svazích na vápencích se vyvinulo zvlá tní lesní spoleãenstvo reliktních vápencov ch lipin (Seslerio albicantis-tilietum cordatae) s dominantní lípou malolistou a borovicí lesní, s dfii Èálem obecn m (Berberis vulgaris) a ptaãím zobem obecn m. V podrostu se vyskytuje pûchava vápnomilná, bûlozáfika vûtvitá (Anthericum ramosum), ãilimníkovec ãernající (Lembotropis nigricans), svízel siv (Galium glaucum), prorostlík srpovit (Bupleurum falcatum) a oïanka kalamandra (Teucrium chamaedrys). V nejteplej í, v chodní, ãásti dyjského údolí se na jiïnû orientovan ch svazích objevují acidofilní kruãinkové doubravy s duby z okruhu d. zimního, dále s jalovcem obecn m (Juniperus communis), jefiábem mukem, v podrostu s ostfiicí nízkou, kruãinkou chlupatou, kostfiavou ovãí, psineãkem tuh m (Agrostis vinealis), kokofiíkem vonn m (Polygonatum odoratum), matefiídou - kou ãasnou (Thymus praecox), vmechovém patfie s ploníkem chluponosn m (Polytrichum piliferum) a li ejníky zrodu Cladonia. V doubravách je v celém území ãast poloparazitick ochmet evropsk (Loranthus europaeus). Vyhranûnou lesní vegetaci najdeme také na místech ovlivnûn ch vodou. Pfii bfiezích Dyje a Klaperova potoka se vy- 798 NP PO 8

19 78-83_NP PO_uvod :3 Stránka 799 NP Podyjí skytují úzké pruhy ptaãincov ch ol in (Stellario-Alnetum glutinosae). Ve stromovém patfie je typickou dfievinou ol- e lepkavá (Alnus glutinosa), v bylinném podrostu najdeme ptaãinec hajní (Stellaria nemorum), orsej jarní (Ficaria bulbifera), prvosenku vy í (Primula elatior), ostfiici lesní (Carex sylvatica), kozlík v bûïkat bezolist (Valeriana excelsa subsp. sambucifolia), zajímavostí je dosti poãetn v skyt pfiesliãky luãní (Equisetum pratense). Na maloplo n ch lesních prameni tích (Carici remotae-fraxinetum) se vedle ol e lepkavé uplatàuje jasan ztepil (Fraxinus excelsior), v bylinném patfie ostfiice fiídkoklasá (Carex remota), mokr stfiídavolist (Chrysosplenium alternifolium), fiefii nice hofiká (Cardamine amara). V nivû pfiítoku Klaperova potoka pod Lesnou vznikl po náletu ol e lepkavé do b val ch luk svérázn vegetaãní typ (Carici acutiformis-alnetum) v podrostu s ostfiicí trsnatou (Carex cespitosa), o. stinnou (C. umbrosa), blatouchem bahenním (Caltha palustris) a pomnûnkou bahenní volnokvûtou (Myosotis palustris subsp. laxiflora). Na pfiilehl ch plo inách se na nûkolika místech na ilimerizovan ch pûdách vyvinuly mochnové doubravy (Potentillo albae-quercetum); do souãasnosti se zachoval jeden dosti typick porost nad Hnanicemi a nûkolik pozmûnûn ch porostû v okolí Ma ovic a Podmolí. Vedle dubu zimního a d. letního v nich najdeme kru inu ol ovou (Frangula alnus), v bylinném patfie ostfiici chlumní (Carex montana), konvalinku vonnou (Convallaria majalis), hrachor ãern (Lathyrus niger), mochnu bílou (Potentilla alba), svízel severní (Galium boreale) a srpici barvífiskou (Serratula tinctoria). Na Ïulov ch plo inách navazujících na v chodní ãást dyjského údolí v minulosti zfiejmû rostl je tû dal í typ acidofilních doubrav. Pastvou a m cením byl degradován, od stfiedovûku byly na jeho místû otevfiené pastviny a na konci 9. století byly tyto plochy znovu zalesnûny borovicemi a akátem. Primární bezlesí je v Národním parku Podyjí zastoupeno nûkolika typy maloplo n ch stanovi È v dyjském údolí. Nejtypiãtûj í jsou k jihu obrácené skalní ostroïny, jejichï terásky hostí v závislosti na geologickém podkladu druhovû velmi bohatou vegetaci. Vût ina z porostû náleïí ke svazu Alysso-Festucion pallentis. Najdeme zde kostfiavu sivou (Festuca pallens), ostfiici nízkou, tafiici skalní (Aurinia saxatilis), sesel siv (Seseli osseum), strdivkou sedmihradskou (Melica transsilvanica), ãesnek Ïlut (Allium flavum) aj. Na temenech chud ch silikátov ch skal se vyvíjí pion rská vegetace svazu Hyperico perforati-scleranthion perennis s chmerkem vytrval m, psineãkem tuh m, místy i kfiivatcem ãesk m a s bohat m zastoupením mechû a li ejníkû. Zejména na baziãtûj ích skalních útvarech se na teráskách setkáme s reliktními kfiovinami s pfievládajícím skalníkem celokrajn m (Cotoneaster integerrimus). Skalní terasy na vápencích hostí druhovû velmi bohaté spoleãenstvo svazu Geranion sanguinei s kakostem krvav m (Geranium sanguineum), tfiemdavou bílou (Dictamnus albus), omanem srstnat m (Inula hirta), smldníkem jelením (Peucedanum cervaria) a vikví tenkolistou (Vicia tenuifolia). Na ir ích teráskách na vápenci se prolínají porosty trsnat ch trav, napfi. kavylu Ivanova, k. sliãného (Stipa pul- 3 Zejména zjara nápadn mokr stfiídavolist (Chrysosplenium alterifolium) roste na prameni tích a kolem lesních potûãkû. Rozrazil ladní (Veronica dillenii) a osívka jarní (Erophila verna) jsou pfiedstaviteli efemerní vegetace na kysel ch mûlk ch pûdách. 3 Mák bûlokvût jihomoravsk (Papaver albiflorum subsp. austromoravicum) patfií k silnû ohroïen m taxonûm na í kvûteny. NP PO 9 799

20 78-83_NP PO_uvod :3 Stránka 800 Brnûnsko 3 4 Jarní forma vstavaãe osmahlého (Orchis ustulata) zuhlífiovy louky. Korálovec jeïat (Hericium erinaceus) vzácn druh v chodní ãásti národního parku. 3 Korálovec bukov (Hericium clathroides) roste na odumfielém bukovém dfievû. 4 V skyt biotopû primárního bezlesí prozrazují pol táfie tafiice skalní (Aurinia saxatilis). cherrima), strdivky brvité (Melica ciliata) a kostfiavy walliské (Festuca valesiaca), dále omanu meãolistého, ãesneku chlumního (Allium senescens) a dal ích druhû. Na nejmûlãích pûdách typu rendzina se na vápencov ch v chozech objevuje pion rská vegetace (Alysso alyssoidis-sedion albi) s tafiinkou kali ní (Alyssum alyssoides), bûlorozchodníkem skalním (Oreosedum album), sleziníkem routiãkou (Asplenium ruta-muraria), roïcem nízk m (Cerastium pumilum), lomikamenem trojprst m, rozrazilem ãasn m (Veronica praecox), osívkou kulatoplodou (Erophila spathulata) a dal- ími, v analogick ch podmínkách na rankrech na kysel ch horninách jsou to porosty svazu Arabidopsion thalianae s huseníãkem rolním (Arabidopsis thaliana), osívkou jarní (Erophila verna), rozrazilem jarním (Veronica verna), r. ladním (V. dillenii) a sleziníkem severním (Asplenium septentrionale). Velmi rozsáhlé plochy bezlesí vznikly po vytûïení stromû a degradaci pûd následkem pastvy v Ïulové v chodní ãásti parku. Zde se vyvinula velmi charakteristická, druhovû velmi bohatá 800 NP PO 0

21 78-83_NP PO_uvod :3 Stránka 80 NP Podyjí kefiíãková spoleãenstva svazu Euphorbio-Callunion s dominantním vfiesem obecn m a fiadou nízk ch kefiíãkû z ãeledi bobovit ch. Z nich je nejãastûj í kruãinka chlupatá (Genista pilosa), fiidãeji se objevuje ãilimník fiezensk (Chamaecytisus ratisbonensis) nebo kruãinkovec poléhav (Corothamnus procumbens). Z trav se v tûchto porostech uplatàuje kostfiava ovãí, smûlek tíhl (Koeleria macrantha), bojínek tuh (Phleum phleoides), ovsífi luãní (Helictotrichon pratense), z ostfiic o. nízká a o. drobná (Carex supina). Na plochách vfiesovi È najdeme koniklec velkokvût, vstavaã obecn (Orchis morio), lomikámen cibulkat (Saxifraga bulbifera), hvozdík PontederÛv (Dianthus pontederae), dvoj títek hladkoplod (Biscutella laevigata), trávniãku obecnou (Armeria vulgaris), diviznu brunátnou (Verbascum phoeniceum), lnici kruãinkolistou (Linaria genistifolia), silenku u nici (Silene otites), smil píseãn (Helichrysum arenarium) a fiadu dal ích typick ch druhû. Místy se zde kefiíãková vegetace prolíná se stepními trávníky svazu Koelerio-Phleion phleoidis, na nejsu ích místech s kostfiavov mi trávníky svazu Festucion valesiacae s kostfiavou walliskou, kavylem vláskovit m (Stipa capillata) a pryskyfiníkem ilyrsk m (Ranunculus illyricus). Mezofilní louky jsou nejtypiãtûji vyvinuty na odlesnûn ch terasách fieky Dyje na dnû údolí. Mnohé z porostû jsou pravidelnû kosené a udrïují si velmi pestrou druhovou skladbu. Z trav zde najdeme lipnici luãní (Poa pratensis), ovsík vyv en (Arrhenatherum elatius), bojínek luãní (Phleum pratense), ovsífi p fiit (Helictotrichon pubescens), medynûk vlnat (Holcus lanatus), z dvoudûloïn ch rostlin zejména kozí bradu v chodní (Tragopogon orientalis), kopretinu bílou (Leucanthemum vulgare), pryskyfiník prudk (Ranunculus acris), kyseláã luãní (Acetosa pratensis), chrastavec rolní (Knautia arvensis), obãas v tûchto porostech prosperuje i vstavaã obecn a v. osmahl (Orchis ustulata). Na podmáãen ch loukách najdeme vegetaci svazu Calthion. Z trav v ní dominuje psárka luãní (Alopecurus pratensis), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), lipnice obecná (Poa trivialis), a dále fiada ostfiic, napfi. o. trsnatá(carex cespitosa), o. obecná (C. nigra), o. prosová (C. panicea), o. dvoufiadá (C. disticha), místy i o. Hartmanova (C. hartmanii). Z ostatních rostlin jsou ãasté dûhel lesní (Angelica sylvestris) a kohoutek luãní (Lychnis flos-cuculi), z typick ch podhorsk ch mokfiadních druhû zde najdeme starãek potoãní (Tephroseris crispa), prstnatec májov (Dactylorhiza majalis), pcháã bahenní (Cirsium palustre), kozlík dvoudom (Valeriana dioica), hadí mord nízk (Scorzonera humilis) a nyní velmi vzácn upolín nejvy í (Trollius altissimus). V 70. letech 0. století bohuïel zanikl rozsáhl komplex mokfiadních luk u âíïova, kde rostl napfi. kosatec sibifisk (Iris sibirica), ho- Na krystalick ch vápencích ulukova a Hardeggu je vyvinuta lesostepní vegetace podobná perialpidsk m ípákov m doubravám. Porost fiefii nice hofiké (Cardamine amara) v ol inû u Ledov ch slují. 3 Kvûtenství fiefii nice hofiké, která b vá dominantou nebo kondominantou spoleãenstev svazu Cardaminion amarae. 3 NP PO 80

