Ex. 2 přístupy k teorii užitku, kardinalistiký (užitek lze měřit) a ordinalistický (užitky lze jen srovnávat relativní hodnota).

Transkript

1 1. Základní souvislosti analýzy chování spotřebitele a její význam pro ekonomii Racionálně jednající spotřebitel max užitek v rámci svého rozpočtového omezení. K vyjádření racionality se užívá axiomů: 1) axiom úplnosti srovnání všechny kombinace statků lze uspořádat podle preferencí 2) axiom tranzitivity je-li A lepší něž B a B lepší něž C pak A musí být lepší než C 3) a. výběru spotřebitel usiluje o co nejvíce preferovaných statků 4) a. nepřesycení spotřebitel chce vždy spotřebovávat více, než méně 5) a. spojitosti tvrdí, že ex. množina kombinací statků které tvoří IC hranici mezi preferovanými a nepreferovanými kombinacemi statků 6) a. konvexnosti preferencí IC je konvexní v počátku Ex. 2 přístupy k teorii užitku, kardinalistiký (užitek lze měřit) a ordinalistický (užitky lze jen srovnávat relativní hodnota). Celkový a mezní užitek (kardinalisti): MU bod nasycení Mezní veličina geometricky vyjadřuje směrnici křivky celkové v bodě. TU TU = ΣMU, MU = TU/ Q (o jednotku). MU X či Ydostaneme X derivací TU podle X nebo Y. Zákon klesajícího mezního užitku může být porušen pokud se změní preference či dostupnost statku. Křivka MU je totožná s křivkou poptávky indiv. kupujícího po dané komoditě. Spotřebitel je ochoten zaplatit cenu max rovnou MU, u více komodit: MU X /P X =MU Y /P Y. Indiferenční analýza chování spotřebitele (vychází z neměřitelnosti užitku): Indiferenční křivka (IC) je souborem kombinací 2 statků se stejným TU. První se jimi zabýval Edgeworth. Vlastnosti IC: jsou klesající (pro dobré statky), každým bodem prostoru komodit prochází IC, IC se nemohou protínat (ax. tranzitivity), jsou konvexní vzhledem k počátku (pro dobré statky spotřebitel je ochoten vzdát se čím dál méně X pro další Y..). IC může být konkávní je-li porušen zákon substituce a spotřebitel se specializuje ve spotřebě. MRS C = mezní míra substituce ve spotřebě ochota nahrazovat dva statky v určitém poměru, je to směrnice IC v bodě (v abs. hodnotě). MRS C = MU X /MU Y - klesá u konvexní IC a naopak. Zvláštní tvary IC: Statek X je špatný: Statek X je lhostejný: Změna preferencí: Substituty: Komplementy: Y MRS C =konst. X Rozpočtové omezení: disponibilní důchod: I = P X * X + P Y * Y množina všech kombinací statků, které si lze za I pořídit. Sklon linie rozpočtu (BL) vyjadřuje MRS E mezní míru substituce ve směně: poměr P X /P Y. 1

2 Rozhodování spotřebitele: Nejvyššího užitku za daný důchod je dosaženo v bodě kde se MU X = P X, v případě neměřitelnosti užitku je to MRS C =MRS E MU X /MU Y = P X /P Y. Standardní řešení je vnitřní tečnové, ale může být i hraniční (např. u statku lhostejného nebo preferovaného). Přebytek spotřebitele je rozdíl mezi TU spotřebování množství určitého statku a náklady na jeho získání (TU oběť: P X.X) ilustruje výhody plynoucí ze směny. Y Přebytek v kardinalistickém pojetí: V ordinalistickém (pomocí IC): přebytek spotřebitele oběť přebytek IC 2 oběť MU = d (idiv. poptávková křivka) IC 1 X Model projevených preferencí vymezuje prostor, v kterém se bude nacházet IC, zachycujeme změnu chování spotřebitele, kt. reaguje na relativní změnu P obou statků ten, který se stane levnějším bude ve spotřebě preferován. Mění se linie rozpočtu i MRS C. Předpokladem je kardinalistické pojetí užitku, 2 dobré statky. 2

3 2. Analýza individuální poptávky a jejích změn Faktory ovlivňující poptávku (nakupované množství) jsou cena statku, ceny ostatních statků a důchod spotřebitele. Poptávková funkce (na trhu 2 statky X a Y): X = f(p X,P Y,I) a Y=f(P Y,P X,I). 1) Vliv důchodu - ceny zůstávají konstantní, MRS E (sklon BL) taky, posouvá se celá budget line. Y Změna důchodu mění nakupované množství X a Y, zvyšuje se užitek. Vliv I ICC můžeme sledovat na indiferenční mapě pomocí důchodové spotřební křivky: ICC = soubor kombinací 2 statků při nichž spotř. max U při různých úrovních I: Pro různé statky (X) vypadá jinak, pro nezbytné, pro luxusní a pro méněcenný X 1 X 2 X Engelova křivka vyjadřuje závislost spotřebovávaného množství na změně důchodu: I EC EC také nabývá různých tvarů v závislosti na ICC, pro statek nezbytný I 2 pro statek luxusní, a pro méněcenný, při změně preferencí ) I I 1 X dělící čára - celý důchod vynakládán na X X 1 X 2 45º X*.Px nezbytný statek, luxusní a méněcenný Engelova výdajová křivka závislost mezi úrovní důchodu a výdaji na statek X, tedy P X *X. Podíl statku X na celkovém důchodu (spotřebě) vyjadřuje průměrný sklon ke spotřebě APC X = X/I Mezní sklon ke spotřebě MPC X = X/ I (oč se změní X zvýší-li se I o jedn.), je směrnicí EC. Důchodová elasticita poptávky ε ID - vyjadřuje reakci spotřebitele (změnu spotřeb. množství) na změnu důchodu: ε ID = X/X : I/I = MPC X /APC X = dx/di * I/X. U dobrého statku ε ID >0 (lux. >1, nezb. <1), u inferiorního < 0 a lhostejný statek =0. vztah mezi ε ID statků v jednom koši: vážený průměr důch. elasticit poptávky pro všechny statky v koši se musí =1. Váha = podíl statku na důchodu µ = P X *X/I. Tedy: µ X *ε IDX + µ Y *ε IDY = 1. 2) Změny ceny Důchod je konstantní, BL mění sklon. Y má konstantní cenu, mění se MRS E i MRS C max. úroveň PCC PCC PCC je cenová spotřební křivka soubor kombinací X a Y maxim. užitek za různých cen P X. Z tohoto grafu se odvozuje individuální poptávková křivka po X: P X1 P X2 P X3 X1 X2 X3 X d X X Shrnutí: důchodu pohyb po křivce ICC a EC ceny X pohyb po křivce PCC a d X Celkový efekt (TE) cenové změny na poptávku: TE se skládá ze substitučního (SE) a důchodového efektu (IE): TE = SE + IE. Ex. 2 přístupy: Hicksův a Slutského: 1. Hicksův model: SE - zobrazuje pohyb po jedné IC - spotřebitel volí více levnějšího statku (A B), IE posun z pomocné BL P do nové BL 2 (B C), IE je negativní ( ) pro normální statky (opačný pro méněcenné, pak C by bylo mezi A a B, nebo Giffenův statek pak C by bylo před A). SE je vždy negativní. Pro dok. komplementy SE=0, pro substituty IE =0. Kvazilineární preference Y je preferovaný statek, IE = 0. Konstantní reálný důchod = BL P, s konstantním užitkem takové množství peněz, kt. by spotřebitel potřeboval k tomu, aby původní optimální koš (= se stejnou úrovní užitku) nakoupil za nové ceny. 3

