ˇ R ımsk e pr avo Studenti PF UK Vypracovan e ot azky ke zkouˇ sce 2011

Transkript

1 Římské právo Studenti PF UK Vypracované otázky ke zkoušce 2011

2 Tento text vznikl jako příprava na ústní zkoušku z předmětu Římské právo a základy novodobého práva soukromého, vyučovaného na právnické fakultě UK. Text vytvořili sami studenti prvního ročníku, nemusí tedy být i přes veškeré korektury zcela správný a autoři nepřebírají žádnou odpovědnost za výsledek zkoušky. Texty byly vytvořeny na wiki studentů PF UK Celý seznam otázek je členěn do dvou částí. Student si u zkoušky losuje vždy jednu otázku ze skupiny I. a jeednu otázku ze skupiny II. Korektura - Michael Košnar a Fanda Tikal - najdete tam např. tipy na nejproblematičtější otázky a časté chyby, které studenti dělají Literatura: Kincl, Jaromír; Urfus, Valentin; Skřejpek, Michal: Římské právo, C.H.Beck. Urfus, Valentin: Historické základy novodobého práva soukromého, C.H.Beck. Balík, Stanislav: Rukojet k dějinám římského práva a jeho institucí, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. Frýdek, Miroslav: Praktická cvičení z řísmkého práva, KEY Publishing. Soubor vygenerován: , 17:36 2

3 Obsah 1 Skupina I Prameny práva za republiky Lex duodecim tabularum Lex a plebiscitum Lex Plebiscitum Iurisprudentia za republiky Edictum Edikt praetorský Edikty v době císařské Státní zřízení za republiky Obyčeje v římském právu Magistratury Královské období 14 Republika Principát Dominát Comitia Comitia curiata.. 16 Comitia centuriata 17 Comitia tributa 17 Concilia plebis Praetor Dělení římského práva Periodizace římského státu 18 Periodizace římského práva Další dělení Rozděluje se na právní oblasti Ius gentium, ius honorarium Ius gentium (právo národů) Ius honorarium (právo honorární) Ius civile Prameny práva za principátu Constitutiones principum Iurisprudentia za principátu Prameny práva za dominátu Codex Theodesianus Citační zákony Iurisprudentia za dominátu Corpus Iuris Civilis Novus Iustinianus codex (Codex) Digesta seu Pandectae Institutiones seu Elementa Codex Iustinianus repetitae praelectiones Justiniánské novelly Tria volumina (tři svazky zákonů) Nedostatky justiniánských kodifikací Další informace 26 Osud CIC Digesta Historie Formální uspořádání látky Obsahová stránka Glosátoři Prameny práva po zániku ZŘŘ Vývoj římského impéria a římského práva po zániku ZŘŘ

4 OBSAH OBSAH Důvody obnovení zájmu o ŘP Glosátoři Komentátoři Představitelé komentátorů Mos gallicus Rozdíly: glosátoři a komentátoři mos gallicus Představitelé mos gallicus Usus modernus pandectarum (UMP) Představitelé UMP Teoretická a dogmatická stanoviska obecnoprávní vědy UMP Německá pandektistika Právní věda pandektního práva = německá pandektistika Pandektní systém soukromého práva Kodifikace ve SŘŘ / Německu Představitelé německé pandektistiky Kodifikace římského práva Právní subjektivita v římském právu Způsobilost k právnímu jednání v římském právu Omezení způsobilosti k právnímu jednání v římském právu Význam věku v římském právu Právní postavení žen v římském právu Tutela Cura Právnické osoby Capitis deminutio Personae sui iuris a personae alieni iuris Agnatio Druhy příbuzenství v římském právu Švagrovství (affinitas) Gentilita 1.41 Cognatio Linea recta (linie přímá) Linea transversa (obliqua, collateralis; linie pobočná) Servi Vznik otroctví 46 Zánik otroctví Manumissio Propuštěnci (libertini) Trojí status římského občana Matrimonium Překážky manželství Absolutní 51 Relativní Manus Majetkové vztahy mezi manžely Zákaz vzájemného darování Věno Pacta dotalia dotální úmluvy Donatio ante nuptias Pater familias. 54 Patria potestas Mancipace (při pohledu na práva osob) Nemanželské děti Peculium Actiones adiecticiae qualitatis - noxální ručení Noxální ručení (Noxae datio) Adjektické žaloby (actiones adiecticiae qualitatis) Negotium pojem a druhy Právní jednání Předpoklady právního jednání Typizace právního jednání Negotium obsah Podmínky právního jednání Condicio Právní účinky podmínek Modus Dies a tempus Dies.. 62 Tempus

5 OBSAH OBSAH 1.57 Náležitosti právního jednání podle římského práva Způsobilost osob k právním úkonům Projev vůle v zákonem určené formě Obsah jednání musí být právně přípustný Neplatnost a naříkatelnost právního jednání Projev vůle v římském právu formy a vady Právně významné projevy vůle Formální a bezforemné způsoby projevu vůle Vady vůle a projevu Error Error essentialis Pohnutky právního jednání ) Vis ac metus (násilí a strach) ) Dolus podvod Zastoupení v římském právu Neplatnost právního jednání v římském právu Culpa Bona fides Použití dobré víry Vývoj a charakter římského civilního procesu Soudní organizace ve starověkém Římě Obecné zásady a pojmy Klasifikace soudních procesů Procesní strany Průběh procesu Aby se strany procesu dostavily k soudu Kdo a jak soudí Kdy se soudí Problém místní příslušnosti soudů Legisakční proces Legisakční proces a jeho specifika Legisakce Exekuce v legisakčním řízení Formulový proces Formulový proces a jeho specifika Zdroje Actiones Klasifikace žalob 78 Promlčení žalob Actiones in rem Actiones in personam Klasifikace osobních žalob Actiones poenales Formula Části formule Litiscontestatio Účinky Majetková exekuce Cognitio extra ordinem Rozdíly oproti předchozím typům řízení Mimořádné prostředky magistrátské Interdicta Interdicta jako mimořádný prostředek magistrátský Interdicta jako ochrana držby Mimosoudní vyřešení sporu Interdikty Restitutio in integrum Praetorské stipulace Receptum arbitri Svémoc. 88 Transactio Skupina II Res - pojem a dělení Základní dělení Dělení res in commercio Res extra commercium Res divini iuris - věci božského práva