22 78-83_NP PO_uvod :3 Stránka 80 Brnûnsko 3 Nápadné úbory hadího mordu nízkého (Scorzonera humilis) jsou ozdobou mizejících ra elinn ch luk. Tesafiíka Deilus fugax najdeme na matefiské rostlinû janovci metlatém nebo na kvetoucích hlozích. 3 Pouze ve velmi zachoval ch svahov ch lesích v âeské republice je tû Ïije stfievlík nepravideln (Carabus irregularis). fiec hofiepník (Gentiana pneumonanthe) a ostfiice Davallova (Carex davalliana). Porosty vysok ch ostfiic (Caricion gracilis) najdeme jen v pobfieïí nemnoha zdej ích rybníãkû; nejãastûj í je ostfiice tíhlá (Carex gracilis). Bfiehy Dyje na odlesnûn ch místech provázejí velmi typické druhovû chudé pofiíãní rákosiny (Phalaridion arundinaceae) s dominantní chrasticí rákosovitou (Phalaroides arundinacea) a ostfiicí banátskou (Carex buekii). Vegetace vodních makrofyt je vzácná, nicménû na nûkter ch rybníãcích najdeme napfi. bublinatku jiïní (Utricularia australis) nebo laku ník okrouhl (Batrachium circinatum); pestrá flóra byla zji tûna na obnaïen ch dnech: blatûnka vodní (Limosella aquatica), áchor hnûd (Cyperus fuscus), ostfiice áchorovitá (Carex bohemica), bahniãka vejãitá (Eleocharis ovata) advouzubec nicí (Bidens cernua). Na bfiehu malé vodní nádrïe na okraji HavraníkÛ se udrïuje i vzácná subhalofilní ostfiice jeãmenovitá (Carex hordeistichos). Typické jsou porosty v korytû fieky Dyje, v nichï dominuje laku ník fiíãní (Batrachium fluitans), mech prameniãka obecná (Fontinalis antipyretica) aruduchy Hildebrandia rivularis a Lemanea sp. Zajímavá je i vegetace polních plevelû a ruderálû. Zatímco ve vy í západní ãásti se v obcích obãas dosud objeví merlík v edobr (Chenopodium bonus- -henricus) a na okrajích polí chrpa modrá (Cyanus segetum), rmen rolní (Anthemis arvensis), braãka rolní (Sherardia arvensis) a kozlíãek zubat (Valerianella dentata), v teplé v chodní ãásti je na rumi tích ãastá lebeda podlouhlolistá (Atriplex oblongifolia), l. tatarská (A. tatarica), kerblík obecn (Anthriscus caucalis), velmi vzácnû i jableãník obecn (Marrubium vulgare) nebo j. cizí (M. peregrinum), na úhorech nebo na polích hlaváãek letní (Adonis aestivalis), ostroïka straãka (Consolida regalis), tûniãník paprskující (Bifora radians), silenka noãní (Silene noctiflora) aj. Fauna NP Podyjí se vyznaãuje neobvyklou rozmanitostí, pfiedev ím bezobratl ch ÏivoãichÛ. Druhová pestrost hmyzu na tak malé plo e nemá v âeské republice obdobu. V nûkter ch lépe probádan ch skupinách broukû, jako krascovití (Buprestidae) ãi tesafiíkovití (Cerambycidae), bylo zji tûno kolem 70 % v ech druhû Ïijících u nás. Podobnû bohatû jsou zastoupeny i terestrické skupiny obratlovcû. Druhová skladba fauny odpovídá pfiírodním podmínkám a sloïitému v voji území v postglaciálu. Na jejím formování se v raznou mûrou podílel postglaciální nástup lesní vegetace, jeï byla kontinuálnû ovlivàována lidskou ãinností. Pro údolí Dyje je pfiíznaãná pfiítomnost pfiirozen ch lokalit bez zapojené lesní vegetace (napfi. skalní stûny, strmé skalní svahy, suèová pole). V skyt pfiirozeného bezlesí, ãásteãnû snad ovlivàovaného ãinností ãlovûka, podmínil pfieïití nûkter ch pozdnû glaciálních reliktû, napfiíklad jasonû ãervenookého (Parnassius apollo), kter se v území vyskytoval na posledním místû v âeské republice aï do 30. let 0. stol. V NP Podyjí najdeme velkou rozmanitost pfiírodních stanovi È, jeï souvisí se sloïit m georeliéfem fiíãního údolí na jihov chodním okraji âeského masivu a rûznorodou geologickou stavbou území. DÛleÏit m pfiírodním faktorem je poloha národního parku na styku dvou zoogeografick ch oblastí, a to panonské a stfiedoevropského listnatého lesa. Z hlediska ífiení organizmû je rovnûï urãující poloha území na prûseãíku migraãních koridorû, probíhajících podél Dyje a po jihov chodním okraji âeské vysoãiny. Pfiíkladem ífiení teplomiln ch druhû podél jihov chodního okraje âeské vysoãiny z alpsk ch pfiedhofií a z údolí Dunaje (tzv. norické migrace) jsou napfi. plïi laãník stepní (Zebrina detrita) a vrásenka orlojová (Discus perspectivus) nebo krasec Paracylindromorphus subuliformis. Podobn typ roz- ífiení vykazuje i ãolek drav (Triturus carnifex). Podstatn vliv na sloïení fauny mûl v voj osídlení území, zejména pfii ífiení druhû stepí a otevfiené krajiny z panonské zoogeografické provincie, pfiiãemï mnohé z nich mají na lesostepních lokalitách národního parku své nejzápadnûj í lokality v âeské republice. Intenzitu ovlivnûní lesního prostfiedí a populací velk ch zvífiat je moïno 80 NP PO

23 78-83_NP PO_uvod :3 Stránka 803 NP Podyjí nepfiímo posoudit ze skuteãnosti, Ïe poslední nálezy medvûda hnûdého (Ursus arctos) z archeologick ch nalezi È v blízkém okolí NP Podyjí pocházejí z období pfiibliïnû 4500 let pfi. n. l. Celá fiada druhû bezobratl ch, jeï jsou úzce vázány na pfiirozené podmínky pralesního charakteru, má v NP Podyjí populace, jeï pfiedstavují relikt lesního optima. Tyto druhy se dnes v âr vyskytují velmi fiídce a ostrûvkovitû. K nim patfií napfi. vzácní kovafiíci stromov ch dutin, Limoniscus violaceus, Megapenthes lugens a Ischnodes sanguinicollis nebo stfievlík nepravideln (Carabus irregularis). Nûkteré druhy náleïí k prvkûm boreoalpinnímu, ãi boreomontánnímu. K nim fiadíme napfiíklad plïe vrásenku pomezní (Discus ruderatus), kovafiíka Sericus subaeneus, nebo lalokonosce ãerného (Otiorhynchus niger). Ze zoogeografického hlediska je velmi zajímavé roz ífiení alpského prvku brouka z ãeledi Seropalpidae Orchesia grandicollis. Ten je v âr roz ífien pfii jiïní hranici státu a NP Podyjí pfiedstavuje severov chodní hranici jeho areálu. Mnoho druhû bezobratl ch bylo zji tûno v NP Podyjí poprvé z na eho území. Vût inou jde o zástupce ponticko-panonské ãi pontomediteranní fauny a na jihozápadní Moravû mají severní ãi severozápadní hranici svého areálu. V znamn pro âeskou republiku je napfiíklad novû objeven mediteránní mravkolev Myrmecaelurus trigrammus z Havranického vfiesovi tû. Jako zcela nové byly z území NP Podyjí popsány pfiedev ím druhy z nûkter ch ãeledí z fiádu blanokfiídl ch (Hymenoptera) a dvoukfiídl ch (Diptera). Vzhledem k veliké pestrosti zoologick ch stanovi È na území Národního parku Podyjí jsou pro pfiedstavu uvedeny jen nejdûleïitûj í z nich. Svahové lesy v inverzních polohách umoïàují pfieïití nûkter m druhûm jiï od ãasného postglaciálu. Ve stabilních pramenech najdeme plïe praménku rakouskou (Bythinella austriaca) avnejchladnûj ích místech skalních rozsedlin Ïije boreomontánní relikt, plï vrásenka pomezní (Discus ruderatus). âast mi predátory epigeonu jsou stfievlík zlatoleskl (Carabus auronitens) a stfievlík Cychrus attenuatus. Dokladem kontinuity prostfiedí pfiirozeného listnatého lesa je v skyt vzácn ch stfievlíãkû Cymindis cingulata a Harpalus marginellus. Na zbytky porostû jedle je vázán brouk Seropalpus barbatus, kozlíãek Acanthocinus reticulatus a tesafiík Anastrangalia dubia, a téï krasec Anthaxia nigrojubata. Na stromov ch houbách Ïije dal í z pralesních reliktû, brouk Mycetophagus ater. Oslunûné dutiny star ch listnáãû vyhledává tesafiík Corymbia erythroptera. Ve svahov ch buãinách hnízdí lejsek mal (Ficedula parva), ve star ch stromech si hnízdní dutiny upravuje datel ãern (Dryocopus martius). Dal í dutinov hnízdiã, holub doupàák (Columba oenas), vyuïívá dutiny jiï upravené a opu tûné. V korunách vysok ch stromû v klidn ch ãástech lesních porostû si staví hnízdo ãáp ãern (Ciconia nigra). V skyt strakapouda bûlohfibetého (Dendrocopos leucotos), uvádûn z obdobn ch stanovi È na rakouské stranû údolí Dyje, nebyl v âr pfiímo prokázán. Ve svahov ch lesích a na dnû inverzních údolí je také soustfiedûn v skyt mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), kter vzhledem k vysoké poãetnosti a mnoïství lokalit mûïe b t povaïován za jednoho z typick ch obojïivelníkû Podyjí. Inverzní charakter rozsáhl ch 3 Lindu ka lesní (Anthus trivialis) si staví hnízdo v rozvolnûn ch ãástech lesního porostu. Blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) patfií k obtíïnû zjistiteln m druhûm. 3 Korovník dubov (Bostrichus capucinus) Ïije v odumfielém dfievû listnat ch stromû. NP PO 3 803

