JAK ZALOŽIT A ŘÍDIT MEZINÁRODNÍ OFFSHORE BANKU

Transkript

1 O F F S H O R E S E R V I C E S JAK ZALOŽIT A ŘÍDIT MEZINÁRODNÍ OFFSHORE BANKU ČTVRTÉ VYDÁNÍ Miloslav Votava

2 O F F S H O R E S E R V I C E S JAK ZALOŽIT A ŘÍDIT MEZINÁRODNÍ OFFSHORE BANKU ČTVRTÉ VYDÁNÍ Certifikovaný a signovaný výtisk č. PDF 0000 Tento výtisk je součástí certifikované řady 1000 kusů signovaných originálních prvotisků a jeho součástí je CD s legislativou a dokumentací potřebnou pro založení a správu Offshore banky. Jako oprávněný majitel této knihy máte nárok na vystavení dárkového šeku ve výši 100 USD (sto amerických dolarů) na úhradu služeb u společnosti Offshore-register.com, kteří jsou sponzoři této knihy. Šek není součástí této knihy a majitel nově koupené knihy může požádat o vystaveni šeku za podmínek uvedených na poslední straně této knihy. Autor Miloslav Votava Copyright Millenium Trust. Tato kniha je ve všech podobách písemné, obrazové, digitální, na nosičích zvuku, dat či obrazu - chráněna autorskými právy. Jakákoliv úplná nebo částečná citace nebo užití knihy nebo informací uvedených v knize je možná pouze s písemným souhlasem majitele autorských prav. Majitelem autorských práv je svěřenectví Millenium Trust. info@offshore-register.com ISBN

3 MILOSLAV VOTAVA AUTOR KNIHY Miloslav Votava se narodil v Praze roku Úspěšně vystudoval střední školu obor elektrotechnika a následně v roce 1988 z politických důvodů emigroval do Západního Berlína. Zde si téhož roku založil firmu na dovoz českého skla a porcelánu. Od roku 1990 začal soukromě v zámoří studovat Offshore strategie a správu zahraničních podniků a trustů, jenž byla zdárně ukončena získaným diplomem Mezinárodního Offshore konzultanta (první ve Východní Evropě) a bakalářského titulu. Od roku 1991 plná činnost v oblasti Offshore, včetně praxe na Britských Panenských ostrovech, Panamě, Grenadě, Anjouanu, St.Kitts, Nevisu, Montenegru a řady dalších jurisdikcí. Od roku 1998 do roku 2003 byl i licencovaným správcem (trustee) a privátním bankéřem. Konzultační služby zahrnovali i poradenství pro Centrální Banku Státu Anjouan nebo řadu vlád v Africe a Karibské oblasti. Od roku 1998 byl vládním imigračním konzultantem na Grenadě a licencovaným managerem pro Offshore společnosti, banky, pojišťovny a trusty. Je spoluautorem imigrační legislativy na Komorách a autorem desítky knih a stovek odborných článků, týkající se problematiky zámořských firem, podniků, nadací, trustů a bank. V rozmezí let 1990 až 2003 založil ve více jak 100 zemí přes 6000 zahraničních firem a 42 mezinárodních Offshore bank. Od roku 1998 je členem prestižních asociací a profesních sdružení Cyber Banking Association, Association of Offshore Consultants, Offshore Institute, International Bankers Association of Montenegro, Sovereign Foundation a téměř desítky dalších. V součastné době pracuje na volné noze pro společnosti působící v oblasti IT, ecommerce. Nejvíce času tráví se svým synem Filipem, která mu je velikou oporou a motivací pro další knihy, články a projekty. Miloslav Votava je autorem první české knihy pojednávající o Offshore službách (Daňové Ráje 1997/98), která vyšla počátkem roku 1997 a prodalo se jí neuvěřitelných kusů. Do součastné doby napsal na 4 desítky knih v češtině a angličtině, řada z nich byla přeložena i do jiných jazyků, jako ruštiny, polštiny a němčiny. 3

4 4

5 O B S A H K N I H Y STR. I.KAPITOLA HISTORIE OFFSHORE FINANČNÍCH SLUŽEB 1.1. HISTORIE OFFSHORE FINANČNICTVÍ ÚSPĚCH OFFSHORE FINANČNÍCH CENTER DEFINICE OFFSHORE SLUŽEB OFFSHORE SLUŽBY A MEZINÁRODNÍ KAPITÁL OFFSHORE SLUŽBY A SOUTĚŽ MEZI JURISDIKCEMI RESIDENTNÍ ONSHORE SPOLEČNOSTI NEREZIDENTNÍ OFFSHORE SPOLEČNOSTI 24 II. KAPITOLA OFFSHORE BANKOVNÍ LICENCE 2.1. OFFSHORE BANKOVNÍ LICENCE NA JAKÝCH SLUŽBÁCH OFFSHORE BANKA PROFITUJE NA KOLIK MNE VYJDE ZŘÍZENÍ OFFSHORE BANKY JAK ZAJISTÍM PŘÍJEM A ODESÍLÁNÍ PLATEB NA ÚČTY U MÉ BANKY CO JE TO TELEX TELEXOVÝ OVĚŘOVACÍ KLÍČ TELEX TEST KEY PŘÍJEM PLATEB DO VAŠÍ BANKY ODESLÁNÍ PLATEB Z VAŠÍ BANKY KORESPONDENČNÍ MEZIBANKOVNÍ VZTAHY LORO/NOSTRO ÚČTY INKASO VLASTNÍCH A CIZÍCH ŠEKŮ 48 III. KAPITOLA VAŠE OFFSHORE BANKA JE ZISKOVÁ 3.1. VAŠE OFFSHORE BANKA JE ZISKOVÁ NA JAKÝCH SLUŽBÁCH MOHU JAKO OFFSHORE BANKÉŘ PROFITOVAT PŘIJÍMÁNÍ VKLADŮ A DEPOSIT VEDENÍ A SPRÁVA ÚČTŮ POSKYTOVÁNÍ FIDUCIÁLNÍCH SLUŽEB ROZDÍL MEZI TRUSTOVOU SPOLEČNOSTÍ A TRUSTEM CO JE TO TRUST SVĚŘENECTVÍ ZŘÍZENÁ ZA URČITÝM SPECIFICKÝM ÚČELEM PRÁVO KTERÝM SE ŘÍDÍ SVĚŘENECTVÍ TRUSTOVÉ SPOLEČNOSTI JAK VYUŽÍT TRUST CENA ZA ZALOŽENÍ TRUSTU DEPOSITNÍ SMĚNKA BANKOVNÍ ZÁRUKA (GARANCE) DOKUMENTÁRNÍ AKREDITIV EXPORTNÍ FACTORING FORFAITINGOVÉ SLUŽBY FORWARDOVÉ SLUŽBY DALŠÍ OBCHODNÍ ČINNOST 65 IV. KAPITOLA UŽITÍ INTERNÍ BANKY PRO VLASTNÍ POTŘEBU 4.1. UŽITÍ INTERNÍ BANKY PRO VLASTNÍ POTŘEBU DAŇOVÉ PLÁNOVÁNÍ OPTIMALIZACE FINANČNÍCH TOKŮ DALŠÍ VYUŽITÍ INTERNÍ BANKY OCHRANA AKTIV OCHRANA PŘED MNOHÝMI TYPY FINANČNÍ DISKRIMINACE OCHRANA PŘED NADMĚRNÝMI VLÁDNÍMI ZÁSAHY OCHRANA AKTIV PŘED VĚŘITELI OCHRANA VAŠÍ POVĚSTI OCHRANA PŘED SOUDNÍMI SPORY DISKRIMINACE OCHRANA PŘED ZTRÁTAMI V DŮSLEDKU VYSTAVENÍ ÚČINKŮM TRESTNÍ ČINNOSTI 73 5

6 OCHRANA PŘED LEGÁLNÍM PODVODEM ZVÝŠENÍ IMAGE 75 V. KAPITOLA - ZALOŽENÍ OFFSHORE BANKY A INDEX OFFSHORE BANKOVNÍCH CENTER 5.1. ZALOŽENÍ OFFSHORE BANKY KDE SOUKROMOU OFFSHORE BANKU ZALOŽIT INDEX OFFSHORE FINANČNÍCH A BANKOVNÍCH CENTER 79 - ANDORRA 80 - ANGUILLA 84 - ANJOUAN 89 - ANTIGUA 93 - ARUBA 97 - BAHAMY BAHRAIN BARBADOS BELIZE BRITSKÉ PANENSKÉ OSTROVY BRUNEJ COOKOVY OSTROVY ČERNÁ HORA DOMINIKA GIBRALTAR GRENADA HONG KONG ISLE OF MAN JAMAJKA KAJMANSKÉ OSTROVY KYPR LABUAN LESOTHO MALAWI MAURITIUS MONTANA MONTSERRAT MWALI NAMIBIE NAURU NEVIS NIUE NIZOZEMSKÉ ANTILY OMÁN PALAU PANAMA PORTORIKO SAMOA SEYCHELY SEVERNÍ KYPR SIERRA LEONE SWAZIJSKO ST.LUCIA ST.VINCENT TAIWAN TONGA TURKS&CAICOS VANUATU VÝCHODNÍ TIMOR DALŠÍ JURISDIKCE PODVODY- PŘÍBĚH 1 MELCHIZEDEK PODVODY- PŘÍBĚH 2 EURO CAPITAL BANK A REINHARD HELFER PODVODY- PŘÍBĚH 3 FRIULIA CONSULTING SRO A JIŘÍ VAŘIL ZÁVĚR 306 6

