Odměňování členů statutárních orgánů kapitálových obchodních společností

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Odměňování členů statutárních orgánů kapitálových obchodních společností Bakalářská práce Autor: Michal Randůšek Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Ivana Slavíková Kroměříž Červen, 2015

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Kroměříži Michal Randůšek

3 Poděkování Chtěl bych poděkovat své vedoucí bakalářské práce JUDr. Ivaně Slavíkové, za odborné vedení, za pomoc a rady při zpracování této práce.

4 Anotace Tématem bakalářské práce je odměňování členů statutárních orgánů. Cílem práce je teoretické zpracování problematiky odměňování statutárních orgánů. Dalším cílem práce je analýza systému odměňování statutárních orgánů ve společnosti ČEZ, a.s. Dílčím cílem práce je komparace současné a minulé právní úpravy v oblasti odměňování statutárních orgánů. V teoretické části práce je psáno o jednotlivých druzích obchodních společností, o odměňování statutárních orgánů a formách odměňování. V analytické části práce dojde ke srovnání stávající právní úpravy odměňování statutárních orgánů s právní úpravou minulou. Poté je zde analyzován systém odměňování statutárních orgánů u akciové společnosti ČEZ, a.s. Klíčová slova: člen statutárního orgánu, odměňování, obchodní společnosti, statutární orgány Annotation The theme of this thesis is the remuneration of members of statutory bodies. The aim of this work is theoretical treatment of remuneration of statutory bodies. Another aim is to analyze the remuneration of statutory bodies in the company ČEZ, as The operational objective is to compare current and past legislation relating to the remuneration of statutory bodies. The theoretical part is written on various types of companies, the remuneration of statutory bodies and forms of remuneration. The analytical part there is a comparison of the existing legislation remuneration of statutory bodies with the legislation of the past. Then there's the analyzed system of remuneration of statutory bodies at ČEZ. Key words: a member of the statutory body, remuneration, companies, statutory bodies

5 OBSAH ÚVOD KAPITÁLOVÉ A SOUKROMÉ SPOLEČNOSTI Společnost s ručením omezeným Orgány společnosti Valná hromada Statutární orgán Dozorčí rada Akciová společnost Valná hromada Další orgány společnosti Monistický systém Dualistický systém Evropská společnost Orgány společnosti ODMĚŇOVÁNÍ STATUTÁRNÍCH ORGÁNŮ DLE ZOK Smlouva o výkonu funkce Mzda Tantiéma Opční práva Konkurenční doložka Protiplnění Ostatní způsoby odměňování Vybrané benefity Příspěvek na stravování Příspěvky na kulturu, sport a zdraví

6 2.8.3 Příspěvky na rekreaci zaměstnanců Zdravotnická zařízení Dary zaměstnancům Půjčky zaměstnancům Sociální výpomoc zaměstnancům SROVNÁNÍ S PRÁVNÍ ÚPRAVOU PŘED REKODIFIKACÍ Změny, které se týkají obecně statutárních orgánů všech společností Odměňování členů statutárních orgánů SYSTÉM ODMĚŇOVÁNÍ VE SPOLEČNOSTI ČEZ Představení společnosti Struktura orgánů společnosti ČEZ Postavení a působnost představenstva Podmínky k výkonu funkce členů orgánů společnosti ze strany společnosti, odměny (včetně tantiém) členů orgánů společnosti Odměňování statutárních orgánů ČEZ v roce 2013, Mzdová náklady orgánů společnosti a vrcholového vedení v roce 2013 a Opce na akcie Výplata dividendy ve společnosti ČEZ za rok Způsob výplaty dividendy: ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ SEZNAM TABULEK

