_ZN_uvod :03 Stránka 581 C M Y K OKRES ZNOJMO. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr. BRNùNSKO

Transkript

1 58-60_ZN_uvod :03 Stránka 58 OKRES ZNOJMO CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr BRNùNSKO

2 58-60_ZN_uvod :03 Stránka 58 Brnûnsko OKRES ZNOJMO Na pfiedcházející stranû: Obec Vranov nad Dyjí leïí v zakleslém meandru fieky Dyje a nad prav m údolním svahem stojí zámek Vranov. eka Dyje svojí erozivní ãinností vytvofiila v dyjském masivu hluboce zafiíznuté údolí. Okres Znojmo se rozprostírá v jihozápadní ãásti Jihomoravského kraje. Okres leïí na styku dvou velk ch geografick ch jednotek Evropy. Západní ãást okresu náleïí k pahorkatinám staré âeské vysoãiny a v chodní ãást naopak k rovinám mlad ch Západních Karpat. V razná povrchová hranice mezi tûmito velk mi evropsk mi krajinn mi jednotkami probíhá napfiíã okresem od obce atov na jihu pfies okresní mûsto Znojmo k obcím Tû etice, Îeletice a dále ke k. m n. m. jihozápadnû od Hostûradic, Miroslavi, k Bohuticím, Vedrovicím aï k JezefianÛm- -Mar ovicím na severu. Okres se vyznaãuje tepl m a such m podnebím. Okres Znojmo hraniãí na v chodû s okresem Bfieclav, na severu s okresem Brno-venkov, na severozápadû s okresem Tfiebíã kraje Vysoãina a na západû s okresem JindfiichÛv Hradec náleïejícím do Jihoãeského kraje. Dlouhou jiïní hranici okresu tvofií státní hranice s Rakouskem. Území okresu má tvar zhruba rovnoramenného trojúhelníku se základnou mezi Jezefiany, Mar ovicemi a Hevlínem. Jeho vrchol leïí na západû na ãesko-rakouské hranici. Nejzápadnûj í bod okresu se nachází na ãesko-rakouské hranici západnû od obce Vratûnín (5 3 v. z. d.) a nejv chodnûj ím bodem okresu je k. 96,4 m n. m. 00 m severnû od Dolního umického rybníka (6 7 s. z..). NejjiÏnûj í bod leïí na ãesko-rakouské hranici u k. 8 m n. m., jiïnû od obce Hevlín (48 43 s. z..), a nejsevernûj í pak v údolí fieky Rokytné severoseverozápadnû od obce Jamolice (49 06 s. z..). Plocha území okresu mûfií 637 km. Nejvy ím bodem okresu je vrstevnice 50 m n. m. na jihozápadním svahu Su- 58 ZN

3 58-60_ZN_uvod :03 Stránka 583 Okres Znojmo ché hory (k. 57,0 m n. m. vrchol jiï leïí v okrese Tfiebíã) u obce Zblovice a nejniï ím bodem je k. 75 m n. m. v nivû fieky Dyje v místech, kde na v chodû opou tí území okresu. Okres Znojmo nejvíce zasahuje do âeského masivu. Hranici tvofií linie Znojmo Miroslav umice. Západnû od linie vystupují na povrch jednotky âeského masivu a v chodnû pfiedhlubeà Vnûj ích Západních Karpat. K âeskému masivu patfií moravské moldanubikum, zhruba mezi Vysoãany atule icemi nasunuté k jihov chodu na moravikum. Linie nasunutí probíhá mezi Korolupy, umnou, Horními Dunajovicemi a Petrovicemi. Mezi Moravsk m Krumlovem a Hostûradicemi zasahuje na území okresu jiïní ãást Boskovické brázdy a v chodnû od ní od Bránic k Miroslavi jiïní ãást brnûnského masivu. Ten ov em zasahuje v jihov chodní ãásti okresu daleko do podloïí karpatské pfiedhlubnû. Moldanubikum je zastoupeno jednotkou tzv. gföhlsk ch rul. Jsou to nehomogení horniny ãasto s migmatitov mi texturami, které obsahují mnoïství uzavfienin a reliktû granulitû i granitick ch hornin a vût í masivy ultrabazik (Vi Àové, âernín) a amfibolitû (Vi Àové, jiïnû Trstûnic). U Stálek a Korolup Deskovitá odluãnost Ïuly v Mloãím údolí u Ma ovic. ZN 3 583

4 58-60_ZN_uvod :03 Stránka 584 Brnûnsko ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ, P ÍRODNÍ PARKY A PAMÁTNÉ STROMY jsou masivky gaber, olivinické gabro od Korolup je zajímavé v skytem vzácného minerálu hogbohmitu. Tektonická linie probíhá od Petrovic pfies severní okolí Horních Dunajovic, umnou a Vysoãany k Rancífiovu, v západní ãásti je v ak komplikována zlomy smûru S J, které vytváfiejí tektonická okna (Stálky). Moravikum severní ãásti dyjské klenby tvofií podstatnou západní ãást okresu severnû, západnû a jihozápadnû od Znojma. Na severu a západû se nofií pod moldanubikum, na v chodû je pfiesunuto pfies brnûnskou jednotku dyjsk masiv. V rámci dyjské klenby se v moraviku nyní rozli ují: svorová zóna, afovská skupina, dále vranovská resp. vranovsko- -ole nická skupina (odpovídající vnûj- ím fylitûm), bíte ská skupina a lukovská skupina (dfiíve vnitfiní fylity). afovskou skupinu mezi umnou, Nov m Petfiínem a afovem tvofií dvoj- 584 ZN 4

5 58-60_ZN_uvod :03 Stránka 585 Okres Znojmo slídné svory s polohami amfibolitû, grafitick ch kvarcitû ( umná) a tûlesem skarnu na jihozápadním bfiehu Vranovské pfiehrady. Ve vranovské skupinû pfievládají dvojslídné pararuly s granátem a staurolitem, velmi pûknû odkryté na bfiezích Dyje tûsnû pod pfiehradou, s ojedinûl mi polohami amfibolitû akrystalick ch vápencû. U Horních Dunajovic tyto skupiny zcela vyklíní a moldanubikum je nasunuto pfiímo na dal í bíte skou skupinu. V té pfievládá tzv. bíte ská biotit-muskovitová rula granitového sloïení. Najdeme v ní poãetné souhlasnû uloïené polohy amfibolitû a nehojné centimetrové polohy svorû. Ojedinûl je v skyt krystalického vápence s tremolitem u âíïova. Tektonickou upinou mezi dvûma násunov mi plochami je lukovská jednotka (dfiíve vnitfiní fylity). Základní horninu tvofií dvojslídné a muskovit-chloritové svory s granátem a staurolitem a turmalinem s hojn mi polohami kvarcitû, ojedinûl mi amfibolity a krystalick mi vápenci ve svrchní ãásti a u Podmolí i tûlesy ortoruly. Dyjsk masiv je pfieddevonsk, podle radiometrick ch dat kadomského stáfií. Má mnoho spoleãn ch rysû s brnûnsk m masivem, s nímï je spojován v tzv. moravsk ãi brnûnsk pluton. Jejich návaznost v ak není jednoznaãnû interpretována. Podle petrologick ch dat severní ãást dyjského masivu plynule navazuje na jiïní okraj masivu brnûnského, ãasto se v ak uvaïuje o tom, Ïe podél diendorfského zlomu byl brnûnsk masiv posunut vûãi pûvodní souvislosti k severu, resp. severoseverov chodnû. Dyjsk masiv by v tom pfiípadû byl pûvodnû nejzápadnûj í ãástí moravského plutonu. Hlavní horninou dyjského masivu jsou biotitické granity a granodiority, ménû jsou roz ífieny ostatní typy tonality, diority a leukokratní amfibol-biotitové granity. V západní ãásti je slabû pfiemûnûn patrnû v souvislosti s hercynskou násunovou tektonikou, na v chodû na masiv transgreduje devon. Uvnitfi masivu i pfii okraji (krhovické krystalinikum) jsou zachovány zbytky plá tû, muskovit-biotitové ruly a migmatity. K tûmto horni- Hfibetní ãást zaklesnutého fiíãního meandru Dyje buduje rekrystalizovan granulit s granátem. ZN 5 585

