METODICKÉ LISTY Samostatná příloha časopisu SOKOL

Transkript

1 6-7/2007 METODICKÉ LISTY Samostatná příloha časopisu SOKOL Termíny akcí červen, červenec, srpen ODBOR VŠESTRANNOSTI Sokolské cesty Červená hora Bruntálsko Generálka na WG 2007 Dornbirn Praha XIII. světová gymnaestráda 2007 Dornbirn Sokolské cesty Julské Alpy Slovinsko Se Sokolem na rozhledny Strážný vrch České středohoří Přebor ČOS ve volejbalu smíšených družstev Ústí nad Orlicí Sokolský parník Praha, TD ODBOR SPORTU Semifinále přeboru ČOS v házené Sokol Grand Prix SG Brno Finále přeboru ČOS v miniházené Sokol Kostelec na Hané minižáci, Nové Veselí - mladší žáci, Prostějov starší žáci Přebor ČOS v jachtingu pořadatel Sokol Vranné II. Orlická přehrada - Radava Přebor ČOS čtyřboj žactva v atletice Sokol Nová Paka Memoriál Vl. Spirita volejbal Sokol Bučovice Přebor ČOS v basketbalu žáci Klatovy Přebor ČOS minižáků v basketbalu Sokol Písek a dorostenců v Karvinné Komise kopané Komise atletiky Přebor ČOS v basketbalu minižákyň, ml. žákyň Nová Paka, Nusle; ml. dorostenek Hradec Králové; starších dorostenek Pečky Mezinárodní soutěž v basketbalu dorost Sokol Klatovy Mezinárodní turnaj smíšených družstev v badmintonu Sokol Plzeň Doubravka ÚSTŘEDNÍ ŠKOLA áklady in-line pro děti, (21/07) seminář Praha Taneční techniky, (29/07) seminář Praha Tělocvik 2007, (29/07) tábor pro cvičitele Drhleny Trenéři volejbalu III. tř., (17/07) školení Praha, TD Tělo Jižní Čechy, (24/07) seminář Šumava Nová Pec Trenéři florbalu B, (23/07) školení 1. konzultace Praha, TD Trenérky moderní gymnastiky, (30/07) školení Praha Trenéři florbalu B, (24/06) školení K Praha, TD Netradiční sportovní hry, (37/07) Obr. B. Roubal Obsah Náčelnictvím 2 a cvičitetkám (J. Žitná) ábavná cvičení 3 na tábory (B. Roubal) Okénko pro cvičitele 4. 4 (V. Vránová) Volejbal a hry (13) 5 (M. Douša) Kocouří cviky 6 (O. Chválová) Názvosloví v praxi 6. 8 (V. Pařízková)

2 NÁČELNICÍM A CVIČITELKÁM Motto: Jen pak jsi hoden svobody a žití, když rveš se o něj den co den! (J. W. Goethe) Mé sestry ; tak prý oslovovala členky Sokola moje legendární předchůdkyně, sestra Marie Provazníková. Když tak o tom přemýšlím, i já jsem vás na různých srazech oslovovala samozřejmě sestry, ale také děvčata, holky a občas dokonce sestry dámy. To oslovení však vždy vyjadřovalo naši vnitřní spojitost, vzájemnou důvěru a rodinnou příslušnost. Takže tedy mé sestry, píši tyto řádky dnes naposledy jako náčelnice ČOS, pokračovat budu na podzim jako členka cvičitelského sboru žen a starších žen. Věřím, že se na srazech, seminářích i na stránkách našeho časopisu budeme setkávat i v budoucnu. Po svém zvolení náčelnicí ČOS v roce 1991 jsem jednu z prvních nocí trávila v Tyršově domě. Bylo to pro mne cosi neuvěřitelného a Tyršův dům na mne promluvil hlasy těch, kteří zde pracovali a usilovali dávno před naší érou. Uvědomila jsem si tu obrovskou zodpovědnost a zároveň štěstí, že tam vůbec mohu být. Od té doby jsem mnohokrát přemýšlela o tom, jak se budu cítit a co vám napíši, až se budu jednou loučit. Bohužel, ta doba je tady. Byla jsem připravena rozloučit se s vámi a se svou funkcí náčelnice večer před jarním volebním zasedání župních náčelnic a náčelníků. Představovala jsem si, že to bude něco jako všechno skončilo, co teď? K mému velkému údivu to bylo všechno jinak. Rozhodnutí nekandidovat jsem udělala už dávno a přiznám se, že to nebylo lehké! Ne že bych tu funkci nemohla nebo nechtěla dále zastávat, ale uvědomovala jsem si, že by se tohoto postu měl chopit někdo mladší. Od té doby jsem stále odkládala napsání těchto řádků, ale musí být napsány. Když jsem jako náčelnice začínala, poklepal mi (dnes už nevím kdo) na rameno a důrazně říkal: Pamatuj si, že jsi tu dnes první po Provazníkové!. To bylo sice pěkné (a znervózňující), ale tehdy kdyby byla sestra Provazníková hvízdla, byla by měla plné nádvoří cvičitelek a náčelnic a každá z nich by byla věděla, co má dělat a kde je její místo. Takhle to ovšem po roce 1990 nevypadalo. Přesto mám dobrý pocit z toho, co jsme společně dokázaly, rozhodně toho nebylo málo. Těch posledních šestnáct let mého života nebyla léta nejšťastnější, ale rozhodně nejkrásnější, protože mi situace konečně dovolila pracovat pro myšlenku, které jsem propadla už jako malá holka; dovolila mi pomáhat utvářet organizaci, která má své místo v dějinách našeho národa i státu. Dělala jsem to ze všech svých sil; co se povedlo a co ne, to si jistě uvědomujeme všechny. Společně jsme postavily fungující cvičitelské sbory, zorganizovaly systém ústředních, oblastních i župních srazů cvičitelek, účastnily se přípravy soutěží, přehlídek a přeborů, soustředily se na metodicko-organizační práci, vymyslely a organizovaly cvičitelsko-vzdělavatelské semináře a setkání sokolských žen