1. Pojmenování a slovo

Transkript

1 1. Pojmenování a slovo Témata: - opakování z 1. ročníku - vlastní jména v komunikaci osobní jména a jejich užívání v běžné komunikaci, zeměpisná jména (tvary i pravopis), - frazologie a její užití vlastnosti frazémů, změny v užívání, kulturní frazémy, - procvičování, mluvní cvičení. - opakování Opakování z 1. ročníku 1. Zopakujte si pojmy: slovo pojmenování lexikologie aktivní slovní zásoba pasivní slovní zásoba jádro slovní zásoby národní slovní zásoba individuální slovní zásoba 2. Pamatujete si, jak se dělí pojmenování podle toho, z kolika slov se skládají? Co o nich víte? 3. A jak dělíme pojmenování podle původu? A co o nich víte? 4. Jaké máme možnosti pojmenování v souvislém textu? A co o nich víte? 5. Co je to slovo a co o něm víte? 6. Zopakujte si pojmy: homonymum antonymum synonymum polysémantická pojmenování - 1 -

2 7. Zkuste říci, jaké vrstvy slovní zásoby znáte? 8. Jaké znáte způsoby obohacování slovní zásoby? Vlastní jména v komunikaci: OSOBNÍ JMÉNA obecně: Skupina jmen, která označují jednu jedinou osobu, řadíme k tzv. propriím = vlastní jména. Narozdíl od jmen obecných se vztahují vždy na zcela konkrétní osobu. K propriím patří také jména zeměpisná, jména zemí a států i jména lidských sídel (měst, obcí, částí měst a obcí apod.). Řadíme sem však také názvy lidských výtvorů (např. uměleckých děl). Vlastní jména se nezahrnují do celkové slovní zásoby, protože nemají obecný význam. OSOBNÍ JMÉNA - Patří sem: o jména lidí + jejich přezdívky o jména skupin lidí (národů, obyvatel města) o jména nadpřirozených bytostí (= nepravá jména osobní) bohů, pohádkových postav,... - Počáteční písmeno těchto jmen se píše velkým! - Pravopis osobních jmen má tato základní pravidla: o Jména pocházející z jazyků, které užívají latinskou abecedu se většinou píší původním pravopisem (Ludwig van Beethoven, Daniel Defoe aj.). o U jmen některých známých historických osobností se může používat zažitý český pravopis (např. Kryštof Kolumbus, Mikuláš Koperník). o Jména osob, které pocházejí z jazyků, kde se nepíše latinkou, se používá přepis dle zavedených pravidel (tzv. transkripční pravidla), většinou se tedy tato jména přizpůsobují české výslovnosti a pravopisu (Mahátmá Gándhí, Lev Nikolajevič Tolstoj apod.). - Skloňování jmen: o Cizí osobní jména se obvykle skloňují jako jiná podstatná jména podle svého rodu a zakončení (např. Kipling pán, May muž). o Slovanská jména, která jsou původem přídavná jména, se skloňují jako česká přídavná jména (tj. Čajkovskij Čajkovského atd.). o Jména zakončená na o se skloňují podle vzoru pán (kupř. Ovčenko Ovčenka). o Je-li jméno zakončeno dlouhou samohláskou, samohláska se neodsouvá a připojují se k ní koncovky podle vzoru pán (tj. Richelieu Richelieua, Nehrú Nehrúa). o Je-li slovo zakončeno krátkou samohláskou, samohláska se odsouvá a slovo - 2 -

3 podléhá skloňování podle vzoru pán (např. Romeo Romea). o Pokud se v 1. pádě vyslovuje e na konci slova, skloňuje se slovo podle vzoru pán (Dante Danta atp.). OZajímavost: Výběr jmen podléhá osobnímu vkusu i módním trendům dané doby, mohou ho však ovlivnit také historické události (např. v době okupace se u nás dávala výrazně česká jména, jako jsou Přemysl, Libuše apod.). Budoucí rodiče také dají na libozvučnost křestního jména, které by nemělo znít posměšně nebo hanlivě ve spojení s příjmením např. Lev Zajíček, Harald Tvaroh, Angelika Vohryzková či Tomáš Buřt. Jméno by nemělo být ani neprakticky dlouhé či obtížně vyslovitelné. Zdroj: ZEMĚPISNÁ JMÉNA - Patří sem: o názvy kontinentů o názvy států o měst, vesnic o názvy přírodní útvarů (moře, pohoří, řeky, sopky, jezera,...) - Počáteční písmeno těchto jmen se píše velkým! - Kde najít informace o používání zeměpisných jmen? V Pravidlech českého pravopisu a ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost ve své závěrečné části obsahuje samostatný slovník zeměpisných jmen domácích i cizího původu. Ve slovníku nalezneme také pojmenování pro obyvatele měst apod. (např. Andorra Andořan, Andořanka; Jáva Javánec, Javánka). - U pojmenování měst se obyvatelské názvy tvoří pravidelně příponou an (tj. Brňan, Plzeňan, Ostravan). Podoby s příponou ák jsou sice také spisovné, ovšem mají hovorový příznak (Plzeňák, Pražák, Hradečák aj.). - Od některých typů místních jmen se obyvatelské názvy netvoří, musíme proto užít opis (např. obyvatel Mariánských Lázní).!1. úkol: Určete, kde má být velké a kde malé písmeno. Velká písmena nadepište nad závorky. (j)an (s)ladký (k)ozina položil život z práva (c)hodů. (b)ěloch a (i)ndián byli hlavními postavami jednoho vtipu. Vědci se přesvědčili, že na (m)arsu se život nenalézá. Své město si nedovedou (p)ařížané představit bez (e)iffelovy (v)ěže. Starší loutkové hry se neobešly bez (k)ašpárka. Na vrbě u mlýna seděl (h)astrman. Večerníček, kde vystupoval (k)rakonoš, patří k nejoblíbenějším. (t)rpaslíci se snažili vyhovět každému (s)něhurčinu přání. Dopoledne pršelo, ale k (v)ečeru svítilo (s)luníčko. (c)horvatsko a (s)lovinsko se nalézají na (j)ihu (e)vropy