7 ÚVOD Odměna za vykonávanou činnost je důležitým hybným motorem a vysoce motivujícím prvkem každé hospodářské činnosti. S její pomocí vlastník obchodní společnosti přiměřeným způsobem odměňuje své statutární orgány, tzn. osoby vykonávající řízení společnosti a motivuje je tímto k řádnému vedení společnosti tak, aby se společnost rozvíjela plynule a efektivně. Následná činnost vlastníka společnosti již pak spočívá pouze v dozoru nad chodem společnosti a sledování, jak se mu v tom lepším případě rozšiřuje jeho majetek. Vedení společnosti mají v rukou statutární orgány, které jsou za toto patřičně odměňování, což je předmětem této bakalářské práce. Samozřejmě otázkou je, jak přiměřeně odměňovat statutární orgány. V tomto vzniká v praxi mnoho otázek. Toto bylo také důvodem volby tématu této bakalářské práce. Tyto otázky mohou být jak teoretické a pro právní úpravu spíše marginální (jakou má mít odměna podobu, jak vhodně nastavit systém odměn, jak správně motivovat členy statutárního orgánu ke správnému výkonu funkce) nebo naopak praktické a velmi významné z právního hlediska (např. na základě jakých ustanovení zákona je možné určovat odměnu, zda může být výkon funkce bezplatný, jaké druhy odměny lze použít, jaké jsou způsoby přiznání odměny, apod.). Problematika odměňování statutárním orgánům je velmi aktuálním a často diskutovaným tématem, o čemž svědčí také skutečnost, že obchodní společnosti často nakládají často s velkými finančními obnosy a to vede ve svém důsledku k situaci, kdy osoby v čele společností rozhodují o mnohamilionových finančních transakcích a nezřídka za to dostávají tučné finanční odměny. Toto je také skutečností ve společnosti ČEZ, která čelila v minulosti mnohé kritice v odměňování, a která bude v této práci analyzována. Lze říci, že to není v České republice příliš dlouho, kdy se zde veřejnost začala o odměny statutárních orgánů zajímat. Souvisí to především s tím, že soukromé podnikání bylo po několik desítek let vyloučeno a české obchodní právo má za sebou spíše krátkou historii. Zájem veřejnosti o odměňování nastal až v době, kdy došlo ke zveřejnění odměn vrcholných manažerů významných akciových společností. V zemích, kde bylo tržní hospodářství dlouhodobě, je otázka určování odměn tématem podstatně delší dobu. Téměř celosvětovou problematikou se toto stalo především v době nedávné finanční krize. Vysoké odměny, jejich špatné nastavení, nevhodné nebo žádné provázání s hospodářskými výsledky společností, rozmařilé 7

8 využívání různých nesmyslných benefitů bylo právě důvodem krachu mnoha společností v době finanční krize, ale také mimo ni. Lze tedy doufat, že se v současné době vlastníci společností zajímají o správné odměňování svých statutárních orgánů a mají systém, nejen dle zákona, ale i z praktického užití, dobře nastaven. Cílem práce je teoretické zpracování problematiky odměňování statutárních orgánů. Dalším cílem práce je analýza systému odměňování statutárních orgánů ve společnosti ČEZ, a.s. Dílčím cílem práce je komparace současné a minulé právní úpravy v oblasti odměňování statutárních orgánů. V teoretické části práce bude psáno o jednotlivých druzích obchodních společností, o odměňování statutárních orgánů a formách odměňování. Jelikož se bude práce v analytické části soustřeďovat na systém odměňování členů statutárních orgánů v akciové společnosti, bude se i teoretická část ve výčtu jednotlivých odměn statutárních orgánů a jejich výkladu pro aplikaci do praxe orientovat spíše na akciové společnosti. V rámci analytické části práce dojde nejprve ke srovnání stávající právní úpravy odměňování statutárních orgánů s právní úpravou minulou. Poté zde bude analyzován systém odměňování statutárních orgánů u akciové společnosti ČEZ, a.s. Metodami zpracování této práce budou studium primárních a sekundárních zdrojů, analýza, kompilace a komparace. Při zpracování této práce bylo vycházeno především z platné právní úpravy obsažené v obchodním zákoníku, zákonu o obchodních korporacích a z knižních zdrojů, které se této problematice věnují. 8