7 VI. KAPITOLA INDEXY A PŘÍLOHY 6.1. ANALÝZA OFFSHORE BANKOVNÍCH CENTER KONTAKTY KTERÉ JAKO BANKÉŘ BUDETE POTŘEBOVAT INDEX CENTRÁLNÍCH BANK OFFSHORE A ONSHORE STOCK EXCHANGE INDEX MĚN NABÍDKA LICENCOVÁNÍ BANK VÝZNAM RATINGU JURISDIKCÍ VZOR SPOLEČENSKÉ SMLOUVY BANKOVNÍ SPOLEČNOSTI V ČERNÉ HOŘE VZOR BANKOVNÍ LICENCE ČERNÉ HORY VZOR SPOLEČENSKÉ SMLOUVY Z GRENADY VZOR BANKOVNÍ LICENCE Z GRENADY VZOR BANKOVNÍ LICENCE Z NAURU VZOR BANKOVNÍ LICENCE Z ANJOUANU INDEX BANKOVNÍCH A FINANČNÍCH VÝRAZŮ ANGLICKO ČESKÝ FINANČNÍ SLOVNÍK ČESKO ANGLICKÝ FINANČNÍ SLOVNÍK PODMÍNKA PRO VYDÁNÍ DÁRKOVÉHO ŠEKU A INFORMACE O AUTORSKÝCH PRÁVECH PŘÍLOHA CD OBSAHUJE SEZNAMY BANK, LEGISLATIV A FORMULÁŘÚ (CELKEM PŘES STRAN) UPOZORNĚNÍ: POKUD VLASTNÍTE VERZI KNIHY NA CD, PŘÍLOHY UVEDENÉ V BODĚ JSOU SOUČÁSTÍ TOHOTO CD. 7

8 Kapitola I. Historie Offshore finančních služeb 8

9 1.1. Historie Offshore finančních služeb Snem snad každého podnikatele je spadat pod takovou jurisdikci země, která nemá žádné nebo velice přijatelné daňová zatížení či omezení, neboť vysoké daně jsou často brzdou dynamického rozvoje soukromého podnikání. Řada zemí světa si na tomto velice příjemném snu založila svůj značný ekonomický rozmach a rozvoj, neboť odstranila řadu byrokratických omezení a následně redukovala nebo vyloučila jakoukoliv formu přímých daní vztahující se k určitému právnímu typu společnosti, nebo formě rezidence (trvalého pobytu). Historie daňových rájů nicméně sahá hluboko do středověku, kdy králové, císaři nebo jiní vládci, udíleli některým svým panstvím, poddaným nebo i celým městům osvobození od daní. Často se tak dělo spíše na základě politických důvodů, nikoliv ekonomických, kdy si vládce chtěl podobnou,,úlevou,, zabezpečit na čas poslušnost příslušného obyvatelstva, nebo mu projevit svou dobrou vůli. Danové vyjímky se zpravidla udíleli i po vyhraných bitvách nebo válkách, kdy panovník se tak chtěl odvděčit šlechtě nebo konkrétním městům, která jej za války finančně podporovala, nebo se nějakým jiným způsobem zasloužila o vyhrání války. Koření, bylo ve středověků ale i v dávnějších dobách velmi ceněno a v nejednom případě bylo skutečně dražší, než tolik oblíbené zlato. Právě například koření bylo oblíbeným luxusním zbožím, na které vládci uvalovala vysoká dovozní cla. Obchodovat s kořením nemohl kdekdo, často právo obchodovat měli jen významní obchodníci nebo šlechta, kterým tak tato privilegia zaručovala značné zisky. Zde jsou také nejspíše první doložené zprávy o vzniku prvních forem bezcelních zón, kde se začalo soustředit vybrané luxusní zboží. Tyto zóny byli velice vzdálené těm, které známe v dnešní době. Jednalo se jen o malé území, často na okraji panství, kde obchodník sice již byl na území hostitelské země, ale na jeho zboží se ještě neuvaloval žádná dovozní daň nebo clo. V posledních několika desetiletí nastal neuvěřitelný rozvoj daňových rájů a Offshore finančních center, která odbouráváním řady omezení a liberalizací jurisdikce přilákala zahraniční investory, kteří by jen stěží v dané lokalitě rozvinuly nebo založili svůj mezinárodní obchod a firmu. Z celé řady před časem neznámých zemí se tak postupem času stala významná mezinárodní finanční centra (Kajmanské ostrovy, Bahamy, Gibraltar, atd.), na rozdíl od minulosti, kdy těžili především z produkce cukrové třtiny a nepříliš rozvinutého turistického průmyslu. Příliv kapitálu do těchto lokalit zapříčinil i zájem bank, trustů a pojišťoven, které chtěly být v centru dění a tak není vyjímkou, že v řadě především karibských finančních center naleznete pobočky nejvýznamnějších finančních institucí světa, které spravují mnohamiliardové majetky klientů, kteří vyhledávají specifické a náročné bankovní a finanční služby, jenž kontinentální banky nemohou díky restriktivní legislativě kontinentálních jurisdikcí nabídnout. Není žádným tajemstvím, že ve stávající době je více jak 2/3 světového likvidního kapitálu v Offshore finančních centrech, nebo z nich pochází. Největší vzestup pro Offshore finanční služby přišel po druhé světové válce. Stalo se tak díky protikladným prvkům poválečných opatření v zapletené mezinárodní měnové regulaci vedoucí k ukončení pevného směnného systému v letech 1971 až Povalečný měnový systém pod Mezinárodním měnovým fondem (dále jen MMF) ponechával národním autoritám odpovědnost za měnovou politiku a finanční dohled, avšak v systému mezinárodních plateb založených na dolaru a jeho vazbě na zlato. To prosadilo dolar jako globální měnu akceptovanou mimo USA, což vedlo ke vzniku tzv. eurodolarů (dolar, s kterým je obchodováno v Evropě). MMF vyžadoval konvertibilitu měny, ačkoli národní kontrola kapitálových pohybů byla povolena a dokonce očekávána. Kontrola plateb na běžných účtech byla postupně uvolňována v 50 letech a plná konvertibilita pro neresidenty byla zavedena vedoucími státy od roku To dodalo nadnárodním a dalším společnostem se značným objemem mezinárodních operací zvýšenou schopnost řídit svá aktiva a finanční toky. Nadnárodní společnosti mohly také rovněž využít nejasného rozlišení mezi platbami na běžných a kapitálových účtech a používat pružnost mezinárodních transferů při řízení, zpožďování a upravování cen transferů. Z toho vzešlé "krátkodobé kapitálové toky" podkopaly efektivitu kapitálové kontroly a částečně i podlomily systém pevných kurzů (například britská devalvace v roce 1967 vynucena rozsáhlými měnovými pohyby) a nutily většinu měn k přechodu na floating v letech 1969 až 9