6 OBSAH OBSAH Res humane iuris - věci lidského práva Pojem věcných práv Právní úprava nemovitostí Dominium - obsah a charakter Dominium - druhy Kviritské vlastnictví Bonitární vlastnictví Rozdíly mezi kviritským a bonitárním vlastnictvím Vlastnictví k půdě Vlastnictví osob, které nebyly římskými občany Rei vindicatio Actio publiciana in rem Actio Publiciana in rem Actio negatoria Omezení vlastnického práva Condominium Spoluvlastnictví (communio, condominium) Zánik Derivativní způsoby vzniku vlastnictví Hlavní způsoby Další způsoby Ochrana vlastnického práva Kviritští vlastníci Bonitární vlastníci Další prostředky ochrany Mancipatio Užití Jde o právní jednání: In iure cessio Jde o právní jednání: Traditio Jde o právní jednání: Originární způsoby vzniku vlastnictví Nález pokladu Smíšení (commixtio) Specifikace Nabytí plodů Occupatio Bonitární vlastnictví Usucapio Preskripce Accessio Fructus Zánik vlastnictví Possessio pojem a obsah Detence Klasifikace držby Odvozená držba Ztráta držby Possessio ochrana Klasifikace interdikt Vynutitelnost interdikt Iura in re aliena Servitutes Rysy Klasifikace služebností Výkon služebnosti, pojem držby služebnosti Vznik služebností Zánik služebností Ochrana služebností Servitutes praediorum Klasifikace pozemkových služebností Servitutes personarum Ususfructus Superficies a emphyteusis Superficies Emfyteusis Vývoj emfyteutického práva Obligatio pojem a druhy Druhy Obsah obligace

7 OBSAH OBSAH Obligace alternativní X generická Obligace dílná X nedílná Obligace úroková Náhrada škody Naturální obligace Obligatio vznik Subjekty obligace Obligatio zajištění Osobní zajištění obligace Ve snaze zlepšit postavení věřitele Ve snaze poskytnout věřiteli hospodářskou jistotu Převod obligace Novace Procesní zastoupení Cesse Převzetí dluhu Zánik obligace Solutio Novatio Compensatio Confusio Prominutí dluhu Concursus duarum causarum lucrativarum Další způsoby Solutio Prodlení Prodlení dlužníka Prodlení věřitele Když se plnění stane po vzniku obligace nemožným Novatio Zástavní právo Věcná práva Obligační práva Vznik, obsah a zánik zástavního práva Pignus Hypotéka Contractus pojem a druhy == 48. Delictum == Předpoklady vzniku deliktu Verbální a literární kontrakty Kontrakty verbální Kontrakty literární = písemné Reálné kontrakty Typová vázanost Mutuum a usurae Mutuum Žaloby Úroky (Usurae) Commodatum Žaloby Precarium Depositum Konsenzuální kontrakty Emptio venditio Povinnosti kupce Povinnosti prodatele Pacta adiecta Pozor! Předmět kupní smlouvy Právní vady věci u kupní smlouvy Faktické vady věci u kupní smlouvy Locatio conductio Locatio - conductio rei Locatio - conductio operarum Locatio - conductio operis Lex Rhodia de iactu Societas a consortium Societas Consortium

8 OBSAH OBSAH 2.62 Mandatum Povinnosti mandatáře Povinnosti mandanta Ukončení Žaloby Mandatum qualificatum = úvěrový příkaz Innominátní kontrakty Rei permutatio Transactio Precarium Contractus aestimatorius Negotiorum gestio Obligationes quasi ex contractu Bezdůvodné obohacení Obligationes quasi ex delicto Druhy kvazideliktů Condictiones sine causa Pacta Pacta adiecta Constitutum debiti Recepta Pactum de iureiurando Pacta legitima Odpovědnost při reálných kontraktech Titulus a modus Vztah titulu a modu Jak se projevují v kupní smlouvě Titulus Delicta praetoria Vis ac metus Dolus Rapina Calumnia Furtum Objektivní předpoklady furta Subjektivní předpoklady furta Žaloby z krádeže Damnum iniuria datum Iniuria Actio iniuriarum aestimatoria Principy dědického práva Minislovníček dědického práva Testamentární způsobilost Aktivní testamentární způsobilost Pasivní testamentární způsobilost Testament pojem a druhy Civilní testamenty Praetorské testamenty Justiniánská úprava Testament obsah Formální požadavky v klasické době Osoba ustanovená dědicem Případy dělení pozůstalosti při nejasnostech Možnost vázání dědice podmínkou Testament - zrušení a neplatnost Počáteční neplatnost Následná neplatnost Dědická substituce Substituce obecná (vulgární) Substituce pupilární Substituce kvazipupillární Legatum a fideicommissum Legatum Fideicommissum Kodicil Předmět odkazu a omezení míry odkazů Nabytí odkazu, jeho neplatnost a odvolání Univerzální fideikomis Práva nepominutelných dědiců Formální práva Materiální práva

9 OBSAH OBSAH Querella inofficiosi testamenti Sloučení FP a MP justiniánskou novellou Intestátní posloupnost civilní Posloupnost intestátní (zákonná) Civilní intestátní posloupnost Intestátní posloupnost praetorská Posloupnost intestátní (zákonná) Praetorská intestátní posloupnost Intestátní posloupnost justiniánská Posloupnost intestátní (zákonná) Justiniánská intestátní posloupnost Pozůstalost obsah 166 Ležící pozůstalost Pozůstalost nabytí Přijetí dědictví (aditio - adice) Převod delace Odmítnutí dědictví Vydržení dědictví (usucapio pro herede) Odnětí dědictví (ereptorium) Kollační povinnost Mortis causa donatio Heredes ) Domácí dědicové ) Extraneové - heredes extranei Spoludědicové a jejich postavení Právní ochrana dědice A Slovníček 173 9

