Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují. s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje

Transkript

1 Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Modul 01 - Jazyková přípravy Mgr. Vlasta Zárybnická 1

2 SYNTAX nauka o větné stavbě OBSAH FORMA KOMUNIKAČNÍ ZÁMĚR NEPRAVIDELNOSTI dvě stránky věty co chceme sdělit komu to chceme sdělit SPISOVNÉ (povolené) CHYBNÉ (nepovolené) Mgr. Vlasta Zárybnická 2

3 Každý z nás musí určitě čas od času napsat nějaký text. Ať už dopis, sms zprávu, objednávku, blahopřání k narozeninám či svátku, recenzi na film, atp. Často jsme tak šťastní, když konečně správný vymyslíme obsah, že už nám poté nezbyde čas zkontrolovat formu. To je ovšem škoda, protože když dáme dohromady obsahově pěkný text, je škoda, pokud obsahuje formální nedostatky. Teď nemám na mysli pravopisné chyby, ale prohřešky, které se týkají české větné stavby. Bohužel se s nimi setkáváme poměrně často, a to zejména v publicistických, administrativních i jiných textech. Když je ale budeme umět pojmenovat, bude pro příště snadnější se jim vyhnout. Česká větná stavba - neboli syntax - (pozor, syntax je ženského rodu, proto vždy mluvte o té syntaxi, nikoli o tom syntaxu ) je poměrně dost složitá. Kromě toho se v ní mohou objevit různé zvláštnosti a nepravidelnosti. Ty dělíme na nepravidelnosti, které jsou považovány za správné a nepravidelnosti, které jsou považovány za chybu, a tudíž poněkud snižují hodnotu Vašeho textu, pokud jich použijete. V jazyce sice platí pravidlo, že lze vedle sebe klást v podstatě cokoli, pokud tím vyjadřujeme nějaký komunikační záměr, nicméně v textech, které jsou určeny pro školu, jednání s úřadem nebo komunikaci s lidmi, které zas tak dobře neznáme, bychom se měli držet toho, co je považováno za správné. Mgr. Vlasta Zárybnická 3

4 Samostatný větný člen Výpustka (elipsa) Vsuvka (parenteze) Oslovení, citoslovce, přitakací částice Nedokončená věta (apoziopeze) Mgr. Vlasta Zárybnická 4

5 SAMOSTATNÝ VĚTNÝ ČLEN Samostatný větný člen znamená, že tento větný člen je sice součástí věty, ale stojí v ní samostatně, je oddělen čárkou. Samostatného větného členu použijeme, když na něj chceme poukázat, naznačit, že je důležitý, obsahuje novou informaci. 1. ze 3 Mgr. Vlasta Zárybnická 5

6 SAMOSTATNÝ VĚTNÝ ČLEN příklad 1. Prázdniny, ty jsem si opravdu užil! 2. Dovolená, tak ta se nám vůbec nevyvedla! 3. Školu, tu teda moc rád nemám! 4. Zima v Krkonoších, ta je opravdu nádherná. 5. Opakovali jsme realismus, Dostojevského. 2. ze 3 Mgr. Vlasta Zárybnická 6

7 SAMOSTATNÝ VĚTNÝ ČLEN - Ten není součástí věty a stojí zcela samostatně. Nemá část podmětovou ani přísudkovou, a tudíž ho nelze považovat za větu. Používáme ho spíš v mluveném projevu, protože umožňuje zestručnit vyprávění a navíc navodí dojem určité dramatičnosti. 1. Konečně jsem dorazil. Pešky. Pět kilometrů. 2. Doma! Konečně! Jsem tak rád, že jsem tady. 3. Výborně. Skvěle. Dávám ti jedničku s hvězdičkou. 3. ze 3 Mgr. Vlasta Zárybnická 7

8 VÝPUSTKA (ELIPSA) - Výpustka znamená, že ve větě vynecháme tu část, která je příjemci známá a bez níž větu dokáže pochopit. Používáme ji, abychom náš mluvený či písemný projev zestručnili a neopakovali stále dokola to, co už bylo řečeno, nebo co jasně vychází z kontextu. 1. ze 3 Mgr. Vlasta Zárybnická 8

9 Výpustku v běžné řeči používáme velice často. Je to v pořádku, jen je nutné dát pozor na to, abychom z věty vypustili jen to, co je opravdu nadbytečné. Když například na ledničce najdeme lístek a na něm napsáno Brambory, můžeme znejistět, co s nimi vlastně máme udělat - jestli je oloupat, uvařit nebo dojít koupit. Také ve školním prostředí bychom se měli vyjadřovat celými větami, protože odpovídat jednoslovně není příliš zdvořilé. Každému už určitě paní učitelka alespoň jednou řekla: Odpovídej celou větou! Mgr. Vlasta Zárybnická 9

10 VÝPUSTKA (ELIPSA) příklad 1. Když se nás někdo zeptá: Jak se máš? Odpovíme jen: Dobře. (namísto Mám se dobře). 2. Když čekáme na autobus a celí netrpěliví se ptáme: Kolik je hodin, zeptáme se často jen: Kolik je? 3 Když student vyjde ze zkušební místnosti, zeptají se ho kamarádi: Za kolik? Namísto toho, aby řekli: Jakou známku jsi dostal? 4. Když stojíme v obchodě u pokladny, pokladní se nás může zeptat: Kolik rohlíků?, místo aby se zeptala celou větou: Kolik jste si dal do sáčku rohlíků? 5. My zase při placení řekneme: Kartou/Hotově! Namísto celé věty: Budu platit kartou/hotově. 3. ze 3 Mgr. Vlasta Zárybnická 10

11 VSUVKA (PARENTEZE) Do věty vsouváme další větu (obsahuje přísudek). Tato vsunutá část do věty není mluvnicky začleněná, má charakter jakési dodatečné informace. Proto vsuvku neurčujeme jako vedlejší větu. Je však nutné ji oddělit z obou stran, a to většinou čárkou, nebo závorkou, lomítkem, pomlčkou. Typické je to třeba v novinových článcích, v nichž u slavných osobností je uváděn věk, místo narození apod. Mgr. Vlasta Zárybnická 11

12 příklad VSUVKA (PARENTEZE) 1. Stalo se to, myslím, loni v létě. 2. Nehodu - podle očitých svědectví - zavinil řidič červeného ferrari. 3. Kate Winslet (narozená v roce 1975) získala v letošním roce svého 1. Oscara. 4. Medovník můžeme posypat oříšky (strouhanými), případně skořicí /mletou/. Mgr. Vlasta Zárybnická 12

13 OSLOVENÍ, CITOSLOVCE, PŘITAKACÍ ČÁSTICE Pokud větou kohokoli oslovujeme, oddělíme oslovovací výraz čárkami. Oslovení může čtenáře více vtáhnout do děje. Kromě oslovení můžeme do věty vložit i jiné výrazy, které nejsou větným členem a vyjadřují nějaký zvuk (citoslovce), případně souhlas nebo nesouhlas, přitakání, atp. Mgr. Vlasta Zárybnická 13

14 příklad OSLOVENÍ, CITOSLOVCE, PŘITAKACÍ ČÁSTICE 1. Stalo se to, myslím, loni v létě. 2. Nehodu - podle očitých svědectví - zavinil řidič červeného ferrari. 3. Kate Winslet (narozená v roce 1975) získala v letošním roce svého 1. Oscara. 4. Medovník můžeme posypat oříšky (strouhanými), případně skořicí /mletou/. Mgr. Vlasta Zárybnická 14

15 NEDOKONČENÁ VĚTA (APOZIOPEZE) Nedokončená výpověď (nebo také apoziopeze či zámlka) znamená, že námi zamýšlenou větu nedokončíme, protože je její konec zřejmý, případě chceme vyvolat efekt napětí. Také se může stát, že nás někdo přeruší, a tudíž větu ani dokončit nestihneme. Za nedokončenou větou musí vždy následovat tři tečky ze 2 Mgr. Vlasta Zárybnická 15

16 NEDOKONČENÁ VĚTA (APOZIOPEZE) příklad 1. Když jsem tam přišel, tak právě Buď už konečně zticha, nebo tě Řekl mi, že buď zaplatím, nebo... Mgr. Vlasta Zárybnická 16