10 1971.Systém Offshore financí byl v podstatě založen v přechodném období od pevných kurzů k plovoucím měnovou politikou předních rozvinutých zemí, především USA a Británie jednajících společně. USA učinily opatření k ochraně své nízké domácí úrokové míry blokováním přístupu cizincům na Americké kapitálové trhy a podporou financování expanze amerických nadnárodních společností do zahraničí z jejich zahraničních zisků. Protože úrokový strop Federálního rezervního systému (FED) byl použit pouze na domácí trh, americké banky měly podnět k zakládání poboček v zahraničí k poskytování služeb expandujícím americkým nadnárodním společnostem, zejména na prudce rostoucích evropských a asijských trzích. To bylo základem rychlého vzrůstu eurodolarových trhů, jako mezifiremního a mezibankovního trhu, vzrůstajícího z odhadovaných 8 miliard USD v roce 1963 na asi 100 miliard USD koncem roku Londýn jako finanční centrum byl obzvláště atraktivní od chvíle, kdy Bank of England začala ostře prosazovat platební rovnováhu a podporovala znovuzrození londýnské City jako globálního finančního centra, aplikováním neformální, avšak velmi striktní měnové kontroly rozdílné pro clearingové banky a ostatní banky. Banky vlastněné cizinci byly regulovány ještě mírněji a vyňaty ze všech úvěrových a úrokových požadavků, mimo transakcí v librách s rezidenty. Konkurenční a úvěrové reformy v Británii z roku 1971 zavedli 12,5% kapitálovou přiměřenost pro všechny banky, ale pouze pro závazky v librách, nikoliv v zahraničních měnách. Londýnská City se tímto stalo vedoucím Onshore finančním centrem a profitovalo potom z využívání příležitostí z Offshore center, která vznikala v Karibských jurisdikcích, jako logický důsledek liberalizace Onshore finančnictví. Offshore finanční centra začala konkurovat Onshore finančním centrům speciálními zákonnými úpravami, která kladla důraz na obchodní a bankovní tajemství a liberálnost fiskálního režimu. Členství těchto Offshore jurisdikcí v librové nebo dolarové oblasti, zaručovalo stabilitu měny, kdy deposita nebo aktiva neresidentů mohla být osvobozena od měnových kontrol, devizových restrikcí, kontroly směny, repatriace kapitálu a jeho svobodného transferu do a ze země. Pro licencované banky v Offshore centrech, zákony pamatovali i na liberální požadavky dohledu a nízké nároky na bankovní rezervy. Díky těmto liberálním a fiskálním pobídkách, která upravovala příslušná legislativa regulující Offshore služby, rostl počet registrovaných bank a finančních institucí v Offshore jurisdikcích a s jejich přítomností i bankovní depozita, která banky spravovala. Aktiva připisovaná daňovým rájům byla v roce 1969 odhadována na 10 miliard USD, kdy za necelých 10 let vzrostla na více jak 170 miliard USD pro nebankovní aktiva, respektive na 300 miliard USD u bankovních aktiv. Kdo se domnívá, že tato aktiva fyzicky prošla nebo byla umístněna v těchto jurisdikcí, je na omylu. Více jak 96% všech transakcí představují pouze transakce zaznamenané na digitálních nosičích, které do banky v Offshore centru přišli jako Swiftová nebo telexová zpráva od korespondenční banky. Kajmanské ostrovy, jejichž populace činila v roce 1989 necelých obyvatel, byly nazývány pátým největším bankovním centrem podle výše depozit, ale pouze 72 z tehdy 500 licencovaných bank zde bylo fyzicky přítomno jinak než pouze cedulkou s názvem banky na adrese advokátní kanceláře a pouze osm se zabývalo lokálními obchody s residenty ostrovů. Nicméně v peněžnictví pracovalo dle odhadů více než jedna třetina zaměstnaných na Kajmanských ostrovech. Oproti tomu například finanční obchody prováděné v Londýně se odehrávají za větší fyzické přítomnosti bank, neboť banky v City musí mít fyzickou přítomnost a Bank of England by nelicencovala banku, která by jen formálně sídlila na advokátní kanceláři londýnského právníka. Navzdory důležitosti přítomnosti Londýnského finančního centra a jeho velikosti, zaměstnanost v tomto velkoobjemovém finančním sektoru v Londýnské City byla odhadována na lidí v roce 1991, což představuje asi 0,6 procent z celkové zaměstnanosti Británie. Je zde velmi patrné, že vliv existence finančního centra na zaměstnanost a ekonomiku hostitelské země jsou na malém ostrově podstatně vyšší u ostrovních státům, než u kontinentálních Onshore jurisdikcí, kde přítomnost finančního centra na zaměstnanosti není až tak výrazný. V Offshore jurisdikcích, které zakládali ve své zemi Offshore finanční centrum jako plně funkční centrum s navazujícími službami, je často více jak 1/3 obyvatelstva zaměstnána v Offshore průmyslu, nebo oblastech bezprostředně na tento průmysl navazujících. Existencí Offshore finančního centra tak v hostitelské zemi vznikají nová pracovní místa v bankách, pojišťovnách, manažerských společnostech, účetních firmách nebo jiných podpůrných oblastech, které Offshore společnost a její vlastnící mohou čas od času používat. Vyjmutí z požadavků na kapitálové rezervy umožňovalo bankám nabízet služby a úvěry za výhodných podmínek, přičemž depozita byla dobře úročena, neboť v radě Offshore jurisdikcích nebyli restrikce 10

11 na výši úroků u půjček nebo přijatých deposit. Tyto okolnosti přitahovali další klienty a zájemce, kteří chtěli využívat Offshore bankovní a finanční produkty bank etablovaných ve finančních Offshore centrech. Například dluhopisy emitované Offshore společností umožňoval v některých případech platit úrokovou míru oproštěnou od daní a navýšené akumulované zdroje mohly být půjčovány prostřednictvím spřátelené společnosti. Využíváním fiskálních pobídek, smluv o zamezení dvojího zdanění a dalších technik v rámci daňového plánování, byla zajištěna minimální daňová povinnost a naopak maximální odpočitatelnost nákladů. Daňové úřady rozvinutých zemí dělaly co mohly v boji proti každému způsobu daňové optimalizace (byť naprosto legitimní) jakmile se stal systém veřejně známým, ale vyzbrojeny pouze základními formami mezinárodní spolupráce jen stěží držely krok s plodnými myšlenkami a flexibilitou Offshore průmyslu a jeho promotérů. Některá průmyslová odvětví se z větší části přesunula postupem času především do Offshore center, jako například pojišťovnictví, bankovnictví, investiční fondy, web hosting, licencování softwaru nebo internetová kasina. Investiční fondy využívaly z počátku Offshore prostředí zejména proto, aby se vyhnuly měnové kontrole a následně i restrikcím v investicích ve svých domovských zemí. Masovost využívání Offshore služeb měla za následek i cenovou dostupnost služeb. Offshore firma v roce 1980 investora mohla přijít i na 15 až USD, kdežto v dnešní době, kdy je silné konkurenční prostředí, za stejný rozsah služeb zaplatíte 800 USD. S veřejnou dostupností nástrojů Offshore systémů přicházela běžnost, soutěž a široká dostupnost poskytovaných a nabízených služeb. Z poměrně temných a diskrétních záležitostí známých několika málo vyvoleným jedincům, se staly institucionalizované a zprostředkovatelsky zabezpečované služby, se širokou nabídkou produktů týkajících se transakcí, obchodovaných nejrůznějšími mezinárodně působícími specialisty ve finančních,právních, fiskálních a manažerských službách. V 80 letech, kdy rostl konkurenční tlak na jednotlivá Offshore finanční centra, začaly se jednotlivé jurisdikce více diferencovat. Některá, většinou ta déle zavedená, dále zajišťovala široké spektrum Offshore služeb, jiná rozvinula úzce specializovanou oblast produktů. Zavedená finanční centra umožňovala registraci a správu všech forem společností, počínaje společnostmi s ručením omezeným, konče akciovými společnostmi, registrovaným obchodním partnerstvím, holdingy, fondy, bankami, pojišťovnami nebo nadacemi ( například Bahamy, Kajmanské ostrovy, Britské Panenské ostrovy, St.Vincent atd.). Další finanční centra se začala specializovat na celou řadu specifických nebo specializovaných služeb, jako registraci lodí (Libérie), pojišťoven (Bermudy), bank (Montenegro) internetových kasín (Norfolk Island) nebo fondů (Jersey). Některá nová centra se rozhodla konkurovat těm zavedeným nabídkou nových produktů, jako je ecommerce (Bermudy, Alderney, Dominika), internetová kasina (Grenada, Mwali, Kostarika, Antigua) nebo správa aktiv a deposit (Montana). S tímto růstem a diferenciací přicházel další vzestup a jistá selekce nových zákazníků, které tato centra přitahovala pro své fiskální, investiční a liberální prostředí s minimem zásahů ze strany vládních úřadů. Offshore fenomén není pouze výsledkem existence liberálních jurisdikcí, ale je to výsledek vzájemných interakcí mezi jednotlivými státy, které si začali konkurovat v oblasti nabídky specifických služeb a pobídek s cílem, přilákat zahraniční kapitál a podniky. Jak jsme se již seznámili, je to právě interakce jurisdikcí, která je využívána při plánech na optimálním rozležení aktiv a fiskálním plánování, jež se opírá o legislativu často navrhovanou právníky a specialisty operujícími na rozhraní mezi komerčním trhem a státem. Jako klasickým případem může být definována Offshore legislativa přijatá v roce 1974 v Republice Nauru, jenž byla vytvořena Australským právníkem působícím jako Offshore specialista v komerční sféře. To činí velmi obtížným v obecné rovině definovat a identifikovat statut Offshore finančního centra a jeho vzniku, protože prakticky každý jednotlivý stát nabízí možnosti optimalizace svým vztahem k regulacím jiných jurisdikcím ne vždy na totožné bázi a totožných historických základech. Široký základ zdanění společností v Británii, založený na kontrole sídla umožňoval po mnoho desetiletí využívat britské společnosti jako prostředek k daňovému plánování zahraničními investory. Při vyhýbání se jednotlivým státním regulacím je charakteristické užití různých prostředků z různých právních podmínek (jurisdikcí), z nichž každá disponuje specifickými výhodami. Nicméně je možno identifikovat některé státy nabízející opatření speciálně uzpůsobená pro specifické potřeby zahraničních podnikatelů, nebo jednotlivců (Libérie - registrace lodí, Gibraltar - registrace trustů, Belize druhé občanství a pas, atd.) jenž jsou podporovány jednotlivými poskytovateli těchto specifických služeb, kteří stáli za zrodem Offshore služeb v dané jurisdikci, nebo se později v této 11