10 Kapitola 1 Skupina I 1.1. Prameny práva za republiky obyčejové právo královské zákony (leges reagiae) - v době království (8.stol p.n.l.) zprávy o nich jsou jenom legendy přenášející legislativní republikánské zkušenosti do dob minulých vlastní dějiny římského práva začínají až kolem poloviny 5. století př. n. l. vydáním LDT Lex duodecim tabularum (od pol.5.stol.p.n.l., relevantní význam do justiniánských kodifikací) - viz 1.2 pontifikální interpretace (důležitá dvě století po vydání LDT) - viz 1.2 (dole), a 1.4 komiciální legislativa (510 p.n.l n.l.) - viz 1.3 ius honorarium (od 367 p.n.l., relevantní význam do 129 n.l.) - viz otázka 1.10 a 1.12 senatus consulta - usnesení senátu, klíčová role za principátu, v podstatě nahradily zákony z komitií, později jen oratio principis a za dominátu vytlačeny císařskými konstitucemi - viz otázka 1.14 a 1.17 * Kincl, Urfus, Skřejpek Římské právo, str = Zákon dvanácti desek 1.2. Lex duodecim tabularum nejstarší kodifikace římského obyčejového práva (ius civile) právo primitivní, tvrdé, kazuistické, nerozlišuje patricije a plebeje právo agrární společnosti neobsahoval veškerá pravidla, nýbrž jen to sporná, nejasná či zatím málo vžitá VZNIK: pro problémy s interpretací obyčejového práva, především pak pro jeho zneužívání ze strany patricijů navrhl Gaius toto sepsat, 451 p.n.l. zvolena desetičlenná komise decemvirů (asi půlka plebejců), nefungovaly jiné magistratury, pozastavena nepsaná práva (i právo provokace), 450 p.n.l. návrh předložen na 10 bronzových deskách a schválen, pro neúplnost prodloužen mandát decemvirů na další rok, vypracovali další dvě desky X nenechali je schválit, vládli si po svém, proto byli svrženi, 449 p.n.l. 12 desek schváleno a vystavěno na fóru OBSAH: 1.-3.deska právo procesní, rodinné a dědické (emancipace syna z moci otcovské, zavádí zákonné dědické právo nejbližšího agnáta, zákaz sňatku plebejů a patricijů - zrušen 445 p.n.l.), majetkové (nezná vydržení), 8. trestní (rozdíl mezi vraždou a zabitím), správa a náboženství, všechochut OSUD: desky se nejspíš roztavily při požáru Říma, nikdy nebyly fyzicky obnoveny; známe ovšem citace (např. v Gaiově učebnici), k dispozici je i úplná rekonstrukce díla VÝZNAM: formulace hmotně i procesně-právních principů, orientace na soukromé právo, jediným pramenem práva až do Codexu Theodosianus, inspirace pro pozdější kodifikace, pontifikální interpretace - zákoník vykládali kněží, měli na to monopol, začíná se rodit římská právní věda, postupně přecházeli k interpretaci tvořivé (př. emancipace syna z moci otcovské - Z12D stanovil, že moc otcovská trvá nad synem doživotně, avšak trojí prodej syna vede k jejímu zániku; díky pontifikální interpretaci se tento institut změnil na běžně užívaný nástroj dobrovolného rozvázání otcovské moci) * učebnice str

11 1.3. LEX A PLEBISCITUM KAPITOLA 1. SKUPINA I 1.3. Lex a plebiscitum Lex zákon, pl. leges o zákonech v pravém smlova smyslu hovoříme pouze v souvislosti s komiciální legislativou od království až do konce 1.stol. n.l. (jediný, kdo byl za principátu oprávněn svolávat comitia a navrhovat na nich zákony, byl císař; ten byl v této věci velmi zdrženlivý) přijímany na centurijním, tributním a plebejském shromáždění 1.9 zákonodárná iniciativa - konsulové, praetoři, plebejští tribunové a někdy i cenzoři; navrhovatel zákona = rogator 1 LEGISLATIVNÍ PROCES promulgace - zveřejnění textu zákona rogatorem + oznámení termínu hlasování (mezi zveřejněním a jednáním min.24 dní) recitace - navrhovatel přečetl text zákona diskuze se nepřipouštěla - doplňky či změny nemožné rogator tak často začlenil do vítaného návrhu nepopulární opatření s vidinou pravděpodobnějšího přijetí snažil se tomu zabránit lex Caecilia Didia (98 p.n.l.): zákon má být monotematický a nesmí spojovat rozdílná ustanovení v jeden celek hlasování podle centurií nebo tribuí, nutná prostá většina - při jejím dosažení vyhlásil úředník zv. renuntiatio výsledek zákon nabýval ihned platnosti a zpravidla také účinnosti, mohla však být stanovena vacatio legis ne publikace - domněnka obeznámenosti římských občanů s textem zákonu po recitaci na shromáždění forma: vyryty na kovové desky název: podle gentilního jména navrhovatele, resp. navrhovatelů (např. Caesaovy zákony = leges Iuliae) platnost zákonů: Lex posterior derogat priori. OBSAH: praescriptio - technická data (datum přijetí zákona, jméno rogatora...) rogatio - vlastní ustanovení zákona sanctio - postup proti tomu, kdo zákon poruší DĚLENÍ PODLE SANKCÍ: leges perfectae - zákony dokonalé, mají sankci (trest + neplatnost) leges minus quam perfectae - protizákonné jednání je trestné, přesto platné leges imperfectae - chybí sankce Plebiscitum usnesení plebejského tributního shromáždění (concilia plebis tributa) původně závazné pouze pro plebeje 287 p.n.l. na základě Lex Hortensia došlo k sjednocení legislativního procesu, kdy plebiscita stejně jako zákony byly schvalovány senátem předem... některá plebisicta měla klíčový význam - např. Lex Aquilia de damno poč. 3.stol.p.n.l. upravuje protiprávní poškození cizího majetku poškozený má nárok na náhradu nejvyšší ceny, kterou měla poškozená věc za poslední měsíc zákon počítá se situací, kdy někdo přímým fyzickým působením zničí věc není potřeba ani úmysl X platí i v absurdním případě z Digest na útesu stojí dva lidé, jeden drží v ruce drahý šperk, druhý ho praští do ruky, aniž by se dotkl šperku, který následně spadne do moře zákon prohluboval nauku o příčinné souvislosti chybí prameny 2 = právní věda za republiky 1.4. Iurisprudentia za republiky 11