nebo cvičitelů žactva a připravily ženské složky na tři všesokolské slety. Vydaly jsme už někdy v roce 1992 první vlastní koncepci práce, ze které stále vycházíme. To není málo ale také to není dost! Samy víte, že mnohé naše cvičenky jsou jen u Sokola, tzn. chodí si zacvičit a rády, ale to je všechno. Utíká jim vnitřní kontext, který činí Sokol Sokolem a který vychovává tělo i ducha nejen k dobré fyzické kondici, ale i k morální odvaze a přístupu k životu kolem nás. Mnohé z nás znají dobře slovíčko já, ale už ne tak dobře slovo my! A to je ta smůla. atím jsme nedokázali a to platí o celé ČOS získat ve společnosti takové postavení, jako Sokol v minulosti. Je to jistě i otázka současného společenského systému. Naučili jsme se sice často říkat důrazně ne! tomu, co se nám nelíbí, co považujeme za špatné, ale už nedovedeme stejně důrazně přitakat všemu dobrému, tomu, co přináší pokrok a vytváří společenství lidí dobré vůle. A hlavně! Tomu dobrému nelze pouze říkat ano, pro to je nutno usilovně pracovat a nehledět příliš na vlastní problémy a už vůbec ne na vlastní reputaci a prestiž. Bolí mne stížnosti a vzájemné invektivy, které stále častěji slyším z žup. Nedovedeme-li se sami snášet a společně pracovat, poškozujeme naši společnou věc. Sokol dnes potřebuje všechny lidi dobré vůle. Vůbec nezáleží na mládí nebo na stáří, záleží na tom, co kdo umí a co chce dávat do společné pokladnice činů. Bohužel, mnozí si to buď neuvědomují, nebo naopak uvědomují, ale dávají přednost vlastnímu postavení a vážnosti před obecným prospěchem. Nemějte však starost budoucnost naše činy spolehlivě prověří. Proti prvním letům našeho úsilí po roce 1990 se poměry mezi lidmi značně zhoršily, a to nejen v Sokole. Člověk někdy ztrácí sílu a odvahu soustavně se s těmito problémy utkávat a bojovat proti nim. Na zatím posledním setkání sokolských žen v letošním březnu, v pořadí třetím, přednášela sestra Anna Hogenová o smyslu života. V přednášce zdůrazňovala současnost, ne budoucnost! Nebo lépe řečeno vysvětlovala, že budoucnost a kvalita této budoucnosti závisí a odvíjí se z kvalit současnosti. Stručné resumé nenechat se otrávit!. Po dlouholetých zkušenostech si uvědomuji moudrost této myšlenky a byla bych ráda, kdybychom si to uvědomily všechny. Ve své funkci náčelnice jsem zažila čtyři náčelníky. Nejkrásnější a asi nejproduktivnější a naprosto rovnoprávná byla spolupráce s bratrem Jiřím Žižkou, i když byl daleko zkušenější než já a občas jsme spolu v něčem nesouhlasili. Člověk asi nesmí příliš dbát na osobní důstojnost a nespravedlnosti musí odrážet tak, aby to nepoškozovalo společnou práci. Občasná nedorozumění ale spíše vycházela z odlišné mentality mužů a žen. Přečtete-li si zajímavou knihu dr. M. Neudorflové Česká žena v 19. století, kde je jednou z kapitol žena v Sokole a ve skautu, pochopíte, že odlišnost v chápání priorit u mužů a u žen tu byla vždycky. Když tak o tom přemýšlím, možná, že právě tato odlišnost je přínosem! I když jsem řekla, že uplynulých šestnáct let bylo nejkrásnějším obdobím mého života, rozhodně to nebyla léta lehká. Na každého z vedoucích činovníků se snáší kritika někdy opodstatněná, někdy ne. S tím se asi všichni musíme smířit kdo nic nedělá, nic nepokazí. Není však dobře hromadit hněv. Je třeba jít dál a především být ve vnitřním souhlasu se svým svědomím! Přiblížil se konec června a s ním sjezd ČOS, který by neměl být pouze účtováním s minulostí, ale vykročením do budoucnosti věřme, že bude šťastnější. Snažme se o spolupráci a vzájemnou toleranci, ale netrpme nečestnosti, vzájemnou bezohlednost, pomluvy a lži. Snažme se naplňovat pojem bratrství a sesterství v jeho podstatě a celistvosti! Všem skutečným sokolům hezké prázdniny, hodně sil v další práci, mé nástupkyni Lence Kocmichové úspěšné kralování a těším se na shledání se všemi čtenáři časopisu SOKOL na začátku nového cvičebního roku, tedy v září! Nazdar všem! Jarina Žitná Župní náčelnice při valné hromadě odboru všestrannosti ČOS s novým náčelnictvem žen ČOS; v prostřední řadě čtvrtá zleva čestná náčelnice Jarina Žitná foto M. Josefíková 2 METODICKÉ LISTY SOKOL 06-07/07

3 ÁBAVNÁ CVIČENÍ NA TÁBORY Přinášíme vám obrázkové tipy na zábavná cvičení při sokolských táborech. Návod je jednoduchý: poskoky a podupy cvičte podle obrázků; pro udržení rytmu si můžete zazpívat vhodnou písničku, kterou si sami vyberete. text a obrázky Bohumír Roubal SOKOL 06-07/07 METODICKÉ LISTY 3