9 1 KAPITÁLOVÉ A SOUKROMÉ SPOLEČNOSTI Obchodními korporacemi jsou všechny obchodní společnosti a družstva. Mezi obchodní korporace patří společnost s ručením omezeným, akciová společnost, komanditní společnost, veřejná obchodní společnost, evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení. Zákon o obchodních korporacích rozlišuje na rozdíl od minulé právní úpravy obchodní společnosti na soukromé a kapitálové. Základní rozdíl mezi osobními a kapitálovými společnostmi spočívá v tom, že zatímco všichni nebo alespoň někteří společníci osobních společností ručí za splnění povinností společnosti neomezeně, celým svým majetkem a solidárně, společníci kapitálových společností neručí za splnění povinností společnosti za trvání společnosti vůbec nebo je jejich ručení určitým způsobem omezeno. 1 Další podstatou tohoto rozdělení je osobní účast společníků na řízení osobních společností oproti orgánům zřízeným k tomuto účelu ovšem bez povinné účasti společníků v kapitálové společnosti. Z toho vyplývá, že v kapitálových společnostech je účast společníků zejména majetková. Do kapitálových společnosti se řadí akciová společnost a společnost s ručením omezeným. Zákon neupravuje zařazení evropské společnosti a evropské hospodářské společnosti mezi osobní nebo kapitálové, ale teoreticky strukturou odpovídá evropská společnost spíše akciové společnosti a je upravena nařízením Rady č. ES/2157/2001. Kapitálové společnosti mají koncetrován kapitál od svých společníku nebo akcionářů. 1.1 Společnost s ručením omezeným Společnost s ručením omezeným je osobní kapitálová společnost, za jejíž dluhy ručí společníci společně a nerozdílně do výše, v jaké nesplnili vkladové povinnosti podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku v době, kdy byli věřitelem vyzváni k plnění. 2 Je nejčastější formou obchodní společnosti v České Republice. Významnou změnou, kterou zavedl ZOK je snížení vkladové povinnosti zakladatelů s. r. o. z Kč na minimální výši vkladu 1 Kč, pokud společenská smlouva neurčí, že výše vkladu je vyšší. Ke snížení minimálního vkladu došlo z důvodu častého obcházení zákona, kdy základní kapitál tvořil pouhou účetní položku jelikož společnost nenutil, aby měla majetek v této hodnotě. Dojem ochrany věřitelů 1 ŠTENGLOVÁ, HAVEL, CILEČEK, KUHN, ŠUK. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C.H. Beck, 2013, s BARTOŠÍKOVÁ, M., ŠTENGLOVÁ, I. Společnost s ručením omezeným. 2. vyd. Praha: C.H.Beck,

10 byl proto fiktivní. Nynější právní úprava dává věřitelům větší ochranu, protože hodnota základního kapitálu společnosti stojí na reálném stavu majetku společnosti a odpovědnosti jednatelů. Založení probíhá sepsáním společenské smlouvy nebo zakladatelské listiny (v případě, že je jediný zakladatel) formou notářského zápisu. Ve společenské smlouvě je také obsaženo: název společnosti, předmět podnikání, určení společníků, výši základního kapitálů, počet jednatelů a jejich způsob jednání za společnost, správce vkladů Orgány společnosti K orgánům společnosti s ručením omezeným patří valná hromada, statutární orgán a dozorčí rada Valná hromada Nejvyšším orgánem společnosti je valná hromada tvořená všemi společníky společnosti. Valnou hromadu je povinen jednatel minimálně jednou za účetní období. Pokud společenská smlouva neurčí jinak, je valná hromada schopná se usnášet přítomností společníků s min. polovinou všech hlasů. Do působnosti VH patří zejména rozhodování o změně společenské smlouvy, volba jednatelů, členů dozorčí rady, schvalování účetní uzávěrky, způsobu rozdělení zisku a úhrady ztrát, odměňování členů statutárních orgánů Statutární orgán Statutárním orgánem s. r. o. je každý jednatel, ledaže společenská smlouva určí, že více jednatelů tvoří kolektivní orgán. 1 Každý z jednatelů může vykonávat funkci samostatně, jménem společnosti ve všech záležitostech společnosti, avšak jednatelská oprávnění mohou být omezena smlouvou o výkonu funkce, stanovy společnosti a valnou hromadou. Jednatelé mají odpovědnost za jednání společnosti a musí jednat s péčí řádného hospodáře Dozorčí rada Společníci zřizují dozorčí radu společnosti společenskou smlouvou na valné hromadě ke kontrolní činnosti jednatelů, nahlížení do účetních knih. Společnosti s ručením omezeným 3 BARTOŠÍKOVÁ, M., ŠTENGLOVÁ, I. Společnost s ručením omezeným. 2. vyd. Praha: C.H.Beck,