12 jurisdikci etablovali. Konkurenční soutěž mezi těmito Offshore jurisdikcemi, která se jako jiné Onshore jurisdikce rovněž vyvíjejí, činí snahu mezinárodních institucí, fiskálních autorit nebo Onshore států o znemožnění využití jejich služeb podnikateli velmi obtížnou, protože je-li pozornost těchto autorit zaměřena na jeden takovýto stát s cílem omezení využívání fiskálních pobídek této jurisdikce, zaujme jeho Offshore statut a místo jiný nový stát, který zahájí poskytování nebo zvýši propagaci své země jako Offshore země. Klasickým případem je Panama, kde po odstranění generála Noriegy na konci 80 let, přešla většina Panamských firem do tehdy ne příliš rozvinutých Britských Panenských ostrovů, které uzpůsobili svou jurisdikci právě pro snadné přenesení domicilu panamských firem na Panenské ostrovy. Tato soutěž mezi jednotlivými Offshore jurisdikcemi také vede k diferenciaci služeb. Státy, které se zavedly a prezentovali jako specializované, např. Libérie pro námořní dopravu, nebo Švýcarsko pro privátní bankovnictví či Kajmanské ostrovy pro Offshore bankovní účty, Nauru pro interní banky, jsou v dnešní době ochotnější v zájmu zachování jejich reputace a významného statutu zajistit vysoké regulační standardy. Jejich konkurenti, kteří vstoupili na Offshore trh později jsou spíše méně svědomití a snad ochotní polevit v některých standardech, aby přilákali nízkými nebo více liberálními požadavky, dohledem nebo regulacemi, zájem zahraničních podnikatelů o jejich služby. Nízké regulační požadavky a nezkušenost regulačních orgánů (registry firem, Offshore bankovní dohled, atd.) jsou pak častým nájezdem mezinárodních organizovaných syndikátů a podvodníků, kteří využijí neznalosti regulačních orgánů k páchání nebo organizování trestní činnosti, ke které patří praní špinavých peněz, finanční defraudace, podvody a zpronevěry. Tyto liberální jurisdikce jsou proto pravděpodobnými terči mezinárodních odvetných opatření (sankce, zařazení země na černou listinu, uvalení speciálních daní, atd.), které paradoxně způsobují, že vedoucí Offshore státy jsou vyzdvihovány jako kladné příklady a je legitimizováno jejich využití při daňovém plánování, ochraně aktiv nebo Offshore bankovnictví, na rozdíl od,,neposlušných,, (tedy liberálních zemí), které se paradoxně stávají terčem pomluv, jako země podporující daňové úniky a praní špinavých peněz. Nová Offshore jurisdikce se tak ocitá v těžké konkurenční pozici, kdy chce novými pobídkami přitáhnout pozornost mezinárodní komunity, na druhou stranu je ale rovněž i terčem cílené mezinárodní kritiky ze strany zahraničních vlád, ale rovněž svých Offshore konkurentů. Mezinárodní bankovnictví rostlo během posledních třech dekád velmi rychle. Celková aktiva Offshore mezinárodního bankovnictví vzrostly z 37 miliard dolarů v r na miliard v r Podobná expanze se odehrála na mezinárodních dluhopisových trzích. Nové emise mezinárodních obligací se pohybovaly koncem 60. let průměrně okolo 2,5 miliard dolarů ročně. V r nové emise mezinárodních obligací přestavují částku 720 miliard dolarů. Navzdory tomuto enormnímu růstu je dobré si zapamatovat, že to není až tak nepochopitelné, ale důsledkem rostoucího významu mezinárodních finančních Offshore center. Například ve 14. a 15 stol. florentské bankovní domy Bardi, Peruzzi, Acciaiuoli a Medici vyrostly na pozadí růstu mezinárodního obchodu s vlnou, látkami a hedvábím. Zrovna tak, ale rychle upadly pod tíhou špatných úvěrů, které byly ve většině případů výsledkem významného snížení dostupnosti těchto komodit. Během 19. stol. financovali britští a evropští bankéři rozvoj Nového světa bankami zakládanými v Londýně a jiných evropských centrech pro účely rychlého transferu fondů do kolonií a dalších zemí. Na začátku 20 století, se téměř 100 amerických bank těžce zapletlo a poškodilo v půjčkách Německu, z nichž mnoho bylo odepsáno v tichých smlouvách z 30. let. Ve světle této dlouhé a pestré historie, co je nového na vzrůstu mezinárodního bankovnictví v poválečných letech? Jeden rozdíl spočívá zcela jednoduše v míře a rozmachu bankovnictví. V r. 1470, úplná evropská síť poboček Medici zaměstnávala celkově na 60 jedinců, lokalizovaných v kancelářích ve Florencii, Avignonu, Římě, Benátkách, Bruggy, Ženevě a Londýně. Tato činnost je v rozporu s například stávající HSBC Group (Hong Kong Shanghai Banking Corporation) pokrývající na 80 zemí nebo s Barclays Bank s britskými, zámořskými pobočkami a zaměstnanci po celém světě. Co je tedy především rozdílné na moderním mezinárodním bankovnictví, je rozsah obchodů prováděných v Offshore centrech. Jsou to právě ta místa, kde je bankovnictví usnadňováno příznivými, nebo pružně upravovanými bankovními zákony, devizovou kontrolou a daňovou strukturou, ve kterých je objem obchodů neúměrný velikosti a potřebám domácího trhu. Jako příklad je možné uvést Kajmanské ostrovy, které mají pouze obyvatel, z nichž 96% žije na ostrově Grand Cayman. I přes tuto skutečnost jsou domovem pro více jak 600 mezinárodních bank a trustů, které spravují aktiva ve výši několika stovek miliard USD, což představuje 60 obyvatel na jednu 12

13 banku. Černá Hora (Montenegro), která je domovem pro obyvatel, hostí na 470 bank, což statisticky představuje obyvatel na jednu banku. Takové Nauru, kde žije obyvatel, připadá na 16 obyvatel jedna banka, neboť Nauru je domovem (i přes svou malinkatou rozlohu 21 km2) pro více jak 600 bank. Například mnoho pařížských soukromých bankéřů se po francouzské revoluci se svými fondy odebíralo do Ženevy a pak poskytovali bankovní služby opětovně francouzům. Byli tak vzdáleni od francouzských politických a ekonomických vlivů a restrikcí. Podobně působily ruští bankéři, kteří se počátkem 20 století etablovali naopak v Paříži a Londýně, nebo Britští v Novém světě Americe. Řada případů je nicméně známa i z doby konce 80 a začátku 90 let. Skandinávii a německo ovládali socialisté, kteří se zapříčinily svým,, spravedlivým,, sociálním systémem k astronomickému růstu daní, které dosahovali výše až 70%. Německé a skandinávské banky zpočátku nečinně přihlíželi, jak si Lucemburské, Lichtenštejnské a malé Offshore banky z celého světa doslova,,mastí,, kapsu na správě aktiv svých občanů, kteří masově zakládali Offshore bankovní účty, aby tak unikli domácím nemorálním státním restrikcím. Později, když pochopili rozsah přesouvaných aktiv, samy začali zakládat Offshore pobočky svých bank, nebo již existující více uzpůsobili pro aktuální potřebu svých občanů. Například dánská Jyske Bank založila pobočku v Gibraltaru, včetně divize hovořící německy a dánsky. Tradiční finanční a bankovní centra vyrostla na pozadí mezinárodního obchodu (Londýn, New York, Chicago, Frankfurt, Hong Kong), případně na přebytcích platební bilance (Japonsko, Švýcarsko a Německo). Moderní model financí tato spojení do značné míry zpřetrhal a geografie financí je teď méně jednorozměrná. Hlavně se vyskytl nový fenomén vzniku finančního a bankovního centra, jimiž již není existence významného obchodního centra, nebo přebytek platební bilance, ale pouhé přijetí moderních liberálních zákonů, fiskální pobídky a omezení nebo absence devizových restrikcí (například Bahamy, Kajmanské ostrovy, Cookovy ostrovy, atd.), neboť dostupnost těchto služeb, je díky moderním komunikačním technologiím globální. V minulosti byl pro umístění rozhodující charakter obchodů. Obchodní banky byly koncentrovány v obchodních přístavech, dvorní bankéři v hlavních městech nebo sídlech moci a komerční banky byly přitahovány na peněžní trhy finančních center. Pochopitelně, takové volby umístění hrají roli i dnes, ale ne všechny operace vyžadují specifické umístění. Zvláště pokroky v komunikačních technologiích, jejichž historie zahrnuje záoceánské parníky, telegraf, transatlantické kabely, telefon, proudová letadla, telex (dálnopis), fax a internet, přispěly k zeměpisnému oddělení jednotlivých částí výrobního procesu a přeměnily tradiční umístění specifických služeb na služby globálního charakteru. Dostupnost bankovních služeb, nabízených bankou v Tichomoří na malém korálovém ostrově, jsou on-line v reálném čase dostupné všem obyvatelům planety, kde je dostupná mezinárodní síť internetu. Podle výše definovaného, umožňuje dnešní doba snadnou diverzifikaci a optimalizaci firemních struktur, kdy obchodní subjekt působící v mezinárodním prostředí, může oddělit jednotlivé firemních divize do různých jurisdikcí, kde podléhají optimálním režimům (daně, regulace, atd.). Mezinárodní finanční holding může takto oddělit například místa jednotlivých klientských poboček od centra pro zpracování půjček, rozesílání výpisů z účtů, naopak v jiné optimální může etablovat investiční nebo penzijní fondy, pojišťovnu, právní oddělení, atd. Nabídka služeb může být zeměpisně oddělena od dodávek, zpracování, půjčky od právních záznamů, tržní prostředí od portfolia managementu a podpůrné systémy od služeb zákazníkům tak, aby byly využity výhody z rozdílů v regulací, daních nebo nákladech na administrativní činnost. Až do 60 let 20 století, banky prováděly mezinárodní bankovní operace z jejich domácí základny. Až na malé výjimky, bylo umístění bankovních služeb a denominace měny nerozdělitelné. Bankovnictví bylo přirozeným monopolem bank umístěných v zemi emitující oběživo, používané pro úvěry. Depozita byla přijímána a půjčována dále v měně země, ve které byly umístěny hlavní kanceláře banky. I v dnešní době pár mezinárodních bank dále pokračuje v této tradiční cestě, ale už nepředstavují hlavní segment bankovnictví. Většina mezinárodních úvěrů je externalizována do Euroměnových center, přerušující všechna spojení mezi umístěním finančního centra a měnou úvěrů. Před tím bylo hlavní centrum (Londýn, New York) determinováno především tím, s kterou zemí mělo nejvyšší objem exportovaného kapitálu. Inovace eurodolarových trhů umožnila Londýnu přežít hegemonii dolaru. V mnohém ohledu stejným způsobem Londýn přežil vzestup japonských a německých kapitálových exportů během 80 let 20 století, především díky rychlé expanzi trhu euroobligací a novým instrumentům, které setřely tradiční 13