12 1.5. EDICTUM KAPITOLA 1. SKUPINA I interpretace obyčejového práva původně monopolem pontifiků (kněží) - právo považováno za božské, pontifikové jako jediní znali římský kalendář (nepsaný, určoval, který den má jaký právní charakter - zda bylo možno podávat žalobu, zda nebylo možno podávat žalobu či zda se nesmělo dělat vůbec nic) tento monopol narušila až laická jurisprudence, 253 p.n.l. se římským veleknězem stal poprvé plebejec(tiberius Coruncanius), začal veřejně dávat odpovědi na právní dotazy, učinil z právní vědy vědu veřejnou, praktickou a laickou činnost římských právníků: AGERE - pomoc při výběru žaloby, formulaci námitek, jak postupovat na soudě CAVERE - nabádání k opatrnosti, jak se vyhnout konfliktům (mimosoudní jednání)-tzv. kautelární jurisprudence RESPONDERE - výklad sporných otázek, interpretace textu zákonů charakteristické je pro činnost právníků úzké spojení s praxí tato činnost zprvu kazuistická, později se případy začaly zobecňovat a vytvářely se principy a pravidla = regulární jurisprudentia od 2. stol. literatura, která se pokouší třídit a syntetizovat materiál na vyšší úrovni - významné je především dílo právníka Quinta Mucia Scaevoly, který zpracoval problematiku římského práva civilního * učebnice str Edictum edikt = obecně jakákoliv vyhláška úředníka, který má imperium, tj. nejvyšší nařizovací pravomoc úředníci s imperiem - praetor, konsul, diktátor Edikt praetorský = vyhláška, soupis procesních institutů aplikovatelných na soudě (žaloby, námitky) 3 ius honorarium masa práva tvořená edikty městského praetora sepsal jej při nástupu do funkce, platnost na 1 rok X následující praetoři si uvědomili, že to co se osvědčilo pro jednoho, může fungovat i pro ně praetor vázán ekvitou (aequitas = smysl pro vyšší spravedlnost) v posledních 2 stoletích republiky se staly nejvýznamnějším pramenem soukromého práva ius gentium masa práva tvořená edikty cizineckého praetora upravovaly vztahy Římanů s cizinci, resp. cizinců s cizinci na území římského teritoria především normy obligačního práva postupně se začaly používat i mezi Římany samotnými Edikty v době císařské jako jediný republikánský pramen práva si aspoň po nějaký čas udržel původní význam úředníci se soudní pravomocí vydávali edikty až do doby císaře Hadriána okolo roku 130 n.l. právník Salvius Iulianus byl na Hadriánův příkaz pověřen zrevidovat edikty městského a cizineckého praetora, kurulských aedilů i správců provincií vzniká Věčný Hadriánův edikt (Edictum perpetuum Hadriani) - závazný, měnit jej šlo pouze se souhlasem císaře zastavení dalšího vývoje honorárního práva císař přebral moc magistrátů mohl stejně jako oni pouze navrhovat zákony, ne je vydávat X měl ius edicendi = právo vydávat vyhlášky constitutione principum jedním typem edicta principis = vyhlášky upravující otázky vztahujíc se na celou říši nebo jen část, zpravidla otázky veřejné správy, ale i soukromé a veřejné právo Edictum Theodorici donedávna se počítala mezi leges Romanae barbarorum soupis norem římského práva závazná nejen pro Římany, ale i pro Góty zdrojem 3 kodexy (Gregorianus, Hermogenianus, Theodosianus) + Paulovy Sentence text není zapsán v původní podobě, ale ve formě výkladu 4 12

13 1.6. STÁTNÍ ZŘÍZENÍ ZA REPUBLIKY KAPITOLA 1. SKUPINA I původně připisován ostrogótskému králi Theodorichu X nejnovější průzkumy ukázaly, že pochází z vizigótského prostředí * Otázky ke státnicím od Errorka; * učebnice str , 27-28, Státní zřízení za republiky cca 510 p.n.l p.n.l. (počátek vlády Oktaviána Augusta) TŘI SLOŽKY STÁTNÍHO ZŘÍZENÍ (nepředstavujme si to jako klasickou dělbu moci, šlo o ideální spojení demokracie, aristokracie a monarchie - viz Polybios, obecky): 1. lidová shromáždění demokratický prvek, viz. 1.9 comitia curiata comitia centuriata comitia tributa concilia plebis (tributa) 2. senát původně funkce poradní a výkonná - připravoval zasedání komitií a prováděl jejich usnesení za republiky zesílil správa financí, hospodaření se státním majetkem, zahraničně-politická jednání, otázky náboženství, vliv na římskou armádu, kontrola činnosti komitií a schvalování návrhu zákonů (původně měli senátoři právo vetovat zákon přijatý komitii 300 lidí může pozměnit vůli všech římských občanů blbá nálada 339 p.n.l. změna, zákon šel nejdřív do senátu na předběžné schválení, poté do komitia, kde byl definitivně schválen) členství - doživotní, za království náčelníci jednotlivých rodů, od republiky členové jmenováni (králem, pak konzuly, od 4.st.p.n.l. cenzory) z řad bývalých magistrátů (od 312 p.n.l. i plebejci), počet původně 300 (pak i 600, 1000) sám se nemohl sejít, musel být svolán v čele princeps senatus - řídí zasedání X nemůže hlasovat usnesení senátu = senatus consulta (SC) - nemají sílu zákona, senát nemá výkonnou moc X de facto závazná pro úředníky, senát disponoval státními financemi, v případě neposlušnosti úředníka jej zkrátil o náhrady na výkon funkce (ten byl jinak bezplatný, čestný) 3. magistratury úřady, viz. 1.8 princip volitelnosti, anuity, bezplatnosti, kolegiality patricijské vyšší - konzul, praetor, censor (volí c. centuriata) + diktátor (jmenuje konzul se souhlasem senátu) nižší kurulský aedil, kvestor (volí c. tribunata) plebejské plebejský aedil, tribun lidu (volí concilia plebis tributa) chybí prameny 1.7. Obyčeje v římském právu obyčej = vzorec chování dlouhodobě zachovávaný, kterému je přičítána domněnka závaznosti náležitosti: usus longaevus - dlouhodobé užívání opinio necessitatis - všobecné uznání opinio iuris - uznání ze strany státní moci a s tím spojené vymahatelnosti rozdíl mezi obyčejem a právním obyčejem tkví v tom, že právní obyčej obsahuje vymahatelnost ze strany státní moci podle obyčejových pravidel žili Římané po dlouhá staletí, která předcházela vzniku republiky (královské období) primitivní nepsané právo, často sakrální charakter, zejména v sankcích mystické tresty (hrozily prokletím, propadnutím pachatele božstvům atd...) těsné spojení s náboženskými představami, považovány za božské právo prvními znalci tohoto práva byli kněží, v Římě pontifikové - dbali na dodržování obyčejových norem, interpretovali je; tuto primitivní pravovědu pěstovali jako tajnou, laikům nepřístupnou 13