4 OKÉNKO PRO CVIČITELE 4. dravotní tělesná výchova a dětské složky Vážení a milí cvičitelé! Blíží se dva měsíce prázdnin a někteří z vás budou trávit letní čas na táborech ve společnosti dětí. V tomto okénku vám nabízím pohybové hry s říkadly, které můžete využít na louce jako doplněk k venkovním hrám a později je zařadit i do tělocvičny. Na úvod trochu teorie a opakování matka moudrosti. Tělesná výchova předškolních dětí obsahuje tyto cvičební druhy: zdravotní cviky pro formování postavy a správného držení těla, chůzi, běh, skok, lezení, házení, akrobatická cvičení, a různé předvýchovy (předplavecká, předlyžařská atd.). Cvičební obsah lze rozdělit na dvě skupiny: cvičení založená na spontánních pohybech cvičení analytického charakteru Cvičení analytického charakteru: zdravotní cvičení a cvičení akrobatická. Jedná se o cvičení umělá, nevyskytují se v dětských hrách, jsou pro osvojování náročnější. přístupnit toto cvičení je nutné vhodnou motivací tzv. motivačním názvoslovím (stříška, křidélka, holubička atd.), říkankou, písničkou. dravotní výchova pro správné držení těla má posílit zdravý růst, zejména ty svalové skupiny, které se ve spontánní hře nedostatečně aktivizují. Správným výběrem cviků a účinky na jednotlivé svalové oblasti děti postupně získají předpoklady pro správné držení těla v lehu, sedu, kleku a nakonec ve stoji, učí se spojovat pohyb s dýcháním. Výběru pomáhá klasifikace podle jednotlivých svalových oblastí, utříděných takto: cviky pohyblivosti šíje, cviky pro posílení a uvolnění pletence ramenního, paže a ruky; cviky pro posílení svalstva zádového a protažení svalstva prsního; cviky pro posílení svalstva břišního a protažení svalstva bederního; cviky pro pohyblivost a posílení svalstva pánve a kyčlí; cviky pro posílení svalstva nohou, pro zpevnění klenby chodidla; cviky pro pohyblivost páteře; cviky relaxační, cviky dýchací. dravotní cviky s dětmi cvičíme nejčastěji v nízkých polohách, používáme náčiní (hračky) nebo říkadla. ještě výše vytáhne se zvolna vztyk do kleku zasyčí hlasitý dlouhý výdech na sykavku SSSSS a usne zase volna zpět do kleku sedmo, hluboký předklon Dva zajíci (Procvičení oblasti kyčelních kloubů) ajíci dva rozpustilí krátili si dlouhou chvíli, běhali a skákali vzpor dřepmo spojný, 6 x zaječí skoky kotrmelce metali dva kotouly vpřed Příklady motivačních zdravotních cvičení pro předškolní děti Starý had (procvičení rovných pohybů trupu, správného držení ramen a hlavy) Sluníčko když začne hřát, klek sedmo, hluboký předklon probudí se starý had. Pyšně hlavu vzhůru zvedá zvolna vzpřim nakonec té taškařice rozběhli se ještě více rychlé 8x zaječí skoky kdo sem přijde, tomu běda! Každý se mě musí bát! 2x pomalý rovný předklon záklon vyhodili ejchuchu zadní packy do vzduchu 4x výšvihy zánožmo skrčmo střídnonož (s vystřídáním nohou ve vzduchu) 4 METODICKÉ LISTY SOKOL 06-07/07

5 Ovečky (procvičení celkového uvolnění) Jdou ovečky jdou, jedna za druhou, zrovna jako v pohádce přecházejí po lávce pěkně za sebou mírný podřep, předklon, paže volně visí k zemi, uvolněné měkké kroky s mírnými hmity v kolenou jdou ovečky jdou, pokračovat v chůzi (3 kroky) však už tady jsou zastavit stmívat se už začíná zvolna klek (bez pomoci paží) a tak v teple ovčína zvolna sed (bez opory) všechny ulehnou leh a položit paže, celé tělo uvolnit (jako ve spánku) Předškolní věk je čas, kdy si dítě vytváří pozdější životní stereotypy tedy v tomto věku je nejvhodnější doba k pozitivnímu ovlivnění nejen pohybových návyků. Dostatek pohybových aktivit v tomto věku působí mimo jiné jako prevence proti obezitě, diabetu či degenerativním změnám pohybového aparátu. kušenější cvičitel může zpozorováním určitých pohybových odchylek upozornit na možný opožděný vývoj dítěte či na poruchy zraku, sluchu i nervového postižení. Každé dítě je osobnost a každé dítě má svým způsobem naprogramované vývojové etapy, které se nedají urychlit ani přeskočit. Proto je posuzování podle průměru velmi nebezpečné. Cíle zdravotní tělesné výchovy se v mnohém shodují s cíli tělesné výchovy předškolních dětí. Proto je potřebné často seznamovat cvičitele s problematikou zdravotní tělesné výchovy, s metodickými postupy, se správnými aplikacemi, např. dechových cvičení, a to vše s ohledem na věkové zvláštnosti. A hlavně nezapomeňme, že cvičení je radost! Přeji vám příjemné a klidné léto a těším se na kontakt s vámi pomocí ové adresy: okenko@sokol.eu Text: Věra Vránová Převzaté kresby: Drahomíra Horáková /Literatura: Hošková, B., Matoušová, M. Kapitoly z didaktiky zdravotní tělesné výchovy pro studující FTVS. Praha: Karolinum, Kyralová, M. a kol. dravotní tělesná výchova II. část. Praha: Onyx, Opravilová, E. Dítě si hraje a poznává svět. Praha: SPN, Smítková,. Špalíček zhudebněných říkadel a cvičení pro malé děti.praha: Olympia, 1992./ VOLEJBAL A HRY (13) Volejbal a hry s míčem ve cvičební jednotce Ve dvanáctém pokračování našeho seriálu jsme se zabývali tenisovým podáním a způsoby jeho nácviku. Kromě tenisového existují i další druhy podání, patřící do skupiny odbíjení jednoruč vrchem, lišící se postavením hráče při jejich