11 není povinností zřízení dozorčí rady. Dozorčí rada podává o své činnosti jednou ročně zprávu valné hromadě. Jednatelé se nemohou stát členy dozorčí rady Akciová společnost Akciová společnost je dalším typem kapitálové obchodní společnosti jejíž základní kapitál je rozvržen na určitý počet akcií. Akciová společnost ručí za své závazky celým svým majetkem, akcionáři celým svým vkladem. Akciová společnost se zakládá společenskou smlouvou ve formě notářského zápisu, přičemž může být založena jediným zakladatelem, a to právnickou či fyzickou osobou. Minimální výše základního kapitálu akciové společnosti musí činit alespoň ,- Kč, resp EUR, pokud společnost vede účetnictví v eurech. Založení akciové společnosti na základě veřejné nabídky akcií podle ZOK nelze Valná hromada Nejvyšším orgánem společnosti je valná hromada, na které akcionáři vykonávají své právo podílet se na řízení společnosti. Valnou hromadou svolává představenstvo alespoň jednou za účetní období, nestanoví-li stanovy společnosti častější svolání. Ve stanovách mohou akcionáři určit hranici pro usnášeníschopnosti na valné hromadě jinou, než ve výši 30 % hodnoty akcií ze základního kapitálu, jak určuje zákon o obchodních korporacích, a jinou hodnotu hlasů, kterými se na valné hromadě rozhoduje o základních otázkách. Valná hromada pak rozhoduje prostou většinou přítomných akcionářů o základních otázkách, přičemž pro zásadní rozhodnutí jako změna stanov, zvýšení základního kapitálu či změna akcií je třeba nadále potřeba ⅔, resp. ¾ většiny přítomných akcionářů a tato ustanovení nelze stanovami změnit Další orgány společnosti Zákon o obchodních korporacích nově umožňuje zřídit různé systémy vnitřní struktury společnosti, popř. zvolený systém měnit změnou stanov. 6 U společnosti, kde se vedle valné hromady zřizuje správní rada doplněna o statutárního ředitele, jde o systém monistický. 4 ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B., CILEČEK, F. KUHN, P., ŠUK, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, s ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B., CILEČEK, F. KUHN, P., ŠUK, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích 11

12 Systém vnitřní struktury společnosti, ve kterém se zřizuje představenstvo a dozorčí rada, tak jak to bylo doposud, je systém dualistický Monistický systém Pokud společnost zvolí monistický systém, statutárním orgánem je jeden statutární ředitel jmenovaný správní radou, jemuž náleží obchodní vedení společnosti. Vedle statutárního ředitele zřizuje společnost správní radu, která určuje základní zaměření obchodního vedení společnosti a dohlíží na jeho řádný výkon. Počet členů správní rady je stanoven dispozitivně na 3, kdy může společnost ve stanovách určit i pouze jediného člena. Zároveň zákon o obchodních korporacích umožňuje, aby statutárním ředitelem společnosti byl předseda správní rady, čímž může v praxi dojít k situaci, kdy akciová společnost má jediného akcionáře, který je zároveň předsedou správní rady a statutárním ředitelem Dualistický systém Pokud se společnost rozhodne pro dualistický systém vnitřní struktury společnosti, pak statutárním orgánem je představenstvo jmenované valnou hromadou, popř. dozorčí radou, jemuž náleží obchodní vedení společnosti. Vedle představenstva je společnost povinna zřídit kontrolní orgán, dozorčí radu zvolenou valnou hromadou. I tyto dva orgány mohou být jednočlenné, ovšem člen představenstva nemůže být zároveň členem dozorčí rady. Valná hromada může určit libovolnou délku funkčního období těchto orgánů či aby členem orgánu byla přímo právnická osoba, a to jak v dualistickém tak monistickém systému Evropská společnost Evropská akciová společnost, zkráceně Evropská společnost (SE - Societas Europaea), je kapitálová obchodní společnost založená evropským právem v nadnárodní formě podle nařízení Rady č. 2157/2001/ES o stanovách evropské společnosti. Toto nařízení umožňuje členským státům EU upravit některé v něm uvedené body odchylně. Dalším důležitým právním předpisem je směrnice Rady č. 2001/86/ES, která doplňuje stanovy evropské společnosti týkající se účasti zaměstnanců. 7 ELIÁŠ, POKORNÁ, DVOŘÁK. Kurs obchodního práva: Obchodní společnosti a družstva. 6. vydání. Praha: Nakladatelství C.H.Beck,

13 Vznik evropské společnosti je podle nařízení 2157/2001/ES možný několika způsoby, tedy: splynutím dvou společností z různých členských států, založení holdingu, založení společné dceřiné společnosti, založení evropské společnosti změnou právní formy. Evropská společnost musí mít sídlo na území EU a musí se řídit předpisy evropského práva. V záležitostech, které evropské právo neupravuje, je směrodatné právo daného členského státu. Minimální základní kapitál SE je rozložen na akcie a každý akcionář ručí pouze do výše jím upsaného kapitálu. Minimální základní kapitál musí dosahovat alespoň EUR. Ve státech, kde není národní měnou EURO, se majetek přepočítá podle kursu aktuálního v posledním dnu měsíce předcházejícímu založení společnosti Orgány společnosti Orgány evropské společnosti jsou valná hromadu akcionářů a dále buď řídicí orgán a dozorčí orgán (dualistický systém), nebo správní orgán (monistický systém). V případě dualistického systému zajišťuje řízení společnosti řídicí orgán. Člen či členové tohoto řídicího orgánu mají pravomoc zavazovat společnost vůči třetím osobám a zastupovat ji při soudních řízeních. Jsou jmenováni a odvoláváni dozorčím orgánem. Statut evropské společnosti neumožňuje současně vykonávat funkci člena řídicího a dozorčího orgánu. Dozorčí orgán může určit jednoho ze svých členů, který bude vykonávat funkci člena řídicího orgánu, pokud se tato funkce uvolní. Během tohoto období je dané osobě pozastavena funkce člena dozorčího orgánu. V případě monistického systému zajišťuje řízení společnosti správní orgán. Člen či členové tohoto správního orgánu mají pravomoc zavazovat společnost vůči třetím osobám a zastupovat ji při soudních řízeních. Řízením evropské společnosti může správní orgán pověřit jednoho nebo více svých členů. 8 ELIÁŠ, POKORNÁ, DVOŘÁK. Kurs obchodního práva: Obchodní společnosti a družstva. 6. vydání. Praha: Nakladatelství C.H.Beck,