24 78-83_NP PO_uvod :3 Stránka 804 Brnûnsko 3 V národním parku Podyjí Ïije poãetná populace Èuh ka obecného (Lanius collurio). âáp ãern (Ciconia nigra) hnízdí ve zdej ích lesích. 3 Jedním z nejvzácnûj ích druhû broukû v pfiirozen ch lesích je dfievomil Isorhipis marmottani. 4 Teplomilné doubravy jsou biotopem vzácného mravkolva okatého (Dendroleon pantherinus). 4 partií území spolu s v skytem zalesnûn ch skal, sutí a hlubok ch skalních rozsedlin zfiejmû umoïàuje v skyt jinak pfieváïnû horského netop ra severního (Eptesicus nilsonii) a vysokou poãetnost netop ra Brandtova (Myotis brandtii). Ve zbytcích pfiirozen ch dubohabrov ch porostû na plo inû je domovem plch velk (Glis glis), kter zde dosahuje populaãní hustoty jinde v âr neobyãejné a ãasto proniká i do doubrav, skalních stepí a synantropních stanovi È v lidsk ch sídlech. Kvalita lesních ekosystémû se odráïí i v neobvykle velké poãetnosti nûkter ch dendrofilních druhû netop rû, napfi. netop ra velkouchého (Myotis bechsteinii), netop ra ãerného (Barbastella barbastellus) a netop ra stromového (Nyctalus leisleri). Typick mi ptaãími obyvateli tohoto typu lesa jsou napfi. lejsek bûlokrk (Ficedula albicollis), nenápadn budníãek lesní (Phylloscopus sibilatrix) ãi v udypfiítomn brhlík lesní (Sitta europaea). Jednoduch m flétnov m zpûvem dokáïe zaujmout Ïluva hajní (Oriolus oriolus), na star ch listnáãích v noci zastihneme kovafiíka Hypoganus inunctus a ojedinûle i vzácného potemníka Platydema violaceum. Na odumírajících habrech velmi vzácnû Ïije brouk Isorhipis marmottani z ãeledi dfievomilovití (Melasidae) a tesafiík Leptura aurulenta, na dubovém dfievû kovafiík Stenagostus rhombeus. V tepl ch kvûtnov ch dnech v lese poletují samci martináãka bukového (Aglia tau). Zdobenec zelenav (Gnorimus nobilis) a majka fialová (Meloe violaceus) jsou nalézáni jen na nûkolika lokalitách. Velmi nápadn m druhem teplomiln ch doubrav je tesafiík obrovsk (Cerambyx cerdo), kter stejnû jako tesafiík broskvoàov (Purpuricenus kaehleri) prodûlává v voj v oslunûn ch dubech. Na kmenech a v korunách dubû je moïno zastihnout lovícího krajníka piïmového (Calosoma sycophanta), zvlá tû pfii pfiemnoïení housenek bekynû velkohlavé (Lymantria dispar). Vtrouchu star ch stromû Ïijí larvy vzácn ch zlatohlávkû Eupotosia affinis, Potosia fieberi a Cetonischema aeruginosa. V listech kakostu krvavého (Geranium sanguineum) minují larvy krasce Habroloma geranii. V klidu témûfi neviditeln, v letu pomûrnû nápadn je okáã voàavkov (Brintesia circe). V tepl ch podzimních dnech pobíhá po voln ch plochách majka Meloe rugosus. Na místech s nezapojen m such m trávníkem si buduje nory pavouk sklípkánek pontick (Atypus muralis). V kaly kopytníkû zpracovává celá fiada druhû koprofágních broukû, z nichï za pozornost stojí napfi. v kalník vrubounovit (Sisyphus schaefferi) a hnojík Aphodius brevis. Na kefiích a oslunûn ch stromech loví pakudlanka jiïní (Mantispa styriaca). NP Podyjí je pro ni jednou ze dvou nebo tfií pravidelnû potvrzovan ch lokalit u nás. Typick m obratlovcem skalních v chozû v rozvolnûn ch místech doubrav je je tûrka zelená (Lacerta viridis). Z ptaãích obyvatel zde zastihneme rehka zahradního (Phoenicurus phoenicurus), v letu zpívající lindu ku lesní (Anthus trivialis), ãi ménû známého plhavce strakapouda prostfiedního (Dendrocopos medius). Îije zde téï uïovka stromová (Zamenis longissimus), pro kterou je NP Podyjí jedinou rozsáhlej í oblastí poãetného v skytu v âr. Souvisl v skyt bezlesí v poledové dobû je podmínkou v skytu pavouka stepníka rudého (Eresus cinnaberinus) a také píìalek Ïlutokfiídlece hnûdavého (Idaea rubraria) a píìaliãky edé (Eupithecia impurata). Dnes jiï vyhynul mot l jasoà ãervenook (Parnassius apollo) poletoval nad strm mi skalními svahy s porosty rozchodníku bílého (Sedum album), na nûmï se vyvíjely jeho housenky. V klenky v nûkolika skalních stûnách byly tradiãním hnízdi tûm sokola stûhovavého (Falco peregrinus). Po zániku zdej í populace koncem 60. let zatím nedo lo k jejímu obnovení. Prudké skalnaté srázy vyuïívá k hnízdûní v r velk (Bubo bubo), jenï v NP Podyjí ob- 804 NP PO 4

25 78-83_NP PO_uvod :3 Stránka 805 sazuje sedm tradiãních okrskû. Skály k hnízdûní pfiíleïitostnû vyuïívá i krkavec velk (Corvus corax). Skalní bory jsou v národním parku roz ífieny na pomûrnû malé plo e, pfiesto se v nich vyskytují nûkteré pozoruhodné druhy xylofágního hmyzu, jako jsou krasci Chalcophora mariana, Dicerca moesta, Buprestis octoguttata a Phaenops formaneki, nebo tesafiík zavalit (Ergates faber). Ve jmelí na borovici Ïijí krasec Agrilus viscivorus a nosatãík Apion variegatum. Na skalních biotopech lze pozorovat také fiadu pozoruhodn ch druhû mot lû, z nichï napfi. mûry bl skavka skalní (Platyperigea terrea) a b. plachá (P. aspersa) Ïijí v rámci âr pouze zde. Ekosystém fieky Dyje a jejího okolí je vzhledem k existenci vodní nádrïe Vranov znaãnû pozmûnûn, jelikoï chladná voda z nádrïe je odpou tûna pfieváïnû pfies elektrárnu v reïimu denních energetick ch piãek. Vzhledem k panujícím podmínkám (druhotné pstruhové pásmo) se v fiece dafií vrance obecné (Cottus gobio) apfieïívá zde téï populace raka fiíãního (Astacus astacus), je vysazován pstruh potoãní (Salmo trutta fario) a lipan podhorní (Thymallus thymallus). Populace druhû Ïijících dfiíve zde, jako napfi. parma obecná (Barbus barbus) ãi ostroretka stûhovavá (Chondrostoma nasus), jsou pfied zánikem, nebo jiï úplnû zanikly, jako napfi. populace ouklejky pruhované (Alburnoides bipunctatus). Tento osud stihl téï velké mlïe z rodu velevrub (Unio spp.) a keble (Anodonta spp.), stejnû jako celou fiadu dal ích organizmû. Energetick m vyuïitím podmínûné prûtoky prokazatelnû nevyhovují ani vydfie fiíãní (Lutra lutra), která je zde na rozdíl od vût ích pfiítokû jako Fugnitzbach nebo Îeletavka v e proti proudu jen obãasn m hostem. Vfiece a v litorálním pásmu loví stále vzácnûj í uïovka podplamatá (Natrix tessellata). Potravnû vázáni na fieku a její vût í pfiítoky jsou i ãáp ãern (Ciconia nigra), ledàáãek fiíãní (Alcedo atthis), skorec vodní (Cinclus cinclus) ãi pisík obecn (Actitis hypoleucos). V bfiehov ch porostech zastihneme stfiízlíka obecného (Troglodytes troglodytes) ãi cvrãilku fiíãní (Locustella fluviatilis). Nezamrzající fieka poskytuje útoãi tû kormoránu velkému (Phalacrocorax carbo), orlu mofiskému (Haliaeetus albicilla), ojedinûle byl zaznamenán i bukaã velk (Botaurus stellaris). Typiãtí obyvatelé stagnujících vod se musí v NP Podyjí spokojit jen s nûkolika men ími rybníky na pfiítocích Dyje a s periodick mi tûnûmi. Vzhledem k charakteru toku nejsou v jeho blízkosti vytvofieny Ïádné tûnû. Ze vzácnûj ích obojïivelníkû byla zji tûna napfi. blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), skokan ostronos (Rana arvalis), apfiedev ím unikátní populace ãolka dravého (Triturus carnifex). Typick mi druhy, jeï ob vají prakticky v echny nádrïe v Podyjí, vãetnû periodick ch tûní, jsou skokan tíhl (Rana dalmatina), ropucha obecná (Bufo bufo), rosniãka zelená (Hyla arborea) a ãolek obecn (Triturus vulgaris). Malé potoãní tûàky potfiebuje ke svému rozmnoïování mlok skvrnit (Salamandra salamandra), jenï se v národním parku vyskytuje na v ech zachoval ch lesních lokalitách. Ptáky tûchto biotopû zastupují napfi. strnad rákosní (Emberiza schoeniclus), potápka malá (Tachybaptus ruficollis) ãi slípka zelenonohá (Gallinula chloropus). Spoleãenstva vodních makrofyt jsou biotopem mandelinek zrodu Donacia, prokázány byly napfi. Donacia marginata a D. bicolor. Louky v údolí Dyje, v nivách potokû inovû zakládané a roz ifiované na okraji lesního komplexu jsou fenoménem, kter v znamnû zvy uje druhovou diverzitu pfiedev ím bezobratl ch ÏivoãichÛ. Pozoruhodn je v skyt hrabo e mokfiadního (Microtus agrestis), kter byl opakovanû potvrzen na nûkolika lokalitách av Podyjí dobfie vymezuje zoogeografickou hranici hercynské lesní oblasti vûãi otevfiené krajinû panonské, kde se tento druh nevyskytuje. Z ménû bûïn ch druhû hmyzoïravcû je pravidelnû zji Èován NP Podyjí âolek drav (Triturus carnifex) byl na Znojemsku objeven jako nov druh pro faunu âeské republiky. Skorec vodní (Cinclus cinclus) ob vá zejména rychle proudící úseky fieky. 3 Tesafiík broskvoàov (Purpuricenus kaehleri) se navzdory svému ãeskému jménu fiídce vyskytuje ve svûtl ch doubravách. 4 Oslunûné kmeny bfiíz na skalních stepích v údolí Dyje a na vfiesovi tích jsou biotopem vzácného krasce Dicerca furcata. 3 4 NP PO 5 805