14 1.8. MAGISTRATURY KAPITOLA 1. SKUPINA I od počátku 3.st.p.n.l. se znalost práva stala i laickou záležitostí intenzivní interpretační činnost Zákona 12 desek - kvůli zneužívání práva ze strany patricijů, viz 1.2 JUSTINIÁNSKÉ OBDOBÍ: vedle CIC uznáváno teoreticky i právo obyčejové, jeho význam však nebyl velký (etnicky, hospodářsky i civilizačně nejednotná říše) obyčeje vznikaly pouze jako lokální (místní) jako takové tedy nemohly mít povahu obecně závazných norem v samotných místech (i velké oblasti) měly obyčeje úlohu rozhodující příklad obyčejového pravidla v ŘP: ženě se věno vrací za všech okolností, a to i když to nebylo vymíněno (vyvinulo se z praxe, v souvislosti s rozšiřováním volných manželství, kdy se ženy chtěly majetkově pojistit v případě rozvodu a vymiňovaly si vrácení věna stipulací) * errorkovy státnicové otázky; * učebnice ŘP, strany 2, 14, 51, Magistratury Královské období úředníky volí comitia curiata, rozkvět úřednictva až za republiky patří mezi ně i král, velitelé jízdního vojska... královská moc zaniká někdy koncem 6.století, král je nahrazen konzuly Republika vznik nových typů lidových shromáždění a likvidace politického významu kurijních komicií příznak etatizace římského společenství magistratury - politický význam, vedení římského státu platí principy: kolegiality - úřad obsazen několika kandidáty, úředník nemohl jednat na vlastní pěst, o každém záměru se musel radit s kolegy, realizovat bylo možné jen to, na čem se dohodli všichni všichni mají tzv. ius intercessionis - právo intercese, tj. zakročit, zabránit provedení plánu, se kterým všichni úředníci nesouhlasili annuity - dočasnosti, zpravidla 1 rok (výjimkou cenzoři - 18 měsíců - a diktátor - 6 měsíců) bezplatnosti - výkon úřadu se pokládal za poctu (latinsky honor, odtud honores úřady, ius honorarium právo vzniklé činností úředníků), to dovolovalo účast na úřadech pouze lidem zámožným volitelnosti - voleni lidovým shromážděním PATRICIJŠTÍ MAGISTŘI VYŠŠÍ volí je comitia centuriata, náleží jim imperium (tj. přikazovací a zakazovací moc, krom cenzorů - ti imperium nemají) konzulové (510 p.n.l. - konec 1.stol. n.l.) původně jeden, poté dva nejvyšší správci, vrchní velitelé vojska, náboženské fce, svolávali senát a komitia, zpočátku sestavovali seznam občanů a senátorů až do 450 p.n.l. jediní úředníci s jurisdikcí (povolují/nepovolují projednat žalobu), poté sbor 10 decemvirů, po sepsání LDT vojenští úředníci s mocí konzulskou (8-10 čl.) 367 p.n.l. Lex Licinia Sextia - obnovení konzulátu (2, jedním z nich plebej, už ne soudní pravomoc) + vznik úřadu praetora (menší kolega konzulů, nahrazovali konzuly, kteří neusátle válčili mimo město; soudní pravomoc ve fázi in iure - povolování/zamítání žalob) praetoři viz 1.10 censoři (444 p.n.l. - konec 1.stol. n.l.) dva, tento úřad považován za vrchol politické kariéry, obvykle bývalí konzulové nemají imperium vedou cenzus = evidence římských občanů podle majetku, na základě něho pak rozdělováni do majetkových tříd

15 1.8. MAGISTRATURY KAPITOLA 1. SKUPINA I později nové pravomoce vedou a kontrolují senátorské album, dohlíželi na dobré mravy Římanů mohli udělit důtku (nota censoria), spravovali některé úseky státních financí fungovali jako dvojice - odpadl-li jeden censor, musel druhý abdikovat voleni jednou za 5 let na dobu 18 měsíců, poté jejich kompetence přecházela zejména na konzuly diktátor ( p.n.l.) jediný všemocný velitel, měl zjednat co nejdříve pořádek, a to i za cenu porušování lidských práv a svobod jmenován jedním z konzulů se souhlasem senátu v případě ohrožení tato mimořádná magistratura zaniká po vyřešení problému, po 6 měsících od zvolení, nebo s koncem úřední lhůty konzula, který jej jmenoval (kvůli mimořádné koncentraci moci, aby nebyla zneužita) všichni úředníci mu jsou podřízeni, jsou pozastavena veškerá veřejná práva (i právo provokace - odvolat se z rozsudku trestního soudu k lidovému shromáždění) je omezen akorát velitelem jezdců, kterého si sám vybere diktatura zakázána na věčné časy zákonem Marca Antonia NIŽŠÍ volí je comitia tributa, nemají imperium, pouze potestas, tj. nižší nařizovací pravomoc, i pro ně platí princip annuity, kolegiality a bezplatnosti kvestoři (království - konec 1.stol. n.l.) jejich počet kolísal - již za království (stíhali hrdelní zločiny), od 5.stol.p.n.l. 4 (2 spravují státní pokladnu, dva doprovází konzuly do války a spravují polní pokladnu), ve 3.stol.p.n.l. 8, za Sullovy diktatury 20 - narůstání úkolů ve správě Itálie i provincií i úkoly speciální - provádění cizích návštěvníků po Římě, ukládání desek s texty nových zákonů do archivu kurulští aedilové (367 p.n.l. - konec 1.stol. n.l.) dva, policejní funkce - dohled nad pořádkem na ulicích a tržištích mají soudní pravomoc v tržních záležitostech, tvoří kolegium se 2 plebejskými aedily péče o zásobování a trh PLEBEJŠTÍ MAGISTŘI plebejští tribunové (494 p.n.l. - cca 30 p.n.l.) původně 4, později 10 chrání zájmy plebejců proti patricijům, voleni plebejským lidovým shromážděním ius auxilii - právo pomáhat postiženým ius intercessionis - právo vetovat opatření patricijů, které by mohlo škodit plebejcům ius coercendi - právo trestat každého, kdo by neuposlechl příkaz tribuna právo svolávat plebeje do lidových shromáždění později právo svolávat k zasedání senát, po Lex Hortensia právo navrhování nových norem plebejští aedilové (494 - cca 30 p.n.l.) dva, v kolegiu s kurulskými aedily voleni plebejským shromážděním správci plebejských chrámů a pokladů v nich uložených (aedes = budova, chrám) apparitores pomocné úřednické síly (písaři, hlasatelé... ) dostávají plat, fce neznamenala poctu Principát republikánské magistratury se nemohly významněji uplatnit, zčásti zanikly, zčásti se udržely (konzulové pouze správní a soudní fce, rozvoj činnosti praetorů pozastaven Věčným Hadriánovým ediktem), ale ztratily jakýkoliv politický význam - nemohly nadále svolávat lidová shromáždění a navrhovat zákony úředníky vybírá císař, dostávají plat správci provincií ze stavu jezdeckého - procuratores ze stavu senátorského - praesides praefectus Aegypti - správce nejdůležitější provincie - Egypta, velmi rozsáhlé pravomoci správa města praefectus Urbi policejní prezident praefectus annonae zásobování Říma 7 15