provedení: a) Vrchní podání v čelném postavení (vzhledem k síti) plachtící je obdobou tenisového podání, lišící se pouze způsobem úderu do míče a z toho plynoucí odlišnou dráhou jeho letu. Na rozdíl od tenisového podání, kdy k úderu do míče používáme špetku, která při správném provedení udílí míči v dráze letu rotaci vpřed, u plachtícího podání směřujeme prudký úder nejčastěji spodní částí dlaně do středu míče při co nejkratším čase dotyku ruky s míčem. Správně udeřený míč v dráze letu mírně plachtí naprosto bez rotace. K dosažení požadovaného účinku je třeba volit co nejdelší dráhu letu, proto vyspělí hráči při tomto podání často v zámezí odstupují dále od základní lajny. S ohledem na větší náročnost je nutno věnovat delší čas nácviku k dosažení správného provedení. Při dodržení popsaných odlišností oproti tenisovému podání je možno využít způsob nácviků podle bodů 51), 54), 55), 58). Nácvik zařaďte až po zvládnutí tenisového podání. b) Vrchní podání v bočném postavení rotované estonské v současném volejbalu nepoužívané pro jeho sníženou účinnost. ákladní postavení hráče bokem k síti s mírně pokrčenýma nohama, z nichž bližší k základní lajně je odlehčená, vně mírně vytočená. Váha těla spočívá na vzdálenější noze. Úderová ruka mírně rozpažená se pohybuje vrchním obloukem k míči, který před tělem nad hlavou drží hráč v neúderové ruce. Technické provedení tohoto podání je velmi náročné na koordinaci pohybu, švihu úderové paže, sílu úderu špetkou do míče a správný nadhoz. Proto je třeba rozdělit nácvik na část bez míče, s míčem drženým trenérem neb spoluhráčem, nacvičujícím hráčem v neúderové ruce s přikládáním špetky úderové ruky na míč, hozením míče úderovou rukou na spoluhráče a posléze úder do míče po vlastním nadhozu. Hovoříme-li o nepoužívání tohoto podání v současném volejbalu, tak máme na mysli vrcholové neb mezinárodní soutěže, v nižších soutěžích by ještě našlo svoje uplatnění. Tolik jako informativní seznámení, případné zařazení do nácviku u začátečníků nepřichází v úvahu. c) Vrchní podání v bočném postavení plachtící v základním postavení hráče oproti estonskému podání je pouze změna v základním upažení paže povýš s mírně pokrčeným loktem, která vykoná zrychlený pohyb po kratší dráze k míči s úderem, dle stejných pravidel jako u plachtícího podání v čelním postavení. Postup nácviku stejný jako u estonského podání. d) Spodní podání v čelním postavení je nejlehčí, a pro začátečníky nejvhodnější. 60) Hráč v základním postoji s předsunutou nesouhlasnou nohou s úderovou paží, vahou těla na zadní noze, pokrčenými koleny, mírném předklonu, drží míč v neúderové ruce ve výši boků předúderovou rukou. Úderová ruka, volně svěšená s dlaní vpřed, mírně zapaží a spodním obloukem švihne vpřed a přiloží špetku k míči (neodbíjí). V průběhu tohoto pohybu současně přenáší váhu těla ze zadní nohy na nakročenou přední. 61) Dvojice hráčů proti sobě, odstup 3 m, si nejprve spodním obloukem úderové ruky míč házejí, po zvládnutí vzdálenosti a směru do košíčku protihráče po zachycení před čelem vzájemně odbíjejí. Trenér dává úspěšným dvojicím pokyn k zvětšování odstupu. 62) Dvojice odbíjejí z útočných čar přes síť. Vzdálenost od sítě se postupně dle možností hráčů zvětšuje. 63) Nácvik podle bodu 58), 59). e) Spodní podání v bočném postavení Hráč v základním postavení stojí bokem k síti, při nácviku k protihráči (ke stěně), drží míč v neúderové ruce před tělem ve výši boků uvolněnou úderovou rukou (vzdálenější hřišti, protihráči, stěně), napřáhne do sníženého upažení a švihne směrem k míči a přiloží na něj špetku (neodbíjí). Současně se švihem přenáší váhu ze zadní (vzdálenější) na bližší přední nohu. Nácvik je stejný jako u spodního podání v čelném postavení. Vrchní podání ve výskoku s rozběhem smečované je novější útočný prvek vrcholového volejbalu náročný na zvládnutí. Budeme se jím zabývat současně s útočnými údery později. Miroslav Douša SOKOL 06-07/07 METODICKÉ LISTY 5

6 KOCOUŘÍ CVIKY Oscilační metoda zdravotní tělesné výchovy Úvod Účelem tohoto článku je představit novou metodu zdravotní tělesné výchovy. Odborně ji nazýváme oscilační metodou, je ale možné se s ní setkat i pod názvem Kocouří cviky. Jak uvidíte v dalším textu, nejde zvláště u druhého z těchto označení o marketingový trik: oba tyto názvy mají svá opodstatnění. Než se dáme do odborného popisu, ještě jeden příměr pro navození představy výsledku, jakého chceme touto metodou dosáhnout. Pod pojmem kocouří si každý z nás představí chlupaté mžourající klubíčko, vyhřívající se na okenní římse na jarním sluníčku. Jenže tahle líně se povalující hromádka chlupů je kdykoli připravena se protáhnout, vyskočit a rozehrát koncert pro čtyři nohy a páteř způsobem, pro který je právě kočka symbolem pružnosti a efektivity