OBSAH: KLINICKÉ OBORY

Transkript

1 Vážené kolegyně, vážení kolegové, dostává se vám do rukou sborník abstraktů prací Studentské vědecké a odborné činnosti (SVOČ). Vědeckovýzkumná činnost je významnou součástí práce na lékařských fakultách. Nejenže její výsledky ovlivňují hodnocení fakulty a její prestiž, ale je důležitá i pro osobní a profesní rozvoj studentů. Naše fakulta zapojování studentů do vědecké práce tradičně podporuje, a proto v letošním akademickém roce 2017 / 2018 pořádáme na půdě Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci již padesátou první konferenci SVOČ. Studenti získají spoluprací na výzkumných projektech klinik a ústavů mnoho. Setkají se s kolegy se stejnými zájmy, získají nové poznatky, své závěry mohou konzultovat se špičkovými odborníky, zlepší se v prezentaci a v neposlední řadě získají sebevědomí a motivaci pro své další kroky ve vědě. Za tuto možnost patří velké díky všem školitelům, vedoucím a konzultantům, kteří obětují svůj volný čas studentům a jsou vždy ochotni jim podat pomocnou ruku v začátcích jejich vědecké práce. Nicola Hromčíková

2 KLINICKÉ OBORY OBSAH: Epidemiologie a rizikové faktory cévních mozkových příhod Baštinská B Retrospektivní hodnocení výsledků léčby karcinom ledviny Borseník T Analýza CNV u dětských pacientů s poruchami autistického spektra Bortlíková L Retrospektivní hodnocení výsledku léčby karcinom prostaty Bundzíková M Vliv rekonstrukčního algoritmu CT obrazu na kvalitu dat a radiační zátěž CT angiografie plicních žil před radiofrekvenční ablací Dvořák D Náhlá smrt ve sportu Filická M Biologické markery neurodegenerativních proteinopatií Hemerková P Radionuklidová detekce tumorózních nebo zánětlivých lézí - 18 F-FDG PET/CT u pacientů s primárním mediastinálním B-lymfomem Hudson L., Sekaninová K Vliv noční práce na zdravotní stav zdravotníků Janošíková M Juvenilní idiopatická artritida, hodnocení léčebného efektu metotrexátu, možnosti predikce ukončení léčby Krönerová I., Pytelová Z CT diagnostika patologií nadledvin Kučera P Vyšetření kondenzátu vydechovaného vzduchu u pacientů s chronickým plicním onemocněním asthma bronchiale a cystická fibróza Kučerová M., Lýsková Š Mechanická trombektomie akutního uzávěru bazilární tepny Máchal D Cytoreduktivní chirurgie a HIPEC, úvodní zkušenosti KOC FNOL Margitan M

3 Korelace jednotlivých klinických a laboratorních příznaků EAP s CTAG nálezem EAP Mitrovičová D...27 Kardiorespirační zdatnost u sportovců je čas na novou populační studii? Novotný M Vliv kardiovaskulárních autonomních regulací a vybraných adipocytárních hormonů na efektivitu bodyshapingu při metabolickém syndromu Pumprla M Prognostický význam SPECT myokardu v kombinaci se stanovením kalciového skóre Rafaj A...30 Retrospektivní hodnocení výsledků léčby kolorektální karcinom Schneiderová S Variabilita srdeční frekvence u nezralých novorozenců Soukupová A Stimulace lymfocytů od dětských pacientů a zdravých kontrol s nespecifickým střevním zánětem před nasazenímléčby Bifidobacterium longum CCM Sovják O Vyhodnocování výsledků invazivních vyšetření v závislosti na indikaci Tejkalová K Epidemiologie spalniček Tkadlec T Poruchy srdečního rytmu ve fetálním období Uvírová K Přínos optické koherentní tomografie a automatické retinální oxymetrie při diagnostice retrobulbární neuritidy Vavříková T Jak ovlivní informovanost rodičů a dětí perioperační období Vinkler M., Inderská K Forenzní pedopatologie problematika standardu pitvy Žwaková T

4 KLINICKÉ OBORY INTERNÍ Gestační diabetes Balošáková K., Beňová N Analýza kvantitativních parametrů PET/CT u pacientů s mediastinálním lymfomem Buffa D Funkční střevní dyspepsie retrospektivní analýza dlouhodobého průběhu Dvoran P., Ďurana V Orgánové manifestace jednotlivých typů vaskulitid Dvořáková S Má ve světle současných WHO diagnostických kritérií pro Ph negativní myeloproliferace (pravou polycytemii) vyšetření objemu cirkulující krve ještě nějaký diagnostický význam? Gürtlerová C Syndrom spánkové apnoe a plicní hypertenze Hajný Ľ Prognostické aspekty plicní hypertenze Janošík M...47 Biologické prediktory prognózy u nemocných lymfomem z buněk plášťové zóny Jirkuvová A Diagnostika rejekčních stavů po transplantaci plic Kamasová M Prognostické faktory u myelodysplastického syndromu a chronické myelomonocytární leukemie Krejčí K Laboratorní diagnostika primárních hyperaldosteronismu Křístková M., Opršalová T Sledování faktorů ovlivňujících úspěšnost léčby obézních pacientů Kubová M Sériové hladiny antihypertenziv Kvapil T Variabilita srdeční frekvence v dlouhodobé monitoraci osob s kardiovaskulárním onemocněním Kvapilová Z

5 Kardiovaskulární komplikace chronické obstrukční plicní nemoci Ličková M Psychologický profil pacientů se systémovými chorobami pojiva Maiwaldová B...56 Analýza subpopulací mononukleárních buněk u nemocných s Hodgkinovým lymfomem Mnacakanová E Identifikace prognostických markerů u CHOPN Ondrejčáková L Screening syndromu spánkové apnoe Palyzová P Analýza vztahů dyslipidémie a inzulinové rezistence u dyslipidemických pacientů Pivoňková L Adherence k léčbě u pacientů s rezistentní a refrakterní hypertenzí Ramík Z Rizika gravidity u systémových chorob pojiva Schovánková K Srovnání výsledků katetrizační ablace paroxysmální fibrilace síní při ablaci v celkové anestezii a analgosedaci Ševčík R...63 Srovnání přítomnosti dormantního vedení do plicních žil po adenosine s jeho následnou eliminací s primární absence dormantního vedení u pacientů po katetrové izolaci plicních žil pro paroxysmální fibrilaci síní Tkačik B Střední destičkový objem u pacientů se spánkovou apnoe Žídková J KLINICKÉ OBORY CHIRURGICKÉ Chirurgická terapie karcinomu žaludku Ambrož R Léčba stenózy vnitřní karotické tepny pomocí eptfe interponátu (zhodnocení výsledků, především rizika perioperačního iktu/smrti a pozdního iktu u nemocných, u nichž byla provedena karotická endartektomie s využítím eptfe náhrady ACI) Baláž M

6 Normotenzní hydrocefalus patofyziologie, terapie a léčba Blažek F Operační léčba sestupu pánevních orgánů Brázdilová L Morfologické změny v makule při léčbě vlhké formy věkem podmíněné makulární degenerace Čarnogurská I., Kohútová L Perioperační sekvestrace trombocytů v kardiochirurgii Česák O Vliv hloubky celkové anestezie na výskyt pooperační kognitivní dysfunkce Daněk F Roboticky asistovaná parciální nefrektomie u nádorů ledvin Dopitová V Kvalita života po roboticky asistované radikální prostatektomii Fialová E Profylaktická balónková okluze arteriae iliacae interna jako prevence peripartálního krvácení či hysterktomie u rodiček s poruchou placentace Galková M Výsledky onkologické léčby karcinomu orofaryngu Havriľak M., Lunga T Endovenozní operace varixů dolních končetin. Komplikace a recidiva Horák P Význam časné normalizace a EEG pro prognózu dětí s těžkou hypoxickoischemickou encefalopatií (HIE) léčených hypotermií Horňák M Výsledky a predikanty selhání V-A ECMO Chudoba A Přední uveitidy a jejich asociace s celkovým onemocněním Klepárníková E Role adrenalektomie v terapii sekundární hypertenze Kohutová K., Nesvadbová M Proteomika cervikálního hlenu a vztah k reprodukci Konupková E