6 58-60_ZN_uvod :03 Stránka 586 Brnûnsko KRAJINN POKRYV Zkamenûlé dfievo z okolí Oleksovic. Ze sbírek Moravského zemského muzea v Brnû. nám patfií i tektonicky oddûlené krystalinikum miroslavské hrástû, v nûmï jsou v ak zastoupeny i granulity. Na dyjsk masiv transgreduje devon (u Hodonic), nemetamorfované slepence, arkozy a bfiidlice ve facii old red, spodní karbon ( kulm ). Jeho v skyty v jiïním pokraãování Boskovické brázdy (Kadov, Hostûradice) dokazují, Ïe brázda byla zaloïena jiï pfied hercynskou orogenezí a bûhem ní fungovala jako vnitrohorská deprese v rychle vyzdvihovaném horstvu. V podobné pozici je také v skyt permu u Miroslavi ve facii rokytensk ch slepencû. Karpatská pfiedhlubeà je dominantní jednotkou v chodní ãásti okresu Znojmo. Transgrese mofie (Paratethydy) z karpatské oblasti zasahovaly do této oblasti jiï dfiíve, v jufie a paleogénu, karpatská pfiedhlubeà se v ak vyvíjela aï v terciéru v dûsledku tektonického v voje Západních Karpat. V okolí Znojma leïí na bázi miocénu Ïerotické vrstvy. Jejich sedimentace v depresích starého povrchu zaãala jiï v egeru a pokraãovala v eggenburgu. Jsou charakterizovány znaãnou faciální promûnlivostí: písky, tûrky, písãité jíly, vápnité i nevápnité jíly s polohami uheln ch jílû, zãásti mofiské, zãásti brakické. U BoÏic a âejkovic jsou vyvinuty jemné písky ãejkovické, interpretované jako pláïové. Ménû v razná je sedimentace ottnangu: tzv. rzehakio- 586 ZN 6

7 58-60_ZN_uvod :03 Stránka 587 Okres Znojmo vé vrstvy s lagunárními i sladkovodními uloïeninami s polohami ryolitov ch tufû a tufitû a jílû (vítonické jíly, oznaãované jako rybí líry ). Nástup nového sedimentaãního cyklu zaãíná v karpatu. Jílovité písky jemnozrnné mezi Slupem a Hru ovany nad Jevi ovkou pfiecházejí do laminovan ch vápnit ch jílû (tzv. lírû ). K dal í transgresi do lo ve spodním badenu (troskotovické tûrky), v jiïní (znojemské) ãásti byla v ak sedimentace brzy ukonãena. Relikty mofiského miocénu (patrnû karpat) jsou v ak dosti hojné na krystaliniku, u Ivanãic, Dukovan a Kralic nad Oslavou. Území okresu Znojmo nemá v znamnûj í rudní v skyty. Jedinou rudou jsou zvûtralinové akumulace niklu, zachované na tûlesech moldanubick ch ultrabazik v chodnû od Mohelna (Jamolice) a u Bojanovic, ovûfiované prûzkumem v 60. letech 0. století. Nejv znamnûj í surovinou jsou lo- Ïiska kaolinû vesmûs ve zvûtralinovém plá ti dyjského masivu. Klimatická kaolinizace probûhla pfied uloïením miocénu karpatské pfiedhlubnû, kaolin je pfieváïnû reziduální, ménû ãasto pfieplaven. V tûïbû jsou loïiska Únanov-Tvofiihráz a atov. Dal í tûïitelné v skyty se nachází v okolí Ma ovic (západnû od Znojma), Hradi tû, Pfiímûtic, Podmolí aplenkovic. Stavební kámen pro místní potfiebu je pfiíleïitostnû tûïen v lomech u Vedrovic (granodiorit brnûnského masivu) askalice (droby kulmské facie spodního karbonu v jiïní ãásti Boskovické brázdy), jíly a písky karpatské pfiedhlubnû u Hevlína, BoÏic, anova, Miroslavi, Naãeratic, Hodonic a Hru ovan nad Jevi ovkou. Území má pomûrnû znaãnou ekologickou stabilitu, s v jimkou Znojma. NejdÛleÏitûj ím objektem ochrany je Národní park Podyjí. Národní park Podyjí chrání pfiedev ím údolní fenomén fieky Dyje. Meandry Dyje vznikly díky rozdílné odolnosti hornin lukovské jednotky vûãi zvûtrávání (odolné kvarcity a amfibolity, málo odolné pararuly a kaolinicky zvûtralé horniny dyjského masivu). Podle regionálního geomorfologického tfiídûní âeska patfií západní ãást území okresu ke geomorfologické provincii âeská vysoãina. Tuto ãást okresu, budovanou krystalinick mi horninami brunovistulika, moravika a molda- Odluãnost Ïuly dyjského masivu na údolním svahu fieky Dyje Nad Papírnou. Miocénní schránka druhu Caryophyllia adriata nalezená u Jaromûfiic. Ze sbírek Moravského zemského muzea v Brnû. ZN 7 587

8 58-60_ZN_uvod :03 Stránka 588 Brnûnsko Okrajov svah Schatsgrabenu v lokalitû Jeãmeni tû byl upraven terasami rûzn ch smûrû a velikostí. eka Rokytná u Moravského Krumlova erozní ãinností vytvofiila v odoln ch slepencích hluboce zafiíznuté údolí. nubika, zafiazujeme k ãesko-moravské geomorfologické soustavû. Do okresu zasahuje jednak v chodní okraj podsoustavy âeskomoravské vrchoviny a nejjiïnûj í ãást podsoustavy Brnûnské vrchoviny. Z âeskomoravské vrchoviny patfií do okresu její nejniï í celek, zvan Jevi ovická pahorkatina. Její ploch povrch má stfiední nadmofiskou v ku 44,3 m a sklání se od severozápadu k jihov chodu. Místy jsou na jejím plochém povrchu zbytky tropick ch zvûtralin z druhohor a tfietihor. Do plochého zarovnaného povrchu pahorkatiny se zafiezávají hluboká údolí fiek Rokytné na severu okresu, Jevi ovky ve stfiední ãásti a zejména Dyje v jiïní ãásti. Do nejzápadnûj í ãásti okresu k obci Lubnice zasahuje mal v bûïek podcelku Jemnická kotlina a do severozápadní ãásti k obci BlíÏkovice pak v bûïek podcelku Jaromûfiická kotlina. SníÏenina Jaromûfiické kotliny vznikla vlivem men í odolnosti Ïul tfiebíãsko-mezifiíãského plutonu vûãi tropickému zvûtrávání v druhohorách a tfietihorách. Kolem Vranovské pfiehrady v hlubokém údolí fieky Dyje se rozkládá Bítovská pahorkatina. Její povrch se nachází ve stfiední nadmofiské v ce 445,8 m. Zbytky holoroviny vût inou zaujímají pole, pfiíkré a skalnaté svahy údolí jsou zalesnûné. Na ni na v chodû navazuje niï í podcelek Znojemská pahorkatina. Její ploch zarovnan povrch má stfiední nadmofiskou v ku jen 365,4 m. V jiïní ãásti se pfii státní hranici vine hluboké údolí fieky Dyje se zaklesnut mi meandry. Pod Vranovem nad Dyjí jsou v ostruze meandru unikátní Ledové sluje. Na svazích hlubokého údolí dochází k hlubinnému plouïení a fiícení skalních masivû. Okresní mûsto Znojmo leïí v kotlinû protékané fiekou Dyjí a vyplnûné neogenními usazeninami. V chodní okraj pahorkatiny tvofií více nebo ménû v razn terénní stupeà, kter vznikl kombinací pohybu ker a ohybû zemské kûry (flexurami). Od údolí Dyje u Znojma aï po státní hranici pfiedstavuje okraj Znojemské 588 ZN 8