26 78-83_NP PO_uvod :3 Stránka 806 Brnûnsko Ostroretka stûhovavá (Chondrostoma nasus) dnes pfieïívá v Dyji vzhledem ke zmûnû podmínek jiï jen velmi obtíïnû. Existence Vranovské pfiehrady a piãkov provoz elektrárny zamezil pfiirozené reprodukci tohoto druhu. Sysel obecn (Spermophilus citellus) ob val je tû v 80. letech minulého století stepní lokality na v chodním okraji NP. rejsec ãern (Neomys anomalus) a bûlozubka bûlobfiichá (Crocidura leucodon), která ov em ob vá i vfiesovi tû a urbánní biotopy. Na loukách pfiíleïitostnû loví oba druhy ãápû a volavka popelavá (Ardea cinerea), vzácn m nov m obyvatelem tûchto stanovi È je chfiástal polní (Crex crex). Z celé fiady fytofágních druhû bezobratl ch jmenujme velmi vzácného krasce Aphanisticus pusillus, kter Ïije na bikách (Luzula sp.). Na louky zaletují dospûlci jasonû dymnivkového (Parnassius mnemosyne), jehoï housenky Ïijí ve svûtl ch listnat ch lesích. Pfiímo v lemov ch partiích luk roste podraïec kfiovi tní (Aristolochia clematitis), Ïivná rostlina zde Ïijícího pestrokfiídlece podraïcového (Zerynthia polyxena). V nízkostébeln ch porostech pastvin a vfiesovi t se koncem léta objevují dospûlci vût iny druhû rovnokfiídlého hmyzu. K nápadn m patfií napfi. kobylka révová (Ephippiger ephippiger), cvrãivec révov (Oecanthus pellucens) nebo saranãe vrzavá (Psophus stridulus). Ve stejném období se na kvûtech máãky ladní (Eryngium campestre) objevuje vzácná Ïahalka Ïlutá (Scolia hirta) a koncem srpna se mûïeme setkat i s kudlankou náboïnou (Mantis religiosa). Charakteristick mi druhy mot lû jsou zde napfi. píìalky kropenatec vfiesov (Pachycnemia hippocastanaria), svûtlokfiídlec vfiesovi tní (Perconia strigillaria) apíìaliãka zahofianková (Eupithecia pauxillaria) a mûry osenice pruhovaná (Lycophotia porphyrea) a mûra vfiesová (Anarta myrtilli). Bûhem celého roku se stfiídají na pastvinách jednotlivé druhy ve spoleãenstvech koprofágních broukû. K nejzajímavûj ím patfií hnojíci Aphodius brevis, A. sordidus, A. ictericus, A. paracenosus a A. foetens. Na janovci metlatém (Sarothamnus scoparius) je moïno nalézt unikátní spoleãenstvo teplomilného xylofágního hmyzu, napfi. tesafiíka Deilus fugax, krasce Agrilus croaticus, Anthaxia chevrieri, ãervotoãe Dryophillus anobioides nebo pestrokroveãníka Tilloidea unifasciata. Velmi zajímavé je spoleãenstvo xylofágního hmyzu, jehoï potravní nikou jsou náletové dfieviny osídlující volné plochy. Na osice Ïijí krasci Agrilus subauratus, A. guerini, A. suvorovi populneus, Poecilonota variolosa. Na v mladcích osik loví m ice velmi vzácn stfievlíãek Lebia marginata. V porostech bfiízy nalezneme krasce Dicerca furcata a Agrilus betuleti. Soliterní jívy vyhledává krasec Ovalisia dives a tesafiík Xylotrechus pantherinus. Z fiady druhû, pro nûï jsou zdej í vfiesovi tû dnes jiï jedin m místem v skytu v âeské republice, jmenujme nosatce Cyphocleonus achates nebo hnûdáska podunajského (Melitaea britomartis). Neobvykl biotop zde ob vají je tûrka zelená (Lacerta viridis), ãastá je uïovka hladká (Coronella austriaca). Tyto druhy loví i mimo skalní v chozy v celé plo e vfiesovi tû. Mezi typické ptaãí druhy vfiesovi tû patfií strnad luãní (Miliaria calandra), pûnice vla ská (Sylvia nisoria) a bramborníãek ãernohlav (Saxicola torquata). V kamenn ch zídkách nehojnû hnízdí bûlofiit ed (Oenanthe oenanthe), na hranici s lesem lze zastihnout lelka lesního (Caprimulgus europaeus) a skfiivana lesního (Lullula arborea). V hust ch kfiovinách hlavnû kolem vlhãích míst zpívá i pfies den slavík obecn (Luscinia megarhynchos). Terén vfiesovi È k zimování pravidelnû vyuïívá kalous pustovka (Asio flammeus) ãi moták pilich (Circus cyane- 806 NP PO 6

27 78-83_NP PO_uvod :3 Stránka 807 us). Kromû bûïn ch druhû hlodavcû a hmyzoïravcû se dfiíve na vfiesovi tích vyskytovala populace sysla obecného (Spermophilus citellus), v posledních desetiletích v ak tento druh zcela vymizel. Extenzivní sady pfiedstavují velmi dûleïit, polopfiirozen biotop pro celou fiadu teplomiln ch druhû ÏivoãichÛ. Jsou napfi. centrem v skytu strakapouda jiïního (Dendrocopos syriacus) a dudka chocholatého (Upupa epops). DoÏívající ovocné stromy vyhledává ke stavbû hnízd velká teplomilná vãela drvodûlka fialová (Xylocopa violacea) a jsou i potravou larev listoroh ch broukû, napfi. zdobence Trichius sexualis. Do ãeledi Aleculidae náleïí velmi vzácn brouk kvûtomil Cteniopus sulphuripes, kter je pfiíkladem teplomilného druhu na severní hranici roz ífiení. Na stéblech invazní trávy ovsíku vyv eného (Arrhenatherum elatius) se vyskytuje teplomiln ponticko panonsk kozlíãek Calamobius fillum. V opadance such ch trávníkû poblíï agrárních terásek je nalézán v znamn stepní teplomiln plï Zebrina detrita. Dutiny a tûrbiny agrárních zídek a tarasû hostí zajímavé spoleãenstvo bezobratl ch, jemuï dominuje pozoruhodná stonoïka stra ník dalmatsk (Scutigera coleoptrata). Specifickou faunu je moïné nalézt ive zbytcích staveb. Konstrukce z nepálené hlíny jsou osídleny spoleãenstvy samotáfisk ch vãel z rodû Andrena a Osmia. Zde Ïijí paraziticky larvy pozoruhodného majkovitého brouka Sitaris muralis. Kamenné pfiístfie ky na terasách, stejnû jako bunkry pohraniãního opevnûní jsou mimo fiady druhû bezobratl ch vítan mi úkryty napfi. pro plchy a netop ry, pravidelnû jsou zde sledovány i dvû letní matefiské kolonie vrápence malého (Rhinolophus hipposideros). Na bfieãèanu (Hedera helix), porûstajícím staré agrární stavby, je nalézán vzácn ãervotoã Mesocoelopus niger, kter je spolu s dal ími druhy xylofágního hmyzu pronásledován drav m pestrokroveãníkem (Opillo domesticus). Opu - tûné sklepy a studny vyuïívá jako své lovi tû kfiiïák meta temnostní (Meta menardi) a jsou také v znamn mi zimovi ti netop rû nejãastûji zde zastihneme netop ra ãerného (Barbastella barbastellus), n. u atého (Plecotus auritus) a n. dlouhouchého (P. austriacus), dále netop ra fiasnatého (Myotis nattereri) a n. vodního (M. daubentonii). Vrozsáhlej ích sklepních prostorách, zejména v nevyuïívan ch vinn ch sklepích ve v chodní ãásti území, zimuje ãasto také netop r brvit (Myotis emarginatus), kter i v letním období poãetnû ob vá pestrou krajinu s mnoïstvím rozpt lené zelenû na rozhraní lesního komplexu NP a jeho zemûdûlsky obhospodafiovaného okolí. Pfiíkladem typick ch ptákû tûchto biotopû jsou rehek domácí (Phoenicurus ochruros) ãi konipas horsk (Motacilla cinerea), zfiíceninu Nového hrádku osídlil pu tík obecn (Strix aluco). Unikátním dokladem velmi staré pfiítomnosti ãlovûka na v chodním okraji území národního parku je nález kamenného nástroje ze star ího paleolitu, kter vyrobil ãlovûk vzpfiímen (Homo erectus). Ze stfiedního paleolitu pochází nálezy drasadel, pûstních klínû a sekáãû více neï let star ch, z loveck ch stanic ãlovûka neandertálského (Homo sapiens neanderthalensis). V chladném a suchém klimatu poslední fáze pleistocénu tehdy na v chodním okraji Podyjí i na plo inû nad údolím pfievládaly spra- ové stepi, ostrûvky stromové vegetace osídlovaly jen chránûné polohy s dostatkem vláhy. Blízkost fieky pfiedstavovala jistû zv enou koncentraci zvûfie, hustota osídlení krajiny loveck mi skupinami byla pfiesto velmi nízká. V mlad- ím paleolitu ( aï let pfi. n. l.) vystfiídaly neandertálsk lid tlupy NP Podyjí Îelezné pfiedmûty nalezené na Ostrohu pocházejí z období keltského osídlení. Hlinûn model sekeromlatu zpodmolí, poloha obes. NP PO 7 807

28 78-83_NP PO_uvod :3 Stránka 808 Brnûnsko Hradi tû u Znojma patfií k nejdéle souvisle osídlen m v inn m polohám na jiïní Moravû. Rekonstrukce chaty s pecí z období podolské kultury ze obesu. lovcû mamutû, které jiï náleïely k modernímu ãlovûku (Homo sapiens sapiens). Lovci mamutû po sobû zanechali ojedinûlé ãepelové nástroje napfi. na Hradi ti u Znojma a v sousedních Ma- ovicích. Doklady hmotné povahy ãasto korespondují s lokalizací dnes existujících obcí. Tyto polohy u prameni È nad údolím byly z hlediska osídlení v hodné, a proto byly ãasto vyuïívány. S koncem pleistocénu, kdy odchází poslední ledová doba, se dramaticky mûní klimatické pomûry. V ãasném postglaciálu, (preboreálu, asi pfi. n. l.) v Podyjí pfievládala krajina parkového typu. V mohutn ch polohách spra í, zejména na mírnûj ích, jihov chodnû orientovan ch svazích údolí Dyje, docházelo k silné erozi a tvorbû strïí. Ty jsou zachovány napfi. uvraní skály nebo pod On ovem. S nástupem boreálu (asi pfi. n. l.), bylo klima více kontinentální neï dnes a vegetaãní sezóna teplej í. PrÛmûrná roãní teplota byla asi o C vy í neï dnes. Vzhledem k údolnímu reliéfu zaãaly vznikat na prudk ch svazích, suèov ch polích a skalních hranách velké ostrovy primárního bezlesí. Proces tvorby pûd a nástupu vegetace pokraãuje v podstatû dodnes, takïe je napfiíklad patrné zmen ování plochy voln ch sutí, které po obvodu zarûstá dfievinná vegetace. Mozaika ostrovû bezlesí (aè uï pfiirozeného nebo ãásteãnû podmiàovaného pastvou ãi odlesàováním) se stala po ná- 808 NP PO 8