7 Tonsillectomy verzus tonsillotomy in childhood Kumorová A Tumory mediastina a jejich chirurgická léčba Likavčan M., Šusterová K Srovnání hodnoty hystereze před a po antiglaukomatózní operaci oka Marešová K Funkční výsledky rekonstrukčních operací středouší Mateášiková Z Význam sledování hladiny chromograninu A u nemocných po resekci pankreatu pro vývodový karcinom pankreatu Nguyen A-D Přežívání nemocných po extirpaci jícnu v závislosti na stadiu choroby Ochmanová P Retrospektivní analýza léčby akutní apendicitis Seichter P Výsledky po closed wedge osteotomii femuru u valgózních kolen Sloviak M Mozková aneuryzmata srovnání endovaskulární a chirurgické terapie Tomášek V Vliv kondice stabilizátorů páteře na symptomatologii LS syndromů Trzaskaliková H Nové možnosti medikamentózního ovlivnění sarkoidózy Turková M Výskyt inkontinence moči u pacientů s karcinomem prostaty před radikalní prostatektomií Vavreková M Extrakce katarakty u pacientů operovaných pro rhegmatogenní odchlípení sítnice Wiesnerová M...96 Zhodnocení výsledků rekonstrukce prsu metodou transplantace autologní tukové tkáně Wolny D

8 TEORETICKÉ A PRE-KLINICKÉ OBORY Kardioprotektivní vlastnosti polyfenolů Brozová N Polyfarmacie a lékové interakce u geriatrických pacientů Burdová Z Sledování exprese nových potencionálních prediktorů lékové rezistence u NSCLC Čierna L Bakteriální původci novorozeneckých infekcí a možnosti antibiotické léčby Fišerová K Polékové akutní pankreatitidy Hanicová M Farmakokinetika profylaktických antibiotik během kardiochirurgických operací s využitím mimotělního oběhu Hansgutová V, Jurovicová B Analýza obrazu v patologii Hlava P Využití nanotechnologií v medicíně Klepárník D Sledování exprese vybraných prediktorů klinické odpovědi na imunoterapii u pacientů s nádory plic Klobušický T Bakteriální původci sepsí Košťálová G., Macková Š Videoprogram část organologie Krajčí L., Ulrich M Farmakokinetické modelování a PK/PD analýza dávkovacích režimů vankomycinu Lečbychová K Polymyxin B improves the efficiency of surfactant treatment in endotoxin induced lung injury Maťašová K Biomarkery progrese u nádorů prostaty Prachař D

9 ZUBNÍ LÉKAŘSTVÍ 3D analýza obličeje dětí ve věku 6 až 15 let Lenochová M., Bednářová M Pacienti s halitózou v ordinaci zubního lékaře Belobradová J., Kováčová V Porovnání různých technik detekce kariézního dentinu in vivo Borovcová J., Šaumanová M., Mráz M Dynamika změn nutričních parametrů u dispenzarizovaných pacientů s orofaciálními malignitami Ďuricová A., Habláková M Etiopatogeneze vnějších cervikálních resorpcí Hocková B Převislý skus Husárová R Úspěšnost implantací Máša M., Škrabalová D., Vojtík V Anomálie progenního typu srovnávací studie Pařízková N., Mohammad R Úspěšnost autotransplantací Podolinský J GENERAL MEDICINE Radiological correlations of TNBC histomorphology Adar G Serum and CSF inflammatory markers in multiple sclerosis Brezins, I., Ko. C-Ys Molecular and clinical aspects of amyloidosis Holm S Characteristics and treatment of patients suspected of having stroke admitted in emergency department in therapeutic window Rokan N., Turner N

10 KLINICKÉ OBORY

11 EPIDEMIOLOGIE A RIZIKOVÉ FAKTORY CÉVNÍCH MOZKOVÝCH PŘÍHOD Autor: Baštinská B. Školitel: Šaňák D., doc. MUDr. Ph.D. Neurologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Ischemické cévní mozkové příhody (icmp) představují stále jednu z nejčastějších příčin morbidity a mortality ve vyspělých zemích včetně České republiky a postihují také mladé jedince v produktivním věku. V souvislosti se vznikem icmp je známa celá řada různých epidemiologických a socioekonomických charakteristik a vybraných aspektů životního stylu, nicméně dosud chybí spolehlivé informace o těchto parametrech v populaci mladých pacientů s icmp. Cíle: Cílem práce bylo stanovit pomocí strukturovaného dotazníku frekvenci a spektrum vybraných epidemiologických a socioekonomických faktorů a charakteristik životního stylu u pacientů s icmp do 50 let věku. Metodika: Do prospektivní studie byli zařazení konsekutivní pacienti s icmp do 50 let věku, kteří vyplnili anonymizovaný strukturovaný multiple choice dotazník, který obsahoval celkem 49 položek týkajících se faktorů socioekonomických, životního stylu a dalších onemocnění pacienta. Data byla anonymně zpracována a vyhodnocena. Výsledky: Dotazník vyplnilo celkem 220 pacientů (120 mužů). Průměrný věk pacientů byl 41 let a průměrné BMI 27 (nadváha). Většina (53 %) pacientů žila ve městě, nekuřáků bylo 72 % a 76 % respondentů pravidelně sportovalo. 55 % dotazovaných uvedlo, že alkohol pije maximálně 2-8x měsíčně. Většina (57 %) pacientek užívala před vznikem icmp hormonální antikoncepci. Závěr: Dle provedeného dotazníkového šetření i přes relativně vyšší průměrný BMI (nadváha) většina pacientů vykazovala parametry relativně zdravého životního stylu a dobré socioekonomické zázemí. Práce byla podpořena granty IGA LF UP_018_2016, 010_2017 a 018_

12 RETROSPEKTIVNÍ HODNOCENÍ VÝSLEDKŮ LÉČBY KARCINOM LEDVINY Autor: Borseník T. Školitel: Študentová H., MUDr. Ph.D. Onkologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Karcinom ledvin je jednou z nejčastějších malignit urogenitálního systému. Cílená léčba výrazně změnila pohled na jeho léčbu a to především léčba inhibitory angiogeneze. Angiogeneze je nezbytná pro progresi nádoru a jeho metastazovaní. Inhibitory angiogeneze působí nejen na buňky podílející se na angiogenezi, ale mají také řadu nežádoucích účinků. Cíle: Cílem práce bylo zjistit efekt léčby inhibitory angiogeneze u pacientů s metastatickým renálním karcinomem na tloušťku stěny intima-medie cév a změnu laboratorních hodnot jako je HDL a LDL, troponin T, myoglobin a kreatinin, které jsou významné pro posuzovaní rizika vzniku aterosklerózy. Metodika: Bylo pozorováno 11 pacientů s metastatickým karcinomem ledvin. Všichni pacienti byli léčeni Sunitinibem. Tloušťka stěny intima-medie a laboratorní hodnoty byly pozorovány před zahájením terapie a každé 3 měsíce během terapie. Tloušťka stěny intima-medie karotid se stanovovala pomocí dvoudimenzionální ultrasonografie. Laboratorní hodnoty byly stanovovány z periferní krve. Výsledky: Hodnota tloušťky stěny intima-medie konstantě narůstala po celou dobu léčby (0.83±0.11 mm vs. 0.71±0.11 mm). Přechodně se zvýšením tlaku byly zároveň pozorovány i zvýšené hodnoty troponinu T (0.012±0.004 μg/l vs ± μg/l), myoglobinu (53±31 μmol/l vs. 35±14 μmol/l) a kreatininu (93±18 μmol/l vs. 78±18 μmol/l). Byl pozorován pokles hodnot LDL (2.50±0.82 mmol/l vs. 3.41±1.09 mmol/l) a celkového cholesterolu (4.27±0.96 mmol/l vs. 5.15±1.23 mmol/l) zároveň s nárůstem hodnot CRP. Závěr: Cílená terapie inhibitory angiogeneze vedla k vzestupu laboratorních hodnot, které zvyšují riziko aterosklerózy. Léčba inhibitory může akcelerovat její proces, čehož důkazem je nárůst hodnot tloušťky stěny intima-medie karotických arterií. 14