4 !2. úkol: Určete, kde má být velké a kde malé písmeno. Velká písmena nadepište nad závorky. a) Na výletě do (o)lomouce jsme navštívili (o)lomouckou radnici. Věděl jsi, že v (s)ušicích se vyrábějí zápalky? Jaké znáš významné průmysly na (k)ladensku? Známý (r)uský spisovatel (d)ostojevský žil nějakou dobu ve vyhnanství. Jedu na dovolenou do (t)unisu a moji rodiče navštíví (b)udapešť. Ve výstavní síni (o)becního (d)omu v (p)raze byla vystavena díla (a)lfonse (m)uchy. b) Koho považujete za významnějšího panovníka (v)áclava (t)řetího nebo (j)ana (l)ucemburského? Znáte nějaká díla (t)řebonského (m)istra? V našich zemích vládli (p)řemyslovci, (l)ucemburkové, (j)agellonci a (h)absburkové. Viděl jsem, jak se dva lidé nemohli domluvit, pak jsem zjistil, že jeden byl (p)olák a druhý (m)aďar. Řeckou bohyní krásy byla (a)frodita. Mám ráda pohádky o (č)ertech, (d)racích, (v)ílách a pohádku o (s)molíčkovi. V (j)ižní (e)vropě je tepleji než v (e)vropě (s)everní. FRAZEOLOGIE - Frazeologie = soubor ustálených slovních spojení v daném jazyce + nauka o těchto spojeních. - Frazém = ustálené spojení aspoň dvou slov, patří sem např. udělat díru do světa, kout pikle,... - Frazémy se dělí: o nevětné do vět se teprve zapojí, např. lev salónů ---) Stal se lvem salónů. o větné mají podobu hotové věty: Ranní ptáče dál doskáče. Mezi tyto frazémy řadíme: pořekadla: I mistr tesař se utne. pranostiky: Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá. přísloví: S poctivostí nejdál dojdeš. výroky: Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem

5 !3. úkol: Pokuste se vysvětlit, co znamenají následující frazémy: Žít na vysoké noze. Hodit něco za hlavu. Bude to trvat až do soudného dne. Pracoval bez ladu a skladu. Běží, jako by mu za patami hořelo. Kdyby blbost kvetla, budeš samé poupě. Jak si kdo ustele, tak si lehne. I z jalové krávy by tele vymámil. Jako by ho polil studenou vodou. Aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Jako by ho do země přibil. Jako by mu z oka vypadl. Jako by se do země propadl. Je to naše alfa i omega. Ani pes po něm neštěkne. Ani se mu o tom nezdálo. Ani párem volů ho tam nedostane. Ani vlásek na hlavě se mu nezkřiví. Až mu oči z toho přecházejí. Běží, jako by mu země pod nohami hořela. Bral to na lehkou váhu. Vzít rozum do hrsti. Bouřka v poháru vody. Mazat med kolem pusy. Být do větru. Být kost a kůže. Být odříznutý od světa. Být páté kolo u vozu. Být promočený na kost. Vjet si do vlasů. Být trnem v oku. Stát v rouše Adamově. Být v rejži. Být v něčem až po uši