29 78-83_NP PO_uvod :3 Stránka 809 NP Podyjí stupu lesní vegetace koncem boreálu útoãi tûm mnoha druhû vázan ch na bezlesé biotopy a je jednou z pfiíãin vysoké druhové pestrosti území. Anal zy malakofauny z osypov ch kuïelû dokládají, Ïe v pozdním boreálu a zaãátkem atlantiku (asi 6000 pfi. n. l.) jiï bylo Podyjí pokryto smí en m listnat m lesem. Proces zapojení lesa byl v ak dokonãen aï v pozdním atlantiku (asi 5000 pfi. n. l.), kdy v ak zároveà zaãíná vzrûstat vliv ãinnosti neolitick ch zemûdûlcû. Palinologické anal zy doplnily obraz tehdej í krajiny zji tûním, Ïe na plo inû nad údolím tvofiila jiï v znamnou souãást lesních porostû jedle bûlokorá (Abies alba). V dobû vrcholného atlantiku (asi 5500 pfi. n. l.) pfiicházejí první neolitiãtí zemûdûlci a vzrûstá hustota osídlení. Jejich ãinnost zfiejmû pfiispûla k omezení v skytu ífiícího se buku lesního (Fagus sylvatica) ve prospûch habru a k pfiemûnû nûkter ch ãástí lesa na pafieziny. Zejména okrajové ãásti území byly ovlivnûny Ïìáfiením a lesní pastvou dobytka, na místû vypáleného lesa vznikala malá políãka osévaná pfiedev ím obilovinami. Osady byly tvofieny domy s kûlovou konstrukcí z obrann ch dûvodû, kolem nich vznikaly první pfiíkopy a palisádové konstrukce. Tehdy se zde usazoval lid kultury s lineární keramikou (âíïov, Horní Bfieãkov, Lukov, Podmolí, Ma ovice), po nûm lid kultury s vypíchanou keramikou (Ma ovice, Hradi tû u Znojma) a kultury s moravskou malovanou keramikou (napfi. Ma ovice, asi 4700 pfi. n. l.). Lid poslednû zmínûné kultury zbudoval v lokalitû Ma ovice-p eniãné unikátní dvojit rondel. Tento kruhov kultovní areál, sestávající ze dvou soustfiedn ch pfiíkopû o prûmûru 80 a 0 m, slouïil zfiejmû jako obfiadní místo zemûdûlsk ch kultû, shromaïdi tû obyvatel a pravûké kalendárium. V eneolitu pozdní dobû kamenné (asi pfi. n. l.) se zv ila úroveà fiemesel (zpracování mûdi) a uplat- Àoval se v mûnn obchod. Vznikají nové typy sídelních struktur, pfiedev ím v inná hradi tû a opevnûná hradiska, pro nûï je lokalizace na ostroïnách dyjsk ch meandrû velmi v hodná. Rozvíjí se dobytkáfiství a je zavedena jiï primitivní orba. Z nemnoha lokalit jmenujme napfi. obes, Ostroh u Nového Hrádku Znojemská rotunda Panny Marie a svaté Katefiiny postavená v. století. Zejména díky unikátním freskám, zachycujícím mimo jiné pfiemyslovskou dynastii, patfií k nejv znamnûj ím památkám u nás. Náhrdelník z doby stûhování národû pochází z Ïenského hrobu Nov aldorf (5. stol. n. l.). NP PO 9 809

30 78-83_NP PO_uvod :3 Stránka 80 Brnûnsko Kregionálnû v jimeãn m církevním památkám patfií gotick kostel sv. Wolfganga v Hnanicích. nebo Hradi tû u Znojma, které pro svou v hodnou polohu byly opakovanû osídlovány dlouhou dobu. Budování hradisek s sebou neslo terénní úpravy, které jsou dodnes patrné (napfi. pfiíkop a val na íji obesu). Koncem eneolitu do oblasti stfiedního Podyjí nezasáhly cizí, ífiící se invazní kultury (napfi. kultura se zvoncov mi poháry nebo kultura ÀÛrová), které zanechaly stopy jen v Dyjsko-svrateckém úvalu v chodnû od Znojma. PfiibliÏnû kolem data 000 pfi. n. l. plynule pfie el eneolit v dobu bronzovou. Ta s sebou pfiinesla uklidnûní, sjednocení spoleãnosti a v eobecnou prosperitu. Doba bronzová téï sebou nese dal í zdokonalování fiemesel, posilování obchodu a zvy ování intenzity zemûdûlství. VzrÛstá dûleïitost hradisek, jeï postupnû získávala punc mocensk ch center a mûla téï v hodnou polohu pro kontrolu kupecké stezky podél Dyje. Pfiíkladem takového centra je aglomerace, která v tomto období vzniká v prostoru ostroïny znojemského hradu a na plo e podstatné ãásti historického jádra mûsta. Ve stfiední dobû bronzové se jednoznaãnû zaãíná diferencovat spoleãnost, v pohfibech je patrná vrstva velmoïû. V pozdní dobû bronzové se zvy ováním hustoty osídlení vznikají zemûdûlské osady ve v hodn ch polohách na katastrech Hnanic, Hradi tû, Podmolí, Lukova atd. Svého vrcholu dosahuje také osídlení na obesu a Ostrohu, kde vznikají v znamná lokální centra v Podyjí. Star í doba Ïelezná (asi od 750 pfi. n. l.) umoïnila zvládnutím zpracování Ïeleza dal í rûst produktivity práce, rozvoj technologií a vznik jednotné hal- tatské civilizace na irokém území. Îelezné nástroje pronikaly do v ech oborû lidské ãinnosti. Pozoruhodn je nález redukãní pícky z v znamného hal tatského sídli tû u Bezkova. NejdÛleÏitûj ím centrem v chodní ãásti Podyjí se stává lokalita Hradi tû u Znojma s rozsáhl m opevnûním. Jeho hospodáfiské zázemí tvofiila fiada okolních osad, mezi nimiï sv m rozsahem vyniká sídli tû v Ma ovicích. PfiibliÏnû od roku 450 pfi. n. l. aï k poãátku letopoãtu (mlad í doba Ïelezná laténská) ovládali území Keltové. Ke kontrole jiï plnû rozvinutého dálkového obchodu zfiejmû slouïilo hradi tû v uzavfieném meandru Ostrohu u Nového Hrádku. Z této lokality pochází celá fiada Ïelezn ch zemûdûlsk ch nástrojû, souãásti koàsk ch postrojû, soubor keramiky apod. Malá keltská osada byla vma ovicích a zpracování Ïelezné rudy je doloïeno z Bezkova. 80 NP PO 30

31 78-83_NP PO_uvod :3 Stránka 8 NP Podyjí Následující ãtyfii staletí charakterizuje blízkost fií e fiímské, jejíï hranice le- Ïela na Dunaji, pfiibliïnû edesát km jiïnû od Podyjí. Keltská moc byla zlomena od severu se tlaãícími germánsk mi kmeny MarkomanÛ a KvádÛ. Germáni neznali opevnûná sídli tû. Území Podyjí se vylidnilo a germánské osady jsou známy pouze z Hradi tû a Ma ovic a levobfieïní nivy fieky Dyje mezi Star m aldorfem a Dob icemi (sídli tû s vzácn mi nálezy umûleck ch pfiedmûtû fiímského pûvodu); zlomek pozdnû antické keramiky pochází ze obesu. Doba stûhování národû (5. a 6. stol. n. l.) s sebou nesla ve stfiední Evropû velké dûjinné zvraty. Namátkou lze zmínit doãasné sídli tû na polích nad Nov m aldorfem, které patfiilo LangobardÛm, táhnoucím se od severozápadu smûrem do Panonské níïiny. Dal í osídlení existovalo na Hradi ti u Znojma. V e popsan civilizaãní v voj se z vût í ãásti odehrával jen v okrajích území a kromû nûkolika lokalit v inn ch hradisek ãi pfiípadnû dopravních stezek zûstávaly strmé svahy údolí Dyje víceménû v pfiírodním stavu. Tato skuteãnost je dolo- Ïena rozborem sledu malakocenóz v profilu pod Kozími stezkami a je moïno ji víceménû zobecnit pro celou stfiední ãást údolí Dyje. Slovanské osídlení s centrem na Hradi ti u Znojma je prokázané ve stfiedním Podyjí z poãátku 7. stol. Osídlení v raznû zhoustlo. V Bezkovû pokraãuje tradice hutní v roby, osídleny jsou ima ovice, Podmolí, Horní Bfieãkov a Lesná. Pod vedením vojensk ch náãelníkû, ktefií vykonávali moc správní, soudní i vojenskou, se Slované na Znojemsku pravdûpodobnû zapojili do Sámova kmenového svazu a spoleãnû ãelili avarskému i franskému nebezpeãí. Mocenské centrum bylo situováno zfiejmû na Hradi ti. Tato lokalita nabyla v znamu poãátkem 9. stol., kdy se formoval první státní útvar západních SlovanÛ Velkomoravská fií e. Znojmo-Hradi tû bylo vedle sídelních center situovan ch v Dolnomoravském úvalu (Staré Mûsto u Uherského Hradi tû, Mikulãice, Pohansko) stfiediskem západního okraje jádra Velkomoravské fií e. Z vojensko-strategického hlediska bylo Hradi tû u Znojma v znamné svou v innou polohou a zcela mimofiádn m opevnûním, klíãov v znam pfiedstavovalo rovnûï obchodní centrum, leïící na kfiiïovatce obchodních cest. Z Hradi tû byla rovnûï ovládána celá fiada satelitních zemûdûlsk ch vesnic, vût inou situovan ch v Dyjsko-svrateckém úvalu. V jimku tvofiily Ma ovice, zaji Èující pro správní a mocenské centrum na Hradi ti zemûdûlské afiemeslné produkty. V první tfietinû 0. století byl velkomoravsk Znojem (znojemské hradisko) vypálen Maìary. Po pádu Velké Moravy a maìarském plenûní pokraãuje Ïivot na znojemském Hradi ti v neztenãené mífie dále zformovalo se zde zfiejmû nezávislé feudální kníïectví. Hradi tû sv. Hypolita Svahy údolí u Devíti ml nû byly v minulosti odlesnûné a vyuïívané pro pastvu hospodáfisk ch zvífiat. Pfiírodnû-krajináfisk park uvranovského zámku, kter je dnes zvût í ãásti v území národního parku Podyjí, zdobí romantické stavby, (Feliciina studánka). 3 Cennou kulturní památkou je klasicistní letohrádek na Braitavû, kter byl opraven v roce NP PO 3 8

32 78-83_NP PO_uvod :3 Stránka 8 Brnûnsko Vranovská vodní elektrárna, pracující v reïimu energetick ch piãek, zpûsobuje nárazovû zv en mi prûtoky znaãn stres u fiíãního ekosystému pod pfiehradou. tedy zûstalo církevním a správním centrem pro iroké okolí, a to i smûrem do Dolních Rakous. Kolem roku 00 bylo Znojmo dobyto vojsky polského krále Boleslava Chrabrého, o dvacet let pozdûji pak Znojmo spoleãnû s celou Moravou aï po tokravu získal natrvalo ãesk kníïe Oldfiich spoleãnû se synem Bfietislavem. V období zakotvení ãeského pfiemyslovského státu na politické mapû Evropy (konec 0. století aï polovina. století) dochází ke stabilizaci sídelní struktury. Na místû dne - ních vesnic pfii severním a v chodním okraji údolí Dyje vznikají zemûdûlské osady. Krajina je postupnû odlesàována a vzrûstá zemûdûlská v roba. Zaãíná se uplatàovat trojpoln systém hospodafiení s vyuïitím úhorû. V nejisté a nepfiehledné situaci kolem poloviny. století ztratil ãesk stát pûvodní jiïní moravská území, zejména v oblasti rakouské Vinné ãtvrti. âe tí panovníci vãetnû kníïete Bfietislava I. vloïili velké státní prostfiedky do zbudování soustavy zemûpansk ch hradû. Tato opatfiení byla úãinná, ãímï byla státní hranice stabilizována pfiibliïnû v dne ní trase. Vznikly tak hrady Bfieclav, Mikulov, Hrádek nad Dyjí, Znojmo, Vranov nad Dyjí, Bítov a Land tejn. V té dobû také do lo k postupnému pfienesení mocenského centra z Hradi tû sv. Hypolita na protûj í ostroïnu pfies údolí Gránického potoka, kde byl postaven znojemsk hrad, ob van Bfietislavem I. Ve stfiedním Podyjí k v e zmínûn m hradûm pozdûji pfiibyla je tû lechtická sídla na rakouské stranû Ch je (Kaja) a Hardek. Ve 4. stol. bylo na úzké íji zbudováno markrabûtem moravsk m Janem Jindfiichem zemûpanské sídlo Nov Hrádek. Pro zachování strategické funkce pevnosti musely b t svahy pod hradem udrïovány trvale bez dfievinné vegetace. To zfiejmû pfiispûlo k roz ífiení a pfieïití populací nûkter ch nároãn ch druhû rostlin a ÏivoãichÛ, jmenujme napfi. diviznu ozdobnou (Verbascum speciosum), zapaliãku nejvût í (Tordylium maximum), nebo lomikámen trsnat kfiehk (Saxifraga rosacea subsp. sponhemica) ze skály pod vranovsk m zámkem. Odlesnûní svahû pod Nov m Hrádkem pfietrvalo i po zániku obranné funkce hradu. JiÏní stránû pod hradem byly pfiemûnûny na agrární terasy. Pomûrnû úzké a hluboké údolí Dyje mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem nebylo moïné nikdy intenzivnû vyuïívat 8 NP PO 3