16 1.9. COMITIA KAPITOLA 1. SKUPINA I praefectus vigilum hlava požární policie kurátoři pro různé záležitosti (vodovody, veřejné budovy...) osobní kabinet úředníci rozděleni do oddělení podle záležitostí, kterým se věnují a rationibus hospodářství a finance a libellis vyřizování žádostí soukromých osob vůči panovníkovi ab epistulis odpovědi na dopisy a memoriam zaznamenávání panovníkových rozhodnutí praetoriáni osobní stráž, v čele praefectus praetorio Dominát reorganizován císařský dvůr, císař volně jmenuje úředníky s dlouhými jmény comes sacrarum largitionum spravuje veřejnou pokladnu comes rei privatae spravuje soukromou pokladnu magister officiorum v čele vojenské gardy a dvorského služebnictva quaestor sacri palatii náčelník císařského paláce, tvorba práva a vydávání zákonů 8 * učebnice ŘP, strany Comitia na území Říma existovaly různá comitia (neboli lidová shromáždění), každé bylo organizováno na jiném principu, mělo jiné pravomoci a úkoly, výsadní postavení v jiné době (království a republika, za císařství ztratily význam) chápány jako demokratický prvek (senát aristokratický, konzulové monarchistický - viz Polybios) lidová shromáždění, která vznikla vedle shromáždění kurijního - tedy centurijní, tributní a plebejské, byly od samého počátku republiky chápány jako nejvyšší orgán římského státu, comitia centuriata a tributa pak reprezentovala všechen populus Romanus, rozhodovala proto i o všech významných problémech státního života politická praxe časem ukázala, že shromáždění jsou vrcholným orgánem pouze v teorii, již způsob organizace dávala převahu lidem majetným a společensky vlivným, tito lidé si osvojili praktiky jak shromáždění obcházet či zneužívat postupně se objevovaly slabiny - rozrůstání počtu obyvatel a jednání se tak stále více účastnili pouze obyvatelé Říma, občané z míst vzdálenějších vzácně (shromáždění ztratila povahu národní reprezentace), rozmohla se korupce, mnoho účastníků za účast pobíralo odměny či dary, obchodování s hlasy naposledy shromáždění svolána v době císařství za Tiberia (syn Augusta Oktaviána) - 96 n.l. schválen poslední zákon z komicií souvisí s otázkami - 1.3, 1.6 Comitia curiata kurijní shromáždění, na principu rodovém, doba královská kurie = nejvyšší organizační jednotka, seskupení příbuzných rodů (těch bylo 300), k cílům vojenským, náboženským a politickým, 1 kurie se skládala z 10 rodů, bylo jich tedy 30, 10 kurií pak tvořilo kmen (lat. tribus) a spojením tří latinských kmenů vznikl podle tradice populus Romanus (národ římský) nejvyšší orgán, rozhodování o všech problémech římské pospolitosti, o válce a míru, přijímání nových občanů, o adopcích a testamentech, volbě úředníků apod. kurie vystupovaly jako hlasovací jednotky - každá měla jeden hlas, který po debatě a hlasování uvnitř kurie vyhlašoval curio, to byl něco jako vrcholný představitel kurie rozhodovala prostá nadpoloviční většina, tedy více jak patnáct kurií jednání obvykle řídil král účast - pouze muži, schopni vojenské služby za republiky ztratila na politickém významu, vytlačeny ostatními shromážděními lex curiata de imperio - kurijní zákon o nejvyšší moci, čas od času i v období, kdy již shromáždění nebylo příliš významné, jakýsi zmocňovací zákon, který dával konsulům a praetorům právo k výkonu nejvyšší moci, spíše formalismus (vydáván i v období republiky, jedna z mála zbylých funkcí) romanus.jpg ΩΩ Γromanus.jpgGraphicf ile(typejpg) 9 16