9 58-60_ZN_uvod :03 Stránka 589 Okres Znojmo pahorkatiny vûãi Dyjsko-svrateckému úvalu v razn zlomov svah. Z podsoustavy Brnûnské vrchoviny zasahuje od Moravského Krumlova k Vémyslicím jiïní ãást sníïeniny Boskovické brázdy. Tato jiïní ãást se naz vá Oslavanská brázda a je vyplnûná permokarbonsk mi sedimenty. Mezi Moravsk m Krumlovem a obcí Rokytnou vytváfií hluboké údolí fieky Rokytná v permokarbonsk ch sedimentech zaklesnuté meandry. Na jihozápadû omezuje Oslavanskou brázdu zlomov svah celku Bobravská vrchovina. Tato vrchovina je na území okresu zastoupena Ïulovou Leskounskou vrchovinou, která se skládá jednak z masivního a zalesnûného Krumlovského lesa na severu (mezi Moravsk m Krumlovem, Jezefiany-Mar ovicemi a Vedrovicemi) a jednak z úzkého hfibetu Bohutického lesa mezi Lesonicemi a Bohuticemi na severu a Miroslaví na jihu. Ve vrcholové ãásti Krumlovského lesa kolem k. U Stavení (45,4 m n. m.) je zachována holorovina. V chodní karpatská ãást okresu spadá do podsoustavy Vnûkarpatsk ch sní- Ïenin, které jsou v okresu zastoupené geomorfologick m celkem Dyjsko-svrateck úval. Je to sníïenina (souãást karpatské ãelní hlubiny) vyplnûná neogenními a kvartérními usazeninami. Povrch úvalu se pozvolna sklání od úpatí âeské vysoãiny k jihov chodu a má stfiední nadmofiskou v ku 0 m. âást Dyjsko-svrateckého úvalu na území okresu se dûlí na podcelky malou Jaroslavickou pahorkatinu na jihozápadû a rovnou Dyjsko-moravskou nivu podél toku fieky Dyje a Drnholeckou pahorkatinu na severov chodû Drnholecká pahorkatina je plochá níïinná pahorkatina s povrchem ve stfiední v ce 5,5 m. Mezi údolími Dyje a Jevi- ovky leïí staropleistocenní hodonická terasa. V údolích prav ch pfiítokû fieky Jihlavy se nachází vyvinuté kryopedimenty. Základem v voje georeliéfu okresu jsou vrásno-zlomové struktury fundamentu âeského masivu, které byly konsolidované varisk m vrásnûním vprvohorách. JiÏ pfied ním se v okolí Moravského Krumlova vytvofiila i asymetrická pfiíkopová struktura Bosko- Plochá ãást Dyjsko-svrateckého úvalu s regulovan m tokem Dyje poblíï Travního dvora. Zaklesl meandr Dyje u Ledov ch slují v NP Podyjí. ZN 9 589

10 58-60_ZN_uvod :03 Stránka 590 Brnûnsko Údolí fieky Dyje zatopené vodní nádrïí Vranov z Milo ovy vyhlídky. vické brázdy vyplnûná permsk mi usazeninami v podmínkách bezodtokového bolsonu. Stfiedohorsk georeliéf vytvofien varisk m vrásnûním byl brzy zarovnán exogenními pochody v subaerick ch podmínkách. âesk masiv tehdy sahal je tû daleko na v chod a byl zarovnán v povarisk zarovnan povrch. V kfiídû do lo vlivem poãínajícího alpsko-karpatského vrásnûní ke zvlnûní georeliéfu. Koncem paleogénu v ak byl povrch âeské vysoãiny zformován paleogenním zarovnan m povrchem, kter byl hluboko zvûtral. Mocnost tropick ch kaolinick ch zvûtralin dosahovala desítek metrû. Na jejich povrchu byla vyvinuta kfiemenná odolná kûra (duricrust), jejímiï zbytky jsou dnes ãetné sluàáky. Na rozhraní star ích a mlad ích tfietihor do lo bûhem alpsko-karpatského vrásnûní k poklesu v chodního okraje âeské vysoãiny, na kter se nasouvaly karpatské pfiíkrovy. V prûbûhu tohoto vrásnûní se v pfiedpolí mezi âesk m masivem a Západními Karpaty vytvofiila bûhem neogénu karpatská pfiedhlubeà, která se postupnû pfiesouvala k severozápadu a kterou bûhem jejího v voje nûkolikrát zaplavilo mofie. Ve spodním miocénu byl nûkolikrát mofiem zaplaven i jihozápadní okraj âeské vysoãiny na území okresu, kde mofie zanechalo své usazeniny. Nejvíce usazenin se v ak uloïilo v ãelní pfiedhlubni. Poslední záplavou byla bádenská transgrese. Po ní bylo území okresu jiï trvale sou í. Pod miocénními usazeninami se místy nachází zachované staré tropické zvûtraliny. U afova je mocnost kaolinick ch zvûtralin v jejich podloïí vût í neï 40 m. Zaklesnutí miocénních usazenin do fundamentu u afova svûdãí o tom, Ïe tektonické pohyby pokraãovaly i po miocénu. Jejich dûsledkem byl odnos tropick ch zvûtralin na âeskomoravské a Brnûnské vrchovinû, obna- Ïení bazální zvûtrávací plochy a vznik holoroviny. Vût í a mocnûj í zbytky kaolinického plá tû se zachovaly napfi. u Únanova. Pfii pozvolném ústupu mofie se formovaly prodlouïené konsekventní vodní toky. V dûsledku v zdvihu okraje âeskomoravské vrchoviny se Dyje, Jevi ovka a Rokytná hluboko zafiízly do hornin fundamentu. Jejich skalnatá údolí jsou místy hluboká aï 50 m, údolí Dyje aï pfies 00 m. V pleistocénu probíhal v voj georeliéfu pod vlivem stfiídajících se chladn ch období (glaciálû) a teplej ích období interglaciálû. V glaciálech byl na území okresu vyvinut permafrost, vznikly ãetné kryogenní jevy a vyvinula se hustá síè periglaciálních úpadû. Na hranách hlubok ch údolí docházelo ke svahov m deformacím ve skalních horninách. Znám m pfiíkladem jsou Ledové sluje v údolí Dyje pod Vranovem nad Dyjí. V Dyjsko-svrateckém úvalu vznikla stupàovina fiíãních teras, pfiiãemï znaãn rozsah má staropleistocenní hodonická terasa mezi fiekami Jevi ovkou a Dyjí v Drnholecké pahorkatinû. Byly naváty i spra e. V holocénu se v znamn m geomorfologick m ãinitelem stala lidská spoleãnost. Podle Quitta, E. (97, 984) leïí v chodní, resp. jihov chodní ãást okresu, reprezentovaná Dyjsko-svrateck m úvalem, v chodním okrajem Znojemské pahorkatiny a jiïním cípem Leskounské vrchoviny a pfiilehlou ãástí Boskovické brázdy v teplé klimatické oblasti. Ta je v pfieváïné mífie charakterizována prûmûrnou teplotou vzduchu v ãervenci 8 aï 0 C a v lednu aï 3 C, prûmûrn m poãtem letních dní 50 aï 70 a prûmûrn m poãtem mrazov ch dní 00 aï 0 a prûmûrn m roãním úhr- 590 ZN 0

11 58-60_ZN_uvod :04 Stránka 59 nem atmosférick ch sráïek v rozmezí 500 aï 700 mm. Okrajové ãásti teplé klimatické oblasti, pfiecházející smûrem na západ, resp. severozápad okresu do mírnû teplé klimatické oblasti, jsou v teplém pololetí v prûmûru mírnû chladnûj- í a vlhãí neï oblast Dyjsko-svrateckého úvalu. Mírnû teplá klimatická oblast zaujímající stfiední a vy í polohy Znojemské pahorkatiny, Bítovskou pahorkatinu a pfiilehl cíp Jaromûfiické kotliny. Vyznaãuje se prûmûrnou teplotou vzduchu v ãervenci 7 aï 8 C a v lednu aï 4 C, prûmûrn m poãtem letních dní 40 aï 50, prûmûrn m poãtem mrazov ch dní 0 aï 30 a prûmûrn m roãním úhrnem atmosférick ch sráïek 550 aï 750 mm. PrÛmûrná roãní teplota vzduchu dosahuje v západní ãásti okresu asi 7 C, ve stfiední ãásti (Znojmo) 8,8 C, v jihov chodní ãásti (Hru ovany nad Jevi- ovkou) aï 9,3 C, ale v severní ãásti (Moravsk Krumlov) jen 8,0 C. Nejchladnûj ím mûsícem je v okrese Znojmo leden s prûmûrn mi teplotami vzduchu v rozmezí od,7 do 3,4 C a nejteplej ím mûsícem ãervenec s prûmûrn mi teplotami vzduchu v rozmezí od 6,9 po 9,9 C. Absolutní teplotní maximum 37, C bylo zmûfieno ve Znojmû. NejniÏ í teploty vzduchu klesají obvykle v lednu a v únoru v okrese Znojmo na 3 aï 35 C, z hlediska vegetaãního krytu jsou mimofiádnû v znamná kvûtnová teplotní minima v rozmezí 5, aï 6,3 C a relativnû ãetn v skyt teplot vzduchu v rozmezí, aï,0 C v ãervnu. Velké vegetaãní období, které signalizuje první projevy Ïivota vegetace na polích, zaãíná v západní a severní ãásti okresu na pfielomu bfiezna a dubna, na ostatním území v prûbûhu druhé bfieznové dekády a trvá v závislosti na geografické poloze v prûmûru 00 aï 30 dní. Malé vegetaãní období trvá od pfielomu dubna a kvûtna, resp. od druhé dubnové dekády do konce záfií, resp. do poloviny fiíjna. Okres Znojmo patfií mezi extrémnû suchá místa âeské republiky. V letním období se pfii vysok ch teplotách vzduchu a znaãném v paru pohybuje sráïkov úhrn v prûmûru pouze od 37 do 397 mm, coï ãiní asi 65 % prûmûrného roãního sráïkového úhrnu. Absolutní mûsíãní sráïkové maximum 309 mm bylo zaznamenáno ve Znojmû v srpnu 938, na stejném místû byl zaznamenán i nejvy í denní sráïkov úhrn 76,0 mm, a to 3. ãervence 94. PrÛmûrn poãet dní se snûhovou pokr vkou v západní ãásti okresu ãiní v prûmûru kolem 46, v Dyjsko-svrateckém úvalu ménû neï 40. Snûhová pokr vka se na vût inû okresu objevuje v prûmûru aï poãátkem prosince a ukonãení období se snûhovou pokr vkou pfiipadá vprûmûru na první dekádu bfiezna. V extrémních pfiípadech se v ak mûïe Okres Znojmo Energii vûtru v minulosti vyu- Ïíval vûtrn ml n u Lesné. Na fiece Jevi ovce je u Jevi ovic vybudována vodní nádrï s nejvy í kamennou hrází na Moravû. ZN 59