33 78-83_NP PO_uvod :3 Stránka 83 NP Podyjí pro hospodáfiské úãely a nemohly zde vzniknout ani vût í dopravní tepny. V jimkou je zaloïení osad na úpatí vût ích hradû (napfi. Podhradí, Bítov, Vranov a Hardegg). V znamn m zásahem do pfiírodních pomûrû byl vznik vodních ml nû a hamrû. Z plo iny nad údolím byly ke ml nûm zbudovány pfiístupové cesty, v okolní nivû zmizel les a byly zaloïeny louky, na vy ích stupních teras i drobná políãka. Stránû nad ml ny byly zasaïeny v bûrnou tûïbou, fieka pfiehrazena jezy. Z tohoto hlediska pfiedstavuje v jimeãnou lokalitu Devût ml nû. Díky snadné dostupnosti dna údolí, iroké nivû avelkému spádu fieky zde vïdy soubûïnû stálo v tûsném sledu minimálnû est ml nû. Ve Znojmû a v Hardeggu byly rovnûï v provozu ml ny na stfieln prach. Silné odlesàování krajiny souviselo se vznikem dne ní struktury osídlení a pokraãovalo bûhem celého stfiedovûku. Vût ina podyjsk ch obcí je zmiàována uï ve. a 3. století. Na poãátku novovûku tak byla v mûra lesní pûdy podstatnû men í neï dnes. V pásmu Znojemsk ch vfiesovi È byly po vzniku stabilních sídel vykáceny svûtlé teplomilné doubravy a mûlké pûdy na kyselém Ïulovém podkladu nebylo moïno vyuïít jinak neï jako chudé pastviny. Extenzivní pastevní reïim a pfiírodní podmínky pûsobící po staletí zapfiíãinily vznik unikátní kefiíãkové vegetace. Odlesnûní mnohde zasahovalo aï hluboko pod hranu údolí a u Devíti ml nû pastviny klesaly aï k fiece. Vhodné chránûné svahy byly vyuïívány k pûstování révy a ovocn ch stromû, jak mnohde, napfi. na Hradi ti u Znojma, pod Králov m stolcem, na Ostrohu, atd., dokládají zbytky teras. Réva byla pûstována hluboko v údolí, o ãemï svûdãí názvy místních tratí, napfi. Vinohrádek na levém bfiehu u Hardeggu. V nivû Dyje, Klaperova potoka, v okolí Lukova, Podmolí, v pluïinû âíïovska atd., vznikly vût í komplexy luk. Anal zy subrecentních malakocenóz rovnûï dokládají zmûnu pomûrû v nivû fieky na zaãátku stfiedovûku, coï zfiejmû souvisí s odlesnûním povodí Dyje ve vy ích partiích âeskomoravské vrchoviny, a tedy vût í rozkolísaností prûtokû. Mnohem ãastûji neï dfiíve pfiicházely povodnû. Velk vliv na osídlení a vyuïití krajiny mûly události Tfiicetileté války. védská vojska generála Torstensona v roce 645 obsadila a pobofiila Nov Hrádek, kter uï nikdy nebyl obnoven pro pû- Poslední linie tzv. Ïenijnû- -technick ch zátarasû procházela za humny podyjsk ch obcí. Vedle dvou plotû vybaven ch signálním proudem zahrnovala i protitankové jeïky, betonové jehlance, signální svûtlice a signalizaci pomocí fotobunûk. NP PO 33 83

34 78-83_NP PO_uvod :3 Stránka 84 Brnûnsko Rakousk Hardegg, jediné osídlené místo v údolí Dyje mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem, je centrem NP Thayatal, kter byl vyhlá en vrakouské ãásti údolí v roce 000. vodní funkci, i kdyï osídlen byl soustavnû. Po tfiicetileté válce klesl poãet obyvatel Moravy o ãtvrtinu a na Znojemsku zaniklo mnoho vesnic. V Podyjí to byla osada v lokalitû Na pískách, km v chodnû od Podmolí. S pováleãn m oïivením a hospodáfiskou stabilizací zároveà docházelo k pfiílivu nûmeckého Ïivlu a v nûkter ch oblastech (napfi. na vranovském panství) jiï tento Ïivel pfievládnul. Zajímav je údaj z poãátku 8. století, kdy bylo na vranovském panství evidováno více ovcí neï obyvatel. Silnou pastevní zátûï v krajinû Podyjí dokládají vysoké poãetní stavy moderního pfiistûhovalce, drobného plïe suchomilky obecné (Xerolenta obvia). Vzhledem k pozdûj ímu útlumu aï zániku pastvy tento indikaãní druh dnes témûfi opût vymizel z krajiny Podyjí. Plocha vinohradû byla v Podyjí nejvût í pravdûpodobnû v poslední ãtvrtinû 8. stol. Po více za sebou jdoucích 84 NP PO 34

35 78-83_NP PO_uvod :3 Stránka 85 neúrodn ch letech a úbytku pracovních sil se na zániku vinohradû podílelo ífiení peronospóry a roztoãû. Hlavní pfiíãinou útlumu vinohradnictví v ak bylo roz ífiení m iãky révokaze (Viteus vitifoliae). Jedinou vinicí v údolí, která se dochovala do dne ní doby, je obes. Vzhledem k chránûné poloze v uzavfieném meandru a ideálním podmínkám jde o jednu z nejvíce cenûn ch vinafisk ch lokalit ve stfiední Evropû. Zcela ojedinûlou událostí byl vznik dvou zcela nov ch vsí Lesné (Liliendorf) a umné ( umvald), které na sv ch pozemcích inicioval tehdej í majitel vranovského panství novo lechtic Josef Hilgartner z Lilienbornu. K zaloïení tûchto sídel do lo roku 794 na místû hvozdu, kter propojoval komplex lesa v údolí Dyje s dne ním umensk m hvozdem a hlavním dûvodem byl podnikatelsk zámûr. Jednotlivé usedlosti byly se ziskem rozprodány. Dal í novou fundací byla obec Zálesí ( retlová), zaloïená v roce 799 moravsk m místodrïícím Schröffelem z Mansbergu. Zavádûní prûmyslové v roby se území Podyjí v raznûji nedotklo. Ve Vranovû nad Dyjí vznikla manufaktura, vyrábûjící velmi kvalitní kameninu. U Devíti ml nû byl jeden objekt adaptován pro v robu papíru. Ke stavbû venkovsk ch domû byl pouïíván kámen z drobn ch kamenolomû poblíï vesnic. Zmûny georeliéfu jsou v místû tûïby patrné dodnes. Polohy krystalick ch vápencû (Lukov, Vranov n. D.) byly tûïeny za úãelem v roby páleného vápna. Zbytky nûkolika unikátních pecí byly objeveny poblíï Vranova nad Dyjí. Ve stûnû Kozích stezek stfiedovûcí prospektofii vyhloubili pokusnou tolu. V razné zrudnûní se v ak nepodafiilo prokázat. Ve druhé polovinû 9. stol. dochází se zmûnou Ïivota na venkovû k pomalému útlumu pastvy. Nûkteré lokality jsou zalesàovány, coï se t ká zejména v chodního okraje Podyjí. Pfiesto je tû na nûkter ch obrazech a grafikách Josefa Dorého z vranovského panství vidíme krajinu. poloviny 9. století s mnohem men ím podílem lesa neï dnes. V té dobû téï vznikají se zmûnou Ïivotního stylu, rozvojem vzdûlání a zájmu o kulturní záleïitosti první turistické, vlastivûdné a okra lovací spolky. Vranovsk nûmeck okra lovací spolek, podporovan hrabûnkou Helenou Mniszkovou, usiloval o zpfiístupnûní Ledov ch slují. K tomu do lo v roce 860, a dal ími iniciátory zvelebování Vranovského zámeckého lesoparku pak byli ãasto ãlenové tohoto spolku. Cílem v letû znojemsk ch obãanû se stává hostinec Pod Obfií hlavou, plovárna na Dyji a pfii del ích v lapech i okolí Devíti NP Podyjí Logo b valé CHKO Podyjí, vyhlá ené v roce 978. NP PO 35 85

36 78-83_NP PO_uvod :3 Stránka 86 Brnûnsko Altán Luitgardiny, dnes souãást vyhlídky na rakouské mûsteãko Hardegg, byl postaven v roce 885. Okra lovací spolek ve Vranovû nad Dyjí nechal vybudovat v roce 860 obelisk na ostroïnû Ledov ch slují. ml nû. Zdej í GruberÛv ml n se postupnû mûní na v letní základnu s hotelem, restaurací a plaveck m bazénem. S rûstem rakouského hospodáfiství vznikaly i nové projekty na vyuïití území. Na tûstí pro pfiírodu skonãila my - lenka elektrické dráhy ze Znojma do rakouského Raabsu pouze ve fázi studie. Trasa procházela údolím Dyje a v projektu se objevují i viadukty a tunely. K její realizaci jiï byla zfiízena akciová spoleãnost. Stavba nebyla uskuteãnûna díky váleãn m událostem a vzniku samostatné âeskoslovenské republiky, podobnû jako jiï tehdy existující projekt vodní nádrïe Vranov, realizovan pozdûji. Události. svûtové války a chudé váleãné hospodáfiství s sebou pfiinesly drancování lesû zejména na rakouské stranû Podyjí. Vznik samostatné republiky a opûtovné pov ení zemské hranice na hranici státní znamenal zásadní zmûnu v politicko-hospodáfiské situaci regionu. V podyjsk ch obcích pfievládalo nûmecky mluvící obyvatelstvo. Pouze obec Ma ovice a Bezkov zûstaly s pfievahou ãeského obyvatelstva. Po válce se jen malá ãást znojemsk ch nûmecky mluvících lépe situovan ch obyvatel odhodlala k emigraci. Venkovského obyvatelstva se tento problém prakticky nedotkl. Vznik samostatného âeskoslovenska s sebou pfiinesl i v znamnou zmûnu vlastnick ch vztahû v podobû první pozemkové reformy v roce 95. Lesy velkostatku vranovského panství byly i se zfiíceninou Nového Hrádku státem konfiskovány a hrad pfiipadl Klubu ãesk ch turistû. Vroce 934 byla uvedena do provozu vodní nádrï Vranov. Deklarovan m úãelem této stavby bylo pfiedev ím zamezit povodním na stfiedním toku Dyje a v roba elektrické energie, postupnû v ak pfievládlo rekreaãní vyuïití vodní nádrïe. Pfiehrada, aã postavena za hranicí národního parku Podyjí, znaãnû ovlivàuje a mûní pfiírodní pomûry uvnitfi území, jak je jiï popsáno v e. Vroce 967 byla dokonãena stavba vodní nádrïe Znojmo. Ta svojí sypanou hrází znehodnotila pfiírodní siluetu údolí Dyje a nelogicky zaslepila vstup do údolí, které je v délce 5 km zatopeno vzdutím nádrïe. Vodní dílo slouïí pfiedev ím k vyrovnávání piãkov ch energetick ch prûtokû a druhotnû k odbûru pitné vody. Dal í v znamn vliv na pfiírodu údolí znamenala v stavba pevnûstek linie hraniãního opevnûní ve druhé polovinû 30. let 0. století. Pfiímo u dna údolí bylo postaveno nûkolik kulometn ch hnízd a fiopíkû. Jeden z nich pozdûji poslouïil nûmecké armádû jako cviãn cíl pfii dûlostfieleck ch zkou kách. Dal í linie fiopíkû byla zbudována nad údolím. S odstupem je moïno fiíci, Ïe budování pohraniãních pevnûstek nepfiineslo pfiírodû národního parku váïnûj í trvalé následky. Události druhé svûtové války rovnûï znamenaly útlum turistického vyuïití údolí. Komplex lesa na plo inû v rakouské ãásti Podyjí podlehl dal í vlnû nadmûrn ch tûïeb. Velmi v znamn vliv na pfií tí v voj území mûly pováleãné události. Odsun nûmecky mluvícího obyvatelstva s sebou pfiinesl témûfi úplné vylidnûní vût- iny obcí. Základní stabilizace dosídleného obyvatelstva, jeho majetkov ch pomûrû, ztotoïnûní se s místem bydli tû atd., trvaly nûkolik rokû a jedná se prakticky o stále nezavr en proces. V tomto mezidobí zanikly v znamné ãásti stavebního fondu sídel. Devastaci podlehly neobsazené obytné, hospodáfiské, ale ãasto i sakrální stavby. Uvolnûné pozemky po zanikl ch objektech byly vût inou pfiiãlenûny k sousedním majetkûm, coï je dodnes pfiíãinou praktické neproveditelnosti zastavûní proluk a nápravy urbanistického schématu sídel. RovnûÏ pozemky ve volné krajinû podlehly majetkovému pfierozdûlení a vût ina lesního pûdního fondu spadla pod hospodáfiskou správu státu. Nové politické pomûry po roce 948 s sebou pfiinesly pfiísn reïim ostrahy hranice, kter byl uzákonûn v roce 95. Vzniklo ostfie stfieïené hraniãní pásmo, vybavené linií drátûn ch zátarasû pod vysok m napûtím, fiadou signálních prostfiedkû a obsluïn m systémem zpevnûn ch komunikací. Na linii elektrick ch zátarasû docházelo pfii pokusech o pfiekroãení hranice k úrazûm a úmrtím, velmi ãasto téï k úhynu zvûfie. K urãité zmûnû do lo zaãátkem 60. let, kdy byla odstranûna linie napájená vysok m na- 86 NP PO 36