6 !4. úkol: Pokuste se převést následující věty na frazémy: Být v nepříjemné situaci. Být u někoho pořád (často). Za nějakých okolností se cítit velmi dobře. Být nad míru spokojený. Oddělovat dobré od zlé. Znát někoho velmi dobře. Nestarej se o cizí problémy. Být velmi potichu. Jsem o tom pevně přesvědčený. Stále mu hrozí nebezpečí. Udělat s někým pořádek. Porazit někoho. Dívat se velmi udiveně. Do konce. Do omrzení. Bez vlastního přičinění. Dostat se do problémů. Nevědět, jak dále. Nijak si nepolepšit. Utahovat si z někoho. Mluvit nesmyslně. Snažit se překonat nepřekonatelné. Vznikl problém. Jeden tak, druhý onak. Jednat s někým něžně (jemně). Člověk, který mění své chování podle okolí. Objevil se nečekaně. To si zasluhuje úctu. Uvidíme, kdo vyhraje. Dělat něco zbytečného. Být silný a zdravý. Být tvrdohlavý. Chtít něco říct. Být básnicky nadaný. Být nešikovný. Všechno zapomenout. Krást. Být necitlivý. Neposuzovat stejně (spravedlivě). Mluvit neslušně. Mít něco písemně (ověřené). Mít pozitivní stránky. Být odborník. Zamýšlet něco. Nechtít něco (mít něčeho dost). Být štíhlá

7 !5. úkol: Zopakujte si, co znamenají pojmy: pořekadlo pranostika přísloví výrok!6. úkol: Napište aspoň 10 dalších frazémů, které znáte a vysvětlete, co znamenají:!7. úkol: Napište aspoň 10 pranostik:!8. úkol: Znáte nějaké slavné výroky? Napište aspoň 3 a nezapomeňte, kdo je autorem oněch slov: - 7 -

8 ! 9. úkol: a) Rozdělte se do skupinek, vyberte si nějaká přísloví (3 10), která znáte a máte rádi, nakreslete je. Až budete mít hotovo, nechejte spolužáky, ať hádají, o které přísloví jde. b) Rozdělte se do skupinek, vyberte si nějakou pranostiku (3 10), kterou znáte a máte ji rádi, nakreslete ji. Až budete mít hotovo, ukažte své kresby spolužákům, ať hádají, o kterou pranostiku jde.!10. úkol: Rozdělte se do skupinek a pokuste se sepsat slavné výroky spolužáků. Kolik jich sepíšete?!11. úkol: Pokuste se na každého ze svých spolužáků vymyslet trefný frazém, který by hodnotil jeho vzhled nebo povahu. Podaří se vám to? Vymyslete takový frazém i sami na sebe

9 !12. úkol: Pokuste se vybrat slova začínající na písmena níže a k danému slovu najděte synonymum. Je jedno, jaký slovní druh užijete, nezapomeňte však, že synonyma musí být stejného slovního druhu. a b c č d ď e f g h ch i j k l m n o p r ř s š t u v z ž!13. úkol: Pokuste se najít co nejvíce synonym ke slovu krásná (nemusíte dodržet slovní druh). Která z těchto synonym jsou spisovná, která nespisovná? - 9 -

10 !14. úkol: Pokuste se vybrat slova začínající na písmena níže a k danému slovu najděte antonymum. Je jedno, jaký slovní druh užijete, nezapomeňte však, že synonyma musí být stejného slovního druhu. a b c č d ď e f g h ch i j k l m n o p r ř s š t u v z ž

11 Opakování po 1. lekci: Zkuste si sami odpovědět na následující otázky a splnit zadané úkoly: 1. Co jsou to propria? 2. Které skupiny řadíme do osobních jmen? 3. Které skupiny řadíme mezi zeměpisná jména? 4. Co je to frazeologie? 5. Co je to frazém? 6. Jak se dělí frazémy? 7. Znáte nějaké pořekadlo, pranostiku, přísloví a výrok? 8. Vysvětlete následující frazémy: Být jako na trní. Tvářit se jako kakabus. Tvářil se, jako by mu uletěly včely. Mít něčeho po krk. Chytat lelky. Vytrhnout někomu trn z paty. Držet se něčeho zuby nehty. Mít jasno. 9. Napište co nejvíce synonym ke slovům: štíhlý hodný moudrý čistý chutný 10. Napište co nejvíce antonym ke slovům: jíst strádat vhodný luxusní pyšný

12 2. Výpověď a věta Témata: - věty dvojčlenné složitější případy vyjádření podmětu a přísudku, rozvíjející větné členy - věty jednočlenné - zvláštnosti větného členění, nedostatky větné stavby, souvětí, čárka ve větě jednoduché i v souvětí - procvičování Pojmy Skladba = nauka o mluvnické a významové stavbě věty a souvětí. Věta = slovní vyjádření myšlenky. Výpověď = celek několik vět řečených v určitém čase a při určité příležitosti. Věta jednoduchá = celek, který vyjadřuje jednu myšlenku a má jeden přísudek. Souvětí = dvě a více vět jednoduchých. Větný člen = nejmenší část věty.!1. úkol: Vzpomenete si ze ZŠ, jaké známe druhy vět? A co o nich víme (co dělá mluvčí, jak vizuálně danou větu poznáme)?!2. úkol: Jistě si ze ZŠ vzpomenete, že se věty tázací ještě dále dělí. Jak? Co o těchto podtypech věty tázací víte? Rozdíl mezi větou a výpovědí: 1. Věta = slovní vyjádření myšlenky. Je to abstraktní model (schéma, vzorec), nejčastěji forma slovního vyjádření obsahu. Česká věta musí mít přísudek! Má stránky: významovou = vyjadřuje jednu myšlenku mluvnickou = je to soustava vztahů mezi větnými členy zvukovou = je to uzavřený zvukový celek grafickou = začíná velkým písmenem, končí interpunkčním znaménkem