14 2 ODMĚŇOVÁNÍ STATUTÁRNÍCH ORGÁNŮ DLE ZOK Odměňování členů statutárních orgánu je v ZOK popsáno podrobněji než tomu bylo v obchodním zákoníku. Obchodní zákoník vycházel z předpokladu, že výkon funkce je v podstatě úplatný (nebyla-li výslovně sjednána bezúplatnost). Vztah společnosti a členy statutárního orgánu se řídili přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě, pokud ze smlouvy o výkonu funkce (byla li uzavřena) nebo ze zákona nevyplývalo jiné určení práv a povinností. Hlavním znakem mandátní smlouvy totiž byla úplatnost. Člen statutárního orgánu tak měl nárok na odměnu ve výši sjednané ve smlouvě o výkonu funkce, popř. na odměnu obvyklou. 9 Plnění společnosti ve prospěch osob, jež jsou statutárními orgány společnosti nebo jeho členy, na které neplyne právo z právního předpisu nebo z vnitřního předpisu společnosti je možné poskytnout pouze se souhlasem valné hromady, nebo je-li přiznáno smlouvou o výkonu funkce, bylo stanoveno obchodním zákoníkem. Smlouva o výkonu funkce musela mít písemnou formu a musela být schválena na valné hromadě nebo všemi společníky společnosti, kteří měli za společností neomezené ručení. 10 Z toho vyplývá, že úprava obchodního zákoníku ponechávala kontrolu nad plněními poskytovanými členům statutárních orgánů v podstatě na rozhodnutí valné hromady. Výjimkou mohla být obvyklá odměna, na niž členovi statutárního orgánu, který neměl uzavřenou smlouvu o výkonu funkce, vznikal nárok přímo ze zákona a nebylo tak zapotřebí ji schvalovat valnou hromadou Smlouva o výkonu funkce V nové úpravě již nenalezneme mandátní smlouvu, ZOK tudíž stanovuje, že práva a povinnosti mezi obchodní korporací a členem jejího orgán se řídí přiměřeně smlouvou příkazní, upravenou 2430 až 2444 NOZ, která je v NOZ základním smluvním typem 9 ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B., CILEČEK, F. KUHN, P., ŠUK, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, ELIÁŠ, POKORNÁ, DVOŘÁK. Kurs obchodního práva: Obchodní společnosti a družstva. 6. vydání. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, ELIÁŠ, POKORNÁ, DVOŘÁK. Kurs obchodního práva: Obchodní společnosti a družstva. 6. vydání. Praha: Nakladatelství C.H.Beck,