37 78-83_NP PO_uvod :3 Stránka 87 NP Podyjí pûtím a nahrazena zátarasy vybaven mi pouze signálním proudem. Linie tzv. Ïenijnû-technick ch zátarasû byla dvakrát posunuta do vnitrozemí a existence hraniãního pásma znaãnû omezovala Ïivot v obcích. Budování Ïenijních staveb a technick ch zafiízení doprovázely citelné zásahy ãasto i v pfiírodnû nejcennûj ích ãástech údolí (Kozí stezky, údolí Klaperova potoka). V terénu jsou i po pûtaãtyfiiceti letech dodnes patrné stopy po první linii zátarasû. Existence trvale nepfiístupného hraniãního pásma znamenala i jeho vysídlení. V Podyjí se vystûhování t kalo pfiedev ím ml nû a rekreaãních chat, vût ina objektû byla následnû demolována. âtyfiicetilet útlum hospodáfiské ãinnosti v hraniãním pásmu, zejména v zónû za drátûn mi zátarasy, se projevil návratem pfiirozen ch procesû na opu tûn ch plochách. Ruiny ml nû, jejich hospodáfiské zázemí, políãka a nivní louky zarostly lesem. Nikdy v ak nebylo od hospodafiení v zónû za zátarasy úplnû upu tûno. V echny pfiístupné lesní pozemky a vût- í nivní louky byly obhospodafiovány vnezmûnûném reïimu. Podstatn m negativním zásahem v krajinû okolo údolí Dyje bylo zavedení velkov robních metod do zemûdûlství v 70. letech. Na velkém poãtu lokalit byly trvalé travní porosty pfievedeny do orné pûdy a odvodnûny systematickou drenáïí (napfi. âíïovsko a Lukovsko), coï bylo nesmyslnû uplatnûno i v prameni tích potokû a pfiirozen ch depresích. Skalní v chozy porostlé stepní vegetací na v chodním okraji Podyjí byly odstfieleny a rekultivovány. Byly aplikovány vysoké dávky prûmyslov ch hnojiv, coï se projevilo dramatick m nárûstem trofie pûdy, stagnujících i tekoucích vod a následnou zmûnou vegetace na nelesních plochách ve prospûch vysokovzrûstn ch nitrofilních plevelû. Surãit m zpoïdûním nastoupily i na pfiírodnû velmi cenn ch lokalitách invazní druhy bylin, pfiedev ím tfitina kfiovi tní (Calamagrostis epigejos), a dfievin, v prvé fiadû trnovník akát (Robinia pseudacacia). Zmûny ve sloïení vegetace téï úzce souvisí s témûfi úpln m zánikem pastvy, trvalou neexistencí péãe o tyto plochy a téï se vzrûstem mnoïství dusíku, pfiicházejícího v atmosférick ch sráïkách. Na spoleãenstva ÏivoãichÛ má téï siln negativní vliv uïívání biocidních látek (zejména insekticidû) pfii ochranû zemûdûlsk ch kultur. Insekticidy byly hlavní pfiíãinou zániku populace sokola stûhovavého (Falco pe- Pfiemûny porostû nepûvodního trnovníku akátu jsou jedním z nejdûleïitûj ích úkolû péãe o les v NP Podyjí. NP PO 37 87

38 78-83_NP PO_uvod :3 Stránka 88 Brnûnsko Likvidace snûhov ch kod v pfiehoustl ch borov ch mlazinách. regrinus) koncem 60. let, nebo témûfi úplného vymizení broukû z ãeledi majkovití Meloidae. Od zaãátku 90. let jsou biocidní látky pouïívány mnohem obezfietnûji, ãehoï dûkazem je opûtovné rychlé ífiení majkovit ch broukû. Témûfi ãtyfiicetiletá existence hraniãního pásma znamenala celkov útlum lidsk ch aktivit v údolí Dyje mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem. Z hlediska dal í existence jedineãn ch pfiírodních hodnot bylo podstatné, Ïe vzhledem k reïimu hraniãního pásma nedo lo k masovému rozvoji v stavby rekreaãních objektû, jak se stalo napfi. v údolí Berounky a Sázavy. Nebyl ani realizován projekt v stavby vodní nádr- Ïe B ãí skála. Kvalitní botanická dokumentace území, která zde probíhá témûfi soustavnû jiï skoro 50 let, dokládá, Ïe druhové spektrum vy ích rostlin se v tomto období zmûnilo jen nepatrnû, mnohem ménû neï v jin ch ãástech âr. Tyto zmûny víceménû kopírují pfierod systému zemûdûlské v roby, zvy ování po- 88 NP PO 38

39 78-83_NP PO_uvod :3 Stránka 89 NP Podyjí dílu lesa a celkové sniïování intenzity vyuïití území. Zmûny ve sloïení malakocenóz rovnûï dokumentují neuvûfiitelnû rychlou regeneraci biotopû a návrat k pfiirozen m pomûrûm. O tom svûdãí napfiíklad prudk úbytek, aï zánik populací moderních pfiistûhovalcû. I pfies vyuïívání mnoha lokalit si území jako celek, pfiedev ím díky svému georeliéfu, zachovalo pfiírodní charakter s velk mi pfiírodovûdn mi hodnotami. Díky tûmto hodnotám a rovnûï proto, Ïe zde existuje biota, která byla jinde ve stfiední Evropû v podobn ch podmínkách podstatnû pfiemûnûna nebo zniãena, zde mohl b t vyhlá en národní park. Nejvût í podíl na dochování vysoce cenného pfiírodního prostfiedí je moïno spatfiovat ve ãlenitosti a nedostupnosti hlubokého fiíãního údolí. Urãitou zásluhu na zachování jedineãn ch pfiírodních hodnot má i poloha území na hranici stfiídavû státní a zemské, která byla navíc v letech souãástí nepfiístupného hraniãního pásma. My lenky, které mají souvislosti s moderním pojetím ochrany pfiírody, nalezneme v zámûru vzniku lesoparku kolem zámku a mûsta Vranova nad Dyjí v poslední tfietinû 8. století. V duchu romantického konceptu tak byly chránûny jednotlivé staré stromy i celé porosty, jeï byly souãástí pfiírodnû-krajináfiské kompozice. K ochranû star ch porostû rovnûï pfiispûlo zakládání obor, napfi. kanãí obory nad âíïovem v polovinû 8. století. Probouzení spolkového Ïivota v podobû okra lovacích a vlastivûdn ch spolkû ve. pol. 9. století téï znamenalo zv ení zájmu o okolní pfiírodní zajímavosti. Rozvoj vzdûlání a nárûst podílu volného ãasu nûkter ch vrstev spoleãnosti byl provázen zaãátkem ãinnosti pfiírodovûdcû, ktefií dokumentovali pfiírodní hodnoty regionu. Pfiedmûtem jejich zájmu byly pfiedev ím geomorfologické, geologické, klimatické a botanické pomûry. MÛÏeme zmínit napfi. mikroklimatická mûfiení v podzemí Ledov ch slují, která provádûl Dr. Anton Roth. Zcela zásadní postavou mezi regionálními pfiírodovûdci, ktefií tehdy pûsobili pfiedev ím jako stfiedo kol tí pedagogové, je profesor reálného gymnázia ve Znojmû Anton Oborny. Po práci regionálního dosahu Flora Znojemského kraje napsal zásadní kritické dílo Flora Moravy a rakouské ãásti Slezska, které dodnes zûstává jedním z pilífiû botanické literatury na na em území. Data v této knize obsaïená mají i dnes zásadní v znam pro ochranu pfiírody, protoïe je moïné porovnat v skyt a roz ífiení druhû rostlin po stotfiiceti a více letech. Vznik samostatného âeskoslovenska naãas odvedl pozornost od pfiírodních NP PO 39 89