13 2. Výpověď = jednotka sdělení, komunikace, složená z pojmenování. Je to konkrétní realizace určitého vzorce. Je to věta pronesená nebo napsaná v konkrétní komunikační situaci. Má stránky: obsahovou (významovou) = vypovídá o něčem ze skutečnosti (popř. pojmenovává skutečnost) modální = záleží na záměru mluvčího (tj. oznámení, přání, rozkaz, otázka) gramatickou = může být vyjádřena větou jednoduchou, souvětím nebo větným ekvivalentem (větný ekvivalent nemá přísudek, nejde o větu) - Výpověď se dělí: větná jde o jednoduché věty dvojčlenné (podmět + přísudek) nebo jednočlenné (přísudek), souvětí podřadné (věty hlavní i vedlejší) nebo souřadné (jen věty hlavní). nevětná nemá formálně vyjádřený přísudek, jde o tzv. větný ekvivalent (např.: Nádhera! Konečně!) nebo jen holý větný člen (např. na nádraží u pokladny: Olomouc hlavně, zpáteční).!3. úkol: Doplňte správně interpunkci za věta a své tvrzení odůvodněte. Víš, že mám štěně Tak už dost Necháš mě být Nechej mě na pokoji Čí je to auto Pojďme na houby Ozvi se zase brzy Blíží se konečná, všichni vystupte Kdyby byl raději zticha Věty podle složení (podle členitosti) 1. Věty dvojčlenné (mají podmět a přísudek) S přísudkem slovesným: Slunce září. S přísudkem jmenným se sponou: Čas je neúprosný. S přísudkem jmenným beze spony: Mladost radost. S nevyjádřeným podmětem: Čtu detektivku (já). Se všeobecným podmětem: Mluvili o tom v televizi. (Někdo všeobecný) S podmětem vyjádřeným jiným slovním druhem než podstatným jménem: Vaše ano mi udělalo radost. 2. Věty jednočlenné (mají přísudek, nemají podmět), je to věta tvořená přísudkem, k němuž nelze doplnit podmět. Tyto věty vyjadřují: Přírodní jevy: Stmívá se. Hřmělo. Tělesné stavy: Bolí mě v kříži. Bolí mě v zádech. Duševní stavy: Je mi smutno. Je mi k pláči. Smyslové vjemy: Hoří. Zvoní. Neosobní tvar slovesa: Je dovoleno mít zapnutý mobilní telefon. Neosobní reflektivum: Jede se hned zítra. Neosobní tvar pasiva opisného: Bylo o tom jednáno

14 !4. úkol: Jak by zněly otázky k daným odpovědím? Je mi špatně. Ano, dám. Sedím v poslední lavici. Dneska zůstanu doma. Mám ji za dva týdny. Větné ekvivalenty - Je to nevětná výpověď vyjadřovaná gramaticky nevětnou formou (tj. neobsahuje sloveso v určitém tvaru), ale funkčně je rovnocenná větě. - Dělí se: substantivní základem je substantivum (podstatné jméno) v 1. pádě. Jde o otázky, oznámení, nadpisy: nadpisy: Kavárna Hvězda, Černá kronika situační otázka: Metro? expresívnost: Nádhera! DiCaprio! adjektivní základem je adjektivum (přídavné jméno) v 1. pádě: Výborné! Málo sladké? adverbiální základem je klasifikující adverbiale (kvalifikující příslovce): Dobře! Výborně! Patří sem také přitakávající částice: Ano. Ne. Samozřejmě. infinitivní věty sice obsahují slovesný tvar, ale je to tvar neurčitý, svou povahou jmenný. Sloveso tedy není v určitém tvaru, a tak chybí přísudek. Jsou to např. výzvy, přání: Vyhrát tak milion! Mlčet! Což takhle dát si špenát? vokativní (= v 5. pádě, jinak také tzv. zvolací) tvoří přechod mezi substantivními a citoslovečnými neslovesnými větami. Je tu snaha o označení adresáta + navázání kontaktu, např. Pane! Může jít i o hodnocení: Hlupáku! Bídáku! citoslovečné citoslovce jsou buď objektivní (zvukomalebná) nebo subjektivní (citová, upozorňovací). Patří sem větné ekvivalenty typu: Fuj! Brrr. Haló! Hej! Objektivní citoslovce mají tu zvláštnost, že mohou tvořit nejen jádro bezpodmětných neslovesných vět (např. Bác! Vrr.), ale mohou také vystupovat jako náhrada přísudku ve dvojčlenné větné struktuře: Dítě hup do vody.!5. úkol: a) Určete, které věty jsou jednočlenné. U vět jednočlenných určete, o jaký typ jde (nadepište nad větu). b) U dvojčlenných vět určete podmět (nadepište jej). Je mi smutno. Eva přeskočila potok. Bolí mě hlava. Bolí mě v krku. Co si zajít na zmrzlinu? Padá sníh. Prší. Z komína stoupá kouř. Z komína se kouří. Souhlasím. Nevyklánějte se z oken! Je zakázáno krmit zvěř v klecích. Nekuřte! Vypnout telefony! Psali o tom v novinách. Lovci mamutů. Nikdo se nehlásí. Pozdě! Boty jsou mi dobré. Co bude dělat? O tom už vědí i ve škole. Stýská se mi. Žába hop na břeh. Někdo zvoní. Líbí se vám ten obraz? Být tak o deset let mladší. Stále hustě sněží