17 ZÁVĚREM Z výše uvedených zvláštnosti větné stavby je sice patrné, že jsou považovány za spisovné, a že je můžeme je tedy ve spisovném textu bez obav použít, ovšem v rozumné míře. Rozhodně není dobré, když Váš text bude plný nedokončených vět, výpustek, vsuvek, oslovení a samostatných větných členů, protože pak bude pro mnohé čtenáře nesrozumitelný. I zde tedy platí - všeho s mírou. Mgr. Vlasta Zárybnická 17

18 CHYBNÉ NEPRAVIDELNOSTI VE VĚTNÉ STAVBĚ ANAKOLUT (vyšinutí) ZEUGMA (spřažení vazeb) KONTAMINACE (smíšení vazeb) ATRAKCE (skladební spodoba) Mgr. Vlasta Zárybnická 18

19 ANAKOLUT (VYŠINUTÍ) Něco ve větě nám vybočuje mimo pravidla. Například vytvoříme delší souvětí s vloženými větami, a tak zapomeneme, že se nám v nich musí shodovat podmět s přísudkem. Maruška a Petr, kteří se přihlásili na matematickou soutěž, nakonec zůstal doma. Správně: zůstali Vyšinutí se ale nemusí týkat jen shody podmětu s přísudkem. Použijeme například špatný tvar vztažného zájmena, nebo podstatné jméno v nesprávném pádě. Lucie Bílá v letošním roce opět obdržela Zlatého slavíka, který získala již po jedenácté. Správně: kterého Okno, které zůstalo otevřené, vlezl zloděj do domu. Správně: oknem Mgr. Vlasta Zárybnická 19

20 ZEUGMA (SPŘAŽENÍ VAZEB) Slovesa přechodná - ustálená vazba (VALENCE) potřebují předmět, abychom je mohli ve větě nebo promluvě použít. JÍT - (obvykle někam) Jdu ven. Jdu do kina. Jdeme na výlet. SLEDOVAT - (koho, co) Sleduji televizi. Policie sledovala stopy únosce dětí. DÁT (někomu něco, nebo něco někam) Dal mi dárek. Dal jsem si košili na ramínko. Slovesa nepřechodná - předmět nepotřebují. PRŠET, SNĚŽIT, MŽÍT - Prší. Sněží. Mží. Mgr. Vlasta Zárybnická 20

21 SLOVESA SE STEJNOU VAZBOU (VALENCÍ) MŮŽEME VE VĚTĚ SPOJOVAT: Policie objevila a zneškodnila ukrytou bombu. (objevila - koho, co; zneškodnila koho, co) Napsal i zkontroloval si svůj úkol. (napsal koho, co; zkontroloval si koho, co Tatínek nakrmil (koho, co) a přebalil (koho, co) miminko. SLOVESA S RŮZNOU VAZBOU MUSÍME VE VĚTĚ ROZEPSAT: Přednesl a diskutoval o svém referátu. (přednesl koho, co; diskutoval o kom, o čem)!!! Přednesl svůj referát a diskutoval o něm.!!! Starala se (o koho, co) a vyučovala svého syna (koho, co).!!! Starala se o svého syna a vyučovala ho!!! Mgr. Vlasta Zárybnická 21

22 KONTAMINACE = SMÍŠENÍ VAZEB = CHYBNÁ ZÁMĚNA VAZEB Diskutovat politiku. Přemýšlet na problému. Pomýšlet o rezignaci. Bavit se nad školou. Diskutovat o politice. Přemýšlet o problému. Pomýšlet na rezignaci. Bavit se o škole. Mgr. Vlasta Zárybnická 22

23 ATRAKCE = SKLADEBNÍ SPODOBA, tj. slovní tvary zvukově podobně, ale gramaticky chybné: Je širší než delší. (ustálené spojení) Je širší, než je dlouhý. vizme - měli bysme (bychom) pohazoval rukama schůzka s děvčatama (s děvčaty) salát s vejcetem (s vejcem) se třema chlapcema (se třemi chlapci) obdivován ženama (-ami) Mgr. Vlasta Zárybnická 23

24 ZÁVĚREM Při psaní jakéhokoli textu, na kterém záleží, je důležité si ho po sobě přečíst a zkontrolovat nejen hrubky a čárky, ale také to, jestli v něm nejsou výše uvedené syntaktické chyby. Tedy to, zda se nám podmět shoduje s přísudkem a i ostatní větné členy jsou ve shodě a zda jsme použili správné vazby sloves a jmen. Mgr. Vlasta Zárybnická 24