12 58-60_ZN_uvod :04 Stránka 59 Brnûnsko Energetická síla fieky Îeletavky byla vyuïívána od stfiedovûku v ãetn ch ml nech KoberÛv Ml n. Údolní dno fieky Dyje v lokalitû Vraní skála. vyskytnout jak jiï koncem fiíjna, tak ivpolovinû kvûtna. Okres Znojmo je v roãním prûmûru charakterizován pfievládajícím proudûním ze západoseverozápadu. Velmi ãetné zastoupení mají také jihov chodní vûtry, které se prosazují v raznûji pfiedev ím v zimním období. âlenit reliéf terénu je náchyln k tvorbû místních teplotních inverzí. Vyskytují se s rûznou intenzitou v oblasti Vranovské pfiehrady a odtud dále prakticky podél celého toku Dyje pfies Znojmo aï ke státní hranici a na dílãích úsecích v údolí Îeletavky, Únanovky, Kfiepiãky a Jevi ovky. Rozsáhlej í inverzní polohy jsou v údolí Rokytné aole né. Hlavním vodním tokem okresu Znojmo je fieka Dyje, která vzniká soutokem Moravské a Rakouské Dyje u Raabsu v Rakousku; na jeho území pfiitéká jiïnû od Uherãic a protéká nádrïí Vranov, která na ní byla vybudována poãátkem 30. let. Tato údolní nádrï slouïí pro energetiku, ochranu pfied velk mi vodami, rekreaci, chov ryb a je zdrojem vody. Pod ní tvofií Dyje v úseku dlouhém asi km státní hranici s Rakouskem. V této ãásti svého toku aï po Znojmo vytvofiila hluboké údolí; vprvní polovinû 60. let v nûm byla vybudována vodárenská nádrï Znojmo. Od Vranova po Znojmo fieka protéká národním parkem Podyjí. Na území znojemského okresu do Dyje pfiitéká nûkolik v znamn ch, pfieváïnû levostrann ch pfiítokû. Îeletavka ústí do horní ãásti nádrïe Vranov u hradu Bítova. Zleva pfiitéká také Jevi ovka. JiÏ v 9. století na ní byla u Jevi ovic vybudována malá vodní nádrï, na pfielomu 70. a 80. let 0. století pak nádrï V rovice; v 50. letech nádrï Oleksovice na Skaliãce, levostranném pfiítoku Jevi- ovky. Krátk dolní úsek Jevi ovky a její ústí do Dyje leïí na území sousedního bfieclavského okresu. Jedin m vût ím pfiítokem zprava, tj. z Rakouska, je Pulkava. Nad jejím ústím odvádí ãást vody z Dyje zavlaïovací kanál, kter zaãíná u Krhovic a u Trávního 59 ZN

13 58-60_ZN_uvod :04 Stránka 593 Dvora se vrací do hlavního toku. V této oblasti byla na pravém bfiehu Dyje vytvofiena soustava kanálû, která napájí oba jaroslavické rybníky a ústí do Staré Dyje, vtékající do nového koryta Dyje u Hrabûtic. âást znojemského okresu leïící na území Dyjsko-svrateckého úvalu má pomûrnû pfiíznivé hydrogeologické podmínky a zdroje podzemní vody. Patfií k nim napfi. jímací území u Miroslavi, v Lodûnicích, Kub icích a Moravském Krumlovû. Nejvût ím zdrojem vody v okrese je vyrovnávací vodní nádrï Znojmo, z níï je moïno odebírat a upravovat na pitnou vodu aï 40 l s vody. PÛdní pokryv Znojemska z pedogenetického hlediska charakterizují dvû oblasti západní, kde jsou nejvíce roz- ífieny hnûdé a illimerické pûdy, a v chodní, ve které pfievaïují pûdy molické a nivní. Illimerické pûdy jsou nejvíce plo nû zastoupeny hnûdozemí typickou na spra- i a spra ov ch hlínách, tvofiící samostatné celky i asociace s kambizemûmi v irokém koridoru od Lukova u hranic s Rakouskem aï po Moravsk Krumlov (i severnû od nûj). Místy se u nich projevily i úãinky vûtrné a vodní eroze spolu se slab m oglejením. V jihov chodním cípu okresu vznikla na polygenetick ch hlínách s eolickou a tûrkovitou pfiímûsí i hnûdozem luvizemní. Z illimerick ch pûd se v tûchto oblastech vyskytují (jak na lesní, tak zemûdûlské pûdû) na spra ov ch hlínách i luvizemû, hlavnû luvizem typická, v men ím mûfiítku i luvizem pseudoglejová. Z kambizemí se tu vyvinula pfiedev ím kambizem typická (nasycená), v severozápadním v bûïku i kyselá varieta kambizemû. Oba pûdní pfiedstavitelé jsou vázáni na svahoviny kysel ch a neutrálních intruzív, rul, granulitû, svorû i fylitû. Na zemûdûlském pûdním fondu se prolínají s hnûdozemûmi, v Národním parku Podyjí tvofií vût í samostatné celky pod lesními porosty i silnû kyselá kambizem dystrická. V této ãásti se vyskytují spolu s kambizemí pseudoglejovou, pseudoglejem kambick m a luvizemí typickou. Ve v chodní ãásti okresu se kolem men- ích rybníkû a potokû vyvinuly men í okrsky gleje typického a kambizemû glejové na polygenetick ch hlínách. Pseudogleje reprezentuje na uvedené skupinû hornin pod pfievlhãen mi luãními porosty pseudoglej typick (i luvick ), na lesní pûdû i pseudoglej kambick, v zamokfien ch polohách spolu s gleji i pseudoglej glejov. V chozy pevn ch hornin dyjského masivu (svory, fylity, bazická metamorfika, ruly, granulity) pokr vají men í okrsky rankerû (ranker typick, litick, kambick ) spolu s iniciální litozemí typickou (silikátovou varietou). Oblast molick ch pûd na v chodû okresu je tvofiena pfiedev ím ãernozemûmi. âernozem typická varieta karbonátová, zde vznikla na spra ích mnohde pfiekr vajících mocné vrstvy kysel ch tûrkopískû, vápnit ch pískû a slínû. Vût- inou mají sníïenou produkãní schopnost v dûsledku oderodování ãásti humusového (orniãního) horizontu. Na rozhraní okrskû ãernozemí a hnûdozemí se vyskytuje na spra ích jako doprovodná sloïka typické ãernozemû i ãernozem hnûdozemní, na slínit ch horninách potom i pararendzina typická. Mimo souãasnou inudaãní oblast Dyje ajevi ovky (mezi Znojmem a Hru ovany nad Jevi ovkou) jsou na kyselé tûrkopísky a tûrky vázány pûdy typu arenosolû kambizem arenická (psefitická). Z molick ch pûd se tu kromû ãernozemí nachází i ãernice. âernice typická, ojedinûle i pelická, vznikly na karbonátov ch nivních sedimentech podél dolního toku Jevi ovky a rybníkû (Jaroslavick, Troskotovick, Brani ovick ), kde se prolínají s ãernozemí ãernicovou na spra i, tvofiící velk pûdní Okres Znojmo Hnûdozemní pûdy v okolí obce Rybníky jsou intenzivnû zemûdûlsky vyuïívány. âernozem modální na spra i, uloïená na tûrkopísãité terase poblíï Tasovic u Znojma. ZN 3 593