15 !6. úkol: Vyjádřete pomocí větného ekvivalentu: - že chcete platit - že si přejete vyhrát - aby plačící děvče přestalo - jak voláte na psa - souhlasíte s názorem - zahlédli jsme někoho slavného (vyberte si, kdo to byl) - nelíbí se vám, že jste v obchodě našli plesnivé jídlo!7. úkol: Změňte jednočlenné věty nebo ekvivalenty na věty dvojčlenné. Nevstupovat. Nevystupovat, dokud se vlak nezastaví. Dobrou noc. Obědvalo se v restauraci. Stmívá se. Evě je smutno. Hybaj domů! Ta ostuda. Zákaz vstupu s otevřeným ohněm. Pozor, auto! Honem k oknu. Je slyšet hluk. Právě se končí. Bylo o tom rozhodnuto. Bolí mě v zádech. Vztahy mezi větnými členy Základní je dělení na tzv. parataxi a hypotaxi. Parataxe = vztah souřadicí, je to vztah mezi rovnocennými větnými členy nebo větami. Hypotaxe = vztah podřadicí, spojení členů (větné členy nebo věty) je nerovné (jeden je druhému podřízen). Slučovací všechny členy mají stejnou funkci (jsou si rovny); spojky: a, i, ani, jak tak, jednak jednak, dílem dílem, hned hned, zčásti zčásti, tu tu, Stupňovací členy mají nestejnou míru vážnosti, obvykle člen závažnější (významnější) stojí na druhém místě; spojky: ba, dokonce, ba i, nejen ale i, nejen nýbrž i, ještě, navíc, až, Odporovací členy plní stejnou funkci, ale významově jsou v rozporu; spojky: ale, avšak, však, sice ale, nýbrž, nikoli, jenže, jenomže, Vylučovací členy nemohou platit souběžně (najednou); spojky: nebo, anebo, buď (a)nebo, ať ať, ať či, ať nebo, Důvodový (příčinný) druhý výraz přináší informaci důležitou pro pochopení prvního výrazu; spojky: neboť, vždyť, totiž, Důsledkový druhý výraz v pořadí uvádí něco, co plyne z prvního; spojky: a proto, proto, tedy, tudíž, a tak,

16 !8. úkol: Určete poměry vyznačených částí vět. Jeho výroky jsou vtipné, tudíž i cynické. Má rád nejen pomeranče, ale i citrony. Dám si ne čokoládovou, ale oříškovou zmrzlinu. Ať už je to tak, či onak, já o tom nic nevím. Jeho chování je jednak směšné, jednak nechutné. Střílel, a proto je podezřelý. Nekoupím hnědou ani bílou sukni. Větné členy Větné členy jsou výrazy, které ve větě (větném ekvivalentu) vstupují do skladebních vztahů s jinými výrazy a tvoří mluvnickou stavbu věty. Větnými členy mohou být jen slova plnovýznamová (podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa, příslovce) a výjimečně i citoslovce. Za základní větné členy považujeme podmět a přísudek, ostatní větné členy jsou tzv. rozvíjející. 1. Podmět Patří do základní skladební dvojice. Shoduje se s přísudkem. Vyjadřuje: původce, činitele děje, nositele činnosti, vlastnosti, stavu. Ptáme se na něj: KDO? CO? Nejčastěji je vyjádřen: podstatným jménem v 1. pádě, přídavným jménem, zájmenem, číslovkou a infinitivem (např. Pomáhat je lidské.). Může být: nevyjádřený (je zřejmý z tvaru slovesa Zavři okno (ty).), všeobecný (ve větách s obecnou platností Do těst přidáme lžíci oleje.), neurčitý (blíže neurčený, ale osobní Všichni to říkali. Lidé povídali. Někdo ho viděl.), zástupný (místo podstatného jména je podmětem zástupný výraz neshodný přívlastek). 2. Přísudek Patří do základní skladební dvojice. S podmětem se shoduje v čísle a rodě. Přísudek o podmětu něco říká. Je to nejdůležitější větný člen. Ptáme se na něj: CO DĚLÁ PODMĚT? Nejčastěji je vyjádřen: určitým tvarem slovesa, jménem se sponovým slovesem, jménem beze spony. Může být: slovesný jednoduchý (vyjádřený určitým tvarem slovesa čtu, směju se) slovesný složený (ze dvou částí buď s modálním slovesem nebo s fázovým slovesem; modální: být, chtít, moci, muset; fázové: začít, nepřestat, přestat,...), slovesný jmenný (nebo také jmenný se sponou, je vyjádřen tvarem sponového slovesa nejčastěji být a jmennou částí, tj. podstatné jméno, přídavné jméno apod.; spona: být, bývat, stát se, stávat se, někdy je sponovým slovesem také zůstat, zdát se, mít), neslovesný (věta neobsahuje určité sloveso, např. Sliby chyby. Vstup zdarma. Myš šup do díry. Já ti jednu to!). 3. Přívlastek Závisí na podstatném jméně v rodě, čísle a pádě a rozvíjí ho. Určuje: podstatné jméno + vymezuje jeho význam. Ptáme se na něj: JAKÝ? KTERÝ? ČÍ? Nejčastěji je vyjádřen: přídavným jménem, zájmenem, číslovkou, podstatným jménem ve 2. pádě, infinitivem, příslovcem