17 1.10. PRAETOR KAPITOLA 1. SKUPINA I Comitia centuriata centurijní/setninové shromáždění, organizované na majetkovém principu, spojeno s dobou římské republiky původně vojenská organizace s některými politickými oprávněními, později však i hlasovací a daňová, přelomem reformy Servia Tulia - rozdělil veškeré obyvatelstvo do šesti majetkových tříd (classes), poté se ke každé majetkové třídě přiřadil určitý počet centurií (hlasovacích jednotek), bez ohledu na početnost třídy -ΩΩΓoprava.jpgΩΩ -ΓopravaGraphicf ile(typejpg) image centurií příslušelo jezdcům a první třídě při rozhodování prosté nadpoloviční většiny znamenalo převahu majetných Římanů (timokratický princip) centurie se dále dělily uvnitř tříd: (a) centurie starších (seniores) - méně početné členstvo, bylo jich více (b) centurie mladších (iuniores) - více početné členstvo, radikálnější tím, že tu byli zastoupeni patricijové i plebejové, znamenal jejich vznik významný krok k jejich zrovnoprávnění shromáždění svolávali nejvyšší úředníci pravomoci (a) přijímání nových zákonů (b) volba nejvyšších státních úředníků (c) vyhlášení války, schválení míru (d) odvolací instance u hrdelních zločinů - pokud občanovi byla uložena pokuta nebo trest smrti, mohl se odvolat k tomuto shromáždění (viz právo provokace) (e) udělování státního občanství Comitia tributa tributní shromáždění, organizované na principu územním, doba římské republiky ve vyvinuté podobě z doby republiky je toto shromáždění organizováno podle městských a venkovských okresů, tedy podle bydliště římských občanů okresů bylo celkem venkovských (bohatí statkáři) + 4 městské (žádný nemovitý majetek) - převaha aristokracie svoláváno nejvyššími magistráty, vyjímečně některým z pontifiků (při volbách nejvyšších kněží) podobné pravomoci jako centurijní shromáždění, projednávala však zpravidla jenom záležitosti méně závažné pravomoci (a) volba nižších úředníků (hlavně kvéstorů a aedilů) (b) schvalování zákonů (často o soukr. právech) (c) odvolací instance při odsouzení k pokutě 11 Concilia plebis plebejské shromáždění, zvláštním typem, nepřístupné patricijům původ nejasný, původně se organizovali dle kurií, poté dle tribuí (proto se jim někdy říká concilia plebis tributa) plebiscita - usnesení plebejského shromáždění, původně závazná pouze pro plebeje, ale jak se rozdíly mezi patriciji a plebeji vyrovnávaly, byla plebiscitům přiznána závaznost obecná pravomoci 1. volba plebejských úředníků - plebejští aedilové (2), plebejští tribunové (od 494 p.n.l., každoročně 10) 2. přijímání plebiscit 3. souzení drobnějších trestných činů 12 * Učebnice Římské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek), strany Praetor vyšší patricijský úředník, zřízen od roku 367 p.n.l. na základě Lex Licinia Sextia 17

18 1.11. DĚLENÍ ŘÍMSKÉHO PRÁVA KAPITOLA 1. SKUPINA I politik bez právního vzdělání, nechává si radit od právníků, funkční období = 1 rok POČET: původně 1 praetor, od roku 242 p.n.l. 2 praetoři praetor urbanus městský, řeší pouze spory římských občanů, svou činností rozvíjí ius honorarium praetor peregrinus cizinecký, spory, v nichž alespoň jedna strana je cizinec, rozvíjí ius gentium s rozšiřováním říše vzniklo 16 členné kolegium mají mezi sebou právo intercesse FUNKCE: organizuje soudní spor, v první části soudního řízení (in iure) rozhoduje o nároku žalobce podat žalobu a o závažnosti námitek žalovaného, posuzuje otázky právní (jaký trest by náležel potenciálnímu pachateli)a předkládá stranám sporu seznam možných soudců (pokud se nedokáží domluvit, určí jej sám) v druhé části sporu (apud iudicem) pak soudce posoudí otázky faktické (vina, nevina) a vynese rozsudek zabývá se procesní stránkou práva - soudní prostředky (žaloby, námitky) i mimosoudní (interdikta - odebíral držbu majetku, zakazoval stavbu, přiděloval dědicům pozůstalost...) každý praetor při nástupu do úřadu vypracuje edikt = vyhláška praetora, soupis procesních institutů (jaké žaloby a jaké námitky bude za svého funkčního období uznávat); původně mohl vyhlášku během roku měnit, poté (r 67.) již nemohl, po vydání Věčného Hadriánova ediktu (129 n.l.) již praetoři nemohli rozvíjet dále svůj edikt zabývá se praktickou stránkou práva, reaguje na sociální změny a v jejich důsledku doplňuje či dokonce mění civilní právo, zmírňuje jeho tvrdost a formálnost (např. civilní dědické právo zprvu upřednostňovalo agnátské vztahy, zcela opomíjelo kupříkladu nemanželské děti či vzdálenější příbuzné; praetorské dědické právo dávalo přednost kogniátským vztahům, rozšířilo také okruh osob povolávaných jako intestátní dědicové) osobně bych vztah praetorského práva k tomu civilnímu přirovnal ke vztahu anglické equity ke common law prétorská equitas prétorův smysl pro spravedlnost souvisí s 1.12, 2.8, 1.78, 1.79 chybí prameny Dělení římského práva Periodizace římského státu období královské (753 př.n.l. 510 př.n.l.) Tarquinus Superbus, etruský král, vyhnán období republiky (510 př.n.l. 27 př.n.l.) Octavianus se stává císařem období císařství (27 př.n.l. 476 n.l.) principát (31 př.n.l. 284 n.l.) Dioklecián císařem dominát (284 n.l. 476 n.l.) zánik západořímské říše Periodizace římského práva 1. období práva archaického (753 př.n.l. 146 př.n.l ) počátky nejasné, trvá asi až do punských válek (146 př.n.l.) založeno na obyčejovém právu 2. období klasické (146 př.n.l st. n.l. ) právo je v rukou praetora, který je aplikuje a často i upravuje vznikají všechna odborná pojednání právníci mají velký vliv u dvora 3. období poklasické (3. st. n.l. 476 n.l.) postupná vulgarizace práva nevznikají žádné nové odborné texty, špatné opakování už napsaného 4. období justiniánské (527 n.l. 565 n.l.) vydán Kodex, Digesta, Instituce a novelly