14 rozdíl mezi mezinárodním bankovnictvím a trhy obligací, při oddělování umístění bank od měny užívané pro úvěry. Euroměnový systém zároveň oddělil měnové riziko od politického rizika. Vkladatel držící dolary v jiné zemi než USA kombinuje měnové riziko z držení dolaru s politickým rizikem dané země (Británie, Belgie, Singapur, atd.), ve které se dolarové operace odehrávají. Tento základní rys byl nápomocen v počátcích Euroměnových operací. Ale vzrůst během 60. a 70. let 20 století se odehrál na dluh hospodářství, v bankovnictví byl taktéž oddělen od hospodářského rizika kontroly země emitující danou měnu. Hospodářské kontroly a restrikce rozšiřovaly poptávku po finančních službách prováděných v méně regulovaných oblastech a nabídka ze strany bank a ostatních finančních zprostředkovatelů zjistila, že velkoobchod s finančními službami může být zajišťován externě za hranicemi a dodáván rychlými bankovními převody. Tento trend ke globálním zdrojům depozit a úvěrům na Euroměnových trzích byl svědkem znovuzrození Londýna a dalších evropských měst jako mezinárodních finančních center, přestože měly poměrně slabou domácí měnu a nedostatek přebytků platební bilance ke generování kapitálových exportů. Jejich úspěch jako finančních center pro euroměnové bankovní operace spočíval do značné míry v regulačních podmínkách, absence měnové kontroly a kontroly úrokových měr v obchodech s cizími měnami, jednoduchost vstupu a registračních procedur a nízké požadavky na uveřejňování údajů. Nízké zdanění především ovlivnilo geografii financí. Daňově a obchodně výhodné režimy, nabízené místy jako je Lucembursko, Lichtenštejnsko a britské dependence v Evropě (Jersey, Guernsey, Alderney, Sark, Gibraltar, Isle of Man, atd.) nebo v Karibiku (Kajmanské ostrovy, Turks a Caicos, Montserrat,, Britské Panenské ostrovy, atd.), vytvářely celosvětové rozrůstání Offshore finančních center a vyzdvihovali jejich rostoucí sílu. S růstem globálního financování se zvedala s tím spojená poptávka po centrech s nízkým daňovým zatížením, stabilních ekonomikách, kde by mohly být uloženy navýšené fondy a prováděno vnitrofiremní financování, usnadňující management hotovosti a daňové plánování na mezinárodní úrovni. Tato centra jsou také základnami pro investiční trusty, pojištění a mezinárodní penzijní fondy, nebo jiné formy struktur, které mezinárodní podnikatelská komunita používá jako kvalifikované nástroje pro daňovou optimalizaci a ochranu aktiv. Mnoho z těchto operací je velkoobchodního charakteru, těsně napojených na centrálu a tak jsou tato místa spojena s většími centry mezinárodních operací. Karibské oblasti jsou spojeny s New Yorkem a Normandské ostrovy, Dublin a Isle of Man s Londýnem. Tichomořské Cookovy ostrovy, Vanuatu nebo Samoa s Hong Kongem, Singapurem a Austrálií Úspěch Offshore finančních center Další kapitoly v této knize zkoumají činitele Offshore aktivit a definují, že úspěch Offshore lokality začíná již volbou země, která má politickou, ekonomickou a fiskální stabilitu, ale rovněž i stabilní místní měnu. Navíc, je žádoucí, aby byla snadná dostupnost právních zástupců, účetních, auditorů, makléřů a další profesionálů z oblasti managementu a finančních služeb. K samozřejmosti patří i vynikající telekomunikace a dostupnost všemocného internetu. Dále je vyžadováno vhodné portfolio zákonů o společnostech, daních a kvalifikovaná regulace finančního sektoru. Cílem je dosáhnout dlouhodobé reputace, obchodní stability a jistoty investic. Platební schopnost a absence nedostatků v regulaci jsou nutné pro ochranu klientů a investorů. Regulace musí být pružná, ale ne příliš uvolněná, protože "pod-regulování" podporuje praktiky, které dávají centru nepříznivou publicitu a poskvrňují ty, kteří finanční centrum legitimně užívají. Zkrátka, obchodní prostředí musí být vnímavé na požadavky pravého legitimního obchodu a zároveň odstrašující pro ty, kteří se snaží zneužívat přijaté mezinárodní standardy ke kriminálním, neetickým nebo nemorálním praktikám a pochybným finančním operacím. Aplikace informačních technologií usnadnila přemísťování finančních a bankovních obchodů přes hranice odloučením místa rozhodování managementu banky od místa uskutečnění vlastních obchodů, což umožnilo účastníkům trhu vybírat si místo k transakci, plnění nebo objednání služeb. Tato na první pohled bezvýznamná skutečnost, má za následek velmi významnou okolnost, kterou je právě flexibilita Offshore finančnictví, kdy touto legitimní strategií je možné minimalizovat zásahy regulačních orgánů a státu na chodu mezinárodní banky a jejich zákazníků. Některé Offshore jurisdikce jsou reálně existujícími finančními centry se svými zákazníky, kteří mohou přijít navštívit banku do její kanceláře, naopak některé jiné jurisdikce, jsou pouhými statickými 14