13 ANALÝZA CNV U DĚTSKÝCH PACIENTŮ S PORUCHAMI AUTISTICKÉHO SPEKTRA Autor: Bortlíková L. Školitel: Srovnal J., MUDr. Ph.D. Ústav lékařské genetikyfn Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Poruchy autistického spektra (ASD) představují heterogenní skupinu onemocnění. Jedná se o narušení mentálního vývoje projevující se abnormální sociální interakcí, problémy s komunikací a omezenými stereotypními vzorci chování. Etiologie onemocnění je dosud u většiny pacientů nejasná, předpokládaná je teorie mnohočetných zásahů. Cíle: Detailní analýza CNVs (copy number variations variabilita počtu kopií genů) u 90 dětí s ASD a jejich rodinných příslušníků. Podrobná klinická charakteristika pacientů (vytvoření fenotypových subtypů např. na základě sdružení ASD s mentální retardací) a porovnání jejich CNVs s profily dětí, které trpí mentální retardací nebo opožděním psychomotorického vývoje, ovšem bez ASD. Metodika: Jedná se o retrospektivní studii, do které bylo zahrnuto 90 dětských pacientů s ASD. Z periferní krve byly získány vzorky DNA pacientů. Následně byl vyšetřen karyotyp k odhalení chromozomálních změn a bylo provedeno vyšetření metodou MLPA, která se využívá k detekci CNV. U většiny pacientů s ASD nejsou tyto metody zcela dostatečné pro odhalení genetického pozadí jejich poruchy. Proto bylo u pacientů provedeno také celogenomové vyšetření metodou microarray. Výsledky: Celkem bylo oběma metodami nalezeno 99 CNVs. Z toho 6 pacientů (11%) neslo prokazatelně patogenní CNVs, dalších 6 pacientů (11%) CNVs označované jako pravděpodobně patogenní. Význam ostatních CNVs je dosud nejasný, spektrum mutací je extrémně variabilní. U pacientů s ASD převažovaly zděděné varianty (80%) nad mutacemi vzniklých de novo. Převažovaly varianty maternálního původu, našel se významný podíl přenosu z matky na syna. Závěr: U velké části pacientů má nemoc genetický podklad, proto nacházení nových mutací může velmi přispět k objasnění vzniku onemocnění. Stanovení genotypu u postižených dětí je důležité pro poskytnutí vhodné individuální péče. V navazujícím projektu budou pacienti vyšetřeni pomocí celogenomového sekvenování. 15

14 RETROSPEKTIVNÍ HODNOCENÍ VÝSLEDKU LÉČBY KARCINOM PROSTATY Autor: Bundzíková M. Školitel: Študentová H., MUDr. Ph.D. Onkologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Karcinom prostaty představuje v České republice nejčastější nádor v mužské populaci. U nemocných s prokázanými metastázami je úvodní léčbou hormonální terapie. Časem však většina nemocných dospěje do fáze tzv. kastračně rezistentního stádia karcinomu prostaty (CRPC). První volbou v managementu symptomatického CRPC je chemoterapie. V první linii se v současnosti používá docetaxel. Po selhání této chemoterapie jsou terapeutické možnosti velmi omezené. Jednou z terapeutických alternativ je kombinace paklitaxelu s karboplatinou. Cíle: Zhodnotit účinnost a bezpečnost chemoterapie paklitaxelu v kombinaci s karboplatinou u pacientů mcrpc po selhání standardní terapie. Metodika: V našem souboru bylo hodnoceno 19 pacientů s histologicky verifikovaným adenokarcinomem prostaty. Pacienti byli léčeni chemoterapeutickým režimem s paklitaxelem v kombinaci s karboplatinou po selhání terapie docetaxelem a většina nemocných byla rovněž předléčená abirateronem či enzalutamidem. Ke statistickému zpracování dat jsme použili program NCSS (Number Cruncher Statistical Systems, Kaysville, UT, USA). Výsledky: Pacienti absolvovali několik cyklů chemoterapi. Hodnocením léčebné odpovědi podle dynamiky PSA došlo u 33,33% pacientů k poklesu hladin o více než 30% a u 16,63% nemocných k pokles hodnot PSA o více než 50%. Klinická odpověď nastala u 16,67% pacientů. Celkové přežití bylo v průměru 4 měsíce, někteří pacienti měli z léčby významný profit. Záver: U pacientů s mcrpc, kde selhala standardni léčba, představuje kombinace paklitaxelu s karboplatinou velmi dobře tolerovaný režim s příznivou odovědí PSA i klinickým benefitem. Další výzkum je třeba zaměřit především na identifikaci prediktivních biomarkerů léčebné odpovědi a účinnost chemoterapeutického režimu ověřit v prospektivní randomizované studii. 16

15 VLIV REKONSTRUKČNÍHO ALGORITMU CT OBRAZU NA KVALITU DAT A RADIAČNÍ ZÁTĚŽ CT ANGIOGRAFIE PLICNÍCH ŽIL PŘED RADIOFREKVENČNÍ ABLACÍ Autor: Dvořák D. Školitel: Tüdös Z., MUDr. Ph.D. Radiologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Před katetrizační radiofrekvenční ablaci (RFA) fibrilace síní se pro upřesnění detailů plicních žil a levé síně rutinně používá fúze elektromagnetické mapy (FAM) s 3D CT modelem. Moderní CT přístroje disponují technikou iterativních rekonstrukcí CT obrazu ze surových dat, které redukují šum, např.adaptive statistical iterative reconstruction (ASIR) nebo modernější modelbased iterative reconstruction (MBIR). Cíl: Srovnat radiační zátěž dvou rekonstrukčních algoritmů a možný vliv získaných CT obrazů na průběh a výsledek následné RFA. Metodika: U první skupiny 111 pacientů vyšetřených od X/2015 do VIII/2017 byla pro rekonstrukci CT obrazů použita kombinace filtrované zpětné projekce (FBP) a ASIR. U druhé skupiny 47 pacientů vyšetřené od IX/2017 do III/2018 byl pro rekonstrukci CT obrazů použit MBIR. Mezi oběma skupinami jsme porovnali komorbidity, tělesné údaje (zastoupení pohlaví, věk, BMI, objem levé síně), CT dozimetrické veličiny (CT Dose Index, CTDI vol; Dose Lenght Product, DLP; efektivní dávka, ED) a parametry RFA (průměrná odchylka CT modelu od FAM, CT/FAM; délka výkonu; skiaskopický čas a skiaskopická dávka). Výsledky: U všech pacientů bylo úspěšně dosaženo fúze CT s FAM a izolace plicních žil v průběhu RFA. Byl zjištěn signifikantní rozdíl mezi skupinou 1 a 2 v dozimetrických veličinách CTDI vol (11,38 vs mgy, p < ), DLP (203,35 vs. 20,64 mgy*cm, p < ), ED (3,45 vs. 0,35 msv, p < ), přičemž mezi skupinami nebyl významný rozdíl v průměrné odchylce CT/FAM (2,29 vs mm, p=0.2), v délce RFA výkonu (123,1 vs. 112,3 min, p=0,25), délce skiaskopie (283,6 vs. 290,3 s, p=0.251) ani skiaskopické dávce při RFA (4431,4 vs. 5089,6 mgy*cm 2, p=0.91). Závěr: Technika MBIR umožňuje téměř 10násobné snížení radiační dávky CT angiografie, přičemž data jsou plnohodnotně využitelná v průběhu RFA. 17

16 NÁHLÁ SMRT VE SPORTU Autor: Filická M. Školitel: Sovová E., prof. MUDr. Ph.D. MBA Klinika tělovýchovného lékařství a kardiovaskulárni rehabilitace FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Náhlé úmrtí je u sportovců dramatická událost. Rutinně prováděný elektrokardiogram během screeningu může pomoci odhalit kardiovaskulární choroby, a tak snížit mortalitu. Při hodnocení EKG je nutné myslet na to, že sport mění srdce, a tudíž se EKG sportovce liší od EKG nesportovce. Čím více je srdce vystaveno sportovní aktivitě, tím je na EKG vyšší výskyt patologických změn. Proto byla v roce 2013 vydána nová kritéria pro posuzovaní EKG - tzv. Seattle kritéria, která odlišují EKG nálezy neznamenající riziko srdečního postižení od těch, která jej značí. S použitím těchto kritérií můžeme snížit počet falešně pozitivních nálezů. Cíle: Cílem této práce bylo na základě použití Seattle kritérii z roku 2013 snížit počet falešně negativních nálezů u sportovců vyšetřených na klinice tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace v Olomouci mezi říjnem 2015 a říjnem Metodika: Analyzovali jsme 12svodové EKG u sportovců (5-76letých) zaznamenaných na klinice tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace v Olomouci, mezi říjnem 2015 a říjnem Výsledky: Analyzovali jsme EKG záznamy 3413 sportovců, z nichž 47 EKG záznamů (1,3%) bylo klasifikováno jako abnormální - 1 sportovec měl prodloužený QT interval, 12 sportovců mělo komorové extrasystoly, u 14 sportovců jsme našli hypertrofii levé nebo pravé komory, 1 sportovec měl preexcitaci a 19 sportovců mělo jiný patologický obraz. V následujícím vyšetření srdce jsme u 12 sportovců detekovali základní onemocnění srdce. U 6 sportovců choroba srdce vedla ke krátké přestávce sportovní aktivity (v 2 případech se jednalo o myokarditidu, dále to byla paroxyzmální fibrilace síní, atrioventrikulární nodální reentry tachykardie a Wolff Parkinson White syndrom). Závěr: Použití Seattle kriterií sníží počet patologických nálezů na EKG u sportovců a sníží tak náklady na další vyšetření. 18

17 BIOLOGICKÉ MARKERY NEURODEGENERATIVNÍCH PROTEINOPATIÍ Autor: Hemerková P. Školitel: Kaňovský P., prof. MUDr. CSc. FEAN Neurologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Diferenciální diagnostika parkinsonských syndromů je zejména v časných fázích onemocnění velmi obtížná a široká. Parkinsonský syndrom zahrnuje nejen idiopatickou Parkinsonovu nemoc (IPD), ale také atypické parkinsonské syndromy (APS). Cíle: Cílem naší práce bylo nalézt souvislost mezi koncentracemi specifických markerů v likvoru (CSF) a jejich vzájemnými poměry s klinickou manifestací neurodegenerativního onemocnění (ND). Metodika: CSF byl vyšetřen u následujících skupin pacientů s klinickou diagnózou: 10 pacientů s IPD, 10 pacientů s demencí s Lewyho tělísky (DLBD), 11 pacientů s multisystémovou atrofií (MSA), 10 pacientů s Alzheimerovou demencí (AD), 10 pacientů s progresivní supranukleární paralýzou (PSP) a 4 pacienti kontrolní skupina bez ND. Vyšetřované parametry: celkový tauprotein, β-amyloid 42, index tau/beta, cystatin C, α-synuklein. Výsledky: Byly zjištěny statisticky významně odlišné hladiny β-amyloidu 42 (p = 0,024), indexu tau/beta (p = 0,022) a α-synukleinu (p = 0,026) v CSF v porovnání s kontrolní skupinou. Rozdíl mezi hladinou β-amyloidu 42 u jednotlivých ND nebyl statisticky významný (p = 0,082). U hladin indexu tau/beta bylo prokázáno, že pacienti s AD mají signifikantně vyšší hodnoty ve srovnání s pacienty s MSA. Při vyšetření hladiny α-synukleinu nebyly prokázány signifikantní rozdíly mezi skupinami. Závěr: Hladiny β-amyloidu 42 ani tau proteinu v CSF nemohou sloužit jako možný nástroj pro diferenciální diagnostiku APS. Slibným markerem se jeví α-synuklein, nicméně naše pozorování je nutno ověřit na mnohem větším souboru pacientů. Práce byla podpořena grantem IGA_LF_2017_

18 RADIONUKLIDOVÁ DETEKCE TUMORÓZNÍCH NEBO ZÁNĚTLIVÝCH LÉZÍ - 18 F-FDG PET/CT U PACIENTŮ S PRIMÁRNÍM MEDIASTINÁLNÍM B-LYMFOMEM Autoři: Hudson L., Sekaninová K. Školitel: Koranda P., doc. MUDr. Ph.D. Klinika nukleární medicíny FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod. Primární mediastinální B-lymfom je podtypem difúzního velkobuněčného B-lymfomu. Cílem práce bylo posoudit, zda pomocí předterapeuticky provedeného 18 F-FDG PET/CT lze u této nemoci odhadnout prognózu nemocného. Druhým cílem bylo posoudit shodu semikvantitativního vyhodnocení PET/CT nálezu pomocí zjednodušeného programu hodnotícího maligní tkáně v jednom kroku (global) místo standardního hodnocení řady lézí jednotlivě (standard). Pacienti a metoda: Celkem bylo vyšetřeno 23 pacientů pomocí stážovacího 18 F-FDG PET/CT provedeného v době stanovení diagnózy primárního mediastinálního B-lymfomu. U všech pacientů byly stanoveny nejen hodnoty maximálního standard uptake value - SUVmax, ale byly stanoveny i parametry metabolic tumor volume - MTV a total lesion glycolysis - TLG. Pro hodnocení prognostického významu vyšetření byla použita Coxova regresní analýza, pro zhodnocení shody a závislosti metod byl použit koeficient ICC a Spearmanova korelační analýza. Výsledky: Žádný ze sledovaných parametrů naměřených při stážovacím vyšetření není signifikantním prediktorem doby celkového přežívání nebo přežití bez známky nemoci. Pro parametr TLG byla prokázána velmi silná závislost a výborná shoda mezi TLG-global a TLG-standard (korelační koeficient 0,85, p < 0,0001, ICC koeficient 0,981). Pro parametr MTV byla prokázána silná závislost a dobrá shoda mezi MTV-global a MTV-standard (korelační koeficient 0,786, p < 0,0001, ICC koeficient 0,682). Při srovnání absolutních hodnot je však zřejmé, že MTV-global mírně podhodnocuje reálné hodnoty MTV, což omezuje přenositelnost hodnot mezi studiemi. Závěr: Na základě stážovacího 18 F-FDG PET/CT vyšetření nelze na signifikantní úrovni posoudit prognózu pacienta. Prokázali jsme, že pro stanovení parametru total lesion glycolysis, lze využít postupu hodnotícího všechny léze současně, který výrazně zjednodušuje vyhodnocování PET/CT. 20

19 VLIV NOČNÍ PRÁCE NA ZDRAVOTNÍ STAV ZDRAVOTNÍKŮ Autor: Janošíková M. Školitel: Nakládalová M., doc. MUDr. Ph.D. Klinika pracovního lékařství FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Zdraví zdravotníků je vystaveno řadě rizikových faktorů, ke kterým se řadí i noční práce. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny již v r zařadila noční práci mezi pravděpodobné kancerogeny. Kromě toho se předpokládá, že noční práce zvyšuje také riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění (KVO). Cíle: Cílem bylo zhodnotit, zda se liší výskyt endpointu kardiovaskulárních onemocnění (EP) u zdravotníků vykonávajících a nevykonávajících noční práci, a to i s ohledem na dříve stanovené riziko vzniku kardiovaskulárního onemocnění. Metodika: V r bylo u 3210 zaměstnanců velké nemocnice stanoveno riziko vzniku KVO. Pro další hodnocení byla vybrána skupina zdravotníků, kteří měli riziko KVO nad 10 % dle Framinghamské studie (N=240). U těchto osob byly zjišťovány informace o výskytu EP po letech, data byla přístupná u 175 osob. K tomuto souboru byl k odstranění vlivu věku a pohlaví vybrán mačováním kontrolní soubor 175 osob s rizikem vzniku KVO pod 10 %. Byl srovnáván výskyt EP u pracujících v noci a u nepracujících v noci i s ohledem na celkové riziko KVO. Výsledky: V souboru 175 pracovníků s rizikem KVO nad 10 % bylo 73 osob pracujících v noci EP byl zaznamenán u 19,2 % z nich, ve skupině 102 zdravotníků, nepracujících v noci byl zaznamenán EP u 16,7 %, rozdíl nebyl signifikantní. V kontrolním souboru vykonávalo noční práci 82 osob, EP byl zjištěn u 11,0 % z nich, 93 osob tohoto souboru noční práci nevykonávalo, EP byl shledán u 10,7 %, rozdíl nebyl statisticky významný. Větší rozdíl ve výskytu EP byl při srovnání skupiny pracovníků s rizikem KVO nad 10 % a navíc konajících noční služby (19,2 %) se skupinou osob s rizikem KVO pod 10 % a bez nočních služeb (10,7 %), ale ani tento rozdíl nebyl signikantní (p=0,1255). Závěr: Výskyt EP byl vyšší ve skupině pracujících v noci zejména ve spojení s dalšími rizikovými faktory KVO, jednoznačná signifikantní souvislost však prokázána nebyla. Omezením práce jsou zatím poměrně málo početné soubory. 21

20 JUVENILNÍ IDIOPATICKÁ ARTRITIDA, HODNOCENÍ LÉČEBNÉHO EFEKTU METOTREXÁTU, MOŽNOSTI PREDIKCE UKONČENÍ LÉČBY Autoři: Krönerová I., Pytelová Z. Školitel: Bouchalová K., MUDr. PhD. Dětská klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Při aktivním onemocnění juvenilní idiopatickou artritidou (JIA) dochází k vzestupu sérové koncentrace kalprotektinu (protein S100A8/A9). Jeho hodnota může být prediktorem aktivity onemocnění, ale také účinku léčby metotrexátem (MTX) či relapsu onemocnění po vysazení léčby. Cíle: Dle studií (Foell et al., 2010, Rothmund et al., 2014) je stanovena cut-off hodnota pro sérový kalprotektin 1,87 µg/ml. Cílem bylo ověřit, zda negativní hodnoty odpovídají klinicky inaktivnímu onemocnění a vice versa. Dále jsme sledovali vývoj sérových koncentrací po ukončení léčby. Metodika: Práce zahrnuje 26 pacientů DK FNOL léčených pro JIA v období 6/2016 2/2018. Při kontrolách byl odebrán sérový kalprotektin, hodnocena aktivita onemocnění a kvalita života dotazníkem CHAQ (The Childhood Health Assessment Questionnaire). Výsledky: Byl sestaven soubor 60 případů klinického i laboratorního vyšetření. Z 22 případů klinicky aktivního onemocnění mělo 15 dětí kalprotektin >1,87 µg/ml. Klinicky inaktivní onemocnění bylo u 38 případů, z toho 29 mělo kalprotektin <1,87 µg/ml. Senzitivita testu byla 68,2 %, specificita 76,3 %, pozitivní prediktivní hodnota 62,5 %, negativní prediktivní hodnota 80,6 %. Nalezli jsme asociaci pozitivního kalprotektinu s aktivním onemocněním (p = 0,001). Během sledování byl MTX vysazen 7 pacientům. U 4 z nich došlo alespoň jednou ke zvýšení kalprotektinu (u 2 dětí lehce zvýšené hodnoty do 2,2 µg/ml), z toho pouze 1 pacient měl klinicky lehkou artritidu. Po vysazení MTX bylo 21 kontrol (2-9 měsíců po vysazení), u všech inaktivní onemocnění. U 12 kontrol s inaktivním onemocněním byl kalprotektin <1,87 µg/ml, u 9 kontrol >1,87 µg/ml. Závěr: Sérový kalprotektin je laboratorní ukazatel, který pomáhá při sledování aktivity onemocnění u JIA. Pacienti s klinicky aktivním onemocněním mají významně vyšší hodnoty než pacienti s inaktivním onemocněním. Pro predikci vývoje klinické aktivity po vysazení MTX použitím koncentrace kalprotektinu je potřeba prospektivního sledování většího množství pacientů. 22

21 CT DIAGNOSTIKA PATOLOGIÍ NADLEDVIN Autor: Kučera P. Školitel: Tüdös Z., MUDr. PhD. Radiologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Incidentalomy nadledvin jsou častým vedlejším nálezem při hodnocení CT vyšetření. Pro další postup je klíčové odlišit benigní adenomy od tzv. nonadenomů, mezi které řadíme metastázy, feochromocytomy a karcinomy, tedy léze, které je nutno dále aktivně řešit. Cíle: Cílem bylo ověřit optimální mez nativní denzity a počtu negativních pixelů v CT histogramu tak, aby bylo možné co nejpřesněji odlišit adenomy a non-adenomy v souboru histologicky ověřených nádorů nadledvin. Metodika: Retrospektivně jsme hodnotili CT data pacientů operovaných v letech Celkem bylo provedeno 392 adrenalektomií. Z nich 136 nemělo k dispozici předoperační nativní CT. Dále byly z analýzy vyloučeny hematomy (8), ryze cystické léze (8) a také léze menší než 10 mm (35). K provedení analýzy zůstalo 205 nádorů. V programu GE Healthcare Advantage Workstation v 4.4 jsem změřil velikost nádoru, zakreslil v lézi oblast zájmu, zaznamenal průměrnou denzitu v Hounsfieldových jednotkách (HU) a pomocí histogramu určil počet pixelů se zápornou hodnotou HU. Výsledky byly porovnány s výslednou histologickou diagnózou. Byla vypočítána senzitivity (Se), specificita (Sp) a pozitivní prediktivní hodnota (PPV) pro cut-off hodnoty nativní denzity 10 a 15 HU a pro histogramovou hodnotu 10 a 5 % negativních pixelů. Výsledky: Při hodnotě denzity <10 HU bylo dosaženo Se 62,6 %, Sp 98,8 % a PPV 98.7 %; při hodnotě denzity <15 HU Se 71,5 %, Sp 96,3 % a PPV 69,3 %. Pro histogram bylo dosaženo při hodnotě 10 % resp. 5 % negat. pixelů dosaženo Se 84,8 resp. 88,6 %, Sp 97,6 resp. 75,6 % a PPV 98,1 reps. 84,5 %. Závěr: Měření nativní denzity s mezní hodnotou 10 HU je nejjednodušší a současně nejspecifičtější metodou k odlišení benigních adenomů a myelopipomů od ostatních typů adrenálních nádorů. U lézí s nativní denzitou >10 HU je vhodné doplnit časově náročnější histogramovou analýzu s mezní hodnotou 10 % negativních pixelů. Práce byla podpořena grantem AZV MZ ČR reg. č A. 23

22 VYŠETŘENÍ KONDENZÁTU VYDECHOVANÉHO VZDUCHU U PACIENTŮ S CHRONICKÝM PLICNÍM ONEMOCNĚNÍM ASTHMA BRONCHIALE A CYSTICKÁ FIBRÓZA Autoři: Kučerová M., Lýsková Š. Školitel: Kopřiva F., prof. MUDr. Ph.D. Dětská klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Vyšetření kondenzátu vydechovaného vzduchu je slibná, rozvíjející se metoda, díky které lze zachytit zánět již v bezpříznakovém období. Využívá kombinace plynové/kapalinové chromatografie s hmotnostní spektrometrií k detekci látek, které se v kondenzátu nachází ve velmi nízkých koncentracích. Jasnou výhodou je neinvazivnost a dobrá spolupráce i nejmenších pacientů, neboť nejsou nuceni k usilovnému dýchání. Cíle: Cílem naší práce bylo nalézt nové markery zánětu pomocí analýzy bílkovinného spektra kondenzátu vydechovaného vzduchu, které by v budoucnosti mohly pomoci ve včasné diagnostice a léčbě asthma bronchiale a cystické fibrózy. Metodika: V období leden byly sestaveny skupiny pacientů Dětské kliniky Fakultní nemocnice Olomouc. Vybraným pacientům ve věku 6-10 let bylo každé tři měsíce provedeno vyšetření kondenzátu vydechovaného vzduchu a následovala analýza zkoumaných složek kondenzátu v Ústavu molekulární a translační medicíny Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Výsledky: Bylo zanalyzováno 458 vzorků kondenzátu od 164 pacientů (69 astmatiků- 40 léčeno inhalačními kortikoidy a 29 léčeno antileukotrieny, 22 pacientů s cystickou fibrózou a 73 zdravých kontrol). Pomocí metody bylo detekováno 3418 proteinů, z nichž 2729 mělo významně zvýšenou hladinu u jednotlivých skupin proteinů bylo specificky zvýšeno u pacientů s asthmatem a 159 proteinů u pacientů s cystickou fibrózou. Závěr: Analýza potvrdila, že při onemocnění asthma bronchiale a cystickou fibrózou jsou významně zvýšené hladiny unikátních specifických proteinů v kondenzátu vydechovaného vzduchu. Vyšetření hladiny těchto proteinů bude pravděpodobně v budoucnu standardně používáno k časné detekci onemocnění v bezpříznakové fázi a ke sledování tíže zánětu a odpovědi na léčbu. 24

23 MECHANICKÁ TROMBEKTOMIE AKUTNÍHO UZÁVĚRU BAZILÁRNÍ TEPNY Autor: Máchal D. Školitel: Černá M., doc. MUDr. Ph.D. Radiologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Uzávěr arteria basilaris je specifický typ CMP s vysokou mortalitou a morbiditou. Cíle: Cílem naší práce byla analýza závislosti výsledného neurologického stavu na době uplynulé od prvních příznaků k trombektomii a na technické úspěšnosti rekanalizace. Metodika: Do studie bylo zahrnuto 55 pacientů s uzávěrem a. basilaris, léčených na intervenční radiologii FNOL mezi lety 2011 a Pacienti byli rozděleni do skupin trombektomovaných do 4, do 6, respektive nad 6 hodin od prvních příznaků. Dále se pomocí T-testu pozorovala technická úspěšnost vlastní rekanalizace v závislosti na čase. Porovnáván byl výsledný neurologický stav po 3 a více měsících hodnocený pomocí modifikované Rankinovy škály (mrs). Dobrý a špatný výsledek byly definovány jako hodnoty 0-3 respektive 4-6 na této škále. Výsledky: Dříve trombektomované skupiny pacientů měly lepší výsledný neurologický stav oproti pacientům trombektomovaným později. U hranice 4 hodin statisticky signifikantně (do 4 hodin mělo mrs % z 16 pacientů, nad 4 hodiny 21% z 33 pacientů, p=0,041). U hranice 6 hodin statisticky nesignifikantně (do 6 hodin 36% z 36 pacientů, nad 6 hodin 15% ze 13 pacientů, p=0,16). Pacienti po technicky neúspěšné trombektomii měli statisticky nesignifikantně horší výsledný neurologický stav (mrs 0-3 u 12,5%) než pacienti po úspěšné trombektomii (30,1%) ovšem statisticky signifikantně (p=0,011) vyšší mortalitu (87,5% oproti 27,7%). Pravděpodobnost technické neúspěšnosti rekanalizace statisticky signifikantně (p=0,005 síla testu 77%) stoupala s časem uplynulým od prvních příznaků k rekanalizaci. Závěr: Dle naší práce by pacientům signifikantní benefit přineslo zkrácení časového intervalu od prvních příznaků k mechanické trombektomii alespoň pod 4 hodiny. U pacientů s dlouhým intervalem od prvních příznaků k trombektomii také stoupe riziko selhání mechanické trombektomie. 25

24 CYTOREDUKTIVNÍ CHIRURGIE A HIPEC, ÚVODNÍ ZKUŠENOSTI KOC FNOL Autor: Margitan M. Školitel: Lemstrová R., MUDr. Onkologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Cytoreduktivní chirurgie (CRS) a hypertermická intraperitoneální chemoterapie (HIPEC) je metoda léčby zhoubných nádorů postihujících peritoneum s cílem chirurgického odstranění všech viditelných ložisek nádoru a následnou aplikací lokální ohřívané chemoterapie. Cíle: Cílem naší práce bylo hodnocení bezpečnosti CRS + HIPEC a sledování doby do progrese nemoci dle jednotlivých druhů nádorů po provedení CRS + HIPEC. Metodika: Ve sledovaném období od do bylo retrospektivně hodnoceno celkem 44 pacientů: 18 pacientek s karcinomem ovarií, 9 pacientů s kolorektálním karcinomem, 8 pacientů s pseudomyxomem peritonea a 9 pacientů s peritoneálním mezoteliomem. Bezpečnost léčby byla hodnocena na podkladě perioperační mortality, perioperační morbidity dle klasifikace Clavien-Dindo a průměrné doby pooperační hospitalizace. Doba do progrese nemoci (PFS) byla definována jako doba od data provedení CRS + HIPEC do data progrese nemoci. Výsledky: Perioperační mortalita činila 2% (1/44), perioperační morbidita dosahovala 11% (5/44). Průměrná doba hospitalizace na oddělení IPCHO dosahovala 6 dnů a následně 7 dnů na standardním oddělení. V podskupině pacientů s mezoteliomem peritonea došlo k progresi nemoci u 1 pacienta při mediánu doby sledování 10 měsíců (1 22 měsíců), u žádného z pacientů s pseudomyxomem peritonea nedošlo k progresi při mediánu doby sledování 7 měsíců (1 16 měsíců). V podskupině pacientek s karcinomem ovarií došlo k progresi u 4 pacientek při mediánu doby sledování 7 měsíců (1 19 měsíců). V podskupině pacientů s kolorektálním karcinomem dosáhl medián PFS 167 dnů (95% CI dnů). Závěr: CRS + HIPEC byla bezpečnou metodou s nízkou perioperační mortalitou a morbiditou. Hodnocení PFS je v našem souboru obtížné pro značnou heterogenitu. Hodnota PFS kolorektálního karcinomu odráží předléčenost pacientů a rozsah nemoci s paliativní indikací. K hodnocení účinnosti CRS + HIPEC je nutná delší doba sledování a větší soubor pacientů se stratifikací jednotlivých podskupin. 26

25 KORELACE JEDNOTLIVÝCH KLINICKÝCH A LABORATORNÍCH PŘÍZNAKŮ EAP S CTAG NÁLEZEM EAP Autor: Mitrovičová D. Školitel: Fiala H., MUDr. Ph.D. Oddělení urgentního příjmu FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Plicní embolie (EAP) patří mezi nejčastější onemocnění kardiovaskulárního systému. Cíle: Cílem této práce bylo zhodnotit, do jaké míry spolu korelují klinické a laboratorní nálezy plicní embolie ve vztahu k nálezu na CTA plicnice. Metodika: Retrospektivní observační studie: z informačního systému (IMPAX Agfa) jsme vybrali 420 pacientů, u nichž bylo od 1.1. do provedeno vyšetření CTA plicnice pro podezření na EAP v rámci ošetření na OUP. V nemocničním informačním systému (StaproMedea) jsme vyhledali informace o příznacích a výsledky laboratorních vyšetření, které vedly k indikaci CTA plicnice. Klinické příznaky jsme hodnotili dle zjednodušené verze Revidovaného ženevského skóre (RŽS). Skóre jsme porovnali s CT nálezy. 13 osob, u nichž nebyla provedena všechna sledovaná vyšetření, jsme vyřadili. Výsledky: Celkem 55 pacientů (24 mužů a 31 žen) mělo CTA potvrzenou diagnózu plicní embolie. Všichni měli v různé míře hladinu D-dimerů zvýšenou nad hranici normy. Korelace klinické pravděpodobnosti s CTA nálezem byla v našem souboru následující: u 21 osob s potvrzenou EAP na CTA byla diagnóza dle RŽS nepravděpodobná, naopak tento odhad koreloval s CTA u 34 pacientů. Ze získaných hodnot jsme zjistili, že byla-li diagnóza EAP dle RŽS pravděpodobná, pak pravděpodobnost správného určení RŽS u pacienta s PE je přibližně 24 %. Naopak byla-li PE nepravděpodobná, pak lze predikovat, že pacient nemá PE s pravděpodobností 92 %. Závěr: V různých doporučeních uváděné skórovací systémy, k nimž patří i RŽS, mohou být pouze jednou z částí diagnostiky a není možno na ně stoprocentně spoléhat. RŽS jen s určitou pravděpodobností vyloučí diagnózu EAP. Nemůže sloužit k jejímu potvrzení a nasazení terapie nízkomolekulárním heparinem. K tomu je nutné zobrazovací vyšetření (CTA plicnice). 27

26 KARDIORESPIRAČNÍ ZDATNOST U SPORTOVCŮ JE ČAS NA NOVOU POPULAČNÍ STUDII? Autor: Novotný M. Školitel: Sovová E., prof. MUDr. Ph.D. MBA Klinika tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Zátěžové testy patří mezi nejvýznamnější metody při klinickém vyšetřování sportovců. Při zátěžových testech je nejdůležitější stanovení parametru VO2max (ml/min.kg) - maximální spotřeba kyslíku, což je základní ukazatel kardiorespirační zdatnosti daného jedince. Cíle: Cílem této práce bylo zhodnotit kardiorespirační zdatnost u sportovců vyšetřovaných v letech 2016 a 2017 na základě monitorování parametru VO2max (ml/min.kg). Zároveň bylo cílem posoudit, jak se kardiorespirační zdatnost při zátěžovém testu liší u sportovců a nesportovců. Dalším cílem bylo zjistit nejčastější zastoupení sportů, u kterých bylo VO2max nad normou. Metodika: Retrospektivní analýza zdravotní dokumentace u pacientů, kteří v letech 2016 a 2017 navštívili kliniku tělovýchovného lékařství. V uvedené době navštívilo kliniku 5218 pacientů. Ve věkovém rozmezí let byla spiroergometrie provedena u 748 pacientů (469 mužů) průměrného věku 29,6±15,4. V této skupině bylo zahrnuto 354 sportovců (264 mužů) průměrného věku 22,8±11,9 a 394 nesportovců (205 mužů) průměrného věku 35,7±15,6. Pacienti byli následně srovnáni dle normy VO2max (ml/min.kg) - v normě, pod normou, nad normou. Výsledky: Ve skupině 748 pacientů bylo VO2max v normě u 47,19 %, pod normou 29,28 %, nad normou 23,53 %. Ve skupině sportovců bylo VO2max v normě u 48,87 %, pod normou 7,34 %, nad normou 43,79 %. U nesportovců bylo VO2max v normě u 45,69 %, pod normou 48,98 %, nad normou 5,33 %. Sportovci, kteří měli VO2max nad normou (155 z 354), vykonávali nejčastěji tyto sporty: fotbal (45), cyklistika (23), kanoistika (15), běh (14), lední hokej (10), basketbal (7), florbal (6) a ostatní sporty (35). Závěr: Z uvedených výsledků vyplývá, že sportovci mají VO2max podstatně lepší, než nesportovci. Tyto závěry prokazují vyšší kardiorespirační zdatnost u sportovců, která je dána především dlouhodobým vytrvalostním tréninkem. 28

27 VLIV KARDIOVASKULÁRNÍCH AUTONOMNÍCH REGULACÍ A VYBRANÝCH ADIPOCYTÁRNÍCH HORMONŮ NA EFEKTIVITU BODYSHAPINGU PŘI METABOLICKÉM SYNDROMU Autor: Pumprla M. Školitel: Sovová E., prof. MUDr. Ph.D. MBA Klinika tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Neinvazivní redukce subkutánního abdominálního tuku pomocí selektivního vysokofrekvenčního elektromagnetického záření nebo kryolipolýzy (označováno jako bodyshaping ) je druhým nejžádanějším ošetřením v neinvazivní estetické medicíně. Účinnost a bezpečnost metod byla však ověřena a publikována pouze u minima technologií. Cíle: Analýza vlivu kardiovaskulárních autonomních regulací a inzulinorezistence na účinnost radiofrekvenční technologie Vanquish ME (BTL) u pacientů s elementy metabolického syndromu. Metodika: Retrospektivní analýza 35 pacientů (ž=32 /m=3, věk let, BMI kg/m 2, obvod pasu cm, HOMA IR , krevní tlak /83+9 mmhg), kteří absolvovali ošetření dle protokolu výrobce ( ošetření po 45 minutách) a dostavili se k follow-up vizitám 1 a 3 měsíce po ošetření. Kromě ověření kardiovaskulárních autonomních regulací systémem VariaCardio TF5 jsme rovněž vyšetřili standardní laboratorní parametry včetně adiponektinu, leptinu a C-peptidu. Výsledky: Série ošetření vedla k statisticky významné redukci obvodu pasu ( %), měřeného v období ihned po ukončení ošetření, 1 a 3 měsíce poté (p< ). Dosažená redukce obvodu pasu statisticky významně korelovala se vstupním spektrálním výkonem variability srdeční frekvence v pásmu VLF (r=0.58, p<0.001), které reflektuje sympatiko-termoregulační aktivity organismu. Korelace rovněž zjištěna mezi hodnotou adiponektinu a úbytkem obvodu pasu po ukončení ošetřování (r=0.45, p=0.04). Závěr: Výsledky potvrzují významný podíl metabolických a kardiovaskulárních regulačních procesů na efektivitě bodyshapingu a problematice redukce nadváhy u pacientů s metabolickým syndromem. Jako vysvětlení těchto asociací se zde nabízí antilipolytický vliv inzulinu u hyperinzulinních/inzulinorezistentnějších pacientů. Hodnocení spektrálního výkonu ve VLF pásmu může přinést bližší informace o podílu autonomního systému na regulaci energetické bilance organismu. 29