14 58-60_ZN_uvod :04 Stránka 594 Brnûnsko Kambizem rubifikovaná dystrická litická na zvûtral ch slepencích NPR Krumlovsko-rokytenské slepence. Rendzina kambická s mocn m horizontem vnitropûdního zvûtrávání na krystalickém vápenci (Granátové jámy v NP Podyjí). celek podél nivy Dyje severnû od Dyjákovic. Kolem Ml nské strouhy severozápadnû jihov chodnû od Jaroslavic i nûkolika potokû (Na imûfiick, Mackovick, Such ) se vyvinula ãernice typická na pokryvech karbonátov ch svahovin se znaky slabého solonãakování (zasolení). V nivních polohách Dyje, Jevi ovky, Kfiepiãky, Skaliãky a ãetn ch pfiítokû tûchto vodoteãí od Znojma ke hranicím s okresem Bfieclav vznikly na nevápnit ch i vápnit ch nivních sedimentech fluvizem typická a fluvizem glejová. Rostlinn kryt Znojemska urãuje pfiedev ím poloha okresu na linii, která je souãasnû hranicí geologick ch, geomorfologick ch i klimatick ch jednotek, a která je rovnûï linií biogeografickou. Nakreslit na mapû jednoduchou ãáru v ak nelze, protoïe hranice jednotliv ch faktorû nemusí nutnû leïet na stejném místû. Srovnáme-li ov em západní a v chodní ãást Znojemska, je rozdíl patrn ve v ech zmínûn ch charakteristikách. K efektu tohoto základního gradientu se ov em pfiidává v razn vliv migrací od jihu, kter po okraji âeského masivu vyuïila fiada druhû, pronikajících z alpského podhûfií ãi údolí Dunaje smûrem k severu. V znamn brnûnsk botanik Jindfiich Suza, kter v. polovinû 0. století zkoumal teplé v chodní okraje âeského masivu, oznaãil tuto oblast jako Praebohemicum. Stala se symbolem pro jeden z nejv znaãnûj ích fenoménû pronikání teplomiln ch prvkû z tepl ch ãástí Panonie do nitra âeskomoravské vrchoviny, coï umoïnila pfiedev ím substrátová a biotopová pestrost údolí západomoravsk ch fiek. Opaãn m smûrem údolí umoïnila migrovat podhorsk m prvkûm, které mnohde sestupují v klimatick ch inverzích na jejich dnech aï do velmi nízk ch nadmofisk ch v ek. Tento fenomén je typick pro údolí Dyje, Jevi ovky, Rokytné i Jihlavy a obecnû platí téze: ãím vût í fieka a hlub í údolí tím vût í druhová diverzita. Znojemsko je souãasnû i místem s nejvût í koncentrací teplomiln ch a mezofilních alpsk ch prvkû na území âr. Na Znojemsku byly rozli eny celkem tfii fytogeografické jednotky, z nichï dvûspadají do Panonského termofytika a jedna do âeskomoravského mezofytika. Vût í z obou tepl ch fytochorionû se naz vá Znojemsko-brnûnská pahorkatina a její západní hranice se táhne od Hnanic ke Znojmu, Mikulovicím, Re icím a zahrnuje i údolí Jihlavy. Na v chodû do ní dvûma laloky proniká Dyjsko- -svrateck úval (souãást Jihomoravsk ch úvalû), a to na Dyji po Hodonice a na Jevi ovce po Prosimûfiice. Celá západní ãást Znojemska leïí v Moravském podhûfií Vysoãiny. Znojemsko-brnûnskou pahorkatinu tvofií v podstatû dvû ãásti. V chodnûj í je budována tercierními sedimenty VídeÀské pánve a je zfiejmû jiï od prehistorick ch dob témûfi celá odlesnûná najdeme zde pfiedev ím akátiny a vysázené vûtrolamy. Potenciálnû by zdej í pfiirozená vegetace asi mûla charakter mozaiky panonsk ch prvosenkov ch dubohabfiin (Primulo veris-carpinetum) aspra ov ch doubrav (Quercetum pubescenti-roboris), ale jednoznaãnû to nelze dokázat. V nivách vodních tokû lze pfiedpokládat pfiedev ím stfiemchové ol iny (Pruno-Fraxinetum). Pfiirozená i polopfiirozená vegetace se zde do souãasnosti zachovala jen velmi vzácnû, spí- e na exotick ch substrátech. Tak napfi. u Oleksovic na píscích jsou zbytky acidofilních doubrav, které mají vztah k asociaci Festuco ovinae-quercetum, zbytky jin ch typû teplomiln ch doubrav se nacházejí napfi. v okolí b valé osady Jeãmeni tû. Z polopfiirozené vegetace zde mají nejvût í v znam stepní porosty v okolí Jeãmeni tû s vegetací svazu Festucion valesiacae, kde byly zji tûny ãetné vzácné a chránûné druhy. Jsou to napfi. mandloà nízká (Amygdalus nana), kosatec nízk (Iris pumila), sesel pestr (Seseli pallasii), tfiezalka ozdobná (Hypericum elegans), pampeli ka pozdní (Taraxacum serotinum), ÏitÀák hfiebenit (Agropyron pectinatum), sápa hlíznatá (Phlomis tuberosa) a kozinec rakousk (Astragalus austriacus). Na odlesnûn ch místech na píscích u Oleksovic najdeme teplomilné vfiesovi tû s vegetací ze svazu Euphorbio-Callunion, vníï roste napfi. vfies obecn (Calluna vulgaris), ostfiice drobná (Carex supina), paliãkovec edav (Corynephorus canescens) a tráv- 594 ZN 4

15 58-60_ZN_uvod :04 Stránka 595 Okres Znojmo POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE niãka obecná pravá (Armeria vulgaris subsp. vulgaris). V ol inû u BfieÏan byla je tû pfied nedávnem zachycena mizející ostfiice Davallova (Carex davalliana). V této ãásti Znojemska se v minulosti vzácnû vyskytovala i slaniska; dodnes pfieïívá napfi. kamy ník pfiímofisk (Bolboschoenus maritimus s. l.), komonice zubatá (Melilotus dentatus), ostfiice Ïitná (Carex secalina) a tírovník tenkolist (Lotus tenuis). Západnûj í ãást Znojemsko-brnûnské pahorkatiny leïí na zanofiujících se okrajích âeského masivu pod sedimenty VídeÀské pánve. Hranice v ak není zcela ostrá, neboè jako izolované ostrûvky vyãnívají ze sedimentû mendipy, nûkdej í vrcholky hor. Horniny âeského masivu jsou vesmûs tvrd í, odolnûj í a aï na v jimky kyselé. Najdeme na nich pfiedev ím rûzné typy acidofilních teplomiln ch doubrav. Na ostroïnách a jiïních hranách údolí fiek jsou to pfiedev ím rozvolnûné kruãinkové doubravy (Genisto pilosae-quercetum). V nich lze nalézt duby zimní (Quercus petraea agg.), v podrostu pfievládají extrémnû xerofilní druhy, napfi. ostfiice nízká (Carex humilis), kruãinka chlupatá (Genista pilosa), na ménû exponovan ch stanovi tích bfiekové doubravy (Sorbo torminalis-quercetum), v jejichï druhovû bohatém podrostu se objevuje napfi. kokofiík vonn (Polygonatum odoratum), bûlozáfika vût- Kvetoucí trs ostfiice nízké (Carex humilis). ZN 5 595