40 78-83_NP PO_uvod :3 Stránka 80 Brnûnsko Zachovalé a cenné luãní enklávy jsou jedenkrát roãnû koseny. KaÏdoroãní mechanickou likvidací net kavky Ïláznaté se dafií fie it problém s touto invazní rostlinou. hodnot Podyjí. Území se ocitlo na státní hranici a Znojmo se z pfiirozeného centra ir ího regionu stalo pohraniãním mûstem. V prvních pováleãn ch letech konsolidace hospodáfiství mladé republiky se my lenky na územní ochranu stfiedního Podyjí nemohly projevit. Jedin m znám m poãinem v oblasti ochrany pfiírody za období první republiky je z dne ního pohledu úfiední platnosti problematické vyhlá ení územní ochrany v lokalitû Ptygmatické vrásy u Vranova nad Dyjí ve 30. letech. Motivem ochrany byly pfiedev ím v jimeãné ukázky vrásové struktury hornin. V 70. letech, kdy v âeské republice vrcholilo úsilí na dotvofiení sítû chránûn ch krajinn ch oblastí, vznikla mezi pracovníky Jihomoravského muzea ve Znojmû a státní ochrany pfiírody v Brnû my lenka územní ochrany stfiedního Podyjí. Od roku 97 byla rozvíjena my lenka soustavy maloplo n ch chránûn ch území v nejzachovalej ích ãástech údolí. S pfiípravou podkladû a s rozvíjejícím se inventarizaãním pfiírodovûdn m v zkumem bylo stále jasnûj í, Ïe území si zaslouïí ochranu jako celek, formou chránûné krajinné oblasti. V roce 973 byla dokonãena pfiíprava podkladû pro vyhlá ení chránûné krajinné oblasti Podyjí. Pfies sloïitá jednání a prûtahy, jeï byly zpûsobeny zájmy na exploataci území, byl dne vydán V nos Ministerstva kultury âsr ã.j. 97/78 o zfiízení chránûné krajinné oblasti Podyjí. Na tûstí nerealizované my lenky vyuïití území zahrnovaly napfi. v stavbu kasáren pohraniãní stráïe na Havranickém vfiesovi ti, kde mûl b t realizován i mamutí sklad dfieva. Dal í zámûr, v stavbu panelového sídli tû na vfiesovi ti Kraví hora, se podafiilo zvrátit jen velmi obtíïnû. CHKO byla vyhlá ena s podmínkou, Ïe státní ochrana pfiírody nebude bránit v stavbû vodní nádrïe B ãí skála, která by znamenala ãásteãn zánik pfiírody údolí Dyje. CHKO Podyjí zahrnovala dne ní území národního parku a jeho ochranného pásma, navíc je tû pozemky v intenzivní zemûdûlské krajinû Dyjsko-svrateckého úvalu jiïnû od Znojma. Byla vyhlá ena na plo e 03,4 km a existovala aï do vyhlá ení národního parku Podyjí v roce 99. V znamnou úlohu v záchranû hodnot na ãeské stranû údolí Dyje je tfieba jednoznaãnû pfiiãíst rakouské obãanské iniciativû: Bürgeriniziative zur Erhaltung des Thayatales. Toto sdruïení milovníkû pfiírody údolí Dyje v 70. a 80. letech 0. století svou ãinností 80 NP PO 40

41 78-83_NP PO_uvod :3 Stránka 8 promluvilo do ãeskoslovensko-rakouské zahraniãní politiky a de facto zabránilo v stavbû vodní nádrïe B ãí skála. Zátopa této nádrïe by zasahovala hluboko do rakouského území. Správa CHKO Podyjí i pfies minimální personální obsazení ( aï 3 zamûstnanci) dosáhla nûkter ch dûleïit ch v sledkû v ochranû území. Rokem 983 zaãínají práce na Oborovém dokumentu CHKO Podyjí. Tento materiál, dokonãen v roce 985, je souhrnem základních poznatkû o území z rûzn ch oborû. Zahrnuje anal zu pfiírodních, krajinn ch a památkov ch hodnot, stavu vyuïití území, antropick ch vlivû a naznaãuje i oblasti stfietu zájmû jednotliv ch ãinností uplatàujících se v území se zájmy ochrany pfiírody a památkové péãe. Práce na pfiípravû Oborového dokumentu pfiinesly mnoho nov ch poznatkû z oblasti pfiírodních a spoleãensk ch vûd. Netu ené bohatství pfiírodních hodnot bylo impulsem k prvním nesmûl m úvahám smûfiujícím k vyhlá ení stfiedního Podyjí národním parkem. My lenka vyhlá ení národního parku vedla pracovníky Správy CHKO Podyjí a SÚPPOP Praha k anal ze kriterií IUCN pro národní parky a jejich porovnání s pfiírodními hodnotami stfiedního Podyjí. Bylo prokázáno, Ïe území jednoznaãnû tato kritéria splàuje. Z tohoto dûvodu bylo Podyjí zafiazeno na jafie v roce 989 do pfiípravného dokumentu Ministerstva kultury âr, kter m zapoãal proces vyhlá ení národních parkû v âeské republice. Po zmûnû spoleãensko-politick ch pomûrû v listopadu 989 byla pfiíprava vyhlá ení urychlena a k zavr ení procesu do lo vydáním Nafiízení Vlády âeské republiky ã. 64/99 sb., ze dne o zfiízení Národního parku Podyjí a jeho ochranného pásma. Pfies krátkou dobu existence získal národní park Podyjí nûkterá pozoruhodná ocenûní. V roce 993 byl zafiazen do kategorie II. v seznamu celosvûtovû registrovan ch chránûn ch území, ãímï byla potvrzena jeho pfiíslu nost k mezinárodnû uznávan m národním parkûm. PrestiÏní diplom Rady Evropy byl národnímu parku Podyjí udûlen v roce 000. JiÏ jako nezbytnost je pfiijímána práce v iniciativû evropsk ch velkoplo n ch chránûn ch území Europark. V znamn m poãinem, zv razàujícím vyhlídky ochrany pfiírody v údolí Dyje, bylo vyhlá ení Národního parku Thayatal v rakouské ãásti Podyjí v roce 000. Ve kerá ãinnost a naplàování dlouhodob ch cílû ochrany území Správou Národního parku Podyjí musí vycházet ze dvou hlavních zásad, jeï by mûly b t vlastní v em územím v kategorii II. Mezinárodní unie ochrany pfiírody IUCN, pfiísná ochrana a rozvoj pfiírodních hodnot a podpora pfiirozen ch procesû a zprostfiedkování náv tûvy NP Podyjí Pfii odvozu dfieva je vyuïívána technika zpûsobující co nejmen í po kození pûdního krytu. Pfiirozená obnova buku na svahu Braitavy. NP PO 4 8

42 78-83_NP PO_uvod :3 Stránka 8 Brnûnsko Na xerotermních biotopech v chodního okraje národního parku Podyjí probíhá selektivní kosení expandující tfitiny kfiovi tní. OdstraÀování náletov ch dfievin na vfiesovi tních plochách. a pouãení o podstatû panenské pfiírody a pfiirozen ch procesû zájemcûm, ktefií o pouãení stojí. Vzhledem ke skuteãnosti, Ïe zdaleka ne celé území je v pfiirozeném stavu, je nezbytné uplatàovat na vybran ch místech cílenou péãi, která v kaïdé jednotlivé lokalitû naplàuje cíl ochrany pfiírody. Jedním ze základních poïadavkû kladen ch na území v kategorii II. je, aby v historicky krátké dobû (pfiibliïnû do 30 let), byla vût ina území národního parku ve stavu samovolnû probíhajících pfiirozen ch procesû, kdy jiï nebudou provádûny v znamnûj í zásahy. V NP Podyjí byla vymezena linie, od níï smûrem ke stfiedu území bude ve v - e zmínûném ãasovém horizontu na lesních pozemcích upu tûno od lesnické ãinnosti, takïe vznikne kompaktní bezzásahová zóna splàující v e zmínûné poïadavky. Okolo této cílové bezzásahové zóny bude v lesích upravována druhová a prostorová skladba smûrem k pfiirozen m podmínkám, bude zde v ak moïné provádût cílenou tûïbu za úãelem úpravy pfiírodních pomûrû. Pro zachování pfiírodnû-kulturního dûdictví, z dûvodû prezentace tradiãních metod lesního hospodafiení a pro pouãení náv tûvníkû parku zde budou zachovány a udrïovány nûkteré typy porostû. Na pfiíkladu v mladkového lesa ãi smrkové monokultury tak bude moïno ukázat rozdíl mezi pfiirozen m porostem a lesní kulturou. RovnûÏ bude moïné demonstrovat skuteãnost, Ïe obhospodafiovan a tû- Ïen les je biotopem fiady ochranáfisky v znamn ch druhû rostlin, ÏivoãichÛ a hub, které neïijí v pfiirozeném lese a které podstatnû zvy ují druhovou pestrost území. Nelesní plochy v národním parku patfií z vût í ãásti k obhospodafiované zemûdûlské pûdû. Jde pfiedev ím o pozemky orné pûdy a extenzivních luk na âí- Ïovsku a Lukovsku, vinohrady na obesu a extenzivní louky a pastviny, ãi poloextenzivní sady u Popic a HavraníkÛ. V pfiípadû orné pûdy je naplàován dlouhodob cíl k pfievodu vût iny pozemkû do extenzivních luk a pastvin. Malá ãást orné pûdy je navrïena k zalesnûní. Nûkteré pozemky orné pûdy budou do budoucna ponechány s cílem prezentovat tradiãní zpûsoby rostlinné v roby, málo známé a regionálnû dûleïité polní plodiny a z dûvodu zachování genofondu v znamn ch druhû polních plevelû. V souãasné dobû byla jiï celá fiada pozemkû na Lukovsku ( ha), âíïovsku 8 NP PO 4

43 78-83_NP PO_uvod :3 Stránka 83 NP Podyjí (35 ha) a u Podm ãe (6 ha) opûtovnû zatravnûna. Vinohrad na obesu je enklávou bezlesí hostící velmi cenná teplomilná spoleãenstva rostlin a ÏivoãichÛ. Provozovatel vinice je proto veden kurychlenému uplatnûní biologické produkce s minimálním pouïitím chemick ch prostfiedkû. Pfiírodovûdecky cenné, zemûdûlsky nevyuïívané nelesní plochy náleïí buì k pásmu vfiesovi È a such ch trávníkû mezi Hnanicemi a Znojmem, nebo k mezofilním loukám v nivû Dyje a jejích pfiítokû, pfiípadnû k plochám star ch sadû a zanedban ch zahrad u Popic, HavraníkÛ a na Hradi ti u Znojma. V pfiípadû stepních trávníkû je uplatàována péãe v podobû blokování sukcesních pochodû. Je pouïíváno odstraàování náletov ch dfievin, ponejvíce trnovníku akátu a rû- Ïe ípkové (Rosa canina). Pro boj s agresivními invazními travami, jako ovsíkem vyv en m (Arrhenatherum elatius) a tfitinou kfiovi tní, je pouïíváno pfiedev ím kosení a pastva. V oblasti druhové ochrany jsou uplat- Àovány záchranné programy pfiedev ím pro nûkteré poãetnû omezené populace rostlin. Na lokalitách plo tiãníku evropského (Cimicifuga europaea), k chavice ãerné (Veratrum nigrum), nebo bûlolistu Ïlutavého (Filago lutescens) je aplikována speciální péãe, semena tûchto a mnoha dal ích ohroïen ch rostlin jsou sbírána pro záchranné pûstování a mnoïení v kultufie. Staré krajové odrûdy ovocn ch dfievin jsou roubovány a vysazovány na vhodná místa. Druhová ochrana ÏivoãichÛ je uplatàována v pfiípadû zaji Èování úkrytû netop rû (napfi. v oblasti Devíti ml nû) a vytváfiení vhodn ch podmínek pro populace ohroïen ch druhû bezobratl ch (napfi. kosení vybran ch lokalit, ponechávání odumfielého dfieva v porostech, atd.). V dal ím textu je podrobnû uvedena charakteristika vymezen ch jednotek. Tyto popisované jednotky pfiedstavují nejhodnotnûj í plochy uvnitfi hranic NP Podyjí. V ochranném pásmu byly vyhlá eny 3 PP, jejichï popis je dále v textu. Na v chodním okraji NP jsou v jimeãn mi biotopy teplé extenzivní sady u Popic. NP PO 43 83