4 2. Slutského rozklad: Považuje konstantní reálný důchod za schopnost spotřebitele nakoupit stejný koš. Proto BL P prochází původním bodem optima A, a tečuje novou IC s vyšší úrovní užitku. Cenová elasticita poptávky ε PD = citlivost spotřebitele na změnu ceny X: ε PD = X/X : P X /P X = dx/dp X * P X /X, ε PD je vždy < 0 (poptávané množství se pohybuje opačně než cena; s vyj. Giffena). Cenová elasticita souvisí s průběhem PCC je-li ε PD = -1 je PCC konstantní rovnoběžná s osou X, je-li ε> -1 (neelastická) je rostoucí a pokud je ε<-1 (elastická) tak je klesající. 3) Změny cen ostatních statků Křížová elasticita poptávky: citlivost spotřebitele na změnu ceny druhého statku (jak se změní spotřeba X když se změní cena Y). ε CD = X/X : P Y /P Y = dx/dpy * Py/X. Normální statky nejsme schopni určit jestli TE bude + nebo protože SE a IE působí proti sobě. Substituty Py X.. ε CD >0, komplementy Py X.. ε CD < 0. Křížový SE (z A do B) : náhrada relativně dražšího statku relat. levnějším, je kladný ( ) za předpokladu substituovatelnosti. Křížový IE (z B do C): změna kupní síly v důsledku změny ceny Y, pro normální statky je záporný ( ), Py I R X. Vztah mezi elasticitami: součet důchodové, cenové a křížové el. poptávky: ε PD + ε ID + ε CD = 0 4

5 3. Základní souvislosti užívání výrobních faktorů v krátkém a dlouhém období. Výroba je činnost, jejímž výsledkem jsou nejrůznější statky, vzhledem k výhodám týmové práce a možnosti snižovat transakční náklady je výroba institucionalizována do podoby firmy. Firma je subjekt specializovaný na výrobu tj. přeměnu vstupů ve výstupy (statky). Zobrazíme-li všechny kombinace VF a jejich úrovně produkce dostaneme produkční množinu jejíž hranicí je produkční fce: Q = f (K,L,P) - vychází z dané technologické úrovně. Krátkodobá produkční funkce - kapitál je fixní faktor, práce je variabilní, Q = f(k 1, L), Q= TPP=TP celkový produkt. Křivka TP vyjadřuje různé úrovně výstupu, kt. lze vyrobit kombinacemi různých množství práce s konstantním množstvím kapitálu. Produkční fce je nejprve konvexní, pak konkávní v inflexním bodě A je MPP L maximální a v maximu produkční fce (C) protíná osu L. APP= AP = průměrný produkt = výstup na jednotku vstupu (práce), APP L =Q/L= TP L /L ukazuje průměrnou produktivitu práce. MPP= MP = mezní produkt práce = změna celkového produktu v důsledku změny vstupu práce o jednotku MP L = dtp L /dl. Zákon klesajících výnosů při zvyšování zapojení práce do výroby dochází od určité optimální kombinace vstupů (A) k poklesu tempa růstu celkového produktu (poklesu MP). Výrobní stádia: 1. stádium do bodu vyrovnání AP L a MP L (B) průměrný produkt roste, efektivnost obou vstupů též. 2. stádium (B-C) efektivnost fixního vstupu roste (s růstem, Q), efektivnost variabilního klesá (AP L ). Na hranici mezi 2. a 3. stádiem je maximalizován krátkodobý výstup. 3. stádium růst objemu zapojené práce vede k poklesu výstupu, efektivnost obou vstupů klesá. Tvar TPP L je determinován výnosy z variabilního vstupu. Tyto výnosy mohou být: a) rostoucí b) konstantní c) klesající (b a c jsou konstanty) Tempo růstu produkce je a) větší, b) rovno a c) menší než tempo růstu variabilního vstupu. Dlouhodobá produkční funkce Dlouhodobá prod. fce je ovlivněna vzájemnou nahraditelností vstupů a výnosy z rozsahu. Graficky se znázorní jako 3D produkční kopec, s osami K, L a Q, jeho vrstevnice představují izokvanty. 5

6 Izokvanta je křivka tvořená všemi kombinacemi vstupů vedoucími ke stejnému výstupu Q. Vždy je spojena s určitou konkrétní hodnotou výstupu to je rozdíl od IC. - úroveň výstupu roste s posunem izokvanty doprava nahoru. Úrovní výstupu může být nekonečně mnoho a stejně tolik je i izokvant, spousta izokvant tvoří mapu izokvant. Předpokladem izokvanty je nekonečná dělitelnost vstupů. Klesající směrnice izokvanty je důsledkem substituce vstupů, míra tohoto nahrazování je mezní míra technické substituce MRTS = - K/ L = MP L /MP K MRTS vyjadřuje směrnici izokvanty v bodě. Tvary izokvanty mohou variovat analogicky s IC. Výnosy z rozsahu - vyjadřují vztah mezi změnami všech vstupů a tím vyvolanou změnou výstupu. Mohou být: a) Rostoucí výnosy z rozsahu % růst výstupu je větší než % růst inputu izokvanty se přibližují b) Konstantní výnosy z r. tempa růstu jsou stejná izokvanty jsou od sebe stále stejně daleko c) Klesající - % růst výstupu je menší než % růst inputu izokv. se směrem od počátku oddalují. Optimální kombinace vstupů Firma je ve svém rozhodování omezena cenami vstupů. Přímka obsahující vš. kombinace práce a kapitálu, kt. mohou být pořízeny za dané celkové náklady, (analogie BL) se nazývá izokosta. Izokosta = přímka stejných nákladů, TC = w.l + r.k (w cena práce, r cena kapitálu). Směrnice izokosty je dána: - w/r (mezní mírou tržní substituce). Pro optimální kombinaci vstupů musí platit, že MP L /MP K = MRTS = w/r MP L /w = MP K /r (pravidlo nejnižších nákladů). E optimum, fa hledá nejlepší kombinaci vstupů k daným nákladům (jako zde), nebo k dané kombinaci vstupů nejnižší náklady. CEP=Nákladová stezka expanze (křivka rostoucího výstupu, analogie s ICC) = množina kombinací 2 vstupů při kt. firma dosahuje nákladového optima (na různých úrovních TC a Q). Podél CEP zůstává konstantní mezní míra technické substituce MRTS = w/r. PEP = Cenová stezka expanze - množina kombinací 2 zdrojů, při kt. fa dosahuje nákladového optima při změně ceny jednoho ze vstupů. w ( ), r konstantní, TC konstantní, mění se MRTS. I zde rozlišujeme 2 efekty: substituční a produkční. Hicksův rozklad: standartní A -SE B -PE C. 6

7 4. Analýza nákladů z hlediska krátkodobého a dlouhodobého Náklady jsou finanční prostředky kt. fa vynakládá na nákup výrobních faktorů (na rozdíl od účetních jsou ek. pojímané náklady implicitní tedy vč. nákladů obětované příležitosti). TC = f(q,w,r) SR: TC = FC + VC, LR: TC = VC. VC jsou závislé na objemu produkce. Krátké období STC = w.l + r.k 1 (kapiál je fixní náklad). Průměrné náklady AC = TC/Q, mezní náklady MC = TC/ Q (sklon křivky celkové veličiny). SAC = AVC + AFC = w/ap L + r/ AP K SMC = w/mp L min. AC = výrobní (technická) efektivnost ve všech obdobích. Výnosy z variabilního inputu - produkční fce v SR odráží nejprve rostoucí a pak klesající výnosy z variabilního faktoru. Tvar nákladové fce je determinován tvarem produkční fce, rozebíráme vzájemnou souvislost mezi nimi a) Vývoj nákladů za rostoucích výnosů z variabilního vstupu (MP L ): VC: roste-li výstup rostoucím tempem, rostou VC klesajícím tempem. AVC: tvar křivky zásadně souvisí s produkční fcí rostoucí výnosy z v. v. způsobují pokles AVC s růstem Q. MC musí klesat protože za rost. výnosů MP L roste a SMC= w/mp L b) Klesající výnosy z variabilního inputu (MP L klesá): Produkční fce je konkávní, potom TC a VC jsou konvexní (naopak než ). VC roste-li výstup klesajícím tempem, VC se zvyšují rostoucím. AVC klesá-li MP L musí AVC s výstupem růst. c) Konstantní výnosy z var. vstupu (MP L = konst.): Produkční fce je rostoucí přímka (MP L =AP L a jsou konstantní), rostoucí přímky jsou i TC a VC (roste konstantním tempem), AVC je konstantní. d) Normální stav výnosy jsou nejprve rostoucí pak klesající: Produkční fce je konvexno-konkávní kopec rostoucí - klesající, TC je konkávno-konvexní rostoucí, na úrovni produkce odpovídající inflexnímu bodu se MC = AC. Vliv změny cen vstupů na náklady Růst cen používaných vstupů způsobí posun nákladových křivek. Rozsah posunu bude ovlivněn významem vstupu (jehož cena se změnila) ve výrobě a snadností vzájemného nahrazování vstupů. Čím důležitější a obtížněji substituovatelný vstup, tím více se zvýší náklady firmy, po jeho zdražení. Dlouhé období V LR jsou všechny vstupy jsou variabilní. Tvar křivky LTC je determinován výnosy z rozsahu. 7

8 a) Budou-li konstantní, budou LTC růst stejným tempem jako výstup a křivka LTC: rostoucí přímka. b) Za klesajících výnosů z rozsahu bude růst LTC rychleji než výstup. Graf: konvexní křivka (MC ). c) V případě rostoucích výnosů, bude křivka LTC růst pomaleji něž výstup. Graf: konkávní křivka. Za předpokladu, že fa vyrábí menší výstup s rostoucími a větší s klesajícími výnosy z rozsahu (normální stav), můžeme odvodit LTC z nákladové stezky expanze (CEP) takto: CEP = spojuje kombinace optimálních vstupů, za měnící se úrovně výstupu a tedy nákladů. V SR za fixního množství kapitálu: jedině Q je vyráběno efektivně. Krátkodobé náklady jsou >= dlouhodobým. Obalová křivka LTC: LTC< STC pouze v jednom objemu produkce se sobě rovnají (Q 1, Q 2, Q 3 ). MC, AC jsou stejné v SR i LR při výrobě takové velikosti výstupu, při které použité množství fixního kapitálu umožňuje min TC. LAC tvoří obalovou křivku k SAC: Obalová LAC má 3 fáze podle výnosů z rozsahu: a) rostoucí výnosy: klesající LAC b) konstantní v. konst. LAC c) klesající výnosy: rostoucí LAC. Krátkodobé náklady jsou vždy větší než dlouhodobé kromě jednoho případu kdy se rovnají (v bodě dotyku LAC a SAC). LAC je tvořena body min SAC jen při konstantních výn. z rozsahu. Rozhodování o velikosti firmy: Fa má v dlouhém období možnost ovlivnit velikost závodu SAC M malý, SAC S - střední, SAC V velký. Obalová LAC pak vypadá takto: Při objemu výroby Q 1 bude nejlevnější vyrábět v malé závodě, při Q 2 ve středním a při Q 3 ve velkém. V Q 0 si fa může vybrat mezi středním a velkým. Příjmy Celkové příjmy TR = P.Q (cena * prodaná produkce). Grafem TR je v dokonalé konkurenci rostoucí polopřímka, v nedokonalé konkurenci kopec (za předpokladu lineární poptávkové funkce). AR = průměrný příjem = TR/Q = P, křivka AR je v dokonalé konkurenci konstantní rovnoběžná s osou x (resp. Q), a v nedokonalé je klesající přímkou (odpovídá individuální poptávce). MR = mezní příjem = změna celkových příjmů v důsledku změny objemu produkce o 1. 8

9 MR = TR/ Q =.. = P + Q* dp/dq (poslední zlomek je směrnicí poptávky po produkci. Grafickým vyjádřením MR je v DoKo konstantní rovnoběžná s osou x (Q), MR = AR =P. V nedokonalé konkurenci je to klesající přímka protínající osu Q v bodě odpovídajícím max TR, klesá 2x rychleji než d= AR.. Cenová elasticita poptávky: e PD = dq/dp * P/Q je-li < -1, TR je rostoucí a MR >0, je-li D jednotkově elastická (= -1), TR je konstantní a MR = 0 a je li e PD > -1, je TR klesající a MR záporné. 9

10 5. Rovnováha dokonale konkurenčního trhu a rovnováha firmy Charakteristiky DoKo: všechny tržní subjekty mají rovné postavení napříč trhem, je jich velké množství a nemají možnost ovlivnit cenu. Produkce je homogenní, zboží identické, neexistují bariéry vstupu do odvětví, transakční náklady jsou nulové, informovanost na obou stranách je dokonalá. Jediný způsob jak může fa max svůj zisk je snížením nákladů na min efektivní využívání zdrojů. Nutnou podmínkou max zisku je MC = MR (zlaté pravidlo max zisku). Postačující podmínkou je pak záporná druhá derivace fce zisku dle množství: d 2 π/dq <0, kde π = TR TC= P.Q w.l -r.k. Z charakteru DoKo vyplívá, že poptávka po produkci firmy (d) je dokonale elastická a vodorovná na úrovni P* (vytvořené střetem tržní poptávky a nabídky). Cena je konstantní při jakémkoliv Q, mezní i průměrný příjem se u DoKo firmy rovná ceně, pak tedy rozhodnutí o výstupu v SR vypadá takto: Pomocí křivek celkových veličin: TR má konstantní tempo růstu díky neměnné ceně P. Průsečíky MR a MC mohou být dva Q a Q* pak v Q je maximální ztráta a v Q* max zisk. Zisk je maximalizován mezi body kde se směrnice TC a TR rovnají, jak víme směrnice celkových veličin jsou vyjádřeny mezními veličinami a tedy MR = MC. AR = TR/Q = P.Q /Q = P* platí vždy! MR = dtr/dq= P* platí jen u DoKo. Poměr AR a AC určuje finanční situaci firmy : AR > AC zisková, AR=AC zisk =0, AR < AC ztrátová, ale dokud P > AVC vyplatí se pokračovat ve výrobě. Individuální nabídková křivka v SR Křivka krdobé nabídky vyjadřuje závislost mezi měnící se cenou výstupu a množstvím výstupu, kt. fa vyrábí. Objem produkce určuje průběh MC (MR jsou konstantní), krdobá nabídka je tedy tvořena rostoucí částí MC jejíž spodní hranici tvoří AVC v minimu (bod ukončení činnosti). Nabídka odvětví v SR je tvořena horizontálním součtem individuálních poptávek (v SR se předpokládá konstantní počet firem v odvětví), s rostoucí cenou vstupů by se stala strmější (ale obvykle se předpokládá neměnná úroveň cen vstupů). Hlavní faktory způsobující změny tržní nabídky jsou změny cen vstupů, změny technologií, očekávání výrobců a změna počtu firem na trhu. Rozhodování DoKo firmy o výstupu v dlouhém období V dlouhém období se kapitál stává variabilním faktorem, je tedy nutno brát do úvahy firmy na trh přicházející a odcházející. Je-li trh v rovnováze a firmy realizují ekon. zisk, láká to firmy do odvětví to ovšem způsobí nárůst nabídky a pokles ceny důsledkem bude snižování zisku až do bodu kdy ekon. zisk = 0. V tomto bodě další firmy nechtějí už na trh vstoupit a ty co tam jsou nechtějí odcházet. V LR tedy fa směřuje k TR = TC 10

11 (označován jako bod zvratu). Optimální výstup je tedy určen 1. MR = LMC = P a 2. P = AR = LAC LMC = LAC tato úroveň výstupu je vyráběna s nejnižšími dldobými průměrnými náklady. V tomto bodě v LR jsou vyrovnány MC s AC i v SR. Křivka individuální nabídky v LR je pak totožná s částí LMC od minima LAC. Nabídka odvětví v LR LIS Křivka nabídky odvětví v LR se nedá získat jako v SR, je tvořena souborem dldobých rovnovážných bodů odvětví (průsečíky posunující se D a SR křivek S). a) odvětví s konstantními náklady ceny vstupů se s přibývajícím množstvím firem nemění. Postup: 1. odvětví je v rovnováze E, fy realizují nulový ek. zisk, nic se neděje, 2. poptávka stoupne D D, cena se zvýší na P2, firmy začnou realizovat zisk to přiláká do odvětví nové firmy a 3. nabídka vzroste S S, cena se vrátí zpět na úroveň P1 a trh je zase v rovnováze, ek. zisk =0. Výstup odvětví vzrostl z Q1 na Q2. Spojnice E-E pak tvoří LIS (je vodorovná na úrovni P1, elasticita nabídky je = nekonečnu). Charakteristický rys odvětví s konstantními náklady je růst (resp. pokles) výstupu v LR aniž by se měnila cena P. b) odvětví s rostoucími náklady nově příchozí firmy vyženou ceny vstupů nahoru. 1. trh v rovnováze E, růst D D a cena stoupne na P2, firmy začnou vyrábět Q2 a realizovat vysoký zisk příliv firem do odvětví 2. příliv zvedne poptávku po vstupech a tím i jejich cenu náklady všech firem se zvýší SMC SMC a LAC LAC, za těchto nákladů za ceny P2 bude vyráběno množství Q2 s již menším ziskem, ale příliv bude pokračovat, dokud rostoucí nabídka nesníží cenu na P3 při které ekon. zisk = 0. (mn. Q1). 3. Spojením bodů staré a nové rovnováhy vznikne rostoucí LIS. c) odvětví s klesajícími náklady s růstem počtu firem a mn. produkce mohou ceny vstupů i klesat. 1. trh v rovnováze E, vzroste poptávka na D a cena na P2, při ní fy zvednou vyráběné množství na Q2 a začnou mít zisk příliv firem 2. ten vyvolá snížení cen vstupů, firmám poklesnou náklady (na ty s čarou) což povede k dalšímu zvýšení zisku a přílivu firem až dokud zvýšená nabídka nesrazí cenu na P3 při které je ek. zisk =0 a nové optimum E. 3. Spojením optim dostaneme klesající LIS. Efektivnost DoKo 1. výrobní efektivnost = výroba s min náklady splněno, 2. alokační efektivnost = výroba toho co si spotřebitelé nejvíc přejí tedy v bodě střetu A a D platí MC = MU pak je alokačně efektivní. 11

12 6. Tržní chování monopolu a důsledky jeho chování pro fungování trhu Charakteristické rysy: na trhu je jen jediný nabízející, kt. zabírá celý tržní podíl, může rozhodovat o ceně i množství, limitován je jen koupěschopnou poptávkou. Produkt monopolu nemá blízké substituty a bariéry vstupu do odvětví jsou vysoké, stávají se zdrojem monopolní síly. Hlavní překážky vstupu jsou: a) skutečnost, že průměrné náklady urč. fy dosahují svého minima při větším než optimálním Q (=přirozený monopol), b) kontrola zdrojů nezbytných pro výrobu 1 firmou c) uměle vytvořený monopol stát udělí výsadní právo vyrábět něco 1 firmě, za to že ji bude regulovat d) právní restrikce patenty, ochranná práva autorů; know-how. Monopol má také informační výhodu a k ovlivnění poptávky používá necenovou konkurenci. Optimální výstup monopolu - je určen standardně zlatým pravidlem max. zisku MC=MR, cena je pak určena poptávkou. Celkové veličiny u monopolu: 12 Monopol může realizovat i ztrátu či nulový zisk, záleží na postavení AC. MR má poloviční sklon AR! D=d tržní poptávka je zároveň ind. Monopol bude vyrábět dokud P=AVC, TR=VC příjmy pokryjí minimálně VC. Charakteristickým rysem monopolního zisku je, že jej monopol realizuje i v LR (neprojevuje se tendence k nulovému ek. zisku). Křivka nabídky monopolu není definována (neexistuje jediný vztah mezi cenou a nabízeným množstvím), stejný objem produkce může být prodáván za jiné ceny, podle různých poptávek D. Chování monopolu zpravidla nevyrábí s min AC a tedy není výrobně efektivní, monopol který by dosahoval výr. efektivity by musel mít AC položenou tak aby v minimu protínala průsečík MR a AR. Monopol zpravidla vyrábí menší množství než Q odpovídající výrobní efektivnosti. Cenová diskriminace monopolu Monopol může díky svému postavení prodávat stejnou produkci různým spotřebitelům za různé P: 1. stupeň cenové diskriminace - je abstrakcí, monopol má dokonalé info o spotřebitelích a zná tedy max cenu kterou je každý ochoten zaplatit. A za tu taky prodává, tím bere spotřebitelům celý jejich přebytek a přeměňuje ho na svůj. Monopol tak vyrábí větší objem produkce (až k průsečíku MC=AR=D) než kdyby prodával všem za stejnou cenu. 2. stupeň cenové diskriminace monopol prodává různý objem produkce za různé ceny. Vyrábí víc než kdyby nediskriminoval (MC=AR), monopol nyní absorbuje jen část spotřebitelského přebytku.

13 3. stupeň monopol prodává stejnou produkci za různou cenu na jakoby různých trzích rozdělí si trh na spotřebitele s méně (D1) a více cenově elastickou poptávkou (D2). Celkový výnos je větší než při stejné ceně pro všechny. Na více elastickém trhu bude nižší P a naopak. Rozhodnutí o tom kolik produkce bude dodáváno je MC = MR (MR1+MR2) Q* (=Q1+Q2). Př.: slevy pro studenty, důchodce; podmínkou je že spotřebitelé nesmí zboží prodávat mezi sebou. Srovnání monopolu a dokonalé konkurence Srovnání pro konstantní MC M (monopolu): Trojúhelník PAP M vyjadřuje přebytek spotřebitele u monopolu, kdežto PCP DK je přebytek spotřebitele v DoKo, oproti DoKo tedy zůstává u monopolu úsek poptávky A-C neobsloužen a monopol přebírá část přebytku spotřebitele ve svůj prospěch (čtverec P M ABP DK = přebytek výrobce). Trojúhelník ABC představuje u monopolu tzv. ztrátu mrtvé váhy (společenské náklady). Celková oběť spotřebitele u monopolu je 0Q M AP M, jeho celkový užitek je 0Q M AP (rozdíl = spotřebitelský přebytek). Přebytek výrobce je ziskem firmy jen v LR (ΣMC = TC). Regulace monopolu Monopol obvykle vyrábí méně a dráž než by měl, pro společnost je výrobně i alokačně neefektivní a proto mají zájem jej regulovat. Nástroje regulace: antitrustové zákony, daňová politika, cenová regulace (stát stanoví cenový strop), podpora konkurence v odvětví a převedení monopolu pod stát. Obrázek k diskriminaci 2.stupně 13

14 7. Oligopolní tržní struktury a základní interpretace utváření jejich rovnovah. Nejcharakterističtějším rysem oligopolu je, že jakákoliv firma je velmi závislá nachování a počtu ostatních konkurentů. Na trhu je jen několik firem (2-duopol) nebo 1 dominantní a více drobných. Firmy ovlivňují úroveň ceny která je vyšší než MC, mohou ceny určovat nebo být cenovým příjemcem. Překážky vstupu do odvětví jsou silné, ale překonatelné (nákladové překážky, limitní ceny konkurenti se domluví jako kartel). Produkce může být homogenní (ocel) nebo diferencovaná (auta, pivo). Užívají se všechny formy necenové konkurence, ale i cenová - mezi sinými stranami. Oligopol je velmi proměnlivý existuje mnoho modelů vcházejících z různých předpokladů. Př. na trhu je různý počet firem se Situace jedné z firem: stejnými (LAC) náklady, pak lze určit počet firem kt. na trhu mohou existovat: - za existence 4 firem (každá ¼ D) už budou všechny ztrátové. Kartel: snahou je max zisk odvětí, tzn. kartel se na trhu chová jako monopol, fy si pak rozdělí zisk. Kartel je značně nestabilní, fy si moc nechtějí svěřovat informace o nákladech. Rovnováhu kartelu podmiňuje rovnost MC všech firem kartelu. P K Firma 2 q 2 Cournotův model (duopolu) Předpoklady: kupující mají velmi dobré info, obě fy znají tržní D, vyrábí zcela homogenní produkt a mají D 2 ' stejné nákladové křivky. Obě se chovají sejně a D 2 předpokládají, že konkurence nebude reagovat na změny množství jejich produkce. Pro zjednodušení MR MC=AC=0 (splývá s osou Q). 2 D D 1 ' MR Na trhu je jedna firma (D1, vyrábí 50), přijde druhá MR začne obsluhovat neuspokojenou poptávku (D2 = 2 ' MR 1 ' D1 50) a začne vyrábět 25 a myslí si že 1. fa nezareaguje. Ale ona zareaguje a sníží výstup (podle D 1 =100-25) a 2. na to zareaguje.. Poptávkové křivky obou firem se budou přibližovat, až splynou. Nakonec bude každá fa obsluhovat ½ trhu, vznikne velmi stabilní postavení. Předpoklad nereakce na změny Q se nepotvrdil. Model s dominantní firmou Vysvětluje situaci s cenovým vůdcem a drobnými firmami z konkurenčního lemu, ti přebírají cenu (podmínky jako v DoKo). Předpoklady: dominantní fa strpí na trhu drobné konkurenty, má na nich zájem a strpí je i tehdy dosáhne-li cena takové úrovně, že mohou zásobovat celý trh. MC 2 AC 2 q CZK/Q P Firma 1 q 1 MC 1 q CZK/Q AC1 Kartel Q* MC MR(Q) D Q Q AC=MC 14

15 Nabídku konkurenčního okraje získáme jako horizontální součet nabídek (MC) jednotlivých firem. Pokud bude cena příliš nízká (P1) D T nebudou už malé firmy ochotny vyrábět a celou MC KL poptávku uspokojí dominantní firma. Pokud bude MC DF cena příliš vysoká (P2) nevyplatí se DF otvírat P 2 výrobu a všechnu poptávku uspokojí KL. P DF Dominantní firma usiluje o maximalizaci zisku, zvolí tedy výstup, při němž se její MC=MR. Vyrábí Q DF za P 1 D DF cenu P DF. Malé firmy tuto cenu převezmou, max zisk P DF = MC KL a uspokojí zbytek poptávky, vyrábí tedy Q KL Q DF Q T MR DF Q KL. Vyráběné množství je potom rovno Q T = Q KL + Q DF Sweezyho model se zalomenou D křivkou Předpoklady: diferencovaný produkt, konkurenti na trhu reagují na cenové snížení, ale ne zvýšení. Kupující mají velmi dobré info a rychle reagují. Poptávka je zalomená má část elastickou, kde konkurenti nereagují a neelastickou kde reagují. V elastické části konkurenti cenové zvýšení nenásledují a reakce spotřebitele se dotkne jen té jedné firmy. MR je v reakci na tvar D nespojitá, čehož důsledkem je to, že pohyb mezních nákladů (MC MC MC ) neovlivňuje objem produkce, ani výši ceny. Tento oligopolní trh tedy nevytváří tlak na optimální využití zdrojů pro spol. vznikají náklady mrtvé váhy. Model nevysvětluje kde se bere Po a Qo. Dojde-li ke zvýšení poptávky nemusí dojít ke změně ceny: Změní se optimální množství, ale cena ne. 15

16 8. Fungování trhů a analýza tržních selhání v ekonomii. V reálném ekonomickém světě existuje nekonečné množství překážek dokonalé konkurence, resp. příčin selhání trhu. nejdůležitější z nich jsou monopolní síla, externality, veřejné statky a nedokonalé informace. Monopolní síla Y Nedokonalá konkurence je situace ve které mohou M YM ekonomické subjekty uplatnit určitou monopolní sílu při E YE stanovování ceny. Základní vlastností takových trhů je, že U 2 cena je vyšší než mezní příjem. V této situaci relativní ceny U neodrážejí relativní mezní náklady a cenový systém nepřináší 1 PPF informaci nutnou pro zajištění efektivnosti. Poptávku XM XE X spotřebitelů s nabídkou firmy přímo slaďuje jen rovnost ceny a mezních nákladů; není-li rovnost splněna, nejsou zdroje rozmísťovány efektivně (bod M, MRPT MRS; E doko, X je monopolizovaný produkt). Externality Externalita se objevuje tehdy, když výroba nebo spotřeba jednoho subjektu způsobuje nezamýšlené náklady (záporné ext.) nebo přínosy (kladné ext.) jiným subjektům, aniž by ti, kteří náklady způsobili či získali příjmy, za ně platili. Externality mohou ex. mezi výrobci, spotřebiteli i mezi spotřebiteli a výrobci. Jestliže jsou s výrobou spojeny záporné externality, musí být podmínky celkové efektivnosti modifikovány zapojením dodatečných nákladů. Mezní náklady se musí upravit o tyto externí mezní náklady (EMC), vzniknou pak celkové mezní náklady SMC (Social marginal cost). Mezní míra transformace produktu (MRPT=MC Y /MC X ) se pak musí upravit na celkovou tj. SMRPT= SMC Y /SMC X. Obr. znázorňuje neefektivnost pokud je výroba Y spojena se zápornou externalitou. Modrá plocha představuje společenské náklady neefektivnosti. S ohledem na externalitu by firmy měly mít společensky efektivní optimum v bodě SMC=SMU tj. výstup Y E při ceně P E, nicméně podniky při rozhodování s externalitou nepočítají proto volí společensky neefektivní výstup MC=SMU. Zdrojem neefektivnosti je neadekvátní cena produkce P 1, rozsah produkce Y 1 by totiž měl být prodávám za P 2 aby byly uhrazeny celkové mezní náklady. V případě kladných externalit musí být pro existenci efektivní směny vzat do úvahy dodatečný externí užitek P E P 1 (EMU) tj. vznikne celkový mezní užitek SMU. Celková mezní míra substituce (SMRS) je míra ve které si EMU spotřebitelé přejí směňovat X za Y, pro efektivní alokaci zdrojů pak musí platit SMRS=SMRPT. Y 1 Y E Neefektivnost vzniká, protože producent nezískává veškerý užitek, který plyne z jeho činnosti. Proto je cena P 1 příliš nízká na to, aby ho přiměla k výstupu na celkově žádoucí úrovni Y E, výsledná produkce Y 1 je proto menší než by bylo společensky efektivní. 16 Kč/Y P 2 P E P 1 Y E Y 1 SMC Kč/Y SMU SMC D MC EMC D=SMU Y Y

17 Veřejné statky Pro veřejné statky (např. státní obrana) je typická nerivalitní spotřeba a nevyloučitelnost ze spotřeby. Nerivalitní spotřeba znamená, že ať tento statek spotřebovává kdokoli, nemá to vliv na množství, které mohou spotřebovávat ostatní. Nevyloučitelnost znamená že je buďto nemožné nebo příliš nákladné neplatící spotřebitele ze spotřeby vyloučit. Tyto vlastnosti vedou k černému pasažérství tzn. že spotřebitelé se vyhýbají placení za takovýto statek, s tím, že náklady ponese někdo jiný. Volný trh by měl v důsledku toho tendenci alokovat do výroby takového statku nedostatečné množství zdrojů, proto často tyto statky poskytuje stát. Optimální množství veřejného statku určuje vyrovnání tržní poptávky, resp. ochoty zaplatit s tržní nabídkou (osy: užitek=kč a výstup). Trží křivka ochoty zaplatit je vertikálním součtem individuálních křivek ochoty zaplatit; křivka nabídky veřejného statku je dána mezními náklady na jeho výrobu. Asymetrická informace - je situace kdy jedna strana trhu ví víc než druhá. Asymetrická informace vzniká v důsledku utajených činností (nemohu být pozorovány jinými subjekty) a utajené informace (jedna strana má více odborných znalostí). Existence asymetrické informace vyvolává dva dílčí problémy, nazývané morální hazard (= činnost informovaného ekonomického subjektu, který při max svého užitku snižuje užitek ostatních neinformovaných účastníků tržní transakce, příkladem jsou situace kdy vzniká mezi subjekty vztah nájemce-zmocněnec) a nepříznivý výběr (= proces, který vede k tomu, že méně žádoucí subjekty trhu se zúčastní dobrovolné směny spíše než subjekty více žádoucí např. na trhu s ojetými auty). Problém nepříznivého výběru je překonáván tzv. signalizačním chováním kdy se informace předávají z informované na neinformovanou stranu pomocí signálů jako jsou vysoké ceny nebo výrobní záruky. 17

18 9. Význam trhu výrobních faktorů v tržním hospodářství a jeho teoretická analýza Specifika: předmět obchodu mění se vlastník VF nebo se poskytují služby VF, ceny VF jsou důchody jejich vlastníků. Motivace subjektů: na straně nabídky jsou domácnosti, kt. nabízí VF a jejich motivací je získání důchodu. Na straně poptávky jsou firmy kt. potřebují VF k výrobě. Jinak má trh VF stejné vlastnosti jako každý jiný trh střetává se tam nabídka s poptávkou a vytváří se rovnovážná cena. Poptávka po VF je specifická tím, že je odvozená od poptávky po produkci (která je jimi vytvořena). Cenová elasticita poptávky po VF je závislá na cen. elasticitě poptávky po produkci je-li elastická bude elastická i ta po VF. To, že ve výrobě nelze užít jen jeden VF má za následek, že fy sledují produktivitu a ceny i ostatních VF, takže ex. vzájemná závislost mezi poptávkou po daném VF a ostatních VF. Poptávku po VF ovlivňuje produktivita daného VF i ostatních VF. Modifikované zlaté pravidlo max zisku, určuje kolik VF má firma zapojit, aby realizovala max zisk na trhu produktů. Nutná podmínka: MRP K = MFC K a MRP L = MFC L + postačující podmínky: d 2 π/d 2 K<0 a d 2 π/d 2 L <0. Firma najímá VF až do chvíle, kdy za dodatečnou jednotku výrobního faktoru zaplatí tolik, kolik získá prodejem produkce, kterou tato jednotka vytvořila. Příjmové veličiny na trhu VF (pro firmu): MRP příjem z mezního produktu = změna celkového příjmu způsobená změnou objemu použitého VF o jednotku, je roven derivaci celk. příjmů dle K nebo L např. dtr/dk. Lze vyjádřit také jako MRP K = MR X *MP K (mezní příjem z prodeje výrobku X krát mezní produkt kapitálu, tj. dq X /dk). Na DoKo trhu je MRP L = MP L *P. ARP příjem z průměrného produktu (práce nebo kapitálu), ARP K =TR/K=P X *AP K (- průměrný produkt kapitálu). Nákladové veličiny: MFC Mezní náklady na faktor dodatečné náklady vyvolané zapojením další jednotky faktoru (práce nebo kapitálu). MFC L = dtc/dl = w + L* dw/dl (poslední zlomek je směrnicí indiv. křivky nabídky práce). AFC průměrné náklady na faktor náklady na jednotku faktoru zapojeného do výroby, tedy cena práce či kapitálu: AFC L = w a AFC K = r. Dokonale konkurenční trh VF - mnoho nabízejících a poptávajících na trhu VF - VF homogenní - cena VF se utváří na základě nabídky a poptávky po VF MFC VF je konstantní na úrovni ceny VF firma najímá dodatečnou jednotku VF za stejnou cenu. 18

19 Nedokonale konkurenční trh VF - počet subjektů na straně poptávky po VF je omezen - VF homogenní či diferencovaný - poptávající jsou tvůrci ceny VF MFC VF je rostoucí chce-li firma najmout dodatečnou jednotku VF, musí nabídnout vyšší cenu 19

20 10. Analýza nabídky práce a poptávky po práci Poptávka na trhu práce a) Dokonalá konkurence (práci poptává mnoho firem) firma na DoKo trhu se řídí modifikovaným zlatým pravidlem max zisku: L* MRP L = MFC L Za w* jsou domácnosti ochotny nabídnout nekonečné množství práce. Individuální poptávka po práci je klesající část křivky MRP L shora ohraničená maximem ARP L. Odvození individuální poptávkové křivky (id) po práci v SR (DoKo trhy práce i produkce): - id je tvořena klesající částí MRP L, jejíž horní hranici tvoří ARP L. V případě nulového zisku z faktoru (ARP L se v bodě maxima dotýká MFC L ) je zalomená: nejprve jde po linii s=mfc a od bodu křížení pokračuje po MRP. Firma maximalizující zisk by měla při nákupu práce respektovat ARP L >= w. V dlouhém období toto neplatí fa může substituovat VF: Dlouhodobá indiv. poptávková křivka: snížení mzdy vyvolá snížení nákladů (MFC) což bude mít za efekt růst produktivity práce: MRP L 1 MRP L 2 původní optimum + nové optimum = D LR. Tržní poptávka po práci (DoKo) V SR lze horizontálně sečíst indiv. poptávkové křivky všech firem na trhu a dostaneme tržní D. V LR to ovšem nejde projeví se provázanost trhu práce a produkce. S poklesem mzdové sazby totiž povede k poklesnou náklady firem. Při dané ceně produkce Px bude chtít každá firma vyrobit více dojde k růstu nabídky produkce (převisu nad poptávkou a poklesu ceny produkce). Pokles Px způsobí pokles MRP L a posun křivky MRP L dolů. Poptávka po práci bude tedy strmější (než horizontální součet individuálních poptávek) Kč/L w1 MRPL = P1.MPL DL w2 MRP L = P2.MPL L1 L2 L3 L b) Nedokonalá konkurence Charakteristikou nedoko trhu práce je omezený počet subjektů na straně poptávky po práci: Monopson jen jedna firma poptává práci Oligopson na trhu práce poptává práci několik firem Monops. konkurence: práci poptává mnoho firem z nichž každá může cenu alespoň trochu ovlivnit. Na NeDoKo trhu práce je firma tvůrcem ceny práce pokud chce najmou dodatečnou jednotku práce, musí jí nabídnout vyšší mzdu. Tuto vyšší mzdu potom zaplatí i již zapojeným jednotkám práce MFC L rostou rychleji než AFC L =s. 20 L1 L2 L3 L

21 Rozhodování firmy: firma stanoví optimální množství práce, které bude poptávat L* (MFC L = MRP L ) a cenu stanoví na základě nabídky práce w* při jaké mzdě jsou domácnosti ochotny poptávané množství práce nabídnout (s). Křivku poptávky monopsonu nelze zkonstruovat, protože neexistuje fixní mzdová sazba. v LR je volba optimálního množství práce ovlivněna možností substituce vstupů, v optimu musí platit: MRP L /MFC L =MRP K /MFC K =1. Nabídka práce Individuální nabídka práce (1 člověka): člověk při rozhodování o výši nabídky práce volí mezi 2 statky spotřebou (C ) a volným časem (H). Spotřeba přitom může být zajištěna jen prací tedy: L + H = 24 (max hodin denně) a pro max užitku U=f(C,H) platí: w= MRS = du/dh : du/dc mezní míra substituce volného času spotřebou by se měla rovnat mzdové sazbě. Optimální rozložení 24 hodin mezi práci a volný čas: Změní-li se cena za práci bude to mít celkový efekt složený z SE a IE: cena za práci se zvýší linie omezení se pootočí směrem nalevo nahoru a pracovník může dosahovat vyšší míry užitku. SE a IE působí proti sobě, SE je negativní proto, že zvýšení ceny práce zdraží volný čas takže bude více pracovat a méně si užívat volný čas. Za normálního stavu je Hicksův rozklad: B-C-A. Odvození individuální nabídky práce: 15,17,18 jsou hodiny volna odtud pak 6,7,9 hodiny práce za různých úrovní mzdy. Křivka individuální nabídky práce je zpětně zakřivená pokud převládá substituční efekt je s rostoucí mzdou množství nabízené práce rostoucí. Od určité výše mzdové sazby ovšem převládá důchodový efekt s růstem mzdy lidé budou ochotni nabízet méně práce. Tržní nabídka práce vzniká horizontálním součtem individuálních, ovšem není zpětně zakřivená (díky efektu přelévání pracovníků z jiných odvětví do odvětví s vysokou mzdovou sazbou). Bilaterální monopol na trhu práce představuje současné působení monopolu nabídky práce (např. odbory) a monopsonu, každý z nich usiluje o prosazení své výhody, výsledná mzda a množství práce jsou výsledkem vyjednávání. 21

22 11. Teorie všeobecné rovnováhy a její využití v ekonomii. Předpoklady modelu všeobecné rovnováhy: existují pouze 2 spotřebitelé (A,B) s normálními preferencemi, existují pouze 2 (dobré) statky (X,Y), spotřebitelé za ně utrácejí celý disponibilní důchod, existují pouze 2 firmy vyrábějící dané statky a k tomu používají 2 výrobní faktory (K,L). Na všech trzích je dokonalá konkurence, cílem spotřebitelů je max. užitku, cílem firem je max. zisku, ekonomika je uzavřená neexistuje zahraniční obchod. Pokud je všeobecná rovnováha, pak musí panovat efektivnost ve výrobě, ve směně a výrobně spotřební efektivnost efektivnost v paretovském pojetí. Efektivnost ve výrobě = taková alokace VF, kdy jejich přerozdělením nelze zvýšit celkový výstup ekonomiky (není možné zvýšit výrobu jednoho statku, aniž by došlo ke snížení výroby statku druhého). Nastává tehdy, jsou-li splněny 3 alokační pravidla: 1. Pravidlo: taková alokace K a L v rámci firmy, kdy je mezní míra technické substituce kapitálu za práci (MRTS, směrnice izokvant) obou VF pro oba vyráběné statky stejná: MRTS X = MRTS Y (viz. schéma) Krabicové schéma výroby zobrazuje všechny možné způsoby alokace daného množství K a L mezi výrobu dvou produktů. Efektivní jsou ty kombinace VF při kterých se izokvanty obou výrobků dotýkají. Křivka CC (Contract Curve) je tzv. smluvní křivkou, všechny body (E) na této křivce představují efektivní alokaci práce a kapitálu (U neefektivní kombinace). Posun podél smluvní křivky je zároveň posunem po křivce hranice výrobních možností (PPF). PPF znázorňuje alternativní kombinace X a Y, které mohou být dosaženy při daných zdrojích. Směrnice PPF je dána mezní mírou transformace produktu (MRPT= - dy/dx = MP Y /MP X ) tj. o kolik jednotek musí být snížena výroba Y pro dodatečnou jednotku X. 22 Y y 2 y 1 E 1 x 1 x 2 E 2 PPF X 2. Pravidlo: taková alokace fixního množství práce a kapitálu mezi dvě firmy, při níž je mezní produkt obou VF pro oba vyráběné statky stejný. 3. Pravidlo: taková struktura výroby obou statků, při níž je mezní míra transformace produktu u obou firem stejná (MRPT A = MRPT B ), tzn. že nelze změnit strukturu výroby u obou firem tak, aby došlo ke zvýšení celkové produkce. Celková rovnováha tedy leží kdesi na křivce CC (neboli PPF), kde přesně to závisí na poptávce. Ceny a efektivnost ve výrobě: ceny VF dávají firmám signál, jak optimalizovat svou výrobu, jsou pro všechny firmy stejné = pro všechny firmy má izokosta stejný sklon. Efektivní alokace VF mezi obě firmy vyrábějící