pohybu. Člověk na svých dvou nohou a se vzpřímeným držením těla je zvíře podstatně méně elegantní a podle toho také vypadá jeho pohyb neohrabaný, toporný, chudý a leckdy doprovázený poruchami, které znalec lidského těla rozpozná již v držení těla nebo jednoduchém pohybu. Představu kočičích přátel jsme nevyvolali jen tak, neboť o to právě oscilační metodě jde uvolnit, rozhýbat a rozvlnit lidské tělo tak, aby v našem pohybovém projevu byla na první pohled patrná stejná měkkost a dynamičnost, jaké jsou typické nejen pro kočky, ale i pro ostatní šelmy. Lidská kostra se totiž v zásadních rysech neliší od té, kterou mají tato zvířata, a záleží jen na nás, zda budou její jednotlivé součásti ovládány jemnou hrou okolních svalů nebo na principu táhel a pák jako u dřevěné loutky. Výraz kocouří je zde použit pro vyjádření toho, že oscilační metoda není totéž jako úzký výběr cviků ve vzporu klečmo zažitý pod názvem kočičí hřbety, ale že jde skutečně o metodu způsob, jímž můžeme provádět nejrůznější cviky v různých cvičebních polohách, včetně stoje. Představa pružné páteře je pro mnohé spojena s extrémními polohami jako v akrobacii, vrcholovými výkony, dále se štíhlostí a mládím. Tak tomu ale není. Oscilační metoda je skutečně metodou zdravotní tělesné výchovy, tedy způsobem cvičení vhodným pro různé skupiny populace, včetně těch dříve narozených. O co v ní tedy jde Charakteristika oscilační metody K základním rysům oscilační metody patří, že je metodou vyrovnávání funkčních poruch pohybového systému, že má vysoký uvolňovací účinek na svaly a klouby a že je metodou komplexní, neboť působí jak na zkrácené a oslabené svaly, tak vede ke správně provedenému pohybu a držení těla. Výraz komplexnost naznačuje nejen to, že jsou v ní zahrnuty různé druhy vyrovnávacích cvičení tedy uvolňovací, protahovací, posilovací, dechová, relaxační, pro správné držení a další, ale že jejich účinku se dosahuje společně, a to prostřednictvím oscilačního způsobu provedení pohybu. Vyrovnávací zaměření a komplexnost oscilační metody Je všeobecně známo, že pohybový systém můžeme hodnotit z hlediska držení těla, které odráží vnitřní předpoklady člověka k udržování vzpřímeného postoje a poloh (statická funkce pohybového systému). Ty jsou pak východiskem provádění nejrůznějších pohybů (dynamická funkce pohybového systému). V klasické zdravotní tělesné výchově a správně prováděné tělesné výchově vůbec, se proto snažíme naučit správnému držení těla a vycházet při cvičení ze správných, tj. oproti klidovému držení již zkorigovaných poloh. Vlastnímu pohybu předchází tedy zaujetí správné cvičební polohy. Tuto zásadu oscilační metoda nezpochybňuje, sama však se jí neřídí. Stejného efektu pro pohybový systém příznivého účinku pro stávající odchylky od správné funkce dosahuje totiž jiným způsobem. ačíná rovnou pohybem, aniž si zpočátku příliš všímá toho, jak se dotyčná/ý drží. Necháváme tělo, aby si samo hledalo a našlo správné držení někde mezi jednou a druhou krajní polohou, jíž příslušná část těla při cvičení prochází. Cvičenec dostane sice informaci, že správné držení, například ve stoji, je určeno vertikálou vycházející z temene hlavy, hlavním předmětem pozornosti je však pohybový úkol, který v tomto případě spočívá v přešlapování nebo přenášení váhy z jedné nohy na druhou při současném stlačování dlaní dolů, a to ve fázi, kdy trup se vytahuje za hlavou vzhůru. Celé tělo se tím dostane do zřetelného napružení v podélné ose. Při poklesu v kolenou dolů paže povolíme, čímž podpoříme uvolnění veškerého osového svalstva a páteře a připravíme je pro následující vytažení vzhůru. Opakováním tohoto pohybu vzniká posturálně velmi intenzivní trénink, který zasahuje nejen samu periferně pozorovatelnou dovednost měnit, tj. korigovat původní hůře vyvážené nebo méně tonizované držení těla, ale též posturální stereotyp jako schopnost nervového systému reagovat stále pohotověji a pod stále přesnější kontrolou vědomí na změny posturální situace. popisu vidíme, že nejde o žádný rozsáhlý pohyb, přesto nejsme již pouze ve staticky chápané poloze. Pohyb, který provádíme, zasahuje sice celé tělo rosteme od nohou až po temeno hlavy zároveň však děláme něco, co je našemu tělu důvěrně známé, co neklade nároky na rozsah pohybu, dovednosti a koordinaci, a přitom se toto vše intenzivně procvičuje a mění. I toto jednoduché cvičení je příkladem toho, co je pro tuto metodu typické oscilujeme z jedné krajní polohy do druhé (krajní vytažení ve vertikálním směru proti tomu úplné uvolnění), přičemž optimální poloha pro držení těla ve vzpřímeném stoji se nachází někde mezi těmito dvěma extrémy. Tělo si samo vyhledává polohu optimální z hlediska biomechanické vyváženosti na straně jedné a energetické náročnosti na straně druhé (reflexní složka) a učí se ji rozpoznávat jako tu polohu, ve které se cítíme zároveň vzpřímeně a zároveň uvolněně (vědomá složka). Je to poloha, kterou by člověk spontánně zaujal po skončení tohoto cvičení a která by byla oproti výchozí tímto dynamickým cvičením zkorigovaná. Tento typ cvičení nemá však jen posturální složku, jak byla právě popsána, ale i hybnou, na niž se zaměříme v další části textu. Při přechodu z jedné krajní polohy do druhé musí svaly celého těla vyvinout určité úsilí nezbytné k překonání gravitace, a tím jsou některé svaly posilovány, jiné naopak protahovány. Ve zvoleném příkladu se posílení týká všech svalů, které napřimují (flexory krku v oblasti krční, vzpřimovače páteře v oblasti hrudní, svaly hýžďové v oblasti pánve a extenzory kolen). K nim se připojují svaly mezilopatkové, stahující aktivním protipohybem dlaně dolů podle těla, čímž se zároveň protahují svaly sestupující po straně šíje po horním okraji trupu až k ramenům. Pokud spojíme tuto fázi pohybu s výdechem, vytvoříme předpoklady pro zvýšení napětí i v břišních svalech. uvedeného vidíme, že cvik zahrnuje jak složku protahovací, tak posilovací, která je vztažena ke změnám držení těla, jimiž každý jednotlivý cvičenec prochází. Vertikální stimulace působí na každého bez rozdílu, cvičení je ale vysoce individuální. Obě tyto složky dohromady mají společný centrální efekt, který se projeví lepší koordinací všech pohybových dovedností spojených s udržováním vzpřímeného postoje a připraveností svalů k aktivnímu pohybu ve správném poměru a sledu. Toto byl však pouze příklad dynamického pojetí jedné ze základních posturálních poloh, která je východiskem, nikoli konečným cílem cvičení. Pojem posturální zdánlivě odporuje dynamickému pojetí, ve skutečnosti ani nehybnost klidové polohy nemůžeme považovat za nečinnost nervových procesů, naopak. Právě tyto procesy jsme stimulovali dynamickým pojetím polohy jako oscilace mezi korigovanou (tonizovanou) a zcela uvolněnou polohou. Důležitým momentem je to, že do oscilací jdeme ze středových, pro tělo přirozených poloh, a využíváme jen toho rozsahu pohybu a té síly, které jsou stávajícímu stavu pohybového systému vlastní. To je důvodem, proč může dělat cvičení úplně každý a proč je každému příjemné. Nechceme po cvičenci žádné zvláštní dovednosti, úsilí a překonávání současných možností, využíváme pouze momentální volnosti. Tím, že této volnosti při současném mírném protažení a posílení svalů, na kterých držení těla v daném případě závisí, opakovaně využijeme a posuneme ji o kousek dál, vytvoříme předpoklady, aby se nepatrně změnila i celková rovnováha těla. Efekt cvičení je podpořen prokrvením a prohřátím, jichž bychom bez dynamického provedení nedosáhli. Princip cvičení byl přiblížen na pohybu, který by bylo možné zařadit do kategorie cvičení pro správné držení těla. S využitím stejných principů přirozený pohyb ze středové polohy na jednu a druhou stranu, provedený s co nejmenším svalovým úsilím, tudíž plynule, postupně, bez úsilí a násilí, s využitím setrvačnosti, gravitace, pružnosti tkání do momentálně krajní, postupně se zvětšující krajní polohy můžeme provádět jakýkoli cvik v jakékoli cvičební poloze. 6 METODICKÉ LISTY SOKOL06-07/07

7 Další vlastností tohoto cvičení je uvolněnost, nenásilnost provedení, která je na první pohled v rozporu s tím, že mluvíme o cvičení dynamickém. Protože pojem dynamický má v tělovýchově, zvláště zdravotně zaměřené, negativní konotaci navozující dojem, že dynamický = nezdravý = poškozující svalový a kloubní systém, je třeba uvést toto na pravou míru a vyjasnit si, o jaký typ dynamického pohybu se jedná v případě oscilační metody. a skutečně nezdravý je možné považovat takový pohyb, který u nerozcvičeného organismu provedeme buď velkou rychlostí nebo velkou silou s cílem dosáhnout ihned maximálního možného pohybového rozsahu. Pokud se ale pohybujeme zvolna, s vynaložením co nejmenšího svalového úsilí v momentálních mezích vůle v kloubu, můžeme též mluvit o dynamickém pohybu, nemusíme se ale obávat, že si ublížíme. Negativní vliv se přisuzuje zvláště tzv. spouštěnému dynamickému pohybu, který provedeme na základě volního impulzu a necháme proběhnout bez další kontroly jeho průběhu. a bezpečný se proti němu považuje pohyb vedený, to znamená vědomě kontrolovaný a usměrňovaný v celém průběhu, který můžeme v kterékoli fázi zastavit, zrychlit či zpomalit. Při cvičení oscilační metodou používáme způsob, který je něco mezi těmito dvěma typy je také spouštěný, tudíž ho nemůžeme v průběhu kontrolovat, ale provádí se s co nejmenším svalovým úsilím těch svalů a v tom kloubu, který je tímto pohybem procvičován, takže hybnost je dána impulzem vycházejícím nikoli z agonistů tohoto pohybu, ale z jiné části těla (pohyb paže navodíme např. vychýlením trupu). Vlastní pohyb probíhá tedy s maximální uvolněností, s využitím fyzikálních sil gravitace, setrvačnosti, odstředivé síly apod., a příslušní agonisté jsou do pohybu vtahováni jaksi mimochodem podle toho, jak jsou nuceni přizpůsobovat se svým napětím změnám postavení v kloubu. V dobíhající fázi pohybu se přidají aktivní kontrakcí, jíž dovedou pohyb (v podstatě již pomalu a kontrolovaně) do rozsahů, které by mohly být citlivé. Mohou tedy pohyb jak zastavit, tak dovést jemně a opatrně do krajního rozsahu v kloubu tak, aby došlo k mírnému protažení a zvětšení kloubní pohyblivosti. Přestože děláme vše s maximální uvolněností, existují dva případy, kdy pohyb není vedený, ale je v podstatě spuštěný a ponechaný svému průběhu. Jsou to pohyby paží ve stoji (například směrem do upažení, ale i osmiček a kroužení), kdy je pohybovým impulzem vypustíme a necháme proběhnout v režii gravitace a volného pádu. Druhým případem jsou pohyby směrem dolů, kdy přestaneme vzdorovat gravitaci a necháme trup sesunout rovněž volným pádem, ale již s mnohem větším vnitřním odporem, tudíž výrazně pomaleji dolů, do předklonu, úklonu apod. Stejně jako pohyby ve směru gravitace, probíhají jakoby mimovolně, tedy postupně, jak na ně působí vnější síly, i pohyby vykonávané proti odporu gravitace. Mohli bychom je nazvat pohyby tažené. Tažený pohyb vznikne tím, když jej provádíme postupně s co nejmenším svalový úsilím. U páteře si jej představíme poměrně snadno jako pohyb obratel po obratli, stejný princip však uplatňujeme i u větších a od sebe vzdálenějších kloubů. Výsledný obraz pohybu působí tak, jako bychom byli z gumy, bez kostí, nebo také pružní a ohební jako naši kocouří přátelé z úvodu článku. Dojem uvolněnosti je výsledkem minimálního svalového nasazení a jemnosti přechodu přes kloubní rozhraní. I když pohyby, kterými začínáme, jsou velmi jednoduché a vycházejí ze středových poloh, můžeme se cvičením dostat k velmi rozsáhlým a složitě vypadajícím pohybům a to i u pohybově nezkušených lidí. Je to možné proto, že závisí pouze na naší fantazii, zda zpětný pohyb rozvineme o další pohybový impulz a jak a do jaké míry se mu poddáme nejprve sousedními a postupně dalšími a dalšími částmi těla. Toto cvičení má jednu nevýhodu. Právě proto, že je tak komplexní, že plynule přecházíme z jednoho cvičebního tvaru do druhého, leckdy prostřednictvím drobných přídatných pohybů jako pohyb zápěstí, je obtížné ho vysvětlit a špatně se zachycuje na obrázcích nebo slovně. Optimální seznámení je na živo nebo prostřednictvím videotechniky. Proto také byla k tomuto cvičení natočena metodická videokazeta, kterou je možno objednat na adrese uvedené v závěru článku. Není pravda, že cvičení oscilační metodou je jen takové tancování a pohrávání si s pohybem, jak by mohlo působit na první pohled, zvláště na nezasvěceného pozorovatele. Vychází důsledně ze školy české zdravotní tělesné výchovy a znalosti problematiky funkce a poruch pohybového systému. Každý cvik i jejich řazení je tedy odůvodněno obecně zdravotním hlediskem a při vlastní praxi je cvičení přizpůsobováno prostřednictvím průběžné diagnostiky zdravotnímu stavu a pohybovým schopnostem cvičenců. Struktura a obsahové zaměření cvičební jednotky kocouřích cviků Je výhodné začínat cvičební hodinu ve stoji, neboť se zde uplatňuje nejvýrazněji vliv gravitace na oblast pletenců ramenních a krční a hrudní páteře. Uvolnění svalstva a kloubů v oblasti ramen, kterého jsme schopni zde dosáhnout, se stává spouštěcím mechanismem dalších změn na pohybovém systému, zejména v oblasti bederní páteře. Tomu, jak nabíhá vyrovnávací efekt při použití oscilační metody, se budeme věnovat v některém z příštích článků. Nyní si jen připojíme stručnou charakteristiku struktury metodicky základní lekce kocouřích cviků. Cvičební jednotku tvoří 9 11 skladeb, z toho první je věnována uvolnění ramenních kloubů a má skutečně dynamicky svižný charakter. V tempu zůstaneme i při druhé skladbě, kdy opět ve stoji zaměříme cvičení na posílení svalstva v oblasti hrudní páteře, čímž kompenzujeme a fixujeme uvolněnost, jíž jsme dosáhli v předchozí části cvičební jednotky. Další dvě skladby jsou rovněž dynamické, ale volnější, neboť se snažíme rozcvičit celkově trup a oblast pánve a kyčlí. Cvičení je zaměřeno specificky jednak na podsazování pánve a koordinaci držení v oblasti bederní a hrudní páteře, a jednak na schopnost uvolnit ve vzpřímeném stoji paravertebrální svalstvo a oddělit pohyb v ramenním kloubu od vzpřimovacího pohybu trupového svalstva. Kdo má trochu cvičitelských zkušeností, ví, jak obtížné je pro některé lidi rozlišit toporný a postupný předklon trupu. A my přece chceme rozvlnit páteř stejným způsobem, jako to vidíme u kocourů a koček, neboť pouze tak dosáhneme