16 58-60_ZN_uvod :04 Stránka 596 Brnûnsko Penízek horsk (Thlaspi montanum) je druhem skalnat ch a kfiovinat ch strání v údolích Svratky, Bobravy a Jihlavy na JZ Moravû. Patfií k ohroïen m druhûm kvûteny âr. Vedle dubû patfií k nejhojnûj- ím dfievinám jiïní Moravy habr obecn (Carpinus betulus). 3 Violka Rivinova (Viola riviniana). 3 vitá (Anthericum ramosum), tolita lékafiská (Vincetoxicum hirundinaria) ajetel alpínsk (Trifolium alpestre). Z okolí zfiíceniny hradu Templ tejn v údolí Jihlavy byl nedávno popsán endemick jefiáb Sorbus alnifrons. Na plo inách jsou na místech pfievát ch spra emi mochnové doubravy (Potentillo albae- -Quercetum) s typickou kombinací druhû bazifilních, mezi nûï patfií napfi. bukvice lékafiská (Betonica officinalis), srpice barvífiská (Serratula tinctoria), mochna bílá (Potentilla alba), i acidofilních, coï je napfi. ãern luãní (Melampyrum pratense). V jimeãné jsou tu dfiínové doubravy (Corno-Quercetum), v jejichï stromovém patfie se objevuje i dub p fiit (Quercus pubescens), vbohatém kefiovém patfie jsou typické dfiín jarní (Cornus mas) a kalina tu alaj (Viburnum lantana), v podrostu napfi. váleãka prapofiitá (Brachypodium pinnatum), ostfiice nízká a kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum). Na severnû exponovan ch svazích fiíãních údolí se místy setkáváme s acidofilními bikov mi doubravami (Luzulo albidae-quercetum) sdruhovû chud m podrostem s kostfiavou ovãí (Festuca ovina), bikou bûlavou (Luzula luzuloides), jestfiábníkem zedním (Hieracium murorum) a místy i borûvkou ãernou (Vaccinium myrtillus). Na plo- inách se obãas objevují odli né ochuzené acidofilní doubravy (spol. Festuca ovina-quercus). Mezická stanovi tû na hnûd ch pûdách zaujímají druhovû bohaté hercynské ãern ové dubohabfiiny (Melampyro nemorosi-carpinetum). V nich se kromû dubu zimního objevuje ve stromovém patfie habr obecn (Carpinus betulus) a lípa malolistá (Tilia cordata), v podrostu jsou ãetné jarní geofyty, napfi. dymnivka plná (Corydalis solida), sasanka pryskyfiníkovitá (Anemonoides ranunculoides) a hrachor jarní (Lathyrus vernus), dále jaterník trojlaloãn (Hepatica nobilis), ptaãinec velkokvût (Stellaria holostea), svízel vonn (Galium odoratum), plicník lékafisk (Pulmonaria officinalis agg.), místní zvlá tností je dosti hojn huseník chudokvût (Arabis brassica), v létû je charakteristická zejména lipnice hajní (Poa nemoralis). Na sutích na úpatí svahû b vají nevelké plochy habrov ch javofiin (Aceri-Carpinetum) s javorem mléãem (Acer platanoides), lípou velkolistou (Tilia platyphyllos), baïankou vytrvalou (Mercurialis perennis) a dal ími hájov mi druhy, ale i s klokoãem zpefien m (Staphylea pinnata). Na permokarbonsk ch slepencích v okolí Moravského Krumlova se vzácnû objevují i ostrûvky vápnomiln ch pûchavov ch lipin (Seslerio-Tilietum), v podrostu s typickou pûchavou vápnomilnou (Sesleria albicans). Specifickou vegetaci mají hadcové ostrûvky v údolí Jihlavy. Na tomto substrátu se vyvíjí vegetace hadcov ch doubrav (Asplenio cuneifolii-quercetum petraeae) se sleziníkem hadcov m (Asplenium cuneifolium), dvoj títkem hladkoplod m (Biscutella laevigata), trávníãkou obecnou hadcovou a kavylem chlupat m (Stipa dasyphylla). Kolem vodních tokû rostou typické ptaãincové ol iny (Stellario-Alnetum glutinosae). V primárním skalním bezlesí na kysel ch substrátech najdeme vegetaci skalních terásek svazu Alysso-Festucion pallentis, v níï roste napfi. kostfiava sivá (Festuca pallens), tafiice skalní (Aurinia saxatilis), sesel siv (Seseli osseum) a ãesnek chlumní (Allium senescens). Na slepencích se vyskytují porosty svazu Diantho lumnitzeri-seslerion s pûchavou vápnomilnou, fiefii niãníkem skalním (Cardaminopsis petraea) a pfiedev ím endemick m 596 ZN 6

17 58-60_ZN_uvod :04 Stránka 597 Okres Znojmo hvozdíkem moravsk m (Dianthus moravicus). Lesní lemy (svaz Geranion sanguinei) tvofií pfiedev ím porosty stfiemdavou bílou (Dictamnus albus) a kakostem krvav m (Geranium sanguineum), ãasto se v nich objevuje i vzácn omûj jedhoj (Aconitum anthora), kter se v âeské republice mimo Znojemsko nikde nevyskytuje. V polopfiirozené nelesní vegetaci se setkáváme s rozmanit mi typy stepních trávníkû ãi kefiíãkov ch spoleãenstev, jejichï druhovou skladbu urãuje pfiedev ím geologick podklad. Na granitoidních horninách v okolí Znojma je to mozaika vfiesovi È ze svazu Euphorbio-Callunion, stepních trávníkû ze svazû Festucion valesiacae a Koelerio-Phleion phleoidis a spoleãenstev efemér ze svazu Arabidopsion thalianae. Velmi ãasto jde o druhovû bohaté porosty, v nichï mohou dominovat kefiíãky vfiesu obecného, kruãinky chlupaté nebo kruãinkovce poléhavého (Corothamnus procumbens), z trávovit ch bylin to mûïe b t kostfiava walliská (Festuca valesiaca), k. sivá, smûlek tíhl (Koeleria macrantha), lipnice cibulkatá (Poa bulbosa), ovsífi luãní (Helictotrichon pratense), rûzné druhy kavylû (Stipa spp.), ostfiice nízká, o. drobná, z dal ích rostlin napfi. lomikámen cibulkat (Saxifraga bulbifera), ãestec klasnat (Pseudolysimachion spicatum), mochna píseãná (Potentilla arenaria), chmerek mnohoplod (Scleranthus polycarpos), smolniãka obecná (Steris viscaria), koniklec velkokvût (Pulsatilla grandis), lnice kruãinkolistá (Linaria genistifolia), fiebfiíãek tûtinolist (Achillea setacea), chlupáãek hadincovit (Pilosella echioides), smil píseãn (Helichrysum arenarium) a mnoho dal ích, z efemér a efemeroidû jsou typické kfiivatec ãesk (Gagea bohemica), k. maliãk (G. pusilla), rozrazil ladní (Veronica dillenii), r. jarní (V. verna) a pochybek prodlouïen (Androsace elongata). Lokální zvlá tností jsou napfi. kosatec píseãn (Iris arenaria) umiroslavi, Hostûradic, Bohutic a Vémyslic, dvoufiadec pozdní (Cleistogenes serotina), tolice rozprostfiená (Medicago prostrata) a pískavice thesalská (Trigonella monspeliaca) na více místech v ir- ím okolí Znojma a Moravského Krumlova, miliãka chlupatá (Eragrostis pilosa) na Hradi ti, koulenka prodlouïená (Globularia bisnagarica), kufiiãka tûtinkatá (Minuartia setacea) aj. Okrajovû na Znojemsko zasahuje i Dyjsko-svrateck úval (podokres Jihomoravsk ch úvalû). Zahrnuje nivy podél Dyje a Jevi ovky, kde potenciální vegetaci tvofií tvrd luh (Ulmenion), okrajovû i mûkk luh (Salicion albae). K typick m druhûm zde patfií ostfiice pobfieïní (Carex riparia), kosatec Ïlut (Iris pseudacorus), ÏluÈucha lesklá (Thalictrum lucidum) a pry ec bahenní (Tithymalus palustris), obãas zde byla zaznamenána i snûïenka podsnûïník (Galanthus nivalis) aáron karpatsk (Arum alpinum). Na ojedinûle dochovan ch písãinách se vyskytuje i kam ek obecn (Scirpoides holoschoenus). Velmi pozoruhodn byl v skyt slanisk, kde v minulosti rostla hvûzdnice slanistá (Tripolium pannonicum), sítina Gérardova (Juncus gerardii), kufiinka solná (Spergularia salina) aj., v souãasné dobû zde známe jen fragmenty s ostfiicí Ïitnou (Carex secalina), zemûïluãí spanilou (Centaurium pulchellum) a kyprejem yzopolist m (Lythrum hyssopifolia). Do mezofytika se fiadí Moravské podhûfií Vysoãiny. Na Znojemsko sahá nejjiïnûj í ãást tohoto rozsáhlého fytochorionu s nejvût í stanovi tní, vegetaãní i druhovou diverzitou. Potenciální kostrou zdej í vegetace byly hercynské ãern ové dubohabfiiny, které se v nejlep ích ukázkách dochovaly v údolích, zatímco na plo inách se lesy vyskytují ponejvíce jako druhotné smrkové ãi borové porosty. Narozdíl od termofytika se zde uplatàuje více mezofilních druhû, napfi. kyãelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), ostfiice chlupatá (Carex pilosa), zapalice ÏluÈuchovitá (Isopyrum thalictroides), alvûj lepkavá (Salvia gluti- Hvozdík kropenat (Dianthus deltoides). Oman srstnat (Inula hirta). 3 Hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum). 4 Náprstník velkokvût (Digitalis grandiflora). 3 4 ZN 7 597