23 statky X a Y je v bodě dotyku izokvanty s izokostou pro dané ceny L a K. Pokud doplníme izokostu do krabicového schématu najdeme Paretovsky optimální rozdělení práce a kapitálu mezi dvě firmy vyrábějící dva statky. V bodě optima E platí: MRTS X =w/r=mrts Y Efektivnost ve směně = taková alokace daného množství statků, kdy jejich X B Y realokací nelze zvýšit užitek obou spotřebitelů. Přerozdělení A CC dané zásoby obou statků mezi spotřebitele nemůže zvýšit U B1 E 2 užitek jednoho, aniž by se nesnížil užitek druhého, tzn.: U B2 U A2 MRS C mezi jakýmikoli dvojicemi statků musí být pro všechny E 1 U A1 spotřebitele stejná. Platí: MRS CA =MRS CB. Efektivní 0 A kombinace spotřeby obou statků dvěma spotřebiteli jsou tam, kde se vzájemně dotýkají IC spotřebitele A a spotřebitele B. Krabicové schéma nyní znázorňuje všechny možné způsoby rozdělení dvou statků mezi dva spotřebitele a smluvní křivka zobrazuje všechny body ve kterých je spotřeba efektivní. Ceny a efektivnost ve směně: ceny statků signalizují spotřebitelům, jak optimalizovat svou spotřebu, na DoKo. trzích produkce jsou ceny statků jsou pro všechny spotřebitele stejné = sklon BL (=P X /P Y ) pro všechny spotřebitele stejný. Efektivní rozdělení statků X a Y mezi spotřebitele A a B bude takové, při němž se dotýkají IC a BL obou spotřebitelů. V bodě optima E platí MRS CA = P X /P Y =MRS CB je to Paretovsky optimální rozdělení statků X a Y mezi dva spotřebitele. X Y Y A 0 A Px/Py U B X B E X A U A CC 0 B Y B X Y 0 B X Y Y B Výrobně spotřební efektivnost = taková struktura výroby, kdy její změnou nelze zvýšit užitek obou spotřebitelů. Jde o propojení preferencí spotřebitelů s výrobními možnostmi, efektivní struktura výroby statků X a Y je taková, při níž platí: MRPT = MRS C tzn. poměr, v němž jsou oba statky nahraditelné ve spotřebě se musí rovnat poměru, v němž jsou nahraditelné ve výrobě. Bod E: MRS CA =MRS CB bod E MRS CA =MRS CB = MRPT = MRTS X = MRTS Y Bude vyráběno X* a Y* statků X a Y, z toho X A a Y A bude spotřebovávat spotřebitel A, zbytek B. Ceny a výrobně spotřební efektivnost: jelikož trh finální produkce je DoKo cena = MC potom všeobecnou rovnováhu lze zapsat: MRPT = MC X /MC Y = P X /P Y = MRS CA = MRS CB Y y* Px/Py E' y A U B E U A x A 23 x* Px/Py PPF X

24 12. Trh kapitálu a investiční rozhodování Všechny formy kapitálu (kap. statky, finanční kapitál a lidský kapitál) mají společný rys v tom, že v budoucnosti přinášejí vlastníkovi, kt. v současnosti vynaložil zdroje na jeho získání, nějaký další, dodatečný příjem nebo užitek. Na trhu kapitálu řeší subjekty 2 otázky: 1) jedinec se rozhoduje jak velkou část svého příjmu použije v jednotlivých obdobích na spotřebu, tj. rozhodování o spotřebě v čase 2) ekonomické subjekty rozhodují o užití svých prostředků na nákup kapitálu, tj. teorie investování. (Předpoklady: stálá cenová hladina, jistá návratnost investic) Spotřební rozhodování Získá-li ekon. subjekt příjem, může ho vynaložit na současnou spotřebu a/nebo uložit jako úspory (pro budoucí spotřebu). Jak probíhá rozhodování o výši současné a budoucí spotřeby?: Model: jedinec spotřebovává statek C ve 2 obdobích, C O současná spotřeba, C 1 budoucí spotřeba. cílem je max užitek ze spotřeby v obou obdobích. Indiferenční křivky U=f(C O,C 1 ): na osách je C 1 a C O, jejich kombinace na indif. křivkách U přinášejí stejný užitek na různých úrovních celk. užitku. Směrnice IC MRS C zde vyjadřuje poměr v němž je spotřebitel ochoten vzdát se současné spotřeby 1 jednotky statku C za (1+τ) jednotek budoucí spotřeby (při zachování konstantní úrovně užitku). dc 1 /dc O = - (1+τ), τ je mezní míra časových preferencí. Spotřebitel požaduje za 1C O obvykle více jednotek C 1 (jinak by nečekal). C 1 C 1 H A U 0 U 1 C 0 Linie tržních příležitostí (úsečka HJ): spotřebitel zná svůj J C současný i budoucí příjem, takže je schopen určit, kolik si dnes 0 při určité ceně může koupit C (C O ) a kolik v budoucnu (C 1 ). Na HJ leží klíčový bod A (uprostřed): na poloúsečce HA spotřebitel část současného příjmu uspoří, aby v budoucnu získal vyšší množství spotřeby C 1 (např. uložení v bance - předpokládáme přístup na kap. trh). Na poloúsečce AJ si spotřebitel vezme půjčku, aby mohl teď spotřebovávat víc, ale v budoucnu za to bude muset zaplatit a snížit svou spotřebu C 1. V bodě A neuvažuje spotřebitel ani o půjčce, ani o úsporách. Polohu bodu A určuje výše ceny statku C v současnosti a budoucnosti a velikost současného a budoucího příjmu spotřebitele. Směrnice linie tržních příležitostí je vyjádřena MRS E, zde o kolik jednotek může spotřebitel zvýšit svou budoucí spotřebu, sníží-li svou současnou o C jednotku. dc 1 1 /dc O = - (1+r) kde r je reálná úroková míra. Optimum spotřebitele: je tam kde (1+τ)= - (1+r) neboli τ = r. graficky je to bod dotyku linie tržních příležitostí a indiferenční křivky. C 1 * U Investiční rozhodování Investiční rozhodování při neexistenci kapitálového trhu Jedinec může svůj současný a budoucí příjem využít nejen k nákupu statku C, ale i k investicím do výroby. Spotřebitelovo 24 C 1 c 1 C 0 * E PPF C 0 U c 0 C 0

25 rozhodování je nyní omezeno hranicí výrobních možností (PPF). Každý bod hranice udává jednu z efektivních kombinací současné a budoucí spotřeby dosažitelné za pomocí výroby. Optimální volba E: bod dotyku U a hranice výrobních možností. Směrnicí hranice je: dc 1 /dc O = - (1+R) kde R je mezní míra výnosu z investice (vnitřní výnosové procento). Bod optima je tedy R=τ. c Investiční rozhodování s kapitálovým trhem 1 ' Investice do výroby bude taková při níž se rovná směrnice PPF a směrnice linie tržních příležitostí BL, čili R = r, BL bude tečnou PPF. Přitom investice na kapitálovém trhu bude taková, při níž se rovná směrnice IC a směrnice linie tržních příležitostí, čili r = τ, BL je tečnou U 2. U 1, c 1,c 0, E optimum při neex. kap. trhu. Čárkované opt. při existenci. C 1 BL' E' c 1 E U 1 c 0 ' c 0 U 2 C 0 25