28 PROGNOSTICKÝ VÝZNAM SPECT MYOKARDU V KOMBINACI SE STANOVENÍM KALCIOVÉHO SKÓRE Autor: Rafaj A. Školitel: Kamínek M., prof., MUDr., Ph.D. Klinika nukleární medicíny FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Zátěžový SPECT myokardiální perfuze umožňuje diagnostiku ischemické choroby srdeční a posuzování její prognózy, nález však může být ovlivněn při difuzním postižení všech tří hlavních epikardiálních koronárních tepen, např. u diabetu (DM), chronické renální insuficience (CHRI) nebo u dysfunkce levé komory. Cíle: Posoudit přínos kombinace SPECT a koronárního kalciového skóre (CAC) u pacientů s vysokým rizikem difuzní nemoci tří tepen. Metodika: Retrospektivní analýza 408 po sobě jdoucích pacientů s DM (n=241) a/nebo s CHRI (n=145) a/nebo s dysfunkcí levé komory (n=111), kteří podstoupili zátěžový gated SPECT myokardu a CAC. Výsledky: Během sledování 21 ± 17 měsíců jsme zaznamenali u 18 pacientů srdeční smrt a u 10 infarkt myokardu (IM). Riziko závažné kardiální příhody bylo signifikantně nižší u pacientů s normální perfuzí myokardu (p < 0,0001). U pacientů s normální resp. abnormální perfuzí bylo riziko signifikantně nižší u pacientů s CAC < 1000 (viz tabulka). Normální perfuze 290 1,4% Abnormální perfuze ,2% Normální perfuze + CAC ,5% Normální perfuze + CAC ,8% Abormální perfuze + CAC ,3% Abnormální perfuze + CAC ,7% n Smrt + IM (ročně) p < 0,0001 0,005 0,048 Závěr: Koronární kalciové skóre umožňuje další stratifikaci rizika při zátěžovém SPECT vyšetření myokardiální perfuze u pacientů s vysokým rizikem difuzního postižení tří tepen. 30

29 RETROSPEKTIVNÍ HODNOCENÍ VÝSLEDKŮ LÉČBY KOLOREKTÁLNÍ KARCINOM Autor: Schneiderová S. Školitel: Cwiertka K., MUDr. Ph.D. Onkologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Nádory tlustého střeva a konečníku patří v České republice mezi nejčastější maligní nádory. Nejčastějším místem zhoubného bujení v trávicím traktu je pak konečník. Základní léčebnou modalitou karcinomu konečníku je terapie chirurgická, ve většině případů doplněna radioterapií nebo chemoradioterapií, přednostně předoperační. Cíle: Cílem této práce bylo retrospektivně zhodnotit výsledky léčby, výskyt recidiv a předpokládanou dobu přežití bez recidivy u pacientů s karcinomem rekta, kteří byli léčeni v období let a zároveň podstoupili neoadjuvantní chemoradioterapii. Metodika: V klinickém informačním systému jsme vyhledali všechny pacienty s diagnózou karcinomu rekta, kteří byli léčeni na Onkologické klinice FN Olomouc v období od 2008 do Vyřazeni byli pacienti, u kterých nebyla provedena neoadjuvantní léčba, pacienti s generalizací nádoru v době diagnózy, neúplnou terapií, s více primárními nádory a ti, kteří nějakou část léčby odmítli. Výsledky: Podmínkám výběru vyhovělo 114 pacientů s mediánem věku 64 (40-84) let. Z celkového počtu bylo 88 mužů a 27 žen. Medián přežití bez recidivy byl 69,2 měsíců. U časných nádorů bez uzlinových metastáz (T1-2) se recidivy vyskytly v 31 %, u pokročilejších nádorů bez uzlinových metastáz (T3-4) v 25 %, u nádorů s metastázami v 1-3 lymfatických uzlinách (T2-4N1M0) ve 26 %, u nádorů s metastázami ve 4 a více lymfatických uzlinách (T2-4N2M0) v 72 %. Hladina C-reaktivního proteinu > 10 mg/l nebo karcinoembryonálního antigenu > 10 ng/ml byla spojena s vyšším rizikem recidivy a kratší dobou do progrese. Závěr: Neoadjuvantní chemoradioterapie je indikována ve shodě s doporučeními u pacientů s karcinomem rekta s lokálně pokročilými nádory nebo s metastatickým postižením uzlin. Vyšší hladina C-reaktivního proteinu nebo karcinoembryonálního antigenu je spojena s vyšším rizikem návratu onemocnění. 31

30 VARIABILITA SRDEČNÍ FREKVENCE U NEZRALÝCH NOVOROZENCŮ Autor: Soukupová A. Školitel: Kantor L., MUDr. Ph.D. Novorozenecké oddělení FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: V současné době nejsou známy detailní fyziologické hodnoty variability srdeční frekvence u extrémně a středně nezralých novorozenců. Určení fyziologických hodnot variability srdeční frekvence napomůže k analýze dalších patologických stavů nitrolební krvácení, infekce, hypotrofie, asfyxie, ikterus, rehabilitace apod. Cíle: Cílem studie je analýza hodnot variability srdeční frekvence u extrémně a středně nezralých novorozenců a zjištění, zda je zvolená metodika dostatečně průkazná. Dalším cílem je srovnání hodnot u extrémně nezralých novorozenců s hodnotami u středně nezralých novorozenců. Metodika: Do skupiny extrémně a velmi nezralých novorozenců je zařazeno 75 novorozenců (24 dívek a 51 chlapců) narozených ve 24+0 až 31+6 týdnu gravidity. Ve skupině středně a lehce nezralých novorozenců je 81 novorozenců (35 dívek a 46 chlapců) narozených ve 32+0 až 36+6 týdnu gravidity. Měření probíhalo v prostředí s minimálním množstvím stimulačních podnětů přístrojem CardioVaria TF 7 telemetricky. Bylo zaznamenáno 300 srdečních cyklů v 1 intervalu a byly provedeny 2 záznamy. Statisticky významné byly považovány hodnoty p 0,05. Výsledky: Hlavním problémem měření variability srdeční frekvence naší metodikou u novorozenců je vystihnutí potřebného stavu novorozence (teplo, ticho, poloha dítěte) řešitelné, ale časově náročné. Ukázalo se, že hodnoty variability srdeční frekvence u extrémně nezralých novorozenců jsou signifikantně nižší než variabilita srdeční frekvence u středně nezralých novorozenců rozdíly zejména v hodnotách Power VLF, Power LF, PSD VLF, PSD LF, PSD HF, RR, CCV VLF, CCV LF, MSSD, Total power. Závěr: Uvedený soubor novorozenců je statisticky hodnocen jako dostatečný pro pilotní studii. Ukázalo se, že má smysl soubor nezralých novorozenců nadále rozšiřovat a stratifikovat dle užších hodnot gestačního věku. Po stanovení fyziologických hodnot bude možné pokračovat v porovnávání s různými patologickými situacemi. 32