18 58-60_ZN_uvod :04 Stránka 598 Brnûnsko 3 Nápadná kvûtenství chrastavce kfiovi tního (Knautia drymeia) zpestfiují letní aspekt dubohabrov ch lesû a jejich lemû. Bukvice lékafiská (Betonica officinalis). 3 Svízel vonn (Galium odoratum). nosa), chrastavec kfiovi tní (Knautia drymeia) a brambofiík nachov (Cyclamen purpurascens), ale místy i jedle bûlokorá (Abies alba), svízel okrouhlolist (Galium rotundifolium) a dal í. V nejzápadnûj ích ãástech okresu, v nadmofisk ch v kách nad 500 m a v klimatick ch inverzích lze pfiedpokládat kvûtnaté lipové buãiny (Tilio cordatae-fagetum) a na kysel ch horninách bikové buãiny (Luzulo-Fagetum). První mají podobnou druhovou skladbu jako dubohabfiiny, ale obohacují je navíc napfi. kostfiava lesní (Festuca altissima) a jeãmenka lesní (Hordelymus europaeus), zatímco druhé mají pomûrnû chud bylinn podrost s bikou bûlavou, metliãkou kfiivolakou (Avenella flexuosa) a borûvkou ãernou. Na skalních ostroïnách se objevují teplomilné doubravy, v jejichï podrostu zasahuje fiada xerotermních druhû hluboko do nitra âeského masivu. Na kysel ch substrátech jsou to nejãastûji doubravy bfiekové, na vápenci obãas je - tû i doubravy dfiínové (napfi. v údolí Dyje v NP Podyjí), zatímco na nejchud ích substrátech se mohou vyskytovat i reliktní bory (Cardaminopsio petraeae-pinetum). Na skalních ostroïnách b vá vyvinuto i primární bezlesí s vegetací skalních terásek (Alysso-Festucion pallentis), skalních hran (Hyperico perforati-scleranthion perennis) avegetace lesních lemû svazu Geranion sanguinei. K v znamn m mezním lokalitám teplomilné flóry a vegetace patfií v údolí Dyje napfi. Corn tejn, Podhradské skály abíl kfiíï u Uherãic, kde se je tû vyskytují ãtyfii druhy kavylû, velmi vzácná vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa), tfiemdava bílá (Dictamnus albus) ireliktní lopu tík sklonûn (Hackelia deflexa). V znamnou lokalitou na Jevi- ovce je okolí zfiíceniny hradu Lapikus s populací omûje jedhoje a huseníku pfievislého (Arabis turrita), a na Rokytné okolí Tavíkovic, kam je tû zasahuje napfi. kosatec pestr (Iris variegata). Zvlá tností je jedin moravsk v skyt fiebfiíãku oddáleného (Achillea distans) na skalách krátkého úseku Dyje pod Vranovem. Na suèov ch svazích se kromû nejroz ífienûj ích habrov ch javofiin (Aceri-Carpinetum) objevují i podhorské mûsíãnicové javofiiny (Lunario-Aceretum), v jimeãnû se zde nachází i nexerotermní bezlesí na sutích. Z podhorsk ch druhû se zde vyskytuje napfi. rûïe pfievislá (Rosa pendulina), rybíz alpínsk (Ribes alpinum), mûsíãnice vytrvalá (Lunaria rediviva), omûj pestr (Aconitum variegatum), o. vlãí (A. vulparia), kyãelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos) a udatna lesní (Aruncus dioicus), zvlá tností je v skyt jihosibifisk ch druhû ostfiice tlapkaté (Carex pediformis) a plo tiãníku evropského (Cimicifuga europaea), které v suèov ch porostech v okolí Ledov ch slují dosahují krajního jihozápadního bodu areálu. V nivách vût ích vodních tokû najdeme ptaãincové ol iny (Stellario-Alnetum glutinosae), podél men ích potokû na plo inách spí e mokfiadní ol iny (Carici acutiformis-alnetum) s ostfiicí stinnou (Carex umbrosa), pryskyfiníkem kosmat m (Ranunculus lanuginosus) a velmi vzácnû i bledulí jarní (Leucojum vernum), která na Znojemsku dosahuje v chodní hranice dílãího souvislého roz- ífiení. Na druhotnû odlesnûn ch místech se vyskytují mezofilní louky. Velmi pûkné porosty vegetace svazu Arrhenatherion se vyskytují v nezaplaven ch ãástech údolí Dyje v NP Podyjí, kde se dochovaly pfiedintenzivní typy se vstavaãem obecn m (Orchis morio), v. osmahl m (O. ustulata), lomikamenem zrnat m (Saxifraga granulata) a dal ími. Na vlhk ch stanovi tích v potoãních nivách byly dfiíve hojné porosty pcháãov ch luk (Angelico-Cirsietum oleracei) s ostfiicí trsnatou (Carex cespitosa), prstnatcem májov m (Dactylorhiza majalis), starãkem potoãním (Tephroseris crispa), kakostem bahenním (Geranium palustre) a místy i upolínem nejvy ím (Trollius altissimus). Okresem Znojmo probíhá od jihozápadu k severov chodu hranice mezi biogeografickou podprovincií panonskou (Lechovick bioregion) a hercynskou (Jevi ovick bioregion). Mnohé teplomilné druhy panonského pûvodu pfiekraãují hranice podprovincie a pronikají aï do tepl ch v bûïkû âeskomoravské vrchoviny, v skyt druhû vy ích poloh, charakteristick ch pro hercynskou podprovincii, je v ak i v nejzápad- 598 ZN 8