15 registry bankovních licencí, kde klientské vklady představují pouhé účetní záznamy v knihách registrované banky. Mezi reálně existující jurisdikce patří například Bahamy, Kajmanské ostrovy, Bahrain nebo Hong Kong, kde drtivá většina bank má své vlastní kanceláře, zaměstnance a zázemí. Tyto jurisdikce a regulační orgány vyžadují fyzickou přítomnost banky a nejsou licencovány subjekty, kteří nehodlají fyzicky sídlit v těchto zemích. Naopak Nauru, Anjouan, Niue nebo Samoa se oproti předchozím odlišují a jsou typickými příklady účetních center či center dveřních štítků, jak je někdy novináři hanlivě pojmenovávají, pro absenci fyzické přítomnosti banky. Tyto centra představují v podstatě účetní agentury, ve kterých jsou vklady a úvěry po právní stránce umístěny (jsou realizovány pod hlavičkou licencované banky), ale kde se fyzicky neprovádějí žádné transakce. Ty jsou řízeny z jiných zemí, odkud většinou pochází management banky. Často je jediným hmotným důkazem přítomnosti banky měděná tabulka přišroubovaná na dveřích kanceláře právníka nebo agenta, který banku v příslušné jurisdikci ze zákona zastupuje. Například z 600 registrovaných bank v Nauru mají pouze 2 banky fyzickou přítomnost. Ostatní banky sídlí na adrese poskytovatele (Nauru Agency Corporation), kterou představuje nevelká kancelář, kde jsou pouze záznamy o existenci banky a její výroční zprávy. Pro mnoho zákazníků jsou tato defakto,,účetní centra,, hodnocena jako Offshore finanční centra, přičemž díky liberálním zákonům umožňujícím diskrétní finanční operace, ovlivňují jejich rozhodnutí o umístění svých prostředků a aktiv v těchto centrech. Finanční Offshore centra poskytují mnoha malým bankám přístup na Euroměnové trhy za nízký poplatek, neboť nepodléhají tak přísným regulacím a tím mají výrazně nižší náklady na svůj provoz. Požadavky na výši kapitálu jsou zanedbatelné, licenční poplatky nízké, daně a poplatky z Offshore obchodů vlastně neexistují, neboť v drtivé většině jurisdikcí Offshore banky podléhají pouze paušálním daním. Offshore bankám ve většině jurisdikcí odpadají i náklady s desítkami nepotřebných osob, které v Onshore jurisdikcí musí banka zaměstnat, aby dostála zkostnatělé legislativě (například dozorčí radu, kontrolní rady a komise, týmy auditorů a právníků, atd.). Tyto náklady, kterým Offshore banka nepodléhá, mohou dosahovat stovky tisíc dolarů měsíčně. To samozřejmě zvyšuje konkurence schopnost Offshore banky na mezinárodní finančním a bankovním trhu. Offshore finanční a bankovní centra jsou taktéž využívány bankami působícími mezinárodně pro minimalizaci celkových daní a poplatků. Banky s mezinárodní působností, standardně využívají své Offshore pobočky s účelem vykazování lepších výsledků, nebo naopak přesunem a akumulací rizikových operací či ztrát, což ve svém důsledku umožňuje legitimně vylepšit hospodářské výsledky domovské banky. Co vedlo ale tolik vlád ke změně daňové a obchodní jurisdikce za podstatně liberálnější? Co vedlo tyto jurisdikce k založení Offshore centra ve své zemi? Především snaha přilákat zahraniční kapitál, který by při neexistenci těchto zvýhodnění, neměl nejmenší důvod směrovat právě do dané země či lokality. Zahraniční kapitál se sekundárně stává v dané zemi zdrojem zisku místních rezidenčních společností, které mu poskytují své služby (advokáti, firemní správci, účetní společnosti, telekomunikační společnosti, atd.). Dochází tak k prudkému rozvoji odborných a finančních služeb, který zahraniční kapitál vyžaduje nebo potřebuje pro své obchodní investiční aktivity. Vzniká zde řada nových auditorských a právních firem, či bankovních subjektů, které jsou logickým výsledkem přítomnosti zahraničního kapitálu, který tyto služby potřebuje pro svou činnost a rozvoj využívat. Není proto divu, že na Bahamách, které mají přes obyvatel naleznete několik stovek právních, účetních a auditorských firem, či na Kajmanských ostrovech zhruba 650 bank a trustů. Ekonomiky, které často byly před přijetím tohoto liberálního systému nuceny žít ze zahraniční pomoci, se promyšleným tahem jímž liberizace daňového systému bezesporu je, staly nejrozvinutějšími zeměmi regionu, naopak pomáhající svým méně rozvinutým sousedům. Ostrovy Turks a Caicos, Britské Panenské ostrovy, Belize či Samoa by ve známost vešli spíše jako turistická centra přitahující ročně stovky tisíc turistů, toužících po postkoloniálních památkách a atmosféře, včetně bílých pláží, které nenajdete jinde v takové hojnosti a kvalitě. Jako přímo učebnicový příklad může posloužit karibský ostrovní stát Grenada. V roce 1996 zde vláda premiéra Dr.Keith Mitchella přijala řadu významných zákonů, které umožňovali zahraničním investorům registrovat Offshore společnosti, banky a pojišťovny, včetně Offshore sázkových společností a internetových kasin. 15

16 Grenada, která do roku 1996 defakto závislá na zahraniční pomoci, vývozu koření (muškát a hřebíček) a ne příliš významném turistickém ruchu, začala díky zavedení Offshore legislativy výrazně zvyšovat svůj hrubý domácí produkt a zájem investorů o Grenadu. Je potřeba zdůraznit, že Grenada je ostrovní zemí, která má pouze obyvatel a tak nový příjem představující více jak 3 mil USD ročně z registrací Offshore společností a poplatků od bank, bylo v rozpočtu této krásné země velice znát. V roce 2000 již příjem byl vyšší jak 5 mil USD s tím, že vláda Grenady počítá s příjmem okolo 10 mil USD ročně v nejbližších letech. K těmto částkám jsou ale nutné připočítat další benefity, které zahraniční společnosti a banky svou existencí Grenadě přinesly. V dnešní době, je na Grenadě registrováno přes Offshore firem (z toho přes 1000 jich registrovala má vlastní grenadská kancelář), 40 bank, 5 trustů, 3 pojišťovny, 9 manažerských společností a 8 internetových kasin. Tyto subjekty vytvořily : - na 500 nových pracovních míst, které jsou až o 100% lépe placené, než u domácích firem - miliony dolarů příjmu do pokladny státu na vybraných poplatcích na sociálním pojištění za zaměstnance, cla za dovoz vybavení kanceláří, dovoz aut pro management společností, atd. - významné jsou i příjmy pro stát z převodních daní z nemovitostí, neboť celá řada majitelů Offshore firem se rozhodla pro nákup nemovitosti pro komerční a své vlastní soukromé využití (cca USD ročně). - Další poplatky a příjmy (např. nákup spotřebního zboží na ostrově, zvýšení turistického ruchu,atd.) Tabulka dokumentuje vývoj registrací jednotlivých druhů Offshore společností na Grenadě: Druh Společnosti (stav ke konci listopadu 2000) Mezinárodní společnosti Trusty Banky Pojišťovny Loterijní a sázkové společnosti Manažerské společnosti (Pramen: autor ) Bohaté zahraniční Offshore banky na Grenadě začali sponzorovat místní sportovní kluby, církevní sdružení, školy a další instituce, kterým se v této krásné, ale rozvojové zemi jen těžce dařilo naleznout kapitálově silné sponzory a mecenáše. Dalším významným příjmem jsou přímé zahraniční investice na Grenadě, které jsou v posledních letech ve výši okolo 30 milionů amerických dolarů ročně. Mnoho z těchto zahraničních investic má svůj prapůvod právě v existenci Offshore finančních služeb na Grenadě. Jak již bylo interpretováno, Offshore se rychle vyvinul ze skromných začátků, do stále rostoucího mezinárodního ekonomického života, poskytujícího řadu moderních služeb, které v dnešní době s přehledem konkurují,,kontinentálním,, jurisdikcím. Od počátku sedmdesátých let 20 století byly vyskytující se Offshore finanční obchody spojeny především s existencí speciálních exportních zón, zvláštních ekonomických zón a volných zón obchodu, kterých bylo po celém světě okolo Tato centra volného obchodu poskytovala na 2,5 milionu pracovních míst pracujícím po celém světě. Odhaduje se, že více než jedna třetina průmyslových vývozů ze zemí třetího světa pochází z jedné z těchto zón. V dnešní době například Internet poskytuje příležitosti rozšířit princip Offshore do oblastí jako jsou hazardní hry, internetová kasina, erotika, telekomunikace, platební systémy ecommerce a obchodování on-line. Brzy budou kupující schopni vyhnout se placení místní daně nakupováním zboží v Offshore internetových obchodech pomocí Offshore plateb. V řadě případů to bude technicky velmi jednoduché, laciné a snadno dostupné. U prodeje softwaru, knih a dalších komodit, které si klient bude 16