15 upravujícím situaci, kdy má někdo povinnost zařídit záležitost na účet jiného, s odpovědností za samotné jednání, nikoliv za výsledek (příkazník má tudíž nárok na odměnu i v případě, že jednal, avšak určitý výsledek nenastal). Vzhledem k tomu, že příkazní smlouva podle občanského zákoníku může být úplatná i bezúplatná, může být i výkon funkce úplatný i bezúplatný. Způsob a výše odměňování dle smlouvy o výkonu funkce je zcela na dohodě mezi společností a členy statutárních orgánů. Ustanovení 59 odst. 3 dokonce ustavuje bezplatnost výkonu funkce, jestliže odměňování člena orgánu ve smlouvě o výkonu funkce nebude sjednáno v souladu se zákonem o obchodních korporacích. Avšak pro úplnost je třeba zmínit, že člen orgánu bude mít nárok na obvyklou odměnu v případech, kdy smlouva o výkonu funkce nebo ujednání o odměně budou neplatné z důvodu na straně obchodní korporace nebo smlouva o výkonu funkce nebude uzavřena z důvodu překážek na straně obchodní korporace nebo ji nejvyšší orgán neschválí bez zbytečného odkladu po vzniku funkce člena orgánu. Na rozdíl od obchodního zákoníku je požadavek na uzavření smlouvy o výkonu funkce v písemné formě stanoven pouze pro členy orgánů kapitálových společností, tedy pro společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti a evropské společnosti. Jiné obchodní korporace (mj. veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti a družstva) mohou smlouvy o výkonu funkce uzavírat i v ústní formě, ale z praktických důvodů k takovému jednání zřejmě nebude příliš často docházet. 12 Pro kapitálové společnosti je dále stanovena i podrobná úprava požadavků na údaje o odměňování, které musí smlouva o výkonu funkce obsahovat, a to: (a) vymezení všech složek odměn, které náleží nebo mohou náležet členovi orgánu (včetně případného věcného plnění, úhrad do systému penzijního připojištění nebo dalšího plnění); (b) určení výše odměny nebo způsobu jejího výpočtu a její podoby; (c) určení pravidel pro výplatu zvláštních odměn a podílu na zisku pro člena orgánu, pokud mohou být přiznány; a 12 ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B., CILEČEK, F. KUHN, P., ŠUK, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck,

16 (d) údaje o výhodách nebo odměnách člena orgánu spočívajících v převodu účastnických cenných papírů nebo v umožnění jejich nabytí členem orgánu a osobou jemu blízkou, má-li být odměna poskytnuta v této podobě. 13 Také povinné schvalování smluv o výkonu funkce (a jejich změn) nejvyšším orgánem společnosti se vztahuje pouze na kapitálové společnosti (viz 59 odst. 2 ZOK) a družstva (viz 656 písm. e) ZOK). V ostatních obchodních korporacích může povinnost schvalovat smlouvy o výkonu funkce stanovit společenská smlouva, která by měla též určit, který orgán obchodní korporace bude mít jejich schvalování v kompetenci. Dále je třeba zmínit, že schvalování smluv o výkonu funkce náleží do kompetence valné hromady ve společnostech s ručením omezeným a v akciových společnostech. Zákon o obchodních korporacích však upravuje z tohoto pravidla dvě výjimky u akciových společností, kdy smlouvy o výkonu funkce se členy představenstva volenými dozorčí radou (v dualistickém systému) schvaluje právě dozorčí rada (viz 483 ZOK) a smlouvu o výkonu funkce se statutárním ředitelem (v monistickém systému) schvaluje správní rada (viz 463 odst. 1 ZOK). V družstvech schvalování smluv o výkonu funkce provádí členská schůze Mzda K mzdovým formám odměňování patří: 1) Tarifní mzda jedná se o mzdu určenou podle tarifního systému, který přispívá k transparentnosti a srozumitelnosti celého odměňovacího systému v organizaci. Tarifní systém je tvořen kvalifikačním katalogem, stupnicí jednotlivých mzdových tarifů a systémem urovnám příplatků. 2) Časová mzda např. hodinová, týdenní či měsíční. Jedná se o nejčastěji užívanou mzdovou formu, má ale nízký motivační účinek. Z tohoto důvodu bývá velmi často doplňována o pobídkovou formu odměny, která umí zohlednit pracovníkům výkon 3) Úkolová mzda je to nejjednodušší typ pobídkové formy odměňování. Zaměstnanec dostane zaplaceno za provedení určité předem stanovené jednotky práce. Výše 13 Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích 14 ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B., CILEČEK, F. KUHN, P., ŠUK, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck,

17 stanovené odměny za jednotku práce je obvykle založena na tom, co je považováno za spravedlivou odměnu pro průměrného pracovníka. 15 4) Podílová provizní mzda a mzdy za očekávané výsledky práce Koubek uvádí, že provizní mzda je takovou odměnou pracovníka, jenž je zcela, nebo alespoň z části závislá na prodaném množství. 16 Taková forma mzdy je vysoce motivační, jelikož odměna se přímo váže na provedený výkon. Mzdu za očekávané výsledky práce můžeme definovat jako odměnu za dohodnutý soubor prací, za dohodnutý výkon, který se pracovník organizaci zaváže odvést ve stanoveném období. 17 Příkladem je smluvní mzda. 5) Dodatkové mzdové formy tyto formy mzdy se soustředí především na odměnu za výkon či za zásluhy. Nejčastěji se jich používá pro zvýšení motivačního účinku časové mzdy, jenž neoceňuje osobní výkon a úsilí v pracovní době, ale pouze odpracovaný čas. U těchto mezd se rozlišuje, zda jsou určeny spíše pro dělníky nebo spíše pro manažerské pozice, zda se vážou na individuální či kolektivní výkon nebo zda jsou vypláceny jednorázově či periodicky Tantiéma Tantiéma je nenárokový nástroj odměňování, který zákon výslovně upravuje, a to v 178 a 187 obchodního zákoníku. Jde o podíl na zisku člena představenstva akciové společnosti a je možné ho přirovnat k dividendě, na kterou má akcionář společnosti právo. Jak již bylo uvedeno, tantiéma je nenárokové plnění, což znamená, že na její výplatu nemá člen statutárního orgánu žádný právní nárok, ale záleží zde na rozhodnutí valné hromady. Skutečnost, že je její výplata podmíněná vůlí akcionářů, dokládá 178 odst. 3 obchodního zákoníku, kde je uvedeno, že valná hromada může stanovit podíl členů představenstva ze zisku schváleného k rozdělení. Z uvedeného jasně plyne dobrovolnost učinit tento krok. 19 Pro udělení tantiémy je nutné splnit několik podmínek. První podmínkou je skutečnost, že společnost dosahuje skutečně velký zisk a že zde tedy existuje zisk, který je určen k rozdělení. Druhou podmínkou je, že společnost nesmí rozdělit zisk na tantiémy 15 KOUBEK, J. Řízení lidských zdrojů. Základy moderní personalistiky. Praha: Management Press, 2007.s KOUBEK, J. Řízení lidských zdrojů. Základy moderní personalistiky. Praha: Management Press, 2007.s HŘEBÍČEK, V. Řízení lidských zdrojů. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, KOUBEK, J. Řízení lidských zdrojů. Základy moderní personalistiky. Praha: Management Press, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 17

18 (ani na dividendy) v takovém případě, kdy by výplata takové odměny způsobila situaci, ve které by vlastní kapitál společnosti byl nižším, než-li je základní kapitál. K tomu je navíc nutné přičíst k základnímu kapitálu částku z rezervních fondů, jež společnost vytváří povinně. Tato částka musí být zvýšena o jmenovitou hodnotu akcií v případě, že došlo ke zvýšení základního kapitálu společnosti, ale toto zvýšení nebylo ještě v té době zapsáno do obchodního rejstříku. Třetí podmínkou je stanovení tantiémy valnou hromadou. Valná hromada takto učiní nejčastěji na stejné valné hromadě, kde schvaluje řádnou účetní závěrku. Poslední podmínka pak spočívá v povinnosti při rozhodování o výplatě tantiém rozhodnout současně také o výplatě dividend. 2.4 Opční práva Opční akciové programy, nebo také akciové opce se začaly rozšiřovat v 90. letech 20. století v USA, a to především u mladých hi-tech společností, jež zpočátku neměly dostatek finančních prostředků, ale měly značný potenciál růstu. 20 Postupně se však tento způsob odměn přenesl na většinu velkých společností a tak jsou akciové opce v současné době v USA považovány za základní nástroj odměňování, a to nejen členů statutárních orgánů. 21 V České republice jde o doposud velmi málo rozšířený způsob odměňování. Společnost, která by chtěla nabízet tento způsob odměňování statutárních orgánů, by musela určit nezávislým způsobem cenu svých akcií. Borkovec hovoří o tom, že významným faktorem se tak stává nutnost kótování akciové společnosti na burze pak o výši odměn rozhoduje kapitálový trh, přesněji investoři nezávislí na dominantním akcionáři. 22 U společností, jež však tuto možnost nemají (a těch je v České republice většina), jsou takové programy již ze samé podstaty věci vyloučeny. Pojem opce Opce jinak řečeno znamenají volbu nebo právo volby. Je to jednostranný právní úkon, při kterém se oprávněná strana rozhoduje, zda využije svého práva, či nikoliv. 23 Kotáb definuje opce takto: Opce [ ] je instrumentem finančního trhu, na základě kterého má jedna 20 WALKER, D. Unpacking Backdating: Economic analysis and observation on the stock option scandal. Boston university school of law, 2007, s Dostupné na WWW: ttp:// /law/faculty/scholarship/workingpapers/documents/walkerd pdf>.cit HOLEŠÍNSKÝ, P., ŠUMANOVÁ, M. Opční akciové programy. Právní rádce, 2007, č. 3, s BAŽANTOVÁ, I., BORKOVEC, A., HRABA, Z. Corporate Governance aktuální problémy teorie a podnikové praxe. Praha: Prospektum, 2006, s TELEC, I. Opce. Právní rozhledy, 1996, č. 6, s

19 smluvní strana (kupující, majitel opce) právo požadovat po druhé straně (prodávajícím, poskytovateli opce) koupi nebo prodej bazického instrumentu během nebo po uplynutí stanovené doby za předem dohodnutou cenu [ ] a druhá strana má [ ] povinnost takový bazický instrument prodat nebo koupit. 24 Z této definice vyplývá, že je třeba rozlišovat mezi kupní a prodejní opcí. Definice zřejmé, lze rozlišovat mezi prodejní a kupní opcí. O opci amerického typu se pak hovoří v případě, že je možné opci uplatnit kdykoliv během její platnosti. Opce evropského typu je charakteristická tím, že je ji možné uplatnit v omezené době její splatnosti. Jílek definuje opci jako právo koupit nebo prodat po určitou omezenou dobu (americká opce) nebo k určitému datu (evropská opce) určité aktivum za určitou cenu. 2 Opce je termínovým kontraktem mezi dvěma obchodními partnery, který dává držiteli (holder, kupující opce) v dlouhé pozici právo, ale nikoli povinnost, koupit či prodat stanovené bazické nástroje za předem fixovanou cenu k určenému datu či během určené doby, zatímco upisovatel (writer, prodávající) se v krátké pozici pasivně podřizuje rozhodnutí držitele opce. Klasifikace opcí Opce je možné klasifikovat dle různých hledisek, přičemž jedním z nejdůležitějších je jejih členění dle typu opce na kupní a prodejní opce. Dále je možné opce děli dle pozice na opce v krátké pozici a opce v dlouhé pozici. Známé je také dělení opcí podle doby, kdy je možné opci uplatnit na evropské a americké opce či podle vztahu spotové a realizační ceny na opce v penězích, na penězích a mimo peníze. Tabulka č. 1: Druhy opcí Druh opce Akciová opce Exotické opce Komoditní opce Měnová opce Popis výměna pevné částky hotovosti v jedné měně za akciový nástroj výměna pevné částky hotovosti v jedné měně za komoditní nástroj výměna pevné částky hotovosti v jedné měně za pevnou částku hotovosti v jiné měně 24 KOTÁB in: Bakeš, M., Karfíková, M., Kotáb, P., Marková, H. a kol. Finanční právo. 5. upravené vydání.praha: C.H.Beck, 2009, s

20 Úroková opce Úvěrové opce Zdroj: Jílek, 1995 výměna pevné částky hotovosti v jedné měně za dosud neznámou částku hotovosti či případně dluhový cenný papír, úvěr, vklad nebo půjčku hotovosti v téže měně opce lišící se od úrokové opce tím, že proměnlivá platba závisí na rizikové úrokové míře určitého subjektu Opční obchody Dále je třeba říci, že opce dává kupujícímu právo koupit či prodat určité podkladové aktivum za předem stanovenou cenu. V případě, že jde o právo koupit, hovoří se o tzv. kupní opci (call option). Pokud se však jedná o právo prodat, hovoříme o tzv. prodejní opci (put option). Pod pojmem opční cena či opční prémie je možné rozumět rovněž částku, kterou je povinen majitel opce zaplatit při realizaci svého práva k nákupu akcií. K rozvoji opčních obchodů došlo ve vyspělých státech po vzniku specializované opční burzy v roce 1973 v Chicagu (Chicago Board Options Exchange CBOE). Různé druhy opčních transakcí se na burzách objevily počátkem 80. let 20.století. V roce 1981 začal obchod se standardizovanými opčními kontrakty, které zněly na obligace, a v roce 1982 se staly předmětem obchodu opční kontrakty na devizy a tzv. financial futures. Mimo amerických burz měly v rozvoji těchto finančních inovací aktivní úlohu zejména burzy v Londýně, Amsterodamu, Paříži, Sydney a v Montrealu. Přes značné rozdíly v předmětu opčních transakcí byla zaznamenána téměř shodná technika jejich realizace. V současné době se obchoduje na mnoha opčních burzách s opcemi standardizovaného typu, ale ještě ve větší míře na mimoburzovních trzích s opcemi konstruovanými individuálně (např. pro klienty bank). V obou případech však významným způsobem převládají úrokové opce. Dle techniky uzavírání opčních transakcí se rozlišují: (a) poptávkové opce (call options, kupní opce); (b) nabídkové opce (put options, prodejní opce). Kupující call opce získává právo nákupu určeného množství určitého bazického instrumentu v předem dohodnuté ceně a v přesně stanoveném termínu (či během určené doby). Prodávající 20