17 Druhy přívlastku podle vztahu k řídícímu podstatnému jménu: Shodný Shoduje se s podstatným jménem v čísle, rodě a pádě (skloňuje se s ním). Stojí většinou před podstatným jménem. Je většinou vyjádřen: přídavným jménem, zájmenem, číslovkou. Z shodné přívlastky jsou považována i nesklonná přídavná jména: fér, super, prima. Neshodný Neshoduje se s podstatným jménem. Stojí většinou za podstatným jménem. Nejčastěji je vyjádřen: podstatným jménem ve 2. pádě. Jiné dělení přívlastku podle počtu přívlastků rozvíjejících řídící substantivum: Několikanásobný Pořadí všech členů lze libovolně měnit. Členy se oddělují čárkou. Např.: donesl květy červené, růžové, bílé a modré. Postupně rozvíjející Členy se neoddělují čárkou. Jejich pořadí je dáno pevně. Např.: nejznámější současný český básník. 4. Předmět Závisí na: slovese nebo přídavném jménu. Vyjadřuje: osobu, zvíře nebo věc, které se týká slovesný děj. Ptáme se na něj: PÁDOVÝMI OTÁZKAMI kromě 1. a 5. pádu. Nejčastěji je vyjádřen: podstatným jménem (v jiném než 1. a 5. pádě), zájmenem (v jiném než 1. a 5. pádě), infinitivem (v jiném než 1. a 5. pádě). 5. Příslovečné určení Závisí na: slovese, dějovém přídavném jménu nebo příslovci. Ptáme se na něj: otázkami na MÍSTO, ČAS, ZPŮSOB A PŘÍČINU. Nejčastěji je vyjádřeno: příslovcem, podstatným jménem, infinitivem. Druhy příslovečného určení: místa otázky: Kde? Odkud? Kudy? Kam? času otázky: Kdy? Odkdy? Dokdy? Jak dlouho? Jak často? způsobu otázky: Jak? Jakým způsobem? míry otázky: Kolik? Jakou měrou? Do jaké míry? příčiny otázky: Proč? Z jaké příčiny? důvodu otázky: Proč? Z jakého důvodu? účelu otázky: Proč? Za jakým účelem? podmínky otázky: Za jaké podmínky? přípustky vyjadřuje nesoulad. 6. Doplněk Závisí na: podstatném jménu a zároveň na slovese. Vyjadřuje: vlastnosti podstatného jména za jistého děje nebo je mu dějem přisouzena. Ptáme se na něj: JAK? JAKÝ? Je vyjádřen: přídavným jménem, číslovkou, podstatným jménem. Doplněk je ve větě vyjádřený: s jako : Jako chlapec jsem hrával fotbal. předložkovým pádem: Vybrali si ho za vedoucího. číslovkou: Petr doběhl do cíle první. zájmenem: Zůstal stát sám. infinitivem: Viděl jsem ho utíkat. přechodníkem: Hledal zápalky, chtěje si posvítit

18 !9. úkol: Určete větné členy a vyznačte základní skladební dvojici. U jednočlenných vět uveďte, ze jsou jednočlenné. Šoural se po prašné cestě, která byla vyprahlá a rozpukaná. Už dlouho nepršelo. Prach měl i v ústech. Jazyk se mu lepil na patro. Byl vyprahlý, unavený a měl žaludek jako na vodě. Rozhlédl se, ale nějak si nemohl uvědomit, jaký prostor ho obklopuje. Pak zahlédl známý kostel a vydal se jeho směrem. Ano, tady už to poznává. Vešel do zahrady. Stíny, které vrhaly stromy, byly dlouhé, plazivé a přátelské. Své tělo půjčil náruči jednoho ze stínů. Zahleděl se do slunce. Začínalo mu být krásně