19 58-60_ZN_uvod :04 Stránka 599 nûj ích ãástech okresu pomûrnû fiídk. Druhovû nejbohat í fauna i faunisticky a zoogeograficky nejzajímavûj í druhy se uchovaly v NP Podyjí, dal í zoologicky v znamné lokality se nacházejí ostrûvkovitû spí e v západní polovinû okresu, zejména v zafiíznut ch údolích Jevi ovky a Rokytné. Okres leïí na okraji areálû mnoha druhû. Vût inou jde o druhy zasahující sem z jihu a jihov chodu a jejich v skyt vyznívá na hranici Hercynika. K nejznámûj ím patfií pestrokfiídlec podraïcov (Zerynthia polyxena). Setkáme se zde v ak i s opaãn mi pfiípady, jako u atlantomediteránní osenice skvrnkaté (Eugnorisma glareosa), jejíï v chodní okraj areálu konãí v bûïky âeskomoravské vrchoviny. Celá fiada druhû je v âeské republice známa z jediného místa, které se nachází právû na Znojemsku. Jsou to vût inou mediteránní druhy tepl ch kfiovinat ch a skalnat ch biotopû, napfi. píìalka Ïlutokfiídlec rezav (Idaea obsoletaria), mûry bl skavka plachá (Platyperigea aspersa), b. skalní (P. terrea) a krasci Anthaxia funerula a Paracylindromorphus subuliformis. Uvedená stanovi tû ob vá mnoïství dal ích pozoruhodn ch druhû, napfi. pakudlanka jiïní (Mantispa styriaca), zlatohlávek Oxythyrea funesta, stfievlíãci Bembidion neresheimeri, Lebia marginata, kozlíãek Dorcadion aethiops, tesafiík broskvoàov (Purpuricenus kaehleri), krasci Sphenoptera substriata, Anthaxia hungarica a A. olympica, slunéãko Scymmus flagellisiphonatus, mravenec Strongylognathus kratochvilii, Ïahalka Ïlutá (Scolia hirta), samotáfiské vãely, maskonoska Hylaeus imparilis a ãalounice Megachile flabellipes, vfietenu ka ãtveroteãná (Zygaena punctum), dále atlantomediteránní druhy píìalek kropenatec vfiesov (Pachycnemia hippocastanaria), svûtlokfiídlec vfiesovi tní (Perconia strigillaria) a mûra pestroskvrnka ãekanková (Polymixis flavicincta). Poslední z nich byla znovu potvrzena v 90. letech a jde o její jedinou recentní lokalitu na Moravû. V tepl ch doubravách Znojemska se vyskytuje mravkolev okat (Dendroleon pantherinus), mandelinka Cryptocephalus octomaculatus, krasci Agrilus kubani, Eurythyrea quercus a Acmaeoderella flavofasciata. Ve zbytcích luïních porostû byl nalezen velmi vzácn komárovec Bittacus hageni a stuïkonoska vrbová (Catocala electa). V periodick ch louïích okresu byla zji tûna ÏábronoÏka panonská (Pristicephalus carnuntanus) jen na jediné lokalitû PP âerven rybníãek. ZdruhÛ vy ích poloh je moïné jmenovat kozlíãka Acanthocinus reticulatus, vázaného na jedlové porosty, píìalku údolní (Nebula tophaceata), která ob vá skály v okolí Bítova, a píìaliãku bobulovou (Eupithecia immundata), vázanou na buãiny a suèové lesy. RovnûÏ fauna obratlovcû je velmi pestrá s fiadou pozoruhodn ch druhû. Z mizejících druhû ryb ve vodních tocích Ïijí napfiíklad hofiavka duhová (Rhodeus sericeus) a ouklejka pruhovaná (Alburnoides bipunctatus), vranka obecná (Cottus gobio), hrouzek bûloploutv (Romanogobio albipinnatus) a stfievle potoãní (Phoxinus phoxinus). VJevi ov- ce Ïijící sekavec podunajsk (Cobitis elongatoides) proniká Skaliãkou aï khostûradicím. Pfiedev ím v listnat ch lesích Ïijí po celém území rosniãka zelená (Hyla arborea), ropucha obecná (Bufo bufo), skokan tíhl (Rana dalmatina), s. hnûd (R. temporaria) aãolek obecn (Triturus vulgaris). â. horsk (T. alpestris) se vzácnû objevuje jen v lesích západní ãásti okresu. â. velk (T. cristatus) byl zji tûn na více lokalitách rozsáhlého komplexu Krumlovského lesa a roztrou enû po zb vajícím území. V ir ím okolí Znojma (Tasovice, Ma ovice, Podmolí, Havraníky nebo Únanov) Ïije jako v jediné oblasti v celé âr ãolek drav (Triturus carnifex). Plo nû je po celém území dodnes roz ífiena kuàka obecná (Bombina bombina). V znamn mi lokalitami obojïivelníkû jsou ãetné vût í rybníky a mokfiady (Oleksovická mokfiina, Hevlínské amikulovické jezero) ve v chodní ãásti okresu. Mimo jiné se zde setkáme s poãetn mi populacemi blatnice skvrnité (Pelobates fuscus), místy se skokanem ostronos m (Rana arvalis) avodními skokany s pfievahou skokana skfiehotavého (Rana ridibunda). Na po- Okres Znojmo Dosud málo poznan zpûsob Ïivota fiadí pestrokroveãníka Opilo domesticus k vzácn m druhûm na- í pfiírody. Tesafiíci Plagionotus detritus a Clytus tropicus se vyvíjejí ve star ch prosychajících dubech. ZN 9 599

20 58-60_ZN_uvod :04 Stránka 600 Brnûnsko 3 Plo tice síènatka skvrnitá (Galeatus maculatus) patfií k vzácn m druhûm plo tic. Byla zji tûna na sítinách v NP Podyjí. Larva velmi vzácného krasce Agrilus guerinii Ïije nejãastûji v jívû. Ve znojemském okrese byl dosud zji tûn jen nûkolikrát. 3 Tesafiík Leptura aurulenta se vyvíjí v odumfielém dfievû rûzn ch listnáãû. 4 Kobylka révová (Ephippiger ephippiger) je teplomiln stepní druh. 5 Martináãek Saturnia pavoniella dosahuje na Znojemsku severozápadního okraje svého areálu. 4 5 ãetnûj í v skyt skokana zeleného (Rana kl. esculenta) s vzácn m zastoupením skokana krátkonohého (Rana lessonae) lze narazit v západních lesnatûj ích oblastech. Mlok skvrnit (Salamandra salamandra) ob vá pfiedev ím skalnaté údolí Dyje nad Znojmem a nehojnû také údolí fiek Jihlavy a Rokytné ãi Plenkovického potoka. Charakteristick m obyvatelem mokfiadû a bfiehû fiek je uïovka obojková (Natrix natrix) a místy u. podplamatá (N. tessellata). U. hladká (Coronella austriaca) se poãetnûji vyskytuje napfiíklad v NP Podyjí nebo v okolí Moravského Krumlova v oblastech s bohat m zastoupením proslunûn ch listnat ch lesû a lesostepních ãi skalnat ch ploch. Ve skalnatém údolí Dyje na území NP Podyjí Ïije jediná populace uïovky stromové (Zamenis longissimus) vjihomoravském kraji. Ve skalnat ch údolích Dyje nad Tasovicemi, Rokytné v okolí Moravského Krumlova a Jihlavy je charakteristick m obyvatelem je tûrka zelená (Lacerta viridis). Znojemsko je tradiãní hnízdní oblastí tfií v znamn ch druhû stepních ptákû. Nejvût í evropsk pták drop velk (Otis tarda) v minulosti hnízdil na Boroticku, Hostûradicku a Litobratfiicku. Zimovi tû b valo v polích pod Ïelezniãní tratí Hodonice BoÏice. Na spoleãn ch tokani tích se na Boroticku a Lechovicku vyskytovalo aï pfies ãtyfiicet ptákû. Dnes se jen nepravidelnû do b valého areálu zatoulává z nedalek ch hnízdi È v sousedním Rakousku. V rozsáhl ch zemûdûlsky vyuïívan ch oblastech v chodní ãásti okresu poãetnû v minulosti hnízdil i dytík úhorní (Burhinus oedicnemus) a lindu ka úhorní (Anthus campestris). Oba druhy jsou dnes v celém území zji Èovány jen velmi vzácnû a je otázkou, zda je tû vûbec pravidelnû hnízdí. V znamnou ornitologickou oblastí je NP Podyjí, kde hnízdí celá fiada v znamn ch druhû ptákû. V luïních lesích podél Dyje hnízdí luàák hnûd (Milvus migrans), l. ãerven (M. milvus), vzácnû raroh velk (Falco cherrug). Pfiedev ím ve v chodních bezles ch oblastech hnízdí dodnes sova pálená (Tyto alba), s ãek obecn (Athene noctua), v polích moták luïní (Circus pygargus). V západních oblastech se objevuje nehojnû bramborníãek hnûd (Saxicola rubetra) aèuh k ed (Lanius excubitor). V pískov ch velkolomech u BoÏic, Tasovic nebo Hodonic b vají poãetné kolonie bfiehule fiíãní (Riparia riparia), hnízdí zde bûlofiit ed (Oenanthe oenanthe) a kulík fiíãní (Charadrius dubius). V men ích pískovnách ãi strïen ch bfiezích nacházíme hnízdní nory bfiehule fiíãní a také vlhy pestré (Merops apiaster). Mnohé druhy otevfien ch terénû jiï v minulosti ze Znojemska zcela vymizely, napfiíklad mandelík hajní (Coracias garrulus), Èuh k men í (Lanius minor) a È. rudohlav (L. senator), skalník zpûvn (Monticola saxatilis) ze skalnat ch údolí Dyje, Rokytné a Jihlavy. V BoÏicích se nachází jediná hnízdní kolonie havrana polního (Corvus frugilegus) vjihomoravském kraji. Pfiedev ím v bfiehov ch a doprovodn ch porostech stojat ch a tekoucích vod hnízdí slavík obecn (Luscinia megarhynchos) a moudivláãek luïní (Remiz pendulinus). Hlavnû na Dyji a Rokytné hnízdí ledàáãek fiíãní (Alcedo atthis), skorec vodní (Cinclus cinclus) na Jihlavû, Rokytné a horním toku Dyje a Jevi ovky. Pfiedev ím ve skalnat ch údolích Jihlavy, Rokytné nebo Dyje hnízdí v r velk (Bubo bubo) a krkavec velk (Corvus corax). V celém 600 ZN 0