19 1.11. DĚLENÍ ŘÍMSKÉHO PRÁVA KAPITOLA 1. SKUPINA I Další dělení méně jasné hranice, překrývání v jiných otázkách Právo psané a nepsané hranice mezi nimi není ostrá, normy nepsaného práva se často implementovaly do psaného právo nepsané (ius non scriptum) hlavně obyčejová pravidla sakrálního charakteru udržováno díky víře v jeho správnost a vhodnost právo psané (ius scriptum) Z12D, dále tvořeno lidovými shromážděními komiciální legislativa, senatus consulta, císařské konstituce (edicta principis, mandata, decreta, rescripta), praetorské a místodržitelské edikty a edikty kurulských aedilů Ius a fas fas soubor lidských představ o tom, co je milé římským bohům dáno bohy, jakési právo božské, ustanovení sakrálního charakteru upravuje náboženské poměry, stanoví sankce především náboženské povahy předchází vzniku ius ius právo vytvářené lidmi pro lidi, profánní (nenáboženský) obsah, právo světské, všední vytvořeno pro lidi, upravuje lidské vztahy a jednání dále se dělí další dělení níže bude již dělením ius mos morálka Soukromé a veřejné právo ius privatum soukromé právo, to, co se týká zájmů soukromníků, to, co prospívá jednotlivcům římské právo je hlavně právem soukromým reguluje osobní i majetkové vztahy mezi jednotlivci právo rodinné, věcné, obligační a dědické dělení soukromé práva podle Gaia 1. právo týkající se osob 2. právo týkající se věcí 3. právo týkající se žalob obligační a dědické právo ius publicum právní pravidla, která se týkají záležitostí státu státní zřízení, správa státu, poměry jednotlivců ke státu, právo ústavní, právo správní, právo trestní právo veřejné je to, které prospívá státu, to, co se týká římského státu Ulpianus: veřejné právo je to, co je v zájmu státu, soukromé právo je to, co slouží jednotlivému člověku Papinianus: právo veřejné je to, co nemohou jednotlivci změnit svými úmluvami Právo subjektivní a objektivní subjektivní právo oprávnění jednotlivce v rámci objektivního práva (např. ius connubii a ius commercii, osobní právní postavení jednotlivce) objektivní právo soubor právních norem a právních institucí, iura populi Romani - právní řad římského státu Rozděluje se na právní oblasti ius civile právo platící pro všechny římské občany 1.13 ius gentium právo regulující styk Římanů s cizinci a cizinců s cizinci na území Říma 1.12 ius naturale Ulpianus: Právo společné všem lidem, ale i všem ostatním živočichům. ius honorarium na rozdíl od ostatních obsahuje pouze normy ius privatum 1.12 * Michal Skřejpek: Římské právo v datech, 1997 (str.5-10); * Kincl, Urfus, Škrejpek: Římské právo, 1995; * Výpisky vakobobři; * errorkovy státnicové otázky

20 1.12. IUS GENTIUM, IUS HONORARIUM KAPITOLA 1. SKUPINA I Ius gentium, ius honorarium Ius gentium (právo národů) římský právní systém vychází z personality práva cizinci na území Říma bez ochrany, s rozrůstáním říše, směny a obchodu nutno revizovat princip personality právní ochrana cizinců (hlavně v otázkách obchodních) - praetor peregrinus (cizinecký praetor) a provinční správci (praesides provinciarum), nemožnost použití norem římského práva vydávány edikty je to tedy římské právo určené k regulaci styku Římanů s cizinci, resp. cizinců s cizinci na teritoriu římského impéria zdroje: právo cizích národů + obyčeje středomořských obchodníků + civilní římské právo + nově vytvořené normy + místní obyčeje v provinciích vzniká jako nová masa práva vymezující se proti ius civile, ius gentium je méně formální, jednodušší, pružnější - snaha usnadnit obchod (žádné formule, stačila pouze vůle stran a cíl)- pro svou jednoduchost a rozpracovanost obligačního práva přejímáno do ius civile týká se pouze obligačního práva; ostatní právo striktně na principu personality práva postupem času ius gentium právem obecným, přístupným všem svobodným bez rozdílu; od 2.stol. n.l. se ztotožňuje s právem přirozeným (Gaius), většina právníků je však odděluje Ius honorarium (právo honorární) jediným zákonodárcem v Římě byla lidová shromáždění, mnoho norem ale vzniklo ve skutečnosti soudní praxí a ediktální činností praetorů, kurulských aedilů praetor měl možnost vytvářet právo v rámci soukromého soudního řízení, a to v jeho první části (in iure) praetor zvážil, zda je nárok žalobce legální (má oporu v zákoně) a zda námitky žalovaného jsou dostatečně závažné, pokud ano, nabídne stranám album iudicum (seznam soudců), pokud se strany neshodnou, zvolí soudce sám strany se shodnou, co je nutno považovat za sporné, praetor tuto dohodu potvrdí a klasifikuje spor z hlediska práva (litiskontestace = určení právního základu sporu a jeho hypotetické vyřešení) vydá soudci příkaz k vyřešení sporu časem zákon zaostává za vývojem společnosti případy bez podkladu v zákoně či zastaralý nespravedlivý zákon praetor využívá imperia a dovoluje řízení i bez opory v zákoně či odmítá přežité normy (při rozhodování veden aequitas smysl pro vyšší spravedlnost a prosazování obecného prospěchu) tato praxe základem tzv. praetorského ediktu praetorský edikt vyhlášky vydávané praetorem (s pomocí profesionálních znalců práva) při nástupu do funkce, zavazovaly pouze vydavatele, nicméně osvědčené způsoby přejímali i následující praetoři soupis procesních institutů, které praetor bude daný rok uznávat (žaloby, námitky, interdikta) platily rok, každý praetor měl svůj edikt po r. 67 edikty během roku nezměnitelné 129 n.l. Věčný Hadriánův edikt - kodifikace praetorského práva, došlo k ukončení vývoje honorárního práva více o praetorovi * M. Skřejpek Římské právo; * Římské právo od Errorka bez fatálních errorů; * zápisky z přednášky Ius civile jeho subjektem jsou římští občané, ius civile jim povolovalo plně participovat na právním životě (mohli obchodovat, uzavírat manželství, nakládat s majetkem, pořizovat závět, dědit, svědčit...) původně právo obyčejové - nepsané normy sakrálního charakteru (zejména v sankcích), nejstarší částečný zápis ius civile se nachází v Zákoně 12 desek, vycházelo z přirozeného práva později občanským právem (podrobnější úprava v Ius civile Papirianum) tvořeno pontifikálními interpretacemi a komiciálními zákony, později nařízeními císaře podle Papiniána - ius civile je to právo, které svůj původ odvozuje ze zákonů, plebiscit, senátních usnesení, dekretů císaře a z autority právních učenců často je mu vytýkána pomalá reakce na změny společnosti důvod vzniku 1.12 * M. Skřejpek Římské právo; * Římské právo od Errorka bez fatálních errorů; * zápisky z přednášky 20