19 Zvláštnosti větné stavby Některé výrazy do věty mluvnicky nezačleňujeme = nevstupují do větných vztahů. Jsou to: oslovení je to slovo (skupina slov) v 5. pádě (hovorově i v 1. pádě), které je vložené do jiné věty. Nerozvíjí žádný větný člen věty, má jen funkci kontaktového prostředku. Vždy se z obou stran odděluje čárkami. Např.: To byste, lidičky, netušili, jak to bylo hrozné. Kdy se stavíš, Radku? citoslovce (podobně i částice typu ano, ne aj.) má funkci kontaktového prostředku, mluvnicky s větou nesouvisí, je do ní zapojeno jen významově, tj. vyjadřuje expresivitu nebo má funkci kontaktového prostředku. Vždy se odděluje čárkou. Např.: Fuj, to je hnusné! Haló, je tam někdo? Citoslovce se neodděluje čárkou, následuje-li zvolání: Ach synku, tys to zase zvoral! samostatný větný člen je to výraz vytčený před větu, popř. dodatečně připojený. V původní větě je nahrazen ukazovacím zájmenem nebo příslovcem. Oddělujeme jej čárkou. Je typický pro mluvenou řeč. Slouží jako prostředek ke zdůraznění. Např.: Filmy, ty mám ráda. Bylo tam hezky, u moře. vsuvka (parenteze) je to slovní výraz (popř. věta), který s obsahem věty souvisí jen významově, tj. něco zpřesňuje, doplňuje, vysvětluje,... Nezávisí na žádném větném členu, přerušuje souvislé pásmo řeči poznámkou (odbočkou, komentářem aj.), a tak s větou nesouvisí mluvnicky. Odděluje se čárkami, pomlčkami, závorkami (z obou stran). Výjimkou jsou ustálené jednoslovné vsuvky, ty se čárkami neoddělují prosím, doufám, bohužel, snad, asi, zřejmě, myslím aj.!!! POZOR: Do věty se mluvnicky začleňuje tzv. osamostatněný větný člen stojí za větou. Je dodatečně připojený a oddělený nejčastěji tečkou. Využívá se k ozvláštnění textu (nejčastěji umělecké a publicistické útvary). Např.: Brodil se bahnem. Dlouho. Daleko. Sám. Vyčerpaný.!10. úkol: Pokuste se doplnit interpunkci. Nástupcům svým kteří seděti budou po mně na dvojím mém trůně kladu na srdce aby poznali dvojí život tohoto světa a zvolili si lepší. Abychom měli lepší představu o obojím tom životě užijeme srovnání s obličejem. Neboť jako obličej který vidíme v zrcadle jest lichý a není vlastním obličejem tak i život hříšníkův není životem není ničím. Proto dí Jan v evangeliu: A bez něho nic není učiněno. Kterak však v niveč se obrátí dílo hříšníkovo když přece je učinil? Hřích však učinil ale ne skutek. Toto slovo (lat. opus) souvisí v jazyku latinském se slovem žádost (lat. optacio) a hříšník stále žádá rozkoší a poskvrňuje se jimi. Klame se však v tužbě své protože touží po věcech porušitelných jež se obracejí v niveč. (Karel IV.: Vita Caroli)!11. úkol: Odlište, ve kterých větách je citoslovce součástí věty (nadepište J), ve kterých není (nadepište N). Doplňte interpunkci: Fuj to jsem se lekla! Slyším jen samé chichichi. Nebuď tak hrrr. No no to snad chvilku počká. Ach ta láska nebeská. Tvoje ach mě už nezajímá. Kůň hop přes překážku. Hele nezačínej si