17 moci objednat on-line bude velmi výhodné pro prodejce i kupujícího, když objednávka bude přijata a procesována v Offshore jurisdikci. Vyzbrojeni možnostmi počítačů, technickým uměním Internetu a novými technologiemi, Offshore nabízí poprvé pravdivý pohled na individualistický svět a na příchod toho,co ekonomové nazývají účinný obchod zbavený kolektivní censury a státních zásahů. Existuje značné množství literatury o Offshore financích a o exportních zónách. Někteří specialisté vidí rozvoj Offshore ve změnách, které světová ekonomie prodělává od sedmdesátých let 20 století, pro jiné je Offshore v podstatě únikovým ventilem státní regulace a kontroly. Pro mne je jedním z ukazatelů postupující světové globalizace. Z jiného hlediska je Offshore použit jako zbraň v typickém sporu stát versus globalizace. Tento spor je prozatím veden třemi různými názorovými směry, které se v názorech na problematiku podstatně liší. První směr, je těsně spojen s globalizačními tezemi a zastává názor, že stát je v současné době nezdravě transformován zevnitř a brzy bude poškozen tlaky globálního trhu. Druhý směr tvrdí, že globalizace je epizodní událost, snad jen pouhý trik, krátkozraký výsledek delšího celosvětového míru, nebo dokonce konce studené války. Podle tohoto pohledu, spojovaného s realisty a teoretiky světového řádu, není v posledních dvou desetiletích nic, co by opravňovalo zpochybňovat základní struktury světa, ať již uspořádání států nebo samotný světový řád. Třetí výklad předpokládá, že transformace státu představuje hlavní strukturální událost v životě států, a podobu uzpůsobení globalizaci jak vykládají teze o soutěživosti států. V tomto pohledu je tato restrukturující událost sama o sobě vnitřně protikladná a neudržitelná. Jednou z fascinujících stránek Offshore je to, že nabízí další čtvrté hledisko na spor ohledně úlohy státu v období globalizace. Důvodem je, že zpětná vazba některých globalizačních procesů dočasně zmírní napětí mezi globalizací a systémem státu. Offshore může být proto považován za důmyslný plán, jak smířit dva neslučitelné směry. Místo, aby čelily státu přímo, je většina mobilních ekonomických sektorů vybavena samostatným regulačním prostorem, kde se tok ekonomických činností a zájmů, může vyvinout více či méně bez státních zásahů. Z důvodu, že většina mobilních prvků jsou stále více mezinárodních, stát může pokračovat v plnění své tradiční úlohy, jako by se nic nestalo. Netvrdím, že Offshore neovlivňuje a nebude ovlivňovat stát, samozřejmě to dělá. Leč navrhuji, že tržní integrace se může z úzkého právního a politického výhledu proměnit v speciálně vymezenou sféru Offshore téměř bez překážek. Offshore nicméně používá současně dvě skupiny nástrojových realit. Je to případ, kdy máte koláč a jíte ho, což představuje udržování státního systému jako organizátora a zprostředkovatele konfliktu a napětí, a odstraňování hrozby regulace a zdanění patřící ke státu, to vše uskutečňováno jménem státního systému a tímto systémem samotným. Stávající světová ekonomika považuje Offshore za důležitou událost v pokračujícím vývoji států a jejich svrchovanosti. Zastávám názor, že narozdíl od odcizení se státu, jsou Offshore a státní systém důvěrně spojeni. Offshore je výsledkem historického postupu, jímž se oddělené a souřadné státní politiky spojily, aby vytvořily nové, nedotknutelné procesy, označující činnosti nebo území ve kterých se státní regulace a zdanění plně nebo zčásti neuplatňují. To mělo za následek rozdvojení svrchovaného prostoru na poměrné sféry odlišených stupněm regulace, včetně zdanění, které stát uplatňuje. Jelikož jak Offshore tak Onshore jsou právními konvencemi, rozvoj Offshore služeb nemůže být považován za přímý úbytek svrchovanosti, ale za složitější proces, kterým je svrchovanost jak rozrušena, tak přesto rozšířena. Viděn v tomto světle, Offshore je neuvěřitelně složitý a fascinující rozvoj, který souvisí nejen s finančními a obchodními otázkami, ale také s našim pochopením povahy řádu a změn v současném světě. To vyžaduje především přehodnocení obvyklého vnímání vztahu mezi státem a globalizací Definice Offshore Služeb Jedna definice chápe Offshore služby jako oblast vně státu.nic nemůže být dále od pravdy. Offshore finanční transakce se neprovádějí na nějakém prámu plovoucím v jednom z oceánů nebo jiném virtuálním světě. Naopak, Offshore finanční transakce jsou mnohokrát Onshore, neboť jsou čas od času vytvořeny,organizovány, řízeny, rozhodovány a prováděny v tradičních finančních Onshore centrech Londýna, New Yorku, Tokya, Frankfurtu nebo Sydney. A dále je potřeba si uvědomit, že Offshore jsou reálně existující jurisdikce, mezinárodně uznávané a respektované. Označení Offshore se používá i v mnoha významech, jako Offshore finance, Offshore investice, Offshore kapitál, Offshore bankovnictví nebo Offshore ropné plošiny (ropné plošiny na otevřeném moři). Přesto se více 17

18 méně často presumuje, že se Offshore vztahuje téměř výhradně k financím nebo k bankovnictví. Toto není správné a aby to bylo ještě složitější, označení Offshore se spojuje rovněž se soukromým privátním bankovnictvím, ochranou majetku a správou trustů. Nicméně Offshore finanční trh je užitečným výchozím bodem, na kterém budeme moci definovat statut Offshore služeb. Finanční odborníci naříkají, že neexistuje žádná přesná definice Offshore finančních obchodů. Neexistuje žádná všeobecně přijatá definice Offshore finančních obchodů a Offshore bankovnictví, ale nedostatek přijatelných definicí Offshore financí možná není ani tak vinou nedbalého užití jazyka jako spíše informací o tomto fenoménu. Důvod je docela jednoduchý, neexistují žádné jasné hranice Offshore financí, protože není žádná specializovaná forma Offshore finančních aktivit, která by tento fenomén definovala. Existující hranice jsou relativní a nestálé, vymezují postavení diferenciace v oblasti regulace státu mezi Onshore, což můžeme považovat za regulované a zdaňující oblasti nebo sektory a Offshore, kde se některé regulace a zdanění neuplatňují, nebo jsou výrazně snížena. Offshore se proto týká specializované formy oblasti regulace, ve které se transakce uskutečňují, nebo jí v určitém stádiu prochází. Offshore finance jsou v podstatě právním záměrem, když banka se sídlem v jednom státě navýší fondy v jiném státě a pak půjčí tyto peníze zákazníkům ve třetím státě, místo aby je použila doma, je tak banka zapojena do Offshore finančních aktivit. Tyto transakce jsou nejen osvobozeny od regulace státu, ve kterém banka sídlí, ale nejsou vystaveny vůbec žádným závazným regulacím. Offshore peněžní obchod se může vytvořit, jestliže účetní výkazy mezi cizími státy jsou prováděny odděleně od domácích výkazů peněžních a kapitálových transakcí. Offshore finančnictví je tedy nedílnou kategorií mezinárodního bankovnictví a rovněž i tímto mezinárodním bankovnictvím plně respektováno. Čilý obchod s dolary existuje v Evropě od konce druhé světové války. Vlastní Eurodolarový trh se údajně objevil v roce Lze slyšet argument, že kvůli krizi v Suezském průplavu a následné poptávce po libře, britská vláda uvalila embargo na šterlinkové pohledávky na země provozující transakce s třetí stranou v šterlinkové oblasti a navíc zvýšila diskontní sazbu na 7 procent. Jako odezvu začaly britské banky aktivně požadovat dolarové vklady pro použití v obchodních úvěrech. Tyto transakce v dolarech pak nepodléhaly pravidlům kursu měny, pravidlům rezerv či jiným pravidlům uplatňovaného v Britském království. V roce1963 byl trh půjček doplněn Eurodolarovým bondovým trhem, který netvoří obligace vydané subjektem práva cenných papírů, ale mezinárodním bankovním syndikátem. Jak se Eurodolarové bankovnictví vyvíjelo a rozšiřovalo, stalo se obtížnějším přesně vymezit jeho parametry. V reakci na tento empirický rozvoj se objevily dvě základní stanoviska. Jedna myšlenková teze, zastává názor, že mezinárodní trh se natolik integroval, že oddělit přesně definovaný Eurodolarový trh není ani možné ani užitečné. Širší a více užitečná je koncepce celkového mezinárodního bankovnictví, kdy některá část je předmětem regulace (Onshore), ale značná a rostoucí část regulaci nepodléhá (Offshore). Druhá myšlenková teze zastává nahrazení termínu Eurodolarového trhu za Offshore finance. Rozlišení mezi Offshore a Onshore financemi je proto spíše konceptuální než empirické. Onshore finance jsou tvořeny těmi finančními transakcemi, kterých se týkají veškeré domácí regulace. Onshore naopak definuje Offshore jako systém tvořený finančními činnostmi, které se uskutečňují ve specialisovaných oblastech regulace. Zatímco Offshore finance určují oblast regulace, ve které se uskutečňují určité finanční transakce, není fyzicky oddělen od Onshore. Offshore finance se proto možná někdy považují za fiktivní nebo pouze jakýsi právní prostor. Offshore finanční trh funguje v odlišných finančních centrech, ze kterých jsou pouze daňová útočiště mylně definována jako Offshore centra. Jsou to prvořadá finanční centra pro mezinárodní soukromé a institucionální zákazníky. Londýn, New York, Frankfurt a Tokyo, které působí jako mezinárodní finanční zprostředkovatelé pro své obchodní regiony, či pokladní centra jako Bahamy nebo Kajmanské Ostrovy, které využívají mezinárodní banky jako místa pro,,výhodnou registraci,, aby registrovaly jak Eurodolarové vklady, tak i mezinárodní půjčky. Kapitálová centra jako Singapur, Hong Kong nebo Panama, která hrají úlohu finančních zprostředkovatelů, odvádějící Offshore fondy do svých vlastních trhů směrem k místnímu použití, nebo finanční centra jako Bahrain, Arabské Emiráty, které se v první řadě zabývá vnějším finančním zprostředkováním. Taková hierarchie je dokladem stupně specializace a vzájemné závislosti mezi Offshore centry a Onshore jurisdikcemi. V tomto smyslu sám systém státu poskytuje materiální a zákonnou infrastrukturu Offshore finančnictví. Soukromé bankovnictví se na Offshore financích významnou 18

19 měrou podílí. Soukromé bankovnictví se vyvinulo v počátečních letech dvacátého století ve službě starých aristokratických peněz, kdy aristokracie dávala svým osobním bankéřům úkol uložit bezpečně jejich peníze. To se vyvinulo ve značné specializované průmyslové odvětví, které se později začalo nazývat jako soukromé nebo firemní privátní bankovnictví (Private Banking). Podle kvalifikovaných odhadů si manažeři Offshore fondů pracující v oblasti privátního bankovnictví, odhadem účtují za své služby mezi 5 až 5,5 miliardami dolarů jen na poplatcích ročně. Soukromé bankovnictví rozšířilo možnosti využití daňových rájů jako Kajmanských ostrovů, Lichtenštejnska, Cookových ostrovů a Baham. Jestliže jsou Offshore finanční centra v podstatě právními enklávami, pak je možno argumentovat, že vývozní zóny, speciální ekonomické zóny a centra volného obchodu, jsou výrobním ekvivalentem Offshore financí. Zcela nový svět se v oblasti Offshore otevřel nástupem internetu. Již existují virtuální Offshore kasina provozovaná zeměmi jako Kostarika, Antigua nebo Anjouan (Komory). Bermudy jsou centrem pro Offshore zúčtování plateb v oblasti ecommerce a Černá Hora (Montenegro) se stala novým centrem pro internetové bankovnictví. Další odvětví, které zaznamenalo značný rozmach v rámci internetu jsou telekomunikace a poskytování audiotexových služeb, zaměřených především na erotické telefonní linky v Guayaně, Surinamu, Tuvalu a Niue. Komorské ostrovy se stali průkopníkem globálních telekomunikačních služeb, které nabízí mezinárodní komunitě Toll Free telefonní a faxová čísla. Nejvýznamnějším ukazatelem je zde rozvoj on-line maloobchodu, který se účinně vyhýbá jak zdanění, tak i jakékoliv standardní státní regulaci. Offshore je tedy významným symbolem, i když ne centrálního rozvoje v oblasti globalizace, můžeme však říci, že se doposud manifestuje ve třech formách: 1. Offshore může mít vizuální formu a to jako teritoriální enkláva, kde domovský stát využívá své svrchované právo a určuje zákony, které omezují regulace a poplatky na specifické právní formy společností, nebo aktivit. Klasickými jurisdikcemi je Niue, Samoa, Vanuatu, Montserrat, Kajmanské ostrovy, atd. 2. Offshore může rovněž nabývat čistě právní či virtuální podstaty, jako je tomu v některých Onshore jurisdikcích, které nad rámec svých zákonů, přijmou Offshore legislativu (Tunisko, Island, Singapur, Namibie, atd.) Offshore služby v takových případech podléhají pouze minimálním zásahům ze strany státu, i přestože tento stát je jinak Onshore. 3. Offshore může nabývat formy specializovaných systémů práv a omezení, které jsou zaměřeny na specifické sektory ekonomiky. Mezi klasické jurisdikce této formy je USA (Montana), kde je možné registrovat Offshore banky, nebo Filipíny či Taiwan. Offshore se sestává z řady právních domén, které vymezují rozdílnou intenzitu, se kterou státy určují regulace, včetně samotného zdaňování. Offshore není nezbytně odlišný od Onshore, vzhledem k svému umístění, protože definuje území nebo oblast aktivit, ve kterých se státy zříkají určitých či veškerých svých práv na regulaci a zdaňování. V tomto smyslu, Offshore signalizuje značnou trhlinu ve státním systému a to konkrétně rozdvojení (bifurkaci) právní suverenity na dvě na sobě závislé oblasti Offshore služby a mezinárodní kapitál V rámci mezinárodního obchodu se předpokládá, že mezinárodní společnosti jsou situovány v jedné zemi domovské, která je základnou pro expanzi do zemí hostitelských. V důsledku toho, jsou společnosti nuceny komunikovat s minimálně dvěmi odlišnými systémy regulací. Internacionalizací a globalizací ekonomických aktivit dochází sice k rozšíření interakce mezi regulačními režimy zúčastněných států, není však samozřejmostí, že komunikace zdárně proběhne mezi všemi zúčastněnými stranami. Tedy, že stát A a stát B akceptují vzájemně své regulační požadavky v oblastech účetnictví, pojištění, devizového trhu a daňového systému, ale stát C již nemusí podobná pravidla akceptovat. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že rozmanitost a rozdílnost regulačních režimů v jednotlivých zemích vytváří problémy a znesnadňuje práci managementu při financování mezinárodních transakcí. Nástup Offshore efektivně změnil způsob, kterým společnosti uskutečňují své operace na světovém trhu. Společnosti se stále více začleňují v Offshore centrech s mnohem jednoduššími nebo nulovými regulačními podmínkami, a vytváří si tak možnost zasahovat při vytváření regulací v Onshore 19

20 kdykoliv potřebují. Offshore tedy vytváří nejen možnosti pro optimalizaci daňových systémů, ale rovněž také ulehčují po správní a administrativní stránce, celosvětové operace. Toto vysvětluje prudký růst investic holdingových či řídících společností v Offshore centrech. Podpůrná Offshore centra jsou často zřizována zvláště jako odbytiště pro společnosti, které fakturují zboží z jedné země do druhé. Eventuelně, společnosti byly začleněny, jako pomocné v zájmu zahraničních mateřských společnosti pro zvláštní úkoly. Podobně filmový, nahrávací a nakladatelský průmysl má možnost využít autorská a licenční práva či patenty formou licencováním od Offshore společnosti, na kterou jsou tyto práva převedena (využívá se hojně například Kypr, Labuan, Holandské Antily, atd). Tato kniha se ale zaobírá především Offshore bankovnictvím, a tak se dále budeme věnovat pouze formacím Offshore bank a navazující problematiky, kterou jako Offshore bankéř budete potřebovat znát, pro úspěšné založení a správu soukromé Offshore mezinárodní banky. Jak již bylo uvedeno, Offshore nabízí mnoho výhod a není jisté, zda se moderní mezinárodní ekonomika může bez Offshore finančních služeb obejít. To je jeden důvod proč hlavní obchodující země podporují rozvoj Offshore finančnictví i přestože sami jsou Onshore. Offshore ve svém důsledku znamená rozvoj i Onshore sektoru služeb, neboť oba sektory nemohou jeden bez druhého existovat. Dnes téměř 80 procent mezinárodních bankovních transakcí se koná v rámci Offshore trhu. Kvůli redukovaným nákladům, konkurence v Offshore finančním trhu hrála velkou roli v liberalizaci tuzemských trhů. Offshore obchod byl tak úspěšný, že dokonce vymohl značnou restrukturalizaci i v oblasti Onshore. Často se diskutuje o vlivu Offshore finančních trhů na rozšíření výběru společností k obchodu s půjčkami v jehož důsledku došlo ke snížení nákladů na půjčky až na základní úroveň úrokových sazeb. Protože náklady klesly, společnosti si mohou půjčovat na jakémkoliv finančním trhu, který je nejvíce vhodný pro ně a směnit zisk v měně, v které potřebují investovat. Aby se toto stalo, pak se musely stát tři věci. Za prvé, rozdíl mezi Offshore a Onshore úrokovými sazbami by musel klesnout na zanedbatelný stupeň, jak to například naznačoval trend od 80 let. Za druhé, jestliže kapitál byl plně pohyblivý, pak by měl plynout ze zemí s nízkými reálnými úrokovými sazbami k zemím, které mají vysoké reálné úrokové sazby, do doby, než se rozdíl mezi nimi vyrovná. Tento stav však nenastal, neboť v jednotlivých zemích nejsou shodná investiční rizika. Za třetí, jestliže by kapitál byl absolutně pohyblivý, neexistoval by žádný důvod pro spojení mezi tuzemskými úsporami a investicemi, finance by proudily ze země s vysokými úsporami do země s nejlepšími investičními příležitostmi, případně nejvyššími úrokovými mírami. Nejvíce úspor je však stále ještě investováno v zemi jejich původu. Většina ekonomů se nicméně shoduje, že plně funkční celosvětový peněžní trh se již rozběhl a že Offshore finanční trhy jsou stále více dominující nad světem mezinárodních financí Offshore služby a soutěž mezi jurisdikcemi Offshore je politický příkaz presentovaný pod záminkou právní úmluvy. Ale jak k tomu došlo? V této části se pojednává o procesu, kterým byly Offshore finance vytvořeny. Jsou tři cesty, jak vznikla jednotlivá Offshore finanční centra: 1. Samovolně jsou to Offshore centra, jako Spojené Království nebo Hong Kong 2. Regulovaně mezi které patří legislativní pobídky, které dali v Onshore jurisdikcích možnost vzniknout Offshore jednotkám (např. International Banking Facilities nebo International Banking Units), jako například v New Yorku, Tokyu a Taiwanu 3. Přijetím speciálních legislativ a zákonů jenž umožňují registrace a formace celé škály Offshore právních forem společností. Ty jsou v současné době tvořeny přibližně 100 státy, které nazýváme jako Offshore finanční centra. Offshore finanční centrum v Londýně se nazývá samovolné, protože údajně vzniklo náhodně. Postavení Londýna v centru Offshore peněžního trhu můžeme sledovat zpětně do období pokusů britských vlád obnovit po II.světové válce Londýn jako centrum celosvětových finančních aktivit. Podle zákona o devizových kontrolách z r.1947 bylo povoleno některým britským bankám obchodovat ve valutách. V prosinci 1951 byl v Londýně otevřen zahraniční finanční a bankovní trh. Kvůli zhoršující se obchodní bilanci byla v září 1957 uložena úvěrová omezení, která se převážně sestávala 20