pružné chůze. Následují již mnohem pomalejší skladby zaměřené cíleně na protažení prsních svalů a tzv. otevření hrudníku (nejlépe v tureckém sedu), další procvičení pohybů pánve v kleku a/nebo kleku sedmo, rozpohybování páteře ve vzporu klečmo (v tomto okamžiku jsou tedy kocouři nahrazeni kočičkami), protažení dolních končetin v sedu, lehu na boku nebo vzadu, a další nácvik správného ovládání pánve zásadně v lehu vzadu. áměrně neuvádím posilování břišního svalstva, i když k němu tato část směřuje, neboť ke správnému provedení sedu lehu je metodicky dlouhá cesta, která vede před podsazování pánve a správné dýchání. Na závěr procvičíme krční páteř, nejlépe opět v nějakém stabilizovaném sedu, a zařadíme uvolnění buď relaxačního nebo dynamicky uvolňovacího charakteru. Shrnutí Oscilační metoda zdravotní tělesné výchovy působí jak na komplexní pohybové schopnosti a dovednosti, jako jsou držení těla a nervosvalová koordinace, tak na ty prvky pohybového systému, které představují překážku jeho správné funkci (zkrácení svalů, omezená kloubní pohyblivost, vadné držení těla). Jako nejdůležitější prostředek vyrovnávání používá tato metoda uvolňovacího účinku tělesných cvičení, a to jak na nervosvalovou, tak na kloubní složku. Je pro ni typické rozvíjení jednoho a téhož pohybu, nikoli řazení za sebou různých cviků se specifickými účinky. Jedná se o kolektivní formu cvičení s hudbou, prostřednictvím průběžné diagnostiky však bere v úvahu individuální projevy poruch, pohybové předpoklady jednotlivců a tempo a meze jejich vyrovnávání. Cvičení je vhodné pro všechny věkové skupiny, svým tanečním charakterem vyhovuje zvláště ženám. Svými dopady na rozvoj nervosvalové koordinace může však být i cenným průpravným, vyrovnávacím a kompenzačním prostředkem u sportovců. PaedDr. Olga Chválová, CSc., lektorka zdravotní tělesné výchovy I. třídy (Pozn. red.: Uvedeno při 3. setkání sokolských žen v březnu 2007 v Českém Brodě.) Objednávky videokazety / DVD Kocouřích cviků olgachvalova@ volny.cz cena: 350 Kč Ostatní informace: SOKOL 06-07/07 METODICKÉ LISTY 7

8 NÁVOSLOVÍ V PRAXI 6. Cvičení na nářadí podle pohybového obsahu: IV. Ručkování, lezení, šplhání Ručkování, lezení, šplhání na nářadí jsou pohyby celého těla pomocí paží (jejich částí), případně i jiných částí těla. Podle toho, která část těla je zapojena do činnosti rozlišujeme: ručkování postupujeme po nářadí jen rukama nebo částmi paží, lezení postupujeme po nářadí pomocí rukou a nohou nebo jejich částmi, šplhání provádíme na šplhacím nářadí tyč, lano pomocí paží případně nohou. Ručkovat můžeme ve visu nebo v podporu. Podle směru pohybu rozlišujeme: vpřed, vzad, stranou, vzhůru dolů (směr vpřed se neuvádí v popisu). Podle způsobu postupu paží rozlišujeme: střídnoruč (střídnopaž), nebo souruč (soupaž). Ručkování střídnoruč provádíme: dosahováním jedna ruka postoupí vpřed (stranou) a druhá se k ní přisune (obr. 1-5) přesahováním obě ruce postupují střídavě daným směrem jako nohy při chůzi (obr. 6-8). Příklady ručkování: 1. Svis na hrazdě ručkování vlevo střídnoruč dosahováním (obr. 1). 6. Svis na hrazdě: ručkování vlevo přesahováním (obr. 6). 7. Svis na hrazdě bočně: ručkování přesahováním (obr. 7). 8. Svis na vodorovném žebříku bočně dohmatem na příčky: ručkování přesahováním komíháním (obr. 8). 2. Svis na hrazdě bočně ručkování střídnoruč dosahováním (obr. 2). 3. Svis na vodorovném žebříku bočně dohmatem na příčky roznožmo: ručkování střídnoruč dosahováním (obr. 3). Lezení se liší od ručkování tím, že pažím pomáhají i nohy. Lezení provádíme ve visu nebo v podporu. Lezení vzhůru nazýváme vylézání, lezení dolů slézání. Podle způsobu dohmatu i došlapu rozlišujeme: lezení střídnoruč a střídnonož paže i nohy se pohybují jedna po druhé, nebo souruč a sounož obě paže i nohy se pohybují současně. Příklady lezení: 9. Žebřík svislý: vylézání střídnoruč a střídnonož různostranně dohmatem na příčky (pravá ruka a levá noha (obr. 9). 10. Slézání střídnoruč a střídnonož stejnostranně dohmatem na příčky (obr. 10). 11. Žebřík svislý: vylézání bočně čelem ke štěřině dohmatem a došlapem na příčky (obr. 11). 12. Vis stojmo zády k žebříku dohmatem na štěřiny nad hlavou: vylézání střídnoruč a střídnonož (obr. 12). 4. Vzpor na hrazdě: ručkování střídnoruč vlevo dosahování (obr. 4). 5. Svis na svislém žebříku bočně dohmatem na příčky roznožmo: ručkování dolů střídnoruč dosahováním (chodidla se opírají o štěřiny, ale nepomáhají ručkování (obr. 5). 13. Vylézání ve vzporu klečmo na šikmé lavičce (obr. 13). 14. Žebřík šikmý: vylézání ve vzporu ležmo vysazeně dohmatem na štěřiny došlapem na příčky (obr. 14). Věra Pařízková (Kapitola o ručkování, lezení a šplhání byla z nedostatku místa rozdělena, takže šplhat budeme až příště.) 8 METODICKÉ LISTY SOKOL 06-07/07