20 Odchylky od pravidelné větné stavby Existují dvojí odchylky. Jedny považujeme za chyby, druhé nikoli. 1. odchylky, které nepovažujeme za chyby: elipsa (výpustka) nevyjádření (vynechání) slova (slov nebo věty), které patří do větného schématu, ale z kontextu jsou známá. Vypuštění těchto slov nebrání srozumitelnosti, slouží k zestručnění výpovědi. Např.: Kam spěchá? Do kina. tzv. kontextová elipsa. Např.: U lékaře: Další! tzv. situační elipsa. Např. Sliby chyby. Vypuštěno jsou, tzv. věta eliptická. apoziopeze (nekončená výpověď) označuje se třemi tečkami, pomlčkami. Může být motivovaná (mluvčím chtěná), záměrná, např.: Ať už jsi pryč, nebo... Já jsem ale... Může být také nemotivovaná (nechtěná, většinou partner v dialogu skočí do řeči), např.: Rád bych ti vysvětlil, že odchylky, které považujeme za chyby: anakolut (vyšinutí z větné vazby) souvětí pokračuje nebo končí jinak, než vyžaduje jeho začátek. Vyskytuje se nejčastěji v nepřipraveném mluveném projevu. Např.: Kdo se přihlásí na zájezd, je třeba, aby zaplatil zálohu. Správně: Kdo se přihlásí na zájezd, musí zaplatit zálohu. zeugma (zanedbání dvojí vazby) tzv. spřažení vazeb. Dva větné členy se spojují společnou vazbou (jsou rozvity jedním členem), přestože každý z nich vyžaduje vazbu jinou (nebo jiný druh spojení), např. předložku, pád. Např.: Udržujte čistotu uvnitř i před budovou. Správně: Udržujte čistotu uvnitř budovy i před ní. kontaminace (směšování, křížení, kombinace rozdílných vazeb) správná vazba je zaměněna s jinou, převzatou od slova podobného významu. Např.: cenit si něco + vážit si něčeho ---) špatně: cenit si něčeho; zamezit něco + zabránit něčemu ---) špatně: zamezit něčemu aj. atrakce (skladební spodoba tvarů) tvary sousedních slov se nenáležitě přizpůsobují (nejčastěji pádem) vlivem stejného nebo zvukově podobného tvaru sousedního slova. Např.: Vstávej před sluncem východem. ---) správně: Vstávej před východem slunce. Spoustě lidem to nejde. ---) správně: Spoustě lidí to nejde.!12. úkol: V každé z následujících vět je nějaká odchylka, kterou považujeme za chybu. Pojmenujte ji a napište větu správně: Chladným a deštivým počasím, které zavládlo, jak jsme vás v naší relaci už informovali, v celé Evropě, nás nepříjemně zaskočilo. Osočil se na mě, že jsem chtivá peněz. Odborové organizace musely upomínat a naléhat na vládu. Nehoda se stala vzhledem k malé šířce vozovce

21 Věty s polovětnými konstrukcemi Významově tvoří samostatný celek, oddělují se čárkou. Mluvnicky jsou však nesamostatné, nejsou větami (tj. nemají přísudkové sloveso). Patří sem: 1. Volný přívlastek adjektivní je to rozvitý přívlastek, stojí za řídícím podstatným jménem, jeho základem je přídavné jméno, vyjadřuje samostatnou myšlenku, můžeme ho vynechat, odděluje se čárkami. Např.: Naši hokejisté, hrající ve výborné kondici, zvítězili nad Kanaďany přesvědčivě. 2. Přístavek stojí za řídícím podstatným jménem. Jeho základem je podstatné jméno, které blíže určuje, doplňuje, shrnuje, hodnotí apod. řídící podstatné jméno. Odděluje se čárkami. Např.: Mistr Jan Hus, kazatel v pražské kapli, byl upálen Přechodníková konstrukce přechodník je zde rozvitý a plní funkci doplňku. Přisuzuje předmětu nějakou činnost nebo vlastnost. Odděluje se čárkami. Např.: Dívka plakala, myslíc na svého mrtvého snoubence, který jí ležel v náručí. 4. Infinitivní konstrukce podmínková lze ji obměnit na vedlejší větu příslovečnou podmínkovou, odděluje se čárkami. Např.: Nebýt vás, mohla jsem na tom být mnohem lépe.!13. úkol: Odlište přívlastek volný a těsný, své tvrzení zdůvodněte. Doplňte interpunkci. - Nerudova básnická sbírka Písně kosmické vydaná v roce 1878 obsahuje především reflexivní lyriku. - Fotografie Prahy vydané v nové publikaci patří k nejlepším. - Oficiální návštěva prezidenta USA ohlášená už loni se uskutečnila v lednu letošního roku. - Na kuchyňském stole stojícím u okna voněl oběd. - Chvíle strávené s milým člověkem jsou nezapomenutelné. - Lidé trpící chřipkou by toto onemocnění rozhodně neměli přecházet. - Více než třetina dotací poskytnutých v rámci Programu Panel je využívána klienty čerpajícími úvěr od naší banky. - Hokejisté hrající v NHL si přijdou na pěkné peníze. - Křesťané vázaní Desaterem mají chodit na nedělní bohoslužby. - Pro děti vychovávané milujícími rodiči bude jednou snazší dobře se starat o své vlastní děti. - Jan Neruda napsavší např. Balady a romance nebo Zpěvy páteční patří k našim největším básníkům. - Navštívil svou tetu Štěpánu bydlící pod Prachovskými skalami. - Muži chodící alespoň dvakrát týdně na pivo budou dlouho živi. - Mostečané pracující v Praze to nemají daleko domů. - Slévači vykonávající fyzicky velmi náročnou práci musejí hodně jíst a pít. - Učí se pravidla pravopisu předepisující grafické zachycování zvukové roviny jazyka. - Asi před dvěma lety zemřel Ferenc Puskás považovaný za jednoho z nejlepších fotbalistů všech dob. - Lidé žijící na venkově mívají blíže do přírody. - Čokoláda dodávající člověku energii je dobrá věc. (Některé věty převzaty z: