ZEMEMEŘIČSKÝ OBZOR VVDAvA SPOLEK CESKÝCH IN2ENÝRů

Transkript

1 ZEMEMEŘČSKÝ OBZOR VVDAvA SPOLEK CESKÝCH N2ENÝRů Dvacáté století, století největšího technického pokroku, přineslo i do zeměměřičství značný ruch a řešení mnohých úloh, jejichž rozsah klade a bude ještě dlouho klásti mimořádné požadavky na všechny složky zeměměřické služby a všechny měřičské inženýry. Zmíním se dnes ( otázce velmi aktuelní, o měření větších měst, jež "'l'- v přítomné době rozrůstá tak, že nebude vůbec možno uskutečniti je s danými prostředky a odbornými silami všude tak rychle, jak místní poměry je den ze dne naléhavěji vyžadují. ' K novému měření měst nutí nás jednak potřeby pozemkového katastru, jednak účelné a dokonalé plánování měst, upravené prozatím stavebními řády. Tedy v každém případě jde o důležitou práci pro veřejnost, práci podloženou platnými předpisy, jejichž urychlené splnění nelze již odkládati. Pozemkový katastr opatřil sice pro všechny obce plány v podobě katastrálních map, avšak to bylo více než před 100 lety, kdy požadavky na jakost plánů i na potřeby měst při plánování byly velmi skromné. Vždyť tenkrát se naše městečka teprve probouzela k životu, nebylo dnešního průmyslu ani rychlejší dopravy. Tenkrát se spokojili mapami, vyhotovenými jen grafickou metodou, jejíž přesnost je značně omezena a závisí příliš na měřítku, vlastně na možnostech, s jakou přesností se dá ve zvoleném měřítku zobraziti čára vyznačující liraníce. Tedy prvním nedostatkem těchto map jíž pří jejich vyhotovení byla grafická metoda měřická. Při této metodě závisela rychlost a hospodárnost práce na vhodném zmenšení, při čemž však zároveň přesnost závisela nepřímo úměrně na zmenšování. Vidíme tedy, že naše doba s novými, přísnějšími požadavky nespokojuje se již s tím, co před dávnými lety bylo považováno za vrchol dokonalosti, nemůže již plně využíti katastrálních map, které tak vlastně sestárly dob o u, vykonavše ovšem dokonale svou povinnost. Avšak za uplynulých 100 let stárla katastrální mapa vlivem okolností i jinak. V době vyhotovení katastrálních map byly hranice vyznačeny většinou širokými mezemi, často zarostlými a majitelé se o ně nestarali tak, jak dnes. Postupem času však pozemkům přibývalo na ceně, docházelo k jejich účelnějšímu a dokonalejšímu využití, přiorávalo se s obou stran, široké meze se úžily a nikdo se jistě při tom nestaral o shodu s čarami v mapě. K povlovným změnám dalším docházelo zajisté na hranicích, když v blízkosti nově postavených budov byly pozemky ohražovány ploty, jejichž sloupy sotva byly zasazovány na hranice vytyčované podle mapy. Často si dobří sousedé před ohražením sami upravovali průběh hranic s menšími odchylkami od hranic původních, poněvadž původní hranice nebyly stabilisovány trvalými mezníky. Tak a jistě i jinými pochody se vyvinul za 100 let stav hranic, částečně odlišný od stavu kdysi na mapách zobrazeného. Tento stav hranic v přírodě po určitém ustálení se stal pokojnou a bezelstnou držbou a nové hranice venku hranicemi vydrženými. Tím ovšem možnost odchylky hranic z mapy určovaných od hranic v přírodě uznávaných vzrostly nad očekávanou odchylku Y. m při jejich vyhotovení. Jako důležitou příčinu, usnadňující pohyb hranic, můžeme považovati právem nemezníkování hranic při původním měření katastrálním. Avšak ani katastrální mapa nezachovala spolehlivosti, již měla při vyhotovení. Hned při reprodukci, a postupně při každé další reprodukci až do r. 1908, ztrácela mapa na přesnosti _._- nejistotou v přenášení kresby na litogra- ") Přednáška proslovená při sjezdu S A v Praze dne 22. června fický kámen a rytím na něm, později pak nepřesností v rytí na deskách. Až do r. 1908, kdy byla zavedena fotomechanická metoda reprodukční, přenášela se kresba na litografický kámen velmi primitivně tak, že se pojíždělo hrotem pantografu po originální kresbě - jistě jen s omezenou přesností - a druhý hrot pantografu se pohyboval po litografickém kameni a vyznačoval na něm kresbu, shodnou ovšem jen v mezích přesnosti přístroje. Podle této kresby se pak ryly hraniční čáry. V počátcích reprodukce zhoršovala se přesnost otisků ještě vlhčením papíru. Že často docházelo k značným chybám, je zřejmo již ze způsobu práce. Bylo-i zapotřebí reprodukovati mapy častěji, hromadily se chyby při každé reprodukci. Tedy prvním činitelem, škodícím katastrální mapě, byl nedokonalý způsob reprodukční. Druhým nepříznivým zjevem, smzujlclm podstatně přesnost mapy, byla srážka papíru. Papír, na němž byla mapa vyhotovena měřickým. stolem, byl původně napjat na dřevěné desce a po vypočtení výměr sňat. Po sejmutí se smrštil a podléhal i dále nestejnoměrnému smršťování, pro něž nelze stanoviti spolehlivého pravidla. Také po každé reprodukci nový papír, na němž je již smršťováním deformované kresba znova tištěna, podléhá po určitou dobu značnější, později pak povlovné defortnaci smršťováním. To jsou některé zjevy, jež způsobily stárnutí map normálním způsobem. Je tu však ještě děj, který stárnutí map pronikavě urychluje a to je zakreslování změn do nich. Dokonalost mapy bude zajisté záviseti na dokonalosti zakreslování změn. Je jasno, že i při nejpečlivějším a nejsprávnějším zakreslování změn lze mapu sotva udržeti na výši dokonalosti, jakou měla při vyhotovení a že při nesprávném postupu lze každou mapu ohroziti na její přesnosti, jakmile počet změn se vyskytne v takovém množství, jako je tomu obyčejně vždy ve městech. Obr. 1. Část katastrální mapy zobrazující území podlé stavu před 100 lety. Většina pozemků je ohraničena širokými mezemi. Malý počet velikých parcel nasvědčuje, že půda patří jen několika držitelům. 1941/1

2 Avšak i při zakreslování změn, tedy při udržování map, došlo' k závažným poruchám, ph nichž byly katastrální mapy znehodnoceny. Byla to především reambulace pozemkového katastru v minulém století, při níž nebylo přihlíženo k odbornému a pečliyě organisovanému postupu a počtem budov nad starou část města, v níž také docházelo k velkým změnám. Nelze se diviti, že novostavby a změny v komunikacích byly zaměřovány na star~- stav s nedostatkem pevných bodů a postupně přikreslovány tak často a v takovém rozsahu, ~e to vypadalo jako vyhotovování nové mapy sestavováním z jednotlivě zamě- ;'ovaných parcel a skupin pozemků. Tínl došlo snadno k nesprávným zákresům se zi"etelem k již zobrazenému širšímu okolí a každý chybn)' zákres v mapě nutí! později k deformování zákresů dalších až konečně nebylo lze zakreslovati vůbec nebo jen tak, že spolehlivost zákresů musí počítati s chybami překračujícími hodnot v několikametrové. Při tak znehodnocené katastrální map'č nelze mluviti již o odborném zakreslování, poněvadž }lodkladem je vlastně jen přehledný obrázek, který technicky nevyhovuje. Předepisuje-li viiak zákon, že tyto mapy - poněvadž není jiných - musí býti základem k provúdění zápisů v pozemkovém katastru a vel'ejných knihách, není třeba zdůrazňovati, že nahražení nevyhovujících map mapami fádnými nelze odkládati. A nápravu múže ph- Í,sti jen "plně nové měření. Obr. 2. Táž část katastrální mapy jako v pl'edešlém obrázku podle dnešního stavu. Velkoměsto se zakusuje postupné do venkovských parcel, jejichž počet se zmnohonásobuje a držitelů pí'ekotně přibývá. Obr. 4. Za sto let pohltilo velkoměsto vesničku zobra~enou na předešlém obrázku. Púdorys se změnil k nepoznání. Jen vidlicovité rozdělení silnic dosud se brání postupu nejmodernější útvrti a prozrazuje, kde stála před sto lety malá vesnička. Obr. :3. Část katastrální mapy zobrazujíc malou vesničku podle stavu před sto lety. ph měí'ení a zakreslování nahromaděných změn. Řádný postup byl nahražen levn~'m a proto ukvapeným uvedením map do souladu se skutečným stavem. Následky tohoto zákroku se nedaly ve většině případú dodnes odstraniti a měly často neblahý vliv i na veškeré další zakreslování zrněn, jež bylo v okolí měst velmi živé a přímo zaplavovalo katastrální mapy zákresy změn jak při rozvoji průmyslu a dopravy již před válkou světovou, tak i při zvýšeném stavebním ruchu po ní. Při takovém kvapném rozrůstáni měst noyé části vynikaly brzy rozlohou Tak dochází v pozemkovém katastru k nutnosti obnovení katastrálního operátu v katastrálních územích, v nichž nelze již převzíti odpovědnost za další zakreslování změn podle 1Jlatl~'ch předpisů a je zřejmo, že to bude právě v městech, která se vyznačují mimořádným vzrůstem li srovnáni se stavem v době, kdy katastrální mapy byly vyhotoveny. Typickým příkladem takového vzrůstu jsou katastrální území Velké Prahy, jejichž obnovení katastrálních map z moci úřední bylo právě zahájeno. U některých území je vzrúst negativní, tedy úbytek, av;ak tim se nesmíme dáti zmýlítí. Tam jsou obyčejně poměry nejhorší, poněvadž tu šlo o asanací.-- jak nejlepším příkladem je katastrální území Josefov, bývalé Ghetto - a při ní nejen přibyly nové stavby a změny, nýbrž i zmizel dhvější stav. Jde tu tedy vlastně o úplně nové vyhotovení mapy po částech a postupně na troskách staré mapy. Můžeme tedy očekávat, že rozvoj měst zničí postupně všude staré katastrální mapy a poněvadž téměl' li všech našich měst můžeme zaznamenati zejména v uplynulých dvaceti letech pronikavý vzrůst, není daleký okamžik, že budeme státi před neodkladnou nutností obnoviti pozemkový katastr ve vše~h větších městech novým měřením. 1941/2

3 Katastrální území POČE>t Počet pozemkových parcel zastavěných ploch Vzrůst o % Vzrůst o % Poznámka Před Dnes Před 100 lety 100 lety Dnes Staré Město ' ; Nové Město 95~ Malá Strana ~ 18 Hradčany :3 1 Josefov Pevnostní obvod t Vyšehrad Holešovice Libeň Střížkov , Kobylisy Troja Bohnice Vysočany 56~ Prosek Hloubětín Karlín HrdlQřezy Malešice Žižkov, {Operát stah. a Vinohrady katastru Vršovice !) společný Strašnice Hostivař Záběhlice Nusle Michle Dolní Krč Horní Krč Podolí Braník Hodkovičky l!}o Lhotka Smíchov Radlice $)0 Hlubočepy f)7 40,1 300 MalA a Velká J V. Chuchlc Ghuchle nepatří Košíře tdo Ý. Prahy Motol Jinonice Hl Břevnov Střešovice H) Dolní Liboc Dejvice $ Bubeneč Sedlec Vokovice Veleslavín ,} 920 i /3

4 Jak jsem se již v úvodu zmínil, nejsou zde jen potřeby pozemkového katastru, které nutí k novému měření měst, Mnohem naléhavějšía závažnější jsou často potřeby městských správ, které se musí postarati o plánovitý rozvoj svých měst a hodlají proto opatřiti pro veškeré plánování v budoucnosti dokonalé regulační plány, jejichž základem je vždy přesný plán polohy. Pro tyto plánovací účely nepostačí již měřítko katastrální mapy a podle zkušeností považuje se za nejúčelnější měřítko 1:1000, které se také vyskytuje v návrhu nového jednotného stavebního í ádu. Rovněž grafická metoda nepostačí pro zaměřování eenných pozemků městských a nahražuje se vesměs met.odami číselnými. Poněvadž jen málo našich měst má řádné plány pro svůj budoucí, účelně řízený rozvoj, stojí také samospráva před stejnou úlohou jako pozemkov';' lmtastr, totiž přesně zaměřiti co nejdříve většinu našich m\~st a vyhotoviti pro n~ nové plány,. Je přirozené, že obě instituce - po:remkový katastr i samospráva -- musí se sejíti, jdou-li nejkratší cestou za společným cílem, jímž je v daném případě nové změření měst. Společným úsilím obou institucí byla také již nově změřena řada měst velkých i menších. Máme také příklady z některých měst, která nemohla čekati až dojde na měření u nich podle předpisů katastrálních, pustila se do měření sama, ztroskotala na této práci a později vyhledala spolupráci s pozemkovým katastrem, jinde se podařilo vyhotoviti plány, ovšem jen částečné, z užšího hlediska, a celá tíha jejich udržování, rozšiřování a doplňování pak dolehla na obec, nebo konečně některé obce se pozdě marně snažily své jednostranně vyhotovené plány dát autentifikovat a učiniti je tak součástí pozemkovéhokatastru a veřejných knih. Poněvadž nové měření města jako práce velmi rozsáhlá, je spojeno se značným nákladem, jsou města a vlastně všechny obce nuceny nařízením svých nadřízených vrchností, aby se nepouštěly do pořizování plánů, podobných katastrálním, bez předcházejícího jednání s pozemkovým katastrem, aby nákladného měření bylo lze použíti vždy pro potřeby nejširšího okruhu zájemníků. Sleduje se tím, aby všechny práce s měřením a vyhotovením plánů a map spojené, byly provedeny tak, aby nemusely hýti opakovány žádným ze zájemníků. Tato snaha, uplatňovaná již před světovou válkou, zavedla vývojovou cestou asi tyto postupy při zaměřování měst: a) Zaměření na náklad města úředně op l' ti vně n o u o s o b o u, jejíž práce pozemkový katastr přezkoumá, autentifikuje a vyhotoví podle nich ljový katastrální operát a případně obnoví i, mapy veřejných knih. Většinu nákladů polních prací nese město, které zaplatí práce úředně oprávněné osoby kdežto,finanční správa kromě provedení triangulace d~dá oby-,'ejně jen tiskopisy, papíry napjaté na hliníkových deskách, vypočte výměry parcel, reprodukuje mapy a polní náčrty a dodá městu otisky map polních náčrtů a opisy některých částí polního elaborátu nebo písemného ope- ] átu. K tomuto postupu dochází obyčejně tam, kde měřický operát pozemkového katastru je; v bezvadném stavu, kde lze čekati, že dlouho ještě vyhoví ustanovením katastrálního zákona, avšak město si chce z nějakého závažného důvodu opatřiti nový přesný plán co nejrychleji. Pro velkou nákladnost pro město vyskytuje se tento postup zřídka a bylo tak měřeno na př. v Uherském Hradišti, Lysé nad Labem, Písku, Žilině, Lipníku n. Bečvou. b) Zaměření města v městské režii s autentifikací pozemkovým katastrem se vyskytuje jen u větších měst, která mají při svých stavebllích nebo regulačních úřadech mětická oddělení se zeměměřičským odborníkem, majícím oprávněni podle ~ 51 kat. z. Tu pozemkový kata str obyčejně udělá triangulaci, někdy i polygonisaci, přezkoumá a autentifikuje všechny měřické práce jako v předešlém případu a vyhotoví písemný operát. Výhody pro město jsou obdobné jako v předešlém případu. K těmto postupům při měření měst došlo všude tam, kde města potřebovala rychle nové plány, avšak pozemkový katastr neměl dostatek volných sil, aby mohl při měření spolupracovat. S městskými silami rozmnoženými smluvními měřičskými úředniky bylo lze vždy celou práci zdárně ukončit v dohledné době. Máme příklady kéb..o _Zlína z Velké Olomouce, Velké Ostravy,. a Vel- c) Měř e ním ě s. v mě s t s k é l' e ž i i z a č á s t e č- n é s p ou p r á cep o zem k o \' é h o k a.a s.r u p o- d e ú m u v y (obyčejně stejný počet měřičských úňldníků státních jako má město a hrazení mezd všech figurantů městem) se vyskytlo jen u největších měst (Brna, Bratis}.avy, Petržalky, Nových Zámků), kde při jednání o soucmnost byla na obou stranách snaha přispěti podle možnosti co nejvydatněji, poněvadž stav dosavadního opyerát~ byl pro obě strany neudržitelný. Výhódy pro mesto JSou obdobné jako u případů předešli-ch. d) Měření měst správou finanční za příspčvku obce nad zákonem stanovenou mír u, nejčastěji bezplatným dodáním figurantů ke všem měřickým pracím. Je to nejčastější případ, kdy katastrální mapa nevyhovuje již požadavkům na ni kladeným a město chce uspíšiti nové měření. Tak byla měřena města před vydáním katastrálního zákona v minulém roce Radotín a Dvůr Králové a budou v příštích letech takto měřena města Slaný, Žamberk, Jaroměř Kroměříž, Frenštát, Rožnov, Kojetín a jiná, jejichž Údosti se projednávají. e) Měření měst z moci úřední správou fina n ční koná se tam, kde stav pozemkového katastru je naprosto nevyhovující, také město potřebuje nové plány, avšak může ještě počkati než dojde řada na měření podle rozvrhu prací finanční správy, která dává přednost všem městům a obcím, v nichž byla sjednána dohoda o některém z postupů vpředu uvedených. Někdv město si samo již dříve vyhotovilo nové plány, které však pozemkový katastr nemohl převzíti, pro potřebu města však na dohlednou dobu postačí. Z moci úřední bylo nově měřeno v Králové Hradci, Kuklenách, Kolíně, Náchodě a bude tak vykonáno i nové měření ve Velké Praze. Nápor na nové měření měst byl v minulém i letošním roku mimořádný a dá se očekávati ještě jeho zvětšení v příštích letech. Jeto přirozený následek toho, že do městských služeb byl převeden větší počet technických sil, jež ihned odkryly nedostatky plánovitého spravování obcí a dožadují se k účelnému řízení rozvoje měst po stránce technické dokonalých plánů. Jde tu i o vliv zamýšlených investičních prací, jež p.'~lze vykonati ve větším rozsahu bez řádných plánů. Měření samotné, ať je konáno kterýmkoli z dříve uvedených postupů, má vždy stejný průběh a můžeme je rozděliti na dvě hlavní části: správní a ryze technickou. K správním pracím, nebo také hlavním pracím přípravným, počítáme projednání hranic se stranami tak, abv pro další práci bylo vše připraveno jako úloha ryze ge~detická a nedocházelo k poruchám v organisaci měřické práce opravami a dodateénými jednáními. Na jedminí o průběhu hranic, zvaná místní iietření, je vždy kladena velká váha, poněvadž právě jejich důkladným provedením, přesně podle katastrálního zákona. získává nov\' katastrální opemt onu mimořádnou cenu i po stránc'e právní a správní, jakou nemajt žádná soukromii. měření. Před zahájením měřick; Th prací musí býti především venku vym'ezena plocha k zaměřeni určená. Tato plocha je dána hranicemi katastrálních území, jež rr.ohou býti suučasně i hranicemi politickými. U větších obcí, jako je Velká Praha, Velké Brno, Velká Olomouc, Velká Ostrava, Velký Zlin, obsahuje politická obec několik katastrálních území. Nesmíme však spoléhati, že tak důležité hranice, jako jsou katastrální anebo politické hranice, by byly nějak ;wjášť udržovány také venku. Místy jsou neznatelné. místy byly porušeny novými budovami, které se staví především podle v)'hodnosti a účelnosti stavebního podnikání a obyčejně bez zřetele na průběh katastrálních hranic. Proto průběh hranic politické obce musí býti vždy před měřením stanoven zvláštní, podle zákona sestavenou komisí za účasti zástupců sousedících politických obcí a za přítomnosti držitelú pozemků k hranicím přiléhajících. Kde nejsou hranice venku jasně označeny na každém lomovém bodu předepsanými znaky, musí býti ustiileny, dohodnuty a dodatečně omezníkovány. Při zjišťování hranic se přichází v mnohých místech na to, že dosavadní hranice způsobují správní potíže, jako je udržování spůlných cest, řízení ve věcech daňových, poplatkových, duchovní správy a pod., vyplývající,.,z příslušnosti téhož..držebnostního celku k n~~lika--správ- 1941/4

5 ním jednotkám. V takových případech je nutno navrhnouti se souhlasem aspoň jedné obce účelnou změnu hranic katastrálních území. Rízení o změnách politických hranic je značně slo~ité a zdlouhavé. Zvlášť u Velké Prahy bude vyžadovati mimořádné péče a opatrnosti, poněvadž změnu hranic politické obce Velké Prahy lze provésti podle zákona o Velké Praze toliko vládním nařízením. Proto již při pochúzce hranic byly navrhovány jen takové změny, které jsou nezbytně nutny pro zjednodušení správy. onlu. o ọ,.,,. '",.. ~. ". ~ ~ o g g ~ g o g g.. o o N o, o o o o o ~ o ~ g OOS lcl. "l~oi< i 05~'i:~~ OOO!>"l:"{' o5l "tht- O".s-:t.(",,~ 05'_'rt 10tt-O l on ~\ov c1c..lr"j -- i Obr. 5. Silnou čarou jsou vyznačeny hranice politické, tečkovaně hranice katastrálních území. Územi bývalé Prahy (-V s pevnostním obvodem) je ohraničeno silnějším tečkováním. 1941/5

6 Podobně jako hranice obvodu politické obce urcujl se hranice katastrálních území uvnitř politické obce. Tyto hranice nejsou však již tak důležitými jako hranice politické obce a projednávání navržených změn nebude u nich tak složitým. Je to také úlevou pro nové katastrální řízení, poněvadž u hranic katastrálních území uvnitř velkých politických obcí jsou již poměry takové, že se nevyhneme celým desítkám návrhů na. změny těchto hranic, porušených především stavbami. Všimneme-li si na obrázku katastrálních území Velké Prahy křivolakého proběhu hranic katastrálních území, dovedeme si představit, jak asi do těchto hranic zasáhlo organisované zastavování. Stavby a porušování hranic byly prudkým vývojem uplynulých let tak hojné a jejich projednávání, které umožňoval z moci úřední teprve katastrální zákon a vládní nařízení k němu, tedy teprve rok 1930, bylo tak liknavé, že vlastně dodnes k provedení změn hranic katastrálních nedošlo. Ještě horší je situace ve Velkém Brně, kde jsou místy katastrální území tak nepatrné rozlohy, že je tvoří třeba jen jediná ulice, podle níž mají také jméno. Taková území je nutno zrušit a připojit k větším sousedním územím. (Pokračování.) Obr. 6. Hranice katastrálních území děli několikrát důležitou tepnu smíchovskou. Kdo po ní kráčí k starému smíchovskému hřbitovu, sotva si uvědomí, že každou chvíli jde po jiném území. Smíchov se tu střídá s Košířemi na šestí úsecích - a Košíře převládají. Obr. 7. Vysočanské hranice rozdělují nejen souvislé majetky téhož držitele, nýbrž i domy do dvou katastrálních území. Jednotlivé díly tak vzniklé patří dokonce k různým berním okresům. 1941/6

7 Praha V Obr. 8. Katastrální hranice probíhají v nepravidelném tvaru i pod budovami. Praha V. je jimi rozdělena na dvě spolu nesouvisející části. Obě jsou stejně označeny: Josefov. ' Kresba: ng. RO:l:lňák. SA, Praha. 1941/7

8 Knlhovni pořá'dek ti veře.jných komtlnika~i a,'odotoků. Při mimořádných přehlídkách pozemkového katastru, jež se právě provádějí hlavně s hlediska topografického, jest třeba též zaměřovati vodotoky, cesty i komunikace vyšších ř'ádů, které bud' přeložením, rozšířením, přestavbou změnily ~vé původní zobrazení na mapě, nebo které svojí povahou i používáním patří již řadu let veřejnému statku, avšak nebyly dosud zapsány ani v pozemkovém katastru ani v knize pozemkové. Jmenovitě u stálých' polních cest jde často o takové, u nichž charakter veřejného statku se vyvíjel ponenáhlu. Z okolnosti, že nebyly vůbec znázorněny na originálních mapách, pocházejících z pry-ní poloviny minulého století, lze souditi, že to byly pi'lvodně cesty soukromé, které časem z hospodářské nut nosti a vlivem vzrůstající dopravy staly se cestami veřejnými, pro každého použitelnými. Držitelé pozemků je ve většině případů za takové považují a nečiní si zpravidla na cestu žádných soukromoprávních nároků. Jsou ochotni často bezplatně postoupiti část svého pozemku veřejnému statku na cestu, avšak na uspořádání knihovního stavu nemají žádného zájmu, poněvadž jim neplyne z toho žádná výhoda, ba naopak jest takové uspořádání spojeno s neúměrnými finančními náklady. Avšak uspořádání knihovního stavu v takovýchto případech jest nutné s hlediska ve ř e j n é h o z á- jmu. Měřičštíúředníci pozemkového katastru, kteří jsou povinni při mimořádných přehlídkách takové předměty měření zaměřovati, jsou často na pochybách, zda je mají zaměřiti a projednati jako z m ě- n y drž e b n o s t n í, či jako z měn y v e v a s t- n í drž b ě, právě s ohledem na uvedené nákladné knihovní řízení.. Otázku, o který druh změny se jedná, sluší rozhodnouti k a t a str á ln í k o m i s i, která za přizvání držitelú pozemků ( 61 k. z. a 21 nstr. ) vyšetří, zda jsou splněny všechny podmínky pro provedení držebnostní změny či nikoliv. V kladném pří. padě jest povinností měřičského úředníka, aby, šetře zákonná ustanovení o omezníkování,') nově zo" brazovanou cestu nebo vodotok zaměřh a projednal jako změnu držby. Vyznačovati takovéto předměty měření v každém případě jako změny ve vlastní držbě a bez řádného vyšetření příčí se zákonným ustanoven;m, poněvadž tímto způsobem provedení jest skutečný právní stav zatajován. Po 'zakreslení zaměřeného případu do katastrální mapy, po vyhotovení snímku katastrální mapy a výkazu výměr zasílá katastrální měf. úřad ohlašovací list knihovnímu soudu k projednání. Tím sekoniíí 1. č á s tří z e n í o každé změně, jež se pro- 1) Komunikace a podobné předměty měření uvnitř jedné a téže držby zaměřují se bez ohledu na to, jsou-li, či nejsou-i omezníkovány. Naprotí tomu všechny předměty měření, jež představují změnu držby, musí býti vždy před jich zaměřením omezníkovány (~ 68 k. z. a ~ 48 nstr. 111.). vádí v pozemkovém katastru. Máme-i na mysli případ odstupu části pozemku veřejnému statku, mine se celé toto řízení bez jakéhokoliv zatížení pro soukromého držitele. Neboť náklady na omezníkování jest povinna hraditi obec nebo jiná vyší korporace, r jejíž správě -pozemek již náleží nebo bude náležeti. A náhrady za úřední jednání ve smyslu 94 k. z. jest povinen platiti nabyvatel oddělovaných částic, tedy rovněž obec nebo vyšší správní korporace. Poněkud citelnější pro soukromého držitele jest 2. č á s tří z e n í o každé, katastrálním měř. úřadem projednané a soudu ohlášené změně, t. j. uspořádání knihovního stavu, čili provedení t. zv. k n i- h o v n í h o po řád k u. Držitelé pozemků, jak již shora bylo podotknuto, brání se a mají odpor proti tomuto uspořádání z následujících důvodů: 1. knihovní soud nutí pokutami ku provedení pořádku zpravidla pouze v a s t n í k y oddělovaných částic, nešetře ustanovení 1 zák. čís. 126/1894 ř. z., jak bude dále blíže uvedeno. 2. K oddělení části nemovitosti jest třeba.řádné na b Ý va cíl i s t i n y (kupní, odstupní, věnovací, směnné smlouvy). Vzhledem k nepatrné ceně pozemku jest vyhotovení takovéto listiny právním zástupcem neúměrně nákladné. 3. U pozemků s knihovními břemeny jest třeba pro knihovní oddělení částic pro p u s t n Ý c h pro h á š e n í, nebo zdárně skončeného v y z Ý v a- c í hoř í z e n í, jimiž se věř'itelé zříkají na oddělovaných částicích svých zástavních práv, což zvláště u břemen hypotekárních bývá spojeno s většími náklady (poplatky peněžním ústavům za prohlášení, opatření podpisu vzdálených věřitelů, komisionelní ocenění na místě samém_ a pod.). Uvedené důvody znesnadňují knihovní provedení takové změny a vzbuzují u držitelú pochopitelný odpor. Naše knihovní právo jest však ovládáno zákonnými ustanoveními, h:terá usnadňují v- konkrétních případech knihovní pořádek natolik, že soukromí držitelé jsou. ušetřeni sth'ostí i finančních nákladů. Jest nezbytností, aby měřičtí úředníci, kteří zpravidla první dávají podnět k provedení takové změny, byli dobře obeznámeni s předpisy platnými ve věci, aby nejen se zřetelem k nim vyhotovili správné podklady pro provedení změny (snímky katastrální mapy, výkazy výměr a pod.), nýbrž aby držitelům i obecním orgánům byli radou nápomocni jak nejlaciněji a nejúčelněji pořádku docíliti. Budou zde proto postupně ve výtahu uvedeny všechny zákony, předpisy a publikované návrhy otázku tuto upravující.. Jest to především: Z á k o n oz 11. k vět n a 1894, č. 126 ř. z., o k n i h o v ním odd ě lov á n í p o zem k ů pro ve ř e j n é s i D i c e a c e sty, dál e pro s t a v b y k u s vád ě n í n e b o h r a- z e n í vod y pod n i k n u t é v e v e ř e j n é m z á- jmu. Podstatná ustanovení jakož i výhody tohoto zákona jsou následující: 1941/8

9 a) knihovní žádost, v rámci tohoto zákona, může podati") stejně v a st n í k jako na byv a tel oddělovaných pozemků nebo jejich částí. ~)Žádost musí býti doložena nabývacími listinami a geometrickými (polohopisnými) plány ( 1 cit. zák.); b) žádost za oddělení pozemku') jest třeba doložiti potvrzením okresního nebo jiného samosprávného úřadu, že oddělených částí bylo použito k veřejnému účelu ( 1 cit. zák.); c) soud ustanoví r o k v místnostech soudu k phjímání námitek knihovních věřitelů. O tomto roku jest třeba zpraviti jak žadatele tak vlastníka knihovního tělesa ( 4 cit. zák.); d) námitky knihovních věřitelů nemohou zastaviti zamýšíené oddělení, jestliže hodnota pozemku n e pře s a h u j e 100 K a jestliže, podle uvážení soudu, nehrozí věřiteli žádná újma. Šetření z úřední povinnosti koná soud jen ku pod a n Ý m nám i t- k á m, není-li těchto, soud nezkoumá, zda hodnota pozemku převyšuje 100 K čili nic. Nálezům o připustnosti námitek možno odporovati do 15 dnů od doručení nálezu ( 5, 6, 10 cit. zák.); e) uznané námitky překáží zamýšlenému dělení a mohou býti odčiněny zaplacením dluhu. Věřitel musí přijmouti zaplacení i když nenastala ještě splatnost pohledávky ( 7, 8 cit. zák.); f) veškerá podání, nálezy, přílohy a zápisy, vyhotovené v tomto řízení,") jsou '0 s v o b o z e n y od kolkovného ( 12 cit. zák.); g) ustanovení tohoto zákona vztahuje se též na případy, žádá-li se za oddělení n ě k o i k a pozemků nebo jejich částí k uvedeným účelům, s těmito odchylkami: aa) za oddělení n ě k o i k a pozemků v témže kat. území může býti žádáno hro m a dně j e d i- n o u ž á d o s U, i když k oddělení bylo vyhotoveno několik nabývacích listin ( 14 cit. zák.); bb) za účelem podávání námitek nevolá soud knihovní věřitele k roku jednotlivě, nýbrž hr 0- m a dně v y h á š k o u, G) jež se vyvěsí u soudu, u příslušného obecního úřadu, jakož i v obcích sousedních ( 16 cit. zák.); cc) k žádosti za oddělení, kromě předepsaných geometrických (polohopisných) plánů, jest třeba přiložiti ještě jeden snímek plánu, jež se vyloží k veřejnému nahlédnutí u obecního úřadu současně s vyhláškou ( 15, 16 cit. zák.); 2) Knihovní žádosti mohou býti též předneseny ústně, protokolárně u soudu. Viz o tom ~ 83 zák. z 25. července 1871, č. 95 ř. z., a ~ 433 civil. řádu soudního. 3) Na rozdíl od jiných knih. žádostí, k jichž podáni jest legitimován pouze knihovní-vlastník pozemku. Podle výnosu min. spravedlnosti z , Č a výnosu presidia v. z. s. ve Vídni (Wien) z 28. V (viz též: Hartmann, Obecný knihovní zákon,. vyd. str. 526) knihovním pořádkem jsou povinnováni: u veřejných cest a silnic. řádu: obec, u silnic. a. řádu: okresní silniční výbor (okresní úřad). ') Myšlen jest pouze jeden pozemek nebo jeho část, na rozdíl od hromadného oddělení několika pozemků nebo jejich částí, jež poněkud pozměňuje řízení, jak dále uvedeno v 13 až 17 cit. zák. a v bodu g) tohoto článku. 5) Nabývací listiny, potřebné ku knihovní žádosti, od kolkovného osvobozenynejsou. 6) Dle sdělení ve Věstníku min. spravedlnostič. 285/ 1913 nemá býti ediktální lhůta vyhlášky před stanovením roku kratší než 14 dní. dd) O tom, zda některá z oddělovaných částí převyšuje hodnotu 100 K koná soud šetření z úřední povinností i tehdy, když nebyly podány námitky. Uznané námitky nebo překročená hra nic e 100 K j s o u n a pře k á ž k u děl e n í podle ustanovení tohoto zákona ( 17 cit. zák.). Jak patrno, přináší tento zákon, oproti obecnému knihovnímu zákonu, výhodu v oprávnění ku podávání knihovních žádostí, zjednodušuje řízení při odstupu pozemků s knihovními břemeny omezením práv knihovních věřitelů, umožňuje hromadné projednání všech námitek při soudním roku a osvobozuje od poplatků kolkových. Bohužel nízká hranice 100 K, stanovená pro poměry před světovou válkou, brání dnes široké využití tohoto zákona, a jest jen litovati, že nebyla pozdějšími zákonnými ustanoveními cenově přizpůsobena.. Ve všech případech, kdy nelze použiti výhod zák. č. 126/1894, t. j. když hodnota oddělovaných částic přesahuje hodnotu 100 K, nutno u pozemků s knihovními břemeny ještě před vlastním podáním knihovní žádosti požádati soud o provedení t. zv. v Yz Ý v a c í hoř í z e n í podle staršího z á k o n a ze dne 6. února 1869, č.18 ř. Z.7) Pro naše účely budou uvedeny některé jeho zásady: 1. n a žádost v a s tni k a pozemku sknihovnim břemenem, z něhož se má část odděliti, vyzve soud všechny věřitele, aby do stanovené lhůty podali odpor proti oddělení, jestliže by tím jejich právo bylo ohroženo. Lhůta nemá býti kratší než 30 dní ( 3 cit. zák.); 2. v žádosti musí být oddělovaná část přesně popsána a je-li třeba, doložena geometrickými (polohopisnými) plány. Obsah žádosti sdělí soud k a ž d é- m u v y z van é m u je dno t i v ě ( 4 cit. zák.) ; 3. vyzvaný může podati odpor písemně nebo ústně. Podané odpory jsou z úřední povinnosti oznámeny tomu, kdo za vyzvání žádal. Nebyl-li podán odpor, vydá soud žadateli pot v r z e n í s uvedením všech vyzvaných, kteří nepodali odporu ( 6 cit. zák.) ; 4. odpor včas podaný jest zamýšlenému dělení na závadu. Zaplacením dluhu, nebo soudním nálezem, jež prohlásí odpor bezúčinným, může býti zastavení odstraněno. Z uvedeného vyplývá, že dosažení souhlasu věřitelů k oddělení podle zákona č. 18/1869 jest obtížnější v tom, že o předepsané vyzývací řízení musí rádat vlastník pozemku sám (tedy v našem případě /šichni majitelé odstupovaných částic v hodnotě nad 100 K), a to ještě před vlastním podáním knihovní žádosti, dále, že soud musí vyzvat každého věřitele zvláště. Naproti tomu podle zák. č. 126/1894 následuje vyzvání věřitelů až po podané žádosti za oddělení, a to hromadně vyhláškou o stanoveném roku. Při 7) Nepodají-li věřitelé při vyzývacím řízení námitek, nahrazuje to jejich propustná prohlášení o tom, že na oddělovaných částicích se zříkají svých zástavních práv. Jedná-li se o malý počet věřitelů a jejich propustná prohlášení jsou po ruce, nebo je možno snadno získati, není třeba žádati za vyzývací řízení. Propustná prohlášení se prostě přiloží jako ku každé jiné knihovní žádosti. 1941/9

10 tom knihovní žádost může podati jak vlastník dosavadní, tak nový. Způsobuje tedy nízká hranice 100 K nejednotnost knihovního řízení. přes tuto nevýhodu možno říci, že námitkové a knihovní řízení oba citované zákony velmi zjednodušily; nevyřešily však otázku jakou formou a bez zatížení soukromých držitelů vyhotoviti pro uvažované účely na b Ý v a cíl i s ti n y, kterých jest ku mihovní žádosti nezbytně třeba a jež jsou často hlavní překážkou hladkého uspořádání knihovního stavu. Vyžádala si proto další praxe řešení této otázky.. Dle sděleni ve V ě s t n í k u min i s t e r- stva spravedlnosti 285/1913 R ) vydalo presidium vrch. zem. soudu ve Vídni (Wien) se schválením min. sprav. výnos z 30. srpna 1913, pres. 1l.073/19-p/13, který v podstatě nařizuje knihovním soudům zejména toto:»při výslechu stran, povinných zavésti knihovní pořádek, omezují se často soudy na to, že zjistí správnost ohlášéných změn, vyšetří, kdo jest povinen zavésti knihovní pořádek a určí lhůtu k jeho provedení. Tento postup nevyhovuje dosud vydaným nařízením, podle kterých soudy mají poučiti strany o ustanoveních zákona č. 126/1894, chopiti se iniciativy, u j m o u t i s e k n i h o v ní h o p r o- v e den í s a m y a co nejrychleji jej uskutečniti. Největší potíže činí opatření nabývacích listin pro navrhovatele. Na to, že m o ž n o u s o u d u s e- p s a t i n a b Ý v a cíl i s t i n u, poukazuje výnos presidia v. z. s. ve Vídni (Wien) z 9. X pres ) (uveřejněn ve Věstníku min. spravedlnosti 255/1900) a to dovolávaje se ~ 433 civil řádu soud ního. Podřízeným soudům se proto co nejdůtklivěji doporučuje, aby věnovaly celou pozornost soudnímu sepisování nabývacích listin a při tom, jak již se u několika soudů děje, přidržely se postupu vylíčeného Drem Edmundem Bouskem (Verfahren der Bezirksgerichte zur grundbiicherlichen Durchfiihrung der durch offentliche Weg- und Wasserbauanlagen 8) Na obsah tohoto sdělení upozornil katastrální mě- Hcké úřady na Moravě již výnos Zemského finančního ředitelství v Brně z 25. V. 1940,č /1/ !J) Úplné znění výnosu viz též spis: Ant. Hartmann, Obecný knihovní zákon,. vyd., str herbeigefiihrten Besitzveranderungen, Wien, Manz 1902) a pro případy ~ 14 až 17 zák. č. 126/1894 upravily s p o leč n o u na b Ý v a cíl i s t i n u v nejstručnějším znění pomocí tab u k y. Vzorec pro nabývací listinu jednoduššího druhu uvádí též spis: Nemethy: Die Formularien des Verfahren ausser Streitsachen,. vyd. k č. 189, str. 30l. Sepíše-i nabývací listinu soud, plyne z toho samo sebou, že bude sepsána zápisem u soudu také žádost za oddělení.«z uvedeného výnosu jest dostatečně patrna povinnost soudů sepisovati nabývací listiny a knihovní žádosti pro uvažované účely.o) Jest zřejmé, že nabývací listiny i žádosti možno též snadno vyhotoviti c e s t o u mim o s o u dní, šetříme-li zákonná ustanovení a užijeme forem, jalrých se vyžaduje k jejich platnosti. V. V časopisu Osterreichische Zeitschrift fiir Vermessungswesen čís. 1, roč. XV/1916, uvádí Emil Nickerl v. Ragenfeld velmi přehledné vzory pro nabývací listinu, pro žádost o vyzývací řízení a pro vlastní knihovní žádost, vše vyhotovené c e s- t o u mim o s o u dní. Uvažuje konkrétní případ, že v důsledku nově postavené okresní silnice jest třeba na podkladě geometrického plánu nebo snímku katastrální mapy knihovně projednati odloučení zatižených částí soukromých pozemků hodnoty nad i pod 100 K pro účely veřejného statku, za současného sloučení zbytků původní veřejné polní cesty k přilehlým soukromým parcelám. V upravené formě zní takto: A.. Formulář nabývací listiny. Smlouva odstupní a věnovací.') Kolku podrobeno. (Sazba podle zák. z 3. dubna 1925, Č. 54 Sb. z. a n.) 1. a) Podepsaní vlastníci odstupujeme v mze uvedené tabulce a ve snímku mapy katastrální k ohl. listu Č. 14/1940 kat. území Vážany (nebo v geometrickém polohopisném plánu ng. N N. ze dne... ) "') Formuláře smluv, uvedených v cit. dílech Dra Houska a Nemethyho neuvádíme jednak pro rozsáhlost, jednak proto, že jsou určeny pro vnitřní službu u soudů. 11) Obsahuje všechny č.ástice nad i pod 100 K ceny. Jméno a bydliště odstupitele Kučera Jaroslav a Marie Vážany č. '27 Benda František a Karla Slavkov č. 47 Od knih. vložky číslo 24 k. ú. Vážany 47 k. ú. Vážany Od pozemkové parcely číslo Výměra pozemk. ' Kupní částice ~n_a _ a m' K h p. č. 604, louka, díl.1-20 i 90 ~ -p, č. 60~~6uka~ ~1_ ~~[ p č. 614, les, díl 2 60 i 96 - p. č. 618, les, díl 1 50 i a t. d..- Vlastnoruční P?dpis odstupitele N. B. Podpisy musí býti soudněneb notářsky le- galisovány. 1941/10

11 ~ Od veřejného statku poz. parcela č. i016 ><),~ (sez. 1. k. Ú. Vážany) odstupují se ku: Výměra Kupní Potvrzení '(\) ::- orlstup. veřejné korporace Jméno částice cena o Knih. "O Pozemková parcela pověřené správou ts >r-. a bydliště vložka o číslo veřejného statku ll.. nabyvatele číslo -a--;2-1 K h 1 Holub Jan a Anna 18 p. č. 600, role 70 k. - Vážany č.18 Ú Okresní úřad Vážany p. č. 601, louka 1 12 L. S. ve Vyškově _.~- -"-1 2 Karber Jan 84 {, p. Č. 612, les 2 14 Ve Vyškově dne Vážany č. 8i 11~ p, č. 613, role _178_1~ -" k. ú. Váž. p. Č. 810, louka - Okresní hejtman 3 a t. d. Dr. N. N. v. r. zřetelně vyznačené pozemkové částice za účelem zřízení (rozšíření, přeložení a p.) okresní silnice (cesty, potoku) z Vážan do Hrušek za podmínek dále uvedených do vlastnictví veřejného statku a sloučení těchto do (nové) pozemkové parcely č. 1016, okresní silnice. b) Naproti tomu odstupují se z veřejného statku ze zrušené (přeložené, polní) cesty pozemkové parcely čís níže uvedené částice a slučují se k přilehlým poz. parcelám soukromých vlastníků, jak jest zobrazeno na témže snímku mapy kata~trální (geometrickém polohopisném plánu). Okresní úřad ve Vyškově, zastoupený okresním hejtmanem Drem N. N., dává k tomuto odstupu svolení. 2. Kupní ceny shora uvedené byly proti hotovému zaplacení oboustranně vyrovnány a potvrzujeme jejich příjem. 3. Podepsaní dávají svolení ku bezbřemennému odepsání v 1 a) uvedených pozemkových částic z příslušných knihovních vložek. 4. Podepsaní vzdávají se práva odporovati této smlouvě pro zkrácení přes polovici ceny. 5. Smlouva tato jest sepsána v jednom vyhotovení a zůstane vlastnictvím Okresního úřadu ve Vyškově. Veškeré poplatky, náklady na vyhotovení smluv a knihovní provedení nese Okresní úřad ve Vyškově. Ve Vážanech dne. B. Formulář k žádosti o zavedení vyzývacítlo řízení. '2 ) Okresnímu soudu ves a v k o v ě. Kolku podrobeno. My podepsaní vlastníci pozemků H o u b Jan a Anna, Vážany č. 18 a ostatní, odstupujeme pro účely stavby (rozšíření, přeložení) okresní silnice (cesty, vodotoku) z Vážan do Hrušek do vlastnictví veřejného statku v níže uvedené tabulce pozemkové 12) Tato žádost podává se jen v případě, že odstupní a věnovací smlouva obsahuje částice nad 100 K ceny. Musí ji podatí vždy knihovní vlastníci oddělovanýchčástic. částice, jež mají býti sloučeny se silnicí pozemková parcela čís v kat. úz. Vážany. [Zde následuje tabulka ~ la) Ostup. a věn. smlouvy, ovšem pouze s částicemi nad 100 K ceny.] Za účelem povolení bezbřemenného odepsání zadáme, aby o tomto byli všichni dotčení knihovní věřitelé uvědoměni s připomenutím, že jejich právo zanikne v okamžiku, kdy částice budou odepsány, nepodají-li do 30 dnů od doručeného vyzvání námitky. (Zákon ze , Č. 18 ř. z.) Po uplynutí lhůty žádáme o vyhotovení ú ř e d- n í h o pot v r z e n í podle 6 cit. zák. a zaslání tohoto Okresnímu úřadu ve Vyškově (obecnímu úřadu, Zemskému úřadu, na adresu ap.). Ve Vážanech dne. N. B. Legalisace podpisů není nutná. C. Formulář žádosti o knihovní pořádek (knihovní žádost). Okresnímu soudu ves a v k o v ě. (Ohledně částic, které se odstupují ve smyslu zák. č. 126/1894 veř. statku, kolku prosto, ohledně -částic, jež z veřejného statku připadnou k soukromým parcelám,,kolku podrobeno) 1. Podepsaný Okresní úřad ve Vyškově (obecní úřad, Zemský úřad ap.), zastoupený okresním hejtmanem Drem N. N., žádá na základě odstupní a věnovací smlouvy ze dne a k ní přiloženého snímku katastrální mapy (geometrického polohopisného plánu ng. M. M. ze dne ) o bezbřemenné odepsání a knihovní výmaz níže uvedených částic a připsání těchto do vlastnictví veřejného statku, a tam sloučení do (nové) pozemkovéparcely Č. 1016, okresní silnice (cesta, potok). [Zde následuje celá tabulka 1 a) Odstupní a věnovací smlouvy bez vlastnoručních podpisů odstupitelů.] Za účelem dosažení souhlasu knihovních věřitelů budiž nejprve zavedeno řízenípod!e zákona z 11. května 1894, č. 126 ř. z. Pokud se týče odstupovaných částic nad 100 K 1941/11

12 ceny, jest pnpojeno úřední potvrzení, že vyzývací řízení podle zákona ze 6. února 1869, č. 18 ř. z., bylo již provedeno. 2. Současně se žádá o odepsání části veřejného statku z původní poz. parcely č. 1016, cesta (potok). a sloučení těchto k přilehlým soukromým parcelám, jak na témže snímku katastrální mapy (geometrickém polohopisném plánu) jest zobrazeno a dole v tabulce uvedeno. (Zákon z 25. července 1871, l:. 96 ř. z.) [Následuje tabulka ~ 1 b) Odstupní a věnovací smlouvy bez sloupce o potvrzení resp. podpisu veř. korporace.] Přílohy:. 1. Odstupní a věnovací smlouva, 1 orig., 2 opisy. 2. Úřední potvrzení o provedeném vyzývacím řízení. 3. Potvrzení Okresního úřadu, že odstoupené části budou sloužiti veřejným účelům (3) kopie snímku katastrální mapy (geometrického polohopisného plánu). Ve Vyškově dne. L. S. Okresní hejtman Dr. N. N. V. Uvedené vzory jsou velmi jednoduché a. přehledné, lze s nimi vystačiti, po určité úpravě nebo doplnění, ve všech případech, kdy se jedná o knihovní pořádek pro veřejné cesty a komunikace. Pro úplnost ještě poznamenáváme, že vzor knihovní žádosti vyhotovené pro tytéž účely cestou mimosoudní uvádí spis: Dr. J. Bohuslava A. Hartmann, Sbírka knihovních 'žádostí a usnesení, 8. vyd. z r. 1932, vzor 225, str Ovšem vzorec tento není uspořádán tabelárně a proto ztrácí na přehlednosti a jednoduchosti. Závěrem možno říci toto: Zaměřil-li katastrální měřický úřad nově zřízenou, přeloženou, rozšířenou komunikaci nebo vodotok, a vyhotovil příslušné početní i grafické podklady pro oddělení pozemků, možno knihovní stav uspořádati dvojím způsobem: 1. cestou mimosoudní na žádost a náklad stran, 2. cestou soudní z úřední povinnosti. Na první způsob bude jistě soud naléhati tehdy, bude-li se jednati o komunikace, vodotoky vyšších řádů nebo změny většího rozsahu, jako jsou novostavby dálkových silnic, regulace řek a pod. Poněvakdž každý vlastník nemovitosti nebo kterákoliv veřejná korporace jest oprávněna sama, bez právního zastoupení, žádati o uspořádání knihovního stavu a k tomu příslušné nabývací listiny si vyhotoviti, poslouží tomuto účely uvedené vzory. Nátlak soudu nebude však na místě, bude-li se jednati o silnice, cesty, potoky ve správě obcí, o okresní silnice, nebo jakékoliv změny podobného druhu, když hodnota oddělovaných částic nedosahuje vesměs hranice 100 K. Tu bude povinností soudu, aby sám, podle shora uvedených platných nařízení, ujal se knihovního provedení a nenutil soukromé držitele často k nákladnému uspořádání stavu, z něhož jim nevzešel žádný prospěch. Nám, kteří zaměřením dáváme první podnět k tomuto řízení, jest povinností, abychom znalostmí předpisů a radou přispěli držitelům i veřejným funkcionářům, jakým způsobem možno v uvažovaných případech zjednati knihovní pořádek bez neúměrných finančních nákladů. Vymýtíme tím zároveň zakořeněný odpor držitelů proti všemu, co souvisí s knihovním řízením a posloužíme tím jistě veřejnému zájmu. P o zná m k are d a k c e Z. O. V poslední větě odstavce f. vyjadřují autoři názor, že hranice 100 [{ je nízká a že brání využití zákona. Redakce k tomu poznamenává.- Hodnota 100 K (správněji 50 zl. rak.) zname'ná sice měnovou číslici. z roku 1894, která není valorisována na číslici dnešni (asi 800 K), ale knihovní soud má přesto možnost postupovati při stanovení dnešní hodnoty benevolentně. Po rozumu ustanoveni 5 zákona 126/94 ř.z. má se hodnota vypočí:'ti jako 70násobek pozemkové daně.~ Soud provede takový výpočet z úřední moci a použi.ie k tomu cíli údajů katastrálního výtěžku. U méněcenných pozemků může zde býti - zhruba řečeno -- i pozemek o výměře 1 měřice. S tím pak vystačíme ve dech případech, které máme při mimořádné přehlídce na mysli a u nichž běží o stálé obecní cesty,.iichž kni.hovní provádění představu.ie změnu držby. Nebude od místa vzpomenouti, že podobné star08t i ma.ií v míře neztenčené í jinde. Tak v čís. 15 z roku 1938 časopisu Al~gemeine Vermessungsnachrichten píše Dr. Pinkwart, že v 32 pruských okresích zbývá zaměřiti km veřejných cest nových a přeložených a km vodních toků. Autor volá po z.iednodušení knihovní procedury v Německu, kde výhody cit. zákona ne.isou, zatím co u nás jsou, ale zůstávají nevyužity. O věci píše také italský kol. Pároli v čís. 6 roč. V. časopisu Rivista del Gatasto e degli servizi erariali v Římě. Pro katastrální službu měřickou a pro civilní ko- 7egy.ie příspěvek našich mladých spolupracovníků velmi aktuální. Každá mapa, není-li soustavně doplňována, ztrácí na hodnotě tím více, čím více změn přibylo od doby jejího vyhotovení. Proto zejména katastrální mapa trpí nedoplňováním nejvíce, neboť důvodů ke změnám je tu příliš mnoho. Tyto zkušenosti vyvolaly nutnost vydání reambulační instrukce z r a v nejnovější době řadu opatření k provedení reambulace katastrálních map na Slovensku a býv. Podkarpatské Rusi. V posledním případě šlo o mapy, vyhotovené ko- 1941/12

13 lem roku 1860 a později, vesměs metodou měř. stolu. Kvalita těchto map s ohledem na jejich stáří byla velmi dobrá a nejnovější zákresy do těchto map ukázaly jejich velmi pečlivé vyhotovení a souhlas se starými zákresy nezměněnýeh předmětů měření je až obdivul1odný. Reambulace se měla týkati celých tisícovek mapových listů, vyhotovených téměř před 70 lety a buď vůbec, nebo jen spoře doplněných nastalými změnami. Práce prováděly katastrální měř. úřady svými měřičskými inženýry zpravidla na originálních listech a to v obvodu místních tratí metodou měřických přímek připojených na zachované pevné body, v mapě zakreslené. Trati venkovské byly ve značné části reambulovány graficky. Mapový list se prostě napjal znovu na rýsovku měřického stolu a týmž způsobem, jakým byla mapa vyhotovena, byla nyní doplňována. O způsobech, jak napínati mapové listy a získaných zkušenostech bylo pojednáno v Č. 2 Zeměměřičského věstníku z r. 1938, na str. 41 a další. Ani uveřejnění toho článku nevyvolalo otázku, kterou jsme uvedli v nadpise. Je možna grafická reambulace map? Všimněme si proto základních úkazů, které tyto práce provázejí. Prvým a rozhodujícím je tu srážka mapového listu. Není nového původu, neboť se projevila ihned po sejmutí listu s rýsovky a poruší se novým napínám listu na stolovou desku. Jeví se pravid,elně v každém směru různá a absolutní její velikost zjistíme toliko v obou hlavních směrech sekčního rámce, nemáme-li snad po ruce ještě souřadnice jiných pevných bodů (trigonometrických, polygonál. a pod.). Přímá spojnice rohových bodů sekčního ráce nám jasně ukáže deformaci sekčních čar. Zjistíme snadno, že tato deformace není bezyýznamná, neboť zborcení čáry dosahuje uprostřed maxima a činí až 3 i více metrů. Kdybychom si představili možný případ, že. v přírodě byly kdysi zaměřeny 3 pevné body, z nichž prvý byl situován v rohu sekčního rámu a další dva tak, že se nacházely uprostřed sekčních čar, prvý o stejné souřadnici X, druhý o stejné hodnotě T, pak by bez dlouhého badání vznikla v nás odůvodněná pochybnost, je-li vůbec možný grafický způsob rayonování, s ohledem na proveditelnost o:rientace měř. stolu vzhledem k těmto bodům. Jelikož rayonování na měř. stole a tudíž celá mapovací metoda měř. stolu je v principu konformní zobrazování části terénu na rýsovací desku v určitém měřítku, zjiš.těme, Jaký vliv má srážková deformace na velikost úhlu, který svírají spojnice výchozího bodu s bodem' třetím. Vezměme v prvé řadě v úvahu velikost srážkového koeficientu ve směrech osy X a Y, které dovedeme nesporně zjistiti. Je to poměr délky na mapě odměřené k délce skutečné a jeho hodnota je větší, nebo menší než 1 podle toho, vykazuje-li mapa roztažení, nebo srážku. ~. Spojnice počátku s určitým bodem SVlra s kladnou osou X směrník a, jemuž odpbvídá v mapě hodnota a'. Vzdálenost tohoto bodu od počátku nazveme r, které odpovídá délka obrazu r'. Průmět koncového bodu paprsku vytíná na souřadných osách úseky x, y, jejichž délky obrazů jsou x', y'. Platí pak vztahy: x'=ax y'~by x + = 2 r2 y2 za předpokladu, že hodnota délkové deformace ve směru osy X je a a ve směru osy Y je b. Z uvedených rovnic plyne dále rovnice x'! ylt ---:'-2 + b" 2 = 1 a-r -r x = r. cos c: y = r. sin a vyjadřující analyticky elipsu o délce poloos ar, b r a tím jsou současně stanoveny krajní meze délkového zkreslení. V libovolném směru je velikost délkového zkreslení mx" = a 2 cos + 2 [( b2 sin" c: Nás však zajímá velikost úhlové deformace. S použitím předchozích vztahů plyne, že a r cos v: = r' cos c' b r sin c: = r' sin C' b tg u. a Úhlová deformace je rozdílem obrazu směrníku C' a jeho skutečné velikosti c!':, c,: = c' - c: takže sin (c:' - a) = sin cos,c- cos c' sin c: () Diferencováním rovnice () a stanovením maxima můžeme vyjádřiti směrník, jehož deformace je maximální: dc:' bdu dc: - dc/o COS2~/- li cos 2 v: ' Z této rovnice a pomocí vztahů dřívějších plyne po krátké úpravě tg c:max =± t:.=+l/~ tg a' ma-t ~ i a v. tg u 1 Vlme ale, ze sn c: =-==, cos cc= ---~-- c. 1'1 + tg 2 [( V1 +tg 2 c: Dosaďme poslední 4 rovnice do rovnice (), pak tg [(' - tg cc sin (CC'-CC)=V1+-tg2cc.V1+tg2c: b-a sin (a'-(;)max= b+a Postup i výsledek je naprosto shodný s vyšetřováním úhlové deformace kartografických zobrazování. Maximální deformace úhlová!':, Ul je pak dvojnásobná směrníkové 6('). b-a -~m(jj' = arc sn --- (V) 2 b-j--a Úhlové zkreslení je tudíž v různých směrech různé a dosahuje maximální hodnoty podle vzorce (V). Výjimečný případ konformního zobrazení rayonováním na měř. stole by nastal tehdy, když by a = b, který možno jen velmi těžko předpokládati. Danou otázku musíme proto bezpodmínečně zodpověděti záporně, neboť vyčíslení vzorce při dosazení obvyklých hodnot srážky sekčních č1ir nám poskytuje výsledek úhlové deformace tak značný, že nemůže býti ani v praxi bez porušení přesnosti mapy Zanedbávána. 1941/13

14 RÁR~í Posudky. ng. Dr. techn. J. K o b o u č e k: Vyměřování pl'ldy. (2. vydání.) Brožovaná kniha normálního formátu A5 096 stranách se 63 obrázky v textu. Vydala odborová skupina 'stavební Jednoty soukromých zaměstnanců v průmyslu a výrobních živnostech v Praze X., Bismarckova 4. Cena 25 K. Jmenovaná korporace si obrala za úkol, vydávati pro své členy ve vhodných příručkách přehledně látku z oborů, které mají vztah k praktické jejich činnosti. Redakcí těchto příruček pro stavitele byl pověřen náš kolega ng. Bohumil P o u r. Jakožto čís. 7. příruček vydala právě před vánocemi r knížku»vyměřování půdy«, v níž jsou způsobem informativním otištěny ony základní partie' praktické geometrie, jež by mohly interesovati stavitele, případně mohly mu posloužiti při provádění soukromých měření v některých jednoduchých případech. Obsah spisku je tento: Po úvodním vymezeni měl' délkových, plošných a úhlových je vykládáno krátce o měření délek latěmi a pásmy, popisuje se vytyčování kolmic hranolky a zrcátky, ukazuje se na základní způsoby měření a výpočtu ploch jednoduchými prostředky, načež obírá se autor měřením úhlů a podává schematický výklad jednoduchého theodolitu. Více stránek je věnováno nivelaci a tachymetríi a to jak popisu strojů a úpravy jejich při měření, tak také metodě měřícké a zhodnocení její pro výškopisné a polohopisné plány. Po výkladu těchto stěžejních partií nižší geodesie je připojena kapitola, jež probirá některé úlohy z praktické geometrie. Jest to vytýčení přímky, prodloužení její, průsečík dvou přímek, sestrojení rovnoběžky v terénu, vytýčení oblouku kruhového nad daným průměrem, vytýčení kolmic bez překážky i s překážkou, určení vzdálenosti dvou bodů, není-li možno přímé měření a nejsou-li případně body přístupné a p., trigonometrické určení výšky.. věže atd. Jako vhodný doplněk ke geodetické látce jsou připojeny stati o mapách katastrálních, jejich vzniku, rozmno- žování a udržování v evidenci, o organisaci katastrální měřické služby, čtenář se seznamuje se základním měřic c kým materiálem a právními předpisy pozemkového katastru, aby mohl případně poraditi stranám při různýc;h záležitostech pozemkové držby. Poslední stať je věnována pozemkovým knihám, jejich veřejnoprávnímu významu, vnitřní organisaci a obsahu pozemkových knih, knihovnimu zápisu a mapě, manipulaci při zjišťování knihovního stavu a jiným látkám souvisejí cím s knihou pozemkovou. Kniha je určena pro stavitele, kteří potřebují poznati jenom základní prvky vyměřování a vzhledem k tomu je látka projednávaná jen elementární bez všelikého dokazování a strojových rektifikací a chyb. Probíraná látka je uspořádána metodicky, výklad je všude jasný a plně srozumitelný, obrázky jsou vhodně voleny a provedeny s největší péčí. Svým obsahem může kniha posloužiti i mnohým pomocným silám technickým v geometrických a jiných kancelářích. Fiala. Dipl. ng. K. R u b e: Photogrammetrie. Brožovaná knížka o 111 stranách rozměru 16 X 23 cm, s 83 obrázky v textu. Vyšla v nakladatelství O. Elsner, Berlín-Wien- Leipzig Cena 36 K. Uvedený spisek je čtvrtým svazkem v knižnici»handbiiche1' filr das Vermessungswesen«, určené v první řadě všem německým průmyslovým školám (»Staatsbauschulen«) při nichž jsou zřízena zeměměřičská oddělení. Autor je spolupracovníkem Zeissových závodů v Jeně. Knížku sestavil účelně. Matematickou část a geometrické vztahy podal co nejstručněji, aby čtení a studium nevyžadovalo zvláštních předběžných znalostí. Spíše se omezil na popisování důležitějších fotogrametrických přístrojů a naznačil pracovní postup. V knížce najdeme též několik nových diagramů a vyobrazení a popis novějších přístrojů pro pozemní fotogrametrii (nové fototheodolity a malý autograf). Knížka je napsána srozumitelně, má pěkné obrázky a je tištěna na pěkném papíře. Lze ji do poručit každému, kdo by se chtěl stručně seznámit se základy pozemní a letecké fotogrametrie. Klobouček. P, ft A Zvětšování katastrální mapy. Současně prováděné nové katastrální měření hlavního města Prahy podle kat. zákona z r nese s sebou mnoho úkolů a povinností, jichž splňování přináší v určitých případech různé obtíže. Jedním z nich jest revise pozemků města Prahy a veřejného statku, jež klade značné nároky na přípravné práce pro vytýčení a stabilisování hranic. Nejčastěji jest nutno zhotoviti revisní vytyčovací plán, jenž sám vyžaduje zpravidla více času než vlastní vytýčení. Jeho hodnota v poměru k přesnosti map nového katastr. měření, je tím větší, čím pečlivěji a odpovědnějí se všech předepsaných hledisk technických byl zhotoven. Zpravidla děje se tak zvětšením části katastrální mapy do žádaného měřítka. Dnešní katastrální mapy nesou nutné odchylky v kresbě nejen od skutečnosti, ale i ony, vzniklé obnovováním grafickým a reprodukcí. Odchylky z prvého měření katastrálních map zavinil měřičský stůl, měřič, území svah ovitá, hornatá, špatná viditelnost, nepřesnost kreslířská atd., kteréžto odchylky se pak dalším obnovováním v reprodukci jen zvětšovaly. Další odchylky vznikly změnami zaměřenými polygonálně. Přesnost vsazení polygonální~h tahů do katastrál ní mapy je závislá na tom, s jakou přesností se shodují použité orientující prvky a na jejich počtu. Výpočet poly, gonálních měření má pak stejně cenu pouze místní pro územní část právě použitou. Pokud se týká zvětšování katastrální mapy do žádaného měřítka, přichází především v úvahu z vět š o v á n í pan t o g ' a f e,jll. Tento způsob je sice velmi dobrý, pohodlný, ale jeho úspěch je odvislý od přesného objíždění hranic zákresu. Pak není také všude mozne Sl Jej poříditi. Celkem velmi dobrý způsob je z'v ě t š o v á n í na o s y, kde v jedné ose je obsažena některá z nejdelších stran větší plochy;, zvětšení je kontrolováno na úhlopříčny. Tento způsob je poměrně zdlouhavý, ale při nutné pečlivosti dojde se k žádaným výsledkúm. Nemůže se však jednati o větší územní plochy. Obyčejně se při zvětšování dochází k poznání, že zvětšený zákres nezapadá dobře do plánu polohy hl. města Prahy, pokud se jedná o část území zastaveného. Zastavená část není však v katastrální mapě zpravidla dobře zakreslena jak půorysně, tak orientačně, takže třeba napřed' vyš~třovati odchylky, opravovati katastrální mapu dle plánu polohy a tento zase podle katastrální mapy. Od tohoto postupu, pokud je možno se chytiti pevných přédmětů (čím více, tím lépe) lze očekávati dobrých výsledků, ba lze žádané vytyčování hranic převésti na po- ygonální síť plánu polohy. Při tom vyjdou na jevo také všechny nesrovnalosti a odchylky jak v mapě katastrální tak hlavně v plánu polohy, kde jsou zakresleny hranice otevřených území dle stavu užívání (pokojná a nesporná držba, nedovolené zábory atd). Tímto způsobem bylo pokud možno postupováno při zahájení nového měření hl. m. Prahy, pokud odchylky od původních katastr. zákresů se úměrně při nezměněn$'ch plochách vyrovnávaly. Jedině pří velikých a nepřípustných odchylkách, při plochách jinak důležitých, při stavu zcela neznatelném, nebo nedoložitelném plány knihovními, vzešlými z titulů 'zastavovacích a upravovacích, po dobrém lustrování v soudních knihách, archivech katastr., civilních firem, muselo 1941/14

15 se sáhnouti k jedinému prameni: katastrální mapě a potřebný její stav územní k vytyčovacím účelům zvětšiti. Prováděti z vět š o v á n í p o m o ci o d s u n o v á n i k a t a str á ním i měř í t k y 1: 2880 je práce nanejvýš obtížná pro odhadování noniů. Lepších výsledků lze docíliti měřítky a trojúhelníky pro měřítko 1 : 720, jejichž dílky jsou větší, více děleny, takže lze jimi ódhadnouti ještě 2 cm, a výsledky pak čtyřmi násobit (dělit). Zdržení početní jistě vyváží přesnost výsledků. Konečně jediný spolehlivý způsob zvětšení katastrální mapy je c e s t a fo t o g r a f i c k á. Na mapě se stanoví buď nejméně 3 body tvořící přibližně rovnostranný trojúhelník, nebo kolem zvětšovaného území se narýsuje přesně pravoúhlý rámec (ještě lépe kruh) jehož strany (průměr) jsolj stanoveny na celé metry. Rámec (kruh) se v měřítku 1 : 720 přesně narýsuje na kladívkový papír. Pořídí se napřed negativ na skleněnou desku (reprodukční) žádaného území i se zakresleným rámcem (kruhem) kolem něho z katastr. mapy za předpokladu její rovnoběžnosti s plochou katastr. mapy. Při zvětšování musí býti plocha negativu rovnoběžná s: deskou zvětšovacího přístroje. Na ni se položí jmenonavý kladívkový papír s rámcem (kruhem) dříve zvětšeným. Do stran tohoto rámce (obvodu kruhu) se zvětši rámeček (kroužek) s částí katastr. území na desce tak, až nastane úplné jich krytí (koincidence). Pak se kladívkový papír nahradí lesklým bromostříbrným papírem zvětšovacím, provede se exposice, vyvolání, ustálení, vyprání a usušení. Poněvadž zvětšovací papír vymáčen a usušen podlehne patrně srážce (roztažení) nutno se měřením stran rámce (průměru kruhu) přesvědčiti v jakých mezích srážka (roztažení) nastala a s tím pak při dalši práci počítati. Zvětšená katastrální mapa fotografickou cestou zachová věrnou konfiguraci jednotlivých ploch a lomových bodů a vsa'zení zvětšeniny do okopírovaného plánu polohy (pausem na zvětšeninu) provede se lehčeji nežli způsoby dříve uvedenými. Postup pomocí 3 zmíněn)"'ch bodů jest sice odbornější, poněkud obtížnější a jakkoli dá naprosto shodný výsledek ve zvětšení, je způsob pomocí pravoúhlého rámce (kruhu) lehčí a rychlejší. Velmi dobře se osvědčuje zvětšovací přístroj se samočinným ostřením. Ba je možno touto cestou po předchozím vyšetření srážky mapy a za dodržení dob koupání papíru v lázních a ve vo,dě, srážce předejíti (vyskytuje se dvakrát: jednou z mapy katastr., po druhé koupáním) a o tuto při zvětšování do rámce (kruhu) zvětšení opraviti. Hyka Osamostatnění zeměměřické služby u Zemského úřadu v Brně. Od 1. ledna t. r. bylo u zemského úřadu v Brně po devítileté přestávce opět znovuzřízeno samostatné zeměměřické oddělení V/19b, jehož přednostou byl jmenován ng. Dr. techn. Josef R ů ž i č k a, známý spolkový pracovník a dlouholetý redaktor Zeměměřičského věstníku. Samostatné měřické odděleni bylo u zemského úřadu v Brně zřízeno již v roce 1929, ale 1. lednem 1932 bylo při restrikci technických oddělení zrušeno a jeho agenda včleněna do oddělení všeobecného V7f9. Tak tomu bylo až do , kdy z poj2udu p. zemského přednosty technické služby ng. Jar. C ech a a za cenné podpory brněnské odbočky SA byla, vzácným porozuměním 'presidia, opět měřická služba osamostatněna. Všichni měřičtí inženýři uvítají jistě s povděkem odčinění této dlouholeté stavovské křivdy, kterou celft technická veřejnost brněnská s nimi těžce nesla. Přednáška o scelování pozemků. V rámci extensí České Akademie Zemědělské v Praze přednesl dne 28. listopadu 1940 v přednáškové síni Domu Zemědělské Osvěty v Praze X. zemědělský komisař zemské komise pro agrární operace v Brně ng. Bohumír Ne p e v n Ý přednášku na vť\lmi časové thema»hospodářský význam scelování pozemků«.. Přednáška byla zahájena úvodem generálního tajemníka ČAZ, odborového přeunosty ng. Dr. E. R e i c ha, který zdůraznil nutnost využití všech vymožeností tech nického pokroku ku zvýšení výsledků zemědělské prvovýroby zejména v dnešní dané době. Přednášející, který jest hospodářským znalcem a úředním odhadcem agrárních úřadů na Moravě, rozvrhl svůj referát do těchto hlavních oddílů: Historický vývoj scelování pozemků v našich zemích - průkopníci scelování na Moravě, první dobrovolné scelování Skopalíkovo v Záhlinicích u Holešova - příčiny nutnosti úprav pozemkové držby scelováním pozemků, dělením a regulací užívacích a správních práv na společných pozemcích a zaokrouhlováním velkých pozemkových komplexů - hospodářský účin scelování pozemků pro zemědělce, obec, okres, region - scelovací technika a methodika - užití výzkumnických postupů ve scelování - hospodářské problémy a výsledky provedených scelování - scelovací zákonodárství - potřeba urychlení hospodářsko-technických úprav pozemkové držby - očekávaný rozvoj scelování pozemků na Moravě i v Čechách. Velmi četné posluchačstvo z řad zástupců úřadů i z kruhů zajímajících se o snahy zintensivnění zemědělského podnikání u nás vyslechlo s naprostou pozorností zajímavé údaje přednášejícího ze zkušeností agrárních úřadů na Moravě, přesná a poučná data vedených statistik, jakož i vysvětlení a doplnění četných mapových ukázek z dosud provedených scelování moravských. Obzvláštní pozornosti těšily se mapy znázorňující stav před a po scelování v jednotlivých katastrálních územích a ukázky vzorných úprav místních tratí scelených obcí a jejich nejbližšího okolí pro zastavovací plány. Jest si jen přáti s přednášejícím, aby konečné opatření zákonitých podkladů agrárních operací také pro Čechy vlád. nař. čís. 171/1940 Sb. a věnování zvláštních ohledů územím, která byla již, či budou, dotčena stavbami velikých komunikací a vodních cest, mělo v brzku žádoucí výsledky v rozmachu scelovacích prací všude tam, kde tato radikální úprava pozemkové držby z jakýchkoli důvodů je žádoucí pro naše zemědělství. K~. Zeměměřičské oddělení ministerstva veřejných prací v nových místnostech. Ministerstvo veřejných prací sdělilo tisku, že jeho oddělení 1/7 (zeměměřičské) se přestěhovalo z dosavadních místností v Praze XV., Jahnova č. 6 do Prahy., Žitná ul. 12 (telefony č ). Berlínská vysoká škola technická. Na berlínské technice začal v lednu první trimestr vyučovací pro 5 fakult které jsou na ní zastoupeny, a to:. Pro obecné vědy, matematiku, fysiku, chemii a hospodářské vědy.. Fakulta stavební: pro architekturu, pro stavební inženýrství a zeměměřičství.. Fakulta pro strojnictví, elektrotechniku, stavbu lodí a lodních strojů a letectví. V. Fakulta pro hornictví, hutnictví a důlní měřičství. V. Zbrojní fakulta. Kromě toho je, upraven vně j š í úst a v (Ausseninstitut d. T. H.), jehož správce je prof. Dr. Bruno Se e- g e r t. Úkolem jeho je převzíti všecky vědecké práce z celého souboru technického, jejichž provádění je ve všeobecném zájmu, ale.nespadají do pravidelného okruhu jednotlivých fakult. Dále sem spadají:. a) další vzdělávání vědecky a technicky vzdělaných osob, které chtějí udržeti své vědomosti o pokrocích svého oboru na výši doby, b) pěstování zvláštních oborů, které nespadají do obecného rozvrhu učebného vysoké školy, jakož i "řešení jiných nutných otázek časových. Přednášejí kromě vysokoškolských profesorů zvláště vynikající odborníci mimo vysokou školu. Rozsah přednášek není vázán trimestrovým rozvrhem. Přednášky jsou přístupny pro každého, jenž doufá že je může sledovati a pořad jejich oznamuje se na' černém prkně a v novinách. Zápis těchto účastníků není nutný. Zajímavo je, že pro zopakování vědomostí potřebných zvláště,: prvém roce jsol;l zřízeny přípravné kursy z m a- tel!lat.lky: mechanl~y, fysiky, chemie, desk r 1pt lení. V n 1 g e o m e t r 1 e a tec hni c k é h o k r e s- Návštěvníci techniky - německé národnosti - se dělí: a) na s t ude n t y řád n é (mit grosser Matrikel), b) na studenty mimořádné (mit kleiner Matrikel), jen na dva semestry, c) na p o s uch a č e, kteří si zapisují jednotlivé přednášky, o jejichž přijetí rozhoduje rektor. Studenti platí při zápisu. Studijní poplatek za trimestr 30,- ř.m. 80,-'» 1941/15

16 Vyučovací poplatek za přednášky a cvičení za týdenní hodinu a trimestr 2'50 ř. m. Za půldenní praktikum Za celodenní praktikum 20,- 30,--» Za spotřebované hmoty při cvičení platí se vložné. 25,-» Příspěvky na studentstvo a sociální poplatky 23,-» Příspěvek na tělesnou výchovu. 5,-» Poplatek za garderobu 2 -» Všichni studenti jsou pojištěni protí úrazu (pracovní neschopnost, invalidita, smrt), pokud se přihodí v místnostech techniky nebo ústavů, jakož i na cestě do školy z domova nebo opačně, dále na vycházkách za vedení profesorů, nebo při sportu za přítomnosti učitele sportu. Všichni studenti prvých tří trimestrů musí se vykázati průkazem, že byli účastni základního výcviku tělesného, aby mohli býti zapsáni do čtvrtého trimestru. Cizinci jsou vítáni, ale podrobeni řadě předpisů před připuštěním k zápisu. Vysoká škola technická uděluje těm, kteří se podrobili di p lom o v é z k o u š c e stupeň diplomovaného inženýra (Dipl. ng.) nebo diplomovaného chemika (Dip!. Chem.). Poplatek za prvou část diplomové zkoušky (Vorpriifung) je 40'- ř. m. a za druhou část 80,- ř. m. Kromě toho zavedeny jsou ještě státní zkoušky pro k a n- d i dát Y u čit e s tví na vyšších školách, pro v y š š í!l t a v e b n í s u ž b u správní, pro vy š š í spr á vn í s u ž b u po š t o v n í, pro s u ž b u nám o ř ní, pro vy š š í zem ě měř i č s k o u s u ž b u, při níž se žádá, aby kandidát po složení diplomové zkoušky prakázal 33měsíční výcvik ve správní službě měřické. Kromě toho uděluje technika též d o k t orá t y; promoční poplatek je ř. m. Zajímavý je pořad pro diplomové zkoušky pro zeměměřiče: A. prvá část diplomové zkoušky (Vorprufung) může se skládati nejdříve na konci třetího semestru a skládá se: a) Z posudků o předepsaných pracech cvičebních a t6: 1. z deskriptivní geometrie, 2. z kreslení plánů a map, 3. z kreslení strojů geodetických, 4. ze zeměměřičs.tví; b) ze zkoušky ústní, která se skládá: 1. z deskriptivní a projektivní geometrie, 2. z vyšší matematiky, 3. z fysiky a technické mechaniky, 4. z geologie, morfologie, půdoznalství a kulturně' technické botaniky, 5. ze základů zeměměřičství, ze znalostí strojů měřičských a theorie chyb, 6. z národního hospodářství, z obecné vědy právní, z práva státního a správního, z práva pozemkového' a, z knih pozemkových. B. H a v n í č á s t di p lom o v é z k o u šky (Hallptpriifung) možno skláda'.j nejdříve na konci Sedmého semestru, z nichž aspoň tři semestry musí uplynouti od složení prvé části, a skládá se ze tří odddílů: a) Z posudků o předepsaných pracech cvičebních: 1. z vyměřovacích cvičení, 2. ze znalosti měřičských strojů, 3. z vyrovnávacího počtu, 4. z fotogrametrie, 5. z projekcí mapových, 6. z astronomicko-geografického určování polohy, 7. vyměřování zemí, 8. z katastrální techniky, :ie scelování a z osidlování, 9. z kulturní techniky, ze stavebního inženýrství, zvláště ze stavby měst a silnic. b) Diplomová práce. ' c) Ze zkoušky ústní, která zahrnuje: 1. zeměměřičství i s topografií, 2, nauku o mapách, o projekcích a o reprodukční technice, 3. vyrovnávací počet, 4. fotogrametrie, 5. vyměřování zemí i s astronomicko-geografickým určováním místa, měření zeměkoule a vybrané stati z geofysiky, 6. katastrální techniku a scelování zemědělských pozemků, 7. kulturní techniku, stavební inženýrství, zvláště stavbu měst a silnic, 8. n~jku o zemědělství a oceňování pozemků. Na fakultě hor nic k é byly zavedeny nové předpisy pro diplomovou zkoušku z důlniho' měřičství ze dne 1. dubna A. P r v á č á s t diplomové zkoušky pro důlní měřiče skládá se: 1. z matematky, deskriptivní geometrie a mechaniky, 2, z fysiky, 3. z chemie a prubířství, 4. cvičební práce z elementárního důlního měření; b) Ústní zkouška, která zahrnuje: 1. základy důlního měři~ství, 2. matematiku a technickou mechaniku, 3, fy- siku, ~: chemii, 5. mineralogie i se znalostí nerostů, 6. geologu a nauku o zkamenělinách, 7. základy práva veřejného a občanského, 8. základy hospodářských věd. B. H a v n í č á s t diplomové zkoušky obsahuje: a) Posudky předepsaných prací cvičebních a to: 1. z důlního měřičství a nauky o' strojích měř., 2. ze znalosti důlních,škod, 3. z důlně měřičského rýsování, 4. z důlně stavebmch prací. b) Práce z oboru geologie nebo z nauky o ložiskách tak vyměřená, aby uchazeč mohl ji dokončiti za čtvři t~n~. c) Diplomová práce z oboru důlně měřičského na kterou v~měřeny jsou tři měsíce. ' d) Ustní zkouška obsahuje: 1. důlní měřičství a nauku o strojích měř., 2. vyměřování zemí, katastr a odhady, 3. vyr?vnávací počet, 4. důlně stavební p'ráce, 5. užitá geofyslka, 6. nauka o ložiskách a užitá geologie, 7. právo důlní a pracovní jakož i sociální pojišťování 8. nauka o důlním hospodářství. ' Tyto předpisy jsou zajímavé s ohledem na obdobné předpisy na našich vysokých školách technického směru. '''-K Společnost císaře Viléma na podporu vědy. Své třicetileté trvání oslavila dne 11. ledna.1941»společnost císaře Viléma na podporu vědy«(kaiser-wilhelm-gesellschaft zur Forderung der Wissenschaften - KWG). Společnost založena byla podle myšlenek, které již Humboldt sledoval, totiž aby byly zřizovány ústavy jako doplňky vysokoškolských ústavů, které by však měly za úkol sledovati jen čistě badatelskou práci. Jejich ředitelé měli býti vědečtí pracovníci a měli býti sproštěni povinností učitelských, měli býti podporováni řadou nejlepších pracovníků, vyzbrojeni všemi technickými pomocnými prostředky, aby se mohli věnovati novým problémům. Na těchto zásadách byla založena, 11. ledna 1911, tato společnost, která si budovala své ústavy a začala se uplatňovati mezinárodně. Vybudovala ústav pro fysiku (Kaiser- Wilhelm-nstitut flir Physik), pro bádání o železe (KW flir Eisenforschung), atd. ' Prvým presidentem byl Adolf von H a r n a c k. Světová válka uložila společnosti mnoho nových úloh, které byly í ešeny. Po převratu v r měla společnost vybudováno již 16 ústavů a prokázala své služby nejen doma, nýbrž i navazováním vědeckých styků s cizinou. Nacionálně so', cialistický stát přidělil společnosti další nové úkoly a společnost se snaží tradici německé vědy dále pěstovati. Druhým presidentem byl fysik Max P a n c k a konečně od r Carl B o s c h, který loňského roku zemřel. Bosch uznal, že za dnešního stavu vědy a její specialisace skutečně jen společná 1\ráce v příbuzných a styčných odvětvích - jako fysika, chemie, biologie a medicina - může přinášeti nové v)'sledky a objevy. K tomu přistoupila nyní čtyřletka (Vierjahresplan) s úlohami pro b á dán í ú čelo v é, to jest okamžitá činnost vědecká pro řešení nutných určitých problémů. Tím není ovšem 'nijak omezena badatelská práce, když na př. ústavy fysikální, chemické a technické řeší důležité problémy pro zásobování Říše surovinami, nebo jest-li biologický a medicinský ústav se zabývají výživou lidu, jeho, zdravím a pod. Kromě toho společnost jak vrcholná organisace má spojovati široké kruhy veřejného a soukromého života svými přednáškami. Dále ve svých kulturních snahách zasahuje společnost za hranice a pěstuje styky se zahraničními vědeckými pracovníky a zve je do Říše, provádí kulturni výměny jako s talií, se ŠpanělSKem, s Uhrami a Bulharskem. Po r se jmění společnosti značně ztenčilo a musila zápasiti o své bytí, ale přes to dovedla vědeckou pověst svou doma i v cizině si zachovati. Dnes Říše financuje společnost a je i ód různých vládních míst podporována a brána na potaz. Zvláště v úzkých stycích pracuje společnost s říšským ministerstvem výchovy, výživy, letectva, se zahraničním úřadem a s říšským úřadem pro hospodář. ské vybudování, kteréžto korporace mají též své zástupce v senátě společnosti. Rozvoj činnosti představuje dnes 37 badatelských ústavů v Německu i v zahraničí, 800 vědeckých pracovníků a přes 2000 publikací vydaných"v minulém roce, -K 1941/16

17 SPOLEK CESKÝCH NZENÝRú SA V PRAZE. Vážený pane kolego! Sjednoceni v SA, zahajujeme druhý rok čimosti. Při té příležitosti Vám děkujeme za pochopení, kterým Jste v minulém období sledoval zájmy spolku i odboru. Je nás již téměř devět set. Předkládáme vám úplný seznam členů. Zjištěte laskavě, zda Váš zápis i adresa jsou správné. Případné odchylky sd ~lte korespondenčním lístkem ústření spolku, je to důležité, jmenovitě k řádnému zasílání časopisů a spolkových zpráv. Nahlédněte laskavě do seznamu a pokuste ;>ezískati do spolku všechny ze svých známých, kterých tam nenajdete. Přispějete tím k utužení a posílení zájmů zeměměřičských inženýrů a inženýrského stavu vůbec. K tomu účelu přikládáme členskou přihlášku. Nově se hlásící členy laskavě upomrněte, že členské příspěvky lze platiti splátkami. Příspěvek je jednotný 100 K. Každý člen dostane zdarma Vestník S/A a členové zeměměřičského odboru Zeměměř1čský obzor. Doufáme, že i v tomto roce se pilně zúčastníte členských porad i práce ve spolku. S. kolegiálním pozdravem: ng. KAREL RYKR v. r., předseda. ng. VACLAV KRUMPHANZL v. r.,. jednatel. Adamec Bohus1. ng., měř. komisař, Kmú Nová Paka. Adámek Jiří ng., Praha 1., Betlemské nám. 8. Adl~r, Antonín ng., měř. rada, Praha 11., V Jirchářích c.3. Andres Jan ng., měř. komisař, Kmú Praha, no\. m. Antoš Václav ng., měř. úředník, Bubeneč, Radeckého 620. Baar Josef ng., m ěř. rada, Brno, Kaunicova 14'11. Baběrád Josef geom., civ. geúm., Říčany u Prahy. Habík Frant. ng., měř. úředník města Zlína, Brno XV., '1v. uecna lili Baďura Vilém ng., měř. úředník měst. stav. úř., Olomouc, Hitlerovo 1. Bahenský Zdeněk ng., Praha X" Královsk:o' 245. Balaš Frant. ng., civil. geometr, Telč č Baratov Josef ng., měř. komísař, Kmú Praha, n. m. Bárta Frant. ng., měř. rada, Brno, Kotlářská č. 27. Bartík Bedřich ng., měř'. komisař, ZH. Praha, Praha 11., Berlínská 12. Bartoš Jiří ng., měř. úředník, Pardubice, Wi!sonova 63. Basel Prokop ng., civ. geom" Třebíč, Karlovo nám. 40. Bauer Ferdinand ng., měř. rada, Agrár. operace, Praha. Bauer Zdeněk ng., měř. komisař, Zeměp. ústav; Praha V., Veletržní palác. Béhr Jaroslav ng., praha X., Hradecká 20. Bednář Frant. ng., Rebešovice 34, p. Rajhrad. Benda Karel ng., Praha XL, Hájkova 21., Beneš Antonín ng., ústřed. rada v. V., Praha VL, Frin. dova 32. Heneš vo ng., civ. geom., Písek, Hálkova č. 1. Beneš- Josef ng., vrch. měř. kom., Příbram, Fibichova 403/. / Beneš Miloslav ng., vrch. měř. kom. émd., Plzeň, Husova tř. 64. Beneš Oldřich ng., vrch. měl kom., Praha VL, Skuherského 22. Beránek Jan ng., měř. kom. Kmú Hradec Král. Berger 41. Vlastimil. ng., civ. geom., Pelhřimov, Jirsíkova Bezděka Karel ng. Dr., vrch. min. kom., Zeměp.ústav Praha V., Veletržní palác. ' Bílek Stanislav ng., měř. koncip., Kmú Brno, Bedř. Smetany 53/. Bína Stan. ng., vrch. měř. kom., Litovel, Za st. pivov. Bláha Václav ng., Praha XL, Oldříčkova 14. Blahák Vlastimil ng. Dr., civ. geom., Vokovice, Na dlouhém lánu 407. Boguszak František ng., DL, vrch. měř. kom., Zeměp. ústav, Praha VL, Veletržní palác. Boháč Antonín ng., Braník, čp Horský Karel ng., měř. kom., Brno, Domi!Íikánské n. 2. Borůvka Václav ng., Praha VL, Kirchmaierova Boř Čeněk ng., civ. geom., Český Brod, Náměstí 62. Boudný Jaromír ng., měř. kom., Brno, Cihlářská 42/V. p. Boukal Jiří ng., Praha V., U leten. sadu 10. Bouška Ladislav ng., měř. kom., Kmú Telč. Bohm JaroS!ftv ng., měř. asistent, vanovice u Brna č. 55, p. Rečkovice. Bohm Josef ng. Dr., měř. kom., Tk., Praha ll, Josefská č. 4. Brabec Tomáš ng., vrch. měř. kom., Tk., Bubeneč, Bedřicha Vel. 43. Brázda 'Vladimír ng., měř. kom., Brno-Žabovřesky, Nároční Č. 4. Brousek Jiří ng., měř. kom., agr. operace, Praha. Brousil Karel ng., měř. kom., Ústř. arch. m. fin., Praha., Josefská 4. Brožek Břetislav ng., Libeú, Brandtova 8. Brcžek Stanislav ng., měř. koncip., Kmú Roudnice n. L. ~rych Zdeněk ng., civ. geom., Malešice 13, p. Dříteň. Brychta Jan ng., měř. rada, Brno, ul. Dra Tučka 28. Břicháček Ant. ng., civ. geometr, Kroměříž, Kozankova 1:32. Budík Ed. ng., vrch. měř. kom., Brno-Černovice, 010- moucká 132. Bulankin Petr ng., civ. geom., Kamenice n. L., Palackého 73.. Burda Václav ng", Brno-Kr. Pole, Purkyňova 96. Bureš František ng., měř. úředník, Kmú Nové Město na Moravě. BUl"šík Alois ng., měř. koncip., Č. Rudějovice, Knappova 24. Bušek Vladimír ng., měř. kom., Kmú Praha nov. m., Střešovice, Ziegelbauerova 583. Byčkov lja ng., St. Strašnice, Katteho Ceeh Rudolf ng:, měř. kom., Kmú Praha., -nov. m. 1941/17

18 Cisař Jan ng. Dr., měř. rada min. fin., Praha., Josefská 4. Císař Otto ng., měř. kom., Kmú Praha, nov. m., Praha X., Mnichovská 84. 'Crha Vlaaul1h, Vh. Hradiště, Na Morávce 605. Cucla Jan ng., měř. kom., Kmú Litovel. Cvach Josef ng., civ. geom., Horažďovice, Smetanova č.322. Cvak Jaroslav ng., měř. kom., Kmú Praha. Cvrk Bedřich ng., měř. rada, Kmú Kolín. Czapek Alex ng., asist. Čes. vys. uč. techn., Smíchov, Duškova 12. Čálek František ng., měř. kom. Tk., Praha V., Chaberská 691. Čapek Antonín ng., civ. geom., Hradec Králové, EliŠč. nábř. 3. Čekunov Michail ng.,sm!. m. úř., Kmú Něm. Brod., Žižkova 604. Čelechovský Vilém ng., vrch. měř. kom., Nusle, Dačického Čermák Jaroslav ng., měř. kom., Zfř., Praha., Berlínská 12. Čermák Stanislav ng., měř. kom., Tk., Praha., J<r sefská 4. Černík František ng., Nemošice 25, p. Pardubice 2. Černovický Antonín ng., Nusle, Pod Terebkou Černý Adolf ng., měř. kom., Břevnov, Sikova 310. Černý Bohumil ng., civ. geom., Nusle, Jitčina 31. Černý Václav ng.. Praha., Podskalská 22. Červenka Václav ng., měř. kom., Zeměp. ústav, Praha V., Veletržní palác. Červinka Mojmír ng., měř. koncip., Zem. úřad, odd. 41, Praha., Podskalská 21. Červinka Záboj ng., Kmú Hradec Králové. Česák Karel ng., Praha XX., Námořnická 3. Číhal Bohumír ng., měř. kom., Brno-Husovice, Husovská 25. Čihař Jiří ng., Debř n. J., p. Josefodol-Kosmonosy. Čížek Otto ng., Kmú Č. Budějovice, Hálkova Čížek Václav ng., Kmú Mělník. Čtvrtlík Frant. ng., měř. rada, Brno-Král. Pole, Na čtvrtkách č. 3. Čunát Josef ng., měř. rada min. veř. prací, Praha X., Korunní 115. Čurda Josef ng., civ. geom.,č. Budějovice, Kněžská 34. Davídek Jaroslav ng., Nymburk, V cukrovaru Demel Emanuel ng., měř. rada, Kmú Přerov. Dítě Josef ng., civ. geom., Dolní Krč, Krčská 269. Dohnal Antonín ng., vrch. měř. kom., Valaš. Meziříčí, odb. udrž. drah. Dohnal Vladimír ng., měř. kom., Praha XV., Eggenbergova 6. Doleček Josef ng., Kmú Praha. Doleček Martin ng., Brno-Židenice, Buzkova 32. Doležal Ludvík ng., vrch. měř. rada řed. drah, Praha., Bredovská 7. Doležal Vlastimil ng., Zem. úř. odd. 41, Žižkov, Huttenova 13. Doležel František ng., měř. kom., Tk., Praha., Josefská 4. Domečka Karel ng., měř. kom., Kmú Praha. Dostál Karel ng., Kmú Mor. Ostrava. Dostál Oldř. ng., měř. kom., Mor. Ostrava, Opavská 34. Dovolíl Václav ng., měř. kom., Písek, Prokopova 10. D'ažan František ng., Žižkov, Miličova 11. Drtina Ctibor ng., měř. koncip., Kmú Praha. Dubový Jan ng., měst. st. úřed., Mor. Ostrava, Orebitská 22.. Dubový Jaroslav ng., M. Ostrava, Stockertova 8. Duda Josef ng. RNDr., vrch. min. kom., Zeměp. ústav, Praha VL, Veletržní palác. Dufek Karel ng., úř. zem. úř., Brno-Husovice, Venhudova 27. Dvořák Boža ng., civ. geom., Pardubice, čp Dvořák František ng., měř. rada, Kmú, Rakovnik, Na sekyře 212. Dvořák Josef ng., měř. rada Zem. úřadu, Libeň, U Modlitebny Dvořák Karel ng., měř. kom., Praha X., Olomoucká 24. Dytrych Jaroslav ng., měř. kom., Kmú Náchod. Ehrenfesh Evžen ng., civ. geom., Olomouc, Vodní č. 44. Eliáš Alois ng., min. předseda, Praha 111., Kolowratův palác. Elznic Václav ng. Dr., vrch. měř. kom., Kmú Praha, nov. m. Engel Josef ng., měř. kom. Tk., Praha X., Mnichov-' ská 4. Páber Karel geom., zeměd. adj., zemský úřad, Praha 11., Podskalská 21. Falkovský Bed. geom., měř. úř., Kmú Brno, Na Ponávce 52. Falta Frant. ng., měř. rada, Brno, Akademická 46. Faltus Emil geom., civ. geom., Brno, Pod strání č. 5. Farka Václav ng., měř. rada, Praha V., Norimberská Hl. Ferbas Ladislav ng., civ. geom., Nové město n. Met., Na Boretíně Fiala František ng. Dr., prof. Čes. vys. uč. techn., Horní Krč 8. Fibikar Václav ng., měř. kom., Střešovice, Na Hubálce č.923. Fiedler Jiří ng., civ. geom., Hluboká n. Vit., Podskalí Č Fikar Josef ng., civ. geom., Plzeřl, Prokopova 21. Fiker Adolf ng. Dr., Brno, Křídlovská 6a. Fila Jan ng" Chrlice u Brna č Filkuka Jar. ng., měst. úř., Brno-Král. Pole, Srbská 45. Filkuka Vladimír ng., civ. geom., Brno, u Solnice 11. Finda Frant. ng., vrch. měř. kom., Kmú Frýdek. Fiřt Josef ng., měř. kom., Kmú Praha. Fleischmann Zdeněk ng., měř. koncip., Zeměp. úst., Praha V., Veletržní palác. Foff Arnošt ng., měř. koncip., Kmú Praha. Polk Bohumil geom., měř. kom., Klatovy, Pod vodojemem 258. Forejtek Bohuslav ng., měř. kom., Semily, Tyršova 501. Forman Vladimír ng., měř. kom., Tk., Praha., Nerudova 4. Franc Ludvik ng., vrch. měř. kom., Kmú Praha. Praha V.,.J~liČkova Friš Rudolf ng., u fy ng. Zd. Kruliš, Praha., Bol zanova 7. Frohlich Ferdinand ng., měř. kom., Kmú Č. Brod. Prýbort Karel ng., vrch. měř. kom., Ústř. archiv, Praha XX., Biicherova 678. Fuka Josef ng-., měř. kom. Tk.. Praha.. Josefská 4. Fuksa Frant. ng-., měř. kom., Brno, Kobližná t8. Fusek Antonín ng.. úř. ag-rár. oper., Olomouc. Fux Adolf ng.. vrch. měř. kom., Zemský úřad odd. 41. Košíře. Na Cibulkách 609. Fiirst Bedřich ng., civ. g-eom.. Benešov u Prahv. Galař Oldřich ng.. měř. kom. Tk.. Praha.. Josefská 4. Galus Karel ng., Praha V., Heřmanova 28. Gebauer Bohumil ng-., Horka u St. Paky, PP. Studenec. Golubcov Vladimír ng., asistent, fa ng. Boře, Úvaly, 376. Gothard Jan ng., měř. koncip., Kmú Pardubice. Giinther Viktor ng., měř. koncip., Zem. úř., odd. 41, Prah2. X., Nám. krále Jiřího 6 n. Hain Rudolf ng., u fy H. Renert, stavba říš. dálnic, Hagen- Vorhalle, Miihlenrinkstrasse 22. Hájek Bohuslav ng., měř. rada, Praha., Plasská 7. Hájek, M~rosl~v ng., měř. kom., Kmú, Bmo, Dominikán ske nam. c. 2. Halásek Václav ng., měř. kom.,kínú Čáslav. Halouzka Jan ng., měř. koncip., Třebíč-Nové Dvory, 1'0- děbradova lb. Hanák Rudolf geom., vrch. měř. kom., Prostějov, Rejskova 17. Hampl Augustin ng., civ. geom., Dobříš, pivovar. Hanák Teodor ng., sml. m. úř., Uher. Brod čp Hanuš Josef ng., měř. rada, Kmú Hořovice. čp Hanuš Václav ng., vrch. měř. kom., Kmú JiČín. Hanzal Karel ng., vrch. měř. rada, Kmú Praha, Nusle, ul. Žateckých HarU Viktor ng., měř. kom., Kmú Brandýs n. L. Harvánek Josef ng., u fy Baťa, Zlín. Hasík Martin ng., civ. geom., Přerov, Riegrova ul. 13. Hauk Josef ng., měř. rada, Obv. úř. paz. ref., Plzeň, Klatovská 68. Hauptmann Zdislav ng., asistent civ. geom., Praha X., Chorvatská /18

19 Haužvic Václav ng., měř. kom., Zem. ústav, Bubeneč, Haugwitzova 6. Háva gnác ng., měř. rada, Nusle, Nezamyslova 3. Havelka František ng., Praha XX., tř. Bedřicha Velkého 50. Havelka Karel ng., měř. kom., Kmú Praha. Havlíček Ferdinand ng., Praha X., Schwerinova 9l. Havlíček František ng., měi". kom., Kmú Praha, Ruzyně, Stefanikova 336. Havlíček Vladimír ng., Bubeneč, Arnátova 13. Havránek Jan ng., civ. geom., Val. Meziříčí, Zašovská Hiiring Bohumil ng., měst. měř. kom., Brno, Stojanova 3. Hej Zdeněk ng., vrch. měř. kom., Kmú Klatovy. Hejzlar Josef ng., vrch. měř. kom., Kmú Náchod. Helsner Frant. ng., civ. geom., Brno, Nová ul. Č. 4. Hendrych Jiří ng., měř. kom., Kmú Praha. Herold Antonín ng., měř. kom., Kmú Praha, nor. m., Praha XV.,. čp Heršálek Bohumil ng., měř. kom., Kmú JiČín. Heršt Václav ng., měř. kom., Sušice 87/111. Hlaváč Alois ng., Praha XL, Stítného 37. Hlaváč František ng., měř. kom., Kmú Židlochovice. Hlaváček Dalibor ng., vrch. měř. kom., Zfř. Praha, Dejvice Tylišovská 791. Hlavatý František ng., měř. kom. Tk., Praha. Josefská 4. Hlavsa Václav ng., vrch. měř. rada, min. fin., Bubeneč, Jiráskova 20. Hlidek Alois docent Čes. vys. učení techn. Praha X., Krkonošská 17. Hlobil Hynek ng., Lipník n. B., Nádražní 581. Hloch Bruno ng., vrch. kom., Smíchov, Holečkova 63. Hlcžánek Karel ng., měř. kom., Brno, Dominik. nám. 2. Hobza Antonín ng., měst. vrch. měř. kom., Dejvice, Zemědělská Hodman Hugo ng., vrch. měř. kom., Řed. drah, Praha 11., Bredovská 7. Hofman Josef ng., Praha XV., Xaveriova Holec Josef ng., Praha 11., Myslíkova 6. Holec Petr ng., civ. geom., Kroměříž, Kollárova 195. Holík Josef ng., Praha VlL, Světovo nábř. 5 Holoubek Josef ng., měř. kom., Brno-Husovice, Palackého 8. Holub Jan ng., měř. konc. ČMD., Hradec Králové 11., Husova 812. Holubovyč Taras ng., civ. geom., Smíchov, Rainerova 30 n. Holý Anatol ng., Praha., Na Slupi 14. Holý Karel ng., měř. kom., Kmú Praha, nov. m., Praha VL, Přístavní Honců Josef geom., vrch. měř. kom., Kmú Kutná Hora. Honomichl Bohumil ng., měř. kom., Kmú Praha, nov. m. Hora Jan ng., měř. kom., Kmú Praha., Libeň, Kaplí-. řova 16. Horák Emil ng., měř. kom., Zemský úřad, Žižkov Dvořákova 17/. Horák Josef ng., měř. kom., Kmú Hranice. Horký Jan ng., měř. kom., Brno-Žabovřesky, Langova č. 23. Hořejší Václav ng.,. měř. kom., Milevsko, čp. 32. Houser Frantii;-ek ng., předn. Kmú Jihlava. Hrdina Bohumil ng., asistent civ. geom., Vršovice, Grégrova 44. Hrdlička Miloš ng., měř. kom., Nusle, ul. Žateckých Hrdý Oldřich ng., měř. kom., Kmú Praha. Hromádka Frant. ng., Brno-N. Černovice, Ferrerova 24. Hronek František ng., měř. kom. Tk., Praha X., Hájkova 11. Hrubec Karel ng., Spořilov, V zápolí 7. Hrubý Josef ng., vrch. měř. kom., Nové Město n. M., Stefánikova 353. Hrušák Richard ng., Brno-Černovice, Kotkova 16. Hru~ka Jaroslav ng., měř. koncip., Pardubice, Bubeníkova 554. Hruška Karel ng., civ. geom., Slaný, Wilsonova 65l. Hubáček Vladim. ng., měř. koncip., Kmú Brno. ' Hůlka Josef ng., měř. koncip., Kmú Ml. Boleslav. Hutter Emanuel ng., civ. geom., Vh. Brod, Komenského 892. Hykyš Josef ng., civ. geom., Jílemnice 357. Hylmar Karel ng., měř. rada, Repr. úst. m. f., Střešovice, Hládkov 700. Hynek Antonín ng., měř. koncip. Kolín, Havlíčkova 21. Hysek Václav ng., civ. geom., Olomouc, Weitershelmbova 4. Chabera Otto ng., měř. kom., Kmú Praha. Chlup Bohumír ng., Boskovice, Rašínova 155. Chmel Jindřich ng., vrch. měř. kom., Zeměp. úst., Praha VL, Veletržní palác. Chmelíček Josef ng., měř. rada, Kmú Brno. Chobola Vladislav ng., Bučovice, Tyršova 63. Chramosta Antonín ng., měř. rada min. dopravy, Praha VL, Janovského 17. Chramosta Jan ng., měř. kom., agrár. operace, Olomouc, Nešverova. Chrpa Josef ng., měř. koncip., Kmú Hradec Král. Chůra Jaroslav ng., měř. rada, Repr. úst. min. fin., Bubeneč, tř. Gen. Krausse. Chutný Jaroslav ng., Brno-Žabovřesky, Žižkova 16. Chyba Jan ng., měř. rada, Bubeneč, Steinova 5. sajev Vasil ng., měř. koncip., Brno-Hllsovice, Tyršova č.4. Jágr Václav ng., měř. rada, Kmú Písek. JachanVilém ng., měř. úředník, Kmú Litovel. Jakš Karel ng., měř. kom., Kmú Ml. Boleslav. Jakubička Soběslav ng., vrch. měř. kom., delim. k. min. vn., Praha 111., Na tržišti 9. Janáta Miroslav ng., měř. kom., Kutná Hora - Žižkov, Na cechu 290. Janeček Josef ng., Praha X., Samova 945. Janele Jaroslav ng., měř. kom., Smíchov, Duškova 10. Janošek Vojt. geom., měř. kom., Hodonín, Měšťanská 10a. Janovský Jaroslav ng., Praha X., Karlštejnská 210. Janoušek Josef ng., civ. geom., Zbraslav n. Vit. čp. 180.,J"aroš Karel ng., Praha V., Kelleyova 2. Jaroš Stanislav ng., Líšeň u Brna. Javůrek Karel ng., Bubeneč, Letecká 956. Jedli!,ka Jiří ng., městský úřad, Moravská Ostrava-Zábreh, V Zámku 6. Jelínek Adolf ng., měř. rada v. v., Kladno, ul. Sokola Tůmy Jelínek Alois ng., měř. kom., Kmú Praha., nov. m. Jelínek Eduard ng., měř. rada, Třebíč. Jelínek Miloš ng., Zeměp. ústav min. vn., Praha V., Veletržní palác. Jelínek Stanislav ng., měř. kom., Brno, Dominikánské nám. 2. Jaremyn A. ng., civ. geom., Praha., Rašínovo nábř. č.74. Jeřábek Karel ng., měř. kom., Kmú Napajedla, Napajedla. Jezdinský Karel ng., Nusle, Ul. Pražských Ježek Josef ng., Karlín, Přerovská 5. Ježek Josef geom., měř. kom., Kmú Písek. Jireček Karel ng., měř. koncip., Brno-Židlochovice 444. Jiruš František ng., vrch. měř. kom., Bubeneč, Jiráskova 46. Jogl Jaroslav ng., civ. geom., Čes. Třebová, Sadová č Jurajda Kamil ng., měř. kom., Kmú Brno, Žabovřesky,. ul. Sv. Čecha 73. Jurek Čeněk ng., vrch. měř. kom., Brno, Na Pískách l. Jurek Leopold ng., vrch. měř. kom., Praha., Smečky č. 30. Jůza Vladimír ng., měst. měř. úřed., Brno-Řečkovice, Poděbradova 13. Kábrt Jaroslav ng., měř. koncipista, Kmú Náchod, Třebešov čp. 1, pp. Česká Skalice. Kačírek Boris ng., měř. kom. Tk., Podolí, Krušinova 120. Kadečka Eduard ng., vrch. měř. kom., Č. Budějovice, Vrchlického 69l. Kadeřábek Ladislav ng., měř. kom., Kmú Rokycany, Kadlec Jan ng., Brno, Janská 2l. Kafka Karel ng., Kmú Čáslav. Kaláb Alois ng., měř. úř., Prostějov, Vrbova 32. Kamarád Bohumil ng., Praha., Žitná 10. Kamberský Václav ng., měř. kom., Kmú, Praha X., Korunní 147. Kánský Jan ng., měř. koncip., Kmú Hradec Král. 1941/19

20 Kaňka František ng., Sušice Č. 88/11. Kapucián Rudolf ng., vrch. měř. kom., Nusle, čp Karas Bedřich ng., měř. kom., Brno, U Botan. zahrady Č. 27. li,arda Jan ng., Praha XV., Táborská 42. Karpuškin Viktor ng., Zemský úřad, Brno-Žabovřesky 9. Kašpar Jan ng., asi st. Čes. vys. uč. techn., Praha XX., Velvarská 85.. Kašpar Jind. geom., civ. geom., Něm. Brod, Rolnický dům. Kavalír Jan ng., min. rada v. v., Nusle, Nezamyslova 3. Kejla Vojtěch ng., měř. rada v. v., Hor. Počernice, Jiráskova 365. Kepka František ng., vrch. měř. kom., Hradec Král., Karlova 641. Kittrich Ant. ng., Mor. Ostrava-Vítkovice, Zengrova 87. Kladivo Bohumil Ph. Dr., prof. Čes. techn., Brno, Fr. Bílého 15. Klang Ladislav ng., měř. koncip., řed. pro st. v. cest., Smích ov; Brokoffova 33. Klecker Alois ng., Trboušany, p. Dolní Kounice. Klecker Jaromír ng., Trboušany, p. Dolní Kouníce. Klega Karel ng., vrch. měř. kom. min. fin., Praha X., Šumavská 14. Klepáček Tomáš ng., m.ř. rada zfř. Praha, Žižkov, Ha~ bánská 39. Klika Ladislav ng., měř. kom. rilin. vnitra, Podolí, V rovinách 555. Klíma František ng., civ. geom., Klatovy, Chmelnice 213/V. Klima Josef ng., Braník, Bránická 264. Klima Rudolf ng., civ. geom. a inž. stav., Tábor čp Klimeš Frant. ng., měř. úřed., Prostějov, Brandlova 18. Klimeš Kamil ng., měř. kom. min. v. pr., Smíchov, Jaj:lnova č. 6. Klimeš Rudolf ng., vrch. měř. rada, Repr. úst. m. fin., Bubeneč, Tř. Gen. Krause 7. Klobouček Josef ng. -Dr., asist.- Čes. vys. uč. techn., Praha X., Korunní 48. \.loss Rud. ng. Dr., měř. kom. ČMD, Plze1 V., Polní ul. Č. 12. Uusáček Hynek ng., vrch. měř. kom., Brno, V táboře 31. Kmínek Jaroslav ng., měř. kom. min. veř. prací, Smíchov, Jahnova č. 6. (moch Josef ng., techn. úředník, Zemský úřad, Praha X!., Šumavská 14. \napp Antonín ng., vrch. měř. kom. Tk., Praha XV., Soudní 740. Kněžourek Hugo ng., měř. rada v. v., Plze1, Jagellonská 24. Koblitz Rudolf ng., měř. kom. Kmú Pře štice. Kocman František ng., Brno, Zahradnická 15. Kohout Jaroslav ng., měř. koncip., Kmú Praha. Kohoutek Karel ng." Luhačovice. Kokeš Hubert ng., měř. kom. Tk., Praha 111., Josefská č 4. Koláčný Antonín ng., měř. kom. Tk., Praha V., Vratislavova 34. Kolář Miloš ng., Větrov 39, pp. Tábor. Kolář Miroslav ng., měř. aspirant, Brno-Židenice, Divišova 75. Kolařík Stanislav ng., Čes. Budějovice. Koller Rudolf- ng., měř. kom., Kmú Brno, Brno-Žabovřesky, Fandrlíkova 34. Kolmistr Milan ng., měř. kom., Kmú Praha, Praha XL, Zahradní město, Pivoňková (olomazník Václ. ng. Dr., měř. rada Tk., Bubeneč, Bedř. Vel Komínek Karel ng., praf., Brno, Křížová 23. Kondr Václav ng., vrch. měř. kom., Kmú Plzeň, Bolevec, Plzeňská 584. KonečnýStanisl. ng., měř'. kom., min. veř. prací, Smíchov, Jahnova č. 6. Konicar Jan ng., měř. kon. ČMD, Brno-Král Pole, Srbská 13. Kopecký. Jaroslav ng., sml. měř. úředn., Smíchov, Nábř. Pekařovo 11. Kopecký-Xarel ng., měř. úředník, Kmú Třeboň. Kopečný Karel ng., měř. rada, Zeměp. ústav, Praha V., Veletržní palác. Kopta Jaroslav ng., Praha X., Korunní, 61. Korber Kašpar ng., civ. geometr, Rakovník, Hlavočovská Kořínek Jaromír ng., měř. kom., Kmú Č. Budějovice. Kostjuk Mikuláš ng., civ. geom., Frenštát p. R., čp Košař Josef ng., měř. kom., Střešovice, Pitterova 801. Košťál Antonín ng., měř. kom., Kmú Roudnice n. L., Košťál Čeněk ng., Roudnice u Hradce Král. 4, p. Dobřenice. Košťál Václav ng., Mor. Ostrava-Mar. Hory, Novoveská 18. Kotačka Alois ng., měř. kom., Kmú Brno, Dominikánské nám. 2. Kotera Jaroslav ng., měř. kom., Praha X., Korunní 43. Kotlán Jaroslav ng., Horní Čepí, p. Nedvědice p. P. Kotouček František ng., měř. kom., Kmú Brno, Kott Karel ng., měř. kom., Strašnice, Novostrašnická čp Kouba Josef ng., civ. geom., Boskovice, Sušilova 278. Koubek František ng., měř. kocip., Kmú Pře štice. Koudelka Frant. ng., měř. úředník, Kmú Praha, Praha XX., Senefelderova 30. Kounovský Josef ng. Dr., profes. Čes. VYS. uč. techn., Praha X., Moravská 45. Kovárna František ng., měř. kom., Kmú Strakonice. Kovář Miloslav ng., Písek, Chelčického č. 4. Kovaříček Antonín ng., měř. rada, Kmú Praha. Kovařík Bohumil ng., měř. kom., Zeměp. úst., Břevnov, Pod Drinopolem Král Vojtěch ng., měř. kom., Kmú Praha 11., nov.. m. Králik Boh. van geom., civ. geom., Písek, Tř. Ant. Švehly úaml Václav ng., Dejvice, Dejvická tř. 13. Krátký František ng., měř. kom., ředitel. dálnic, Smíchov, Kuchařova č. 20. Krátký Vladimír ng., měř. kom., Nová Paka čp Kratochvíl Otakar ng., Zlín, Nadkostelí 445. Kratochvíl Vojt. ng., Radlice, Danidova tř Kravčenko van ng., měř. kom., Kutná Hora, Rašínova ul Krčmář Ondřej ng., měř. rada min. veř; prací, Smíchov, Jahnoya č. 6. {reoba. -'František ng., měř. kom. min. vnitra, Praha L, Tržiště č. 9. Kreipl Ant. ng., asistent, Klatovy(u ng. L. Malého}. Krejcar Vítězslav geom., měř. kom., Kmú Slavkav u Brna. Krejčiřík Jiří ng., měř. kom., Kmú Brno. {riegler Frant. ng., měř. rada, Hradec Král., Scheinerova Kristek František ng., vrch. měř. kom., Kmú Litovel. Krongeiger Karel geom., civ. geom., Písek, Grégrovo nám. 2. Kruis Bedřich ng., měř. kom. min. veř. praci, Praha 111., Spitálská 23. Kruml Čeněk ng., civ. geom. a stav., Ráj-Golčův Jeníkov. Kruml Josef ng., civ. geom. a stav., Chotěboř č Ú'umphanzl Václav ng., měř. kom. Tk., Praha VL, Jeoličkova 14. Krupica Jos. ng., měř. rada, Kmú Brno, Akademická 32. Kryžanovský Taras ng., vrch. měř. kom., Zem. ústav, Praha VL, Veletržní palác. Křikava Václav ng., měř. koncip., Dejvice, U Nové techniky 17. liřivánek František ng., civ. geom., Kyjov,.Čelakovského 633. Kříž Ladislav ng., měř. kom., Kmú Brandýs n. Lab. Křížek Jarosl. ng., Plze1, ŘíŠ. předm., Na Vršíčkách 11. Křovák Josef ng., min. rada, min. fin., Praha X., Nám. Kr. Jiřího 18.. Kubín Josef ng., měř. koncip., Kmú Strakonice. Kubín Václav ng., civ. geom. protekt. lesů a st., Jičín, Tyršova 271. Kubínová Vlasta ng., Praha XX., Na rozdílu 262. Kubišta Milan ng., Praha XX., Letecká 21. Kučera Karél ng.,nch. měř. kom. Tk., Smích ov, Plzeňská 159. Kučera Zdeněk ng., měř. kom. min. fin., Praha Hl., Josefská 4. Kudera Rudolf ng., Praha XL, Bismarckova 3. Kudlička Ferd. ng., vrch. měř. rada, Zeměp. ústav, VL, Veletržní palác.. Praha 1941/20

21 Kuftin Eugen ng., měř. úř. min. zeměděl., Brno, Veselá č.39. Kulda Josef ng., Praha X., Krkonošská n. Kulhánek Jiří ng., Rokycany, Komenského 28. Kulhánek Karel ng., měř. koncip., Kmú Příbram. KuUšek Frant. ng., měř. kom., Zeměp. úst., Praha V., Veletržní palác. Kuncl František ng., vrch. měř. komisař, Domažlice, Husova tř. 51. Kunický Ladislav ng., měř'. kom., ředitelství drah, Praha., Bredovská 7. Kunštadt August ng., vrch. měř. kom. min. veř. prací, Praha., Plavecká 8. Kunt Josef ng., vrch. měř. kom., min. fin., Praha., Josefská 4. Kupka Josef ng., měř. kom., Praha XL, Mladoňovičov'l Č Kural Vojtěch ng., civ. geom. v. v., Praha X., Jičínská 40. Kusý Antonín geom., civ. geometr, Kolín 1., Zámecká 85. Kýbl František ng., civ. geom., Hranice, Farní 3. Lacina Otto ng., měř. rada, Střešovice, Ziegelbauerova 812. Lafant Josef ng., měř. kom., Kmú Praha, nov. m., Bílá Hora, Hlavní ul Lamser Václav ng., Kmú, Mladá Boleslav, Raiiínova 9U6 Langer Josef ng., měř. kom., Kmú, Moravské Budějovice. Langer Václav ng., Smíchov, Hollarova 5. Lašťovička 22/11. Miloslav ng., měř. asist., Brno, Na ponávce Ledabyl Stanislav ng., Brno-Černovice, Ferrerova G. Legerský František ng., měř. kom., Valašské Meziříčí. Leixner Jan ng., měř. koncip., Nusle, Přemyslovo n. 14. Lejsek Arnošt ng., civ. ing. kult., Olomouc, Kinopasáž. Lejsek Květoslav ng., asist. u fy Lejsek, Olomouc, Kinopasáž. Leš Miloslav ng., měř. kom. min. fin., Střešovice, Ji'arní Letocha Karel ng., měř. úl'., {(mú, Prostějov. Lev František ng., měř. rada, delimit. komise, Bubeneě, Ti". Bedř. Velikého 1.'3.,Levý Adolf ng., žel. stav. správa, Nové A!ě"to lla M.o,,/ Lhota Josef ng., měř. rada, Kmú Praha. Podolí, 1"0- dolské nám Ličman Ervín ng., vrch. m. kom., agrár. operace, Olomouc, Svornosti 14. Lie~er~e!t Václav ng., měř. kom. Tk., Motyčín, Hálkova c Livora Josef geom., měř. rada, Poděbradv, Proftova 15 Lizálek Josef ng., měř. kom. Tk., Motol, čp. 53. Lod' Oldřich ng., měř. kom., Podolí, Na Dolinách 357. Losík Miloš ng., Stadtbahnamt, Linz atd. Rudolf Gas,;c No 18. Loužil Vladimír ng., měř. kom., Kmú Tábor. Ludvig Alex ng., li. Lederer, Neum'lrkt Opf, Adolf Hitlerstrasse, Deutschl aj,do Luka Antonín ng., měř.. kom., émd, Praha V., Janovského 19. Lukeš Ladislav ng., Praha L, MvsHkova r,. Lukeš Miloslav ng., civ. g-eom.. Kralupy. Husova H. 5;~8. l.ukš Antonín ng.; vrch, měř. kom, Kmú Hranice, ul. Krásnohorské č Lunga Jindřich ng" měř. kom., Kmú Brno, Dominikállské nám. 2. Lupač Josef ng., měř. kom., Kmú Dme'. Lysý Josef ng., vrch. měř. kom., Mokrá Hora 80, 1'. Brno. Macák Miloslav ng., měř. kom. Tk., Praha, Jospf ská 4. M1!cey-Ain David ng., Vršovice, Bulharská H. Macháček Antonín ng., měř. rada., Kyjov ř Macháček Jindřich ng., CMD stav. spr., Tišnov. Maksimov Nikolaj ng., měř. kom. min. zemědělství, Du beč čp. 260, p. Běchovice. Malina Karel ng., měř. rada min. vnitra, pra.h.'l., Tržiště 9.. ll, Josef- Malivánek Rudolf ng., měř. kom. Tk., Praha ská 4. MalkÍs Jan ng., vrch. měř. kom., Kmú Praha.' Malý Václav ng., Brán(k, Na křížku 21. Marek Jaroslav ng., Praha ll, Josefská 4. Markalous Jar. ng., měř. rada, Kmú Pardubice. Markup Jiří ng., Malé Přítočno, p. Unhošť. Maršálek Emil ng., měř. rada min. zemědělství, Bubeneč, Bubenečská 496. Martinek František ng., měř. kom., Kmú Brno, Dominikánské nám. Mařík Václav ng., techn. úř" žel. stav. spr., Brno, Kobližná 4/11. Masopust Miloslav ng., vrch. měř. kom., Kmú, Hořovice. Mašek Frant. ng. Dr., vrch. měř. kom., min. fin., Praha., Josefská 4. Mašín Zdeněk ng., měř. kom., C. Brod., Kollárova 988. Matoulek Jaroslav, Bráník, Táhlá 497. Matouš Bohumír ng., Kmú Vysoké Mýto. Matuna Václav ng., měř. konc" Kmú Mladá Boleslav. Matuška Karel ng., měř, kom. Tk., Praha ll, Josefská 4. Maťa Antonín ng., Bystřice pod Hostýnem. Mazín Václav ng., Praha X., Moravská 6. Mazura Jan ng., civ. geom., PlzeĎ. Meisner Frant. ng., měř. kom., Nové Město n. M. 228 b. }elounek Josef ng., měř. úředník, řed. drah, Praha., Bredovská 7. MelzerJaroslav ng., měř. kom.. Kmú Polička. ''lfenčík Václav ng., měř. kom. Tk., Dejvice, Žatecká tř. č. 33. Mesány Rudolf ng., Beroun n" Žižkova 286. Mestek Karel ng., měř'. kom, Praha X" Sázavská 8. Michalík Bohumil ng., měř. kom., Kmú Napajedla. Mikoláš Ladislav ng., asistent u fy ng. Vl. BergTa, Pelhřimov. Mikula Julius ng., měř. kom. min. fin., Žižkov,.Velanchtonova 5. Mikulášek.Josef ng., Brno-Maloměřice, Olšanská 6, Mittner František ng., civ. geom., Mor. Ostrava, Herhenova 3. Mizera Vladimír ng., civ. geom., Smíchov, Holečkova 6. Mlejnek Frant. ng. Dr., min. kom., Zeměp. ústav, Praha VL, Veletržní palác. Moc Antonín ng'., měř. rada, Bmo, U botanické zahrady č.32. J'\.íorcheVáclav ng., měř. kom. Tk., Nusle, u Svépomoci 885/1. Morávek Vladimír ng., měř. kom. min. veř. prací, Smíchov,.Jahnova 6. }orávek Zdislav ng., Plačice, pp. Kukleny. Mosr,Jan ng., vrch. měř. kom., Plzeň, Chodská 32. )fošna Jan ng., měř. koncip., Kmú Praha. Motyčka Jaroslav ng., civ. geom., Blansko Č Mrkos J. RNDr., Brno, Úvoz 84. Mrkos Oldřich ng., měř. koncip., Brno Židenice, Krokova 66. Mrvík Jar. ng., Brno-Řečkovice, Na dlouhých honech 26. Muravko Andrej ng., Litomyšl, Záhrad č. 84. Musil Alois ng., vlád. rada V. v., Praha X., Bezejm. čp Mužík Frant. ng., vrch. měř. rada min. fin., Praha XV., U tenisu 355. Miiler Bohumil ng., Praha XV., Vlastislavova 9. Miiller Karel geom., civ. geom., Kladno, Cechova Myška Emerich ng., Brno-Slatina, Šmilovského 22. Myška R. ng., měř. kom., žel. stav. správa, Německý Brod, Pražská 353. Nádvorník Bohumil ng., měř. kom. 'rk., Praha XVT., U Nikolajky 20. Nádvorník Vilém ng., tajemník SA, Strašnice, Na hrázi 455. Nagy Adolf ng., civ. geom., Kostelec n. Or!. Náhůnek Ladislav ng., vrch. měř. kom., Slaný, Navrátilova Návrat Vojtěch ng., měř. koncip., Zemský úřad, Brno, U Baráků č. 16. Nazarkevyč lja ng., Plzeň-Doubravka, Svatojírská 98. Nedbal František ng.,.měř. rada, Kmú Boskovice. Nedvěd Bohuslav ng., měř. kom. Tk., Nusle, Nad Dačického 805. Nekola Jan ng., civ. geom., Hluboká n. V. čp. 21!55. Neumann Josef ng., techn. úř., Libušín, 1'rokopská /21

22 Neuman Karel ng., civ. geom. a stav., Slaný, Benešova 190. ~ellžil Otto ng., vrch. měř. kom., Eubeneč, Tř. Gen. Krause 7. Němec Jindřich ng., měí. rada E. P. hl. m. Prahy, Libeň, nad Rokoskou Němeček Jaromír ng., měř. kom., Kmú, nov. m., Praha 1., U staré školy. Ninger Vlastimil ng., Říčany u Prahy 65. Nosek Bohuslav ng., vrch. měř. kom., Kmú Pře štice. Novák Josef ng., vládní rada v. v., Praha X., Přemyslovská 30. Novák Ladislav ng., asist., Střelice u Brna Č Novák Rudolf ng., měř. kom., Kmú Praha, Žižkov, Kalvínova 53. Novikov van ng., civ. geom., Eučovice, zámek, Morava. Novotný Antonín ng., měř. rada min. financí, Spořilov, čp Novotný Cyril geolll., měř. kom., Ledeč n. Sáz., Heroldovo nábř Novotný František ng., měst. techn. úř., Brno-Král. Pole, Vrchlického 5. Novotný František ng., měst. měř. úř., Brno-Malo~ěřice, V dol. poli 9. Novotný Jan ng., měř. kom., Č. Budějovice, Kněž@ká 9. Novotný Jan ng., vrch. měř. kom.,.jindř. Hradec, Clau diusova 416. Novotný Jan ng., měř. rada v. v., Vh. Hradiště, Svatoplukova 498. Novotný Jaroslav ng., vrch. měř. kom., Č. Eudějovice. Novotný Jiří ng., civ. geometr, Votice č. 49. Nykodym Emil ng., civ. geom.., Tábor, Smolínova Obst Josef ng., vrch. měř. kom., Kmú Emo. Obuškěvič Alex. ng., měř. úředník, Kmú Roudnice n. L. Odehnal Vladislav ng., vrch. měí. kom., Praha-Spořilov, Hlavní Olšák Ferdinand ng., 'sml. měř. úř., Emo, Dominikánské nám. 2. Ondrůšek František ng., civ. geom., Vher@ký' Brod.' Ondrůšek Vavřín ng., měř. kom., agrár. operace, Brno, U Solnice 3. Orel František ng., měř. kom., Kmú Kl'oměl0!. Otisk Jan ng., Líšeň u Erna, Rašinova 25. Padlí k Jaroslav ng., Brno, Stojanuva 12. PálenÍček Jos. ng., měř. rada, CMD, Košíře, Cibulka 421. Panzer Josef ng., civ. geom., Plzeň, Jungmannova 37. Papež Václav ng., vrch. měř. rada, Praha X., Slezská 33. Parchomenko van ng., civ. g'eometr, Jaroměř, Praž. předm.499. Partyngl Emanuel ng., měř. kom., Kmú Praha. Pařízek Jaroslav ng., Praha XV., Soudní ul Pařízek Quido ng., Zlín, tř. T. Bati Pasler Antonín ng., úředník min. veř. prací, Smíchov,.Jahnova č. 6. Patera L. ng., vrch. měř. kom. min. zemědělství, RadGtín, Jiráskova 655. Patková Věra ng. Dr., techn. úřed. Hl. města Prahy, 1'1'11- ha XV., Fibichova 10. 'avlíček Jan ng., Brno-Žabovřesky, Dvořákova 16. Pavlík Metoděj ng., měř. kom., Emo, Dominikánské nám. 2. Pavlík Zdeněk ng., měst. techn. úř., Mor. Ostrava-Zá- Pavlovský Ludvík ng., měř. kom., Kmú Rakovník, Pražská 967. l'ayer Jaroslav ng., vrch. měř. kom., dálnice, Košíí'e, tenisu 354. Pecka Karel ng., měř. kom;! Kmú, Praha 11., oe. odd. Pecold Oldřich ng., Brno-~abovřesky, Kameníčkova 9. Peč a Eoh. ng., civ. geom., Smíchov, Zámečnice 709m. Pečenka Ferdinand ng., měř. kom. Tk., Praha X., Bělehradská 38. Pechr František ng., vrch. měř. rada v. v., Eoskovice. Pejchal Ladislav ng., měř. kom., Kmú Náchod. Pejchota Alois ng., měř. rada, Praha V., HehnanoY<l 26 b. Peklo Miroslav ng., Nová Paka, Tyršova Peňáz Josef ng., civ. geom., Brno, Soukupova 15. Pepmý Vlad.- ng.. měř. kom., stav. řed. dálnic, Praha H., Žitná 8i1V. Perna Karel ng., vrch. měí. kom. Tk., Nusle, Lomnického. Pemica Bohumil ng., měř. kom., Kmú, Pelhřimov, čp. 500/11. Peterka Alois geom., vrch. měř. kom., Kmú Vysoké Mýto. Petr Karel ng., měř. kom., Kmú Pardubice. Petrak Jiří ng., civ. geom., Praha VL, Rosslerova 2G. Petrlík Jaroslav ng., vrch. měř. kom. min. zemědělství. Bubeneč, ul. Liitzowských 650. Petrů Antonín ng., civ. geom., Vyškov. Petřek Jaroslav ng., Olomouc V., Pavlovická!)l. Petřík Jan ng., měř. kom., Louny, Kollárlova Pctřík Josef ng. Dr. h. c., prof. Ces. vys. uč. techn. v. v., Praha., Rašínovo nábřeží 54. Picka Vladimír ng., měř. kom., Brno, Vranovská 20. Pichlík Jaroslav ng., měř. kom., Repr. úst. m. fin., Podolí, Nad spádem 175. Pichlík Václav ng., měř. kom., Tk., Praha., Josefská 4. Pilný Karel geom., měř. kom. ředit. drah, Praha XL, Dalimilova. Pinkava Ladisl. ng., civ. geom., Náchod č Pistulka Petr ng., vrch. měř. kom., Tábor, Mostecká Pitthart Frant. ng., Dejvice, Na Šafránce 9. Pittner Hynek ng., vrch. měř. kom., Tk., Praha., Josefská 4. Plachetka Boh. ng. C., Praha XX., Pod Ořechovkou :1'7. Platanov Konst. ng., civ. geom, Uhlíř. Janovice, Komenského 308. Plavec Jaroslav ng., měř. koncip., CMD, Německ~ Bro:l, nádraží. Podl'uhecký Pavel ng., měř. rada, Brandýs n. L., čp Podstatný.losef. měl'. rada. Kmú, Poděbrady. Pohanka Vilém ng., Brno-Cernovice, Goetheova 13. Pochylý Ladislav ng., měř. kom., Brno-Židenice, Na Petrůvkách. Í)okorný Josef ng., měř. _kom., Kmú Kolín.,. Pokorný Otto ng., Brno-Zabovřesky, Havlíčkova 118.' ml' Pokrovský D. ng., Spořilov, Hlavní třída Polcar Slavimír ng., měř. koncip., ČMD, Praha., Eredovská 7. Poppe Jan ng., Praha X... Jihlavská 419. Porkert Ladisl. ng., měí. kom., Kmú Poděbrady. Port Emanuel ng.. mm'. kom.. Nový Bydžov, Husova 4:;. Pospíchal Frant. ng., vrch. měř. kom. Tk., Praha V., Hehnanova 3. Pospíšil Bohumil ng., Brno, Sedlákova 26,? čtvrť. Pospíšil Jan ng., civ. geom., Prostě.iov, Žižkovo Jl. ] 5. Potůček František ng., vrch. měř. rada, Brno. Příční 4ill. Potůček Stanislav ng'., Podbah'" % (u p. Válka). Potužák P,lVel lil!!'. Dr.. prof. Čes. v;vs. uč. techn., Střešovice, Farní 729. Pour Bohumil ng., tajemník nž. komory, NusJe, Krušinova 10. Praizler KnrcJ ng., měř. kom., delim. kom., Praha J r.. Tržiště <l. Prchal Vladislav ng.. měř. koncip, Kmú Praha. Primich Václav ng., vrch. měř. runa v. v., Praha Xl., Z~lenkova 3. Procházka Bedřich ng., Tf'rezín. důstoj. nev. č. Zl;. Procházka Emil ng., vrch. měl" 1<om. řed. drah fhi\.. Olomouc. Procházka Jaromír ng., vrch. měř. kom., Brno, Dominikánské nám. 2. Procházka JarosL ng. RNDr.. asi st. Čes. vys. uč. techn., Praha X., Soběslavská 24. l)rocházka Karel ng., Strážnice, regulace Moravy. Procházka Viktor ng., Kmú Holešov. Prokeš Ant. geom., civ. geoll1., Brno. H. (;oringa 37 '39. Prokop Josef ng., vrch. měř. rada, Z f. j". Praha, Bnbeneč, Bráfova 369. Prokop Vladislav ng., vrch. měř. kom., Brno, Dlouhá 4:3. Prokopec Josef ng. Dr.. tpchn. úředník, Zemský úřad, Strašnice. Masarvkova ~n2. Prokůpek F~. ng.,' civ. georn., Nymburk, Masarykova 787. Prudík Václav ng., vrch. měř. kom., Brno, Reicheltova 31/1V. 1941/22

23 Průcha Karel ng., Železná Huť, p. Vrčeň. Schneider Richard ng., nlěř. kom., Kmú Telč. Průša Jaroslav ng., měř. kom. min. veř. prací. Nusle, Schornik Jiři ng., měř. kom" Milevsko, Masarykova 368. Rožmberská 788. Schou Miroslav ng., Brno-Kr. Pole, Polská 8.. Přikryl Jaroslav ng., Bubeneč, Steinova 7. Schulz Frant. ng., asistent cg., Nusle, Metodějovo n. 1. Pschorn Jindřich ng., měi'" kom., delimitace, Smíchov, Schwarz Josef ng., měř. kom., Kmú Praha. n. Mat. Brauna 23/111. Schwarz Miroslav ng., civ. geom., Praha XX., Bliicherova Pšenička Josef ng., měř. kom., Kmú Praha, oc. odd., Podolí, 296. Pod Pekařkou 513. Sigmund Bedřich ng., Brno-Židenice, Skroupova (;5. Pšikal Rudolf ng., Brno-Židenice, Komenského 14. Skála Frant. ng., měř. kom., Kmú Chrudim, Stefánikova Pštross Alois ng., vrch. měř. kom., Litomyšl Ptáčková Emilie ng., tech. úředn. Hlav. města Prahy, Skalák Jiří ng., Tábor, Podhradi Smích ov, Duškova ul. 12. Skopal Josef ng., vrch. měř. kom., Mor. Ostrava 1., Lípová Pučelík Jiří ng., asist. u p. ng. Haraschina, Val. Meziříčí, 3. Palackého 401. Skopec Vladimir ng., měř. kom., Řed. pro st. vod. cest, Pulpit Karel ng., předn. odd. X. Z. f. ř. Praha, Praha Smíchov, Dienzenhofferovy sady Č. 5.., Berlínská 12. Skripnik Feodor ng., civ. geom., Praha X., Schwerinova Pýrek Otakar ng., měř. rada v. v:, Brno, Sedlákova /11. Quitta Vilém ng., měř. koncip., Kmú Vyškov. Skyva Jan ng., Brno, Sušilova 9. Slaboch Václav ng., měř. kom., Horky u Tábora 61. Rabas Jan ng., civ. geometr, Libochovice. Slánský Rudolf, měř. kom., Olomouc, Za nár. bankou 3. Radnický Karel ng., měř. kom. měst. stav. úř., Olomouc, Slavíček Emanuel ng., vrch. měř. kom., Kmú, Kolín Hitlerovo n. 1. V., Ovčárecká Rais Alois ng. C., Praha X:, Libická 13'- Slavíček Jaroslav ng., Brno-Žabovřesky, Lužická 4. Rajtr Jaroslav ng., měř. rada min. zemědělství, Praha Směták Karel ng" Kmú Třeboň. (., Vác1avské nám. 62, Fénix. Smíšek Josef ng., tech. úředník, Měchenice čp. 2, p. Rakovič Frant. ng., Vršovice, Ruská H Davle. Regál Karel ng., vrch. měř. kom., Strakonice, čp Smolík Jan ng., měř. úř., Kmú Hradec Králové. Resl Jaroslav ng., vrch. měř, kom., Kmú Blatná. Smutný glúlc ng., Příbram u Brna 135, p. Zastávka Rezek Jaroslav ng., měř. rada, Kmú Praha, Dejvice, u Brna. Gneisenauova 16. Sochor Josef ng., měř. rada, Zeměp. ústav, Bubeneč, Žatecká Rijáčel, Jaroslav ng., měř. kom. Tk., Praha., Josef tř. 48!. ská ul. 4. Sojka Jan ng., vrch. m. rada v. v., Žižkov, Lucemburská Rosenbaum Karel ng., vrch. měř. kom., min. financi, 42. Spořilov, u Sokolovny 481. Sokol Antonín ng., měř. rada Tk., Bubeneč, tř. Bedl. Rotkovský František ng.~ měř. rada Tk., Praha XX., Vel. 43. Kleistova 6. ', Soldán Břetislav ng., měř. kocip., Zemsk)' úřad, Brno Roziňák Achill ng., měř. rada, Kmú Praha, Karlín,., U Baráků čp. 16. Erbenova 9. Sommer Frantíšek ng., měř. kom., Kmú Brno, Zemědělská Hozsypal Jaroslav ng., civ. geom., Mor. Ostrava, Johannyho 32. tř. 5. Soucha Václav ng., vrch. měř. kom. Tk. Praha, Praha Rudolf Jan ng., Smíchov, Černohorská 40.., Josefská 4. Ruml Jaroslav ng., měř. rada, ČMD, Vršovice, na Mičánkách Souk:lJ J. ng., civ. geometr, Nové Benátky '- Soušek Bohumír ng., Praha X., Sázavská 14. Ruzha František ng.. vrch. měř. kom., Zemský úřad odd. Sponer František ng., měst. měř. kom., Olomouc, Macharova 41, Praha XX., Velvarská Růžička Josef ng. Dr., Brno, Antonínská 2. Sponner Ludvík ng., měř. kom., Kmú Lítomyšl, Riegrovo Rybka Jiří ng., měř. kom., Zeměp. úst., Praha X., nám. 81. Soběslavská 1. Srba František ng., měř. kom., Brno-Husovice, Soběšícká Rybníček Miloslav ng., Brno-Král. Pole, Vrchlického Rýc Rudolf ng., měř. koncip., Zem. úřad odd. V/19 - Stach Jindřích ng., měř. rada ČMD, Brno, Bednářská 93. Brno. Staněk Václav B. ng. Dr., min. komisař, Zeměp. ústav Rykl Josef, měř. kom., Kmú Slaný. Bubeneč, Velvarská 47. Rykr Karel ng., vrch. měř. rada, Kmú Praha, Bubeneč, Stárek Vladimír ng., měř. kom., Praha X., Přemysl ovská Bráfova 5 n Rys Karel ng., přednosta Kmú, Klatovy ČP. 351/111. Starý Josef ng., vrch. měř. kom., Brno, Kotlářská 27/1V. Rysan Karel ng., civ. geom., Zlín, Příluky 137. Starý Ladisl. ng., vrch. měř. kom., Kmú Ruchnov n. Kn. l{yšavv Josef ng. Dr., prof. Čes. vys. uč. techn., Praha Staš Alois ng., civ. geom., Mor. Ostrava. Bráfova XX., Schubertovy sady 14. Stehlíček Miloš ng., měř. kom., Ml. Boleslav, Jiráskova Ryšavý Oldřich ng., měst. měř. úř., Brno-Komárov, Mariacelská Steigel' Jaroslav ng., Brno, Kobližná 48. Rusek Miroslav ng" měst. měř. úř., Zlín město, Zlín- Stejskal Miloslav ng., vrch. měř. kom. Tk., Zižkov, Prštné,Malenovská 110. Tomkova 33/V. f{ečinskv František ng., Ruzyně, Husova čp. 34. Steklý Václav ng., měř. koncip., Kmú Praha. '.{ehák Václav ng., měř. kom., Pelhřimov, 386 '. Sternwald Frant. ng., měř. kom., Hradec Král., Ulrychovo ~ezáč Miroslav ng., Brno-Žabovřesky, Tůmova 38. nám ~iha Jaroslav ng., měř. kom.. Smíchov, Platzerova 24. Stíbor Josef ng., Zemský úřad, Vršovice, Madridská Rihák Alois ng., měst. úřad, Zlín. 820/1V. Sadov Grigorij ng., Praha., Trojanova 1. Stodola František ng., měř. kom., Kmú Praha nov. m., Sachunský Vlad. ng., měř. kom., Tro.ia čp Dejvice, Brahmsova 5. Sajdl Ladislav geom., měř. kom., Kolín 11./404. StOckl Herwig, geom., vrch. měř. kom. min. fin., Vrrm Sajner Rudolf ng., Praha., Vlašská 14. více, Vážská 11. Seidel Alois ng., civ. geom., Brandýs n. L., Komenského Straka Vladím. ng., vrch. měř. kom., Kmú, Tábor. nám Strempel František ng., Mor. Ostrava., Valdštýnova Sejdi Karel geom., měř. kom., Kmú Mělník. č. 15. Seme'rid Augustin ng. Dr., prof. Čes. techn., Brno, Hel- Strnad Jan ng., Brno, ul. J. Barviče 44.. celetova L Strnad Josef ng., měř. úředník, Zižkov, Svihovského 11. Sches~all František ng., Brno-Žabovřesky, Královopolska 46.. Střelec Jaroslav ng., Kmú Boskovice. Strnadel Bedř. ng., Mirovice, Jubilejní 210. Schiebl Val. ng., vrch. měř. kom., Brno, Provazníkova Střída Tomáš ng., měř. kom., Kmú Hranice. Č. 44. Suchánek Mojmír ng., měř. kom. Tk., Záběhlice /23

24 Suchánek Stanislav ng., vrch. měř. kom., Zfř., Praha XV., Kinderlyho 5. Suchý Frant. ng., měi-. koncip., Kmú, Tábor, Mochovská Svátek Felix ng., civ. geom., Vršovice, Na Louži 770. Světlík J'aromír ng., Brno-Jundrov, U Mysl. 10. Svoboda Alois ng., mě)'. koncip., Kmú Brno, Dominikánské nám. 2. Svoboda Frant. ng., měř. kom., Kmú Blatná. Svoboda Josef ng., měř. rada, Kmú Č. Buděojice, Hlubocká Svoboda Karel ng. Dr., civ. geom., Brno-Židenice, Vojanova 5. Svoboda Karel ng., Brno, Bedřicha Smetany 22. Svoboda Otakar ng., měř. kom., Tábor, Sámalova Svoboda Václav ng., Chrást 49, p. Všetaty. Svoboda Vlad. ng., Praha V., Bubenská Sýkora Karel ng., měř. koncip., Kmú Rychnov n. Kněž. Sýkora Oldi'-ich ng., Brno-Král. Pole, Poděbradova 26. Synáč Vojtěch ng., vrch. měi-. kom., Kmú, Ledeč n. Sáz. čp Syrovátka Viktor ng., měř. kom., Brno-Žabovřesky, Šafaříkova 3. Sytenko Alexej ng., civ. geoll'1., Kunštát na Mor., čp Šach Alex. ng., civ. geometr, Orlík n. Vit. Sanca Alois ng., Val. Meziříčí-Krásno, Zašova 190. Sanda Oldřich ng., měř. kom., Brno-Tuřany, Fibichov'd č.28. Šarm Václav geom., měř. kom. Tk., Kobylisy, Čimická 717. Seda Karel ng., měř. koncip., Kmú Domažlice, Nerudova 168. Sesták Erich ng., měř. kom., Z. f. ř. Brno, K~márovské nábř.8. Šibrava Arnošt ng., měř. koncip., Kmú Čes. Budějovice. Šilhánek František ng., vrch. měř. kom., Kmú Nová Paka. Šimák Bohuslav ng., gen. řed. dálnic, Praha X., Bulharská 39. Šimek Alois ng., vrch. měř. rada, Brno, Veveří ul. 52' přízemí. Šimerka Jos. ng., měř. rada, Chrudim., Zahradní 302. Šír Vratislav ng., civ. geom., Nové Město-na Moravě.. ' Škelenko Antonín ng., měř. rada, zeměp. ústav, Praha VL, Veletržní pálác. Škoda František ng., měl'. rada, Dejvice, Brahmsova 5, Škoda Josef ng., civ. geom., Ml. Boleslav, Riegrova 142 Šlitr Jaroslav ng., vrch. měř. kom. min. financí, Praha V., Jedličkova 14. Šmíd Josef geom., vrch. měř. kom., Plzeň., U Jikalky 20. Smíd Leopold ng., měř. koncip., Kmú Tí ebíč. Solc Josef ng., Praha X., Mánesova 47. Šourek Vladimír geom., civ. geom., Dobříš, čp Špaček Jar. ng., Praha VL, Frindova 10. Špaček Josef ng., měř. kqncip., Brno-Husovice, Husovská 48. Špaček V. RNDr., profesor reál. gyll1n., Roudnice n. L. Špičák Frant. ng., vrch. měř. kom., Emo, Karafiátova 5. Šponer. František ng., měř. úředník, Kmú Sedlčany. Špryňar Jaroslav ng., měř. komisař, Zemskf' úřad, Praha., Pod Slovany 6. Srámek Karel ng., měř. kom., Brno,? tř. 31. Štefek Frántišek ng., vrch. měř. kom., Praha X., Poznaňská 46. Stefka Alois ng., měř. úl'. měst. stav. úřadu, Olomouc, Hitlerovo nám. 1. Štěch Václav ng., civ. geom., Rokvcany č. 5li. Štis Václav ng., vrch. měř. kom. Tk., Praha VL, Plynární č. 4. Štěpánek Frant. ng., měř. rada, Zemský úřad, PrahiJ XV., Zámecká 15. Štok Josef ng., měř. kom., N. Bydžov, Jungmannova Štorkán Frant. ng., měř. kom., Písek, Jablonského 58. Štván Antonín ng., měř. rada, Brno-Husovice, Tyršova č.44. Subr Josef ng., techn. úř., Mor. Ostrava, Balcarova 4. Sulc Karel ng., měř. rada min. zemědělství, Žižkov, Schwerinova tř Sulda Josef ng., měř. kom., Příbram, Škodova ul. 1731V. Šváb Vladimír ng., měř. kom., Plzeň, Olšová č. 3. Švec Fr. ng., měř. koncip., Michle, Na Kopečku Švejda Leopold ng., měř. kom., Kmú nov. m., Praha XX., Senefeldova 30. Švoma Jan ng., vrch. měř. kom., Poděbrady, Hellichova 492. Taranovský Serg. ng., civ. geom., Horní Krč, čp Teplický Jaroslav ng., měl'. koncip., Vršovice, Madridská 26. Tesař Jaroslav ng., Brno, Falkensteinerova 39. Tichý Jaroslav ng., měř. kom., Kmú Praha. nov. m. Tichý Josef ng., Nové Zámky, P. Milonice.. Thám František geom., vrch. měř. kom., Kmú Mělník. TMč Míroslav ng., měř. kom., Kmú Frýdek, Nemocniční 136. Tlustý Jaremír ng. C., Praha XV., Nezamyslova 15. Tobrman Lad. ng., měř. koncip., Kmú Praha. nov. m. Tomášek Václav ng., měř. kom., Kmú Kutná Hora. 'Tomaševský Alex. ng., Třebenice u Libochovic. 'roušek Josef ng., měst. vrch. měř. kom., Brno, U botanické zahrady 3. Trešl Josef geom., yrch. měl'. kom., Kmú, Královice li Plzně. Trnka Rudolf ng., sml. měř. úředník, Kmú Praha. Trpka Antonín ng., měř. kom., Strašnice, Bezejmenná '\ Truksa Josef ng., měř. rada, Praha., Karmelitská 5. 'fržický Bedřich ng., vrch. měř. kom., Louny, Revoluční 592. Třehín Arnošt ng., bei H. Daffner, Neumarkt í. Opf. Regensburgerstrasse 5 1/2. Tuma Jaroslav ng., měř. kom., Kmú, Německý Brod. Tůma Jaroslav ng., měř. rada min. financí, Praha ll, Josefská 4. Tvarůžek Rudolf geom., civ. geom., Praha., Magde burská 18. Ullrich Karel ng., Bubeneč, U Sparty Č. 14. Ullrich Otakar ng., měř. kom., Kmú Pardubíce. Ulm Emil ng., měř. koncíp., Kmú Zbraslav. Vaca Oldřich ng., vrch. měř. kom.' min. vnitra, Praha., Tržiště 9. Vacek František ng., měř. rada, Kmú, Praha. nov. m. Yacke Zdeněk ng., měř. rada min. zemědělství, Praha., Rumunská 1. Václavů Josef ng., vrch. měř. kom., Olomouc, Ředít. drah odd..!3. Yaiz Ladislav ng., měř. úř., Brno, Pražská 9. Vála František Zemský úřad, Praha ng., vrch. měř. kom., X., Lobkovícké nám. 16. Valdman Václav ng., Kmú Rokycany. Valdman Vladimír ng., vrch. měř. kom., Kmú C. Budějovice. Valcha František ng., vrch. měř. kom., Čáslav, Koudelkova 137. Válka Oldřich ng., měř. úředník, Kmú nov. m., Praha 1., U staré školy. Vaněček Jindř. ng., měř. kom., Kmú, Praha X., talská Č. 8. Vaněk Bohumil ng., Praha VL, Schillerova č. 1. Vanický Jaroslav ng., Kostelec n. Or Vaníček Radim. ng., civ. geometr, Navarov, p. Držkov. Vaniš Frant. ng., Nusle, Chitussiho Vařeka Vojtěch ng.. Kmú, Val. Meziříčí, Hřbitovní 392. Vávra Jan ng.,zeměděl. kom., Olomouc, Agrár. operace. VáHa Jaroslav ng-., vrch. měř. kom., deim. kom., Praha ll, Tržiště 9. Veis Vladislav ng., měř. kom., Praha XX., U středu 22. Velebil Jan ng., Praha V., Senefelderova 449. Veliš Otakar ng., civ. geom., Pardubice. Wilsonova 19 Veselý František ng., měř. kom., Kmú Slaný, Pražská ' Veselý Jaroslav ng., vrch. měř. kom., Kmú Dh. Hradiště, Dvořákova čp Veselý Josef ng., měř. kom., Strakonice, Husova 586!. Veselý Otto ng., měř. úř., Kmú Brno. - Vespalec Oldřich ng., zem. úl'. odd. V./19, Brno, Thrauenbergerova 6. Vetterl Karel ng., vrch. m. kom., ČMD Hradec Král., ře.- ditelství. 1941/24

25 Veverka Martin ng., měř. rada, Brno, Zemský dům. Veverka Stanislav ng., vrch. měř. rada, Praha V., Luythovova č. 6. Viaclovský Stanislav geom., Kmú Židlochovice. Vičar Oldřich ng., měst. úř., Brno, Zábranského 17. Vilímec Vlad. ng., vrch. měř. kom., Kmú Brno. Vilímec Miroslav ng., měř. úř., měst. stav. úř., Olomouc, Hitlerovo nám. 1. Viták Emanuel ng., vrch. měř. kom. min. fin., Smíchov, EL Peškové 12/11. Vitek Jaroslav ng., měř. kom., Michle, Horní ul. 8. Vitouš Jindřich ng., civ. geom., Praha V., Bělského 28. Ylach Vratislav ng., Brno, V táboře 14/1. Vláčil Josef ng., vrch. měř. kom., Z. f. ř. Brno. Vlk František ng., měř.. kom., Praha., Podskalská 6. Vlček Václav ng. Dr., měř. kom., řed. st. vod. cest, Spořilov, Hlavní tř Vltavský Bohumil ng., vrch. měř. kom., Kmú Plzeň. Vobr Josef ng., měř. rada, Kmú, Bubeneč, Bráfova 5. Vodjanický Vitalij geom., asistent u ng. Macouna, Praha X., Humboldtova 34. Voldán Fr. ng., techn. úř. E. P., Praha X., Slezská 128. Volek Frant. ng., měř. kom., Kmú Praha. Volf Emanuel ng., měř. kom., Plzeň, Přeštická ul. 11. Yolfík Bohumil ng., měř. koncip., Smíchov, U Plzenky 8. Volicer Karel ng., vrch. měř. rada min. zemědélství, Praha V., Langemarcká Vondráš Ceněk ng., civ. geom., Tišnov. Vondráš Jaroslav ng., civ. geom., Tišnov, Stefánikova č.490. Vondrášek Frant. ng., vrchní zeměměř. správce. Schwarzenber., Hluboká n. Vt; Vozka Frant. ng., měř. kom., CMD, Minice-Kralupy n. Vlt Vrbka Leopold ng., měř. koncip., Kmú Brno. Vrtal Boh. ng., měř. rada, Bubeneč, Tř. gen. Krausse 8. Vycpálek Jaroal. ng., měř. kom., Nusle, Ul.' Žateckých 844. Vykuti! Josef ng., měř. kom., zeměp. ústav, Praha VL, Veletržní palác. Waldheger Mil. ng., měř. úředník, Kmú, Praha., Křemencova 8. Wagner Jan ng., Pardubice, Waldštýnova 1018). Wankát Václav ng., měř. rada, Modřany, Rašínova Weigelt Josef ng., měř. kom., Cáslav,-Jablonského 381. Wiesner Frant. ng., v. rada v. v., Dolní Beřkovice. Wittinger Max ng. Dr., měř. kom. min. vnitra, Nusle, Kosárkova Wodrážka Rudolf ng., Praha X., Bulharská 23. Wolanský Jan ng., civ. geom., Vel. Meziříčí, Tyršova 55. Wolf Jar. ng., vrch. měř. kom., Vyškov, Nerudova 2. Zahradník Method ng., měř. rada, Brno, ul. Dra Macků 47jll. Zajíček Karel ng., vrch. měř. kom., Praha X., Říšské nám. 18. Zajikin Simeon ng., civ. geom., Uh. Hradiště, Hostisl. č.379. Zámečník Jan ng., Bystré u Poličky. Záruba Frant. geom., měř. kom., Kmú nov. m., Praha., U staré školy. Zawislak Julius ng., měř. koncip., Kmú Mor. Ostrava, Nová radnice.. Zbořil Vojtěch ng., Uh. Hradiště, Kollárova 547. Zdeněk Karel geom., měř. kom., Písek, Tř. legií Zeman Vladimír ng., civ. geom., Hlinsko v C., Rokycanova 992. Zemánek Josef ng., vrch. m. rada v. v., Strakonice, Nám. Svobody 3. Zemskov Evžen geom., Brno, Cervená 1. Zenkl Bohumír ng., Něm. Brod., Na Letné 527. Zíka Jan rlg., správa CMD, Spišská Nová Ves. Zlinský Oldřich ng., Zastávka u Brna. Znojil Josef ng., Brno-Td.vníky 47. Zoula Jarosl. ng., měř. kom., Neratovice u Prahy 528. Zulík Josef ng., vrch. měř. kom., Kmú Napajedla. Žák Josef ng., měř. kom., Praha V., Janovského 25. Žalio Jaroslav ng., měř. kom., Kmú Brno. Zdímal Stanislav ng., měř. rada, Kmú Brno, Pe1licova 53a'1. Železný Antonín ng., měř. kom:, Pardubice, Pasáž Žert Alois ng., civ. geom., Frýdek, Wilsonova tř Žert Vlastimil ng., měř. kom., Kladno, Ludmilina 984. Zilka František geom., měř. rada, řed. CMD, odd. 111./3, Olomouc. Živný Mikuláš ng., techn. úředník, Zemský úřad, Střešovice, Ve Střešovičkách 938. Žižka Jaromír ng., měř. kom., Kmú, Dvůr KráL, Alšova Župka Frant. ng., Praha XV., Holečkova 6. Hlavní a odpovědný redaktor: ng. Bohumil PouÍ'. - Majetník a vydavatel Spolek českých inženýrů. - Tiskem knihtiskámy»typus«v Praze XV. Telefon /25

26 Také Vy musíte.se seznámiti s použitím náhradních materiálů. Jedinou vhodnou pomůckou je k tomu spis Náhrada kovů ve stavbě strojů a přístrojů, jejž vydal Spolek českých inženýrů jako zvláštní otisk Strojnického Obzoru. Cena 15 K. Technické knihkupectví a nakladatelstvi s. s r. o. v Praze 1., Dům SA. JOSEF & JAN FRé. PRAHA X. Pilotovací teodolity meteorologické. měřici přistroje Tiskopisy l nformace bezplatně od firmy CARL ZESS. JENA. nebo generálnlho zastoupeni: fy 6RATŘ LOSCHNEROVÉ Praha PflkOpy 1. telefony: 245-3'::, , /26

27 ZEMĚMĚŘČSKÝ OBZOR VYDAvA SPOLEK ČESKÝCH N2ENÝRú o vlivu centrační chyby při měření horizontálních úhlů v polygonálních tazích. Profesor Dr. H. LOschner " éasopise Zeitschrift fiir Vermessungswesen roč. 1921pojednal a matematicky odvodil směr, v němž chyba z exentricity při měření horizontálních úhlů jest maximální, a tento směr vztáhl k tečně kružnice opsané stanoviskem stroje a dvěma body, na které bylo zaměřeno. Poněvadž stanovení tečny k dané kružnici v terénu jest úkol obtížný, bude účelnější zjistiti, kdy tato chyba z exentricity měření l1orizontálních úhlů jest maximální vzhledem k symetrále měřeného úhlu. Zeměměřičský inženýr může pak pro každý měřený úhel v terénu stanoviti směr vztažený k symetrále měřeného úhlu, ve kterém je nutno úhloměrný stroj co nejpečlivěji centrovati. Na bodě O (správné stanovisko stroje) byl měřen úhel i' na bod A a B (obr. 1). Délky a== OB a b = OA jsou přímo měřené v terénu. Předpokládejme exentricitu e stálou s měnícím se pouze směrem, takže bod D (nesprávné stanovisko stroje) může opisovati malou kružnici o poloměru e. Poloha e jest dána úhlem x vzhledem k symetrále měřeného úhlu. Naší úlohou jest určiti, kdy chyba z této exentricity vyvěrající je maximální. AU / / :0- r, '-',,~ ,1 D Dle obrazce platí {'= ({! + (é 2 - é 1 ) = ({! + é... (1) Dosadíme-li do výrazu (1) za " "e. ( y) é2 =(1 a Sll x-"2 ',! él,,=(/~.sin(x+~) obdržíme." (2) é" = é2" -é1" = r/,e [~sin (x- ~ )-~sin (x+~)] Při konstantní exentricitě e je změna úhlu závislá na změně x, považujeme-li ovšem a, b za konstanty. Jest pak také~sin(x-~) -~sin (x +~) = /(x)! (x) -_ ( ). Sll X X cos-y - ( ) cos x X sm. -l' a b 2 a b 2 neb! (x) = b-asinxxcost_b+acosxxsint ab 2 ab 2 v.. b~a y k PoOZlme cos- = ab 2 1 b+a. y --sm-=k. ab 2 ~, kde k l a k 2 jsou konstanty pro daný úhel a dané strany jej omezující, obdržíme!(x) =k l sin x-k 2 cos x Maximum úhlu nastane při maximu funkce f(x), a v tom případě musí derivace v v - k l t Y a- b z cehoz tg x = -- = co g kz 2 a+b Z rovnice (3) ihned plyne, že pro a = b při libovolném úhlu, jakož i při i' = a libovolně rozdílných stranách a, b jest x = O, čili v symetrále úhlu jest maximum chyby. Je-li značný rozdíl v délkách a, b a úhel i' je příliš rozdílný od 180, odchyluje se směr, v němž je maximum, od symetrály. Pro rovnici (3) lze sestrojiti jednoduchý nomogram. Prochází-li jedna přímka body P (xl' Y ), P 2 (x 2 Y 2 ), druhá body Pa (x 2, Y), P 4 (x4, Y4)' jest jejich rovnoběžnost vyjádřena vztahem čili (Yl - Y 2 ) (x 3 - x4) - (Xl - x 2 ) (Y 3 - Y4) =.g. Upravíme-li výraz (3) na tvar poslední rovnice, obdržíme (a + b). tg x = (a - b) cotg;- 1941/27

28 čili (a - b) (cotg ~ + O) - (a + b). (5). (O + tgx) =e Porovnáme-li (4), (5), shledáme, že r Y l = aj Xl = a Xs= cotg 2- Ys= O y 2 =b J x 2 =-b x 4 =0 y 4 =-tgx čili na osu X vyneseme funkci cotg y a na osu Y vyneseme funkci tg x a a, b tvoří přímky v a kvadrantu na sobě kolmé a ~vírající s osami x a y úhly 45. Stupnice a a b byly vyneseny ve stejných modulech funkce tg x a cotg y také ve stejných, avšak stokrát větších než předcházející. Příklad: Budiž a=250 mj b=50 mj y=900. Spojíme bod označený 250 na stupnici a s bodem označeným 50 na stupnici b. Rovnoběžka vedená bodem označeným na stupnici pro cotg y 90 (na ose x) protíná stupnici pro tg x (osa y) asi v bodě 34. ~/ a..{~ :xr ~.. "'.,. ~.,. C';&r~"";;:;""~""""'"""-;;"'~-=w----~r.v Hranice katastrálních území se mezníkují ve všech lomových bodech. Ve Velké Praze 'budou omezníkovány tesanými kameny rozměrů 15X20X75 cm z tvrdého kamene. Hlavy mezníků budou otesány a označeny číslem na užší hraně, která se při zasazování umístí tak, aby při pochůzce po hranicích ve směru číslování hraničních bodů bylo číslo obráceno k přicházejíeímu chodci. V místech ohrožených dopravou nebo pracemi hospodářskými není zapotřebí, aby kameny vyčnívaly příliš nad okolní povrch zemský a bude jen účelným, zasadí-li se v takových místech v úrovni s okolním terénem. Jejich hledání nebude pak tak snadné, avšak vzdálenosti bodů, změřené přesně po jejich zasadění, umožní vždy jejich bezpečné nalezení i kdyby byly náhodou zahrnuty zemí. Uvnitř města, kde by takové označení působilo potíže, poněvadž hraniční čára bude procházeti nejčastěji středem ulic, bude použitó označení náhradního, t. zv. dvojznaku, t. j. bod hranic v ulici se neoznačí trvale kamenem, který by překážel v provozu, nýbrž zajistí se na úsečce, jejíž koncové body se označí na protilehlých domech železnými svorníky. Vzdálenosti od těchto svorníků určují na úsečce bod, který se dá vždy bezpečně vytýčiti a dočasně označiti na dobu potřeby. Je pochopitelné, že tak pečlivě určené a nákladně vyznačehé hranice musí býti řádně udržovány a chráněny. O udržování znaků na katastrálních hranicích musí podle zákona pečovati obec, která je povinna každým třetím rokem přesvědčiti se na místě, zda některý kámen se neztratil nebo nebyl porušen. Na poškození hraničních značek jsou stanoveny velmi přísné tresty, podobně jako za poškození značek trigonometrických bodů (zákon z 30. června 1921, Č. 254/21 Sb.). Již z popsání práce komise lze si učiniti představu, že to bude práce velmi obsáhlá. Ve Velké Praze na př. bude nutno projíti s komisí a omezníkovati hranice o délce asi 350 km a na jejich omezníkování bude zapotřebí asi mezníků. Po stanovení obvodů katastrálních území postupuje se k dalším menším celkům. Je to zjištění a omezníkování držebnostních hranic a zjištění hranic druhů pozemků. Za velkou závadu původního měření jsme označili hned na počátku, že majetkové hranice nebyly omezníkovány. Této závadě se při dnešním novém měření vyhneme, poněvadž držebnostní hranice musí býti podle kat~strálního zákona řádně omezníkovány na všech bodech lomů tvrdými kameny rozměrů nejméně 12X12X60 cm s opracovanými hlavami. Nejmenuji jiný druh označení, poněvadž na katastrálních územích Velké Prahy, kde je půda vesměs velmi cenná, nelze připustiti omezníkování jiného druhu a i v jiných městech je škoda znehodnocovati tak nákladné práce nedostatečným mezníkováním. Povinnost omezníkování ukládá zákon držitelům pozemků a sice ještě před příchodem komise. Neučiní-li tak držitel včas, t. j. před příchodem komise, nebo omezníkuje-li svůj po-. zemek nedostatečným způsobem, na př. rourkami nebo betonovými sloupky a pod" mohou býti pozemky omezníkovány nebo řádně přemezníkovány na náklad držitelův. Každý držitel má vždy dosti času, aby povinnost mezníkovací mohl splniti, poněvadž příchod měřičského úředníka se oznamuje v obci obvyklým způsobem 30 dní předem. Neučinil-li v této době držitel zadost své povinnosti, má ještě čas tak učiniti v období, které uplyne od příchodu měřičského úředníka do dne, kdy budou hranice pozemku zjišťovány. Poslední lhůtou má býti zajisté předvolání na komisi, které se doručuje aspoň 24 hodin před začátkem řízení. obvykle však několik dní předem. Jak už tomu s psanými a vyhlašovanými nařízeními bývá, všechny stanovené lhůty zůstávají často držitelem nepovšimnuty a hraníce není omeznikována ani v den jejího komisionelního zjišťování. Proto prováděcí měřické předpisy ke katastrálnímu zákonu a k vládnímu nařízení připouštějí, aby ještě po komísi byla dána určitá, ovšem již velmi krátká lhůta pro dodatečné omezníkování. Tento postup se dosud všude dobře osvědčil a jen v mizivém počtu případů bylo nutno skutečně zakročiti proti liknavcům podle zákona a mezníkovati na jejich náklad. Ovšem že mezníky budou zasazovány jen tam, kde není hranice trvale vyznačena jinak. Nebude jich tedy třeba, kde hranici tvoří okraje budov, zdi, podezdívky u plotů, pilíře plotů a podobná trvalá zařízení. V pochybných případech rozhoduje a poradí předseda komise při šetření na místě. Hranice se omezníkují podle skutečného, pokojného užívání a jen tam, kde snad držitel hranici nez!1á ani v hrubých rysech, je odkázán na její vytyčení. Jde-li o novou hranici, t. j. hranici, která nebyla při původním měření v mapě vyznačena a je-li po ruce plán o jejím zaměření, na př. parcelační, lze hranici spolehlivě obno- 1941/28

29 TROJÚHELNlÍfOVÁ s/ř 1. ŘÁDU A NÁSTN ROZVNUT/ S/T/ 2.A 3.ŘÁDU. Obr. 9. U 1. řádu jsou body vyznačeny kroužkem a strany plně silně; u 2. řádu body tečkou v kroužku a strany slabě, u 3. řádu body jen tečkou a strany čárkovaně. Skupina čárkovaně ohraničených bodů je na dalšim obrázku východiskem pro rozvinutí sítí 4. a 5. řádu. Tečkovaně je ohraničena velká politická obec, uvnitř pak jedno katastrální území. 1941/29

30 viti ve většině připadů. Není-li však dělicího plánu a zb~'- vá tu jako svědek toliko katastrální mapa, je vytyčení již méně spolehlivé, jeho provedení velmi obtížné a spolehlivost závislá na místní přesnosti katastrální mapy. Nezná-li ani jeden ze sousedů průběhu hranic ani přibližně a není-li venku znaků nebo terénních tvarů, které by zjištění prúběhu hranic usnadňovaly nebo vůbec umožňovaly, je z nouze dobrou i méně přesná mapa a dohoda obou sousedů, aby v nové mapě byla hranice řádně vyznačena a zajištěna aspoň pro budoucnost. Je tedy nutno počítati při obnovování a mezníkování některých hranic ve městech s rozsáhlou pomocí osob oprávněných podle 51 k. z., jejichž pohotovost může organisací prací značně urychlití. Hranice držebnostní se opět určují postupně v blocích nebo souvislých celcích zvaných tratích, oddělených od sebe většinou cestami nebo hlavami různě probíhajících parcel. V rozsahu držehnostních hranic zjišťuje pak komise nejmenší částky povrchu zemského k zaměření určené, t. j. hranice druhů pozemků. TffOJÚiELNí/(ovÁ SÍŤ 3ŘÁDU A NÁSTN ROZVNUT' SíTí 4.A 5. ŘÁDU. Obr. 10. Označení bodů a stran v řádech je obdobné jako v předešlém obrázku. Jediný bod prvního řádu na severu je označen větším a silnějším kroužkem. éerchaná čára označuje hranice politické obce, tečkovaná čára hranice katastrálního území. - Určení bodů je označeno šipkami na bodě určovaném. - Dvě šipky proti sobě na téže trigonometrické straně prozrazují společné vyrovnání bodů. 1941/30

31 Obr.. Typ měřické veze se sti"edním sloupem pro stroj z triangulace Velké Prahy. Řízení pro zjištění držebnostních hranic patří k nejsvízelnějším pracím při novém měření, poněvadž se musí vykonati na místě za přítomnosti držitelů a členů komise v neobvyklém rozsahu. Uvádím opět příklad Velké Prahy, kde je asi parcel, na nichž musí býti vykonáno řízení na místě, nejdéle do 5 let. Bude-li řízení konati asi 5 komisí v různých čtvrtích současně, můžeme počítati na projednání hranic pozemků každého držitele necelé % hodiny. Zjistiti za tak krátkou dobu držebnostní poměry, vyšetřiti potřebné pro zaměření a vyhotoviti si přibližný náčrt od ruky je pak prací úplně vyčerpávající, kterou lze svěřiti jen nejzpůsobilejším úředníkům. ;Jednání bývá ještě ztíženo, vyskytnou-i se sporné hranice. Nedohodnou-li se sousedé o sporných hranicích, sepíše předseda protokol, který pak odevzdá soudu, aby zahájil řízení pro odstranění sporné hranice. Při zjišťování hranic vyšetřují a odstraňují se také nesrovnalosti mezi zápisy v pozemkovém katastru a skutečností. Takových nesrovnalostí bývá v městech, kde dnes dochází k novému měření, veliké množství; řízení se tím pak zdržuje a předseda komise je zavalen administrativní prací. Ukončením šetření u nejmenších částí povrchu zemského - jednotlivých pozemků - končí první část prací a sice prací nejodpovědnějších, poněvadž na jejich řádném provedení závisí hodnota nové mapy. Nesprávně vyšetřené případy jsou zaměřeny podle vyšetření a musí býti po reklamaci opravovány.. Druhým, ryze technickým a úplně odlišným úkolem je zaměření právě vyšetřených a stanovených čar. Měření můžeme opět rozděliti na technické práce přípravné a měření podrobné. K přípravným pracím technickým počítáme určení pevných bodů, na něž se zaměření musí připojovati a mezi nimiž se provádí. Podle ustanovení ~ 10 katastrálního zákona musí býti každé nové měření připojeno na trigonometrické body jednotné trigonometrické sítě katastrální. Trigonometrická síť se založí a postupně rozvíjí z většího do menšího, až vznikne trojúhelníková síť o průměrné délce stran asi 2 km. Vychází se od trigonometrické sítě prvního řádu. Trigonometrické sítě prvního řádu, potřebné pro rozvinutí, zasahují poměrně daleko od míst, pro něž je konána podrobná triangulace. Na př. pro Velkou Prahu zasahuje vliv bodů prvního řádu až od Tábora. Plzně, Kolína a na severu od bodů až za protektorátními hranicemi. Obr. 12. Typ pyramidy se zvýšeným postavením pro stroj z triangulace Velké Prahy. Trigonometrický bod byl zvolen ve zřícenině staré zvonice, jež i dříve byla trigonometrickým bodem. Z bodů prvého řádu jsou určeny body druhého řádu a síť bodů třetího řádu. Z těchto se rozvinou sítě trigonometrických bodů čtvrtého a pátého řádu. Při triangulaci je určováno často několik bodů současně. Tím se ušetří práce venku vypuštěním některých Obr. 13. Stabilisace trigonometrického bodu. Jednoduché centračni zařízení pro ztotožnění průmětu značek podzemních se značkou povrchovou. Jeden dělník udusává zemi, druhý pečlivě kontroluje olovnicí správnou polohu křížku na žulovém kvádru. 1941/31

32 Obr. 14. Stabilisace excentrického stanoviska na střeše. Z obrázku je patrno nepohodlné stanovisko na samém kraji střechy. Nad značkou je postaven Wildův teodolit, s úspěchem používaný při měření na střechách. Stálá polcha stojanu je zajišťována pytlíky s pískem, kladenými na nohy. dlouhých směrů, jichž měření bývá často obtížné. Také určovací obrazce jsou při spojování více bodů účelnější a výpočet a vyrovnání sítě na větší ploše stejnorodější. Všimneme-li si postupu určování trig-onometrických bodů, vidíme velmi názorně, jak se postupuje plánovitě z vět-. šího do menšího a jak se okruh pevných bodů postupně úží kolem předmětů, jež mají býti zaměřovány. Zajímav~'m je, že na celé rozsáhlé území Velké Prahy nepřipadl ani jeden trigonometrícký bod prvního ani druhého řádu a teprve z bodů třetího řádu padlo šest na území Velké Prahy. Trigonometrická síť pro Velkou Prahu byla vytýčena čili signalisována všemi druhy signálů. Byly tu věže se středním sloupem, pyramidy se zvýšeným postavením, obyčejné pyramidy i zvláštní výtkové signály na plochých střechách domovních. Tyto signály byly obyčejně pevně připevněny kovovými pásy ke komínům. Mnoho bodů čtvrtého a pátého řádu má přirozené signály - věže kostelů. Trigonometrické body se stabilisují v normálních případech dvěma podzemními skleněnými značkami a povrchovou značkou kamennou rozměrů 20X20X80 cm; výjimečně, obyčejně ve větších městech, se stabilisují na plochých střechách mosazným válečkem a kromě toho ještě normálním způsobem v ulici nebo v zahradě, v blízkosti excentríckého stanoviska na střeše. Také měření směrů na trigonometrických bodech je v městech svízelnější než jinde pro větši počet excentrických stanovisek na plochých střechách a kostelních věžích. Umístění stanoviska na střeše, jak vidno z obrázku, bývá takové, že je často nebezpečno obcházeti kolem stroje. Na plochých střechách nelze totiž voliti stanovisko příliš daleko od okraje střechy, poněvadž by pak nebylo přes okraj vidět do ulice nebo do zahrady, kde musí býti bod zvolen obyčejně blízko budovy. Chození na okraji takové střechy s okem upřeným do dalekohledu a myšlénkami upoutanými na měření by mohlo snadno ukolébati opatrnost a krok v podvědomí učiněný by mohl míti osudné následky, Triangulaci jsme získali značn;' počet přesně určených hodů v průměrné vzdálenosti asi 2 km. Pro zaměření domů nebo jiné parcely je to pi'iliš řídká síť daných bodů a proto pokračujeme ještě pí'ed vlastnim měřením netailu ve zhušťování pevných bodů. Podobně jako prl triangulaci určujeme si další body měřením úhlů - protináním vpřed nebo zpět, někdy i obojím - v nejpříznivějším případu až na vzdálenost průměrně 500 m. Určení těchto bodů a stejnoměrné jejich rozložení po terénu je však zřídka kdy možné. když při krátkých vzdálenostech není vliv nejistoty v zaměření úhlů tak značný jako při velkých vzdálenostech, i když se spokojujeme menším počtem určovacích směrů, nedají se na krátké vzdálenosti překonávat překážky tak snadno a nedá se vůbec stejnoměrně vytyčovat, kromě výjimečných případů ve zvlášť příznivém terénu a zastavění. Příklad velmi obtížného vytýčení bodů určených protínáním je v Bráníku. Již to, že ani při triangulaci ani při určování dalších bodů protínáním nebylo lze určiti kostelní věž, prozrazuje obtíže při vytyčování. Proto počet bodů určených protináním byl skrovný. Bylo jich určeno jen 6, ačkoli terén a zastavěnost by vyžadovaly takových bodů co nejvíc. Na jiné části Prahy, v Dejvicích a Bubenči, bylo naopak vytýčení a určení bodů protínáním zvlášť příznivé. Body určené protínáním volíme ve městě ještě s oblibou na plochých střechách, na kostelních věžích, na věžičkách budova zřídka se nám to daří na zemi (obr. 16 a 17). Mezi trigonometrické body a body určené protináním vkládáme body polygonové, obyčejně v ulicích, přístupné již obyčejně na zemi a určované měřením úhlů a délek. Na obou předešlých obrázcích je patrno, jak jednoduchá a výhodná je volba polygonových bodů, podaří-li se dostatečně a účelně doplniti trigonometrickou síť nadbytečným počtem bodů určených protínáním a jak nepříznivý vliv na vytyčování má jejich nedostatek. při vytyčování polygonové sítě přecházíme z velkého do malého, jako tomu bylo ph přechodu od sítě trigonometrické k síti bodů určených protináním. Nejdříve určujeme pevnou síť řidší, volbou t. zv. hlavních polygono: vých pořadů, které spojují body trigonometrické, body protínáním určené a body uzlové. Síť hlavních polygonových pořadů je vyznačena na obrázcích silnějším vyrýsováním polygonových strru;)..mezi body trigonometrické, body určené protináním a body hlavních polygonových pořadů vkládáme vedlejší polygonové pořady, které zahustí konečně síť tak, že je již možno kdekoli na polygo- Obr. 15. Měření úhlu se stanoviska na okrají ploché střechy. Stroj nelze roztažením noh dostatečně snížit, poněvadž stanovisko je příliš blízko ke kraji střechy. Pozorovatel si pomáhá podkladem pod nohy. Pohyby kolem stroje vyžadují zvhené opatrnosti. 1941/32

33 nových stranách voliti tolik pomocných měřických bodů, že každý předmět měření se dá obklopiti dostatečným počtem měřických přímek potřebných pro zaměřování. Polygonové body ve Velké Praze budou stabilisovány kameny o rozměrech 15X15X75 cm, v polních tratích v úrovni terénu, v ulicích pod dlažbou a zde budou přikryty litinovými poklopy. V polygonových sítích Velké Prahy a u všech dalších měst budou zavedeny některé novinky proti dosavadnímu způsobu měření v Čechách. Je to především zavedení měřických strojů se setinným dělením čtvrtkruhu. Stroje dodala v posledních dvou letech naše domácí firma J. a J. Frič. Velmi dobré zkušenosti byly získány již v Radotíně i ve Dvoře Králové při zkušebním měření v minulém roce. Ušetří se na času v poli i v kanceláři a práce je pohodlnější. Úspory ovšem nejsou pronikavé, ale větší význam má, že se zavádí postupně do katastrálního měření setinné dělení úhlové a tím umožňuje cesta k jeho všeobecně závaznému zavedení u nás. Druhou novinkou v Čechách bude měření délek polygonových stran přesnými optickými dálkoměry. Bude užito typu švýcarského, Areger-Kernova v úpravě Fričově. Měření délek optickým dálkoměrem bude na územích Velké Prahy ohromnou úsporou na času a zároveň zvýšením přesnosti výsledků. V pražském terénu a při tak rozsáhlém zastavení a frekvenci nelze si v některých NÁČRT S/TÉ HLAVNlCH t1ěřcf(ých BODŮ Obr. 16. Body určené protíná ním jsou označeny čtverečky. Hlavní pořady jsou vyrýsovány silnějšími čarami. 1941/33

34 NÁKRES ČÁST S/TÉ HLAVNícH t1ěřckých BODŮ Obr. 17. Síť není dosud úplná. Z obrázků je patrno i postupné vytyčování. místech ani dobře představiti rychlé a přesné zaměření bez této moderní pomůcky. Budou měřeny vzdálenosti obyčejně na dvakrát přestavováním latí (vlastně dvěma hitěmi mezi stanovisky stroje). Proto budou polygonové strany voleny jen asi do délky 150 metrů, poněvadž výsledky jsou při měření pod 100 metrů spolehlivější a nejpohodlnější. Výsledná délka bude zjišťována ze čtyř měření. Přesnost těchto dálkoměrů, již mnohokrát vyzkoušená, pohybuje se v odchylkách 1 až 2 cm na 100 m. Zvlášť vynikne tato výhoda, představíme-li si měření latí na pražských ulicích nebo na srázech, o něž zde není nouze a porovnáme je s jednoduchým odečtením vzdálenosti od stroje. Změření délky strojem trvá jen okamžik, kdežto při měření latěmi by se často sotva pořídilo za půl hodiny. Při tom se dají zaměřiti mnohdy i spoje, které by latí byly neměřitelné. Jak již vpředu bylo poznamenáno, volí se pro měřeni ve městech jen číselné metody, k nimž počítáme dnes metody polygonovou, polární a metodu protínání vpřed. Pro pohodlnost vytyčování a obnovování hranic v budoucnosti, kterážto úloha připadne převážně úředně oprávněným civilním geometrům, kteří nemají drahých souprav dálkoměrných, bude všude dávána přednost metodě polygonové. Měření metodou polární nebo protínáním vpřed bude jen řídkou výjimkou tam, kde zaměřované body budou z pomocných měřických přímek nepřístupny při určování pořadnicí. To však neznamená, že by nebyly určovány délky optick~'m dálkoměrem, kde je to výhodným. Bude to zejména při doměřování pomocných měřických přímek, při určování měřických bodů, nebo při měření oměrných kontrolních měr v terénu svahovitém, kde by bylo nutno měřiti více větších délek latěmi. Tam se s výhodou dá použíti pro velmi rychlé měření dálkoměru, který lze stavěti vždy ob jeden bod a zamě1'iti délky na obě nebo více stran. na měření kolmic by bylo účelným použíti výhodnějších pomůcek než je lať. Rozhodně vyskytne se ve větších městech dosti případů, které budou výjimkou v obvyklém měření a bude nutno řešiti úlohy zvlášť složité, zejména pokud půjde o přístup k některým hranicím. Při měření podrobném je rovněž zachována zásada postupu z velkého do malého. Volí se nejdříve pomocné měřické přímky spojující polygonové strany a pak se postupuje dovnitř obdobně jako při triangulaci a polygonisaci. můžeme říci podle řádů měřických přímek. Pro přesnost měření budou v Praze voleny zvýšené požadavky a uplatňována snaha, aby odchylky v měřické síti nedosahovaly 50% dovolených mezí, výjimečně 75%. Délky všech měřických přímek budou určeny také početně ze souřadnic. V měřítku 1:1000 je totiž vždy třeba počítat souřadnice většího počtu bodů pro zobrazování, pro analytieké výpočty skupin a často i jednotlivých parcel, takže soustavným jejich výpočtem př~em se početní práce zmechanisují a organisace kancelářských prací se tím značně zjednoduší. Získá se kromě toho dokonalá kontrola jakosti měření. Kromě předmětů, jež jsou podle platných měřických předpisů vždy při obnovování zaměřovány, měří se často takové předměty, jež by měly později význam pro město a jejichž zaměření město požaduje. Při podrobnějším měření ve městech a zejména v Praze a v Brně bude nutno překonati největší obtíže. Bude to zejména dopravní ruch na ulicích, který by za normálních poměrů nutil k měření v časných ranních hodinich nebo ve dnech nedělníeh a svátečních. Další potíže vzniknou při měření hranic úplně zastavěných čtvrtí, zejména ve starších čtvrtích, kde nejsou hranice rovné a bude zapotřebí často měřiti i na střechách. O tom nelze dnes dobře mluviti předem, takové obtíže se nedají ani popisovati. Je je třeba viděti buď ve skutečnosti nebo aspoň na obrázku. Spokojuji se tím, že na ně jen upozorňuji a mnozí budete míti sami často příle"žitost, spatřiti měřické oddíly při překonávání takových překážek. Třetí, méně obtížnou, avšak za to nepříjemnou překážkou, jsou zahradní čtvrti s oplocenými zahradami, někdy 1941/34

35 ještě bez domů, kde bude třeba při každém vstupu hledati majitele, aby otevřel a umožnil přístup na pozemky. Při měření příčných měřických přímek, často jen pro určení pomocných měřických bodů bude třeba svolati a vzbouřiti všechny majitele. Není-li některý z nich doma, řeší se často věc svépomocí, obyčejně proti předpisům. a následky jsou pak někdy nepříjemnosti. Změřením podrobností a dohotovením polních náčrtů končí polní měřické práce při zaměřování města a vše je připraveno k vyhotovení nových map. Ty se však dnes vyhotovují stejně pro město jako pro vesnicí, jen měřítko bývá různé. Nepovažuji proto za potřebné zmijlovati se zde o této další práci. Pro zajímavost upozorním ještě na rozvržení a organisaci prací ve Velké Praze, poněvadž je to dnes u nás největší a nejvýznačnější měřická práce. Úloha byla podrobně rozebrána pro každé katastrální území, uvážena zastavěnost i terénní poměry, vypočtena asi normální potřeba dní na vykonání prací polních i kancelářských a na mimořádné obtíže připočteno 25% ve venkovských územích a 50'!0 v nejstarších čtvrtích pražských. Vyšla úloha asi pro 300 inženýrských oddílů na jeden rok (4 inženýrské oddíly mají 4 inženýry, 2 pomocné techniky, 1 sílu kancelářskou a 20 figurantů). Poněvadž takový počet sil není k disposici a ani by nebylo také možno s ním účelně pracovati - někde by nebylo možno včas vykonati potřebné řízení - byla určena jako nejvhodnější předvídaná doba 5 let. Potom by mohlo pracovati najednou 60 inženýrů, 30 pomocných techniků, 15 kancelářských sil a asi 300 figurantů. Z toho je patrná i druhá dobrá stránka zamýšlené práce v takovém rozsahu. Dáme doma práci asi 400 lidem, kteří by jinak ji možná museli hledat mimo svou vlast. Po roce bude ihned patrno, zda lze práci ještě více urychliti nebo bude-li třeba zvolnění. Při 51eté lhůtě byl zvolen tento postup nového měření v katastrálních územích: Začíná se prvním rokem s územími, v nichž je operát po technické stránce nejzávadnější, Jsou to: Bráník, Nusle, Dejvice, Bubeneč, Libeň. K nim se připojují území sousední, aby se mohlo pracovati na souvislých větších plochách. Připojují se na severu katastrální území Sedlec, Holešovice-Bubny, Bohnice, Troja, Kobylisy, Střížkoy a Prosek, na jihu pak Malá Chuchle, Hodkovičky a Podolí. V druhém roce se přejde na severozápad, ve třetím na jihozápad, ve čtvrtém ]'1a střed a severovýchod a v pátém se skončí na jihovýchodě (obr. 5). Při stanovení rozvrhů prací pro příští rokv může býti vyhověno požádání města Prahy, potřebovalo-li by nutně v některém území nových map a rozvrh se dá také přizpůsobiti potřebám technické veřejnosti, poněvadž triangulace bude již letos všude hotova. - Polní práce budou v Praze organisovány i během roku jinak než při měření v jiných městech. Aby se v zahradních čtvrtích omezily škody na rostlinstvu a usnadnilo vytyčování měřických sítí, bude měřeno nepřetržitě i v zimě. Rovněž polygonisaci a vyšetřování držby je nutno konati i v zimních měsících, aby všeho bylo dostatek připraveno pro nejsilnější nápor na podrobné měření v jarních, letních a podzimních měsících. Ovšem, že práce Obr. 18. Měření na střechách v některých hustě zastavěných čtvrtích je pravidelným zjevem. v Zlme nebudou konány v takovém rozsahu jako v létě. Souběžně s polními pracemi budou konány i práce kancelářské u katastrálního měřického úřadu, takže polní skupiny budou míti brzy i grafické kontroly na své práce v poli. K pracím ve Velké Praze dochází v letošním roku roměrně za výhodných okolností. Doba válečná přináší v Praze velikou úlevu pro polní práce snížením dopravního ruchu a to je v propočtu výkonnosti položka velmi příznivá, kterou bude třeba v prvních letech dokonale využíti. Uvolněním většího počtu zapracovaných sil v novém měření na Slovensku, podařilo se v loňském roku likvidovat roky se táhnoucí nedodělky v novém měření měst v Cechách a uspokojiti všechna města, která dlouho čekala na nové měření, Tak byla dokončena měření měst Kolína. Náchoda, Starého města, započata a dokončena měření Radotína, Třebechovic pod Orebem a zvlášť rozsáhlé měření Dvora Králové. Finanční správa není tedy vávázna starými závazky. poněvadž další města. jež se v hojné míře domáhají nového měření dostávají pořadí až za Velkou Prahou. Proto bude lze přiděliti k pracím ve Velké Praze dostatečný počet personálu a lze doufati, že práce budou postupovat podle propočtu. Zároveň s Velkou Prahou bude měřeno i více měst venkovských, zejména na Moravě, která je při pořizování plánů a při každé pozemkové regulaci zvlášť čilá. Nové měření měst je základem pro úpravu toliko části zastavěné nebo k zastavěni určené a nesleduje regulaci trati ryze venkovských ani s jiných hledisek než zastavovacích. Na úpravu a účelné uspořádání pozemků ve venkovských tratích je pamatováno jinak. Panem ng. Dr. V. Elznicem byl jsem uveden na mvšlenku využít malého počítacího stroje pro počítání s velkými čísly. Chtěl bych zde podat řešení v praksi nezřídka se vyskytujícího případu dělení, jestliže dělitelem je číslo o větším počtu číslic, než kolik míst má nastavovací zařízení stroje. Je-li dělenec AJ dělitel B a podíl OJ rozložíme číslo B na součet čísel a + b tak, že b je přebývající číslo. Jest pak: A A 0=-=--. B a+b 1941/35

36 Rozvedeme výraz A a+b v Taylorovu řadu A A b A 2b 2 A a + b= Ci - 1!.(i2 + Ú 'a3 -, = =~ -~' ~+!(~'~)-.., Dostáváme tedy podíl C jako součet nekonečné řady konvergentní s kvocientem (-~), Prakticky to provádíme tak, že při jednom nastavení dělitele a určíme hodnoty A i ~,Poněvadi a a každý další člen řady je roven předcházejícímu, ná- sob ' enemu po d'l b, b 1 em -, nastavlme hodnotu ~ do naa a stavovacího zařízení stroje a vynásobíme ji hodno- A tou -, Obdržíme druhý člen řady, Tímto vynásoa bíme opět nastavenou hodnotu a obdržíme třetí člen řady atd, Postupujeme tak dlouho, až obdržený člen řady se přiblíží nule až do potřebného désetinného místa, Prakticky půjde jen o malý počet členů řady, poněvadž podíl!!. bude velmi malý. a Příklad: Jest vyděliti číslo 43852'756 číslem 23154'538 na šestimístném stroji na 11 desetinných míst. Při užitém označení jest: A = 43852'756 a = 23154'5 b= 0'038 A a 1= 1' b a 1= = b a == + 1 b,=v=a O A - - 1' B (6ciferné) Poznámka: Potřebujeme-li velký počet míst podílu, přesadíme zbytek v dělenci o potřebný počet míst do leva, Jiná pro praksi důležitá úloha, na kterou chci ukázat, je výpočet protínání vpřed na jednoduchém počítacíni stroji, aplikace způsobu výpočtu pro dvojitý spřažený stroj. Zopakuji princip tohoto výpočtu: Z obrazce: A, B jsou dané body, a, tj měřené úhly, P bod určovaný, K pata kolmice z P na AB, Obrazec si označíme vždy tak, aby body ABP v trojúhelníku následovaly za sebou v kladném směru (čili aby bod P byl od základny AB vždy vpravo). Jest pak dxak AK --===cotgex dykp KP podobně dy BK = cotg tj dx KP a z toho dále a AK cotg a= =, cotg KP dx AK + dx KB dy KP = cotg a + cotg tj BK p== KP dx -.--!S.!i = BK _ = cotg fj dykp KP dyka = cotg a dxkp _~B _ cotg a + cotg /J dx dybk + dyj(-l dyba KP - cotg a + cotg tj cotg a + cotg tj -dyab cotg a + cotg P (2) (3) B YB XB fj cotg fj YA -tfxkpcotga = YB + dxkpcotg f1 XA+dYKPcotga =XB- dykpcotgf1 - dxab -dyab A YA XA ex cotg ex dykp=;;tga+cotgf1 dxkp cotga+cotgf1 -- dyab= dxab= cotg ex + cotg {3 Yp= Xp= =YB-YA =XB-XA B 739,873'12 1,040,322'26 73'940!f 0' ,872'32 1, ' A '54 1, '25 37'197l 1' '11-1'84 P + 3'58-151'99 1' ,794'21 1,040,354' /36

37 Po výpočtu hodnot dykp' dx KP z rovnic (3) vypočteme dosazením do rovnic (2) hodnoty: dxak = dykp' cotg a dxbk = --dykp cotg P dyak=-dx KP cotg a dybk=dx KP cotg (3 (4) YK=YA + dyak=yb + dybk xk=xa + dxak=xb + dx BK YP=YK+ xp=xk dykp + dx KP K usnadnění výpočtu poslouží nám ještě tato úvaha: 1. (cotg a + cotg {J) je vždy kladné; 2. je-li a i{j menší 100 gr, je bod K mezi body A, B, jinak leží vně. Výpočet provedeme v tomtéž vzorci, jaký předpisuje nstrukce A pro dvojitý spřažený stroj. Hodnoty 1--4, řádek, jsou dané (srov. dále uvedenou tabulku). Stanovíme nejdříve hodnoty ve sloupcích 2 a 3 řádka a sloupec 5. Podle rovnic (3) stanovíme hodnoty dx KP dykp a podle rovnic (4) pak souřadnice bodů K a P. v Rešeni úloh pro volnou ehvili. V čísle 6. minulého ročníku byly uveřejněny 3 úlohy pro volnou chvíli. Uveřejňujeme řešení úlohy 1. spolu s výzvou, aby pp. čtenáři pokukusili se vyřešiti i úlohu 2. a 3. a případně zaslali i jiná řešení úlohy prvé. Redakce. Hlavní a rozhodnou okolností k technickému řešení úlohy a odpovědi na danou otázku je skutečnost, že knih. vložka č. 23 je zatížena takovým břemenem, jež nepřipouští sloučení s ostatními knihovními tělesy. Není-li jiného omezení, bude zajisté možno přetvořiti parcely uvedeného knihovního tělesa, aniž by se změnila podstata listu A. Další podmínka vyplývá z -ustanovení 30 katastr. zákona, že totiž části budov (nový stav) sahající do pp. parc. č. 165 a stp. č. 37 nelze označiti samostatnými parcelními čísly. Řešme nyní dále danou úlohu. Na obrázku*) je vyznačen nový stav. Budovy v nádvoří pokud spolu nesouvisejí, vyznačují se samostatnými parcelními čísly, rovněž i nádvoří. To proto, že není z otázky zřejmé, zda jde výlučně o nádvoří dle ustanovení 96, odst. 3 2;ákona o přímých daních. V případě, že by šlo o parifikát (skladištní plocha), musila by věc řešit katastrální komise. Proto bude v každém případě lépe označit vše samostatnými parcelními čísly (předpoklad, že úlohu řeší civ. inženýr). V dal- *) Nový stav vyznačen z technických důvodů černě čárkovaně. výkazu ploch, případně vý- ším je vyznačen náčrt početního protokolu: 'Pp. 163 pp. 164 stp. 35 stp. 36 Nový stav díl do pp. 164» stp. 37 zbytek pp. 165 dil součet díl do pp. 164» pp. 166» stp. 37 součet díl do stp. 37» pp. 164» pp. 165 součet díl do pp. 164» stp. 37» pp. 166» pp. 956 součet díl do pp. 165» pp. 163» pp. 164» stp. 36» stp. 35» stp. 37 součet díl do pp. 166» pp. 164» stp. 37 zbytek pp. 956 díl součet /37

38 Stp. 37. pp. 164 pp. 165 pp. 166 pp. 956 Sestavení dílů:.. díl ze skupiny č. 1, 2, 3, 4, 5, 6» 1, 2, 3, 4, 5, 6» 1, 3. 5» 2, 4, 6» 4,6 Všechny parcely mimo pp. 165 převedeme do kn. vložky 22 i s obytným domem správce, jelikož tvoří podstatnou součást provozu podniku. Ostatní vložky lze zrušiti. Nově utvořená parc. pp. 165 (přetvořená) je náhradou za dosavadní hodnotu nemovitosti v téže vložce. Plocha je zvětšená v náhradu za hodnotu sbourané budovy na stp. 37 (starého stavu). Parc. pp. 956 zůstane v seznamu veř. statku. K vyrovnání hranice s veřejným statkem musila by být vyhotovena kupní a směnná smlouva s obcí jako správkyní veřejného statku a schválená okresním výborem. Po těchto úpravách nebylo by závad k vyhotovení geometrického (polohopisného) plánu, příslušných smluv a podání knihovní žádosti k zaknihování změn. O zeměměřičství nemáme mnoho starších spisů. Česky psána je zpráva Simona Podolského z Podolí) ze začátku XVll. stol, leč otištěna byla skoro po 50 letech. Další spisy, vyjma Světeckého a Veselého v pozdějších letech, vyšly většinou německy. Z polovice XVll. stol. pochází kniha F a b i a n a S v o bod y, měřiče Schwarzenberského z r. 1732, ve které uvádí nejen základní úkony měřičské a sestrojování kolmic, nýbrž i měření pozemků, výpočet výměr jejich a dělbu pozemků. Fabian Svoboda byl pokřtěn 19. ledna 1688 v Lišově u Čes. Budějovic, kdež otec jeho Simon byl sousedem. Stal se- písařem ve Vídni (Wien) u Adama Františka knížete ze Schwarzenbergu a na jeho náklad převzal von St e i n h a u sen - císařský inženýr ve Vídni (Wien) - jeho vyučení v umění inženýrském. Roku 1710 měl se odebrati na Moravu, aby pomáhal Janu Krištofu M li e r o v i, cís. kapitánu a inženýru, při vyměřování. Poněvadž onemocněl, sešlo z toho a roku 1711 přesadil jej kníže do Třeboně, aby pomáhal geometrovi Maxmilianu Str á n- s k é mu v měření a rýsování s platem 40 zl. ročních, korcem pšenice, 4 korců žita, korcem ječmene, 2 věrteli hrachu a 3 sudů piva. V r pomáhal při měření mapy Mlillerovy v jižních Čechách. V r oženil se s Annou Barborou, dcerou Daniela Strausse, pivního písaře v Lomnici nad Lužnicí. V roce 1720 měříl jiterní grunty u Třeboně,2) načež poslán na měření do Krumlova, kdež byly pře o hranice. Pohřben dle Sedláčka 3 ) dne 25. března 1731 ve věku 43 let. Zanechal 2 syny Josefa gnáce Kryšpína a Jana Václava Antonína a dceru Johanu Terezu Karolinu. Kniha, kterou napsal, byla dotištěna po jeho smrti s nadpisem: 1) Šimon Podolský z Podolí. Knížka o měrách zemských. Sbírka»Svět a práce«. Sv. 22. Nákladem Čes. Matice technické v Praze Rukopis je v universitní knihovně v Praze. 2) Mapy v archivu Třeboňském od r do ) Sedláček A. Paměti a doklady o mírách a vahách. Praha Obsahuje též český obsah jeho spisu. ~t'offnetet' ~anb~~t'íff bon bet' 5elb~~effet'et) 2lHen Respective H. H. Officianten, unb bel) ber Oeconomi auf bem ~anb befinblíd)en ~orj1el)eren, tvíe bíefetbe bel) ber begebenben 9?otl)faH, unb ín ~rmangrungeíne~ ~anb~~effer~ ettva eín 6tud ~etb, ~íefen, ~arb, ~eíd), ~erg, ober anbern Otil) etc. tem 6teínerne ~l)erm bel) benen ~eíd)en; unb enblíd) aud) bíe 3íegetbecter 2lrbeít auf benen ~a~ d)em ol)ne -R'unj1líd)en Snj1rumenten aueín mít ber ~ei3~6d)nur abmeffen, abtl)ehen, unb nad) ben t>er~ jungten ~aai3~6tab 3U '})apíer bríngen fo{glíd) am fíd)erj1en unb (eíd)tej1en au~red)nen ťonnen. 2lHe~ geneufid) nad) be~ -R'onígreíd)~ ~el)aímb ge~ tvol)nhd)er ~anbmam befd)úeben ín 57 ~íguren unb anberen resolvirungs Tabellen nebj1 ťur3en Unter~ ríd)t ber Decimal 9\ed)nung t>orgej1euet. 60bann t>on~ínem bem Publico eneígten, ber ~anbmefferel) ~íffenfd)aften erfal)ren unter bíe 'l)rei3 bl'forbert tverben. :11cuf)auegcbt'ucft unb 3Ufinbcn bc\) ~of)ann ~t't)br\)cf) ~afcfd) Spis má 90 stran, rozměru 156 X 204 mm. Knihu připsal primátoru černínského města Jindř. Hradce, Václavu Bernardu C z a pc k o v i v Třeboni 30. června Látka je seřaděna v úlohy začínajíc bodem (Punctum geometricum), přímkou, rovnoběžkou, přechází na sestrojování pravého úhlu, probírá trojúhelník, čtverec a obdélník a výpočet jich výměry. Nato přistupuje k úvaze o čtverečním provazci, který sestrojuje, ku sestrojování měřítek transversálních, na př. palec roveň provazci atd. Jako jednotku délkovou 1941/38

39 uvádí pražský") nebo čes k Ý 10 k e t (0'591 m). Uvádí, že pro vaz e c je roveň 52 loktům (30'732 m) čilí 40 krokům. Vysvětluje, že j i t r o či strych, korec (Gewendt) je obdélník o šířce provazce a délce 3 provazců, má tudíž 3 čtv. provazce nebo 8112 čtv. loket (2833'37 m 2 ) a měřice 507 čtv. loket (177'08 m 2 ). Provazec čtv. (52X52 loket = 944'46 m 2 ) dělí se na 16 věrtelí. Dále provádí číselné výpočty výměry obdélníka, trojúhelníka pravoúhlého i nestejnoramenného, lichoběžníka a obecného mnohoúhelníka rozkladem na trojúhelníky nebo na pravoúhlé trojúhelníky a lichoběžníky. Po 24. úloze zmiňuje se o desetinném dělení provazce a počítání s ním. Provazec (30'732 m) dělí se na 10 p r i m, primu (3'07372 m) na 10 s e k u n d, sekundu (30'732 cm) na 10 t e rci í a tercie (3'073 cm) na 10 kvart, kvarta = 0'307 cm. Při psaní uvádí: 3 7' 5" 2'" 6"" = 3 provazce, 7 prim, 5 sekund, 2 tercie a 6 kvart čilí podle dnešních zásad provazce. Je to zajímavý zjev v době této, neboť máme tu poprvé u nás zmínku o desetinném dělení měr; leč Svoboda neužívá ještě desetinné tečky, nýbrž vžitého způsobu označování menších částí samostatnými znaky. Je to asi zjev v tehdejší době málo obvyklý, třebaže již holandský inženýr Simon St e- w i n ve svém spisu»1' r a t i q u e ď A r i t h m é- ti q u e«r doporučoval desetinné dělení nejen pro míry, váhy, mince, ale i pro kruh. Tento nový způsob vysvětluje Svoboda dále při sečítání, odečítání, násobení i dělení s desetinnou úpravou, aby ukázal jeji výhody. K tomu př41ává převodnou tabulku obou soustav měr: 10 loket l' 9" 2'" 3"" 20» 3' 8" 4'" 5'''' 30» 5' 7" 6'" 9'''' 40» 7' 6" 9'" 2"" 50» 9' 6" 1'" 5'''' 52» = 10' O" O'" O'''' = 1 (provazec). Dále uvádí v úloze 25. příklad lesa, zaměřeného k obvodu obdélníka krátkými kolmicemi a některé 4) Novotný, Die 'rag-er Elle. Oest, Ztschft. f. Verm (1 loket = 0'5914 m). Petřík, Řecké a římské míry. Zeměměř. Věst. 192fi (1 loket = 0'593 m). Vlk, Délka lokte pražského, Zeměměř. Věst (:..loket = 0'5902m). jiné příklady s číselným řešením. Provádí příklad, jak určiti vzdálenost dvou bodů, mezi nimiž je kopeček, provažováním (schodkováním) a vytyčování bodů na přímce výtyčkami. Nato následují úlohy o dělení pozemku trojúhelníkového, lichoběžníkového a nepravidelného mnohoúhelníka. Kromě toho uvádí výsev potřebný pro jednotlivé výměry plošné, čilí vztahy mezi výměrou a mírou ssutou zřetelně a velice jasně. Chce-li kdo vyseti ž e jdi í k pšenice, musí míti pozemek 42% čtvero lokte, čili pozemek dlouhý 6% lokte a široký 6% lokte. Pro násevek p i n t y čilí 4 žejdlíků musí miti pozemek 169 čtvero loket, čili dlouhý 13 loket a široký 13 loket. Na měřič ku čili čtvrtci musí býti pozemek 507 čtv. loket = 177'08 m 2, čili dlouhý 22% lokte a široký 22Y2 lokte, což jest 1/1" korce. Na věr tel se vyseje % korce a musí být pozemek 2028 čtv. loket = 708 m 2, čili dlouhý 52 loket a široký 39 loket. Násevek pro ji t r o = 8112 čtvero loket = 2833'37 m 2, je korec (kořec, strych) a pozemek musí býti 104 lokte dlouhý a široký 78 loket. Dále praví, že lán (Land-Huben) má 64 jiter nebo korců, čilí 192 čtv. provazců (18'1335 ha). Dále uvažuje o ten e t u (Waldgarn) také někdy teneto lesní, lovčí nebo zvířecí, které je rovno 40 sáhům, nebo 120 loktům (70'92 m), které je užíváno v lesnictví, dále čtvero ten e t o má 120 X 120 loket = 5029'65 m 2 Zmiňuje se o leč i (Quadrat-Stallung) a praví, že je to čtverec o straně 720 loket čili 6 tenat = 36 tenat čtvero = 18'1067 ha, dále mluví o hon u (Land-Stallung), který se rovná skoro lánu, od něhož se liši jen nepatrně a rozdíl vypočítává, že je 1 věrtel a % pinty. Na to probírá měření a výpočet výměry dlažeb u rybničných hrází, výměry dlažeb cihelných a krytiny střešní. Podobně počítá krychlový obsah vyrovnaného kamene a zdiva. Je zajímavým, že tyto staré míry české Svobodou uváděné, byly zrušeny patentem Marie Terezie ze dne 30. července 1764 č. 490 a nahrazeny měrami dolnorakouskými (vídeňskými). Před zavedením vídeňských měr srovnával prof. S c hm i d t S. J. sáhy v historických zemích dříve užívané a shledal poměr víd. sáhu k českému jako 6000 : 5626, poměr víd. sáhu k moravskému jako 6000: 5617, poměr víd. sáhu ke slezskému jako 6000 : 5493 při délce 1 víd. sáhu = 1' m. Posudky.»Návod, jak vykonávati katastrální měřické práce pro obnovení pozemkového katastru novým katastrálním řízením«. nstrukce A pro katastrální měřické práce. Vydalo ministerstvo financí jako výnos ze dne 30. června 1939, č. j / av německém a českém znění. Praha 1940, Tiskl E. A. Beaufort v Praze. Vázáno v červc.:'tch rleskách. tedy opět tradiční»červená instrukce«. Stran XV, cena 120 K za výtisk. Prodejem pověřen ústřední archiv pozemkového.katastru v Praze., Josefská 4. Především nutno poznamenat, že posudek o dílu nemůže být vypracován se zřením k celému rozsahu díla. poněvadž vychází jen první svazek (textová část) asi v rozsahu prvního svazku bývalého návrhu z roku 1932, avšak doplněného a upraveného podle dodatku z roku 1937 (o němž je také zmínka v Zeměměřičskémvěstníku z r. 1938,v č. 2). Z textové části jsou vy~uštěny všechny obrazce, které pravděpodobně budou zařaděny do dalších svazků, poněvadž se text na jejich čísla odvolává. Pokud bylo lze zběžným porovnáním seznat, nedošlo po vydání dodatku k podstatnějším změnám až na způ- 1941/39

40 sob vyhotovování místopísů a výpočet orientačních jižníků pro polygonové pořady. Vyhotovování místopisů u polygonových a jiných měřických bodů podobných se podstatně omezuje na případy zcela výjimečné, kde je místopisů zapotřebí pro zvláštní způsob stabilisace, obyčejně hned po stabilisování bodů a ještě před vyhotovením mapy. Někdy se mají potřebné údaje místopisné zapsat přímo do polního náčrtu. Bylo již na čase, že tato drahá pojistka k vůli několika v budoucnosti pravděpodobně hledaným bodům byla konečně z úsporn~'ch dúvodů vypověděna. Je-li polygonov.ý znak na místě, najde se podle řádné mapy obyčejně vždy. Změní-li se jeho okolí, nepomůže již ani sebe umělejší škicírování s historickými mírami, které nejsou předmětem vedení při změnách v okolí bodu a jsou tedy většinou ve větru. Bylo by se muselo jednou přistoupit k vedení místopisů v souhlasu se skutečným stavem a to by ještě zvýšilo náklady na místopisy, jdoucí již při jejich vyhotovování do desetitisíců K, i při pro zatím skrovném rozsahu měření číselnými metodami. Orientační jižníky nebudou nadále počítány před vyrovnáváním úhlů v polygonových pořadech, nýbrž přejímány z jižníků odvozených postupně od pořadů vyšších řádů tak, že polygonová síť bude vyrovnávána úhlově najednou pro celá katastrální území nebo pro celé skupiny na sobě nezávislé. Tím se ušetří čas, poněvadž odpadne počítání celých desítek jižníků a zlepší se úhlové závěry, které se dříve často deformovaly opravami po vyrovnání souřadnic, zejména u krátkých stran připojovacích. Nové vydání návodu se vrací opět k původnímu názvu jižníku místo směrník. Jistě výmluvný doklad, že ani při nejlepší vůli nelze se zachovat všem. Znovu dlužno litovat, že byl vypuštěn oddíl o triangulačních výpočtech, pokud pojednával o zvláštnostech právě pro naše území. Utrpěla tím ucelenost díla a při podobných několika zdokonalených dalších vydáních mohly by zůstati z původního uceleného návrhu návodu trosky samozřejmostí, které již nikoho nemohou při projednávání znepokojovat. Je to však škoda také proto, že i cízina se velmi zajímala o naše návody. Zatím můžeme považovat za největší klad nového vydání prvního svazku toliko včlenění nepřehledných dodatků do textu, při čemž byla odstraněna i některá menší nedopatření. Pro katastrální úředníky, kteří se stýkají hojně s německými úřady a stranami není bez významu německý překlad, který je velmi dokonalý na rychlost, s níž byl pořízen. když po stránce obsahové přibývá novým vydáním nemnoho (další svazky asi sotva přinesou co nového), můžeme přece nové vydání s uspokojením uvítat. Je důkazem činnosti v zeměměřictví i v těžké době, zpřístupňuje zeměměřičské veřejnosti opět návod, který byl delší dobu rozprodán a také nová, velmi slušná úprava Beaufortova je aspoň po formální stránce ziskem. Těšíme se na rychlé vydání dalších svazků (příloh a tabu: lekl a doufáme, že přece jen uvidíme v d?hl.edné dovbe nově uspořádaný návod, doplněný modernlml vymozenostmi vědy a zkušenostmi prakse. -Re- Dr K S c h w i d e f s k y: EinfiihrunJ;r in die Luftund Erdbidmessung. 2. rozšířené a zlepšené vydá~í. Kniha v celoplátěné vazbě o 137 stranách, rozměru 15krat 21 cm, se 73 obrázky a 6 tabulkami. Vyšlo v nakladatelství B. G. Teubner, Leipzig-Berlin Cena 80 K. O prvním vydání této knihy byl otištěn posudek v Zeměměřičském věstníku 1937, na str Novější vydání které má o čtvrtinu větší rozsah, je doplněno několika celostránkovými tabulkami a zaznamenává pokroky ve fotogrametrii za poslední 3 roky. Čá~ti :eore!ické a oddílům pojednávajícím o fotogrametncke optce, o stereoskopickém měření a fotografii je věnováno více místa. Pěkně je zpracována kapitola o leteckých mě!ických komorách a jejic! zaříz~ní ~ pomoc.ných přístrojí~? (statoskop). Je tu vyjmenovano 1 6 typu letadel, pou,zl~ vaných v Německé říši při fotogrametrickém vyměřovam (pozornosti zasluhuje speciální letadlo, zvané»storch«_»čáp«- které při fotogrametrickém letu má rychlost pouhých 50 km 'hod.; hodí se k pořizování snímků za nízkého letu a pro velká měřítka plánová). Poněkud obsáhleji než v prvním vydání. autor popsal též cizí převáděcí' přístroje (francouzské, italské a švýcarské) a rovněž oddíl o překreslovačích rozšířil (třídí a popisuje jednodušší obkreslovače a překreslovače německé, italské a americké, jichž se používá zvláště ve vojenství a zmiňuje se o velkých překreslovačích; je tu i poznámka o přístroji Mahr-Kolářově, u nás vyrobeném, a obrázek francouzského překreslovače Roussilheova). Teorii a a praxi pozemní fotogrametrie je věnováno poměrně málo místa. Knihu zakončuje 3stránkový seznam důležitější fotogrametrické literatury, německé a cizí. - Kniha je pečlivě napsána a přepracováním značně získala. Můžeme proto i její druhé vydání vřele doporučit. Klobouček. G i o van n i L o r e n z o n i, prof. dea R. Universia di Firenze: Relazione finale dell' inchiesta sulla piccola proprieta coltivatrice formatasi nel dopognerra. - stituto Nazionale di Economia Agraria. Roma, Na návrh prof. Arrigo Se r p i e r i v r konala se anketa o malé usedlosti rolnické, která byla vytvořena v ltaii po světové válce. Anketa byla svěřena technickým orgánům a její výsledky z různých krajů byly uveřejněny ve 14 svazcích. Prof. Lorenzoni byl pověřen vedením a zpracováním konečných výsledků. Výsledky jsou překvapující. V období 15 let skoro milion hektarů orné půdy - což odpovídá asi 6% orné půdy celé talie - bylo převedeno do rukou asi rolníků, kteří přímo zpracovávají svou půdu. Průměrná výměra připadající na nabyvatele je asi 2 ha. Půda byla zakupována volným obchodem asi za 4500 lir za hektar, což dává částku 4,5 miliardy placenou přímo rolníky z jejich úspor. Největší počet těchto usedlostí byl zjištěn ve Ventrii a v Lombardii a rovněž na Siciii. Autor uvažuje celý tento zjev, analysuje jej v jeho příčinách, způsobech a ve vývoji, jakož i v důsledcích hospodářských a sociálních a navrhuje tři prostředky ku zlepšení a konsolidaci drobných držitelů a to podporu kooperace, scelování usedlostí rozptýlených a reformu práva dědického. --K. Odborná pojednání v časopisech. Revue»Plavebni cesty Dunaj-Odra-Labe«. V dvojčísle 5-6 uveřejňuje ng. František F a t a článek:»pozemky pro průplav a daň pozemková.«v kapitolách nad.epsaných:»jak se vypočítává daň pozemková«,»konec daňové povinnosti«,»trvalá změna výtěžkového předmětu«,»záznamy změn v pozemkovém katastru«,»postup stavebníka«a»závěr«, zabývá' se autor velmi časovou otázkou placení daně pozemkové z parcel zabraných rozsáhlými veřejnými stavbami jako jsou dálnice, průplavy, vodní nádrže atd., jejichž stavba trvá po dobu několika let. Po celá tato léta trvá obyčejně veřejnoprávní povinnost držitele, jehož pozemek byl pro veřejnou stavbu zabrán, k placení daně pozemkové. Držiteli dosavadnímu se daň dále předpisuje, třeba že by pozemkovou daň ode dne zabrání měl platiti již stavebník veřejného díla, jsa k tomu soukromoprávně (pokud není jinak soukromě ujednáno) povinen. Otázka daňové povinnosti je aktuální též proto, že daňový efekt se zvětšuje. S daňovou sazbou vybírá se berním rokem 1940 počínaje - mimo 1%% zvláštní příspěvek - ještě 1% příspěvek. S protektorátní daní vezou se samosprávné a j. přirážky. Autor uvádí jako příklad 1 ha role první třídy ve valašské rovině. Protektorátní daň z takového pozemku vynáší ročně asi 62 K, zatím co přirážky dosahují obnosu asi 217 K. Celkem ročně asi 280 K. Oproti dobám minulým, kdy břemeno daně pozemkové nebylo tíživé. působí dnes daňová povinnost na daňový subjekt citelněji. Protáhne-li se otázka knihovního pořádku pozemku uvažovaného na 6 let, půjde již o obnos K, který bývalý držitel zaplatí na daních a přirážkách, ačkoli pozemek byl před šesti léty zabrán veřejnou stavbou. Veřejnoprávně skončí předpoklad daňové povinnosti dosavadního držitele zápisem nového držitele (změnou držitele) v pozemkovém katastru. Tento zápis se provádí obyčejně na podkladě soudního usnesení, kterým se vtěluje vlastnické právo stavebníka v jeho vložce knihy pozemkové. K zápisu dojde teprve po dokončení stavby a po skoncování zdlouhavých formalistních operací knihovních, trvajících celá léta. 1941/40

41 Zánik povinnosti k dani pozemkové nastane ovšem také v důsledku provedení trvalé změny výtěžkového předmětu v pozemkovém katastru. Ale pozemky dani podrobené stanou se průplavem, dálnicí, údolní přehradou - tedy pozemky dani nepodrobenými - teprve po zveřejnění díla, prakticky po dokončení a kolaudování stavby. Pouhé zabrání, odstranění ornice, rozkopání, bagrování atd. nepředstavuje ještě žádnou změnu výtěžkového předmětu. Autor rozebírá se stanoviska zákona o přímých daních počátek a konec daňové povinnosti v souvislosti s kalendářním a berním rokem a uvádí praktické příklady. Kombinováním akce na získávání pozemků pro veřejné stavby se scelováním pozemků, se rovněž projeví zájem na tom, aby daň pozemková nebyla ukládána držitelům zabraných pozemků a aby co nejrychleji přešla na stavebníka. Z těchto důvodů nutno vydatně používati výhod, které poskytuje ustanovení ~ 87 katastr. zákona a postupu stanoveného ustanovením ~ 88 téhož zákona. Stavebník měl by se starati, aby co nejrychleji po provedeném zabrání pozemků dodal pozemkovému katastru všechny pomůcky (zatímní náčrt, výkazy obsahující výměru, vzdělání odstoupených ploch s podpisy držitelů). Na podkladě těchto pomůcek sestaví katastrální měřické úřady záznamy změn jako pomůcku pro vyměření daně pozemkové. V záznamech změn zapsán je v novém stavu stavebník jako držitel, třeba že změna držby neni ještě doložena tak, aby mohl býti proveden z á p i s změny v pozemkovém katastru a v knize pozemkové. Tyto záznamy změn (tak jak tomu bylo na př. u pozemkové reformy) budou později, až proto budou splněny všecky předpoklady, definitivním zápisem. Při větších pozemkových transakcích mohou i pak vzniknouti některé diference v povinnosti k dani pozemkové. Veřejnoprávně (v daňových pomůckách) končí pozemková daň v případech, jež máme na mysli, koncem roku, i když změna držby nastala v půl roce. Za další půl roku je otázka povinnosti k dani pozemkové otázkou soukromoprávní, kterou stavebník musí s držitelem vyřešiti. Je proto důležité, aby si stavebník mohl kdykoli zjistiti daňový efekt (způsobem v článku popsaným) a případné diference s držitelem soukromoprávně vyjednal. Do výkupních elaborátů, ať běží o průplav, o dálnici, automobilové silnice, přehrady, patří údaj o katastrálním výtěžku, jako údaj velmi závažný. Otázce placení pozemkové daně pozemků zabraných stavbami těchto novodobých komunikací a děl, nutno věnovati vyšší pozornost a péči nyní, než tomu bylo v minulosti -a- Dalším odborným zeměměřičským článkem tohoto dvojčísla časopisu je pojednání přednosty zeměměřičského oddělení ředitelství pro stavbu Průplavu ng. Vlad. S k o p c e o výkupních plánech pro plavební cesty. Autor v něm podává pro širší technickou veřejnost zhúštěný obrázek o postupu při nabývání pozemků pro připravovaný průplav výimpem, vyvlastněním nebo současným scelením pozemků celé obce, kterou stavba prochází. Vychází z nařízení ministerstva obchodu ze dne 23. dubna 1903 č. 90 ř. z., jehož obsah věcí se týkající je našim čtenářům znám z článku ng. Dr. J. Růžičky v čís. 1 a 7-8 loňského ročníku. Svou úvahu končí návodem, aby při přípravách stavby dunajsko-oderského průplavu nebylo zapomenuto na dostatečný počet technických sil pro přípravu a provedení výkupní agendy, neboť zkušenosti ukazují, že majitelé zabraných pozemků při podobných stavbách dlouho a často velmi netrpělivě musí čekati na úplné zaplacení a na provedení knihovního pořádku. - Kromě těchto dvou článků zeměměřičských odborníků obsahuje dvojčíslo ještě tato pojednání: ng. J. Bar t o v- s k ý: Plavební cesty z Vltavy a Labe k Dunaji. ng. J. R o s í k: příčném profilu průplavu. ng. Dr. Antonín S c h i n dle r: K otázce vztahů mezi průplavem, povrchem a spodní vodou v ostravské oblasti a některé zprávy drobné. P-r. Geodetski list č. 2/1940 přináší dokončení článku»n e- k o i k o m i s i o n o v o m k o m a s a c i o n o m z á- k o n U.«. V něm navrhuje Rrof. ng. Hor vat ze Záhřeba, aby nový zákon působn teprve tam, kde se pro scelení rozhodne nadpoloviční většina účastníků s nadpoloviční výměrou pozemků, při čemž se nepřítomní účastníci považují, jakoby souhlasili se scelením. Odůvodnění pro to vidí v dosavadních zkušenostech. Dále považuje za nutné, aby každé scelení bylo bezpodmínečně vázáno na povinnou melioraci půdy. Pokud jde o osobu operujícího inženýra, nechť zákon od něho požaduje přirozený smysl pro práci v národě a pro národ, nejlepší odbornou kvalifikaci, vysoké obecné vzdělání a záruku dokonalého osobního morálu.,ostatní připomínky nám neříkají nic pozoruhodného. V úvaze»n e k o i k o m i s li o k o m a s a ci j i«žádá križevacký soudce P u k, aby nový zákon pamatoval na řádnou spolupráci pozemkové knihy s operujícím technikem, lépe než tomu bylo v dosavadním scelovacím zákoně z 22. V. 1902; přimlouvá se, aby část útrat scelovacího řízení nesla banovina nebo stát a aby z veřejných dávek byl zřízen obecný komasační fond pro chudé kraje. Pensionovaný inspektor katastrální služby ng. v o n si stěžuje v temperamentním pojednání»s t o t r e b a i spr a v i t i, i z m jen i t i i u m e tnu t i u p o s t u p- k u o k o o drž a van j a k a t a str a zem j i š t a«na špatnou organisaci služby katastrálních úřadů v Chorvatsku a Slavonii. Tyto úřady dostaly v r do své pravomoci starost o předpis pozemkové daně a o státní statky; výsledek toho se nyní nepříznivě projevuje ve vlastní jejich technické práci evidenční. Má-li se zjednati náprava, musí být zeměměřič zbaven řečené přítěže, úřady nutno vybaviti dostatečným počtem personálu, slušnou výzbrojí a penězi. ng. Braun:»Kurs optického měření dé- e k v Jen ě.«štván., PRAYY Zostření trestních ustanovení stavebních řádů. Přestupky stavebních řádů mohly se dosud trestatí jen pokutami až do 600 K, po případě do 200 K; tresty vězení nemohly se přímo ukládat. Tyto jíž nevyhovující trestní předpisy se právě vydaným vládním nařízením Č. 29/1941 Sb. č. 9 z 29. led.na 1941 podstatně mění. Za přestupky, které podléhaly dosud pokutě do 600 K, budou se ukládat pokuty až do K; při druhém potrestání bude možno uložiti přímo trest vězení od 20 dnů do 6 měsíců a při třetím potrestání osoby vedoucí stavbu bude vyslovena ztráta živnostenského oprávnění (na určitou dobu nebo navždy). Ostatní přestupky stavebních řádů budou trestány pokutami do 5000 K. V souvislosti se zvýšením trestních sazeb se přenáší trestní pravomoc obcí podle stavebních řádů na okresní úřady. účelné zastavování obcl Podle vládního nařízení č Sb. může se obecní zastupitelstvo usnést, že v určité části obecního území může stavební úřad odepříti parcelační nebo stavební povolení. Takové usnesení může se ovšem týkati jen té části obecního území, které postrádá veřejných zařízení komunikačních, kanalisačních nebo vodovodních. Tento předpis vztahuje se však jen na obce, které mají podle posledního sčítání lidu víc než obyvatel, dále obce, uvedené v 3 zákona č. 88'1920 Sb. o býv. regulační komisi pro hlavní město Prahu s okolím, a konečně na obce, které mají pro veřejnost zvláštní význam, na př. stavebním ruchem, lázněmi, průmyslem a budou určeny zvláštním vládním nařízením. Vládním nařízením č. 5/1941 Sb. byly posléze uvedené obce určeny. Jde tu celkem o 254 obcí, z nichž 178 je v Cechách a 76 na Moravě. 1941/41

42 Zkoušení půdy. V rámci akce ke zvelebení našeho zem.ěděls!ví bylo nyní vydáno vládní nařízení z 29. srpna 1940 čslo 376, kterým se zavádí p o v i n n é z k o u š e- ní půd y za účelem zjištění podkladu pro zvýšení výnosnosti. Povinné zkoušení půdy se provádí ve všech pod nic í c h vinařských, ovocnářských a zelínářských o výměře aspoň 1 ha užitkové plochy a v ostatních zemědělských podnicích o v Ýměř e a s p o ň 2 h a užitkové plochy. Od povinného zkoušení mohou býti osvobozeni vlastníci, kteří prokáží, že jejich pozemky v posledních 5 letech byly zkoušeny na reakci, na potřebu vápnění a na obsah kyseliny fosforečné. Vyhláškou ministerstva z~~nědělství z 9. listopadu 1940 jsou zkoušením půdy poyereny tyto zkušebny: a) Zkušebna ústavu pro výživu ~ostlin ~ýzkum.ný~h ústavů zemědělských v Praze. b)' Zkusebna blochemlcke sekce zemského výzkumného ústavu zemědělského v Brně. c) Zkušebna ústavu pro půdo znalství výzkumných ústavů zemědělských v Praze. d) Zkušebna půdo znalecké sekce zemského výzkumného ústavu zemědělského v Brně. e) Zkušebna rolnicko-lučebního výzkumného ústavu české zemědělské rady v Praze. f) Zkušebna výzkumné stanice zemědělské v Táboře. g) Zkušebna výzkumné stanlfe zemědělské v Chrudimi. h) Zkušebna výzkumné stanice zemědělské v Roudnici n. L. i) Zkušebna výzkumné stanice zemědělské v Čáslavi. j) Zkušebna výzkumné stanice zemědělské v Olomouci. k) Zkušebna výzkumné stanice chmelařské v Rakovníku. ) Zkušebna výzkumné stanice řicích. zemědělské y Ho-. ~aždé ~k?šebně j~st přiděl;n rozl"hlý obvod, určený vyjmenovamm s5ludmch okresu. Tytc obvody jsou veliké (?d 6-24 soudmch okresů) tak, že zkoušení půdy potrvá \'lce roků. Podle možnosti má býti se zkoušení~ začato v o~;esích! v nichž půda potřebuje vápnění. To jsou předevsm nase okresy horské. Ostatni okresy přijdou v úvalm v 5-10 letech pozdějších. Náklady na zkoušení půd ponese 'protektorá:, ~em?ž bude plynouti příjem z p 0- p.l a t k u za zkousem pudy. Tyto poplatky stanoví mil1l~terstv~ zemědělství. V každé obci se zřídí obecní p ů d- n.1 k o m s e, jejímiž členy mají býti především pokročlí hospodáři, obeznámení s pozemkovou držbou i jiné vhodné osoby, jako učitelé místních národních Ídových hospodářských a zemědělských škol. Tito jso~ povinni spolupůsobiti podle pokynů starosty obce při zkoušení půdy v obcí. Výsledky zkoušení budou sestaveny pro každou obec do výkazů a zaslány okresnímu úřadu a starostovi obce. Starostové jsou povinni oznámiti výsledky jednotlivým vlastníkům půdy a pečlivě je uschovávati. Orgány pověřené zkoušením půdy při své práci budou hojně užívatí dat pozemkového katastru. Účelnost a veřejný zájem n;wpak vyžaduje, aby včas bylo zajíštěno využití výsledků zkoušení půdy pro účely pozemkového katastru. Prof. Dr. ng. K. R. Hugershoff zemřel uprostřed své neúnavné činnosti náhle po krátkém utrpení dne 24. ledna t. r. a byl pohřben žehem dne 31. ledna Narozen 5. října 1882 v Leubnitz bei Werdau, měl nepatrně přes 58 let. Smrt ho tedy zastihla v plném tvůrčím rozmachu. Svoji učitelskou dráhu započal jako profesor geodesie na. tehdejší lesnické akademii v Tharandtu, jsa zároveň soukromým docentem vysoké školy technické v Drážďanech (Dresden). V době od r podnikl výzkumnou cestu do západního francouzského Sudanu, do Zlatonosného pobřeží a Tog~: Ku konci své~? života byl. ředitelem ústavů pro geodesn a fotogrametrn a pro lesmckou fotogrametrii na tf'chnice v Drážďanech (Dresden). Se zvlá:,štní,zál~bou s~ v~n?val konstrukci geodetických a po syetoye v!1lcevovy!~c~~ fot?grametrických strojů, k ce!uuz. mel nejlepsl pnlezltost Jako vědecký spolupracovmk Ílrmy G. Heyde v Drážďanech (Dresden) a DOsléze i společnosti Zeiss-Aerotopograph v Jeně (Jen~). Prof.,Hugershoff ses~rojil?rzy po světové válce první nemecky vyhodnocovacl stroj pro letecké stereosnímkj' z~aný autokart,ogra.f, (1921), který fa Heyde-ova vyrá~ be!a.,podstat~ym clal}kem, tohoto stroje byly snímkomerne teodohty, ktere take zcela nově prokonstruoval. B:zy nato (r. 1926) překvapil novým a podstatně zlepšenym, vyhodnoc?vacím.strojem, ~vaným aerokartograf a malym podobnym strojem aeroslmplex. Mimo to sestrojil malý překreslovací stroj, ruční i samočinné letecké fotogrametrické komory různých typů. Pro pozemní fotogrametrii koncipoval malý fotúteodolít (Heydův»fotog:ametr~<),komparátor na proměřování jednotlivých snímku a svsly stereokomparátor pro stereoskopické dvojice snímků atd. Jako ředitel ústavu pro lesnickou fotogrametrii pracoval v posledních letech na použití letecké stereofotogrametrie v 1e sní m měření ale sní taxaci a v zásadě rozřešil dotčený problém uspokojivě, dopracovav se metod, které dávají výsledky, souhlasící dobře s výsledky klasických metod pozemních. Pro svoji badatelskou práci nalezl největší podporu u společnosti Zeiss-Eerotopograph v Jeně (J ena), která mu dala všecky potřebné stroje' k di~posici. Prof. Hugershoff vynikal též literárně, zvláště po světové válce a napsal tyto hlavní spisy: Kartographische Aufnahmen und geographische Ortsbestimmung auf Reise~ Sammlung Goschen 607, nstrumente fiir Forschungsrmsende, Stuttgart, Wittwer, Photogrammetrie, Stuttgart 1912, Wittwer; Grundlagen der Photogrammetrie aus Luftfahrzeugen (ve spojení s Dr. ng. H. Grantzem), Stuttgart 1919, Wittwer; Photogrammetrie und Luftbildwesen; Wien 1930 (sv. V, sbírky Handbuch der wissenschaftlichen und angewandten Photographie)' Gegenwartiger Stand und Aussichten der Photogra~metrie als Hilfsmittel der Forstvermessung und Forsttaxation, Liebe~werda 1933 (Bildmessung und Luftbildwesen); AusglelChungsrechnung, Kollektionmasslehre und Korrelationsrechnung, Berlín 1940, Wichmann. Vedle těchto hlavních spisů napsal také více menších pojednání geodetických a fotogrametrických. Čest budiž jeho památce! Prof. Tichý. Oprava. V lednovém čísle Z. O. v článku "Knihovní pořádek u veřejných komunikací a vodotoků" jsou. některé chyby a nedopatření, a to: 1. na str. 10 nadpis "Tabulka 1 b)" má správně zníti "Tabulka 1 a)", 2. na téže straně a v téže tabulce řádek položky 3. jest nevyplněn a má zníti podle dolejší tabulky. 3. na str. 11 nadpis "Tabulka 1 a)" má správně zníti "Tabulka 1 b)". Prosíme, aby čtenáři si tato nedopatření opravili. 21,_ 1 --,--_, 1 - _ 3, Holub Jan a Anna ' p. p. Vážany, 18P. p , 3 ro, e ce a 40 K ú Váž p. p. 810, louka (díl) les1 (d(íl)l') ~ ió 1}178 _ -, _ 1_---' Hlavní a odpovědný redaktor: ng. Bohumil Pour. - Majetník a vydavatel Spolek česk~'ch inženýrů. - Tiskem knihtiskárny ~Typus«v Praze XV. Telefon /42

43 ZEMĚMĚŘČSKÝ OBZOR VYDAvA SPOLEK CESKÝCH N2:ENÝRů Na každý bod zemského povrchu působí tíže jakožto výslednice sil přitažlivé a odstředivé. Představíme-li si zemské těleso jako souhrn homogenních bodů, musel by jeho tvar působením obou uvažovaných sil býti elipsoidický. Newton (1687), Huygens (1690) a Mac Laurin (1740), předchůdci Clairautovi, uvažovali mnoho o tvaru Země. Roku 1743 dokázal první Clairaut ve své skvělé práci Théorie de la figue de la Terre pro rovnovážný stav Země těleso rotačního elipsoidu (. vyd., Paříž, Courcier 1808.) Geologické převraty, které Země prožila a v menším měřítku prožívá i dnes, porušily rovnovážný stav hmot najmě v povrchových vrstvách. V těch místech, ve kterých následkem velké soudržnosti hmot nemůže nastati vyrovnání, vzniká napětí. Plochy hladinové bližší povrchu vykazují deformace zcela nepravidelné. Zlepšením přístrojů a metod pozorovacích objevily se nesrovnalosti zaviněné touto nepravidelnou strukturou a uskupením hmot. Projevily se diferencemi mezi hodnotami šířek, délek a azimutů získanými přesným pozorováním a výpočtem předpokládajícím elipsoidícký tvar Země. Pozorování se provádějí na skutečném topografickém povrchu Země. Referenční elipsoid použitý pro výpočet je nutné najmě při srovnávacích studiích anomalií přesně definovati, jakož i výchozí stanici. Myšlenkou isostatického vyrovnání se zavádí pojem hladinové plochy v určité hloubce pod povrchem zemským ležící a podléhající stejnému tlaku nadložních hmot. Názvu isostase zemské kůry pro naznačenou hypothesu použil první roku 1889 americký geolog C. E. Dutton (D., On some of the greater problems of physical Geology, Phil. Soc. Washington, n, 1892). Hloubka této hladinové plochy pod povrchem zemským je různá, jak vyplývá z četných prací geodetů. Z ní odvozené kompensace odstraní většinu odchylek, vznikne těleso elipsoidu bližší než tvar hladinové plochy (geoidu), čili jako by se odstranily nerovnosti povrchu a různá hustota povrchových vrstev Země. Myšlenka isostase dochází plného uplatnění v přesných geodetických pracích. Další důkladná a sjednocená měření po celém povrchu zemském, pevnině i mořích i v okolí zemských pólů (v poslední době práce Arktického ústavu v Moskvě) svými výsledky pravděpodobně potvrdí oprávněnost isosta- Ucké hypothesy. V dalších řádcích uvedu důležitější data z historie isostase. Měření peruánské, konané za tím účelem, aby se rozhodlo, zda je Země koule či zploštělý elipsoid, přineslo poznání odchylek tížnice. B o u g u e r 1 ) uvádí, že jeho oblouk v Peru a oblouk L a c a i l- e Ů V2) u Amiensu, vedou ke zploštění Země 1/301.6, případně 1/318, užije-li se pro délku oblouku peruanského hodnoty určené Spaněly. S obloukem laponským dává zploštění 1/215. Tento poslední oblouk s oblouky měřenými ve Francii dává zploštění úplně rozdílná, 1/132, 1/145 a 1/169. poznamenává tu Bouguer, že výpočet předpokládá všechny poledníky téhož tvaru a pravidelného zakřivení (t. j. zakřivení elipsy), ale vyjadřuje jasně svoje pochybnosti těmito slovy: "... kdo však nám dokáže, že vnitřní části hmoty zemské jsou dosti homogenní, abychom mohli odvozovati tento důsledek. Má konečně pravidelná elipticita více pravděpodobnosti, než měl kulový tvar před Newtonem a Huygensem?" Tím se rodí u Bouguera myšlenka isostase. 3 ) Při měření poledníku v Peru provedli Bouguer a Condamine měření odchylky tížnice v roce 1739 na úbočí hory Chimborazo (6254 m). Její výšku odhaduje Bouguer na toise nad krajinou a toise nad mořem. Průměr základny na tisíc toise. A ježto lze na úbočí přejíti k těžišti hory na toise, do něhož klade působiště přitažlivosti, bude odchylku tížnice působiti vodorovná složka velikostí rovná asi jedné dvoutisícině tíže, byla by tedy tížnicová odchylka asi l' 43". Na jižním svahu asi 829 toise pod vrcholem, na sněhové hranici, zvolili počátkem prosince prvou stanici a pozorovali výšku čtyř hvězd při jejich kulminaci jižně a šest hvězd při kulminaci severně zenitu. Druhá stanice volena od prvé na západ ve vzdálenosti 3570 toise a měřeny na ní při kulminaci výšky týchž hvězd jako na stanici prvé. Působením přitažlivosti hory byl na prvé stanici posunut zenit 1) Bouguer Petr, narozen v Croisicu v Bretonii. Poslán byl od vlády francouzské roku 1735 s Condinem a Condaminem do Peruánska k vyměřování. V létech měřila tato Mission des Académiciens v jižní Americe v Andách rovníkový oblouk. Zemřel roku Charles la Condamine, Marie de, nal-odil se v Paříži a zemřel tamtéž v roce Pracoval s B., ale roku 1743 vrátil se do Francie a zabýval se vydáváním spisů vztahujících se k vykonaným měřením. Výsledky prací uveřejnil Bouguer ve spisech»rélation au voyage ou Pérou«a v»théorie de la figure de la Terre déterminée par les observations M. Bouguer et de la Condamine, Paris, J ombert 1749«. 2) Nic. Louis de Lacaille, franc. astronom a profesor matematiky ( ). 3) Podrobnější citáty starých pramenů jsou uvedeny podle psaných přednášek doc. Dr. V. ~pačka, jenž je autorovi zapůjčil. Data životopisná vzata z Riegrova naučného slovníku, -X. 1941/43

44 k jihu o úhel a. Proto se tam jevily výšky hvězd kulminujících na jihu o a větší, než na druhé stanici, a výšky hvězd kulminujících na severu o a menší. Zaměřením s jedné stanice na druhou zjištěno, že druhá leží o 505 toise jižněji, čili o 32", o které se musely jeviti na prvé stanici výšky hvězd jižních menší a severních větší. Opraví-li se výšky měřené na druhé stanici o těchto 32", mají souhlasiti s výškami měřenými na stanici prvé. Měření byla konána na stanici kvadrantem, který se otáčel kolem svislé osy tak, že jeden jeho krajní poloměr byl s touto osou rovnoběžný a druhý k ní kolmý. Je-li poloměr kvadrantu, jejž považujeme za vodorovný, skloněn o úhel /3, bude takto skloněn i po otočení kol svislé osy a všechny měřené výšky hvězd budou o /3 větší než je výška skutečná. Utvoříme-li však rozdíly výšek, jedné hvězdy kulminující na severu a druhé na jihu, odpadne vliv /3. Označíme-li v" v 2 skutečné výšky a v/, v/ měřené výšky těchto dvou hvězd, bude na druhé stanici v12' - v 2 / = v 1 - v 2. Druhý index značí stanici, kde je výška měřena. Na stanici prvé je zenit posunut k jihu o úhel u, tedy platí v,/ - vn' c= =v 1-0:- (v 2 + 0:).Z obou rovnic plyne úhel u, o který je tížnice působením hory vychýlená. Po opravě vzhledem k refrakci plynuly rozdíly výšek čtyř hvězd kulminujících na severu l' 25", ľ 24", l' 10" a l' 06". Pro hvězdy kulminující na jihu l' 37"5", l' 28", l' 48" a l' 22'5". Střed všech měření byl ľ 19" a l' 34". Rozdíl obou hodnot je 15" a pro úhel a dostane se 7"5". Z polohy obou stanic a těžiště hory plyne, že na druhé stanici se jeví poněkud účinek přitažlivostil!ory ve směru poledníku v míře asi 13 nebo 14; rát menší než na prvé, takže je třeba a o tllt~' 'č~st zvětšiti na 8". Z čísel zde uvedených je zřejmé, že se rozdíly v l1 ' - v 1 / pro různé hvězdy liší, ač by měly být stejné, a že výsledek 8" není příliš spolehlivý. Pozorování byla prováděna za velmi nepříznivých poměrů. Fakt, že nalezená odchylka 8" je příliš nepatrná proti očekávané diferenci ľ 43", vysvětluje Bouguer z části tím, že Chimborazo je sopka a obsahuje pravděpodobně dutiny,. čímž se její působení zmenšuje. Bouguer uvádí i ten způsob, že by se měřila při kulminaci výška téže hvězdy na stanici na jihu hory, kde je působením její přitažlivosti zvýšena, a na druhé stanici v témže poledníku na severu hory, kde je z téže příčiny snížena. Rozdíl výšek měřených na obou stanicích bude tedy větší, než odpovídá vzdálenosti obou stanic a odchylce tížnice na obou stanicích. 4 ) Na odchylku tížnice působenou přitažlivostí hory upozornil již před Bouguerem sac Newton ( ), který uvedl, že hora polokruhovitého tvaru výšky 3 mil by vychýlila tížnici na svém úpatí o necelé 2'.5) 4) Bouguer, 1. c. (druhý spis) s ) Při stejné hustotě Země a hory byl by poměr sil, jimiž obě tělesa přitahují visící olovnici dán výrazem tg a = m/2r2 : MJR2 = rj2 R= , t. j. a = 78". La Figure de la Terre... avec une relation abrégée de ce voyage... par M. Bouguer, Paris 1749, str Brzy potom zdůrazňuje B o š k o v i Č,6) že různé složení kůry zemské má vliv nejen na směr tížnice a tím i na měření zeměpisných šířek, ale i na dobu kyvadla. Domnívá se, že nepravidelnosti v zakřivení poledníků a rovnoběžek převládají nad geometrickou křivostí předpokládaného elipsoidu. Uvádí tabulku délky poledníkového stupně stanoveného v patnácti různých šířkách. Z jednotlivých dvojic plyne pro zploštění 1/78-1/347 a jeho velikost že je tedy problematická. Boškovič přiměl i krále sardinského, aby dal měřiti oblouk turinský, neboť očekával projevení vlivu přitažlivosti Alp na velikost amplitudy měřeného oblouku. Měření provedl J. B. B e cca r i a. 7 ) Délka jednoho stupně oblouku plynoucí z celkového měření byla 57468'59 toise. Z části ležící na sever od Turina o 27' 4'29" plynulo však o 497 toise více, z části jižněji o 40' 40'42" o 331 toise méně. Vliv Alp byl tedy patrný. Beccaria vypočítává, že může činiti na severním konci oblouku 25". Je proto dosti podivné, že diference několika vteřin naplňovala hrůzou Mé c h a i n a,8) který pokračoval od roku 1794 v měření pařížského poledníku do Španěl. Mezi dvěma blízkými body Barce- one a Montjouy, vzdálenými sotva 2 km, nalezl rozdíl zeměpisných šířek 59'53", kdežto jejich vzdálenosti odpovídal rozdíl o 3'4" menší. Méchain tajil tuto věc před ostatními účastníky měření, bránil opakování měření jinými a v zatemnění rozumu před smrtí stále blouznil o chybě, jež mu zkrátila život. Zemřel duševně chorý v Castel10n de la Plana v září roku D e a m b r e 9 ) se domnívá, že vzhledem k uvedeným rozdílům v délkách jednoho stupně zůstane správná hodnota zploštění Země neznámou asi navždy. Prvý přesnější výpočet a měření účinku hory na směr tížnice provedl královský astronom N. M a s- k e y n e 10 ) roku Zvolil k tomu horu Schehallien v Perthshire, dosahující 3000 stop a zvedající se asi 2000 stop nad okolní krajinou. Na jižním svahu hory 1200 stop a na serevním asi 1450 stop pod vrcholem hory zvoleny stanice, kde měřena zeměpisná šířka. Na každé stanici provedeno 6) De litteraria expeditione per pontificiam ditionem ad dimitiendos duos meridiani gradus, Romae Část. a V. - BoškovičRoger Josef, Jezuita, nar. v Dubrovníku Francouzští učenci vystupovali silně proti němu a proto vrátil se do Milána, kde mu císař Josef. ulořil vyměření jednoho stupně meridiánu k účelům mapování Lombardska. Zemřel šílený v roce ) Gradus Taurinensis. - Augustae Taurinorum ) Pierre F. A. Méchain, výtečný hvězdář francouzský ( ). 9) Grandeur et figure de a Terre. Dopsáno 1822, tištěno 1912, str DelembreJ. B., rytíř a franc. hvězdář ( ). Měřil s Méchainemmeridián od Dunkerku k Barceloně pro stanovení základního metru. Vyměřování popsal ve svém spise Base du sysmmemétrique. Dokončilroku 1799 s obtížemi. 10) Phil.Trans. 65, 495, Tamtéž uveřejněny i další práce. - Maskelyne narozen roku 1732 v Londýně, matematik a hvězdář. Roku 1761 poslán král. lond. společnostína ostrov Sv. Heleny, aby tam pozoroval průchol Venuše sluncem. Roku 1765 jmenován král. hvězdářem v Greenwichy. Po čtyřicet let vydával The nautical Almanac and astronomical Ephemeris. Zemřel roku /44

45 více než 160 určení, z níchž plynul rozdíl šířek 54'60". Ze sítě trojúhelníků mezí oběma stanícemí stanovena vzdálenost rovnoběžek jímí jdoucích stopy, odpovídající rozdílu zeměpisných šířek 42'94". Přítažlivost hory působí tedy na severu a jíhu odchylky celkem 11'66". Výpočet přitažlivosti hory provedl současně Charles H u t t o n11) způsobem, jehož se používá dosud a který velice zjednodušuje prácí. Byl pořízen plán okolí staníce, v němž vyznačeny vyvýšeniny území. Bodem, v němž umístěna staníce, vedeno 48 polopaprsků tak, že tvořily s poledníkem úhly, jejíchž sínus byl postupně roven 1/12, 2/12, 3/12. 12/12. Kolem staníce opsány soustředné kružníce, čímž rozděleno okolí staníce na větší počet polí, jejichž účínek se jednotlivě počítal. Prvá kružnice měla poloměr 666'6 stop, druhá dvojnásobný atd., až dvacátá dvacetinásobný. Polí bylo tedy 960. P a n a U ) a Car i n P3) stanovílí zeměpisné šířky v Andrate na úpatí Alp Grayských a v Mondoví na severním úpatí Alp přímořských. Jejích r'ozdíl činil ' 27", kdežto jejich vzdálenosti odpovídal rozdíl téměř o 48" větší, Baron Franz Z a c h 14 ) měřil přitažlivost hory Mimet severně od Marseille. Jedna stanice volena na jížním úbočí hory, druhá na ostrůvku Planier jihozápadně od Marseille. Na každé pozoroval téměř 500 průchodů hvězd pro stanovení zeměpísné šířky, čímž dospěl k odchylce tížnice na úbočí 1'98". A r a g 0 15 ) později ukázal, že theodolith, jehož bylo použito, nezaručoval přesnost 2". Tím by byl Zachův výsledek pochybený. Poslední měření tohoto druhu provedl H. J a- m e S16) na severním a jižním svahu hory Arthurs Seat v Edinburghu ( ' s. š.) roku Na vrcholu zvolil třetí stanicí. Jejich zeměpisné šířky stanovil z více než čtyř set hodnot pro každou stanicí. Rozdíl zeměpisných šířek stanice na vrcholu a stanice jižní byl 11'00". Mezi stanicí severní a 11) Roy. Soc. Lond., Phil. Trans. 68, 689, 1778; 111, 276, Clarke, Princ. Tiang. str ) Plana ( ) byl profesorem matematiky v Turině. Význačnější dílo: Théorie du mouvement de la Lune. 13) Carlini František, výtečný italský astronom, narozen 1783 v Milaně, ředitel hvězdárny milánské a president lombardského institutu. Četné jeho práce byly vytištěny v Efemeridách milánských. Stanovil roku 1824 průměrnou hutnotu zeměkoule vteřinovým kyvadlem na vrcholu Mont-Cenis.Mém. delle r. Accad. di Torino, ) L'attraction desmontagnes et ses effets sur les fil-a-plomb, Avignon 1814, 2. svazky. - Franz Zach, matematik a astronom ( ), ředitel hvězdárny v Seeberku do r Zemřel v Paříži. V Janově vydával vědecký almanach Almanaco Genovese.- Zach byl prvním ze zahraničních členů Král. čes. společnosti nauk. V Gotě zřídil roku 1786 hvězdárnu, vydával Monatliche Correspondenz ZUl' Beforderung der Erd und llimmelkunde, Correspondence Astronomique. Viz O. Seydl, Die Weschickeeines Chronometrs der Kongl. bohm. Ges. d. Wiss., Praha ii) Conn. de Temps Arago František Dominik ( ). Roku 1808 přidělen byl k výpravě pod vedením Biota, která provápěla stupňové měření ve Španělsku. lg) Phil. Trans. 146, 591, Clarke, Princ. Triang. ~tr stanící na vrcholu pak 25'53". Ze vzdálenosti stanic plynuly však rozdíly zeměpisných šířek 14'19" a 24'27", takže odchylky tížnice byly na stanicí jížní 2'81", na severní 1'26", celkem 4'07". Podle metody Huttonovy vedeno kolem stanice šestnáct kružnic, jejichž poloměry rostly po 590 stopách do 8000 stop, další poloměry tvořily geometrickou řadu s podílem 7/6. Na jižní stanici postupovaly poloměry po 500 stopách jen do 6000 stop. Celkem bylo tedy 23 pásů. Kruh kolem staníce rozdělen ještě na pásy široké 100 stop. Výsledky triangulace ve Velké Britanii ukázaly, že i místní odchylky tížnice mohou dosáhnouti značnějších hodnot. Zeměpisná šířka observatoře Calton Hill lišila se o 5--6" od šířky plynoucí z geodetického měření při určování vzdáleností nepříliš dalekých bodů, na nichž byla zeměpísná šířka stanovena astronomícky,17) Mezi body Dunnose a Híghport Cliff nalezl roku 1841 Clarke rozdíl zeměpísných šířek 83'87", kdežto rozdíl geodetický čínil 80'58". Tím projevila se na vzdálenost 1'5 angl. míle odchylka tížnice ve velikosti 3'3". Avšak v době těchto měření (Jamesova) vychází první práce archídeakona Pratta o přitažlivosti Himalají, kladoucí vlastně základ k nauce o i s o s t a- s í. Astronom Aíry vypracoval další teorii založenou na hypothese plovoucích mas v magmatu kůry zemské. A í r y1b) předpokládá, že pevniny všade téže hustoty (sial, sal) plují v těžké magmatické hmotě (sima). Označíme-li r hustotu kontinentálního bloku, dl magmatu, h' výšku části ponořené, h" výšku části vyčnívající, a vyjá.~'ime-li uvedený předpoklad, dostaneme h' =~_.-. h" ~1-~ Z předpokladu také dále plyne, že bloky kontinentální, větších výšek a hustší než bloky mořské, ponořují se více do magmatu. Zemská kůra, která je menší hustoty, musí býti tedy sílnější pod kontinenty než moři.'9) 10) Clarke A. R.-James H., Account of observations and calculations of the principal triangulation, and of the figure, dimensions,and mean specific gravity of the earth as derived therefrom, London 1858, str i1j8) Airy, On the computation oť the effect of the attraction of mountain masses as disturbing the apparent astronomical latitude in geodetic Surveys, Phil. Trans., R. Soc. London, 145, 1855, str ) Théorie des racines des montagnes, roots oť mountains theory. Práci Airyho dále rozvádějí: Fisher, Astronomical observations for latitude made during the period and the deduced values of the deflections of the plumb-line (Account of the operationsof the Great Trig. Surv. of ndia, XV. 1906, App. 1, 2, 5. Týž, Physics oť the Earth, s crust, London, New-York, Wegener, Die Entstehung der Kontinente und Ozeane, 3. Auf., Vieweg, Hraunschweig, Schweydar, Bemerkungen zu Wegeners Hypothese der Verschiebung der Kontinente (Zeitschr. der Gesellsch. flir Erdkunde, Ber" lin, 1921, str ). teorie. Wegener je autorem zvláštní 1941/45

46 v témže roce, kdy Airy vyslovil svoji hypothesu v časopise Philosophical Transactions, uveřejnil zde P r a t t svoje čtyři zprávy, ve kterých rozváděl postupně teorii kompensace."o) Prattovi byly divné odchylky tížnice v blízkosti Himalají, neb hodnoty počítané byly mnohem vyšší než pozorované (na př. 77" místo 1" v Jaipaiguri a j.). Uvažoval (podobně Bouguer), že působení mohutných horských mas je vyrovnáváno vlivem hmot vnitřních. Plochu, na níž je uskutečněna hydrostatická rovnováha, nazývá plochou kompensační, a její hloubku hloubkou kompensační, kterou uvažuje všude stejnou. Pratt soudil, že horstva vznikla jakýmsi vzdutím hmot, čili posunem ve směru vertikálním, které bylo v těsném sousedství vyrovnáno poklesem. Představíme-li si zemskou kůru rozdělenou v kužele (o vrcholech ve středu Země), které mají za základny části topografického povrchu zemského, můžeme předpokládat (dle Prattovy teorie) u všech kuželů stejný obsah hmot, při čemž hustota bude tedy nepřímo úměrná výšce. Prattovu teorii kompensace přejal Coast and Geodetic Survey, jehož ředitelem byl od roku 1900 H a y for d a později B o w i e jeho nástupce a zároveň pokračovatel ve všech pracích. Chceme-li podrobněji sledovat postup prací a odvození, musíme projíti četná díla Hayfordova a Bowieho, zpracovávající výsledky rozsáhlých výpočtů trigonometrických sítí na území Spojených Států. 21 ) Srovnání obou těchto význačných teorií (Airy, Pratt) a jejich vyhodnocení provedl W. H e i s k a- ne n 22 ) ve svých pracích. Za svoje zásluhy byl jmenován ředitelem isostatického ústavu mezinárodní geodetické Associace. sostatické vyrovnání stává se podkladem výpočtů rozměrů zemského elipsoidu. 23 ) Určiti diference geoidu a rotačního elipsoidu lze tím spolehlivěji, čím podrobněji je určována tíže na všech částech zemského povrchu. Souvislá měření byla provedena na pevnině Spojených Států a v několika státech v Evropě. Na ostatních pevninách bylo stanic poskrovnu. Donedávna nebylo též možné prováděti přesná měření na moři a tak nebyl znám průběh na největší části povrchu zemského. 20) Pratt, On the attraction of the Himalaye mountains and of the elevated regions beyond them, upon the plumb-line in ndia (Phil. Trans., R. Soc. London, 145, 1855, str ): On the deflection of the plumb-line in ndia... (149, 1859, str ); On the constitution of the solid crust of the Earth (161, 1871, str. 335 až 357); On the influence of the ocean on the plumb-line in ndia (149, 1859, str ). ;21) Tittman and Hayford, Geodetic operations in the United States, Raport to the 15th Gen. Conf. of the ntern. Geodet. Assoc., Washington, Gov. Print. Off., Hayford, Effect of topography and isostatic compensation upon the intensity of gravity, C. R. de la 16e Conf. gén. de ľassoc. géod. interno a Londres et Cambridge, sept. 1909,, str ) Heiskanen, Untersuchungen iiber Schwerkraft und sostasie. Rozebráno v Bulletin géodésique, čís. 5, 1925, str ) Verhandlungen der XV. allgem. Konf. der ntern. Erdmessung, 1910, str Hayford počítá elipsoidy za předpokladu různých' hloubek vyrovnávací plochy. Chceme-li i zde sledovati aspoň v hlavních črtách historii měření vykonaných na moři, musíme začíti pracemi Scott Han sen a. Později drobné práce de Wiillerstorf Urbairovy (1866), Guillaumeo v y (1894) a Mo h n - o v y (1899) inspirovaly O. Hec ker a, 24 ) který své práce provedl v létech v různých mořích. Na V. všeobecné konferenci Evropského měření Země 25 ) ve Stuttgart roku 1877 zmínil se poprvé Fa y e, ovšem návrh jeho nedošel pozornosti, o použití dvou stejných kyvadel se stejnou amplitudou. Myšlenku rozvinul a uskutečnil s úspěchem Vening M e i nes Z26) při měřeních na mořích v létech Aby zjištěna i s o s t a s e v zálivu mexickém a moři karibském, kde vyskytuje se spád pevniny, nánosy řeky Mississipi a velké hloubky sev. od Porto Rico a jz. od Kuby, požádaly Spojené Státy Mezinárodní akademii a Carnedgie nstitution V. Meinesza o provedení měření. Spolupracovníky mu byli F. E. Wright a E. B. Collins,27) Myšlenka isostatického vyrovnání nabývá stále více oprávněnosti. Nepochybuje se o jejím významu a proto zavádí se do přesných výpočtů geodetických. Značného podepření dostalo se jí autoritou H e mel' t o v o U,28) který zkoumal výpočty Hayfordovy. V poslední době jistě zajímavé výsledky přinese zpracování a uveřejnění výsledků měření a pozorování, která provedl Arktický ústav v Moskvě v polárních krajinách. 29 ) Nebylo možné vyčerpati úplně historii prací, vážících se k myšlence isostase a isostátického vyrovnání a zmíniti se o všech pracovnících v souvislosti s uvažovanou otázkou, kteří pracemi teoretickými i praktickými umožnili zdolati veškeré obtíže stavící se dořešení v cestu. 24) O. Hecker, Bestimmung der Schwerkraft auf dem Atlantischen Ozean, sowie in Rio Janeiro, Lissabon und Madrid. - B. d. Schwerkr. auf dem ndischen und Grossen Ozean und anderen Kiisten, sowie erdmagnetische Messungen.- Atd. bližší viz J ordan, Handbuch, 6. a 7. vyd.,kde jsou i příslušná vyobrazení zařízení.viz Dr. V. Špaček, Měření tíže na moři, Z. V. 1933, r. XX, č. 1, str. 1 a dal. 25) Verhandlungen der V. allgem. Konf. der Europaischen Grandmessung, str. 23. Uvádí Dr. V. Špaček v pojednání již citovaném. 26) Dr. V. Meinesz, profesor geodesie na universitě v Utrechtu, inženýr Holandské geodetickékomise. 27) Uvádí Dr, Špaček v cit. pojednání, str. 3. Vyobrazení použitého přístroje byla V. MeineszemDr. Špačkovi zapůjčena. - V. Meinesz-Wright, The gravity neasuring ernisse of the U. S. Submarine S-21, Publ. of the U. S. Naval observatory. Series, Vol. X!., App., Washington ) Helmert odvodil roku 1901 z měření tíže hodnotu zploštění Země souhlasící dobře s výsledkem Hayfordovým. Kompensační plochu nazývá AusgleichsHache. - 'Roku 1905potvrdil Helmert znovu novým vzorcem správnost výsledků Hayfordových. - Preuss. Akademie det Wissensch. Sitzungsberichte 1901, str ; 1915, ) Výsledky zpracovává geofysikální oddělení jmenovaného ústavu a Astronomický ústav v Petrohradě. Podrobně budou, dle předběžných oznámení, studovány anomalie tíže a uveřejněny nejen generalisace, ale i pozorované hodnoty a podmínky. 1941/46

47 Na str Zeměměř. obzoru roč. pojednal ng. A. Štván o interpola,ci řad a na str. 72 se autor o ní rovněž zmiňuje. Touto studií o interpolaci a inversi řad byla teoretická část interpolačního počtu důkladně objasněna. Pro praktického zeměměřiče, který zpravidla počítá nejvýše s 10 až 12 místy jakýchkoliv tabelárně sestavených hodnot, má základní význam interpolace lineární, kvadratická a snad nejvýše interpolace ještě řádu třetího. Druhé, třetí a snad vyšší diference soustavné počítání zdržují a proto je výhodné při vícemístných hodnotách používati tabulek o poměrně malém kroku, při nichž třetí a vyšší diference nemá vlivu na správnost posledních míst výsledku. Avšak v častých případech je velikost kroku diktována tiskovým rozsahem díla a tabulkový interval nutno upraviti tak, aby na újmu přehlednosti a finančního nákladu nevznikla kniha o značném počtu stran. Tak při 12místných tabulkách goniometrických funkcí šedesátinného dělení o kroku 10" je prvá diference číslo osmimístné, druhá diference dosahuje ještě hodnot O až 9401 (u hodnot kolem tg 45 ), v kterýchžto místech činí třetí diference + 4. Podobné tabulky setinného dělení kruhu musely by nutně obsahovati 1000 tiskových stran. Patnáctimístné tabulky H. Andoyera mají při 10" vteřinovém kroku třetí diferenci číslo čtyřmístné. Tu ovšem nelze již zanedbati nejen vliv diference druhé, ale ani třetí. Propočítávání součinitelů Newtonovy formule interpolační od případu k případu by bylo pracné a neúčelné a jsou proto ve vhodném uspořádání uvedeny v tab., a to pro trojmístný zbytek argumentu, upravený na díl kroku. Použijeme-li však kursivou uvedené střední diference řádkové, pak můžeme snadno určiti součinitele pro zbytek čtyřmístný. Podobné, rovněž pětimístné tabulky součinitelů sestavil ng. Křovák. Obsahují však 26 stran a byly určeny jen pro vnitřní potřebu triangulační kanceláře, takže širší veřejnosti technické zůstaly neznámy a nepřístupny. Tabulka obsahuje součinitele třetí diference, dosud neuveřejněné. Vzorce, podle kterých byly tabulky a počítány, jsou v záhlaví tabulek uvedeny. Jelikož ale třetí diference nepřekročí v běžných případech hodnotu třímístnou, je výhodné sestrojiti pomocí tabulky přímo tabulku oprav pro hodnoty třetích diferencí po 10 rostoucích (viz tab. V). Hodnotu opravy pro libovolnou třetí diferenci odvodíme jejím prostým rozkladem. Jest výhodné a účelné sestaviti takovou tabulku i pro opravy plynoucí z druhé tabulkové diference tehdy, není-li tato příliš velkého rozsahu. Tak na př. osmimístné přirozené hodnoty goniometrických funkcí nového dělení o kroku 1 centigradu vykazují druhou diferenci v rozsahu O až 11. Tabulka oprav je pak velmi jednoduchá, jak je patrno z tab.. Podobná tabulka pro osmimístné hodnoty goniometrických funkcí je přiložena v autorově díle, vydaném r v Praze Jednotou českých matematiků a fysiků. Jelikož je v nich tabelován krok 1', t. j., 60" je oprava dána vzorcem o = 1/3600 z (60 - z) A v.. v k. k k 60" -2-l-- Ll. 2, pn uprave zbyt u na dli ro u. Uveďme několik případů užití tabulek a : Jest vyhledati hodnotu tg 44 52' 17,2437", jsou-li dány tabufky dvanáctimístné s krokem 10". arg. tg L/ 162 j '30" 0, '00" 0, O '00" 10, Pro hodnotu tg 44 52' 10" vyhledáme přímo v tabulce 0, Zbytek, upravený jako díl kroku 10" jest 0,72437, který násoben prvou diferencí,6.' = dává ,2. Pro zbytek z = 0,7244 nalezneme v tab. příslušnou hodnotu k 2 = 0, (0,4 X 23)= 0,09982 (s použitím řádkové interpolace), který vynásoben druhou diferencí,6.2 = 9318 dá druhý interpolační člen - 930,1. A opět pro tentýž díl 0,724 je v tab.. uveden koeficient k R = 0,0425, který násoben třetí diferencí + 2, dává hodnotu třetího 2 interpolačního členu + 0,1, kterou jsme mohli nalézti přímo v tab., kde pro z = 0,72 a,6.3 = 20 nalezneme 0= = + 0,86. Pro,6. 3 = 2 je tudíž o = + 0,086 '.. +0,1. Jejich algebraický součet 0, ,3 930,1 0,1 Uvažme nyní případ, kdy pro tutéž úlohu jsou tabelovány hodnoty o kroku 1 minuty. 1941/47

48 z O z (1- z) k.=---- " 1.2 O, O, O, O, O, O, O, O, O, O, O, 0,00 OJOOO , ,95 0,05 02: ~ fi : :l :~ _._ , , ,89 _ S OR ,') Ofi , , !l , :;-1~ ~5 0,79 - ~ , , : , S , / , '112:! , J ; , ~ J ] :~ , l'l , O, O, O, O, O, O, O, O, O, O, O, 8 9 t ~ O z 1941/48

49 tabuk a k oef "" tmen to u t V t' h" re tctn t Zav, h erpo cmc v O k +Z(1-Z)(2-Z) cenu 3 = z ,0 0,0 0,0 0,0 1 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0, z o ,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0, '' - - ~ ~ : 046 -;;-4~ 052 ~5~ [ , , , ' f: ~ :----r--- 0, :. 294 '.:'~.:'~ ~-=-i ! in71320 i 322[' : , ' i 407[ , '[ , _ ' _~~ 47~1~5i , \ , [491 i '--1- i-' ! i 517! 519, ' '! ! : ' , '' i 563[' 564 i li. 582.' i : 591! 592; ;-:-- 0, i 5.98: '[ \ [---'----' ! : 614 ' ' ,619[ [ , '627 '[ \ i 6321' ' ' ; 637! 638[638, ~ ~~1~9163~1640 1~ _. ----,---- _1_' 1 0, i 641 i U ' , :~ [ , ' ~; ;~:; , ' , [ ~_ ~ 567_ ~ ~ , ; to , , , \~ _~ , :'\39[ [ ,80- -~ \316 i 314\-;1-; ~- ~ ;1301! 29; ~ !-l , ' , ! ' ,90- ~~~ \-;:-60115; ~ ~ ~461~~1~4-; ~~ \ ' , ('02 z 1 0 \ , 9 z /49

50 ~ 1 Tabulka. Tabulka oprav (druhých interpolačních členů) 0= - z (~. 2 z) f~ 0,00 0,000 0,000 0,000 0,000 0,000 0,000 0,000 0,000 0,000 0,000 0,000 1, ,010 0,020 0,029 0,039 0,049 0,059 0,069 0,078 0,088 0,098 0,108 0, ,019 0,038 0,058 0,077 0,096 0,115 0,134 0,154 0,173 0,192 0, ,028 0,056 0,085 0,113 0, ,197 0,226 0,254 0,282 0,3W ,037 0,074 0,110 0,147 0,184 0,221 0,258 0,294 0,331 0,368 0, ,10 0,045 0,090 0,135 0,180 0,225 0,270 0,315 0,360 0,405 0,450 0,495 0, ,053 0,106 0,158 0,211 0,264 0,317 0,370 0,422 0,475 0,528 0, O,OfiO 0,120 0,181 0,241 0,301 0,361 0,421 0,482 0,542 0,602 0, ,067 0,134 0,202 0,269 0,336 0,403 0,470 0,538 0,605 0,672 0, ,074 0,148 0,221 0,295 0,369 0,443 0,517 0,590 0,664 0,738 0, ,20 0,080 0,160 0,240 0,320 0,400 0,480 0,560 0,640 0,720 0,800 0,880 0, ,086 0,172 0,257 0,343 0,429 0,515 0,601 0,686 0,772 0,858 0, ,091 0,182 0,274 0,365 0,456 0,547 0,638 0,730 0,821 0,912 1, ,096 0,192 0,289 0,385 0,481 0,577 0,673 0,770 0,866 0,962 1, ,101 0,202 0,302 0,403 0,504 0,605 0,706 0,806 0,907 1,008 1, ,30 0,105 0,210 0,315 0,420 0,525 0,630 0,735 0,840 0,945 1,050 1,155 0, ,109 0,218 0,326 0,435 0,544 0,653 0,762 0,870 0,979 1,088 1, ,112 0,224 0,337 0,449 0,561 0,673 0,785 0,898 1,010 1,122 1, ,115 0,230 0,346 0,461 0,576 0,691 0,806 0,922 1,037 1,152 1, ,118 0,236 0,353 0,471 0,589 0,707 0,825 0,942 1,060 1,178 1, ,40 0,120 0,240 0,360 0,480 0,600 0,720 0,840 0,960 1,080 1,200 1,320 0, ,122 0,244 0,365 0,487 0,609 0,731 0,853 0,974 1,096 1,218 1, ,123 0,246 0,370 0,493 0,616 0,739 0,862 0,986 1,109 1,232 ], f 46 0,124 0,248 0,373 0,497 0,621 0,745 0,869 0,994 1,118 1,242 1, ,125 0,250 0,374 0,499 0,624 0,749 0,874 0,998 1,123 1,248 1, ,50 0,125 0,250 0,375 0,500 0,625 0,750 0,875 1,000 1,125 1,250 1,375 0, ~ ;{ 1 T b lk V T b lk ( t' h. l v 'h vze O) + z(l - z)(2 - z) /\ 3 a u a. a u a oprav V tre ~c ~nterpo acmc c nu o = u z ~ f ,00 0,00 0,00 1,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,0010, ,06 0,13 0,19 0,26 0,32 0,39 0,45 0,52 0,58 0, ,13 0,25 0,38 0,50 0,63 0,75 0,88 1,00 1,13 1, ,18 0,36 0,55 0,73 0,91 1,09 1,28 1,46 1,64 1, ,24 0,47 0,71 0,9411,18 1,41 1,65 1,88 2,12 2,36 0,10 0,29 0,57 0,86 1,14 1,43 1,71 2,00 2,28 2,57 2, ,33 0,66 0,99 1,32 1,65 1,99 2,32 2,65 2,98 3, ,37 0,75 1,12 1,49 1,87 2,24 2,61 2,99 3,36 3, ,41 0,82 1,24 1,65 2,06 2,47 2,89 3,30 3,71 4, ,45 0,90 1,34 1,79 2,24 2,69 3,13 3,58 4,03 4,48 0,20 0,48 0,96 1,44 1,92 2,40 2,88 3,36 3,84 4,32 4, ,51 1,02 1,53 2,04 2,55 3,05 3,56 4,07 4,58 5, ,54 1,07 1,61 2,14 2,68 3,21 3,75 4,28 4,82 5, ,56 1,12 1,67 2,23 2,79 3,35 3,91 4,46 5,02 5, ,58 1,16 1,73 2,31 2,89 3,47 4,05 4,62 5,20 5,78 0,30 0,60 1,19 1,79 2,38 2,98 3,57 4,17 4,76 5,36 5, ,61 1,22 1,83 2,44 3,05 3,66 4,26 4,87 5,48 6, ,62 1,24 1,86 2,48 3,10 3,73 4,35 4,97 5,59 6, ,63 1,26 1,89 2,52 3,15 3,78 4,41 5,04 5,67 6, ,64 1,27 1,91 2,54 3,18 3,82 4,45 5,09 5,73 6,36 0,40 0,64 1,28 1,92 2,56 3,20 3,84 4,48 5,12 5,76 6, ,64 1,28 1,92 2,57 3,21 3,85 4,49 5,13 5,77 6, ,64 1,28 1,92 2,56 3,20 3,84 4,48 5,13 5,77 6, ,64 1,28 1,91 2,55 3,19 3,83 4,46 5,10 5,74 6, ,63 1,26 1,90 2,53 3,16 3,79 4,43 5,06 5,69 6,32 0,50 0,63 1,25 1,88 2,50 3,13 3,75 4,38 5,00 5,63 6,25, ~ )80 / ,50 0,63 1,25 1,88 2,50 3,13 3,75 4,38 5,00 5,63 6, ,62 1,23 1,85 2,46 3,08 3,69 4,31 4,93 5,54 6, ,60 1,21 1,81 2,42 3,02 3,63 4,23 4,84 5,44 6, ,59 1,18 1,77 2,37 2,96 3,5514,14 4,73 5,321 5, ,58 1,15 1,73 2,31 2,88 3,46 4,04 4,61 5,195,77 0,60 0,56 1, ,68 2,24 2,80 3,36 3,92 4,48 5,04 5, ,54 1,08 1,63 2,17 2,71 3,25 3,79 4,34 4,88' 5, ,52 1,04 1,57 2,09 2,61 3,13 3,6'1 4,18 4'7~ 5, ,50 1,00 1,50 2, 1 2,51 3,01 3,51 4,01 4,5 5, ,48 0,96 1,44 1,91 2,39 2,87 3,35 3,83 4,31 4,79 0,70 0,46 0,91 1,37 1,82' 2,28 2,7313,19 3,64 4,1 14, ,43 0,86 1,29 1,72 2,15 2,58 13,01 3,44 3,87 1 4, ,40 0,81 1,21 1,62 2,02 2,42 1 2,83 3,23 3,64 4,0~ 76 0,38 0,75 1,13 1,51 1,88 2,26 3,02 12,64 3,39/3, ,35 0,70 1,05 1,40 1,74 2,09 2,44 2,79 3,14 3,49 0,80 0,32 0,64 0,96 1,28 1,60 1,92 2,24 2,56 2,88 3, ,29 0,58 0,87 1)16 1,45 1,74 2,03 2,32 2,6112, ,26 0,52 0,78 1,04 1,30 1,56 1,82 2,08 2,34' 2, ,23 0,46 0,69 0,92 1,14 1,37 1,60 1,83 2,06 2, ,20 0,39 0,59 0,79 0,99 1,18 1,3811,58 1,77 1,97 0,90 0,17 0,33 0,50 0,66 1,83 0,99 1,1611,32 1,49 1, ,13 0,26 0,40 0,53 0,66 0,79 0,93 1,06 1,19 1, ,10 0,20 0,30 0,40 0,50 0,60 0'701 0,80 0,90 1, ,07 0,13 0,20 0,27 0,33 0,4 1,47 0,53 0,60 0, ,03 0,07 0,10 0,13 0,17 0,201 0,23 0,27 0,30 0,33 1 1,00 0,00 0,00 0,00 0,0,00 0,001 0,001 0,001 0,00, 0, /50

51 arg. tg t:/ ' 0, Ó ' 0, ' 0, \ Nejblíže nižší hodnotu tg 44 52' = 0, vyhledáme přímo z tabulky. Zbytek 17,2437" upravený na díl kroku 1 minuty činí 0,287395, neboť 17,2437" = 0,287395'. Tento zbytek násobený prvou diferencí dává ,1. Pro tentýž zbytek nalezneme v tabulce koeficient k 2 = 0,10240, který vynásoben druhou diferencí.6. 2 = dává 34377,7 a konečně z tab. vyhledaný k~ = 0,0584 a násobený třetí diferencí 391 dává + 22,8. Součet všech hodnot poskytuje 0, , ,7 + 22,8 hodnotu tg 44 52' 17,2437" = 0, ,2 v dokonalé shodě s hodnotou dříve vypočtenou. Pamatujeme si jen zásadu pro druhé interpolační členy, že u sinu a kosinu jsou kladné, při tangentě záporné. Obecně mají znamení obrácené, než má patřičná druhá diference sama. Znamení třetího inter- polačního členu je však shodné se znamením třetí diference. Obrácenou úlohou jest nalézti k dané hodnotě funkce příslušný argument. Je-li na př. tg x = = 0, , pak postupujeme způsobem obráceným. Vyhledáme v tabulce nejbliže nižší hodnotu tg 44 52' 40" = 0, Odečtením obdržený rozdíl dělíme prozatímně prvou tabulkovou diferencí , čímž obdržíme přibližnou hodnotu zbytku z = 0,5867, pro který vyhledáme v tab. součinitele k? = 0,12124 a v tab. k~= 0,0571. O součet násobků koeficientů s příslušnými diferencemi, t. j. (0,12124 X 9323) - (0,0571 X 2) = ,2 opravíme původní rozdíl ,2 = ,2 který teprve nyní vydělen prvou diferencí dává konečnou hodnotu zbytku 0'58672, takže x = 44 52' 45,8672". V tomto obráceném případě opravíme prvý rozdíl ve shodě se znaménkem druhé diference, zatím co částečná oprava vyplývající z třetí diference je opačného znamení než třeti diference sama. Vlastní výpočty nevypisujeme tak, jak je v příkladech uvedeno, nýbrž je provádíme přímo strojem. Tím byl uveden nejběžnější způsob interpolace s použitím třetích interpolač. členů. Jestliže však tabelované hodnoty vykazují ještě čtvrté a snad vyšší diference, pak spěje rychleji k cíli interpolační způsob Gaussův, kde se používá u lichých diferencí.6. 3 '.6. 5 atd. jejich průměrných hodnot, t. j. středu diference předcházející i následující hodnoty. Rozsah článku nedovoluje však, abych mohl provésti rozklad této metody, zejména ale uvésti tabulky součinitelů interpolačních členů. Proto mohu jen poukázati na dílo Elznic- Valouch: Tabulky logaritmů a přirozených hodnot goniom. funkcí pro setinné dělení kruhu, které nákladem Jednoty čes. matematiků a fysiků v Praze se právě nacházejí v tisku. V této knize jsou uvedeny součinitelé Newtonovy i Gaussovy interpolační formule pro druhou až pátou diferenci. Dodatkem k předcházejícím článkům uverejneným pod nadpisem»sto let stabilního katastru na Moravě «v roč. XXV Z. O. je nutno ještě krátce vzpomenouti vývoje úsilí býv. rakouské finanční.správy o zrevidování stabilního katastru a zlepšení odborného vzdělání katastrálních měřičských úředníků. Revise katastru daně pozemlwvé. Od doby všeobecného vcenění pozemků stále do cházely četné stížnosti na hrubé nesrovnalosti ve vtřídění pozemků. Z té příčiny byla zákonem ze dne 12. července 1896, čís. 121 ř. z., nařízena první revise pozemkového katastru. Účelem jejím bylo: 1. Vyšetření všech trvalých změn vzdělávání, jakož i změn, které nastaly scelováním pozemků. 2. Odstranění nápadných nesrovnalostí v sazbách katastrálních výtěžků pro jednotlivé kultury ve vceňovacích okresech a okrscích. 3. Odstranění hrubých závad nebo mylných zápisů ve vtřídění jednotlivých pozemků i celých tratí se zřetelem k případným trvalým změnám ve složení půdy. O r g a n i s a cer e v i s e. 1. G e o m e tři byli pověřeni zaměřením a provedením změn vzdělávání v operátech pozemkového. katastru. 1941/51

52 2. Zem s k á k o m i s e. Podle zákona ze dne , čís. 3 ř. z., měla na Moravě 12 členů a 12 náhradníků. Předsedou byl přednosta zemské politické správy nebo jeho zástupce. Polovici členů povolal ministr financí z poplatníků daně pozemkové, druhou polovici zvolil zemský sněm rovněž z poplatníků daně pozemkové. Členové měli býti vybráni stejným počtem z každého vceňovacího obvodu. Pokud nebyli státními úředníky, dostávali denní plat 6 zlatých a cestovné 1'50 zl. za každý miriametr vzdálenosti od stálého bydliště. 3. Úst ř e dní k o m i s e se sídlem ve Vídni měla 48 členů a 48 náhradníků, jejím předsedou byl ministr financí. Panská sněmovna volila 12 členů, poslanecká sněmovna 24 členů po jednom pro 24 rayonů pro úpravu daně pozemkové, ministr financí povolal 12 členů. Obdobně bylo s náhradníky. Úkolem ústřední komise bylo zkoumati usnesení zemských komisí a určiti pokud možno stejnoměrné třídní sazby se zřetelem na!různé výrobní a hospodářské poměry jednotlivých zemí. Ústřední ko- mise měla započíti svou činnost v r a ukončiti veškeré práce během 3 měsíců. Členové ústřední komise nemohli býti zároveň členy zemské komise. Pokud nebyli státními úředníky, měli denní plat 10 zl. a cestovné 1'50 zl. za každý miriametr vzdálenosti od stálého bydliště. Od roku 1897 počínaje byl každý držitel pozemku povinen ohlásiti trvalou změnu vzdělávání během šesti neděl po jejím dokončení evidenčnímu geometrovi nebo bernímu úřadu. Nebyla-li ohlášená změna spojena se zvýšením katastrálního výtěžku, nastalo zvýšení daně pozemkové rokem následujícím. Nastalo-li změnou zvýšení výtěžku a byla změna včasně ohlášena, byla straně předepsána zvýšená daň až 11. rokem, čili daň pozemková zůstávala 10 roků nezvýšena. Nastalo-li snížení katastrálního výtěžku, nyla nižší daň předepsána již v následujícím roce. Zákon z r též stanovil, aby tehdejší úřady evidence katastru daně pozemkové prováděly změny vzdělávání jako ostatní změny v katastrálních operátech. Podkladem k tomu byly záznamy o trvalých změnách vzdělávání, sepsané podle zákona ze dne 23. V. 1883, čís. 83 ř. z., po ohlášení změn držíteli a úřady pro agrární operace. Evidenční geometr vyšetřil a zaměřil na místě samém trvalé změny vzdělávání za přítomnosti starosty obce, nebo jeho zástupce, dvou důvěrníků a držitele pozemku. Pro nově vceňovaný pozemek byla stanovena jakostní třída porovnáním se vzorkovým pozemkem z doby reambulace katastru se zřetelem na klasifikační tarif příslušné obce. O šetření byl sepsán ohlašovací list, kterýž byl dán k podpisu všem přítomným. Nesouhlasil-li některý z členů komise s výsledkem místního šetření, uvedly se námitky v ohlašovacím listu. O podaných námitkách rozhodl zemský finanční úřad s konečnou platností, vyžádav si dobrozdání ústředního orgánu zemědělského - na Moravě zemědělské rady. Předpisy nevztahovaly se však na lesy, které byly bez povolení politického úřadu vykáceny a jinak hospodářsky vzdělávány. Případy, kde nebylo povolení k vykácení lesa, byl povinen ev. geometr oznámiti politickému úřadu 1. stolice (okresní lesní inspekci), který záležitost projednal podle lesního zákona ze dne 3. X. 1852, č. 250 ř. z., a výsledek pak oznámil evidenci katastru daně pozemkové, která podle výměru zařídila další. Trvalá změna vzdělávání byla projednána, trvalali aspoň pět let. Zjištěné závady ve vcenění pozemků měla odstraniti z moci úřední zemská komise. Tato byla usnášení schopna, byla-li mimo předsedy přítomna aspoň polovina členů; nesešla-li se polovina členů, byla příští komise schopna usnášení bez ohledu na počet členů. Zemská komise vysílala své delegáty k místním šetřením a zvolila si výbor k předběžným poradám. Zemská komise se neměla zabývati podrobnostmi o tom, jak byly vceněny pozemky jednotlivé. Její hlavní zřetel měl býti věnován tomu, aby zjistila a odstranila nestejnoměrnost ve zdanění v jednotlivých vceňovacích okresích, po případě jednotlivých pozemků nebo i větších souborů pozemků. Při tom nebrala ohledu na provedené meliorace, když se v jejich důsledku nezměnil druh pozemku. Zemská komise měla posouditi, nedoznala-li produkce a hospodářské poměry v jednotlivých klasifikačních okresích takové změny, které by nutně vedly k nestejnoměrnosti v okrscích, kdyby byly zachovány svého času pro jednotlivá vzdělávání (kultury) pevně stanovené sazby čistého výnosu. Byly-li tyto zřejmé nestejnoměrnosti v jednotlivých případech zaviněny vadami nebo chybami, uvažovala o nich komise rovněž. Zjistila, pro které klasifikační okrsky, pro která vzdělávání a jakostní třídy jest nutno snížiti nebo zvýšiti sazby. Měla právo v případě potřeby zvýšiti počet jakostních tříd a stanoviti sazby pro více než 8 tříd. Změny v sazbách byly uveřejněny v zemských úředních novinách. Proti rozhodnutí mohly obce, velkostatky a ti držitelé, kteří platili aspoň šestinu veškerých daní v obci, podati námitky do šesti týdnů. Pro v e den í v Ý s led kůr e v i s e. Třídní sazby byly sestaveny podle zemí ve zvláštním otisku s názvem»klasifikační tarify podle usnesení ústřední komise pro revisi pozemkového katastru«, Vídeň Dále byly vydány tiskem»pomocné tabulky k výpočtu katastrálního výtěžku«, Vídeň Tyto pomůcky obdržely všechny katastrální úřady. Ministerstvo financí nařídilo provedení výsledků revise v sestavení tříd, v parcelních protokolech a pozemnostních arších, které byly vyhotoveny na nových tiskopísech. Pozemnostní archy reambulovaného katastru byly zrušeny. Správnost zápísu parcel podle druhů parcel ověřovala se»úhrnným přehledem pozemnostních archů«, jehož konečné údaje musily souhlasiti s údaji úhrnného opakování k sestavení tříd. Všechny pí- \ semné práce provedeny byly úkolovými pracovníky. Revisi úkolových prací vykonal archiv map katastrálních, úředník evidence katastru, nebo také ber- 1941/52

53 ního úřadu. Zápisy výměr byly již v metrech,*). kdežto před tím v sáhách.,.. Práce s revisí katastru spojené byly ukončeny v dubnu r Daň za r byla předepsána již na základě údajů nových pozemnostních archů. Katastrální operát jest tedy vypracován na podkladě původního měření stabilního katastru a údajů první revise reambulovaného katastru, pokud ovšem nebyly měněny novým měřením, podle instrukcí z r a Úhrnný katastrální výtěžek, který měl býti zdaněn, byl snížen proti katastrálnímu výtěžku z doby reambulace o 11 milionů zl. rak. měny; obnášel 153, zl., z čehož se platilo pozemkové daně 35 milionů zl. Daňová sazba 22'7% byla ponechána. Z měn y p o zem k o v é d a n ě. Druhá revise katastru připadající na rok 1911 se z důvodů politických a pro odpor velkostatků proti revisi nekonala. V letě ch 1898 až 1913 byla poskytována 15% sleva daně, avšak základna přirážková 22'7% zůstala. Od 1. ledna 1914 byla snížena daň pozemková na 19'3% katastrálního výtěžku. Pro přirážky k této dani zůstala sazba 22'7% beze změny. Počínaje 1. lednem 1919 byla opět uvedena na původní sazbu pro základnu přirážkovou. V letech 1916 až 1918 byly vybírány k dani pozemkové válečné přirážky ve výši 80% pozemkové daně (nařízení ze dne 28. V. 1916, čís. 28 ř. z.). Počínaje rokem 1917 vybíral se kromě toho zvláštní příspěvek ve výměře 2% katastrálního výtěžku, jehož použito k úhradě úbytků státní daně následkem poskytnutí daňových slev. (Cís. nař. ze dne , čís. 124 ř. z.) Předpis daně pozemkové po roce 1918 děl se podle zákonů ze dne 18. X. 1919, čís. 617 Sb., z 12. V. 1921, čís. 331 Sb., ze dne 22. X. 1920, čís. 683 Sb., a ze dne 15. V. 1927, čís. 76 Sb. a k němu později vydaných dodatků, jimiž byla sazba pozemkové daně definitivně upravena. Odborná průprava katastrálních měi'" úředníků. Již na měřickém operátustabilního kat astru pracovali měřičtí úředníci, kteří absolvovali přednášky o zeměměřičství na rakouských polytechnických ústavech. Pro zamýšlenou reambulaci stabilního ka- *) Metrická míra byla zavedena v zemích rakouských zákonem ze dne 23. V. 1871, Č. 16 ř. z. ex Y!, - hradní zavedení mělo nastati 1. lednem tastru podle zákona ze dne 24. V. 1869, č. 88 ř. z., bylo třeba připraviti odborný personál se zvláštním studiem. R žádal polytechnický ústav ve Vídni založení 3letého odboru pro zeměměřičství; r český polytechnický ústav v Praze žádal zřízení 4Jetého odboru, též vzhledem na nařízení o zřízení civil. techniků z r. 1860, č (stát. ministerstva). Potřeba zeměměřičů v době poválečné krise v letech kryta z řad posluchačů jiných odborů inženýrského studia. Po r byli však absolventi směru stavebně-inženýrského vyhledáváni v oboru technických staveb, kdežto v oboru zeměměřičském se tím objevil nedostatek sil, zejména pro evidenci katastru daně pozemkové podle zákona ze dne 23. V. 1883, č. 83 ř. z., k jejíž organisaci počet geometrů převzatých od prací pro úpravu daně pozemkové nestačil. Zvětšování počtu měřických okresů, nutnost zhotovování nových přesných katastrálních map pro města metodou polygonovou podle instrukce z r. 1887, jakož i nové požadavky od katastrálních map vedly k tomu, že na žádost min. financí zřídilo ministerstvo kultu a vyučování vynesením ze dne , č ai 1895, t. zv. učebný běh pro vzdělání zeměměřičů (2etý), avšak s programem vyhovujícím jen tehdejším požadavkům služby katastrální. Vyučování bylo zahájeno v říjnu r. 1896, Nařízen'ím ministerstva kultu a vyučování ve shodě s ministerstvem vnitra, financí a orby ze dne 4. X. 1897, č. 224 ř. z., byla zavedena státní zkouška při běhu ke vzdělání zeměměnčů. Vynesením ze dne 19. V. 1899, č , přislíbilo ministerstvo financí absolventům řečeného běhu rovnocenné postavení s ostatními techniky ve státní službě a dosažení V. hodno tř. průměrně po 12 letech. V r žádali evidenční geometři, sdružení ve svém spolku, rozšíření studia aspoň na 3 léta. Ministerstvo kultu a vyučování začalo projednávati tuto otázku s vysokými školami, příslušné práce byly však přerušeny světovou válkou a státním převratem. Teprve zákonem ze dne 14. V. 1927, č. 115 Sb., byl na některých vysokých školách technických zřízen odbor zeměměř. inženýrství se 2 stát. zkouškami a právem docílení hodnosti doktorské. Tím bylo dosaženo druhé význačné etapy vysokoškolské průpravy úředníků měřické služby katastrální. Povolaní činitelé domáhají se přes to dalšího prohloubení vysokoškolského studia vzhledem k stále vzrůstajícím požadavkům, které nynější doba klade na příslušníky zeměměřičského stavu. Vládní nařízení 64/30 Sb. z. a n. v 43 ustanovuje, že podkladem geometrického (polohopisného) plánu má býti snímek katastrální mapy. Jak znění paragrafu tak i ostatní měřické předpisy ( 10, odst. 14, instr. B) předpokládají, že měřená část je zobrazena na jednom listu katastrální mapy. V praksi je běžné, že zaměřované (dělené) parcely jsou velmi často na dvou i více sekčních listech, 1941/53

54 případně ještě vyhotovených v různých měřítkách. Poslední případ je častý u map vzešlých z původního měření. Stává se, že snímky částí ze sousedních listů nelze k sobě přesně přiřaditi. Je to předně vlivem nestejné srážky papíru a potom i případné okrajové deformace sekčních listů. Tato závada je běžná u otisků map vyhotovených méně dokonalými prostředky, většinou ze starší doby. Uvažujme případ, kde ve styku map je jen rozdíl z různé srážky papíru. V praksi se řeší tato úloha různě, a to podle osobního názoru povolaného měřičského úředníka katastrálního měř. úřadu, jak toho žádá od vyhotovitelů geometrických plánů. Většinou jsou kopie k sobě přiřazovány a nesrovnalosti ve styku se prostě zanedbají tím, že se protilehlé lomové body v obou sekčních listech spojí a tím se nesouhlas vyrovná. Další řešení a úprava plánu je potom běžná. ~jištěn~ srážka by nebyla vlastně závadou, je ovsem otazka, jak na plánll řešiti celou úlohu a jak ji zobraziti? Je možno zastávati názor, že by bylo správné nepřiřazovati snímky ze styku jednotlivých sekčních listů k sobě, nýbrž zakresliti obě části tak, aby bylo na první pohled i neodborníkovi zřejmé, že jde o části zobrazené na více listech mapy. Pro orientaci by bylo připojiti zvětšení, kde by byly všechny potřebné údaje včetně označení oddělovaných částic, tak jak je třeba pro orientaci projednávajících soudů a jak požadují i měř. předpisy. K zobrazení nutno vypočítati průsečíky se sekčními čarami, což je jednodušší než přikreslovati části parcely za sekční rámec. Zjistí-li se deformace v zobrazení na styku sekčních listů, bude úloha v podstatě jiná. Vyhotovitelé plánů jsou povinni vyznačiti chybný zákres v mapě. O tom, že by byli povinni opraviti nesouhlas mezi otiskem kat. mapy a originální mapou, není ustanovení. V tom případě bude třeba, aby zjištěnou závadu oznámil vyhotovitel plánu katastrálnímu měřickému úřadu s požádáním o zjednání nápravy. Oprava nesprávné reprodukce bude úřední záležitostí kat. měř. úřadů, jelikož vyhotovitel plánu nemá ani potřebného přístupu k originálním pomůckám potřebným k provedení opravy a mimo to není ustanovení měř. předpisů, které by jiný postup dovolovalo. V tomto případě musí vyhotovitel vyčkati s prací až do skončení úředního řízení pro opravu otisku. Tím by byla z většího vyčerpána látka, související s uvedenou úlohou. Jinak tomu bude tam, kde je parcela přeťata sekčními čarami listů, vyhotovených v různých měřítkách. Podobný případ návod B vůbec neuvažuje. To plyne z ustanovení 22, odst. 10 uvedeného návodu, který předpisuje porovnání přímo měřených délek s příruční katastrální mapou. V předešlém případě je možno k sobě přiložiti sousední listy příruční mapy a částečně zjistiti souhlas délek, kdežto nyní nelze učiniti ani to. Zde by bylo třeba pro porovnání vypočítati nejprve průsečíky se sekčními čarami. To není při polních pracích prakticky možné, nehledíc k tomu, že jde již vlastně o kancelářské měřické práce. Zde nelze proto vůbec vyhověti ustanovení návodu B. Nezůstává jen při těchto nesrovnalostech, jsou zde další mnohem významnější, a to ty, jež plynou z ustanovení 43 v. nař. 64/30. Zde je opět otázka, jak má vypadati geometrický plán (obr. 1). Plán, sloužící nejen odborníkům ale i soukromým osobám a jednání jiných úřadů, ztrácí potřebné přehlednosti. Proto by bylo záhodno, aby na plánu byly zobrazeny odděleně části podle sekčních listů, provedeno na nich pouze zobrazení dělících čar a označení parcelních čísel. Mimo to budiž bezpodmínečně připojen polní náčrt ( 43-C-a v. n.), vyhotovený ve větším z obou měřítek. Na polním náčrtu by bylo vyznačiti všechny konstruktivní čáry, dělící čáry, vyznačení průsečíků se sekčními čarami, jakož i označení dílů změněných parcel (obr. 2). ') Na obrázcích je nový stav vyznačen dvojitou čer chovanou čarou, poněvadž z technických důvodů nebylo lze použíti při reprodukci barvy červené. 1941/54

55 Tam, kde bylo použito pro celé sekční listy některých částí katastrálního území větších měřítek, vznikají další nesnáze při kancelářských měřických pracích a při vytyčování. Tyto okolnosti snižují podstatně použitelnost katastrálních map pro vlastní měřické práce a zejména pro jiná technická podnikání, jímž mají rovněž sloužiti ( 3 k. z.). V dnešní době specialisace budou častěji vyhledávány jako podklady pro velká technická díla a tu budou různá měřítka značnou závadou. Proto z důvodů praktických a ekonomických by bylo záhodno soustavně vyhotovovati katastrální mapy v jednotném měřítku, a to 1: Je třeba vzíti zření na podklady pro regulační plány, jímž má katastrální mapa sloužiti. Jelikož podle příslušného návrhu má zde býti zásadně použito měřítka 1 : 1000, byly by projekční práce značně usnadněny a ušetřeno na veřejných prostředcích. "Vynášení souřadnic polygonálních a.iiných měřických bodů do originálních nebo katastrálních (evidenčních) map. Každému odborníku je známo, že způsob vynášení souřadnic měřických bodů do map má zásadní význam pro správné zobrazení předmětů měření. Kartirování do nových map obtíží nepůsobí, avšak u starých originálních map, namno:ze až 90 let starých, je tomu jinak. Vzdor tomu, že správné řešení způsobu zakreslování má bezesporně velký význam zvláště pro staré katastrální mapy, ani jedna z dosud platných instrukcí pro katastrální službu se touto důležitou otázkou nezabývá, ponechávajíc její rozřešení případ od případu. A tak, aniž bychom přeháněli, musíme otevřeně přiznat, že v této důležité otázce denní prakse doposud neexistuje jednotný názor a že při jejím rozřešení se postupuje, jak se říká, podle nejlepšího vědomí a svědomí. To všem není vždy zárukou správného řešení a proto je účelným, aby celé otázce vynášení souřadnic bodů do katastrálních map bylo věnováno trochu místa v našem odborném časopise, třebaže jde o otázku zdánlivě nepatrnou, s níž by se měl vyrovnati každý odborník-začátečník sám. Způsoby vynášení souřadnic měřických bodů, užívané v praksi, můžeme rozděliti na: 1. vynášení souřadnic bodů 0d rohůsekčního listu, 2. vynášení souřadnic bodů od příslušných palců, vyznačených na sekčních čarách, 3. vynášení souřadnic bodů do příslušného palce, 4. vynášení souřadnic bodů od sekčních čar. Z p ů s o b 1. Vy náš e n í s o u řad nic bod ů o d roh ů s e k ční h o i stu. Tímto způsobem se vynesou od rohů sekčního listu s příslušnou srážkou papíru pořadnice bodů na severní a jižní a úsečky na východní a západní sekční čáru, kterážto místa se na nich označí čárkami. V průsečíku přímek spojujících příslušné čárky na protilehlých sekčních čarách dostaneme hledaný bod na mapě. Tomuto způsobu lze vytknouti zejména to: 1. že vynášíme všecky pořadnice a úsečky dvakrát, čímž nastává zbytečné zpomalení práce, 2. že pracujeme se srážkou papíru, která se často velmi liší od místní srážky, t. j. té, kterou vykazuje katastrální mapa v místě, kde leží hledaný bod. Je zřejmé, že počítání s místní srážkou je jedině správné jak se stanoviska teoretického, tak i praktického. Tento způsob by snad mohl býti na místě jedině v případě, když příslušná mapa vykazuje buď nepatrnou srážku papíru, nebo vůbec žádnou. S hlediska praktického je tento způsob vynášení souřadnic nejméně vhodný. Z p ů s o b 2. V y náš e n í s o u řad nic bod ů o d pří s u š n Ý c hpa c Ů, v y z nač e n Ý c h n a s e k ční c h čar á c h. Tento způsob záleží v tom, že souřadnice bodů se vynesou na sekční čáru, :likoliv od rohů sekce, jak tomu bylo v prvním případě, nýbrž od krajů příslušného palce. Pořadnice a úsečky bodů se předem redukují na příslušný palec. Pak obdobně jako v prvním případě, v průsečíku spojnic příslušných čárek na protilehlých sekčních čarách dostaneme hledaný bod. Nevýhody uvedené v prvém případě se vyskytují v plné míře i u tohoto způsobu, který je ještě zdlouhavější, protože musíme redukované souřadnice na okraj sekce redukovati ještě na příslušné palce. V souvislosti s tímto způsobem vynášení souřadnic je vhodno zmíniti se o vynášení souřadnic od nesprávně opravených sekčních čar. Srážka papíru skoro vždy způsobuje ve značné míře prohnutí sekčních čar, obyčejně dovnitř listu. A tu se také vynášely souřadnice bodů od nesprávně opravené sekční čáry, která se dostala jednoduchým spojením rohů sekčního listu. Na první pohled je zřejmo, že tím byla porušena souvislost mezi sekčním pravoúhelníkem a situací na listu mapy. Mezi novou a starou sekční čarou vznikl jakýsi prázný prostor, o jehož sířku byly skresleně vyneseny souřadnice bodů. Zkreslení se jevilo vždy směrem k sekční čáře, od které se vynášení provádělo. Mapy s opravenými sekčními čarami budily do jem, že výsledky staré originální mapy vyhotovené metodou měřického stolu nejsou způsobilé pro zákresy podle přesnějších metod, na př. polygonálního měření, ač správným postupem při vynášení souřadnic bodů do starých originálních map lze dosáhnouti vždy velmi dobrých výsledků. Z p ů s o b 3. V y náš e n í s o u řad n ic bod ů d o pří s u š n é h o p a c e. U tohoto způsobu se zakreslí palcová síť na list mapy s příslušnou srážkou papíru a souřadnice bodů se vynesou do příslušného palce od jeho rohu. Poněvadž palcovou síť kreslíme s příslušnou srážkou papíru, nebudou Sp8jnice palcových čárek na protilehlých sekčních ča- 1941/55

56 rách přímkami, nýbrž křivkami, jejichž zakřivení bude záviseti od velikosti srážky papíru. Tento způsob vynášení souřadnic je již podstatně lepší, poněvadž se při něm již bere patřičný ohled na místní srážku. Je však rovněž zdlouhavý, neboť rýsování palcové sítě s patřičnou srážkou papíru a redukce souřadnic na příslušný roh palcové sítě vyžaduje poměrně mnoho času. Nevýhoda je i to, že mapa se zbytečně zaplňuje kresbou palcové sítě. Z p ů s o b 3. V y náš e n í s o u řad nic bod ů o d s e k ční c h čar. Tímto způsobem se vynášejí souřadnice bodů se srážkou papíru, kterou vykazuje mapa v poměrně úzkém pruhu, v němž dotyčné body leží, tedy se srážkou místní. Prakticky se vynášení souřadnic provádí takto: Na mapě se odsune délka směru mezi sekčními čarami, v němž leží hledaný bod. Přibližnou polohu bodu známe podle jeho stabilisace nebo topografie. Odsunutou délku dělíme délkou příslušného sekčního rámce. Tak dostaneme určitou hodnotu, již nazveme srážkový koeficient. 1): vůli přesnosti se počítá aspoň na 7 desetinných míst. Když tímto koeficientem násobíme příslušnou souřadnici redukovanou na okraj sekce, dostaneme souřadnici bodu se zřetelem ke srážce papíru, kterou přímo vynášíme do mapy. Násobení koeficientem se provádí velice rychle počítacím strojem, do něhož jsme srážkový koeficient vysadili. Jednoduchým otáčením strojové kliky dostáváme pořadnici nebo úsečku jednu za druhou pro celou řadu bodů. Přiloženým vynášecím pravítkem vyneseme pohodlně nejdříve najednou pořadnice, pak opět úsečky všech bodů nacházejících se v příslušném obdélníku mapového listu. Ve většině případů můžeme prakticky považovat délkovou srážku za stejnou u obdélníku mapové krerbv, ohraničeného po šířce 5 palců. Srážkový koeficient pro takový obdélník určíme jen jednou. Z rozměrů mapy 1: 2880 plyne, že ve směru východozápadním bude mapa míti 5 takových obdélníků o šířce 5 palců a ve směru severojižním 4 obdélníky o šířce 5 palců. Devítinásobným přiložením vynášeciho pravítka a s použitím počítacího stroje vyneseme všechny body nalézající se na dané sekci (mapovém listu). Tento způsob vynášení souřadnic má tu výhodu, že výpočet srážky papíru se omezuje na nejmenší míru, používáním počítacího stroje se úloha velice zjednoduší a pracovní výsledek se podstatně zvýší. Do mapy dá se vynésti za poměrně krátkou dobu veliký počet souřadnic měřických bodů. Je patrno, že tento způsob je nesporně nejlepší a bylo by jej doporučiti k všeobecnému použití. Posudky. Šestimístné tabulky přirozených hodnot funkcí sinů a cosinů úhlů v setinném dělení. Sestavil ng. Josef K ř o v á k. Vydala triangulační kancelář ministerstva financí v Praze. Poněvadž se používá stále více strojů se setinným dělením kruhů, jeví se potřeba pro výpočty opatřiti tabulky hodnot goniometrických funkcí v tomto dělení. Pro denní praxi jsou nejnaléhavější tabulky s menším počtem desetinných míst a tomu odpomáhá triang. kancelář vydáním šestimístných tabulek pro hodnoty funkcí sinů a cosinů. Tyto funkce se nejčastěji vyskytují při běžných výpočtech geodetických (polygonálních tazích, podrobných přímkách ap.) a případně potřebné hodnoty ostatních funkcí se dají z nich snadno na počítacím stroji zjistiti. Vypuštění ostatních funkcí umožnilo uspořádati tabulky na 50 stranách malého formátu A5 (148 mm X 210 mm), takže celé tabulky tvoří tenkou knížečku. Na každé stránce jest umístěn jeden grad s krokem centigradovým a to ve dvou sloupcích vedle sebe položených, jeden pro hodnoty od 00' do 50' a druhý od 50' do 100'. Diference tabulkové nejsou otištěny na příslušných místech, za to však pro každý sloupec jsou připojeny dva sloupečky s označením s a c, v nichž najdeme hodnotu funkce sinus resp. cosinus náležející počtu decimiligrádů, udanou v jednotkách šestého desetinného místa. Máme-li na př. najíti sin 1:f J 3 '9fi", *) vyjmeme z tabulek hodnotu pro 1,! ~1" to jest 0, , k čemuž najdeme ještě zbývající hodnotu pro 96" ve sloupečku pro s, která jest 148 jednotek šestého des. místa. Tedy sin 12,'1 3 '~y;" = 0, Výpočet s použitím sloupců s a c může na některých místech dávati chybu jedné jedmísto přesnější, zjistíme tabulkovou diferenci pro krok l' notky šestého místa desetinného. Chceme-li míti šesté a najdeme z ní příslušnou hodnotu funkce pro dané decimiligrady. oto) V tabulkách je grad označen značkou Gr; normovaná značka u nás je g. K těmto tabulkám je na posledním Jistě připojena tabulka pro výpočet desetimístných logaritmů čísel N a naopak rozložením čísla N v součin činitelů, jak byla uveřejněna v Zeměměř. Obzoru roč. 1940, čís. 5, str. 75. Tabulky jsou dobře čitelné a svou pěknou úpravou a malým formátem se plně doporučují. F. Osmimístné logaritmické tabulky čísel. Sestavil ng. Josef K ř o v á k. Vydala triangulační kancelář ministerstva financí v Praze Tabulky mají tentýž formát jako předcházející šestimístné tabulky a udávají osmimístné logaritmy všech čísel pouze na 25 stranách. Tak malého rozsahu bylo docíleno tím, že bylo vtipně využitkováno známé vlastnosti logaritmické funkce, která se tím pozvolněji mění, čím více se vzdalujeme v řadě čísel od jednotky. Na základě této vlastnosti je rozdělen soubor čísel v tabulkách na dvě části.. část obsahuje čísla, jejichž mantisy se při daném kroku mění tak, že by bylo na újmu přesnosti zanedbávati opravy z diferencí druhého řádu, kdežto n. část zahrnuje ona čísla v řadě číselné, kde k výpočtu logaritmů dostačuje úplně logaritmická diference prvního řádu. Tato druhá část je v Křovákových tabulkách uspořádána zcela stejně, jak bývá zvykem. Obsahuje mantisy čísel N od 4340 až do o kroku prosté jednotky. Na konci každé řádky mantis jest uvedena ve sloupci d nejnižší a nejvyšší hodnota logaritmické diference v jednotkách osmého místa logar. mantisy. Poněvadž diference druhého řádu nepřesahuje 3 jednotky osmého místa logar. mantisy, nepřesahuje chyba ze zanedbání této diference 0,375 téže jednotky.. část tabulek obsahuje mantisy čísel N = až , avšak uspořádání je zcela opačné, než v části. Seřazení jest podle mantis s krokem 4. desetinného místa logaritmické mantisy. Mantisy jsou napsány na místě, kde obvykle bývají čísla, kdežto čísla jsou uspořádána do obvyklého prostoru mantis. Tímto uspořádáním dle mantis se dosáhne toho, že čísla N se mění při zmíněném kroku mantis téměř lineárně a že při hledání logaritmu čísla neb zpětném úkonu stačí pouze tabulková diference prvního řádu, označená písmenkem d, napsaná 1941/56

57 na konci každé řádky. K upotřebení. části tabulek je připojen číselný příklad. F. ng. F ' a nt. F a t a: Der Grundkataster im Deutschen - Pozemkový kata str v němčině. Brno 1941, str. 99, neváz. cena 20 K; první náklad z ruční litografie rozebrán. Jako na zavolanou dostává se aktivním činovníkům pozemkového katastru do rukou jazyková příručka, která je chce podle úvodu zhruba seznámiti s odbornou německou terminologií, aby si uměli poradit v ústním i písemném styku s německými úřady, orgány, stranami a členy komisí. Autor jí používá při svých přednáškách v jazykovém kurse, který v Bmě uspořádala finanční správa. Dílo. Faltovo nese stopy jeho vyvinutého smyslu pro okamžtou svépomoc a praktičnost. Jakmile zjistil, že katastrální zaměstnanec bude podroben odborné jazykovfi zkoušce, ujal se ho jako pohotový dohlédací úředník a bez dlouhých příprav a skrupulosnosti přehlédl administra}' tivní činnost katastrálních úřadů a podle toho založil svou práci: někde heslovitě, jinde frazeologicky, mnohde ještě podrobněji v celých příkladech. Co do obsahu ng. Falta přihlédl nejprve a hlavně k změnám v pozemkovém katastru a vyčerpal dobře případy z Návodu. Nato probral daňový zákon a pozemkovou knihu; tu věnoval větší pozornost zákonu o knihovním oddělování pozemků pro silnice, cesty a vodstva. Dále řekl, co považoval za nutné, o slohu úřední němčiny a podal běžné vzory vyhotovení spisů, označení úřadů a osob finanční správy. Nakonec zpracoval terminologii katastrálního vceňování, veřejnosti pozemkového elaborátu a zařadil probraná hesla do abecedního slovníku. Postrádal bych tu ještě stati o jednání úřadu s městy a civilními techniky zejména při novém měření a v mnohých případech se stranami (objednávky a pod.), pokud pro to nejsou po ruce úřední tiskoviny. K tomu by se mohlo přihlédnouti při dalším nákladu ze zachovaných matic, vyžádá-li si ho poptávka. Tu by patřilo také vymýtiti některá jazyková přehlédnutí a tiskové omyly, vloudivší se do. nákladu. Jsem přesvědčen, že texty příručky vykonají dobře své poslání. Štván. Vyšlé knihy ng. D~. Jos. Klobouček: Vyměřování půdy. Str. 96, 63 obrázků, 9 tabulek. Vydala odborová skupina stavební Jednoty zaměstnanců v průmyslu a výrobních živnostech, Praha X., Bismarckova tř. 4, jako sedmý svazek Příruček pro stavitele, redigovaných ng. Boh. Pourem. Praha Cena 25,- K.,/ Antonín Prokeš: Přehledný plán 1: Zvláštní otisk z Věstníku nženýrské komory. Nákladem vlastním. Praha Cena neudána. ng. Dr. Wolfgang Sehliek: Úprava pozemkové držby scelováním hospodářských pozemků. Časových spisků vydávaných ministerstvem zemědělství v Praze čís. 95. Praha Cena 3,- K. v ng. Dr. Karel Svoboda: Regulační plány obcí a měst. (Příspěvek k názvosloví 'v urbanismu.) Zvláštní otisk z časopisu Naše obec. Nákladem autora. Brno Cena neudána. Max Zeller: nstruktion fiir topographische Aufnahmen; Zurych. Nákl.: Eidg. Techn. Hochschule. Str. 15. L. Fink: Photographische Messtechnik. Miinchen Nakl.: Verlag R. Oldenbourg. Str. 220 se 14 obr. Cena 11,50 RM. Prof. Dr. n.q. R. Hugershoff: Ausgleichrechnung, Kollektivmasslehre und Korrelationsrechnung im Dienste von Technik, Wissenschaft und Wirtschaft. 18 X' 25 cm, V + 86 stran s 63 obrázky. Nakl. Herbert Wichmann, Berlin-Grunewald Cena 6,- KM. D~.teehn. stván Hazay:»Kiegyenlito számítás a geodéziai gyakorlatban«(vyrovnávací počet v geodetických příkladech), Budapest 1938; rozměr knihy 17 X 24 cm, stran 243, cena neuvedena. Phototechnik. DN Německ~' výbor pro normy vydal fotografické normy. Beuth-Vertrieb. Berlin. SW. 68 Cena 0,75 M. Pohl R. W.: Einfiihrung' in die Optik. J. Springer, Berlin Cena 18,60 RM. Diesel Eugen: Das Pranomen der Technik. V. D.. Verlag Berlin. Cena 6.- RM. Stark Johannes: Physik der Atomoberfliiche. Hirzel Leipzig Cena 3,60 RM. ' llorrie H einrich: Grundriss der Physik. Hirt, Breslau Cena 18,- RM. Trendelenburg Ferd.: Einfiihrung in die Akustik. Springel', Berlin. Cena 24,60 HM. 'hiene l-lermann: Glas. 1.,. Band. Gustav Fischer, Jena Rijtscher und Jaschke: Dehnung-smessung-en und ihre Auswertung. Springer, Berlin, Cena 16,80 KM. J. Jung: Kleine Erdbebenkunde. Spl'inger, Berlin Kurt l1impei: Erdgeschichte und Kosmogonie. Akademische Verlagsanstalt, Jena Cena 9,60 RM. Ernst Liibke: Schallabwehr im Bau_ und Maschinen. wesen. Springer, Berlin Cena 15,- RM. Kartografické zobrazení území SSSR. G e ode z i s t. K Seš. 11. Str Na 18. sjezdu v r bylo usneseno Všesvazovou komunistickou stranou poříditi pro hospodářský program rychle novou mapu státu. Mapa v měřítku 1: pro území Svazu by dala listů a vyžadovala by dlouhého času. Proto jest třeba spokojiti se s gen e ' á ním a- p o ul: vypravenou s doplňkovými mapami některých území v měřitkách 1: , 1: a 1: Vydání mapy 1: (obsahující as 700 listů) jest zvláště významné pro kraje, jež dosud nejsou jednotně, nebo jsou jen zhruba mapovány, nebo jichž mapy zas tamly. Tento pochybný stav činí asi čtyí'i pětiny celého území Svazu, ač mapy jsou již bezpodmínečně nutné pro technické a hospodářské účele. Metody vyhotoveni mapy jest rozlišiti ve dvě. V těch částech, kde bylo provedeno jen hrubé mapování, pořídí se obnovení rekognoskováním. V severských zalesněných územích evropských a v tajgách Sibiře a Dálného východu, dosud nedostatečně toporaficky zajištěných, použije se leteckých snímků s doplňky topografickými a s využitím všeho dostupného materiálu. Vykoná se zhuštění sestavy fotogrametrickými metodami a konstruktivní zhodnocení stereosnímků. V územích krajního severu, kde dosud chyběly mapy vůbec, použije se letecké fotogrametrie (aerofotosjemky). Ve stepních a polostepních územích Střední Asie v rovinném terénu bez lesů, s řídkým zalidněním a s řídkými komunikacemi vyhotoví se fotogrametrický plán v měřítku 1 : s redukcí do 1: Sestaveni generální mapy Svazu zahrnuje systematické fysicko-geografické i ekonomické zvládnutí území i s příslušnými geografickými popisy, jež podají cennou látku ku správě a k studiu SSSR. Ve třetí pětiletce pomýšlí se zhotoviti 228 listů generální mapy SSSR obsahujících na 9 mil. km2 a vedle toho v měřítkách 1: a 1: plochu as 3.6 mil. km2 t. j. o 8% více nežli v obou prvních pětiletkách. Tato veliká práce žádá nových metod a to vydatného využití letecké fotogrametrie. Ruské opticko-mechanické dílny vyhotovily vlastní širokoúhlé letecké komory i vyhodnocovací přístroje a z vlastního fotochemického průmyslu i svoje letecké filmy a fotografické papíry. Budovatelský program SSSR žádá, by pro účele národohospodářské i vojenské v nejkratší době byla pořízena í'ádná mapa celého území SSSR. Hlavní geodetickokartografický úřad i vojenskotopografická služba generálního štábu se usnesly poříditi v letech nejprve s použitím stávající látky pro celé území Svazu stá t n í map u v měřítku 1: 1, na 180 listech. Ta bude sloužiti nejen obranným a hospodářským účelům, ale i letectví. Tato mapa bude zhotovena a tisknuta zvláštními oddíly, jež urychlí kartografování vlasti a přispějí ke studiu hydrografie, orografie a zalidnění Svazu; ony provedou její vypravení topografické i kartografické. To žádá řádné g e ode t i c k é z á k a d y. Ty jsou nyní hotové sotva pro y. plochy Svazu v desítkách různých, vzájemně nespojených soustav na Besselově elipsoidu. Z ruských geodetických praci jest tu poukázati též na stupňové měření rovnoběžníkové v rozsahu 106, sahajícího až k Tichému oceánu. Ve třetí pětiletce jest provésti hlavní geodetické základy po celém evropském území SSSR a to v prvé řadě 1941/57

58 v území Velké Volhy a v hornicko-průmyslovém Uralu, dále pak v Asijské Rusi, zvláště v její severní části po Jeniseji a Kotymě. Triangulace. řádu v SSSR má dva východiskové body Pulkovo a Svobodnyj s podkladem Besselova elipsoidu. Vlivem nepřesnosti rozměrů a orientace jeví se na styku obou soustav odchylky as 900 m na společných bodech v okolí Krasnojarska, jež se v měřítku 1: 1, dají vyrovnati. V r začíná geodeticko-kartografický ústav s triangulacemi. řádu, jež bude pořizovati na novém elipsoidu, který se nejlépe přimkne území SSSR. S tímto dílem spojeno jest řešení řady úloh jako: pořízení měřických přístrojů značné výkonnosti pro triangulace. a n. řádu, zařízení přenosných, kovových signálů amerického typu B i b y vhodných pro bezlesné kraje, dále přístrojů ku měření základen a jejich vyvinovacích sítí v horském ~zemí, jakož i provádění přesných nivelací v těch krajích. Na podnicích GUGK i orgánů vojenské kartografie, Z P ft A V Y Doplnění katastrálního zákona a prováděcího nařízení k němu. V částce 17 Sb. z. a n, ze dne 19. února 1941 byla uveřejněna pod č. 60 a 61 dvě vládní nařízení, jimiž se doplňuje zákon ze dne 16. prosince 1927, č. 177 Sb., o pozemkovém katastru a jeho vedení (katastrální zákon) a vládní nařízení ze dne 23. května 1930, č. 64 Sb., kterým se částečně provádějí hlavy, a V tohoto katastrálního zákona. Obsahem obou zmíněných doplňků z února letošního roku je ustanovení, podle něhož dosavadní opráv-. nění měřičských zaměstnanců pozemkového katastru a úí. oprávněných civilních geometrů vstupovati na cizí nemovitosti a bráti potřebné vzorky půdy pro rozbor rozšiřuje se také na měřičské úředníky autonomních úřadů (měst), pokud tito úředníci mají oprávnění vyhotovovat geometrické (polohopisné) plány pro účely vlastního služebního oboru podle ~ 51. Dalším novým ustanovením nařízení č. 60/1941 Sb. je doplnění ~ 76, podle kterého o náhradě škody způsobené vstupem výše uvedených měřičských odborníků na cizí pozemky rozhoduje v nesporném řízení místně příslušný okresní soud. p-/f" Změny v územní organisaci některých katastrálních měřických a jiných finančních úřadů. Vládním nařízením ze dne 19. prosince 1940 došlo k těmto změnám v sídlech a oblastní kompetenci katastrálních měřických úřadů: 1. Zřizuje se katastrální měřický úřad v Berouně. Jeho obvod tvoří obvod berního úřadu v Berouně. 2. Zřizuje se katastrální měřický úřad v Mnichově Hradišti. Jeho obvod tvoří obvody berních úřadů v Bělé pod Bezdězem a v Mnichově Hradišti. 3. Zřizuje se katastrální měřický úřad v Kralupech nad Vltavou. Jeho obvod tvoří obvody berních úřadů v Kralupech nad Vltavou a ve Velvarech. 4. Zřizuje se katastrální měřický úřad v Říčanech. Jeho obvod tvoří obvod berního úřadu v Říčanech. 5. Zřizuje se katastrální měřický úřad v Semilech. Jeho obvod tvoří obvody berních úřadů v Železném Brodě, v Lomnici nad Popelkou a v Semilech. 6. Zřizuje se katastrální měřický úřad ve Vodňanech. Jeho obvod tvoří obvody berních úřadů v NetoHcích, v Týně nad Vltavou a ve Vodňanech. 7. Zřizuje se katastrální měřický úřad ve Valašských Kloboukách. Jeho obvod tvoří obvod berního úřadu ve Valašských Kloboukách. 8. Zřizuje se katastrální měřický úřad v Uherském Ostrohu. Jeho obvod tvoří obvod berního úřadu v Vherském Ostrohu. 9. Zřizuje se katastrální měřický úřad ve Strážnici. Jeho obvod tvoří obvod berního úřadu ve Strážnici. 10. Zřizuje se katastrální měřick<' úřad v Telči..Teho obvod tvoří obvod berního úřadu v Telči. 11. Zřizuje se katastrální měřický úřad ve Zlíně. Jeho obvod tvoří obvody berních úřadů ve Zlíně a ve Vizo- 'licích. c-_ 12. Katastrální měřický úřad v Napajedlích se zrušuje. Hlavní a odpovědný redaktor: ng. Bohumil Pour. - Majetník a vydavatel Spolek knihtiskárny»t~'pus«v Praze XV. Telefon a geodetických prací má zajem řada správních institucí jako: lesnictví, zemědělství, geologie a j. Dosavadní organisace evidence geodeticko-kartografických prací neuspokojila. Nyní ze Státního dozorčího, geodetického úřadu vyšli rádci a odborníci připravení ku řešení úkolů, spojených s pořízením správných map Svazu. Jedna z úloh s tím spojených jest úprava všech nomenklatur na stá t ním a p ě a po ní na gen e r á ním a p ě dle jednotných zásad. K zdolání těchto velikých kartografických prací Svazu jest nutno pohotovost geodetických i kartografických oddílů. Současné jedno vysoké učiliště a čtyři techniky specialistů nedostačují. Jest nutno získati dále dostatečný počet topografů ze středních technických učilišť. Zřízeno jest nové vysoké učiliště v Novosibirsku, dále střední technikum v Taškentě a topografická učiliště při některých podnicích tohoto oboru. Takový jest stav geodeticko-kartografických prací ve druhém roce třetí pětiletky na území SSSR. Semerád. 13. K obvodu katastrálního měřického úřadu v Mladé Boleslavi se připojuje obvod berního úřadu v Nových Benátkách. 14. K obvodu katastrálního 'měřického úřadu ve Slaném se připojuje obvod berního úřadu v Novém StrašecÍ. 15. K obvodu katastrálního měřického úřadu v Uher~ ském Hradišti se připojuje obvod berního úřadu v Napa~ jedlích. 16. K obvodu katastrálního měřického úřadu v Jihlavě se připojuje obvod berního úřadu v Polné. 17. K obvodu katastrálního měřického úřadu v Novém Městě na Moravě se připojuje obvod berního úřadu v Přibyslavi. Tímtéž vládním nařízením došlo k některým změnám v územní organisaci berních úřadů a okresních finančních ředitelství. Konečně byla změněna oblast zemských finančních ředitelství v Praze a v Brně a sice tak, že berní úřady v Jindřichově Hradci, v Palné a v Přibyslavi a berní správa a katastrální měřický úřad v JindHchově Hradci se svými obvody se vylučují z obvodu zemského finančního ředitelství v Praze a připojují se k obvodu zemského finančního> ředitelství v Brně. Nařízení nabylo účinnosti dnem 1. ledna Pokroky. z oboru fotogrametrie je název přednášky, kterou prosloví ng. Dr. J. K 10 b o u č e k v Domě čes. inženýrů (SA, Praha 1., Jánská 100), v pátek 4. dubna t. r. o 19. hod. Po přednášce předvede film»a e r 0- top o g r a p h i e«, který byl promítán na Mezinárodním fotogrametrickém kongrese v Římě a na Mezinárodním sjezdu geografů v Amsterdamě; přednášející podá k filmu odborný výklad. Prvá část filmu ukazuje postup zhotovení fotogrametrick~'ch plánů a map. Seznámí nás nejprve se speciálními měřickými komorami, načež uvidíme měřičského fotografa v letadle při práci a shlédneme zařízení temné komory, kde se zpracovávají dlouhé filmové pásy leteckých snímků. Spatříme jednoduché způsoby použití měřických snímků a optické překreslování a nahlédneme do velkého fotogrametrického podniku, který ročně vyrábí tisíce fotogrametrických plánů. Na konec poznáme i novodobé způsoby pořizování topografických map projekčním multiplexem, na kterém - s použitím anaglyfů - se proměřují řadové letecké měřické snímky. Ve druhé části filmu uvidíme nejdokonaleší převáděcí přístroj pro pozemní i leteckou stereofotogrametrii, stereoplanigraf, a postup práce na tomto přístroji, jakož i způsob, jak hotové mapové listy se rozmnožují. - Film je zakončen ukázkami praktického použití fotogrametrie: při úpravě měst, při stavbě údolních přehrad, při projektování dálnic a' železnic, dále při odvodňování velkých ploch a v geografii, na výzkumných cestách. Upozorňujeme na tuto. zajímavou přednášku nejen naše kolegy, ale i členy Ces. fotogrametrické společnosti. Krumphanzl. českých inženýrů. - Tiskem 1941/58

59 ZEMĚMĚŘČSKÝ OBZOR VYDAvA SPOLEK ČESKVCH N2:ENVRŮ Úspěch fotogrametrie ZaVS.lna mnoha činitelích, jež lze roztříditi do skupin, z nichž každá je zdrojem nevyhnutelných chyb. Podle toho, pro jaký účel pořizujeme snímky a jakou volíme převáděcí metodu, je nutno studovati uvedené zdroje chyb a možnosti, jak jim předcházeti, je zmirňovati nebo je vyloučiti vůbec. Tyto zdroje chyb je nutno hledati v konstrukcích fotografických komor, převáděcích přístrojů, převáděcí metodě, ale také v povětrnostních poměrech, ve fotografickém materiálu a p. Jedním takovým pramenem chyb nebo závad je uzávěrka fotografické komory. Obecně rozeznáváme uzávěrky objektivové či centrálné a štěrbinové. Oba druhy mají své přednosti a své vady. Proberme je postupně. A. Objektivové uzávěrky, Tyto mají za úkol propustiti objektivem ono množství světla, kterého je třeba k vytvoření ostrého obrazu na citlivé ploše. Je-li propuštěného světla mnoho, je snímek přeexponován, je;li ho málo, je podexponován. Uzávěrka musí býti proto tak sestrojena, aby propustila během exposice jen ono množství světla, které za daných poměrů postačí k vytvoření žádoucího obrazu a jež se vypočítává podle exposičních tabulek nebo jiných vhodných pomůcek. U leteckých fotografických komor je doba exposiční velmi zhusta již dána jako neměnitelná hodnota a uvedena na objímce uzávěrky. Množství světla se dá upravovati v tomto případě jen clonou. Na objektivové uzávěrky klademe obecně tyto požadavky: 1. udaná nebo vypočtená doba exposiční musí býti na uzávěrce zastavitelna, 2. osvětldvání snímku má býti pro všechny body stejně dlouhé, 3. počátek a konec osvětlování musí býti pro všechny body současný, 4. ztráta světla během otvírání a uzavírání má býti nejmenší, 5. nesmí podléhati vnějším vlivům (teplotě, vlhkosti ap.). Uvedené podmínky nejsou vždy splnitelné a vyhovuje se jim podle konstrukce uzávěrky jen ome-. zeně. Úplně se dá vyhověti podmínce 2. a 3., a to vhodnou volbou lamel uzávěrky. Podmínky 1., 2. a 5. musejí býti zkoušeny, v jaké míře je jim konstruktivně vyhověno. Nejdříve zkoušime podmínku 4., podle níž lze posouditi, jak dalece je splněna i podmínka prvá. Ztráta světla během otvírání a uzavírání uzávěrky je mírou její jakosti a světelné účinnosti (Durchliissigkeitsgrad, rendement lumineux). K objasnění tohoto pojmu uvažujme nejdříve plný otvor objektivu, kterým projde za dobu t určité množství světla, jež označme Pot. Hodnota Po je plochou řezu světelného svazku v rovině clony. Svazek paprsků rovnoběžných s optickou osou má v rovině clony průřez P. Tento průřez se během exposice (osvětlování snímku) stále mění. Množství světla dopadajícího do některého bodu mimo optickou osu je dáno výrazem: cos y f:p dt, kde y je úhel svazku rovnoběžných paprsků s optickou osou, P cos y je řez světelným svazkem v rovině clony. Veličina P je závislou na čase a na otvoru uzávěrky během jejího otvírání a uzavírání. Poměr ;obou hodnot cos y f:pdt Pot dává osvětlení libovolného bodu ležícího mezi optickou osu k osvětlení hlavního bodu snímku. Výraz, 1:P dt u- Pot je hledanou světelnou účinností, která je závislá na rychlosti pohybu lamel při otvírání, na stavu klidu a rychlosti při uzavírání. Výraz dává poměr světla, které skutečně za danou dobu objektivem prošlo, k onomu množství, které by prošlo objektivem za tutéž dobu, kdyby uzávěrky nebylo. Celou dobu osvětlování snímku (exposici) rozdělme na tři části: 1. na dobu t' po kterou se uzávěrka otvírá, 2. dobu t 2, po kterou je uzávěrka plně otevřena (doba klidu), 3. dobu t R, po kterou se uzávěrka uzavírá a uzavře. Označíme-li celou dobu osvětlování t, pak t = ti + t 2 + ta. Nejlepší uzávěrkou by byla ta, u níž by se t 2 rovnalo t. Množství světla, které projde za dobu t uzávěrkou, označme m. Průměr objektivu označme d. Průměrná doba tp, po kterou by prošlo množství světla m objektivem při plném otvoru, je dáno výrazem m tp--. -d 1941/59

60 Doba tp se liší od doby t více nebo méně podle toho, trvá-li osvětlování delší nebo kratší dobu a čím je rychlost pohybu lamel větší nebo menší. Zobrazíme-li průběh osvětlování tak, že na jednu osu nanášíme jednotlivé fáze doby t a v kolmém směru průměry d, dostaneme základní obrazec v podobě lichoběžníka. Viz obr. 1. (,/TJ 4,7 4,0 3,0 B l,a50" C m:20,21 2,0 lm: d ' 1,0 t z 0,0 A Obr. 1. O Nanášíme-li na osu t, v bodech odpovídajících jednotlivým fázím osvětlování, příslušné průměry kruhů d n tak, 'že polovinu průměru vyneseme na levo a druhou na pravo, dostaneme základní obrazec šestiúhelníkový ABODEF A. Viz obr. 2. Pro výpočet množství světla lze opět použíti buď úsečkového šestiúhelníka nebo šestiúhelníka s oblouky. Tento druhý obrazec odpovídá velice dobře obrazu otvorů uzávěrky v jejích jednotlivých fázích, viz obr. 4 a 6. Otvírání a uzavírání lamel se děje velmi rychle, působením péra se velmi rychle otevrou, zůstanou určitou dobu v klidu a pak se opět velmi rychle uzavrou. Poněvadž sektorové lamely se otvírají ze středu a do středu se zase uzavírají, je celá plocha snímku od počátku do konce exposice osvětlována a to nezávisle na tvaru otvoru a počtu lamel. Tím je vyhověno podmínce 2. a 3. Rychlost pohybu lamel nelze zvyšovati libovolně. Velmi obtížná je konstrukce uzávěrek o velikém průměru. Vlivem tření lamel, setrvačností hmot, teploty a p., dochází často k poruchám jako je další částečné otevření a opětné uzavření, doby otvírání a uzavírání nejsou stejné a p. Při otvírání objektivových (centrálních) uzávěrek se vytvoří na snímku nejdříve obraz s malou světelností, ale o veliké hloubce, načež postupně přibývá světelnosti a ubývána hloubce. Tentýž pochod se opakuje při uzavírání. Poněvadž malý otvor uzávěrky se chová stejně jako malý otvor clony (který nemá býti prakticky o menším průměru než 0,01 f), vzniká na snímku vlivem ohybu světla neostrý obraz. Avšak doba, po kterou se tento ohyb světla děje, je velmi krátká a nemá proto škodlivých účinků. Množství světla je dáno jeho plochou ABODA a označme ji m. Během otvírání a uzavírání je plocha otvoru uzávěrky nepravidelná a závislá na tvaru a počtu lamel. Převedeme-li plochu každého obrazce na plochu kruhu téže velikosti a pro něho vypočteme průměr d n, pak bočné strany lichoběžníka přejdou v oblouky. Tak dostaneme obrazec AEBOFDA, který poskytuje správnější hodnotu množství světla a které označíme m'. cm 2 Rychlost otvírání a uzavírání lamel objektivových uzávěrek zkoušíme přístroji, které mohou poskytnouti fotografické obrazy otvoru uzávěrek v jednotlivých okamžicích (fázích) exposice. Přístrojů je řada a z ní bude popsán jen ten, jímž byly v našem případě konány zkoušky několika uzávěrek. Niš přístroj je schematicky znázorněn na obr. 3. Světlo vycházející z obloukové lampy L prochází kondensorem a nádobou s vodou K, prostupuje zkoušenou uzávěrkou U do objektivu O, jímž se vytvoří ostrý obraz otvorů uzávěrky na filmu S. Mezi uzávěrkou a objektivem je umístěn kruhový kotouč D, který má na svém obvodu 72 soustředně umístěných otvorů A. Otáčení kotouče kolem osy B a cívky s filmem obstarává motor M. Počet otvorů v kotouči se dá lehce změnit na 18, stejnoměrně rozložených po obvodu kotouče. Přístroj je zařízen tak, aby se kotouč otočil 50krát za vteřinu. Použije-li se všech otvorů v kotouči, projde jím světlo 3600kráte za vteřinu a použije-li se jen 18 otvorů, projde světlo jen 900kráte. Tím máme možnost obdržeti během 1941/60

61 jedné vteřiny buď 3600 obrazů nebo 900 obrazů otvoru uzávěrky. Podle znázornění v obraze 3, je třeba zkoušeti uzávěrku bez objektivu. Jinak je nutno umístiti mezi objektiv přístroje O a uzávěrku (s objektivem) kolimační objektiv. Obrazy jednotlivých fází uzávěrky na filmu S využijeme ke stanovení rychlosti pohybu lamel a světelné účinnosti. Světelnou účinnost určíme nejpohodlněji graficky. Na filmu S, obr. 4, určíme po vyvolání plochu P každého obrazu fáze. Plochu Po plného otvoru zvolíme za jednotku (Po = 1). Nato stanovíme poměry P: Po' V souřadnicové soustavě nanášíme na vodorovnou osu dobu příslušející jednotlivým fázím a v kolmém směru poměry P: p)' Spojením obdržíme obrazec ABCDA, jehož plocha udává množství světla, které prošlo uzávěrkou během exposice. Viz obr. 5. Kdyby nebylo uzávěrky, prošlo by za tutéž dobu množství světla dané obdél- Kresba: ng. Dr. Pavel Potužák. /Í / H G B ~ 150 C '1,0 0,8, _44,0 U-- 0,6 59,0 = 7,,",6 %' O,~ 0,2 0,0 6 A D SA, Praha. níkem AGHDA. Poměr obou ploch dává světelnou účinnost, kterou určujeme v procentech. Obě plochy se stanoví planimetricky. Dobu t 2, po kterou byla uzávěrka plně otevřena, vyjadřujeme také v procentech. Čím je exposice delší, tím doba t 2 je větší, neboť doba otvírání a uzavírání má býti stále táž. Není-li tomu tak, pak činnost uzávěrky není úplně spolehlivá. Podle udaného postupu bylo zkoušeno pět uzávěrek, z nichž dvě byly pókusnými modely. Uzávěrky pocházejí od různých firem a pro náš úkol je označíme pouze čísly 1 až 5. Předem poznamenáváme, že továrny na výrobu uzávěrek počítají sice s rychlostí a světelnou účinností, avšak ne vždy zkoušejí, zda časové údaje na objímce uzávěrek odpovídají skutečnosti. Není-li proto činnost uzávěrek již nějak zaručena, je nutno ji před použitím vyzkoušeti, aby fotografování nebylo konáno nadarmo. Poněvadž i materiál stárne a podléhá tudíž změnám, je doporučitelno čas od času se přesvědčiti o údajích dříve zjištěných. Zkušební pokusy nelze zařídit tak, aby byl fotografován přesně počátek nebo konec exposice. Prvá i poslední fáze jsou časově tak pošinuty, že se dá počátek i konec exposice velmi citlivě odhadnouti jak na snímku, tak na diagramech. Obr. 1, 2, 4 a 5. Zkouška uzávěrky Č. 1 fotografické komory o f = 21 cm, d = 4/' cm a světlosti 1.'4,5. Zkoušená uzávěrka má na obrubě označeny dvě exposice, a to '/ '00 a ]/100 vteřiny. Pro '/ '00 vteřiny byly získány obrazy 9 a pro ]/ "'0 vt. obrazy 6 fází uzávěrky. Ke zkoušce bylo použito jen 18 otvorů v kotouči a tím fáze následovaly za sebou v intervalech po '/ 900 vteřiny. Viz obr. 6. Obrazec Plocha P Průměr d plochy kruhové o téže ve fázi P P; ploše dmax = = 4,7 cm Zkouška uzávěrky pro '/,01) vteřiny Odpovídající světlost 1 : ,091 1,42 49, ,530 3,42 8, ,955 4,59 4,9 4 ]32 1,000 4,70 4, ,000 ~,70 4, ,000 4,70 4, ,984 4,67 4, ,6l4 3,68 7, ,098 1,47 [ 45,9... _- Zkouška uzávěrky pro '/,50 vteříny ,077 1,29 41, ,818 4,25 5, ,000 4,70 4, ,000 4,70 4, ,984 4,67 4, ,318 2,65 14,2 1941/61

62 Obrazy fází uzávěrky jsou na filmu ve skutečnosti menší než jsou skutečné otvory uzávěrky. Kromě obrazů plného otvoru, jsou ostatní obrazce fází nepravidelné a odvislé na tvaru a počtu lamel. Plochu každého obrazce určíme dvojím planimetrováním nebo jiným vhodným způsobem a v libovolné plošné jednotce. Poměry P : p() dávají pro plochy obrazcú plného otvoru jednotku, pro ostatní obrazce hodnoty menší. Plochy nepl"cl':idelnýchobrazců považujme pro další postup ;;:aplochy kruhů, jichž průměry vypočteme podle vzorce /4P! d =./---==./ n li 1,283 P. i 1 Vypočtené průměry přepočteme na jednotku, v níž je vyjádřen skutečný průměr uzávěrky. V našem případě je průměr d roven 4,7 cm. Celková doba t a její úseky t p t 1, t" se odečtou na diagramech, obr. 1, 2, 7 a 8. Výsledky jsou' a) Pro ', vteřiny bylo zjištěno na obr. 7 nebo 8: 2,4 + 3,9 + 2,3 t2 +(;=--900~-= 8,6 1 v.. - -= --- vtermy posíci) na uzaverce. Průměrná doba, která by měla býti na uzávěrce zastavitelna, dosahuje hodnoty m 29, v' tj,=-=--.-=--vtermya d 4, tj), m' 32, = Ci = 4;7' 900 = 129 vteřiny, dosahuje tudíž průměrná doba t." jen 73% doby t a hodnota ť;/ 88% doby t. Hodnoty mam' jsou výměry obrazců ABCDA a AEBCFDA. Doba t 2, po kterou je uzávěrka plně otevřena, dosahuje 45% doby t. b) Pro '/';'0 vteřiny dostáváme podle obr. 1 nebo 2: 1,6 + 2,7 + 1,6 t::~ ,9 1 v. = -- = - vtermy Také tato doba souhlasí dobře s udanou exposici na uzávěrce. Průměrná doba činí jen m 20, v. tj) = -= =- vtenny. d 4, ťj! m' 22, v. -= -a:=----cc -"4,7. 900= i92 vtermy. cm B 1/100" C 4,71 4,0,m= ,0 2,0 m=.32,90 1,0, t 2 0,0 A Obr " 1941/62

63 Průměrná doba tp dosahuje jen 73% a fp' jen 80 % doby t. Uzávěrka je plně otevřena po dobu t 2, která dosahuje 46% doby t. Z obou zkoušek vidíme, že uzávěrka nepracuje naprosto spolehlivě, neboť doba t, i t R mají býti u obou exposic stejné. Tak t, dosahuje pro '/ 100 vteřiny 2,4 t v. "/ t v 1,6 t V' P d b v 900 vermy a pro 100 v er. 9ÓO vermy. o o ne je tomu u t R V obou případech, a to pro každou exposici samostatně, je doba otvírání a uzavírání táž. Světelnou účinnost v obou případech určíme z plošných obsahů obrazců ABCDA a AGHDA. Viz obr. 5 a 9. Výsledky jsou: a) pro '/,00 vteřiny činí výměra prvého obrazce 63,5 jednotek a druhého 86,0 jednotek. Poměr obou dává světelnou účinnost. / 63,5 u =86,0 = 0,738, čili 73,8%; Kresba: ng. Dr. Pavel Potužák. G B,/1'00" c 1,0 O,B Ú 63,5 = O, 86,0 O,~ :: 73,8 % 0,2 f 2 t 3 O, A O b) pro '/ 1 " vteřiny zjištěná výměra prvého obrazce dosahuje 44,0 jednotek a druhého 59,0 jednotek. Viz obr. 5. Poměr obou je hledanou světelnou účinností 44,0 Ú = 59;0 = 0,746 čili 74,6%. Jak bylo vpředu řečeno, při delší exposici má světelná účinnost nabýti v~tší hodnoty, neboť doby otvírání a uzavírání mají býti stále tytéž. V našem případě je u delší exposice menší světelná účinnost, než jak by tomu mělo být. Nesrovnalost je způsobena neúplnou spolehlivostí činnosti uzávěrky právě tak, jako je tomu při zkoušení rychlosti pohybu lamel. Ztráta světla uzávěrkou během exposice "/ '00 vteřiny činí 26,2% a během '/ 100 vteřiny 25,4%. Přes to, že uzávěrka nevyhovuje plně theoretickým předpokladům, dá se jí použíti pro fotografování z letadel za příznivých světelných poměrů. Zkouška uzávěrky č. 2 fotografické komory o f = 21 cm, d = 3,3 cm a světlosti 1 : 6,5. U této a dalších zkoušepých uzávěrek nebudou již udávány pozorované a měřené hodnoty, nýbrž budou podávány jen konečné výsledky. Uzávěrka č. 2 má na své obrubě uvedeny tři exposiční doby, a to pro '/2 ' '/'00 a "/"0 vteřiny. Byla zkoušena pro všechny tři údaje, i když '/"0 vteřiny se pro letecké účely dobře nehodí. 1. Zkouška '/ 200 vteřiny. Bylo získáno 9 obrazců fází čnnosti uzávěrky. Na diagramu vyhotoveném stejným způsobem jako tomu bylo u prvé uzávěrky, bylo odečteno 3,4 + 3,0 + 2,8 9,2 1 v. t= = -=- vtermv Této celkové době odpovídají příslušné průměrné doby: m 20,13 1 v. t p =-=~---= ~ vtermy d ,3 148 ', m' 23,62 1 v. t]j =d = ,3 = 125 vtermy. Průměrná doba tp dosahuje 66% a ť p 78% celkové doby t. Doba t~, po kterou je uzávěrka plně otevřena, činí jen 32% doby t. Světelná účinnost ú = 67,6%, takže ztráta světla uzávěrkou dosahuje 32,4%. 2. Zkouška "/"00 vteřiny. V tomto případě bylo získáno 8 fází činnosti uzávěrky a z odečtených hodnot bylo určeno: 3,4 + 3,0 + 2,6 9,0 1 t = = 900 = 100 vteřiny. 19,80 1 V' t' = 900-~3-;-3= 150 vtermy,, _ 22,84 _ 1 V' t p - -~.- - vtermy ,3 130 Dosahuje tudíž tp 67% a ťp 77% doby t. Doba t 2 dosahuje jen 33% doby t. Světelná účinnost ú = 67,8% a tím se uzávěrkou ztrácí 32,2% světla. 3. Zkouška "/"0 vteřiny. Při této zkoušce poskytl film 19 fází činnosti uzávědry a výsledky jsou: 3,6 + 9,2 + 6,1 t = ,2 900 Odpovídající průměrné doby jsou: 1 vteřiny. 46,8 tp = (46,86 : 900.3,3) = "/ G3 vteřiny, ťp = (52,30 : 900.3,3) = '/ 57 vteřiny. Průměrná doba tp dosahuje 74% a ťp 82% celkové doby t. Uzávěrka je plně otevřena po dobu t 2, rovnající se 48% doby t. Světelná účinnost ú je rovna 74,6%, čili ztráta světla uzávěrkou v tomto případě činí 25,4%. Porovnáme-li dosažené výsledky, seznáme, že udané exposice všechny nevyhovují. Úplně selhává udaná doba pro "/ coo veřiny, která, při jejím zastavení 1941/63

64 na uzávěrce, se rovná skutečné době 1/100 vteřiny (správně 1/ 98 vteřiny). Druhé dvě exposiční doby dosti dobře souhlasí. Srovnáváme-li doby otvírání a uzavírání, je nápadný jejich nesouhlas. Při exposici 1/200 a 1/100 vteřiny je doba otvírání delší než uzavírání, kdežto při exposici 1/ 50 je tomu naopak. Mechanismus uzávěrky nepracuje spolehlivě. Zkouška uzávěrky Č. 3 fotografické komory o f = 21 cm, d = 4,7 cm a světlosti 1 : 4,5. Na uzávěrce je udána exposice pro 1/ 200 a 1/ 100 vteřiny. Zkouška byla prováděna propouštěním světla všemi otvory kotouče, takže interval mezi fázemi odpovídá 1/ 3BOO vteřiny. 1. Zkouška 1/ 200 vteřiny. Na filmu bylo při této zkoušce ofotografováno 35 fází činnosti uzávěrky a výsledky jsou: t = 1/102 vteřiny, tp = 1/ 149 vteřiny a ť p= 1/ 142 vteřiny. dosahu- Uzávěrka byla plně otevřena po dobu t 2, jící 37% doby t. Světelná účinnost ú=62,7%, takže ztráta světla uzávěrkou obnáší 37,3%. 2. Zkouška 1/100 vteřiny. Ze 36 obrazů činnosti uzávěrky bylo vyšetřeno: t = 1/ 101 vteřiny, tp = 1/ 148 vteřiny, ť '= 1/ 141 vteřiny. Doba t 2 je rovna 36% doby t. Světelná účinnost ú=62,4% a ztráta světla při exposici činí 37,6%. Také u této uzávěrky selhává udaná doba 1/ 200 vteřiny, která ve skutečnosti se rovná 1/ 100, Na uzávěrku je nutno pohlížeti tak, jako by měla jen jednu možnou exposici. Zkouška dvoulamelové pokúsné uzávěrky Č. 4 fotografické komory o f = 16,5 cm, d = 3,67 cm a světlosti 1: 4,5. Lamely této uzávěrky se pohybují proti sobě. Na objímce je udána jediná exposice pro 1/150 vteřiny. S touto uzávěrkou byl proveden pokus čtyřikráte. Při třetím a čtvrtém pokusu se uzávěrka po uzavření opět částečně otevřela a uzavřela. Při prvém a druhém pokusu bylo ofotografováno 8 fází, při třetím 10 a čtvrtém 11 fází. Množství světla, které prošlo uzávěrkou za dobu částečného otevření, k množství světla, které prošlo uzávěrkou za celou dobu exposice, činí při třetím pokusu 1,1% a při čtvrtém 1,2%. Světelná účinnost činí 67% jako průměr všech výsledků. Doba t 2 dosahuje u prvých třech pokusů 29% a u čtvrtého 36% doby t. Zkouška pokusné uzávěrky č. 5 fotografické komory o f = 21 cm, d = 6,6 cm a světlosti 1 : 4,5. Na obrubě uzávěrky je udána exposice pro 1/ S0 a 1/ 30 vteřiny. Fáze následovaly při fotografování za sebou po 1/ 900 vteřiny. 1. Zkouška 1/ 50 vteřiny. Ze 17 obrazů fází uzávěrky bylo určeno: celková doba t = 1/ S4 vteřiny, průměrná doba tp = 1/ 79 vteřiny, průměrná doba ťp = 1/ 71 vteřiny. Doba tp dosahuje 68% a ťp 76% celkové doby t. Světelná účinnost ú dosahuje 66,9% a doba t 2, po kterou je uzávěrka plně otevřena, obnáší 36% doby t. 2. Zkouška 1/ 30 vteřiny. Získáno bylo 28 obrazů fází uzávěrky a vypočtené výsledky jsou: celková doba t = 1/ 33 vteřiny, průměrná doba tp = 1/ 50 vteřiny, průměrná doba ťp = 1/4" vteřiny. Doba tp obnáší 66% a ťp 72% celkové doby t. Světelná účinnost ú=60,7% a doba t 2 činí jen 30% doby t. -Porovnáním těchto výsledků zjistíme, že světelná účinnost pro 1/ 30 vteřiny je menší než pro 1/ 50 vteřiny. Mělo by tomu býti naopak, jak bylo již vpředu řečeno. Závadu je nutno hledati v mechanismu uzávěrky a větší hmotě lamel, neb průměr uzávěrky v tomto případě je 6,6 cm, takže péro musí zdolávati větší tření. Ačkoliv uvedené exposice nevyhovují požadavkům letecké fotografie, byly pokusy se zjišťováním vlastností této uzávěrky konány proto, aby mohlo býti ukázáno, že je nutno se přesvědčiti o činnosti uzávěrek i u fotografických komor pro jiné účely. Výsledky zkoušených uzávěrek sestavme v tabulce:... Uzávěrka Expos. doba Prům. doba ~ t2 Svět ~ os účin.,.q '<1) :> vypoť p Ú o d= Ul udaná t č. čtená p A =cm 1 : 1 : ] : 1: 1 : % % 1 4, , , ,3 6, , , , ,7 4, , , ,67 4, , ,6 4, ,9 :l ,7 30 Z tabulky si lze udělati představu o činnosti uzávěrek, ztrátě světla během exposice, jak udaná exposiční doba souhlasí se skutečnou dobou, která má význam pro správné prokreslení snímků během exposice. Dalšího vysvětlování není třeba. Uvedené příklady přesvědčují, jak je důležité přezkoušeti 1941/64

65 údaje na uzávěrkách a to nejen před prvým jejich použitím, ale také čas od času. Mechanismus podléhá různým vlivům, jako teplotě, vlhkosti, používáním mění se jeho pružnost a p., a to vše se projeví najednou během exposic snímků. Vyzkoušená uzávěrka může přes to selhati při fotografování z letadel. Teploty ubývá s přibývající výškou letu a tu má nižší teplota vliv na činnost uzávěrky. Z tohoto důvodu byly a jsou fotografické komory uváděny v činnost v místnostech, kde teplota vzduchu odpovídá podmínkám při fotografování během letu. Celý mechanismus komory a tím také uzávěrka je vystavena zkoušce, jež prokazuje, zda všechny součásti komory vyhovují požadavkům na ně kladeným. Velký průměr objektivu vyžaduje uzávěrku o velkých sektorech, způsobujících větší tření lamel, k jehož zdolání je třeba silného péra. Otvírání sektorů i jejich uzavírání vyžaduje určitou dobu, zvláště pokud jde o přechod z nečinnosti do pohybu. Péro ovšem nesmí býti zase tak silné, aby způsobovalo větší setrvačnost lamel v pohybu, neboť by mohlo nastati předčasné uzavření a po něm opětné částečné otevření uzávěrky. Jak nám uvedené zkoušky ukázaly, souhlasí ve většině případech udaná exposice s celkovou dobou, jež je zatížena ztrátou světla při otvírání a zavírání. Se zřením k tomu je třeba počítati s exposicí spíše delší než kratší, aby snímek nebyl podexponován. Užívá-li se filmového materiálu, který snese dobře částečné přeexponování snímku, není delší exposice na závadu. Poněvadž fotografické komory letecké mají povětšině jednu nebo jen dvě možné exposiční doby, jež musejí býti poměrně krátké vzhledem k rychlosti pohybu letadel, je nutno fotografovati jen za přiměřeného počasí. Použije-li se ještě filtru, pak se poměry zhorší tím, že snímek vyžaduje delší exposice a tím podléhá většímu zkreslení vlivem pohybu letadla. Jiný druh centrálních uzávěrek sestrojil Labrely a jež se používají před objektivem. Starší druh takové uzávěrky je sestrojen s vodorovnými lamelami na způsob žaluzie, druhý, novější, má lamely uložené radiálně. Nejsou u nás používány a nebylo možné je vyzkoušeti. Labrely se snažil zvýšiti světelnou účinnost. Poněvadž uzávěrka během otvírání a zavírání působí jako clona, má takto umístěná uzávěrka vliv na ortoskopii.;( ) Labrely udává, že u svých uzávěrek dosáhl exposice až 1/ 500 vteřiny. Velmi často je v různých pojednáních uváděna exposiční doba 1/ 300 vteřiny i kratší doba. Velmí krátká exposice je dosažitelna jen u objektivů malých rozměrů. U objektivů s většími rozměry tyto exposice selhávají a jak naše případy ukazují, selhávají již u 1/ 200 vteřiny. Uzávěrky objektivové mají výhodu, že do značné míry splňují vpředu uvedené podmínky. Nevýhodou jejich je, že při změně poměrů povětrnostních snadno selhávají a jakákoliv oprava během letu je vyloučena. Často se nedá závada opraviti ani po přistání a celý přístroj je nutno odevzdati továrně k opravě. (Pokračování.) *) Viz autorův článek: Fotografický objektiv a jeho vliv na jakost snímku, ZeměměřičskýVěstník z r. 1939, Č. 4-5, str. 33. Několik rozhodnutí ne.ivyšších soudních stolic. Stalo-li se zvykem v obci ohrazovati stavení po levé straně vchodu, lze uložiti vlastníkovi ohrazení ( 858 obč. z.), jen po této straně. Zásadu tu však nelze rozšiřovati na všechna stavení v obci, je-li dotčená místní zvyklost dokázána jen v určité části obce, a nejsou-li též u stavení, o něž jde, splněny podmínky, za nichž se ona zvyklost vyvinula. (Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 3. března 1937, Rv , uveřejněné ve sbírce n. s. pod Č ) Žalobce se domáhá postavení plotu mezi zahradou žalovaného a domem č. 162 v M. opíraje svůj žalobní nárok mimo jiné o předpis 858 obč. z. Obě nižší instance zamítly žalobu. Nejvyšší soud uznal dle žaloby z těchto důvodů: Bylo sice zjištěno, že v M. staví se plot vždy na té straně, kde jsou chlévy, avšak s tím omezením, že jsou-li v jedné řadě stavěny v M. chlévy po levé straně, postaví se ploty na této straně, a jsou li v druhé řadě opět chlévy po pravé straně, jsou tam na téže straně i ploty vlastníků chlévů. Z toho plyne, že zvyklost postaviti plot na té straně, co jsou chlévy dokázána jen tehdy, jde-li o řadu stavení. Dále bylo zjištěno, že v řadě, ve které jsou stavení obou stran, jsou dosud vystavěna pouze tři stavení, a to dům žalovaného, který má chlév na levé straně hlavního vchodu vedle silnice, pak stodola žalobcova, kde chlév není a obytné stavení K-ovo, kde je též chlév po levé straně hlavního vchodu. Sousední stavení není ještě dostavěno. Plot si postavil žalovaný po levé straně podél silnice, avšak i kousek po pravé straně. Ostatní hranice mezi zahradou tvoří nízká betonová zeď. Plot mezi pozemkem žalobcovým a K-ovým postavil žalobce. Pozemek K-ův není po pravé straně úplně oplocen. Zalobce postavil plot mezi zahradou a pozemkem K-ovým v době, kdy tam vůbec ještě nebylo stavení, jinak by prý K. podle zvyklostí v M. byl sám postavil plot. Jde proto o stavení, která se teprve postupně dostavují a nejde o celou řadu stavení. Z toho nelze usuzovati na nějakou místní zvyklost stavěti chlévy a ohrazení po levé straně té části obce M., kde uvedená tři stavení leží. K-ovi bylo také nařízeno ve stavebním povolení, aby postavil plot po straně pravé a nelze proto zvyklost zjištěnou v ji. ných částech této obce, kde již jde o celou řadu postavených domů s chlévy, rozšiřovati i na souzenou věc. Ž a o b c e je tudíž podle ustanovení /65

66 obč. z. o p r á vně n ž á dat i, aby s e ž a o- van Ý jako vlastník pozemku postaral o o h r a- zení svého pozemku po pravé straně v c hod u do do m u, nehledíc na to, stal-li se plot, který původně postavil soused, vadným (srv. rozh. č Sb. n. s.). Prohlášení určitých pozemků regulačním pláilem za nezastavitelné, resp. za zastavitelné jen veřejnou budovou, obklopenou sadem, nelze považovati za vyvlastnění pozemků, za něž by zásadně příslušel podle 109 úst. list. vlastníku nárok na náhradu. (Nález n. s. s. ze dne 13. března 1940) Č. 1275/ 37-5} Boh. A 380/40.} Podle 109 ústav. listiny č. 121/1920 Sb. lze soukromé vlastnictví omeziti jen zákonem; vyvlastnění je možné jen na základě zákona a za náhradu, pokud není a nebude stanoveno zákonem, že se náhrada dáti nemá. Rozeznává tedy tento předpis jednak omezení soukromého vlastnictví, jednak vyvlastnění. Pro omezení soukromého vlastnictví žádá pouze podklad cestou zákona; o náhradě zmiňuje se toliko v odstavci druhém stanově zásadu, že za vyvlastnění zpravidla má se dáti náhrada, pokud zákon nestanoví jinak. Bylo by proto možno z 109 úst. listiny dovozovati požadavek náhrady, uplatněný stěžovatelem, jen tehdy, kdyby omezení stěžovateli uložené mělo povahu vyvlastnění. Stěžovatel cítí se dotčen ve svém právu vlastnickém tím, že toto jeho vlastnické právo bylo znehodnoceno, resp. omezeno prohlášením určitých parcel za nezastavitelné pro soukromé účely resp. zastavitelné jen veřejnou budovou, obklopenou sadem. Zákon ze dne 5. února 1920, č. 88 Sb. stanovil zřízení Státní regulační komise pro Prahu a okolí a pověřil ji úkolem, aby za tím účelem, aby zaručen byl jednotný stavební rozvoj Prahy a okolí se zřetelem na potřeby hospodářské a s hlediska uměleckého a zdravotního, opatřila přehledný plán regulační a zastavovací pro území, označené v 3, s tím účinkem, že tento plán byv potvrzen, je po rozumu 15 závazný pro všechny budoucí stavební úpravy a stavby. Že vydání směrnic pro budoucí rozvoj Prahy a okolí zmíněným plánem nemůže se obejíti bez zásahů do soukromé sféry vlastníků pozemků, plánem dotčených, je na bíledni a zákon s tím zřejmě počítá. Omezení, která postihují- vlastníka pozemku z přehledného plánu, mají tedy právní základ v citovaném zákoně a přípustný obsah a dosah jejich lze stanoviti z předpisů tohoto zákona. Spočívají tedy zmíněná ustanovení plánu o omezení vlastnictví soukromého na podkladě zákonném, jak to žádá 109 úst. listiny. Prohlášení určitých pozemků regulačním plánem za nezastavitelné, resp. za zastavitelné jen veřejnou budovou, obklopenou sadem, zakládá sice omezení vlastnického práva k oněm pozemkům, nelze však je kvalifikovati za v y v a s t n ě n í pozemků, za které by zásadně podle 109 úst. listiny příslušel vlastníku nárok na náhradu. Prohlášením tím nepozbývá totiž vlastník svého vlastnického práva ke zmíněným pozemkům, ani nezřizují se pro osoby třetí vlastnická neb jiná práva k nim na úkor vlastníka, nýbrž omezuje se toliko vlastník v disposicích těmito pozemky v zájmu veřejném ve smyslu 364 o. z. o. K vyvlastnění mohlo by dojíti teprve při provádění disposic regulačního plánu, o které jde však nejde. Spatřuje-li stížnost porušení zákona v tom, že nař. výměr neurčuje za ono znehodnocení, resp. omezení vlastnictví, žádné positivní náhrady, a poukazuje-li na to, že zákon č. 88/1920 Sb. nestanoví, že jest vlastník parcely, prohlášené za nezastavitelnou pro soukromé účely, povinen odevzdati bez náhrady tuto parcelu příslušné veřejné instituci, mýlí se při svém právním posuzování podstaty a významu regulačního plánu. P o zná m k a: Na místo bývalé státní regulační komise pro Prahu a okolí nastoupila Plánovací komise pro hl. město Prahu a okolí zřízená vládním nařízením ze dne 25. ledna 1940, č. 48 Sb. Působnost plánovací komise rozšířena vládním nařízením ze dne 29. února 1940, Č. 98 Sb. a prováděcí nařízení je ze dne 20. června 1940, č. 217 Sb. Obecní rada není stavebním úřadem příslušným uděliti povolení ke stavbám uvedeným v 131 bod 1 stavebního řádu českého. Soused jest legitimován namítati, že uděliti stavební povolení nebyla příslušna obecní rada, nýbrž obecní zastupitelstvo podle 131 bodu 1 čes. staveb. řádu. (Nález n. s. s. ze dne 10. listopadu 1939) Č. 4392/ 37-3} Boh. A č. 252/39.} Podle 131 čes. stavebního řádu vykonává jeho předpisy, pokud tento řád neobsahuje sám jiná ustanovení, jako stavební úřad. stolice obecní (městská) rada, která v případech naznačených v 131 je povinna, aby si dříve vyžádala usnesení obecního zastupitelstva. Z ustanovení toho plyne, že v ý- k o n n Ý m s t a v e b ním ú řad e m. stolice je zásadně vždy ob e c n í rad a, která ve stavebním řízení konsensním je zpravidla také stavebním povolujícím úřadem. Výjimkou z tohoto pravidla ustanovuje 131 pod č. 1, že obecnímu zastupitelstvu jest vyhrazeno dávati povolení ke stavbě, jež provádí ta která obec nebo fond touto obcí spravovaný, nebo jež se zvláštní měrou dotýkají zájmu obce bud' z ohledu jejího vlastnictví (statku nebo jmění obecního), bud' z příčiny veřejného obchodu, komunikace a zdravotnictví, a v těchto případech rozhodovati podle 37 stavebního řádu též o námitkách sousedů nebo jiných účastníkú, jež nebyly urovnány po dobrém, pokud rozhodnutí to nemá se odkázati na pořad práva soukromého. Již podle slovného znění tohoto předpisu ("stavební povolení") nemůže býti pochyb o tom, že jde-li o případ spadající pod ustanovení 131, bod 1, stavebním úřadem udělujícím konsens není obecní rada, nýbrž obecní zastupitelstvo, jež je také povoláno k tomu, aby rozhodl, o námitkách sousedů vznesených proti navržené stavbě podle 37. Stavebním úřadem stavbu v 1. stolici povolujícím je tu tedy vyšší orgán obecní. jakým proti obecní radě jest obecní zastupitelstvo. Obecní rada zůstává pak v těchto případech jen stavebním. úřadem, vykonávajícím usnesení obecního zastupitelstva, které jest povinna podle 130 si 1941/66

67 vyžádati. V těchto případech není tedy obecní rada po zákonu vůbec kompetentní rozhodovati, ježto rozhodovací pravomoc přísluší tu podle výslovného a jasného ustanovení 131 jen zastupitelstvu samému. Soused je legitimován namítati v řízení stavebním především, že projektovaná stavba odporuje jeho právům soukromým. Ale tím není jeho procesní posice vyčerpána. Policejní normy stavebního řádu vydané v zájmu veřejném nemají sice za předmět a účel materielně právní ochranu vzájemných poměrů sousedských jako takových, vymezení sfér sousedů a určení jejich práv, nýbrž policejní ochranu zájmů veřejných, přesto však teorie i judikatura přiznává sousedům na ochranu jejich zájmů, jimž z porušení norem stavebního řádu hrozí přímo újma, možnost, aby se dovolali těchto norem; arci jen potud, pokud stavební řád stanově předpisy na ochranu zájmů veřejných s ohledem na souběžné zájmy sousedů dává na jevo, že tyto sousedské zájmy chce chrániti zvláště a kvalifikuje takto jako veřejná práva sousedlilká.k těmto veřejným právům sousedským sluší počítati nejen práva povahy materielně-právní, ale i předpisy stavebního řádu rázu formálně-právního, zejména procesního, tedy zvláště také kogentní předpisy kompetenční. Sousedům nelze proto upírati legitimaci k tomu, aby namítali, že na jejich újmu nebylo dbáno předpisů stavebního řádu o příslušnosti stavebních úřadů rozhodovati v určité stavební věci. Z toho plyne, že sousedé jsou legitimováni také k námitce, že o konkrétní žádosti za udělení stavebního povolení a o jejich námitkách proti určité stavbě nebyla kompetentní rozhodovati obecní rada, nýbrž obecní zastupitelstvo, poněvadž k jejich sousedským právům náleží zajisté také oprávnění, aby v určité stavební věci, v níž vystupují sousedé jako procesní strana, rozhodl orgán po zákonu k tomu povolaný. Souhlas okresního úřadu, potřebný podle 1 v!. n. č. 218/38 Sb., ke zcizení nemovitosti nedotýká se pro obor soukromého práva smluvní volnosti stran, aniž doplňuje neb nahražuje jejich smluvní prohlášení. Třebas nebyl v době rozsudku udělen správními úřady pravoplatně souhlas ke zcizení nemovitosti, nelze pro předčasnost zamítnouti žalobu, domáhající se výroku, že kupní smlouva o nemovitosti, pro případ, že správním úřadem bude dán souhlas ve smyslu 1 v. n. č. 218/38 Sb., je po právu, a že pro ten případ je zcizitel povinen svoliti a trpěti, aby bylo vloženo pro nabyvatele právo vlastnické ke koupené nemovitosti. (Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 1939) Rv 872/39) uveřejněné ve Sb. n. s. pod Č ) Podle 1 v. n. č. 218/38 Sb., jehož platnost byla prodloužena v. n. č. 26/39 Sb., jest ke smluvnímu zcizení nemovitosti potřebí souhlasu okresního úřadu. Právní jednání, na něž se tento předpis vztahuje, jsou bez úředního schválení neplatná. Toto v. n. bylo vydáno s hlediska veřejných zájmů ( 5 v. n.). Není-li námitek s tohoto hlediska, neobmezuje strany ve volné disposici s jejich majetkem a neruší pro obor soukromého práva platnost zásady, že smlouvy musí býti dodržovány. Strany, které uzavřely smlouvu o zcizení nemovitosti, jsou povinny zachovati se podle předpisu 1 v. n. Č. 218/38 Sb. a jsou v poměru mezi sebou vázány až do rozhodnutí okresního úřadu, na které nemohou vykonávati žádný vliv. Správní úřad ve smyslu 1, 5 a 6 v. n. při udělení souhlasu řeší ve svém oboru působnosti pouze otázku, není-li proti zcizení námitek s hlediska veřejných zájmů, nikoliv však otázku, zda smlouva jest platná s hlediska soukromoprávního. Nedá-li úřad ke zcizení své schválení, pak jest zajisté smlouva neplatná a neváže strany. Leč i při udělení schválení mohou strany souhlasně smlouvu zrušiti nebo může jedna z obou stran prokázati, že ze zákonně uznaných důvodů nedošlo k platnému uzavření perfektní, pro obě strany závazné, Sm011'''' Souhlas okresního úřadu podle zmíněného vládního nařízení ani nenahražuje ani nedoplňuje prohlášení smluvního stran, nýbrž nedotýkaje se smluvní volnosti stran, jest vedle soukromoprávních úkonů a kromě nich vyžadován k platnosti a tudíž ke splnění smlouvy. Poznámka: Účinnost vládního nařízení Č. 218/38 Sb., o přechodném omezení zcizení a propachtování určitých druhů nemovitostí, byla v 1 v. n. ze dne , Č. 26 Sb., prodloužena do 3l. X Další prodloužení stalo se 1 v. n. ze dne , Č. 80 Sb., a posléze v. nař. ze dne 5. X. 1940, li, 461 Sb. Pro otázku, jde-li o pozemek rustikálni či dominikální (s hlediska zák. o kontribučenských fondech č. 30/1873 mor. z. z.), rozhodny jsou zápisy katastru Tereziánského. Výjimku z této zásady lze uznati jen tam, kde by bylo listinou schválenou krajským nebo guberniálním úřadem prokázáno, že příslušný zápis Tereziánského lmtastru je nesprávný, nebo, že později s povolením krajského úřadu nebo gubernia nastala změna. (Nález nejvyššího správního soudu ze dne 12. dubna 1940) Č. 3090/34-4) Boh. 397.) Odnověd' na otázku, které momenty jsou rozhodny p~o určení pozemku jako dominikálního resp. rustikálního bylo by hledati nejprve v zákoně Č. 30/1873 mor. z. z. Paragraf 3 výkladem dává jen na jevo, že zápisy Josefinského katastru jsou směrodatny jedině pro otázku, jde-li o ornou půdu. V tom ohledu má-li ten který pozemek právní povahu pozemku rustikálního ani zákon Č. 30/1873 mor. z. z., ani jeho předchůdce zákon Č. 32/1864 mor. z. z. samy žádného kriteria nestanoví, nýbrž předpokládají pojem rustikálního pozemku jako již daný. Poněvadž pak v tomto směru není ani žádné normy pozdější, dlužno obrátiti zřetel k právnímu stavu před vydáním uvedených zákonú. Podle 2 patentu ze 7. září 1848 (čes. prov. sbírka 30 svazek, 2. sešit, strana 545 a další) byly všechny rozdíly mezi grunty dominikálními a rusukálními zrušeny a rustikální púda byla postavena na roveň půdě dominikální (cís. patent ze 4. března 1849, Č. 152 ř. z.). V době od vydání patentu ze 7. září 1848 nebylo stanoveno právní normou, který pozemek by bylo podle 3 zák. Č. 30/1873 z. z. mor. 1941/67

68 pokládati za rustikální; je proto hledati odpověď na tuto otázku v právních předpisech platných před vydáním patentu ze 7. září Poněvadž kontribučenské fondy povstaly z kontribučenských sýpek obilních, bude třeba v první řadě obrátiti zřetel k ustanovením patentu z 9. června 1788 (Kropatschek, 15. svazek, str. 26 a násl), kterým na Moravě byly tyto sýpky zřízeny. Z obsahu tohoto patentu je zřejmo, že kontribučenské fondy obilní byly utvořeny z obilních dávek poddaných, kteří hospodařili na tak zvané půdě rustikální, a byly také z jejich úročních platů rozmnožovány, že šlo tedy - aspoň původně - o fondy těchto rustikalistů. Pro otázku, je-li půda dominikální či rustikální, byla původně rozhodna osoba majitele; dominikálními byly pozemky, které patřily vrchnosti, rustikálními ty, které patřily poddaným. Přešel-li pozemek z jedněch rukou do druhých, působilo to i změnu jeho právní povahy. V katastrech byly pozemky rustikální a dominikální zjištěny a vyznačeny odděleně. Na Moravě bylo provedeno první zjištění poddanského majetku v letech (t. zv. starý katastr). Patenty z 9. května 1749 a 3. února 1750 zavedena byla Tereziánská rektifikace daňová, která se vztahovala na pozemky rustikální i dominikální. Pozemky rustikální bylo seznamenati ve fassích rustikálních a dominikální ve fassiích dominikálních. Podle ustanovení patentu z 9. května 1749 je pro povahu pozemku - zda dominikální či rustikální - zásadně rozhodný na Moravě stav, jak byl na základě poměrů v normálních letech předepsaným řízením zjištěn v T e rez i á n s k é m katastru. Za rustikální pozemky platí ty, které v Tereziánském katastru jsou jako rustikální vyznačeny; pozdější změny v osobě majitele nemají o sobě na tuto právní povahu pozemku vlivu. Na tom nebylo nic měněno ani v letech pozdějších. Katastr Josefinský na povahu pozemku jako rustikálního či dominikálního nebéře vůbec zřetel. [Srov. patent z 20. dubna 1785 (Kropatschek, sv. 8, str. 61 a násl.) a berní a urbariální patent z 10. února 1789 (Kropatschek, sv. 17, str. 153).] Pro 'rozlišování půdy rustikální a dominikální prohlašuje se za rozhodný stav v normálních letech, jak podle hořejšího byl ex professo zjištěn v katastru Tereziánském. když tedy v katastru Josefinském se tu i tam vyskytují zápisy vyznačující rustikální resp. dominikální povahu pozemků, nemohou zápisy ty <? sobě míti význam pro zjištění povahy pozemku. Zrušením Josefinské daňové reformy, které bylo provedeno patentem z 19. dubna 1790, zák. Leop. sv., str. 141, nebylo na tomto stavu, jak byl založen katastrem Tereziánským, nic měněno. Pat. z 23. prosince 1817 (Kropatschek-Goutta, sv. 38, str. 188), kterým nařízeno založení stabilního katastru, ani cirk. z 1. května 1819 (sb. z. pol. sv. 47, č. 64, str. 153) o provisoriu daně pozemkové nemají co do rozlišování půdy rustikální resp. dominikální žádného ustanovení. Podle instrukce dané pro zavedení provisoria pozemkové' daně cirk. z 1. května 1819 (sb. z. pol. sv. 47, str. 463 a násl.) měla se ovšem v operátech katastrálních vyznačiti také povaha pozemku, je-li dominikální, rustikální či svobodný, při čemž 63 stanovil, že jako rustikální je označiti _pozemek, který je integrující součástí usedlosti, na níž vázne svazek poddanský, jako dominikální pozemek, který je integrující součástí statku, s nímž je spojeno právo vrchnostenské (str. 561). Než ani tímto ustanovením nebylo nic měněno na dosavadním stavu, jak patrno z dekretu dvorské komise z 13. ledna 1820 (Bernardt, Handbuch der provinz. Gesetzkunde, str. 3), v němž podává se od této komise, zřízené nepochybně podle 25 patentu z 23. prosince 1817 pro provedení regulace nově zavedené pozemkové daně, výklad citovaného 63 instrukce a uvádí, že 63 rozhoduje jenom v pochybnostech. Dekret dvorské komise z 13. prosince 1819 podotýká, že pozemky v držení vrchností, které v Tereziánu vyznačeny jsou jako rustikální a až dosud in rusticali zdaňovány, jest vyznačiti jako rustikální. Posléze dlužno poukázati na gub. nař. z 2. února 1849, č. 22 čes. z. z., z něhož je patrno, že pro právní povahu pozemku byl stále rozhodný katastr Tereziánský, který proto také až do té doby byl veden v evidenci a teprve následkem patentu ze 7. září 1848 nutnost této evidence pominula. Ve stavu založeném co do právní povahy pozemku katastrem Tereziánským mohla ovšem nastati později změna, avšak jen měrou omezenou, jak patrno z norem vydaných o převádění půdy mezi poddanými a vrchnostmi. V řadě dvorských dekretů bylo znovu a znovu zdůrazňováno, že rustikální pozemky jsou určeny pro poddané a vrchnostem bylo pod trestem zakazováno, aby je na sebe převáděly (srov. na př. dv. dekret z 11. května 1789, zák. Jos. sv. 17, str. 171, publ. na Moravě 18. května 1789, 7). Právní povaha půdy, kterou vrchnost na sebe svedla, se zásadně neměnila. K změně právní povahy půdy docházelo jen v případech t. zv. ekvivalencí a schválených změn. Ještě dekretem dvorské kanceláře z 27. března 1848 sb. zák. prov. pro Čechy sv. 30, seš. 1, str. 103, bylo vysloveno, že rustikální pozemky, které při výkupu robot a desátků přecházejí na vrchnosti nepozbývají vlastnosti pozemků rustikálních. Ze všeho toho, co uvedeno, podává se tento závěr: Odpověď na otázku, zda jde o pozemek rustikální či dominikální s hlediska 3 zák. č. 30/1873 z. z. mor. sluší hledati v katastru Tereziánském, při jehož založení byly pozemky s tohoto hlediska zkoumány a do katastru také zapsány. Výjimku z této zásady lze připustiti jen tam, kde bylo listinou schválenou krajským nebo guberniálním úřadem prokázáno, že příslušný zápis v Tereziánském katastru je nesprávný, anebo, že později došlo se schválením krajského úřadu nebo gubernia ke změně právní povahy pozemku. o námitkách, jež spolumajitelka parcely podala proti sepsání ohlašovacího archu měřickým úřadem a proti jeho provedení v katastrálních operátech, čímž zápis v pozemkovém katastru 1941/68

69 byl uveden na stav, který byl před změnou, provedenou na podkladě dřívějšího ohlašovacího archu, rozhoduje finanční úřad. stolice s konečnou platností; při tom jest oprávněn řešiti prejudicielně otázku, kdo je držitelem sporné části parcely pozemkové. (Nález nejv. s. s. ze dne 17. května 1940J Č. 315/ 39-5 J Boh. F 9835.) Rozhodnutí, proti němuž stížnost směřovala, bylo opřeno o tyto důvody: Manžel stěžovatelčin, ng. N., vrchní měřičský komisař, dne 21. července 1928 v kat. území O. při úředním řízení podle 61 zák. ze dne 16. prosince 1927, č. 177 Sb., sepsal ohlašovací list, kterým sloučil část veřejné cesty p. č se stavební parcelou 121 knihovně připsanou jemu a jeho manželce. Tuto změnu neprojednal však jako změnu držebnostní ( 32 zák. č. 177/1927 Sb.), nýbrž neprávem jako opravu chybného zobrazení držebnostních hranic mezi stavební parcelou 121 a poz. parcelou 1676 na kat. mapě; v ohlašovacím listě uvedl totiž tento výsledek vyšetření: "Hranice mezi' st. p. 121 a p. p opravují se na mapě podle skutečnosti za souhlasu stran, ježto nikdy měněny nebyly a dosavadní zobrazení neodpovídalo skutečnosti." Uvedenou změnu dal pak provésti zápisem v pozemkovém katastru a oprava byla provedena i v pozemkové knize. Poněvadž později vyšlo na jevo, že vrchní měřický komisař ng. N. byl při vyšetřování změny, uvedené v uvedeném listu zúčastněn jednak jako spoludržitel parcely 121, projednávanou změnou dotčené, jednak jako předseda katastrální komise ( 9, odst. 1, a 61, odst. 2 kat. zák.), která tuto změnu vyšetřovala, bylo uvedené řízení zemským finančním ředitelstvím jako zmatečné pro podjatost zrušeno a nařízeno nové šetření. Při tomto šetření zjistila katastrální komise dne 25. května 1937 výslechem svědků, že část veřejné cesty p. č. 1676, kterou sloučil vrchní komisař ng. N. na kat. mapě s dvorem stav. parcely č. 121 a kterou si dal zapsati v pozemkovém katastru bez řádné nabývací listiny jako svůj a stěžovatelčin majetek, byla používána jako veřejná cesta až do jara 1936, když ng. N. jízdu po této cestě zamezil tím, že dal na ni napříč postaviti 2 brány. Tím bylo prokázáno, že zákres polohy a tvaru hranic mezi cestou p. č a stav. parcelou 121 na katastrální mapě před jeho opravou podle ohlašovacího listu č se srovnával se skutečným stavem, že nebyl tedy na katastrální mapě znázorněn omylem a že proto označení změny uvedené na ohlašovacím listu jako "oprava chyby ve znázornění na kat. mapě podle 39 zák." není správné. Chybné znázornění na kat. mapě bylo jen předstíráno, poněvadž podmínky pro opravu zákresu na katastrální mapě po- Ole 39 kat. zák. nebyly splněny. Po tomto novém vyšetření byl zákres hranic mezi veřejnou cestou p. č a stav. parcelou 121 uveden na katastrální mapě kat. území O. ohlašovacím listem č. 34/37 na stav, jaký byl na kat. mapě před opravou zákresu podle ohlašovacího listu č. 12/1928, t. j. část veřejné cesty p. č. 1676, sloučená neprávem v r se stav. parcelou 121, byla' zapsána v pozemkovém katastru opět jako součást veřejné cesty p. č K námitkám stěžovatelčiným zjistila katastrální komise dne 14. června 1937 opětovným šetřením, že důvody v ohlašovacím listě č. 34/1937 jsou správné. Celá veřejná cesta p. č. 1676, tedy i její část, kterou vrchní měřický komisař ng. N. opravou předstíraného chybného zákresu na katastrální mapě v r neprávem sloučil s dvorem stav. parcely 121 jemu a jeho manželce knihovně připsané, byla používána jako veřejná cesta. Po celé její délce se od nepaměti jezdilo a nikomu nebylo bráněno v tom až do doby, kdy sousední pozemky a stavení Č. 12 přešly do vlastnictví manželů N. Tím bylo prokázáno, že ohlašovací list č. 34/1937 byl sepsán a změna v něm vyznačená provedena v pozemkovém katastru po právu. Kromě toho bylo zjištěno, že cesta p. č jest od založení nových pozemkových knih zapsána v seznamu veřejného statku a že v protokole o místním vyšetřování k založení nových pozemkových knih pro obec O. z 13. září 1800, č. proto 10 je zapsáno, že tato cesta p. č slouží k potřebě několika zájemců a že se za Rouhlasu tehdejšího vlastníka sousední usedlosti č. 12, vyhlašuje 7a veřejnou a že J. G. oproti tomu obdrží zase cestu p. č. 1678/2, zapsanou do té doby v seznamu veřejného statku. Nebyla tedy část cesty 1676 zapsána do veřejného statku omylem, jak nynější spoluvlastník usedlosti Č. 12 ng. N. tvrdí, poukazuje na smlouvu z r. 1791, nýbrž na podkladě řádného úředního aktu. K tomuto rozhodnutí byla připojena doložka, že jest podle 92, odst. 3 kat. zák. ve správním pořadí konečné. V stížnosti byla především namítána nezákonnost naříkaného rozhodnutí, která spatřována v tom, že žalovaný úřad rozhoduje jako správní úřad o soukromých právech, ačkoli k tomu podle žádného zákonného ustanovení není povolán, a naopak 68, odst. 2 kat. zák. zakazuje, aby o sporných hranicích držebnostních bylo v katastrálním řízení jednáno. Stěžovatelka prý, jak vidno z řízení o sepsání ohlašovacího listu č. 34/1937, nesouhlasila se změnou hranic zamýšlenou katastrálním úřadem a uplatňovala svoje vlastnické právo na část cesty č. kat. 1676, připojené k stavební parcele č. kat. 121 v O. podle ohlašovacího listu č. 12/28. V daném případě prý tudíž katastrální úřad měřický nebyl oprávněn řízení zahájiti a rozhodovati o spornýeh hranicích a věc mezi spoluvlastníky parcely Č. kat. 121 a obcí mohla býti vyřízena pouze dohodou nebo pořadem práva. Tuto námitku stížnosti uznal n. S. s. za bezdůvodnou z těchto důvodů: Předmětem rozhodování žalovaného úřadu byly, jak se v naříkáném rozhodnutí výslovně konstatuje, námitky, jež stěžovatelka podala proti sepsání ohlašovacího listu č. 34/1937 katastrálním měřickým úřadem a proti jeho provedení v katastrálních operátech. Šlo tedy o námitky, podané stěžovatelkou jako spolumajitelkou parcely, jíž spor se týká, podle 92 kat. zák., o nichž podle odst. 3 tohoto paragrafu rozhoduje finanční úřad. stolice s konečnou platností, což také úřad v doložce svého rozhodnutí uvedl. Obsahem naříkaného rozhodnutí pak nebylo 1941/69

70 rozhodování soukromoprávní otázky vlastnictví k pozemkové parcele, jíž spor se týká, nýbrž potvrzení zrušení zápisu v pozemkovém katastru, který byl proveden podle ohlašovacího listu č. 12/1928 pro kat. území obce O. Otázku pak, kdo je držitelem sporné části pozemkové parcely, neřešil žalovaný úřad judikátně, nýbrž pouze prejudicielně, když odůvodňoval, proč zápis v katastru, provedený ua základě ohlašovacího listu Č. 12/28, jest věcně nesprávný; k tomuto prejudiciálnímu řešení této otázky byl pak žal. úřad oprávněn (srov. nález n. s. s. z 23. ledna 1935, Č /34, Boh. F. 7431). Z prvé poloviny osmnáctého století máme pěkný spis Weselého G e o m e t r i a p r a cti c a, tištěný v jazyce českém a další polemický menší spisek Světeckého. Oběma je zastoupena literatura zeměměřická velmi pěkným způsobem. Třeba že jejich ja~yk nevyniká dokonalou formou, je třeha uznati dobrou snahu v této době úpadku a útisku jazyka českého. Světecký pocházel prý ze zchudlé větve rodiny Světeckých 1 ) z Černčic, ač sám se nikdy tak nepodpisoval. Narodil se r.1708 ve Mšeci, kde otec jeho Jan Jiří byl kamenickým mistrem,a matka jeho l\:ateřina rozená Jirásková z Pochvalova. Kde se vzdělával, neznámo. Do inženýrské služby švarcenberské na Krumlově vstoupil 1725 a odtud byl povolán do Třeboně (1734), aby měřil jitra u Lužnice, Kletce a Kolence, dále byl pověřen, aby zhotovil mapy hranic mezi panstvím krumlovským a klášterem ve Zlaté Koruně. Pro zaměřování nových vesnic na Vimpersku, které Švarcenberk založil, vyslán r Zde seznámil se s Marií Miillerovou, se kterou se oženil (1736) a s níž dostal věnem dům ve Vimperce. S touto první manželkou, která zemřela 1746, měl 5 dětí, s druhou manželkou J 0- hanou, dcerou radního Martina Rusta v Třeboni měl 6 dětí. V r vydal svůj prvý spis ve formátu 160)(195 mm v rozsahu 220 stran pod tímto názvem: Ausfiihrlich auf verschiedene Manieren Wohl explicirt, ja fast volkommene Bohmische Arithmetica das ist die Rechen Kunst nach der heunt zu Tage in dem Konigreich Boheimb zum Theil auch im Slesien und Mahren gebrauchlicher MUntze, Maas und Gewicht e. t. c. Sowohl nach gemeiner - als auclt kurzer - so genannten Walschen Manier, dann der Bohmischen Practica allen dieser Edlen, hochst, - nothig und nutzlichen Kunst - Liebhaberen zu Dienst verfasset und unter die Press befordet von Petro Gasparo Swietecky, derzeit hochfiirstlich - Schwarzenbergischen Geometra. Erster Theil mit hro Rom. Kayserlich - und koniglich-catholischen Majestat allegniidigsten Privilegio. Neu-Hauss gedruckt bey Frantz Peter Hilgartner, Anno ) 1) Ma r e š, Časopis Českého Musea ) Universitní knihovna v Praze. V předmluvě datované v Třeboni 15. srpna 1737 uvádí, že druhý díl se tiskne, avšak nikdy nevyšel. Mezi prameny je uveden též spis: Kristian Peschek (Lausitz), Anfiihrung zur Rechenkunst 1708, 1. díl. Světecký ve svém spisu probírá číslice římské. arabské, mluví o sečítání a o zkoušce správnosti, o zkoušce devítkové, na to o odečítání, násobení a dělení a o zkouškách. Všechny úkony jsou provázeny číselnými příklady. Zajímavější je jeho druhý spísek, vydaný v r. 1738, jazykem českým ve formátu 96X152 mm v rozsahu 54 stran. Je to odpověď na spisek neznámého autora:»hrubě vážený způsob měření bez potřebování mnohé Arithmetiky«. Světecký svou odpověď věnoval: Urozenému Panu Janovi Jiřímu Šovlovi, jeho vysoce osvícené knížetcí milosti ve Švarcenbergku a vejvody na Krumlově (Tit. Pl.) panství třeboňského dobře meritýrovanému obročnímu. Předmluva má datum v Třeboni, 15. února Titul této knížečky je: Pro hrubě vážený nyní ale zavržený, neboližto reformýrovaný, falešné Zem o-měření podle nějžto mnozí obzvláště v České zemi merení se ujímající P. P. ouředlníci, P. P. myslivci, a jiní již za tohoto věku, ne bez malých chyb pokračovali a až posavad pokračujou. Pro napravení a budoucí uvarování takového falešného měření na světlo, vydaný od Petra Kašpara Světeckýho ten čas knížet. Švarcenb. Zemo-Měřiče. V Jindřichovém Hradci vytiskl František Petr Hilgartner Léta ) V tomto svém spise uvádí jednotlivé chybné názory neznámého autora a hned je opravuje a vysvětluje. Opravuje výpočet výměry trojúhelníka, která se rovná základně násobené poloviční výškou a nikoli stranou. Opravuje, že z jitra louky naseče se fůra sena, ale na špatných mechovatých jen polovic, nebo docela čtvrt fůry. Pro měření tarasů rybničných uvádí za vzor Fabiána S v o b o- d u 3 ) a jeho knížku o polním měření. 3 ) K tomu připojuje:»přídavek jinčích nedozrálých Zemo- Měřičův až podnes užívající falešný způsob«. Uvádí, že mnozí provádějí měření po obvodu, aby určili výměru pole a vysvětluje na obrázcích, jak je to chybné.. Končí úvahou, aby kdo falešně měřil, ať napravujf\ budoucně ať se do měření zbytečně ne- 1941/70

71 plete, pokavad se náležitě nenaučil a cituje Mojžíše (kap. 27. v. 16.):»Zlořečený, kdož přenáší mezník bližního svého a řekne veškeren lid Amen.«Tato doba je perioda jeho rozmachu,4) leč vytýká se mu, že jeho čeština je nedokonalá, že pravopis je špatný, což není ani tak jeho vinou, nýbrž dobou úpadku jazyka českého, přes to sluší mu přiznati zásluhu, že knihu napsal česky. Když císařská armáda ležela (v prosinci 1741) v Třeboni, vyzval jej František, velkovévoda Toskánský, aby podal zprávu, s které strany je Hluboká - obsazená a opevněná Francouzi - nejsnáze přístupna, a nařídil mu, aby jako inženýr se tam vypravil a plán té pevnosti udělal. Dostal průvodní list do Lišova a tam nový dopis k předním strážím. Po provedené práci dostal odměnu 10 dukátů a ihned poslán k Pasovu, aby zjistil, jak daleko udělali Francouzové cestu od Pasova, Poněvadž se bránil této úloze, dal mu princ Karel papíry, že je inženýrem, takže bude-li chycen, bude zajat jako inženýr. Světecký šel přes Krumlov a Volary, ale na zpáteční cestě byl Francouzi stíhán jako vyzvědač. Na štěstí kočí jeho spletl si cestu za sněhové chumelenice a zavezl ho do Husince, čímž ho zachránil. Přes Prachatice dostal se do Českých Budějovic k císařské armádě a ukázal ha mapě, jak daleko Francouzové postavili novou cestu. Za odměnu dostal 25 dukátů. Když Francouzové odtáhli a měla se odklízeti jejich opevnění na Hluboké (v r. 1743), byl poslán opět Světecký, aby sestrojil plán opevnění, začež dostal 10 dukátů Svarcenberských. ") Fabian S w o bod a, Neu griindlich eroffneter Hand- Briff von der Feldmesserei ) A. Sed á č e k, Paměti a doklady o mírách a vahách, Nové okolnosti zasáhly do jeho života, když třeboňský vrchní Burkard žádal, aby archiv třeboňský byl upraven, poněvadž panství nemá spolehlivého urbáře. Proto Josef Adam Svarcenberk nařídil (v lednu 1746), aby Světecký a Vávra uspořádali archiv a založili urbář. Tím se otevřel vnímavému vlasteneckému duchu Světeckého bohatý pramen dějinný a on proto začal opisovati různé zprávy historické, jichž sebral 4 velké knihy a názval je ),H i s t o r i c k é z p r á v y nejvíce co oprava a doplněk ku Paprockému sebrané«. V r chtěl vydati své dílo a vyzýval obecenstvo, aby se předplácelo na ně, ale bylo mu v tom zabráněno. Svou lásku k jazyku českému a dějinám uplatnil při zakládání»s vět s k é h obr a trs t v a sv. Martina biskupa a sv. Alžběty královny«, v jehož stanovách uvádí,»že se podepsaní sestoupili ke cti a chvále boží a k obživení bližního, mělo se pečovati o zřizování škol, o vzdělávání mládeže a pěstování řeči české, dále o sbírání pověstí, historických památek a o jiné. Ve Vídni byl nalezen též rukopis jeho spisu 5 )»Z u r E h r e G o t t e s u n dnu t zde sne c h s- st e n s allehand ausgeprobierte und auf die Prob ausgestellte Arcana, Geheimnisse, Hand und Kunstgriffe zusammen gesuchet und geschrieben den 15. Martii 1754 anzufangen von mir Petr Swieteczky.«Poněvadž se nepohodl s vrchnim Burkhardem, žádal (5. prosince 1753) za propuštěnou, čemuž bylo vyhověno. Nouze však jej přinutila, aby žádal za opětné přijeti, leč žádost zamítnuta. Bída a nedostatek přivedly jej na mizinu. Zemřel 9. srpna 1788 v Třeboni ve stáří 81 let. Posudky. Sed.mdesátpět let profesora Petříka. Vzpomínkový sbo:mk vydaný u příl~žitosti sedmdesátých pátých narozemn profesoračeskeho vysokého učení technického v Praze na odpočinku ng. Dr. h. c. Josefa Pe tří k a. Sborník usp5lřádali ng. Dr. Josef Klobouček, ng. Dr. Pa~el Pot,?za~, ng. Bohumil Pour a ng. František Vlk. Kmha vysla Jako neprodejný tisk nákladem odboru zeměměřičských inženýrů při SA v Praze v 500 číslovaných výtiscích Str. 60. Obrázků 6. V širokém toku denního života ztrácí se často lidská osobnost. Člověk je dělníkem, úředníkem, rolníkem knězem, učitelem nebo jiným pracovníkem na líše tohoto světa a všichni okolo vidí v něm právě dělníka kněze či učitele, jehož práce a život jsou poznamenány povoláním aniž by si uvědomovali mnohdy, že za tím vším je osob~ nost, lidská jednotka, se svými lidskými vlastnostmi a znaky. Co chvíli čteme při příležitosti životních jubileí význ~mnp'c~ lidí. ohodnoc~ní jejich životního díla, výčet velkych cmu a zasluh. Pravem, neboť je třeba ukazovati velké příklady novým generacím a podněcovati je tím kynapodobení. Avšak živý člověk kdesi mizí za souhrnem vsech těch prací a činů, takže z jubilanta se stává suché schema pracovníka, který nežil, n~'brž jen tvořil proto aby b~l příkladem a ponaučením pro budoucí pokolení: Muslme proto oceniti záslužný čin odboru zeměměřičských inženýrů při SA, který se rozhodl u příležitosti sedmdesátýchpátých narozenin významného svého člena profes?ra Petříka, dne 22. března t. r., vydati sborník vzpommek osobních přátel a žáků jubilantových, v němž by právě byla připomenuta ona lidská tvář pana profesora. Myslíme, že se to redaktorům zdařilo. Ve 20 vzpomínkových příspěvcích je osvětlena postava prof. Petříka s různých stran; jak se jevil jako učitel, jako kolega v povolání, jako spolkař a rozmarný společník ve škole v Sokole a jinde. Všude z něho vyzařovaly vlastnost! dobrého člověka, jež mu umožňovaly aby v životě docílil toho, o čem jsme mnohdy již četli při jiných příležitostech. A těchto 20 osobních vzpomínek vyníkajících příslušníků našeho světa technického a hospodářského je doplněno 6 obrázky z různých období jubilantova života, které tvoří téměř dojemnou ilustraci toho, jak tvář se mění i když duch zůstává týž. Jeto roztomilá knížka a zaznamenávajíce ji v našem časopise pro ty, na něž se pro svůj omezený náklad nedostala, činime tak též proto, abychom jubilantu dodatečně sice, ale stejně upřímně popřáli, aby se dočkal dalších mnohých let v takové duševní i tělesné svěžestí jaké se těšíl v den, kdy mu vzpomínkový sborník byi předán. Dr. ng. L. Fin k, Photographísche MeBtechník. Kniha v celoplát. vazbě, rozměru 17 X 24 cm o 227 stranách se 174 obrázky v textu. Nákl. R. Oldenbourg, Miinchen-Berlin Cena 115 K. Kromě speciálních a většínou těžko přístupných pojednání nebylo dosud použití fotografie v měřické technice souborně zpracováno. Proto kniha Dr. Fin k a tuto mezeru v odborné literatuře dobře vyplňuje. vy,e čtyřvst~á~kovém úvodu,. nadepsaném»měření je vědem a vedem moc«, ukazuje autor na pokroky, které 1941/71

72 učinila měřická fotografie za 80 let, od prvního použití L a u s sed a tem (1859) až po dnešní dobu, kdy fotografická měřická technika umožňuje pořídit pro zvláštní účely až 1, obrázků za vteřinu. Obsáhlá látka v knize probíraná je rozdělena do pěti hlavních oddílů, z nichž. pojednává o fotografických základech obrazu,. o fotografické registraci a. o fotografickém měření času a dráhy; V. oddíl popisuje fotografické určení délek a poloh a V. oddíl probírá fotografickou fotometrii a thermometrii. Knihu zakončuje pětistránkový věcný rejstřík. - Fotogrametrickým přístrojům a metodám je věnováno celkem asi 25 stran. Kniha patří k několika málo opravdu pěkným a dobře zpracovaným odborným knihám, které v poslední době vyšly. Je napsána svěžím způsobem a každý v ní najde nejen něco zajímavého ze svého oboru ale i řadu námětů. Klobouček. Dr. ng. P. W e r k m e i s t e r, Geodiitische nstrumente. Kniha rozměru 15 X 21 cm o 187 stranách se 148 obrázky. Nák. Akademische Verlagsgesellschaft, Leipzig Cena knihy brož.: 126 K, v plátně vázané: 140 K. Vyšla ve sbírce»technisch-physikalische Nomographien«jako její první svazek; autorem je profesor goeodesiena drážďanské vysoké škole technické. - Kniha je určena hlavně technickým fysikům a podle toho je také zpracován její obsah; rozdělený ve tři hlavní části: Část A. obsahuje oddíly o přístrojích k určení bodů ve vodorovném smyslu (pomůcky k přímému měření délek, 1<. vytyčování kolmic a úhlů přímých) a pojednává o jednotlivých součástkách měřických strojů (dalekohledy, libely) a o přístrojích k měření vodorovných úhlů. Část B. probírá přístroje k určení bodů ve svislém smyslu: stroje nivelační, stroje k měření svislých úhlů a přístroje k barometrickému měření výšek. Část C. je věnována přístrojům pro tachymetrické určování bodů, jejich zařízením a použití. Kniha je pečlivě zpracována a obsahuje četné názorné a schematické obrázky, dobře provedené; také vazba knihy je. velmi pěkná, až přepychová. Svým obsahem se může však doporučit jen zeměměřičům - začátečníkům. Pro naše poměry je cena knihy dosti vysoká. Klobouček. Odborná pojednání v časopisech. A. A. z o t o v. K otázce nejvhodnějších rozměrů zemského elipsoidu pro SSSR. (Geodezist Seš. 11. Str )*) 1. Všeobecná úvaha. Elementy astronomicko-geodetické sítě (astronomické šířky, délky, azimuty, základny a úhly) jsou naměřeny na geoidu, ale zobrazeny a zhodnoceny na elipsoidu. Redukce jich převodu' z jedné plochy na druhou dosahuje místy větších hodnot, nežli jsou chyby ve měření. Proto jest nutno při rozsáhlých sítích tyto redukce uplatniti. Jest nutno uvažovati vhodné elementy poloos elipsy i orientaci sítě na zemském tělese. Hodnoty zmíněných redukcí budou tím větší, čím se geoid bude více lišiti od přijatého elipsoidu. Bude ten elipsoid teoreticky nejvhodnější, pro který součet čtverců odchylek mezi namě-.řenými a oněmi na elipsoid promítnutými elementy astronomicko-geodetických bodů bude minimem. K tomuto řešení dosavadní látka geodeticko-astronomická nedostačuje ve Svazu SSR. Jest dosud změřena síť 1. řádu v evropské Rusi, ve Středním a Jižním Urále, Kazachstanu a části Západní Sibíře. V Novo-síbířsku jest změřen oblouk rovnoběžkový v 550 severní šířky, probíhající východně od 850 poledníku, ale látka není zpracovaná a lze tedy zatím jednati jen o části geoidu západně od 85 východní délky. Dle dosavadních poznatků dosahuje pro nejlepší elipsoid výšková odchylka redukční v normále as ± 50 m *) Pokračujeme v uveřejňování výtahů ze serie zajímavých článků, uveřejněných v ruském odborném časopisu Geodezist o kartografických a geodetických problémech v SSSR. Uveřejňování zahájili jsme referátem v čís. 3/41; v příštích číslech postupně uveřejníme ještě další 3 referáty. a sečítáním vzrůstá nejvyse na 150 m. V území Ruska lze určiti nejlepší elipsoid s odchylkami ± 20 m při největší odchylce 40 m. Možno jest zvoliti takový elipsoid, který se bude blížiti nejlepšímu, aniž by se tím porušila přesnost údajů. 2. Sestavení astronomicko-geodetických údajů pro stanovení rozměrů zemského elipsoidu. Sestavení hlavních oblouků astronomicko-geodetických sítí ve Svazu SSR v autorově tabulce 1. obsahuje: A. 8 oblouků poledníkových o amplitudách 25 20', 21056', 14011', 12034', 6039', 9 44',8 55' a 6 20' vesměs v Evropě ležících. B. 6 oblouků rovnoběžníkových evropsko-asijských o amplitudách: 36 29', 62 23', 42 25', 51 38', 26"01' a 18 12'. C. 3 kosé oblouky evropsko-asijské o amplitudách mezi šířkami a délkami posloupně: 4 38' a 8 38'; 8 22' a 21 26'; 11044' a 6 02'. Celkový součet oblouků obsahuje po šířkách 130" a po délkách 273. Uvedené oblouky jsou pořízeny převážně novými stupňovými měřeními podle současných měřických metod. Bez oblouku Struveho obsahují 170 astronomických bodů, jichž lze použíti ku stanovení rozměrů elipsoidu; z nich jest 410 přesných bodů Laplaceo~'ch ve středních vzdálenostech 100 km. Pro každou základnovou síť jsou tu dva Laplaceovy body ve vzdálenostech 30 km, jež se spojí v jeden bod. Tyto jsou důležité pro sestavení triangulačních polygonů. Vznikne tím vlastně 300 Laplaceových uzlů, v nichž lze sestaviti 900 rovnic stupňových měření. Pro Hayfordův mezinárodní elipsoid z roku 1909 byly k disposici jen 32 Laplaceovy body, z celkem 381 bodů částečně astronomicky určených. Jest tudíž ve Svazu SSR k disposici daleko bohatší látka. Připojením západoevropského rovnoběžníkového oblouku v b~" severn, šlřky na Struveho poledníkový oblouk a na ruský délkový oblouk, jenž jest pokračováním, lze prvnější rovnoběžníkový oblouk prodloužiti Asií až ku Tichému oceánu a to na amplitudu 145. Na západě Evropy jest Skotsko-alžírský oblouk poledníkový o amplitudě 27 ; tento ale probíhá územím s velkými rozdíly mas a tím i s velkými poruchami a není tudíž vhodným. V západní Evropě jest ještě stupňové měření délkové ve 48 severní šířky, probíhající od Brestu ve Francii k Astrachanu v Rusku. 3. Rozměry zemského elipsoidu podle vývodů prof. F. N. K r a s o v s k é h o. Tyto rozměry jsou odvozeny v rozsáhlé jeho práci»přehled a výsledky současných stupňových měření,~; viz Ceodezist, roč Jsou tam probrány práce ruské, severoamerické a západoevropské. Nejsou v nich obsaženy některé z oblouků tabulky č. 1, jež tehdy nebyly ještě hotovy a mimo to chyběly některé Laplaceovy body, takže bylo jen 95 šířkových a 235 délkových rovnic stupňových měření. Ruská síť byla tu řešena bez isostatických redukcí. Pro astronomicko-geodetické sítě Spojených Států Severoamerických profesor K r a s o v s k i j disponoval normálné rovnice z Heiskanenovy práce»uber die Eliptizitat des Erdkaequators«přidáním váhy 0 6 a za úvahy topoisostatické redukce. K r a s o v s k i j diskutoval a upravil ze Západoevropských stupňových měření zmíněný oblouk poledníkový Skotsko-alžírský a oba délkové oblouky ve 48 a 52 severní šířky. Profesor K r a s o v s k i j odvodil dvojosý rotační elipsoid v roku 1936 z astronomicko-geodetických údajů Svazu SSR, Spojených Států Severoamerických a západní Evropy bez rovnoběžníku ve 48 hodnotami: velká poloosa a = '6, ± 32 m, sploštění ft = 1: ± 0 9. Tyto hodnoty se blíží nejlépe výsledkům odvozeným jen z uvedené látky z území Svazu SSR, jež jsou: a = 6, ± 96 m, ft = 1 : ± 2 0 a blíží se také výsledkům mezinárodního Hayfordova elipsoidu. 4. Pravděpodobné výsledky odvození sovětského eupsoidu. Autor dále sledoval látku zpracovanou do roku 1938 a 1941/72

73 po její úpravě odvodil elementy zemského elipsoidu veličinami: a = 6, m, f' = 1 : 298'6. Za pravděpodobného značení podstatných úklonů tížnicových a opravy geodetického azimutu v základním bodě Pulkovo lze v prvém zblížení přijmouti opravy jeho polohy a orientace: ; = +0"'60 ± 0"'14, 1] -2" 41 da = +3"'88 ± 0"'11, ± 0",25. Autor diskutoval látku obměnou ve třech variantách s výsledky uveřejněnými v jeho tabulce Č. 3 a sice řešením: 1. astronomicko-geodetickým, 2.topograficko-isostatickým, 3. gravimetrickým. Tabulka ukazuje, že gravimetrická měření ovlivňují hodnotu velké poloosy a zvečují ji as o 650 m a sploštění dávají hodnotu 1 :301'1. Ukazují sice místní ale vlivné odchylky geoidu od elipsoidu. Střední čtvercová hodnota odklonů tížnice z astronomícko-geodetické látky jest ± 3"'39 a z gravimetrícké látky ± 1"'87, což ukazuje na nedostatečnost kompensace. Autor diskutoval látku oděleně pro: 1. Svaz SSR, 2. Svaz SSR a západní Evropu, 3. dohromady Svaz SSR, Spojené Státy severoamerické a západní Evropu ve dvou variantách a sice: a) s absolutními členy určovacích rovnic, odvozených z prostých astronomicko-geodetických měření, b) s analogickými členy, jež byly opraveny topograficko-isostatickou redukcí. Výsledky jsou sestaveny v autorově tabulce č. 4 pro hodnoty: a, f', ;, 1] a střední kvadratickou hodnotu odklonu tížnice. Tato tabulka udává'přehled a ocenění přesnosti látky. Autor dále odvodil trojosý elipsoid z látky měření stupňových ve Svazu SSR, ve Spoj. Státech Severoamerických a v 52 rovnoběžníku západní Evropy, při čemž západoevropský oblouk byl připojen na základní bod Pulkovo za opravy azimutu v něm o hodnotu + 1"'73. Řešení to provedl ve dvou variantách: 1. s látkou prostých astronomicko-geodetických měření, 2. s přibráním hypotésy isostasie a výsledky pak srovnal ve své tabulce čís. 5. Rozbor ukazuje, že rozměry elipsoidu z látky redukované isostasií souhlasí lépe, nežli látky neredukované; projevují se tu vlnitosti geoidu místní i vlnitosti ve velkých rozlohách. Jeví se tu i souhlas dvojosého elipsoidu odvozeného ze svrchu uvedených stupňových měření. Po praktických úvahách trojosý elipsoid nemůže býti disponován z jakosti jeho povrchu, tak jak byl odvozen z geodetických měření. Nicméně trojosý elipsoid představuje poučnou látku projevující nejpravidelnější charakteristiku formy a rozměrů zemského tělesa. Z výše uvedené látky jeví se elementy trojosého zemského elipsoidu tyto: velká poloosa a = 6, ± 27 m, sploštění,u = 1 : ± 0'6, rovníkové sploštění i = 1 : ± 3000, při čemž velká poloosa rovníku leží v meridiánu, jehož zeměpisná délka, počítaná od základního bodu, obnáší A = ± 30'6. Tyto výsledky jsou skoro shodné s těmi, jež byly odvozeny jen z ruské látky a proto se hodí i pro Rusko nejvhodněji.. ~ 5. Uzávěr. Svrchu odvozenf' zemský elipsoid zaujímá nejobsáhlejší látku a má tudíž největší váhu. Látka z území Ruska přispěla podstatně k definici trojosého elipsoidu, který nepodala ani západní Evropa, ani Spojené Státy Severoamerické. Elipsoidy Clarkea i Bessela nedostačují za referenční eipsoidy pro rozsáhlá území. Elipsoid Hayfordův z roku 1909 projevuje se z dřívější látky nejodůvodněnějším. Ve srovnání s ruskf-m elipsoidem jest jeho sploštění větší a poukazuje na žádoucí zmenšení jeho velké poloosy o 200 m. Jeho sploštění 1 :297 neodpovídá gravimetritrickým měřením, jak dokázal e i s k a ne n ve spise»einige neuere isostatische Untersuchungen«, v němž za použití isostasie určuje sploštění hodnotou 1 : z měření tíže na zemi a na moři. Toto se blíží nejvíce sploštění ruského elipsoidu. Hayfordův elipsoid zveličuje sploštění i velkou poloosu a necharakterisuje nejvhodnější zemský elipsoid. Jest poznamenati, uvádí autor, že zbývající střední chyby v rovnicích stupňových měření nemohou charakterisovati volbu nejhodnějšího elipsoidu. Jestliže přijatý referenční elipsoid pro území Svazu SSR bude se od skutečného zemského elipsoidu lišiti ve velké poloose Q ± 80 m, ve spolštění o ± 1 a v šířce a délce základního bodu o ± 0"'6 a ve výšce o ± 5 m; tož neobjeví se pak větší odchylky geoidu od uvedeného referenčního elipsoidu než hodnota ± 60 m při střední čtvercové chybě ± 30 m. Elementy astronomickogeodetické sítě promítnuté na referenční elipsoid nebudou se pak lišiti od oněch ve skutečnosti. Vedle rozměrů referenčního elipsoidu záleží též na orientaci sítě v základním bodu a na volbě jeho polohy. Pulkovo svojí okrajovou polohu nehoví jeho správnému. stanovení. Jest třeba určiti nový referenční elipsoid k novému základnímu bodu a k sestavě tížnicových odklonů i výšce geoidu v tom bodu. Tato úloha bude řešena na základě dostačujících astronomicko-geodetických a gravimetrických měřických údajů. Semerád. Allgemeine Vermessungs-N achrichten. Cís. 12: K re b s: Die Herstellung von Grenzen, die von einer Kreisbogenachse aufgemessen sind. Br e d o w: Uberblick uber ~ie neuere am!liche Ka!tographie der ehemaligen Repubhk Polen. K 1r c h h e 1m: Die Behandlung der Planbeschwerden in einem Umlegungsverfahren. - V dohodě s Německou společností fotogrametrickou bude, počínajíc tímto číslem připojována 4krát ročně samostatná příloha věnovaná otázkám fotogrametrickým pod názvem:»bildmessung und Luftbildwesen«, obdobně jak tomu bylo již dříve. První číslo této přílohy má tento obsah: G o t t ha r d t: Beitrage zur Frage der Genauigkeit der gegenseitigen Ortung von Senkrechtbildpaaren. M a- n e k: Photogrammetrie in der Turkei. Cís. 13: Mu 11e r: Umrechnung von Soldnerschen Koordinaten in das Einheitssystem durch Differentialformeln. K o s t: Plankammer und Kartenvertrieb. Ker : Rechenkontrollen. Cís. 14: N a gel: Kompensation der regelmassigen Bildwanderung bei Luftbilddaufnahmen durch mechanisches Nachfuhren der Aufnahmekammer. Fin s t e r- w a 1der: Die neue Alpenvereinskarte der Stubaier Alpen. S 1a w i k: Redekunst und ngenieur. Cís. 15: Jun g: Zur Verknupfung selhstandiger Dreiecksnetze. Mu r k o: Aufgahen des Vermessungsingenieurs in Jugoslawien. S tah 1k o p f: Preishildung und Preisuberwachung im Grundstucksverkehr. Cís. 16: P i n k w a r t: Aus der Vermessungspraxis. W i s ing: Rechenscheibe zur Umwandlung von alter in neue Winkelteilung und umgekehrt. K i r c h h e i m: Die. Verordnung zur Reichsumlegungsordnung vom 14. Fehruar Cís. 17: P i n k w a r t: Aus der Vermesungspraxis. S c h u 1z: Zusammenhange zwischen Grundwasser und Feineinwagung. Do m c k e: Zur graphischen Tafel der Werte Ti-ti. Cís. 18: P i n kw a r t: Aus der Vermessungspraxis. B r e d o w: Das Papier und seine Eigenschaft als Kartenzeichen und Drucktrager. R u 1a n d: Kataster in Eupen und Malmedy. Bildmessung und Lufthildwessen. Cís. 2: R i c h t e r: Herstellung und Erganzung topographischer Plane und Karten mit dem Aeroprojektor Multiplex nach den Erfahrungen der Hansa Lufthild G. m. b. H. R a a b: Bidmessung und Forschung. B r u c k 1ach e r: Horizonthider und ihre Verwendung. Čís. 19: P i n k w a r t: Aus der Vermessungspraxis. Cal o v: Die Konstruktion parallelperspektivischer Ge- andestereogramme fur insenstereoskope. S o y k a: Zum Verdingungsverfahren von Behorden hei Vergehung von Arheiten an Offentlich bestelte Vermessungsingenieure. S c h u ma c her: Die Zahl. Cís. 20: W i n t e r s: Die historischen Karten der Hansestadt Hamburg. Do m c k e: Signalzentrierung. J o han n sen: Aus der Praxi s des gebrochenen Strahles. Gel b k e: Die Sorge um den vermessungstechnischen Personalalnachwuchs. Čís. 21: W i n t e r s: Die historischen Karten der Hansestadt Hamburg. Ke r 1: Umwandlung von Winkelteiungen mittels der Rechenmaschine. R o s s i ni: Die Gravur uher Glas und ihre Verwendung fur kartographische Zwecke. Cís. 22: Ti c hý: Zur Berechnung der tachymetrischen Formeln hei Fadentachymetern. D o m c ke: Nieder- 1941/73

74 schrift ZUl' Prufung der Messlatten. S tah k o p f: Preisbildung und Preisuberwachung im Grundstuckverkehr. Cís. 23: M i s s o l' i: Reduzierende Tachymeter. H a 1'- k i n k: Umwandlung von Winkelteilungen mittels der Rechenmaschine. K o s t: Das Berufsbild des Kartenzeichners. Cís. 24: R u b e: Ein einfaches Hilfsmittel fur die absolute Orientierung von Bildpaaren. Ti c h ý: Nachtrag ZUl' Berechnung der tachymetrischen Formeln bei Fadentachymetern. Ke t tel': Grundbuchabschreibung im Siedlungsverfahren vor der Fortschreibung des Liegenschaftskatasters. L o n g o: Dr. Karl Peucker. Bildmessung und Luftbildwesen. Cis. 3: L o s c hne 1': Der photogrammetrische Plan als Grundlage fur Projekte des Bauingenieurs. R o o s: Uber die Lage der Projektionszentren bei einem Objektiv und ihre Bedeutung in der Bildmessung. Jen sen: Untersuchung von Ph ototheodolitkammern. Bon c z e k: Der Einsatz des Luftbildes ZUl' Schaffung der Planungsunterlagen bei dem Grossbauvorhaben»Stadt des KdF.-Wagens«. Zřízení samostatného měřického oddělení u Generálního ředitelství stavby dálnic. K stav ovským úspěchům z poslední doby mohou zeměměřičští inženýři připočísti další. V rámci reorganisace technické služby Generálního ředitelství byla odborná agenda zeměměřická vyňata z půsol)- nos ti oddělení právního a pro její obstarávání zřízeno samostatné oddělení měřické. Přednostou tohoto oddělení byl výnosem presidia ministerstva veřejných prací ze d* 28. ledna t. r. čj. 1085/1 pres ai 1941 ustanoven vrch~í měřičský komisař ng. Jaroslav Pa y e r. V osobě ng. Payera dostává se v čelo nového měřickél10 oddělení odborník, jenž měl příležitost své odborné i org~nisační znalosti uplatniti již v dřívějším svém působišti. Úkoly, jež nového přednostu i nové oddělení očekávají, nejsou snadné, avšak právě četné zkušenosti ng. Paye~a zajisté umožní, aby byly bezpečně zvládnuty k prospěchu veř~jnosti i k zadostiučinění našemu stavu. Zvýšení sazeb daně pozemkové. Až do nedávné doby činila sazba daně pozemkové ( 94 a násl. zák. o př. di) 2% základu (t. j. u lesů dvacetinásobku a li ostatních pozemků sedmnácti násobku ryzího katastrálního výnos~, uvedeného v pozemkovém katastru); s dani současně se vybíral 1.5% příspěvek, který není základem pro samé>správné přirážky. Vládním nařízením čís. 162/1940 S~. byly však provedeny tyto důležité změny, resp. doplňky: 1. Od 1.5% příspěvku není nikdo nadále osvobozen; dříve - jak známo - se poskytovaly zde slevy osobáťn sociálně slabým. 2. Mimo zmíněný příspěvek vyměřuje se nová přirážka ve výši 1% základu daňového, jak byl shora uveden. Z této přirážky není možno rovněž vybírati samosprávné přirážky. 3. Obě nová ustanovení platí od berního roku Změny obvodů zemských a okresních úřadů. Vládnim nařízením z 26. září 1940 číslo 388 Sbírky byly připojeny z obvodu zemského úřadu v P r a z e k obvodu zemského úřadu v Brn ě obce ze soudních okresů polenského, přibyslavského a štockého, dále některé obce ze soudního okresu německo-brodského, jindřichohradeckého a poličského. Na území, které se připojuje k obvodu zemského úřadu v Brně, zůstávají v platnosti zem s k é při l' á ž- k y a dávky stanovené nyní pro tato území, až do konce roku Zároveň byly z ruš e n y vládním nařízením 389/40 o k l' e sní ú řad y v Německém Brodě, Jindřichově Hradci a v Poličce. N o v ě byl zří z e n okresní úřad ve Vod ň a n ech. Změněn obvod okresního úřadu v Humpolci, v Kamenicinad Lípou, v Litomyšli, Třeboni, v Boskovicích a v Novém Městě na Moravě. Sídlo okresního úřadu v Dačicích bylo přeloženo do Telče. Vyhláška ministra spravedlnosti ze dne 6. listopadu 1940, č o změně v osobách úředníků oprávněných podpisovati g-eometrické (polohopisné) plány u stavebního úřadu zemského hlavního města Brna. Úředníky oprávněnými pravoplatně podpisovati geometrické (polohopisné) plány, vyhotovené stavebním úřadem zemského hlavního města Brna pro účely vlastního služebního oboru, které mohou býti podkladem pro zápisy ve veřejných knihách a v pozemkovém katastru ( 51 kat. zák. ze dne 16. prosince 1927, č. 177 Sb.), jsou také městští měřičští komisaři ng. Bohumil Hli r ing, ng. Bohumil P o s p í- šil, ng. Miloslav Ryb n í č e k a Dipl. ng. Dr. techn. Gerhard Roh r i c h. Oprávnění pravoplatně podpisovati geometrické (polohopisné) plány, které dosud příslušelo vrchnímu měřičskému radovi ng. Richardu Lawatschovi a vrch. měřičskému komisaři ng. Josefu Touškovi, zaniklo. Oprávnění ostatních úředníků uvedených ve vyhlášce ministra spravedlnosti ze dne 9. prosince 1931, č , zůstává nedotčeno. Ministr spravedlnosti: DT. KTejčí 'V. r. Vyhláška ministra spravedlnosti ze dne 7. února 1941, č /40, kterou se uveřejňuje změna v osobách úředníků oprávněných podpisovati geometrické (polohopisné) plány u ředitelství drah v Brně a v Plzni.. Úředníkem oprávněným pravoplatně podpisovati geometrické (polohopisné) plány, vyhotovené ředitelstvím drah v Plzni pro účely vlastního služebního oboru, které mohou býti podkladem pro zápisy ve veřejných knihách a v pozemkovém katastru ( 51 kat. zák. ze dne 16. prosince 1927, č. 177 Sb.), je - vedle úředníků uvedených ve vyhlášce ministra spravedlnosti ze dne 23. ledna 1940, Č /39 - měřický rada ng. Method Z a h l' a dní k.. Oprávnění pravoplatně podpisovati geometrické (polohopisné) plány, které dosud příslušelo měřickému radovi ng. Methodu Zahradnikovi u ředitelství drah v Brně zaniklo. Z oblasti velkých čísel. Pod tímto názvem přinesly Matematicko-přírodovědecké rozhledy (Jednota čes. matematiků a fysiků v Praze 1940) stručné pojednání o Archimedově soustavě čísel, jimiž chtěl původce vyjádřiti velikost vesmíru. Jeho východiskem byla myriada = Jednotkou prvého řádu Archimedovy soustavy bylo číslo 10', neboli myriada myriad. Vyšší jednotky druhého, třetího atd. řádu tvořil obdobně, jako činíme v soustavě desítkové. Tudíž vyšší jednotky prvé periody měly hodnotu postupně 10" 10 16, až 10"" (1(1(1 v"u, takže poslední číslo bylo řádu myriad-myriadového, t. j. stomiliontého. Tímto číslem se končila prvá perioda čísel. Císla druhé periody začínala 10"'Uu" U(" a končila l(p" uuo OOU vuu.císla třetí periody začínala tímto číslem, až konečně myriad-myriadovou periodou ukončil Archimedes svoji soustavu čísel, jejíž rozsah číselný se vymykal všem představám uvážíme-i, že k počítání zrnek potřebných k vyplnění tehdejšího pojmu světa stačilo číslo z prvé periody. Jednalo se v tomto případě o vyplnění koule o poloměru sáhajícím až k nejvzdálenějším mlhovinám. Poslední číslo Archimedovy soustavy lij' (luu"uu"uo U"Uuuu nazval autor myriada myriad jednotek řádu myriad-myriadového periody myriad-myriadové. Kdyby byl chtěl pokračovati dále ve tvoření čísel, musel by bezpochyby své poslední číslo nazvati posledním číslem prvé nad periody a zcela shodným postupem tvořiti čísla druhé, tř~tí atd. nad periody. Zůstaneme-li však již u posledního čísla Archimedova zjistíme, že by podle našeho způsobu psaní bylo označeno jedničkou s biliony nul. Jen těžko si dovedeme představiti takové číslo, napsané na proužku papíru. Kdybychom na každý délkový centimetr napsali dvě nuly, pak by délka takového proužku byla 4krát 10" km. Rychlík jedoucí 100 km/hod. by letěl podél takto napsaného čísla let. Důležitost vhodné symboliky v matematice dokážeme právě na kolosu Archimedova čísla, které vyjádřeno jako mocnina '6 vypadá zcela nevinně. Autor článku upozorňuje na knížkudr.j. Šafránka: O v~kých číslech -nic Hlavní a odpovědný redaktor: ng. Bohumil Pour. -'- Majetník a vydavatel Spolek českých inženýrů. - Tiskem knihtiskárny ;ptypus«v Praze XV. Telefon /74

75 ZEMĚMĚŘČSKÝ OBZOR VYoAvA SPOLEK CESKÝCH N2:ENÝRO ÍJpravy hraničních toků. Společné pohraniční pozemky, pokud jsou svojí povahou pohyblivé, byly podrobeny v minulých letech několika úvahám ng. V. Hlavsou a ng. F. Ruzhou. Oba autoři v části svých prací se zabývali otázkou přeložení katastrální hranice do nově upravené řeky. Otázka přes svůj závažný obsah nevyvolala takového zájmu, jakého zasluhovala. Je stálou a otevřenou bolestí inženýrů zeměměřičů, kteří na ni v praxi narážejí, a zasluhuje proto po několikaletém odmlčení, aby na ni bylo navázáno. Společné pohraniční pozemky, svým charakterem pohyblivé, budou stálým předmětem různých praktických řešení. Význačné vlastnosti neupravených řek jsou však regulacemi nemilosrdně odstraňovány, a nová jejich koryta nabývají naprosto trvalého rázu. Pojem pohyblivosti a přirozeného posunu je na upravené vodoteči odstraněn. Úprava vodního toku je dílem inženýrů vodohospodářů a úprava majetkových poměrů dílem inženýrů zeměměřičů. Pro zajímavost porovnejme: Práce vodohospodářů jde přesně vytčenou cestou, jejímž cílem mimo řádnou úpravu odtokových poměrů jest usměrnění toku do pevných hrází a případné zavodnění nebo odvodnění pozemků. Poznatky a zkušenosti práci neustále zlepšují a tak postupem času se zdokonalují i stavby. Práce zeměměřičů má snad ještě přesněji vyty- <:enou cestu; je totiž vykonávána podle katastrální- ho zákona. Jednoduchá skutečnost, zobrazená v katastrálních mapách, podává však velmi často nejasný přehled. Zanecháváme totiž v kat. mapě po provedeném zákresu úpravy často mnohé poddělené říční parcely a nepatrné parcelky, jež vznikají při katastrálních hranicích. Nesnažíme se odstraniti problémy, jež nechtíc tvoříme tam, kde jich ve skutečnosti není. Naše práce - zdá se - nedoznaly dostatečného pokroku. Úpravy řek a potoků jsou prováděny většinou nákladem země, nebo protektorátu jak po stránce stavební, tak i majetkové. Práce zeměměřičského inženýra záleží v zaměření stavu řeky (potoka) před úpravou a ve vlastním zaměření po provedené stavbě. S tímto zaměřením je spojeno vyřešení majetkových poměrů zájemníků, otázky náhradních cest, pozemků a rozdělení odestavených řečišť. Toto dvojí zaměření je pro vlastní technické provedení prací nutné a přináší cenné zkušenosti. Náklad na tyto práce je často velmi značný a není dokonale využit, neboť nejsou vyčerpány všechny možnosti úpravy pozemkové držby, jež upravená řeka nabízí. Katastrální hranice bývají ponechávány po provedené úpravě zhusta ve starém odestaveném řečišti a jsou mnohdy následkem přirozeného posunu zcela neznatelné, ač 11, odst. 2, kat. zákona z r stanoví, že: hranice kat. území se mají přimykati ku přirozeným rozhraničovacím čarám, a 55, odst. 6 provád ZLr;UUUUlfÍ.r.tac zte~...duiebqi.rlao &/ig, rtáltqjki. #nla..r.b:~,... tua.n.i.cc p.a:.cl.t'c 1l.ah:z..u.J'. 2:á.luvz.a Tab. Č. 1. Neupravená Lužnice v trati Suchdol-Tušť. ~ 1941/75

76 nařízení č. 64/1930 k 67 kat. zák. považuje za ulehčení při úpravě pozemkového katastru zejména upravení hranic katastrálních území, jdoucích středem cesty, silnice, vod n í h o t o k u nebo jiného podobného pohraničního pozemku, jestliže se změnila poloha nebo tvar tohoto pohraničního pozemku. Dalším předpokladem pro přeložení kat. hranice by měla býti dohoda o vzájemné výměně pozemků, na druhý břeh řeky odříznutých, mezi majiteli z obou katastrálních území. Dosaženou dohodou by tak nastoupil opět stav, jejž regulace násilně porušila. Pro stanovení nové kat. hranice bylo by pak nutno uvažovati pouze dva případy, t. j.:. byla-li neupravená řeka (potok) spůlná,. patřila-li celou svojí výměrou do jednoho kat. území. V prvém případě by tvořil opět střed upravené řeky kat. hranici mezi oběma obcemi. Tato hranice by byla též ideální, ale omezníkovanou úpravou velmi dobře určená, stálá a bez charakteru pohyblivosti. V druhém případě by tvořil přímo katastrální hranici jeden omezníkovaný břeh řeky. Tato úprava přinášela by tyto výhody: 1. Obě obce získají přirozenou, jasnou, trvalou a nespornou katastrální hranici. 2. Pozemkový majetek držitelů bude soustředěn většinou do jednoho katastrálního území a bude podávati dokonalý přehled skutečného stavu. 3. Zjednoduší se stav v pozemkové knize, neboť nebude nutno zřizovati pro nové nabyvatele knihovní vložky (často pro několik m 2 ), jež při možných budoucích převodech držby mohou býti snadno opomenuty, jak se již v praksi mnohokráte stalo. 4. Zjednoduší se otázky honební a rybářské na odříznutých ramenech řek. Jinak vzniknou provedenou regulací (viz tab. 3) na obou březích upravené řeky honební enklavy, které svou nepřístupností zůstanou úplně nevyužity a velmi často zavdají podnět ke sporům, vznikajícím většinou z nezřetelnosti katastrálních hranic. 5. Práce berních úřadů bude usnadněna (ve většině případů bude majetek jednoho a téhož držitele soustředěn v jedno kat. území). 6. Budou pro budoucnost ulehčena mnohá právní řešení. (Právní rozepře vznikající na př. při těžbě písku a jiné.) 7. Ulehčí se výkon působnosti politických (policejních) nebo finančních úřadů a soudů ( 55, odst. 5 citov. prov. nařízení). 8. Katastrální mapy získají na přehlednosti a přesnosti. Navrhovaná úprava hranic nevyžádá si téměř nákladů, jelikož bude prováděna pouze případ od případu a odstraní tam, kde by byla provedena regulace, nejasnosti o průběhu katastrální hranice v zasypaných a přidělených odestavených ramenech. Aby bylo možno jasně si učiniti představu o majetkových přesunech na základě přirozeného posunu, jež jsou možny na podkladě 35, odst. 9 vlád. nař. č. 64/1930 z moci úřední, uvažujme případy, kdy neupravená Lužnice mezi Suchdolem a Tuští probíhala velkými lučními partiemi a měnila svůj tok během času velmi značně. Proti původnímu stavu katastrální mapy byly zjištěny místy v průběhu osy řeky posuny až 50metrové. Tyto nesrovnalosti byly zjištěny v délce cca 4 km. Podle znění uvedeného ustanovení není třeba ku provedení změn jak rozsahu, tak tvaru katastrálního území v pozemkových knihách a pozem. katastru ani žádosti zájemníků, ani povolení úřadů jinak příslušných. Takovou změnu, pokud se nedotýká protekt. hranice, je možno provésti z moci úřední. Z připojené tabulky č. 1 je zřejmo, že majetkové přesuny budou plošně velmi značné, ač výměra obou území se změní celkem nepatrně. Provedením této změny v operátech bude ve skutečnosti vykonána velká práce, jež mimo to, že mapu obohatí o desítky nových parcel, učiní ji značně nepřehlednou, a výsledek se bude rovnati téměř nule, uvážíme-li, že za velmi krátké období bude nutno práce opakovati v případě, že by tomu nebylo zabráněno provedením regulace toku. Změny v břehové čáře o 5 až 10 metrů v období pěti let nejsou tu vzácné. Těmito 1941/76

77 Ro::v:L cmlid &Uu..rtálrqj1d. ala.th: nuzlck _. ~ 7lC.U:.d futa.rl" /tranlee. vlastnostmi vyznacujl se Lužnice, Nežárka, Jizera, Orlice, Cidlina, Chrudimka a mnohé jiné menší řeky a potoky. Takovýmto prováděním změn se stane časem katastrální mapa úplně nepřehlednou a nejasnou. V praktických případech není dobře možno tyto změny prováděti před provedením stavby a jejím zaměřením, protože knihovní a hlavn'ě vlastní technické provedení bylo by velmi ztíženo, ne-li v některých případech na delší dobu znemožněno. Dnes jsou tyto změny (jež jsou zjišťovány při zaměřování toku před zahájením úpravních prací) řešeny v rámci obec. obč. zákona ( 411 a 412) pouze jako naplaveniny a odplaveniny. Vzhledem k následujícímu trvalému toku řeky je to jediné, skutečně praktické řešení v rámci platných předpisů. Případů, kdy by bylo možno podle uvedeného vládního nařízení opravovati velmi značně katastrální hranice obcí, je možno uvésti z praxe značný počet a mělo by se takové přeložení katastrální hranice d o t r val e omezníkované řeky díti z moci úřední. Dnes je možno přeložiti katastrální hranici na podkladě 35 vládního nařízení č. 64 z r. 1930, za těchto podmínek: A. Na podkladě žádosti zájemníků, podané u katastrálního měřického úřadu a doložené doklady potřebnými pro spisové projednávání s hlediska pozemkového katastru a veřejných knih, jež jsou: a) Snímek mapy katastrální, v němž je vyznačena požadovaná nová hranice, vyhotovený na podkladě kat. mapy tak, aby byla v něm uvedena parcelní čísla pozemků, které částí svého obvodu tvoří novou hranici s jedné i druhé strany. b) Mimo doklady uvedené pod a) ještě doklady bez zřetele na stav katastrálních operátů, a to: 1. vyjádření změnou dotčené politické (místní) obce a osad, 2. výkaz o celkových výměrách změnou dotčených kat. území, jak by se jevily po provedené požadované změně obvodů, 3. pravoplatné prohlášení zájemníků o tom, že nahradí protektorátu (finanční a soudní správě) veškeré výdaje, které mu vzejdou provedením povolených změn v katastrálních operátecha veřejných knihách, 4. že dají, bude-li změna povolena, na svůj náklad novou hranici omezníkovati a zaměřiti, 5. že dodají, bude~li změna povolena, katastrálnímu měřickému úřadu veškeré pomůcky potřebné pro její provedení v kat. operátech. Rozhodnutí finančního úřadu. stolice v dohodě se sborovým soudem. stolice (vrchním soudem) o žádosti bude sděleno podateli žádosti nebo návrhu a politické obci změnou dotčené s upozorněním, že případné námitky proti rozhodnutí může podati žadatel nebo obec u finančního úřadu. stolice do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Podané námitky mají odkladný účinek a rozhodne o věci s konečnou platností ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem spravedlnosti. Nebyly-li ve stanovené době podány námitky nebo byly-li vyřízeny, uloží finanční úřad. stolice katastrálnímu měřickému úřadu, aby povolenou změnu?rovedl v pozemkovém katastru. Sborový soud. stolice zařídí, aby povolené změny byly provedeny ve veřejných knihách. Pro provedení změn katastrálních území v katastrálních operátech pak dodá žadatel geometrický (polohopisný) plán se zakreslenou novou hranicí, vyhotovený po omezníkování nových hranic kat. území. B. Na návrh kat. měřického úřadu, doložený protokolem sepsaným podle ustanovení 11, odst. 8 kat. zákona, dále ohlašovacím listem o zamýšlené změně, snímkem katastrální mapy, výkazem berního úřadu o výši samosprávných přirážek k přímým daním v kat. územích a o úhrnné výši předepsaných daní v těchto územích, jak se jeví před a po za- 1941/77

78 MaLČermna ói i 'r ~ '" Vel.čermna mýšlené změně. Dále je třeba vyjádření změnou dotčených politických obcí, soudů vedoucích pozemkové knihy a, jde-li o obvody politických okresů neb zemí, vyjádřením příslušných politických úřadů. Celý tento postup je přirozeně poměrně těžkopádný a v případech, o něž se jedná (výplaty trhových cen za pozemky pro úpravu odstoupené nebo směněné, tedy záležitosti, jež svojí povahou jsou poměrně spěšné), téměř neproveditelný. Jakmile ovšem již jednou je knihovní pořádek v těchto záležitostech proveden, nenaskytne se již příležitost podobnou úpravu provésti. Aby bylo možno si představiti, jak nejasné poměry vznikají při dnešním provádění těchto případů v praksi, uvádíme několik příkladů: Lužnice v trati Veselí-Blažek. Provedená úprava procházela územím čtyř katastrálních území v délce 5 km. Neupravená řeka náležela v úsecích vždy do katastru jednoho katastrálního území. Podle původních výkupních protokolů měl býti sjednán přístup na pozemky úpravou odříznuté. Po dokončení stavby se projevily značné obtíže se sjednáním těchto přístupů a proto byly sjednání dohody o směnách pozemků mezi majiteli v jednotlivých kat. územích. Majitelé pozemků z Vkova a Mezimostí ujali se pozemků z Horusic a VeseJí a naopak. Tímto provedením se obnovíl stav, jejž regulace násilně porušila. Pozemkové přesuny byly sice velmi značné, ale téměř vyrovnané. Tabulka Č. 2 podává přehledný obraz o rozdělení odříznutých pozemků a odestavených ramen. Silné čáry značí nové přídělové hranice a novou cestu. Prakticky byla provedena nová úprava pozemkové držby téměř dokonale pouze ve skutečnosti. V katastrálních mapách a pozemkových knihách nemá provedení žádoucí jasnosti a přehlednosti. Nová cesta obdrží ve svém průběhu celkem 5 parcelních čísel (tři ve Vlkově a dvě v Horusicích), některá pozemkova parcela až tři čísla atd. V pozemkové knize Horusice bylo nutno zříditi nové knihovní vložky pro mnohdy nepatrné díly, na př. 1772/14, 1772/10, 1772/9,1772/6,1772/5 a 1235/2, nových nabyvatelů z Vlkova. Před provedenou úpravou náleželo řečiště v zobrazeném úseku celou svojí výměrou do kat. území Vlkov, Podobně by tomu mělo býti i po provedené stavbě. Lužnice v trati Suchdol-Tušť. Řeka před provedenou úpravou tab. č. 3 byla pro obě katastr. území spůlná a vykazovala ve svém toku značné změny. Kresba na kat. mapách obou území nebyla shodná. (Sekce map se značně křížily - Suchdol byl mapován na Gusterberg, Tušť na Sv. Štěpán). Podobně jako v předešlém případě byly dosaženy mezi zájemníky dohody o směnách odříznutých pozemků. Tím odpadla předem sjednaná služebnost jízdy a chůze po obou březích upravené řeky v délce 6 km, odpadly nutné mostky přes zaúsťující potoky a výjezdné rampy na protektorátní a okresní silnici. Také v tomto případě byly plošné přesuny sice značné, ale poměrně vyrovnané. Pro vlastní řeku a její hráze se navrhuje velmi značný počet nových parcelních čísel, přibližně 100. Prakticky by vystačila pro každé kat. území pouze dvě čísla. (Nová parc. čísla jsou v tabulce označena malými čísly.) Katastrální operáty a veřejné knihy podají podobný obraz jako předešlý, ač skutečnost je velmi jednoduchá. Z tabulek 1 a 3 je jasně patrno, jak upravením toku byla zjednodušena držba a jakým přesunům bylo pro budoucnost zabráněno. (Na př. v tab. č. 1 pozemková parc. č. 669/1.) Tichá Orlice v trati Čermná-Číčová. Řeka před provedenou úpravou byla spůlná pro kat. území Malá a Velká Čermná. Ve svém skuteč- 1941/78

79 ném toku před úpravou vykazovala velmi značné změny (na tab. č. 4 poz. parc. č. 174). Řeka je vyznačena tečkovanou čarou. Poz. parcely č. 475/2, 734/23 a velký náplav u p. p. č. 493/1, 492 a řeka jsou vyznačeny silnou a tečkovanou čarou. Pro nedostatek materiálu nebyla odestavená ramena řeky zasypána. Přes to byly dosaženy dohody o směnách odříznutých pozemků. Silné čáry vyznačují nové majetkové hranice a příděly. Průběh staré katastrální hranice v nezasypaném řečišti bude na dlouhou dobu nepřekonatelným problémem. Ani stanovení nové katastrální hranice podle 35, odst. 9 cit. vládního nařízení by nepřineslo nápravu, protože vytvoření hranice v odplavené poz. parcele č. 174 by bylo velmi obtížné. Přeložením katastrální hranice do nově upravené a omezníkované řeky by se odstranily všechny nejasnosti. Víceletá zkušenost s úpravami vodních toků dává záruku (mimo nepředvídané pohromy) za jejich stálost, stálá evidence poříčních orgánů pak záruku za neporušitelnost hraničních znaků. Po technické stránce by nečinilo převedení pozemků z jednoho katastrálního území dó druhého jistě velkých obtíží. (Snad předmětné díly vyňaté ze skupin vyrovnaných parcel by daly určitou skupinu, jež by byla základem pro výpočet ploch ve druhém zájmovém území. Tyto díly by byly opět slučovány s parcelami již stávajícími a tak by se opravovala pouze jejich výměra.) Vhodně upravené ohlašovací listy a protokoly o výpočtu výměr změněných parcel by vykazovaly všechny změny, jež touto úpravou by nastaly. Snahou všech techniků je dosáhnouti cíle prostředky pokud možno jednoduchými. V těchto případech, kdy nejedná se o velké přesuny majetkové, se zdá, že nejsme na výši doby. Mohou-li na jedné straně dokonalé měřické stroje a pomůcky naši práci neustále zdokonalovati, nelze téměř pochopiti, že se za dlouhá léta nenašla dosud cesta, jež by řešila podobné případy. Nutným důsledkem navrhované úpravy by byl ovšem i určitý právní řád. Každý technický pokrok, vynález i úprava vždy vyvolaly i nové zákony (zákon silniční, železniční, automobilový, radiový atd.). Není pochyby, že tato navrhovaná úprava by nalezla i jisté právní řešení. V dřívějším svém článku o interpolaci a inversi řad') jsme přihlíželi při průkladu funkce jen k jednomu argumentu. Někdy se ale stane, že potřebujeme prokládati funkci dvou (nebo více) neodvisle proměnných. Na př. bychom měli sestaveny v tabulkách rohy katastrálních triangulačních listů po 10 km podle rovinných souřadnic tak, že první sloupec jsme vyhradili souřadnici x a první řádku souřadnici y; k rohům jsme vypočtli přímo ze vzorců zeměpisné šířky cp (délky,1) a hodnoty cp (A) jsme zapsali do tabulek tak, aby odpovídaly v sloupci a řádce oběma příslušným argumentům. Chceme pak pro libovolný bod daný rovinnými souřadnicemi interpolováním vyčísliti jeho zeměpisnou šířku (délku). Poněvadž interpolace s více diferencemi funkce podle dvou argumentů je obtížnější než u argumentu jednoho, usnadníme si ji volbou formule Laplace- Everettovy, která užívá jen sudých diferencí. Její obecný tvar pro jeden ekvidistantní argument zní: (1) Y = Z, Yo + (Z' +1) 3 d 2 o + (Z' +2) 5 d.j. o + Tu značí: Yo + z'y 1 +(zt Y,. z... + (Z'+3) 7 d6f1+ + l)d/+(zt 2)d (zt 3) d ". hodnotu funkce k argumentu a, hodnotu funkce k argumentu a + h, díl kroku h, z' = 1 - z a. d 2 0, d,o, d o o, d 2 t, d.', do'. " druhé, čtvrté, šesté a další sudé diference příslušné k řádkům argumentu a, resp. a + h: zde tedy diference nebereme šikmo vpravo dolů nebo nahoru, jako jsme to činili u interpolace Newtonovy. Rovnici (1) omezme jen do čtvrté diference a přepišme na tvar z. (z -1) y = (1- z). Y o + z. Y, X X [(z + 1). d/ - (z - 2) d 2 ] + + (z + 1).z. (z-i). (z-2) 120 X X [(z + 2) dl - (~- 3) d.ůj +...; pak budeme moci malé koeficienty před lomenými závorkami sestaviti do tabulky, jejíž krok zvolíme podle potřeby. Na př. Z, = Zz = Z z(z-l) = (z+1).z.(z-1).(z-2) Z = ,1-0, , ,2-0, ,003 0,8 0,3-0, ,004 0,7 0,4-0, ,004 0,6 0,5-0, ,005 0,5 1941/79

80 Pro Zl můžeme také použít koeficientů pro výpočet druhých interpolačních členů, které vydal v r ng. Křovák v ministerstvu financí. Zbytky z mají tam 4 desetinná místa a koeficienty Zl jsou vyčísleny na 5 míst; jeho hodnoty Zl musili bychom však pro náš vzorec násobiti - Y3' U řad, které nemají diferencí vyššího než 5. stupně, postačí zkrácenější tvar: (1")... y=(1-z).yo+z.y 1 +Z 1 X X [(z + 1).d/- (z-2).d 2 0]+ + 5 Z." d 40 +_d 41-2 Abychom si vzorec procvičili, vyhledejme třebas hodnotu sin 49c 25' 92",593 a pouzjmek tomu tabulky, otištěné v cit. našem článku na str. 55. C.gr. sin - d, + d. 49 0, , Bude tedy: 0, , , , ,0320. [1, , ' '38 + 1, ] 1659';;0 + 0, '06 sin 49c 25' 92", , ; správná hodnota na 9 míst jest.. 0, A nyní přistupme k interpolaci ve dvou směrech a vytvořme si k snazšímu pochopení příslušné schéma: Tabulka 3. Argument b-2k b-k b b+k b+2k b + 3k a-2h Y -2,-2 Y,,-l Y -2,0 Y-2,l Y 2,2 Y-2,a a-h Y-l,-2 Y-1, -l Y-1,o Y-1,1 Y-1,2 Y 1,3 a Yo,-2 YO,-l Yo,o... YO,l YO,2 YO,3 s : :z a+h Y1,-2 Y1.-1 Yl,o 8y s,z Yl,l Y1,2 Yl,3 a+2h Y2,-2 Y2,-1 Y2,O Y2,l Y2,2 Y2,3 a+3h Y3,-2 Y3,-1 Y3,O Y3,l Y3,2 Ya 3 Označíme-li pro Everettovu formuli diference ve směru shora dolů písmenami d 2 m,n, d 4 m,n a ve směru k němu kolmém r 2 m,n, r 4 m,n., budeme míti: prosté diference v svislém směru d 2 m,n-ym+t,n -2Ym,n +Ym-t,n, d m,n -d m+t,n_2d m,n +d m-t,n ' podobně prosté diference ve směru vodorovném r2 m,n = Ym,n+t - 2Ym,n + Ym,n-t, r 4 m,n =r 2 m,n+t - 2r 2 m,n +r 2 m,n-, --:~l 460 km d, r, 470 km d, r, Zeměpisná km c 43' 78", , c 42' 94''' ' 78", ' 94", ' 79", , ' 95", ' 79", , ' 95", ' 80", , ' 95", , Zeměpisná km c 10' 14", c 94' 73", ", ", ", ", ", ", '"")! ' 12", ", /80

81 d 4 T 2 m,n = TZ d 4 m,n =...atd. Označme zbytky argumentu a písmenem z a argumentu b písmenem s. Pak bude podle obecného Everettova vzorce pro případ, že diference budou nižší než čtvrtého stupně: (2).. Yz,s= (l-z). (l-s) 'Yo,o + s. (l-z) 'YO,1+ z. (l-s).y " o + s.z.y ", + z. (z-l) ' {(2-z). [(1- s). d 2 0,o+ S. d 2 0,]+ (1+ z). [(l-s). d/,o + S. d/,j} + s. (s-l) ' {(2-s). [(l-z).t 2 o,o+ Z.T 2 "O] + + (1 +s). [(l-z).t 2 0,1+Z.T/,J} + + s.z. (s-l). (z-l) 36. {(2-s). (2-z). d 2 T 2 o,o+ (1 + s). (2-z). d 2 T 2, + s. z (s -1). (z -1) 36 z \81 0,1 0,2 0,3 0,4 0,5 ~ 0,1 0, , , , , ,9 0,2 0, , , , , , , , , , , ,7 0,4 0, , , , , ,6 05 0, , , , , ,5 z sl 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5 s \ z Kdybychom měli sestaveny zeměpisné souřadnice cp a 2 pro rovinné souřadnice, na př. X s krokem 1 km a Y s krokem 10 km (viz tabulku 5), počínali bychom si při převodu rovinných souřadnic daného bodu v zeměpisné podle rovnice (2) takto: 480 km šířka 'TJ d, r, 490 km d, r, 500 km c 42' 07", , c 41' 19", , c 40' 29", ' 08", , ' 20", , ' 30", ' 08", , ' 20", ; ' 31''' ' 09", , ' 21", , ' 31", ' 09", , ' 21", , ' 32", d, o. délka ;, c 79' 33", c 63' 93", c 48' 53", ", ' 06", ", ", ", ", ", ", ", ", ", ' 09", /81

82 Je dán libovolný bod P souřadnicemi, na př. X = ,903, Y = ,548. Y z s = qjp = 0, , ' 41' 94", , , ' 41' 08", , , ' 40' 95", , , ' 40' 08",83269 člen s první velkou závorkou. člen s druhou velkou závorkou + člen s třetí velkou závorkou. Podobně bychom vypočtli: Ap = 0, , ' 94' 86", , , ' 79' 46", , , ' 94' 99", , , ' 79' 59",99121 člen s první velkou závorkou. člen s druhou velkou závorkou + člen s třetí velkou závorkou. Tu jest tedy z = 0, a s = 0, ' 73' 21",61888'1 21' 11' 40",68011'0 7' 03' 66",76042'3 7' 52' 94",76860'3.+ 5' '3 0'0 55' 41' 24", ' 22\ 37",67040'8 15' 16' 35",86144'0 5 c 07' 34",08992'8 5 c 40' 86",33163' , 5920'0 0'0 Rovnice (2) je psána pro případ, že pracujeme uprostřed tabulek. Kdybychom pracovali na okraji, bylo by možno členy ve velkých závorkách rovnice (2) přepsati podle druhu umístění základní funkce Yo,o v tabulkách. Kdyby na př. funkce Yo,o ležela v levém hořejším rohu, změnil by se člen s první velkou závorkou na z (z-l) {(5-z). [(l-s) d 2 1,O+ Sd/,lJ- - (2-z). [(l-s) d2 2,O+ S. d2 2,lJ}; člen s druhou velkou závorkou by zůstal a opět třetí člen by se psal: + s. z (s -1) (z -1). {(5- z). [(2- s) d 2 T/'o + + (1 + s) d2t/,lj - (2-z). [(2-s) d 2 T 2 2,O + + (1 + s) d2t/,lj}. Aby bylo možno pracovati s jednotnou formulí, je radno, kde by šlo o umělý okraj tabulky (t. j. kde by se mohla funkce prodloužiti přes okraj), sestavovati tabulky tak, aby potřebná základní funkce Y o o neležela ani v první (poslední) řádce, ani v prvém (posledním) sloupci. Uvedený způsob převodu souřadnic je, jak patrno, poněkud zdlouhavý a vyčíslení zabere jen o málo méně času, než jakého bychom potřebovali, kdybychom převáděli rovinné souřadnice v zeměpisné přímo podle vzorců zobrazení bez tabulky; způsobují to qjpl = 0, ' 41' 08", , ' 40' 08", ,032. (1, ,737.53) Pro argumenty b = 470 km a a = 1 097, km bude qjp2 = 0, ' 41' 94", , ' 40' 95", ,032. (1, ,737.56) hlavně 3 poslední členy. Počet se však značně zjednoduší, převedeme-li interpolaci o dvou argumentech na dvě interpolace o jednom argumentu; na př. proložíme nejdříve krok k dílem z v obou nejbližších hodnotách tabulované funkce, t. j. (viz obr.) stanovíme zeměpisné souřadnicové hodnoty bodů P 1 a P 2 Nato pak používajíce dílu s v kroku k můžeme interpolovati po čáře mezi označenými body a vyšetřiti tak souřadnice bodu P s postačující přesností. 2 ) 2 : P,!(J97,m 1 /.> o R P. P ~ a.,!... ~ 3 P k(t Císelně se to projeví takto: Pro argumenty b + k = 480 km a a = 1 097, km bude 2) Podmínky pro takový postup jsou blíže rozvedeny v ~ 43 a 44 díla bývalého prof. astronomie na kodaňské universitě Dr. T. N. Thiele: >nterpolationsrechnung«, Lipsko 1909 (B. G. Teubner). 40 c 84' 31",60778'9 14 c 56' 50",58414'1.+ 5'2 55' 40' 82",19198'2 40 c 84' 95",14470'3 14 c 56' 73",24223.~ ' 4:l' 68",38699'6 1941/82

83 A dále pak CPP = 0, c 41' 68",38699." 0, c 40' 82",19198'2 + 0, (1,517. 1, ,483. 1,81812) 26 c 76' 88",37933'2 28 c 64' 35",44874' '8 55c 41' 24", Diference r 2 jsme určili jednoduchým interpolová :1ím mezi argumenty 470 a 480 pro díl s. Podobně dostaneme }'Pl = 0, c 79' 46", , c 79' 59", ,032. (1, , ) 'P2 = 0, c 94' 86", , c 94' 99", ,032. (1, , ) A dále pak }.p= 0, c 94' 90",06956'9 + 0, c 79' 50",05928'9-0, (1, , ) 29 c 33' 25",18325'9 10 c 46' 24",87556'9 + 46'1 39 c 79' 50",05928'9 29c 44' 60", c 50' 29",69480'7 + 45'0 39 c 94' 90",06956." 19 c 29' 71",76055'3 20c 57' 22", c 86' 93", Výpočet poslední souřadnice, určený tímto postupem, se liší od dřívějšího jen o jednu jednotku pátého desetinného místa centesimální vteřiny, t. j. o 7 setin milimetru. Tato hodnota je tak malá, že ji můžeme klidně zanedbati. Doslov ke článku ng. A. Stvána. Autor hořejšího článku upozornil mne ještě před jeho uveřejněním na možnost využití vypočtených zeměpisných souřadnic rohů triangulačních listů k přímému převodu rovinných souřadnic X, Y na zeměpisné cp,,{ pouhou dvojí interpolací, způsobem v článku uvedeným. Sděluji, proto, že v triangulační kanceláři ministerstva financí se již prakticky používá podobného přímého převodu. Již v dřívějších létech byly pouhou interpolací sestaveny tabulky rohů obdélníků.6y = 10 km a.6x = 1 km a z těch pak sestaveny - opět jednoduchou interpolací - zeměpisné souřadnice cp, }. jakož i konvergence C pro rohy sekčních listů map katastrálních pro měřítko 1 : t. j. také pro potřebu oddělení pro nové měření, jimž pro kartirovací práce jsou tyto údaje sdělovány. Vzniklo tak - podle návodu min. rady ng. Křováka - dílo o 3000 stranách s asi rohy sekčních listů převedenými na elipsoid. Postup výpočtu zeměpisných souřadnic daného bodu je obdobný s postupem uvedeným ve článku. Používá se však hustší sítě (1000X1250 m), kde druhá diference (d 2, r 2 ) se již málo uplatňuje, takže opravné členy z ní plynoucí se čtou přímo z tabulek, na př. z tabulek, jež tvoří přílohu k 12 místním hodnotám goniometrických funkcí ng. Křováka. První diference dl je uvedena v tabulkách sestavených rohů sekčních listů, diference r1 se vytvoří během výpočtu. Druhá diference d 2 je rovněž v tabulkách, diference T 2 je přehledně sestavena vždy konstantní pro celý triangulační list. Při užití interpolačního způsobu Everettova by sice odpadlo tvoření r" za to by bylo nutno zeměpisné souřadnice daných rohů převárlěti na vteřiny pro příští násobení úhlových hodnot cp a. a výsledek výpočtu opět zpět děliti, abychom dostali hodnoty ve stupních, minutách a vteřinách. Způsob je proto výhodný spíše pro desetinné dělení úhlů. Na jaře roku 1939 byly již zhotoveny nové tiskopisy potřebné k přímému převodu souřadnio, v nichž se výpočet provádí mechanicky a velmi rychle. Způsob je zajímavý také tím, že opět ukazuje, jak po vytvoření tabulek či jiných matematických pomůcek vyrovná se téměř obecné konformní zobrazení jednoduchostí výpočtů normálním zobrazením, při čemž prvnímu zůstává hlavní výhoda v malých deformacích. V našem případě na př. odpadá zcela přechod přes sférické souřadnice kartografické i Gaussovy koule, jehož nutnost byla svého času vytýkána při zavedení zobrazovací metody jednotné sítě. V uvedeném příkladu početním v tabulce na str. 84. převedeme tytéž rovinné souřadnice, jako v článku ng. Štvána. Výpočet se provádí zcela mechanicky, znaménka všech členů jsou již předem předepsána. Hodnoty cpo atd. možno také hned nastaviti v počítacím stroji a další členy při výpočtu hned ve stroji připojovati. Převedeme-li výsledky vypočtené ng. Štv~nem na stupně atd., obdržíme: cp = 49 52' 16,19384",,{= 35 52' 56,82187". Liší se tedy pouze zeměpisné šířky o 0,000 02". Tento nesouhlas odpovídá nejistotě převodu, zaviněné zaokrouhlováním v posledním místě při výpočtu. Používati více (šesti) míst desetinných je však zbytečné, ježto tabulky jsou sestaveny jen na 5 míst a hodnota 0,00001" odpovídá lineárnímu posunu pouze 0,3 mm, resp. 0,2 mm. ng. Dr. Josef Bohm. 1941/83

84 zyd l - 0'47414 zyďl - 0'47406 zyd1-8'46007 zyďl zyd1.+ 6'38 Zyd'l" + 6'38 kotrola :-1 Č 2 (Zy, d 2 ) + 54 Č'2=Č 2,,+ 54 Č2 (~, d2) - 14 Č'2=Č 2,,- 14 O Zl/.1'25=L,Y O Č 2 (zx, T2) + 2 Č'2=Č2",+ 2 Č2(ZxT2) + 15 Č'2=Č2",+ 15 O CP=' ' /16'19386" CP ~ ' 116'19386 A ~ ' 156'82187" A ' /56'82187" '~ 57" /57' 04'57" P(cpAO) YoXo J---: - - z z - _.---: x y (CPo A o 0 ) 0 Výpočet zeměpisných souřadnic cp a A meridiánové konvergence C bodů (místní) triangulace. Zl/ 1" (cp' A' O') 1250 m YoX'o (cp'o A'o 0'0) Triang. list: Y = 475'16954R X= 1,097' Vypočetl : 1941/84 Císlo a název bodu P 1: Yo= Xo= 1,097' Y 1 - Yo=L,Y=0'169548km Xl - Xo = / Zx = 0' /km Kontroloval: T 2 CP= 19 A T 2 = 152 0'8 L,y = Zy = 0' Zx = z'x = 0' cp = CPo+ Zy dl + Č2 cp' = cp' + Zy ď 1 + Č'2 A = A o + Zy dl + Č 2 A' = }(o + Zy ď l + Č'2 O = Zy dl O' = 0: 0 + Zy ď 1 CP= cp - ZxT1 + Č2 CP= cp' + z'x T + Č'2 A = A + Zx T + Č2 A = A' - z'x T + Č'2 0 1 = O - Zx T O] - O' + Z'xT _CPo ' 125'14560" CPo' ' 152'89726" A o ' ' 104'14560" A o ' / ' 108'46630" 0 0.) ' 59'00" 0' " 55'92" cp= ' /24'67200" cp'= ' /52'42374" A 135~155'68539" A' = ' 00'00763" 0= ~o /57' 05'38" 10'= ' 02'30" cp-cp'= 1 T l = 32' A' - A = T l = 4' '= 1 T = ZxT - 8' z'x T'" + 23'77010 ZxT1 + 1' Z'xT 1, ZxT1 - ~8: z",..+ 2,27

85 B. Stěrbinové uzávěrky. Pro tento druh uzávěrek neplatí podmínky uvedené v prvé části v celém rozsahu. Platí tu jen tři: 1. udaná doba musí býti zastavitelna, 2. osvětlování bodů má býti pro všecky body snímku stejně dlouhé, 5. nesmí podléhati vnějším vlivům. Podmínky 3. a 4. jsou zde nesplnitelné. ostré hrany bodů na snímku, a to počínaje od jednoho okraje snímku ke druhému. Osta,tní světelné paprsky, prošedše objektivem, se uplatňují postupně, před i po uplatnění jsou zadrženy černým suknem uzávěrky. Poněvadž štěrbina se nemůže prakticky pohybovati v rovině snímku, nýbrž v určité vzdálenosti od snímku a před ním, protíná rovina štěrbiny světelný kužel v průřezu, jehož průměr označme 2p. Viz obr. 10. Každý kužel je vytvořen obvodem objektivu a bodem na snímku jako vrcholem. Místní exposice každého bodu je dána pak výrazem c+2p e=~~-, v kterou lze rozděliti na tři části: t dobu postupného osvětlování, t 2 dobu největšího osvětlení a dobu sestupného osvětlení. t 3 Označíme-li vzdálenost štěrbiny od snímku i, světlost objektivu k = d : f a hledáme-li velikost 2p, tu ji najdeme z úměry d 2p : d = i :f p = if = ik, kde d je průměr objektivu, f ohnisková vzdálenost (OP=f). Dříve než budou uvedeny zkoušky těchto uzávěrek, uvedeme stručně jejich popis, jakož i jejich činnost. Štěrbina se pohybuje před snímkem, a to v rovině více méně vzdálené od snímkové roviny. Doba, kterou štěrbina potřebuje k přeběhnutí snímku, a to od počátku, kdy osvětlení počíná, až do doby, kdy osvětlení snímku končí, nazývá se celkovou nebo totální exposicí E. Každý bod je osvětlován tak dlouho, dokud šířka štěrbiny neproběhne. Tuto exposici bodu nazýváme místní nebo lokální a označujeme ji é. Exposice snímku se děje postupně. Pohybuje-li se štěrbina o šířce c přímo v rovině snímku rychlostí v, pak místní exposice e _~ " v Délka místní exposice závisí tudíž na šířce štěrbiny přímo na nepřímo na její rychlosti. Totální exposice E bude dána výrazem, označíme-li šířku snímku s: E=s+ c. v Štěrbina má za úkol propouštěti jen ty světelné kužely, vytvořené objektivem, které mají vytvořiti Obr. 11. Místní exposice je dána vzorcem _ c + 2 P _ c + ik _ ~ ( + "k) e-~-~- - c ~. v v v Šířka štěrbiny nesmí nikdy býti menší než hodnota 2p. Je-li menší, pak se zmenšuje světlost objektivu, 1941/85

86 čili, uplatní se světelný kužel o menší základně než je plocha objektivu. Viz obr. 11. Ze vzorce pro e plyne, že místní exposice je tím větší, čím je menší rychlost v, čím je šířka štěrbiny c větší a čím je vzdálenost štěrbiny i od snímku větší. Doba postupného osvětlování je rovna době sestupného osvětlování, takže lze psáti 2 P ik t 1 =t 3 =-=- v v Vzdálenost štěrbiny od snímku způsobuje, že části snímku jsou již osvětlovány před úplným osvětlováním a jsou osvětlovány ještě, když plné osvětlení přestalo působiti. Viz obr. 12. Při větší šířce štěrbiny je plocha plného světla v poměru k polosvětlům větší a tím výhodnější. Je-li šířka štěrbiny větší než průměr objektivu, je tento stav zvláště příznivý. Ru~ivě působí polosvětla při menší šířce štěrbiny. SA, Praha. Maximální osvětlení t 2 = t - t - t 3 a po dosazení za t a t 3 dostaneme 1 ok t = e= - (c + ik) - 2 ~ v v 1 =- (c-ik). v Tento výraz platí pro osvětlení bodu v případě, kdy šířka štěrbiny je rovna nebo je větší než 2p. Obr. 11 a), b). Pro c < 2p, je c - ik záporné a objektiv je zacloněn. Viz obr. 11 a). Krajní hodnota šířky štěrbiny je při c = 2p. Osvětlování každého bodu závisí na rychlosti, s jakou se pohybuje světelný pás po snímku. Pohybuje-li se štěrbina ve vzdálenosti i před snímkem rychlostí v, tu světelný pás se pohybuj~ na snímku rychlostí V. Obě rychlosti jsou podle.~ 12 ve vztahu: V=v ~ Rychlost V má býti po celé šířce snímku táž. Místni exposice e bude dána poměrem" šířky světelného pásu na snímku k rychlosti V. Šířku světelného pásu na snímku určíme podle obr. 12: CD=AD+AC. Poněvadž obrazová dálka je rovna ohniskové dálce, můžeme psáti pro polosvětla: id AC=BD=-- -i AD=~ -i Šířka plného světla je pak dána výrazem: AB=AD-BD= 1. --o (cl-~d). -~ Šířka celého osvětleného pásu i s polosvětly 1 CD= AD + AC= _ i (c+ id). Celková doba osvětlení bodu (místní exposice) e = t je dána výrazem CD 1 o c + id t = V = _ i (c+ ~d) : v 1- i- =--vt-. Nepůsobí-li mechanismus uzávěrky rovnoměrně po celou dobu exposice, mění se rychlost štěrbiny a tím každý bod je osvětlován po jinou dobu. Totální exposice E je dána vzorcem: E= s+t. V Světelná účinnost štěrbinových uzávěrek je dána jako poměr množství zužitkovatelného světla uzá- věrkou, leží-li štěrbina přímo v rovině snímku, k onomu množství, které štěrbinou skutečně prošlo. Tato množství se mají k sobě jako příslušné místní exposice: ú= v c _ c d - c +id. v(c ik) c tj Její převrácená hodnota dává relativní světelnou účinnost. Světelná účinnost štěrbinových uzávěrek nemá toho významu, jako je tomu u uzávěrek objekt ivových. K posouzení štěrbinových uzávěrek byla provede" na řada zkoušek, z nichž budou tři popsány. Nejdříve je nutno opět popsati přístroj, jímž byly pokusy konány. Pro přesná měření rychlosti pohybu štěrbinových uzávěrek se hodí ladičkový přístroj, kterým lze zjistiti rychlost pohybu v každé jednotlivé fázi. Obr. 13. Rozechvěnou ladičkou měříme čas, který potřebuje štěrbina k proběhnutí celé šířky snímku. Na snímku obdržíme délky kmitů, jejichž obrazy dávají charakteristickou křivku. Viz obr. 14. Ladička L má na svém jednom rameni upevněn pravoúhlý hranol v objímce H. Nad tímto je umístěn mikroskopický objektiv M, který je tak upevněn, aby rozkmitaný hranol se chvěl v jeho ohnisku. Hranolem lomené paprsky se promítají objektivem M jako svazek rovnoběžných paprsků do objektivu fotografickéko~ 1941/86

87 mory O. Objektivem O se vytvoří v ohniskové ro- Snímek: ng. Dr. Pavel Potužák. vině D ostrý obraz kmitajícího hranolu. Uvedeme-ji během kmitání uzávěrku U do pohybu, zobrazují se na snímku průsečíky štěrbiny s obrazem kmitajícího hranolu a tak se vytvoří křivka, jejíž každá vlna odpovídá jednomu kmitu ladičky. Délka všech Vhl odpovídá dráze proběhnuté štěrbinou. V našich případech byla vzdálenost. štěrbiny od snímku malá, obnášela asi 4 mm. Z tohoto důvodu budeme ji zanedbávat, aby nebylo nutno počítati promítnuté šířky štěrbiny na snímku. Tím budeme považovati dráhu štěrbiny rovnu dráze jejího obrazu na snímku. Ladička má určitý počet kmitů za vteřinu a z počtu vln zobrazených na snímku a jejich velikosti se dá zjistiti nejen doba, ale i dráha štěrbiny proběhnutá za určitou časovou jednotku, nejlépe za vteřinu. Šířka štěrbiny je měnitelna a proto byly zkoušky provedeny pro tři její udané šířky nebo exposice. Rychlost v se určí ze vzorce Amm n v = -- a průměrná rychlost [Almm v=---, [n] kde J, značí délku vlny, n počet kmitů ladičky ve vteřině. U našeho přístroje byly po ruce dvě ladičky, z nichž jedna byla upravena na 60 kmitů a druhá na 120 kmitů ve vteřině. Pro pokusy byla použita ladička se 60 kmity /vteř. Při zkouškách byly získány podobné obrazce vln, jako je tomu na obr. 14. Po sestrojení osy vlnovky byly proměřeny vzdálenosti průsečíků této osy s vlnovkou a tak zjištěny délky kmitů promítnutých na snímku. SA, Praha. 1. Zkouška uzávěrky o s~rce štěrbiny c = 20 mm a udanou exposici 1/7, vt. Na snímku byly získány tři a půl vlny. Za předpokládaného stavu, že pohyb štěrbiny se děje přímo v rovině snímku, znamenají délky vln příslušné rychlosti během každé 1/';0 vteřiny. Výsledky odečtené na snímku jsou: ,5 [n] =3,5 26,0 mm 29,5 33,7 18,0 vypočt. přísl. místní exp. 1/" vteř. 1/" 1 / 1(11 1/ U,:, Průměrná rychlost štěrbiny ve vteřině vypočtená z počtu' 3,5 vlny je [J, ] 107 Vp= ~. 60 = = 1837,8 mm. [n] 3,5 Výsledek udává, že štěrbina se pohybuje rychlostí 1837,7 mm za vteřinu. Průměrná místní exposice, podle vzorců uvedených zpředu, činí c c 20 1 e = -- = - = ---- = - vteřiny. [J,]. 60 v}) 1837,7 92 n Pohybuje-li se štěrbina po snímku vypotčenou průměrnou rychlostí, pak se zřením ke snímku velikosti 13X18 cm bude celková exposice E (ve směru kratší strany): s -l- c , E = - = =-- vteriny. Vp 1837,7 12,2 Podle délek vln vidíme, jak se mění rychlost pohybu uzávěrky a tím ovšem i exposice každéilo proužku na snímku. 1941/87

88 2. Zkouška uzávěrky o šířce štěrbiny c = 10 mm a odpovídající 1/ 150 vteřiny. Na snímku byly získány obrazy pěti celých vln a polovice šesté vlny. Výsledky odečtení a výpočtů jsou: vlna n ,5 [n]=5,5 příslušná místní exp. 19,0 mm 1/114 vteř. 20,5 1/123 22,5 1/135 22,5 1/ ,0 1/138 10,9 1/ ,4mm=[A],ep=1/129vteř. Průměrná rychlost štěrbiny za 1 vteřinu z 5,5 vln vypočtená činí: Průměrná 118,4 v= = 1291,6 mm. 5, místní exposíce e c 10 1 e=--=-=--=- vteřiny, [AJ. vp 1291, n Celková exposice E _ 8 + c _ _ 1 - -v ,6- - 9,2 vteřiny. která vyjadřuje zrněnu rychlosti uzávěrky. Při pohybu rovnoměrném je čára vyznačena jako úsečka rovnoběžná s osou }" při zrychleném jako úsečka šikmá nebo jako obecně lomená čára. Viz obr. 15 a), b), c) m c = 20mm, ~_= 7~ vf. v~..., :,,, c = 10mm, e = 1:0vf. Y.. r---r-t ' j'''' 1, 6 3. Zkouška uzávěrky o šířce štěrbiny 5 mm odpovídající 1/ 300 vteřiny. Při tomto pokusu bylo zobrazeno 6 kmitů a tím 6 vln, jež poskytují: vlna n [nt = 6 její délka A. 16,5 mm 19,5 19,6 22,0 20,9 20,7 místní exp 1/198 vteř. 1/ 234 1/ 235 1/ 264 1/ 251 1/ 248 Průměrná rychlost štěrbiny ve vteřině činí 1192 milimetrů. Místní exposice e = 1/ 23R vteřiny místo udané (10 1/1 vteřiny. Celková exposice E = 1/ 8,8 vteřiny. Z těchto tří zkoušek vidíme, že udaná exposice na štěrbinových uzávěrkách je hodnotou velmi kolísavou, mění se během pohybu štěrbiny a tím každý bod je exponován po jinou dobu. Poněvadž štěrbina se pohybuje rovnoběžně s delší stranou snímku (ve směru kratší strany), nedostáváme homogenní obraz, nýbrž každý snímek představuje filmový pás s nekonečným počtem snímků spolu nepřetržitě spojených. Zobrazíme-li si v pravoúhlé soustavě os činnost těchto uzávěrek tak, že na jednu osu nanášíme odpovídající pořadí vlny}, a v kolmém směru pak délky vln nebo rychlosti štěrbiny, dostáváme tak čáru, mm 30 c = Smm,e=.5~Ovf. Z uvedených příkladů je jasno, že pohyb štěrbinové uzávěrky je nepravidelný a jejich rychlost je velmi malá. Celková exposice, při které štěrbina 3e pohybuje od jednoho okraje snímku ke druhému, obnáší u zkoušených uzávěrek od 1/ 8 do 1/ 14 vteřiny. To je však příliš dlouhá doba, během níž letadlo snadno zrnění svoji polohu a tím způsobí značné zkreslení snímku. Jak je známo, vlivem přímočarého pohybu letadla se zobrazí každý bod jako úsečka,. protažená ve směru letu. Neletí-li přímočaře, zobrazí se bod jako' část čáry nebo oblouku, jenž je obrazem dráhy letadla během exposice. Při používání fotografických komor se štěrbinovými uzávěrkami máme dvojí zkreslení snímku, celkové a místní, odpovídající daným exposicím E a e. Zkreslení snímku vlivem přímočarého letu během exposice je dáno přesným vzorcem: f er cos 2 6 v,.v, er cos 2 6 z = V _ er sin 6 nebo prlbhznym z = f V ' 1941/88

89 poněvadž druhý člen ve jmenovateli je zanedbatelný. Tento vzorec platí pro snímky obecně šikmé a pro snímky svislé dostáváme jednodušší tvar: er z=f- V Ve vzorcích znamenají: f ohniskovou (obrazovou) dálku fotografických komor, e exposici, r rychlost letadla ve vteřině, a sklon snímku a V výšku letu. Jde-li o svislý snímek rovinného území rozměrů 13X18 cm, pořízený komorou o f = 0,21 m, ve výši V = 700 m a při rychlosti letadla 100 m ve vteřině, pak zkreslení jednoho okraje snímku k druhému během celkové exposice E = 1/14 vteřiny, jako tomu u našich komor, je: 1/14,100 z = 0, = 0,002 m = 2 mm, místní (bodové) zkreslení dosahuje při exposici e=1/150 vteř.:, 1/150,100 z = 0, = 0,0002 m = 0,2 mm. 700 Poněvadž v dané výši je pořízen svislý snímek v přibližném měřítku 1: 3300, představuje zkreslení z délku 6,6 m a z' délku 0,66 m. Tato zkreslení závisejí nepřímo na výšce letu a proto, čím bude let ve větší výšce, tím se projeví zkreslení bodu na snímku jako menší úsečka. Mají-li míti snímky pořízené fotografickou komorou se štěrbinovou uzávěrkou nějakou cenu, je třeba, aby byly pořizovány tak, že se štěrbina uzávěrky během fotografování pohybuje proti směru letu. Jinak lze obdržeti sice pěkné snímky, avšak zatížené takovými deformacemi, které se nedají nijakým způsobem vyloučit a tím jsou pro fotogrametrické práce bezcenné. Svírá-li štěrbina uzávěrky nebo její vodorovný průmět se směrem letu (nikoli s osou letadla) jakýkoli úhel, pak zobrazené území na snímku nemá obvyklý tvar obdélníka nebo lichoběžníka, nýbrž tvar kosodélníka nebo jiného obrazce, jehož rohy jsou protaženy. Pohybuje-li se štěrbina ve směru letu, dostáváme protažený snímek, jejž nelze pro účely fotogrametrické použíti. Fotografické komory se štěrbinovými uzávěrkami je nutno také před jejich upotřebením v letadle vyzkoušeti a nechati zvyknouti mechanismu na povětrnostní poměry vládnoucí v dané výši letu. Nespornou výhodou štěrbinových uzávěrek je možnost snadné jejich výměny nebo i menší opravy v letadle. Poruchy u těchto uzávěrek povstávající plynou buď z konstruktivních vad, nestejných čepových tření, opotřebování mechanismu, ze změn v povrchu látek štěrbinové uzávěrky, z vniknutí prachu, ze zrezavění součástek mechanismu a p. Přes tuto výhodu štěrbinových uzávěrek je nutno zdůrazniti, že vlivem své malé rychlosti pohybu (dlouhé celkové exposice") je nelze doporučiti pro pořizování snímků k účelům vyměřovacím. Teprve tenkráte, podařilo-li by se zvýšiti jejich rychlost do té míry, aby již nebyla na závadu velkému zkreslení snímků (při čemž místní exposice by se zvětšila volbou větší šířky štěrbiny) a dodržováním pravidel při fotografování, mohlo by se jich použíti k pořizování měřických snímků. když mnohde je tvrzení, že celková rychlost uzávěrek dosahuje 1/ 40 vteřiny, je i tato rychlost nedostatečná a proto lze doporučiti tyto komory k použití jen pro takové účely, kde se nevyžaduje velká přesnost při převádění snímků v plány nebo mapy nebo kde jde o jiné jejich upotřebení. Použitá literatura: R. Hugershoff: Handbuch der wissenschaftlichen und ang-ewandten Photog-rophie, 1930 a starší. O. v. Gruber: Ferienkurs in Photogrametrie, Stuttgart P. Potužák: Základy letecké fotog-rametrie, Praha Odborná pojednání v časopisech. Osnovy pro založení a sestrojení státní opěrné geodetické sítě, schválené Sověty usnesením ze dne 22. února Geodezist. Ročník Seš. 11. Str Styčné geodetické sítě Svazu SSR triangulační, polygonometrické a nivelační tvoří základ národního hospodářství pro práce topografické, studijní a pro obranu státu, dále ku zaměření území státu a k určení tvaru a rozměrů zemského tělesa. 2. Státní síť geodetická tvoří přesný základ pro topografická vyměřování do měřítka 1 : , prováděná po celém území státu i pro technické projekty budovatelských prací. 3. Opěrné sítě rozdělují se na triangulační a polyganové sítě. až V. řádu. 4. Státní opěrná síť jest tvořena podle principu od velkého do podrobného. Při polohopisných měřeních tvoří základ pro soustavnou triangulaci. 5. Triangulace. řádu sestává hlavně z trojúhelnikových řetězců, jež jsou kladeny ve směrech poledníků li rovnoběžek. Z triangulačních řetězců 1. řádu tvoří se strany náhradných polygonů o délkách as 250 km. Na styku těchto náhradných stran jsou disponovány základnové sítě, v nichž jest předepsána žádoucí přesnost pro lineárné rozměry daná poměrem 1 : Na styčných, svrchu zmíněných bodech, dle možnosti při základnách ležících, určí se zeměpisné šířky (s přesností ± 0'2"), zeměpisné délky (s přesností ± 0 03 sek.) a azimuty (s přesností ± 0'5"); ve vzdálenostech as 100 km se určí jen astronomicky zeměpisná šířka a zeměpisná délka. Po osnovných řadách se provede na vzdálenosti as max. 700 km astronomicko-gravimetrická nivelace. Délky stran. řádu jsou střední velikosti 25 až 30 km, ale mohou býti krajně 15 až 60 km. Přesnost měřených úhlů v triangulačních sítích. řádu, počítaná dle Ferreroova vzorce, jest udána střední chybou čtvercovou v mezích ± 0 7" až 0 9" maximum. Pravděpodobná chyba v délce strany jest přípustna v lineárné míře maximum poměrem 1: Na triangulační síť. řádu se připojuje triangulační síť. řádu, jež tvoří buď řady trojúhelníkových řetězců, nebo výplňkové triangulační sítě. Tvoří-li řady řetězců, rozdělují tyto polygon. řádu na 4 části, které se pak vyplňují zmíněnými výplňkovými sítěmi. řádu. Přesnost těchto sítí jest podmíněna v délkovém rozměru na průsečných stranách poměrem nejvýše přípustným 1 : Pro tyto strany se určí astronomicky v jednom bodě: zeměpisná šířka (s přesností ± 0'4"), země- 1941/89

90 pisná délka (s přesností ± 0 05 sek.) a zimut (s přesností ± 1'0"). Délky stran triangulační sítě. řádu jsou v mezích 20 až 25 km s dovolenou odchylkou v délce 10 km. Přesnost naměřených úhlů, počítaná dle vzorce Ferrero-ova jest udána hodnotou střední čtvercové chyby ± 1 2" až 1'5". Délkové odchylky v triangulačních stranách. řádu jsou podmíněny lineárným poměrem 1 : Výplňková triangulační síť. řádu má předepsanou střední délku strany 13 km (pohybující se v mezích 6 až 25 km). Přípustná hodnota střední čtvercové chyby v úhlu, počítaná dle Ferrero-ova vzorce obnáší ± 2 0" až 2,5". Dovolená lineárná odchylka v délce strany jest dána poměrem 1: Triangulační síť. řádu se vkládá mezi body. a. řádu oboustranně měřenými záměrami o střední délce stran 8 km (v rozmezí délek 4 až 12 km). Přesdost určení úhlů jest dána střední čtvercovou chybou, vypočtenou dle vzorce Ferrero-ova, hodnotou v mezích ± 4'0" až 5'0". Délkové dovolené odchylky ve straně jsou vymezeny lineárným poměrem 1 : Body V. řádu se stanoví protínáními vpřed, zpět, nebo kombinovaným protínáním z bodů vyššího řádu. Přesnost měření úhlů jest podmíněna měřítkem mapy. 8. V krajích, kde jest to úsporné, místo přímé triangulace se použije přesné polygonisace. Při tom jest nutno dodržeti v odvozených délkách stran a úhlech tutéž přesnost, jako v triangulačních údajích odpovídajícího řádu. 9. V severních evropských krajích a v asijských krajích, ve kterých se proponuje státní kartografování v měřítkách 1: až 1: s přechodem od měřítek 1 : až 1 : se provede rozvinutí sítě dle těchto zásad: 1. Řady triangulačních řetězců se též položí dle hlavních řek a železničních magistrál, jakož i v místech významných podniků ve vzájemných odlehlostech 400 až 800 km. Tyto řetězce se spojují v uzavřené polygony. Řady řetězců, kladených podél poledníků a rovnoběžek se kladou ve vzdálenostech v mezích 200 až 250 km. Přesnost těchto triangulačních řetězců má souhlasiti s předpisy obsaženými v ~ 5. Mezi řady řetězců 1. řádu se vkládají osnovné řady řetězců. řádu. Přesnost určovaných úhlů, délek stran i astronomických měření má odpovídati předpisům obsaženým v ~ 6. Délky stran celých náhradných polygonů se stanoví hodnotami asi 200 km. 3. Další rozvinutí opěrné, geodetické sítě se provede dle těchto zásad: a) V krajích, kde se provádí mapování v měřítku 1 : , vkládá se síť. řádu tak, aby byla dodržena přesnost požadovaná v tomto měřítku. b) V krajích, kde se kartografuje v měřítkách 1: až 1: , použije se geodetických řad řetězců. a. řádů. Další rozvinutí sítí v těchto měřítkách se projevuje položením trojúhelníkových pořadů řetězců, nebo trojúhelníkových sítí podle pracovního sestavení a v určeni astronomických bodů v hustotě a s přesností, jež odpovídají měřítku mapy. 10. Státní nivelace. řádu, tak zvaná vysoké přesnosti, tvoří základ pro všechny další nivelace. až V. řádu, jakož i pro nivelace pro vědecké, pro technické a pro studijní účele, jako jsou srovnání výšky hladin různých moří, pohyby kůry zemské a jiné. Pořady nivelací. řádu se kladou podél osnovných magistrál suchých i mokrých komunikací a připojují se na osnovné mořské vodočty. Uzavírají se v polygony předepsaných rozměrů plošných. Účelné zeměpisné rozložení nivelačních tratí vysoké přesnosti provede se za účasti studijních, geodetických, technických, geologických i geofysikálních institucí Svazu SSR, aby se správně zajistily všechny kraje potřebnými vyškovými kotami. Přesnost těchto nivelací vysoké přesnosti odpovídá platným mezinárodním předpisům a sice: střední čtvercová nahodilá chyba na 1 km nesmí přesahovati hodnotu ± 1'0 mm. 11. Nivelace. řádu má zprostředkovati po celém území státu síť pevných výškových bodů, potřebnou ku vytvoření nivelačních sítí nižších řádů. Slouží k opatření výškových základů pro budování technických děl, dále pro účele geologie, geofysiky a pro jiné badatelské práce. Vytváří se v polygonech až 600 km dlouhých, vedených podél železnic a jiných upravených komunikací s vhodným podkladem. Její přesnost jest definována: a) střední čtvercovou, nahodilou chybou o hodnotě menší než ± 2'0 mm na 1 km. b) střední systematickou chybou ± 0 4 mm na 1 km. 12. Nivelace. řádu člení polygony. řádu as na 6 až 9 částí. Délka nivelačních tratí jest tu as 200 km. Její přesnost jest definována: a) střední čtvercovou nahodilou chybou ± 4'0 mm na 1 km, b) střední systematickou chybou ± 0 8 mm na 1 km. 13. Nivelační tratě V. řádu vypli'lují polygony vyšších řádů a slouží za podklad pro topografická vyměřování. Délka těchto nivelačních tratí obnáší as 100 km; hustota tratí a výškových značek závisí od měřítka mapy a technických účelů. Její pi'esnost jest podmíněna: a) střední čtvercovou nahodilou chybou ± 10 mm na 1 km, b) střední systematickou chybou ± 2,0 mm na 1 km. 14. Body triangulační, nivelační i výškové se zajistí pevnými značkami. Pevné nivelační značky jsou 6 až 10 km vzdálené a na vzdálenosti 100 až 150 km jsou zařízeny základní výškové značky. 15. Veškeré body triangulační a polygonálné musí též býti určeny výškově s odpovídající přesností. Pro vyměřování v měřítku 1 : musí býti dodržena přesnost výšek ± 0 5 m v podrobných bodech. 16. Pro vyměřování 1: se výšky určují od nivelačních tratí V. a vyšších řádů. 17. Při sestavení osnovy provádění geodetických prací jest nutno podati schema geografického rozdělení a rentabilního uspořádání těchto prací. 18. Jednotné budování státní opěrné geodetické sítě jest závazné pro všechny organisace a veřejné správy, jež provádějí geodetické práce v plošné rozloze od 500 km2 výše. Semerád. G. Ma r ker: Tafel zur Priifung der Berechnung der Polygonziige und Kleinpunkte fiir Richtungswinkel im 400g - Teilung. Vyšlo v nakl. G. Wichmann, Berlin- Grunewald. 6 stran. Cena 2 RM. Tabulky obsahují přirozené hodnoty funkce 1 + sin 'P + + cos 'P pro kontrolu rozdílů souřadnicových při výpočtu polygonových pořadů. Hodnoty jsou vypočteny pro argument od Og do 400g na 5 desetinných míst, při čemž hodnoty argumentu jsou odstupňovány po 2c (censimálních minutách). Tabulky jsou obdobou polygonálných tabulek prof. Dr. Semeráda (Semerád-Valouch, Pětimístné tabulky logaritmicko-trigonomertické a polygonálné tabulky), které mají však argument odstupňován po 1c a vedle přirozených hodnot obsahují i logaritmy funkce 1 + sin cp + cos 'P. Fiker. ng. Dr. Wolfgang S c h i c k: Úprava pozemkové držby scelováním hospodářských pozemků. Svazek 95. časových spisů ministerstva zemědělství. Praha Str. 30, 2 přílohy. K 3,-. Technický konsulent pro agrární operace v ministerstvu zemědělství napsal pro sbírku informativních zemědělských publikací pojednání o výhodách scelování pozemků. Knižka je zřejmě určena pro široký okruh praktických zemědělců jmenovitě v Úechách, jimž nejsou známy výhody scelovacích akcí. Setkáváme se proto v publikaci se všemi, vícekráte již opakovanými příčinami a nevýhodami rozptýlené pozemkové držby, s popisem scelovacího řízení a se souhrnným výčtem předností scelování půdy. Odborník nenachází ve spisku nic nového, co by stálo za zmínku. P-r. Oprava. Na str. 74 Z. O. v posledním odstavci článku»z oblasti velkých čísel«třetí řádka zdola má býti místo správně hodnota " Hlavní a odpovědný redaktor: ng. Bohumil Pour. - Majetník a vydavatel Spolek českých inženýrů. - Tiskem knihtiskárny :.Typus«v Praze XV. Telefon /90

91 ZEMĚMĚŘČSKÝ OBZOR VYDAvA SPOLEK CESKVCH N2ENVRÚ 1. Metoda měření úhlů ve všech kombinacích byla. v r propracována teoreticky Han sen e m a kolem r zavedena S c h r e i ber e m do triangulace. řádu. S c h r e i ber tuto metodu upravil tak, aby vyrovnaný směr měl váhu v mezích 24 až 28 a stanovil místa děleného kruhu, na něž mají býti nastavena levá ramena jednotlivých úhlů. Podrobíme zde kritice Schreiberův předpis a dokážeme, že není splněn důležitý požadavek pravidelného rozložení směrů na limbu. 2. Ve Schreiberově předpisu se doporučuje volba počátečních nastavení s hlediska všech předpsaných kombinací podle zásady, že na určitém místě děleného kruhu nemá býti žádný směr odečten vícekrát než jednou. Přísně však splněna není, protože se přihlíží jen k levým ramenům jednotlivých kombinací a pravých ramen se nedbá. Předpis pak číselně stanoví počáteční klady v šesti obměnách podle toho, o kolikasměrovou stanici jde.!) 3. Dělený kruh je především rozložen na části velikostí odpovídající počtu (m) mikroskopů, kterými je theodolit vyzbrojen. Takto vzniklý interval děleného kruhu má velikost. 4R t=m a dělí se dále číslem (n), které vyjadřuje, kolika úhlovými dvojicemi (měření tam a měření zpět) bude změřena každá kombinace počtu s směrů na stanici. Toto číslo jest číslem celým a blíží se zlomku p/s, kde p je váha vyrovnaného směru. Tak povstává menší interval děleného kruhu o velikosti i d=-, n který je společný všem kombinacím o počtu s. (S-) V těchto kombinacích se dané směry vyskytují s.(s-l). ----= (s -1)krat. s. Z toho plyne možnost nejmenšího intervalu d 0'=---. s- Sestup na interval d probíhá tedy v každé kombinaci stejně a není nijak pozoruhodný. Naproti tomu uskutečnění intervalu o předpokládá zvláštní souhru všech kombinací a budeme se jím především zabývati.!) W. J or d a n, Handbuch der Vermessungskunde, 88, Stuttgart, 8. vydání, Vyšetřme případy, kdy byly mereny podle Schreiberova předpisu všechny kombinace mezi osnovami tří (O,B, C), čtyř (O,B, C, D) až sedmi směrů a sledujme, z kterých míst děleného kruhu pochází každý směr stanice, ať již byl levým či pravým směrem kterékoliv kombinace z počtu s-. Víme předem, že rozložení směru po celém děleném kruhu bude jen tehdy stejnoměrné, bude-li stejnoměrně rozložen směr v mezích intervalu d, neboť co je v těchto mezích, to se dále šíří po kruhu prostým opakováním. Proto není nutné, abychom u každého směru sledovali všech (s -1). n limbových míst vzniklých použitím téhož počtu počátečních nastavení. Stačí vyšetřiti (s -1) míst uvnitř intervalu d a použít k tomu jen (s -1) základních počátečních nastavení. Proto nahradíme skutečné směry B, C, D,..., které jsou obecně menší než 4R, odvozenými směry b, c, d,..., menšími než interval d. Stane se to zmenšením skutečných směrů o patřičný násobek d. Počáteční nastavení, pro něž Schreiberův předpis stanoví v řadě kombinací 1-2, 1-3,..., 1 - os; 2-3, 2-4, atd. interval o = _d_ pro sudý počet s- směrů a o = ~pro lichý počet, jsou v tabulce. a s. orámována. Tabulka. (8=3, d=38) Kombi- ~----f-l 3 nace c 1-2 O b 1-3 o! c + o 2-3 r 20:1 c-b + 20 Tabulka (s=4, d=38) Kombinace / ~ _ o'~ -.b,, Hl d.. d-b :.._ i d c - b o, r- O d- c 1941/91

92 Způsob rozložení odvozených směrů O, b, c,... po úseku d děleného kruhu je patrný ze slouců 1, 2, 3, 4 tabulek. a. a v redukovaném tvaru, odpoutaném od kombinací, v souhlasných sloupcích tabulek. a V. o -b+28 o - b O O O O 8 -b+ 8 c + 8 c- b b + 28 c - b + 28 c + 28 Již po těchto dvou ukázkách vidíme, a) že tak nesourodými prvky, jako jsou nahodilé veličiny b, c,... a násobky konstanty ~, není možno rozděliti interval d na stejné díly, b) že jedinými směry, které jsou vždy rovnoměrně rozloženy po intervalu d jsou první směry stanic o sudém počtu směrů, c) že existuje jen jediný případ homogenity u stanic se sudým počtem směrů, a to pro b = c = =... = O, t. j. pro B = k' d, C = k" d,..., (kde k(n) je číslo celé) při libovolně velikém posledním směru, neboť d) velikost posledního směru stanice nemá vlivu na tvoření částí intervalu d, a e) že neexistuje žádný případ homogenity u stanic s lichým počtem směrů. 5. Určitými hodnotami směrů b, c, d,.., vytvoříme zvlášť nepříznivé rozdělení intervalu d. Tak na př. u theodolitu se šedesátinným dělením a s dvěma mikroskopy budou redukované směry uvnitř intervalu d při váze p = 24 : Ta b u ka V. (8 = 3, d = 38 =22,5 ) Tabulka Tabulka V. (8 = 4, d = 38 = 30 ) \ 4 O O O O' 8 O O O 28 V. (8 = 5, d = 58= 36 ) O O O O O O O O 8 Tab u k a V. (8 = 6, d = 50 = 45 ) O O O O O O o o O O O O o O O O 40 pro b=38, c=48, d=o, e=20 Ta bul ka X. (8 = 7, d = 78 = 45 ) O O O O O O O O () O O o O O O O 8 pro b = 8, c = 28, d = 30, e = 40, f = 68 Tyto zvlášť nepříznivé případy sestrojili jsme tak, aby rozložení předposledního směru stanice po děleném kruhu končilo vlastně na intervalu d, t. j. prohlásili jsme všechny výrazy v předposledním sloupci za rovny (viz tab.. a 11.). Je možno vyřešiti ještě jednu řadu případů, kde tuto vlastnost přebírá směr poslední. Stane se tak při 8 = 3, pro b = ~, 8=4, " b=2~, c=~,,,8=5, b=~, c=2~, d=3~, " 8 = 6, " b = 3~, c = 4~, d = 2~, e = ~, 8=7, " b= ~, c=2~, d=3~, e=4~, f=5~. V jiném než posledním a předposledním směru stanice nemůže již tento nejvyšší stupeň znehodnocení nastati, protože počáteční nastavení podle Schreiberova předpisu se v ostatních směrech vyskytují v počtu větším než i, t. j. 2 až (8 --l)krát, jak vidíme v tabulce. a. 6. Z předešlého docházíme k poznání, že znehodnocení směru způsobené nerovnoměrným rozdělením intervalu d roste s jeho pořadím od zvoleného prvního směru, který je - aspoň u stanic se sudým počtem směrů - vždy dokonalý. K právě vyslovené větě připojíme druhou, která ji obsahově zesiluje. Zní: "je-li nehomogenita v dělení intervalu d stejného stupně u stanic o různém počtu směrů, vzrůstá znehodnocení směru zaviněné periodickou chybuu děleného kruhu s počtem směrů na stanici." Poslední větu objasní příklad. Druhý směr třísměrové stanice z tab. V. je s hlediska rozdělení intervalu d právě tak nedokonalý, jako šestý směr sedmisměrové stanice z tab. X. Přesto pochází měření druhého směru z osmi pravidelně rozložených míst..(1800) kdvt VV, v v mterva u ~ 22,5 ' ez o merenl smeru ses t'h e o jen ze čtyř (1::;), tedy z tolika míst, jako směr V. řádu. 1941/92

93 7. Zbývá ještě dodati, že extrémní osnovy smeru z tabulek V. až X., které nám sloužily k odvození závažných soudů, nejsou mezi přirozenými osnovami nikterak nápadné. Můžeme z těchto osnov vytvořiti umělou trojúhelníkovou síť, které nelze vytýkati ani nepřípustný tvar ani nepřirozenou pravidelnost. Takový pokus představuje obraz 1, který obsahuje výlučně osnovy z tabulek V. až X. Pořadí směrů je tam vyznačeno šipkou. Proto usuzujeme, že v trigonometrických sítích se vyskytuje povážlivé množství osnov velmi blízkých vami, jakmile bychom záměrně změnili pořadí směrů (je přece převážně věcí náhody, který směr se stane prvním). Na důkaz, jak se těchto 21 stanic blíží případům extrémním, uvádíme zde odchylky mezi osnovám extrémním. Ověříme si tuto domněnku na skutečné trigonometrické síti z hlavních trojúhelníků pruské triangulace, kterou vyrovnal H. Boltz 2 ) a která byla měřena Schreiberovou metodou. Je znázorněna na obr. 2. V této síti nalezli jsme 21 stanici s téměř extrémními osnovami z celkového počtu 32, tedy %. Při tom je třeba zdůrazniti, že pořadí směrů bylo převzato z publikace beze změny. To je důležitá okolnost, neboť mezi zbývajícími 11 stanicemi by se jistě našlo několik dalších s extrémními osno- 2<) H. B o t z, Entwickelungs-Verfahren zum Ausgleichen geodiitischer Netze nach der Methode der klein sten Quadrate, Berlín 1923,str. 35. směry osnov originálních z pruské sítě a směry osnov extrémních s výjimkou posledních směrů stanic, které, jak již bylo řečeno, mohou býti libovolně veliké. Císlo stanice Odchylky ve stupních - 2,21 + 2,71-1,41-0,61 + 0,51-3,1 1-2,21 + 1,1 + 2,61-1,6 + 2,2-2,7 + 1,5 + 0,6-0,6 + 3,1 +2,1-1,1-2,6 + 1,6 Císlo stanice =3 +3,4 +4,6 +4,3-0,3-0,1 +0,9-3,6 + 2,1-0, ,1 + 3,3-0,2 + 1,8 +4,3-5,0-2,7 +5,4-4,4 + 0,8 +4,5 + 1,8-6,7 + 1,3-7,0-4,8-5,8 + 1,0-1,7 +3,2-0,5 Odchylky ve stupních + 5,1 + 1,8-1,81 + 2,4-0,4-3,5 + 2,3 8=4 8=5 18=7 1941/93

94 Kresba: ng. K. Kučera. SA, Praha. 1 2 : J J :::n~..q; ~ 5: , ~. 7 : n il ~ 2d 3d g. w ůs" SO" Obr. 3. Na jedné z těchto stanic chceme demonstrovati poruchy v rozčlenění intervalu i = 180. Zvolíme E:i k tomu stanici č. 5, o které nelze tvrdit, že by vynikala příznivými odchylkami v tabulce X. Jejích sedm směrů a místa odečtení na limbu (kolmé čárky) znázorňuje obr. 3. Lichý počet směrů má za následek, že ani první směr není pravidelně rozložen. Zřetelně zde vidíme pokračující úpadek směrů vzdalujících se od směru prvního, až konečně na posledním nalézáme čtyři shluky po šesti odečtených místech, každý v rozsahu 9, a mezi nimi čtyři nedotčené úseky po 36. Originální směry na této stanici změřené jsou: směr 1. na bod č. 1 0,0 " 2." " č. 6 56,0 " 3." " č. 8 98,4 " 4." " č ,9 " 5." " č ,2 " 6." " č ,9 7." " č ,7 a jim nejbližší extrémní směry podle tabulky X.: 0,0 ; 51,4 ; 102,9 ; 154,3 ; 205,7 ; 257,1. 8. V předešlých odstavcích jsme vyšetřovali, ~e kterých míst děleného kruhu pramení údaje, které rozhodují o velikosti určitého směru, jakožto jednoho ze dvou ramen měřené kombinace. Důležitější je otázka, která místa děleného kruhu (v užším smyslu místa intervalu d) se účastní na výsledku vyrovnané kombinace. Místa intervalu d, která rozhodují o vyrovnaném úhlu [PQ] mezi směry P, Q stanice o 8 směrech můžeme obecně rozdělit ve tři skupiny: 1. (8-1) + 1 míst, ze kterých přímo pochází směr P. Jsou to místa, která vidíme na př. v jednotlivých sloupcích tabulky. v počtu 8-1. Jedno z těchto míst, které odpovídá měřené kombinaci (PQ) přistupuje ještě navíc. 2. (8-1) + 1 míst, ze kterých přímo pochází směr Q (8-2) míst, která přinášejí ostatní kombinace se směry P a Q. Celkem jde o 4. (8-1) míst, z nichž nás zajímá hlavně skupina třetí, protože rozboru prvních dvou skupin jsme j'iž pozornost věnovali. Většinou platí, že místa skupiny třetí jsou různá mezi sebou i vzhledem k místům z prvních dvou skupin. Všech 4. (8-1) míst opět netvoří homogenní celek. Nesmíme však přisoudit chybám z těchto míst pocházejícím ráz nahodilosti, a to proto, že osobitý příznak Schreiberova předpisu, totiž pokračující znehodnocování směrů vzdalujících se od směru prvního, zůstává stále zachován. Pro P = 8-1 a Q = 8, tedy ve vyrovnaném úhlu [8-1, 8] nalezneme totiž pro sudé 8 obecně, že se všechna místa skupiny třetí navzájem ruší. To znamená, že o jeho velikosti rozhodují jen místa prvních dvou skupin, o kterých víme, že v extrémních a jim blízkých případech degenerují až na místo jediné. Pro liché 8 se navzájem ruší všechna místa skupiny třetí až na dvě, což jest bez významu pro vícesměrové stanice, jejichž poslední dva směry nás nejvice zajímají vzhledem k oběma poznatkům vysloveným v 6. odstavci. Na ukázku předvedeme v tabulce X. třetí skupinu míst intervalu d pro vyrovnané úhly [12], [14], [34] u čtyřsměrové stanice. Úmyslně volíme úhly mezi prvními dvěma a posledními dvěma směry 3. mezi prvním a posledním směrem. Pro vyrovnané úhly platí známé vzorce: 4. [12] _ 2. (12) + (13) - (23) + (14) - (24), 4. [14] = 2. (14) (12) + (24) (13) + (34), 4. [34] = 2. (34) + (14) - (13) + (24) - (23). Obecné výrazy pro místa intervalu d převezmeme z tabulky. oj.. i=1 Q) i>"<:: Místa v intervalu +/+1 d, kterými přispěly směry O'::l 3 4 '" '» ~i=1 C d [12] Tab'1.aTab.1.al + (c + o) + (d +20) - O + b - (c - b + 20) -(d-b+ o) [14] Tab..a +b + (c + o) Tab.. a o -O + (d +20) [34] o Tab.. a Tab,. a,+ o +20 -O + (d-c ) Úhel [34], který je v našem případě úhlem [8-1, 8], přesto, že je vyrovnán, pochází jen z těch míst intervalu d, která jsme v tabulce. nalezli pro 1941/94

95 směry 3 a 4. Všechna místa pocházející ze směrů 1 a 2 se navzájem ruší. Dále nás bude zajímati, kolik míst třetí skupiny z tabulky X. zůstane, přejdeme-li k případu extrémnímu pro b = o a c = 20, který vedl k tabulce V. Nalezneme, že také u úhlu [14] se všechna tato místa zruší, kdežto u úhlu [12] se dvě místa zruší a dvě zůstanou. Vidíme tedy, že v extrémních případech nezáleží na místech skupiny třetí a z toho vyplývá, že uzávěry, které jsme učinili v 6. odstavci, se vztahují i na směry vyróvnané. 9. Autor se snažil nalézti předpis, který by vedl k pravidelnému rozdělení intervalu d. U směrů nevyrovnaných se mu to obecně podařilo. U úhlů vyrovnaných byla proto homogenní první a druhá skupina míst intervalu d (viz odst. 8.), avšak místa skupiny třetí nebyla pravidelně rozložena, ani se navzájem nezrušila. Za jistých extrémních podmínek by byla zase tato skupina přivodila poruchy. Proto nepovažuje autor tento předpis za význačný přínos a nemíní jej zde podrobně vyložiti. Jen pro zajímavost zde uvedeme, že to byl předpis individuální, platný pro jedinou stanici, což spočívalo v tom, že byl založen na velikosti směrů B, C, D,..., která se získala z dřívějších výsledků, nebo ze zcela zběžného přeměření. Předpis počátečních nastavení na př. pro šestisměrovou stanici a rozložení intervalu d u jejích směrů naznačuje tabulka X. Místa skupiny třetí u vyrovnaného úhlu na př. [56] jsou tato: -40, - (B + o), - (C+ 3b), -D +30,+(B+40),+C,+(D+o). Za extrémních podmínek pro b = 30, c = o, d = 4b, budou místa skupiny třetí: -40, -40, -40, -40, + 30, + 20, + o, + o. Tab u k a X. (s= 6, d = 5<'l) Kombi-~1~1~2~1~3~1~4~1~5~1~6_ nace O B c D E F 1-2 O B C D E F C B+30 D B+40 E B+ o F+ o 3-4 C+40 D+40: 3-5 C E 3-6 ~j! F D+ OjE+ o 4-6 D F 5-6 E+20 F S hlediska systematické chyby děleného kruhu nezískal nám tedy Schreiberův předpis homogenní směry ani na stanici, ani v síti. Na stanici je jakost směru závislá na jeho pořadí a na tvaru osnovy, k níž náleží, v síti pak na počtu směrů v osnově. Bylo by však klamné domnívati se, že těmito nedostatky byla kdy ohrožena přesnost, kterou si dřívější triangulace. řádu vytkly za cíl. Teprve nyní, když uskutečňujeme vrcholovou metodou přesnost 0,1" v úhlu, musíme zdokonaliti metodu měření úhlů ve všech kombinacích v oblasti, které je tento článek věnován. Když jsme seznali, že je patrně nemožné rozděliti interval d na pravidelné díly, musíme hledět zmenšiti jej natolik, aby již nezáleželo na způsobu jeho dalšího dělení. Cesta k tomu vede zvětšením počtu opakování (n), čili zvýšením váhy (p). To je také cesta, která se dokonale shoduje s fysikálním pojetím úhlového měření. V Zeměměřičském věstníku roč uveřejnil jsem článek,,0 vektorovém řešení některých problémů geodetických", v němž v odst. 8 jsem pojednal o vektorové metodě vyrovnávací, použité na protínání vpřed, se třemi změřenými úhly. 1. Úlohu tuto míním v tomto pojednání zevšeobecniti pro prostor trojrozměrný. - Buďtež P 1, P 2, P 3 pevné body v rovině, vektory P 1 P 2, P 2 P event. P 3 P 1 pokládejme za známé. S bodů P 1, P 2, ---)o- --+ P'l nechť jsou zaměřeny směry Sl == P 1 A, S2 == P 2 B, == Pp k určitému bodu v prostoru, ležícímu m i- m o rovinu (P 1 P 2 P 3 ). Směry tyto nechť jsou určeny směrovými kosiny ke třem k sobě kolmým osám x, Y, Z, třeba tak položeným, že rovina (XY) splývá s rovinou (P 1 P 2 P 3 ), osa Z stojí k ní kolmo. - --?' Přímky P,A, P 2 B, Pp budou obecně mimoběžné, lze však předpokládati, že osy těchto mimoběžek tvoří malý trojúhelník M 1 M 2 M 3, uvnitř kterého bude ležeti bod přibližný (P), kdekoli v něm zvolený. (Viz obr.) Označme směrové kosiny zaměřených směrů A, B, C: cos U"k' cos U 2,k' cos u 3,k pro k = 1, 2, 3, vztahující se k bodům P P z, Po' Předpokládejme pak, že devět úhlů Ui,k " přímo nebo nepřímo změříme. Úlohou bude nalézti vyrovnaný bod P ve smyslu počtu vyrovnávacího. Směrové úhly k bodu vyrovnanému P označme CPi,k (i}k = 1, 2, 3), k bodu přibližnému (P), zvolenému kdekoli v trojúhelníku M,M 2 M 3, je označme (CPi,k)' 1941/95

96 2. Potom především pro kterýkoli směr 8 daný směrovými kosiny cos ({J' cos qj2' cos qja'a body M (x, y, z), Ml (Xl' Y ' Zl)' v tomto směru ležícími, platí: X-X=8 cos ({J' Y-Y=8 cos qj2' Z - Zl = 8 cos ({Ja (1) --+ kde 8 je vzdálenost bodů M Ml' Odtud na př.: Odtud ( ) cos «({J!).l sin «({J2).\l + d({j2= ctg qj2 8 e vx - 8 e vy x-x ({J = arccos -----! ; 8 8= Ý(X-X!)2 + (Y-Y)2 + (z-z)2 (2) d = ()({J ox + ()qj! o + ()qj! oz = fpl,}x ()Y Y ()Z = sin fp cos fp ~os fp 1 ax+ctg m 2 oy+ctgm s OZ. 8 rl 8 rl 8 Podle toho je ve smyslu vyrovnávacího počtu: sin «({J!) ({J- «({J) = d({j = - ---(2 ox + (1) 8 cos (qj2) cos (qja) + ctg «({J) (2 OY + ctg (qj!) --- e OZ 8 8 Měříme-li d({j v sekundách, připojujeme činitele e = 206,265, neboť tolik secund odpovídá jednomu radiantu. Tato rovnice pro «({J) = (qj), «({J2) = = 90 - «((J) odpovídá případu rovinnému l ) v literatuře uvažovanému. Analogicky jest: + ctg (qj2) cos (qj ) a e OZ 8 d t ( ) COS «({J!).l + t ( ) COS «({J2) {).\ly_ ({Ja= C g qja 8 e vx C g ({Ja 8 oe v sin (qja) ---eoz 8 3. Položme zkráceně ({Ji= «((Ji) + ai OX + bi OY + Ci OZ (V) a se zřetelem k označení zavedenému v naší úloze: qji.k =(qji,k) + ai,k OX + bi,k oy + Ci,k OZ (V) i,k =1,2,3. Pro všechny tři indexy k bude potom dle obecných pouček vyrovnávacího počtu: Ui,k + vi,k = qji,k' i= 1,2,3 Ui,k - (qji,k) = li,k' i,k=1,2,3 (4) možno pokládati za známé. Jsou-li souřadnice vyrovnaného bodu P: x, Y, z, souřadnice bodu přibližného (P): (x), (y), (z), položili jsme se zřetelem ku (V): x= (x) + OX Y = (y) OY z = (z) + Oz (5) a tudíž dle (3) a (4) a (V) Vi,k = - li,k + a/,k OX + bi,k oy + Ci,k OZ, (V) při čemž směrové koeficienty jsou: 1941/96

97 sin (<Pa,k) c ak = Q., 8 k k=l, 2, Normální rovnice budou tedy v symbolice Gaussově zníti: [ai,k ai,k] Ox + [ai,k bi,k] oy + [ai,k ci,k] OZ = [ai,k li,k] [ai,k bi,k] ox + [bi,k bik] oy + [bi,k Cik] OZ = [bi,k li,k] [ai,k Ci,k] Ox + [bi,k Ci,k] oy + [Ci,k Ci,k] OZ = [Ci,k li,k] (Vll) Při tom součtovým znamením Gaussovým jest tu tak rozuměti, že na př. nejprve sečteme podle indexů i= 1, 2, 3 postupně pro k = 1, pak pro k = 2 a k=3 ke třem směrům P1A, P 2 B, Pp resp. P1(P), P 2 (P), Pa(P). Podle (V) jest: = [~Os = [cos cos 2 (<pl,k) [ai,k aik] = [ ~2--{ tg 2 (<pl,k) + + ctg 2 (<p2,k) + ctg 2 (<Pa,k)} J Q2, COS 2 (<p2,k) [bi,k bik] = [ --;;;.--{ctg 2 (<p,k) + + tg 2 (<P2,k) + ctg 2 (<Pa,k)} ] Q2, cos 2 (<Pa,k) [Cik Cik] = [ {ctg 2 (<pl,k) k + + ctg 2 (<p2,k) + tg 2 (<Pa,k)} ] Q2, [a ik, bik] = (m k) cos (m ) ] '1'1, '1'2,k { t 2 ( ) _ 2} C g <pa,k' Q, k [aik,cik] = (m k) cos (m k) ],, '1'a, {t 2 ( ) -2} C g <P2,k Q, k [bik Cik] = = [cos (<P2,k) cos (<Pa,k) { t 2 ( ) _ 2}] C g <Pl,k Q k (X) V závorkách vpravo je třeba sečísti pro k = 1, 2,3. Tím jsou dány prvky determinantu D soustavy normálních rovnic (V). Střední chyby vyrovnaných souřadnic x, Y byly v případě rovinném dány vzorci: 2 ) 2_[bb] 2 2_[aa] 2 mx -Dm, my -Dm, (6) kde m = -t- Vn[VV]2 znamená střední chybu v jed- notce váhy, D determinant soustavy normálních rovnic a čitatelé rovnic (6) jeho diagonální prvky. Obdobné výsledky platí i v úloze prostorové: Označme zkrátka součinitele normálních rovnic (V) týmiž písmeny bez indexů, tedy [aa], [ab], [ae] atd., dále determinanty přidružené (minory) k prvkům v determinantu D týmiž písmeny řeckými, tedy na př. minor prvku [ab] označíme [ap] atd. Nechť pravé chyby pozorování jsou E p E 2, fa'.,2) potom ze soustavy normálních rovnic (V) vyplývají pro souřadnice x, y, Z chyby + b 1 [ap] + C [ay]} f + {a2 [aa] + b2 [ap] + C2 [ay]} f2 (7) +. Ex = ~l{al[aa] a analogické výrazy pro fy a f z' Přejdeme-li k chybám středním, obdržíme dle zákona o skládání chyb: 1 m/ = 152 { [aa] [aaf + [bb] [a;3f + [cc] [ay] [ab] [aa] [ap] + 2 [ac] [aa] [ay] (X) + 2 [bc][aa][ay]} m 2 Jelikož jest: [aaj[aa] + [ab][ap] + [ac][ay] = D [abj[aa] + [bb][ap] + [bc][ay] = O (8) [ae] [aa] + [bc] [ap] + [cc] [ay] =0 jest čitatel zlomku (X) Bude tudíž: 2 [aa] D - [aa] [aaj2 - [ab] [ap] [11'11'] [lm] m2_ -m2 x - D ' [~~]? my=dm-, Pro případ rovinný jest právě: - [ac] [ay] [aa], [1'1'] 2 mz=-d- m [aa] = [bbj, [PP] = [aa]; [yy] nemá významu. (X) 6. Rovnice (X) určují střední chybový vektor) ln = m x i l + myi 2 + m z i a (X) vztahující se k zvolenému systému souřadnému a změřeným směrovým úhlům. Obdobně jako chybovou elipsu v soustavě rovinné nalezneme tu rovnici chybového elipsoidu. Vyjdeme 2) Srovnej W. J o r d a n: Handbuch der Vermessungskunde, 7. Aufl., 1. díl, str a) A u t o r:»řešení prostorové úlohy Pothenotovy«, Zem. Věstník č. 6, 1929, odst /97

98 od souměrného tensoru 4 ) daného determinantem soustavy normálních rovnic (V). [ ua], [ ab], [ ao] D = (~)= [ab], [bb], [bo] (9) [ao], [bo], [00] Střední chybový vektor m' příslušný jiným (změřeným) směrovým úhlům bude lineární vektorovou funkcí středního chybového vektoru m, takže: m' = ~ X m (X) kde ~je souměrný tensor příslušný determinantu D a znamení násobení znamená násobení skalární. Je-li i = X i 1 + y i2 + z i" vektor polohový, bude rovnice ~ X i X i= 1 5 ) rovnicí elipsoidu chybového. V rozvinutém tvaru zní tato rovnice: [aa] x [ab] x y + [bb] y2 + 2 [ao] x z [bo] y z + [00] Z2 = 1 (XV) 7. Jako v případě rovinném jest střední chyba pro různé směry dána body úpatnice elipsy chybové,") tak také v případě prostorovém bude střední chyba dána délkou kolmice na rovinu tečnou v příslušném bodě (x,- y, z) elipsoidu, v němž paprsek dotyčnéh~ směru elipsoid protíná, t. j. délkou průvodiče p 0- c h y ú pat nic o v é. - Utvoříme-li gradient skalární funkce (XV) V (~ X i X i) 5) (XVl) bude délka tohoto gradientu nepřímo úměrna vzdálenosti počátku od roviny tečné v bodě (x, y, z) k ploše (XV) resp. (XV) vedené. Jest tedy obecně chybový vektor m dán rovnicí mxm=k[v(~~ixi)r (XV) pr cemž konstantu k třeba tak voliti, aby střední chyby ve směru os elipsoidu (XV) rovnaly se příslušným poloosám. Jsou-li tyto poloosy A, B, O, obdržíme vyloučením souřadnic bodu (x o ' Yo' zo) na elipsoidu ležícího ~:+~: ') 'J +~~=1.) z rovnice jeho roviny tečné xxo + yyo + ~~Q = 1 A 2 B a rovnic normály k ní počátkem vedené x A 2 y B~ z O~ 4) A u t o r:»úvod do vektorového počtu.«praha Str. 91. Jiří Klapka:»Úvod do vektorového počtu.« ;) A u t o r:»0 vektorové geometrii ploch a geodetických čar na plochách« Zem. Věstník. Odst. 4. 6) W. J o r d a n:»handbuch der Vermessungskunde«, 7. vyd.. sv. Str rovnici p o c h y ú pat nic o v é v rozvinutém tvaru: x2 A2 y2 B2 (x2 + y2 + Z2) 2 T (x2 + y2 + Z2) (x2 Z y2 + Z2)2 = 1 (XV) 8. Ve tvaru vektorovém nechť i o = Xo i 1 + Yoi 2 + Zo i 3 (14) Gradient (XV) budiž V (~ X i o X i o ) = V n 7), (15) kde n je jednotkový vektor ve směru normály v bodě (x o ' Yo' zo) k ploše elipsoidu a \7 velikost tohoto gradientu. Potom bude se zřetelem k rovnici (11) 2xo + 2yo. + 2zo \7 n= A 2 tg B2 t2 (j2 ta \7nXi o =2. (XX) Znamená-li d vzdálenost bodu úpatnicové plochy od počátku, bude patrně tato délka rovna průmětu průvodiče do kolmice na tečnou rovinu v bodě (xo' Yo' zo), t. j. d=io X n. (XX) Spojením obou rovnic (XX) a (XX) \7 d = 2, (XX) což je jednoduchá rovnice plochy úpatní. 9. Pokud se týče vektorového tvaru normálních rovnic (V) odst. 4., tu obdržíme především jednoduchý tvar pro součet [aa] + [bb] + [00]. Jelikož pro k = 1, 2, 3 bude cos 2 (<p1,k) + cos 2 (<p2,k) + cos 2 (<p3,k) = 1, nalezneme snadno z (X) [aa] + [bb] + [00] = =3Q2 {S:2 + S~2+S~2} = l~:; (XX) což je analogie výsledku pro případ rovinný. Vektory..f=i(rp k)' (rp k)' (rp k) jsou ovšem vek- Sk 1, 2, 3, tory prostorovými, danými směrovými kosinusy. Jestliže vektor chybový,= bx i 1 + by i 2 + bz i 3 a vektory Pk = [ai,k ai.k] i 1 + [ai,k bi,k] i2 + [ai,k 0i,k] i3 qk = [ai,k bi.k] i 1 + [bi,k bi,k] i 2 + [bi,k 0i,k] i3 ik = [ai.k ci,k] i 1 + [bi,k 0i-k] i 2 + [Oi,k 0i,k] i3 zní normální rovnice (V) ve tvaru vektorovém [Pk] X,=0 [qk] X, =0 [ik]x,=o Vektor, stojí tedy kolmo na směry vektorů [pk], [qk], [ik], které jsou tudíž komplanární, jsouce rovnoběžny s rovinou kolmou ke směru,. Rovinu tu lze stanoviti na základě výrazů (X). Tím je dán prostorový význam normálních rovnic v našem případě. 7) A u t o r:»úvod do vektorového počtu«, Praha Str /98

99 Scelování hospodářských pozemků provádí se hlavně ve státech, kde specifická lidnatost jest velká a kde se jeví nutnost většího výtěžku z orné půdy. Hlavním úkolem této úpravy jest využití veškeré obdělávání schopné půdy pro výživu lidstva a zvýšení výrobnosti a výnosnosti této půdy. Hlavním cílem scelování pozemkové držby jest odstranění četných závad jejího rozdělení, které brzdí racionální hospodaření a vytvoření v náhradu za rozptýlené parcely nových pozemků náhradních, které co do rozměrů, tvaru, polohy, přístupnosti a rozvržení půdních typů jsou nejvhodněji uzpůsobeny k intensivnímu hospodaření. Jedním ze stěžejních předpokladů k dosažení tohoto cíle jest vytvoření účelné, místním potřebám i okolí nejlépe vyhovující sítě t. zv. společných zařízení, t. j. spojovacích i hospodářských komunikací, vodních toků a jiných všemožných zařízení, sloužících společnému prospěchu účastníků scelování, po případě i zařízení všeužitečných. Zřízení nové komunikační sítě, t. j. vybudování silnic a hospodářských cest jest nutno provésti takovým způsobem, aby v daných oblastně různých poměrech hydrologických, terenních, geologických, povětrnostních a pro daný scelovací obvod a jeho hospodářské poměry, bylo umožněno hospodárné obdělávání orné půdy a tím byly sníženy výrobní a udržovací náklady zemědělce. V rámci scelování lze také s výhodou upraviu místní vodní režim regulací stávajících vodních toků jakož i zřízením nových odpadů k odvedení přebytečných povrchových i spodních vod, k vyústění trativodů odvodňovacích zařízení po případě k závlaze příliš vysušených pozemkových (lučních) tratí. Konečně skýtá scelovací akce nejvhodnější příležitost k vyřešení nejrůznějších jiných zařízení hospodářských i všeužitečných podle povahy místních potřeb tím, že potřebné k nim plochy lze vyhraditi bez obtížných transakcí vykupovacích či vyvlastňovacích. Řešením těchto společných zařízení vytvoří se kostra, v jejímž rámci děje se rozvržení nových náhradních pozemků. Tato práce je neméně důležitá, protože veškeré předpoklady pro zvýšení hospodářské produkce, vytvořené upravením resp. úplně novým založením cestní sítě nebo i úpravou vodohospodářskou, mohou býti znehodnoceny nevhodným přídělem nových pozemků. Společných zařízení v nové úpravě pozemkové je zásadně vždy, jak co do délky, tak co do plochy, více. Vyplývá to ze skutečnosti, že staré komunikace již nevyhovují poměrům dopravním a potřebám hospodářským a že pozemky před scelováním nejsou vždy příjezdné přímo ze silnice neb cesty - svědčí o tom četné služebnosti přejezdu přes cizí pozemky - kdežto v nové úpravě je dbáno. toho, aby pozemky byly příjezdny zpravidla dvěma cestami, louky pak vždy aspoň jednou cestou. Původní vodní toky nevyhovují jak trasově tak rozměry, často ukáže se nutnost zříditi nové příkopy pro zachycení povrchové vody nebo pro závlahu; tedy také vodohospodářskými úpravami zvětší se celková plocha společných zařízení. Konečně i různá další hospodářská i všeužitečná zařízení vyžadují větších ploch. Jednotliví autoři udávají různé číslice zvětšení plochy společných zařízení. Všeobecně stačí uvésti, že zvětšení této plochy činí zhruba 1,5-4% celkové plochy scelovacího obvodu. Podle údajů') z 312 scelených obcí země Moravsko-slezské jest tento příspěvek průměrně 1,92%. Toto zvětšení plochy společných zařízení jest závislé od různých činitelů, ~la př. od prokázané potřeby spojení s okolím a místní frekvence, hospodářského charakteru, polohy, nadmořské výšky, vodních poměrů, poměrů půdních a pod. U obcí, kudy povedou dálnice či průplavy, nutno vzíti ještě v úvahu příspěvek na tyto stavby. Tento příspěvek bude činiti na př. u obcí na průběžné automobilové silnici vedoucí územím Protektorátu přes Jevíčko, všeobecně jižním směrem na západní okraj Brna a dále na Vídeň (Wien) podle šetření v poslední době provedeného průměrně 4,5%. Vezme-li se tudíž střední hodnota tohoto příspěvku z údajů získaných při scelování 312 obcí v zemi Moravskoslezské a průměrná hodnota příspěvku na společná zařízení u obcí na německé dálnici, přijde se ke střední hodnotě asi 6,42%. Je viděti, že celkové zvětšení plochy společných zařízení může dosáhnouti poměrně velké hodnoty. Všimněme si nyní toho, jakým způsobem se hradí potřeba zvětšení této plochy. Vládní nařízení č. 171 ze dne 19. května 1939 v 84 uvádí: "Vykazuje-li plocha potřebná pro cesty, příkopy a jiná společná zařízení podle 10 při srovnání s plochou cest, příkopů nebo jiných zařízení zrušených scelováním přebytek, budiž přebytek ten, nedojde-li k jiné dohodě, rozdělen mezi přímé účastníky scelování podle středního poměru plochy a ceny tohoto pozemkového majetku, jímž jsou na scelování zúčastněni, pokud se týče budiž při určování jejich náhrad vzat na něj přiměřený ohled. Případnou větší potřebu uhradí přímí účastníci podle téhož poměru a jejich náhrady budou přiměřeně zkráceny)' Ustanovení tohoto paragrafu je v podstatě shodné s 85 moravského zemského zákona ze dne 13. února 1884, čís. 30, které praví, že příspěvek na společná zařízení zjistí se podle průměru z koeficientu cenového a plošného. Jak 84 vládního nařízení č. 171 z roku 1939, tak výše citovaný moravský zemský zákon připouští dohodu na odlišné hrazení příspěvků na společné zařízení. Je důležito hned připomenouti 87 resp. 88 vládního nařízení č. 171, že podle téhož poměru, podle něhož účastníci přispívají na společná zařízení, přispívají též na náklady resp. na udržování těchto společných zařízení. ') ng. B. Ne p e v n Ý a ng. F. D v o ř á k:»hospodářsko-technické zprávy při scelování pozemků v Náramči a dnešní stav scelování v zemi Moravskoslezské«, Brno 1937, str /99

100 Uveďme nyní poněkud jiný způsob řešení příspěvku na společná zařízení. Možnost praktické aplikace je dána dohodou podle 84 cit. vládního nařízení. Plocha scelovacího obvodu má určitou velikost a její směnná cena byla určena odhadem za použití ekvidistanční metody Mitscherlich-Floesseho. Označme: P = plocha scelovacího obvodu v metrech čtverečních m 2, O směnná cena scelovacího obvodu v korunách K, 8 1 = plocha původních společných zařízení v m 2, c 1 = cena původních společ. zařízení v korunách K, 8 2 = plocha nově projektovaných spol. zařízení v rn 2, c 2 = cena nově projektovaných společných zařízení v korunách K. Je-li hodnota ( ) kladná, značí to v novém stavu větší plošnou potřebu 'společných zařízení a všichni přímí účastníci musejí tudíž přispívati na tuto úhradu; v opačném případě, je-li hodnota výrazu ( ) záporná, přebytek se rozdělí mezi přímé účastníky scelování a jich náhrada se tudíž zvětší. Obdobný význam má výraz (C 2 -C 1 ). Je viděti, že oceněním půdy máme zde v podstatě příspěvky dva a to: a) příspěvek plošný, b) příspěvek cenový. Příspěvek plošný je dán u účastníka "a((, který dal do scelování P 1a m 2 plochy za směnnou cenu ClU korun, výrazem: a obdobně příspěvek vyjádřen: cenový je u téhož účástníka Tato úvaha neodporuje platným matematickým a fysikálním normám, protože vyhovuje zákonu rozměrovému. Příspěvek plošný musí býti podle tohoto zákona vyjádřen v m 2, zatím co příspěvek cenový v korunách K. Dosadíme-li do rovnic (1), (2) rozměry, vypočítáme příspěvek plošný a cenový pro jednotlivé přímé účastníky, a zmenšíme pak o tuto hodnotu jak hrubý nárok plošný tak i hrubý nárok cenový. Posuďme nyní důsledky tohoto způsobu výpočtu: 1. Ve scelovacím obvodu vyskytují se účastníci s různě velkou či malou držbou a to s půdou dobrou i špatnější (štěrk, písek, jíl, zamokřené části a pod.). Je-li poměr mezi plochou a cenou všech účastníků týž aneb aspoň prakticky stejný, nevyskytnou se, počítáme-li příspěvek podle ustanovení vládního nařízení č. 171, příkré rozdíly. Máme-li však scelovaci obvod, kde jest - zejména u menších účastníků to vynikne - tento poměr mezi plochou a cenou různý,_ může se státi, že jeden účastník, který měl ve scelování na příklad 35 a za směnnou cenu 650 K, přispívá na společné zařízení cen o u s t e j n o u jako druhý účastník, který dal do scelování 20 a, ale za cenu 2200 K, ačkoliv cena směnná druhého účastníka je oproti směnné ceně prvého účastníka asi třikrát větší. Může se dokonce i státi, je-li celkový cenový příspěvek na společné zařízení velký, že náhrada účastníka není následkem nepoměru mezi plochou a cenou - při jinak zachování všech scelovacích zásad - v dovolených mezích pro peněžní vyrovnání. Vyjádřeme nyní matematicky vztah dovoleného vyrovnání penězi jak pro výpočet podle vládního nařízení č. 171 z r. 1939, tak podle tohoto odlišného způsobu: a) ve smyslu citovaného vlád. nař. možno psáti: k l + k _ 2 Cla (c2 - c 1 ) - c2a -': _ 1 [ kl + k2 ] -c= 20 Cla +-2- (c2 - c1) (3) V této nerovnosti značí - kromě již použitých veličin: C 2a = směnná cena náhradních pozemků účastníka "a(( p o scelování. Upravme tuto nerovnost za předpokladu, že nastane krajní nání: dovolená možnost pro peněžní vyrov- 1 19[k1 + k,? 1. Cla-C2a-20Cla=2"o 2 (Cl-C), další úpravou a dosazením za kp k 2 píšeme: ~~c a_ca=_19 c2- Cl~i~+ Cla], P O 19 C2 - C Pla Cla- [ C2a P 20+ (c2-~)'19' (4) Při maximálním moznem cenovém rozpětí mezi cenovým stavem před scelením ClUa po scelení c 2a jednotlivého účastníka platí tudíž rovnice (4). b) Obdobně vyjadřme tento kritický případ [rovnost výrazů v nerovnosti (3)] podle tohoto odlišného způsobu výpočtu cenového příspěvku: ~ Cla +c~a (C 2 - C 1 ) - C2a= :0 [Cla +~;;(C2 - C 1 )] 1 19 Cla Cla-C2a- 20 Cla = - 20 C (C2 - C1) C2 - C) Ca O = C2a ( C 2 a Cla= 19 ( + C2- C) 20 1 O 1 kde výraz -~._---- je pro daný nulovací ~~(1+ c 2 ~ C) obvod konstatní = k. Podle rovnice (6) vidíme, že v tomto případě je poměr Cla pro danou obec a pro všechny účastc 2a níky. scelování konstantní. Rovnici (4) můžeme obecně psáti: ClU = f (konst, P lu, P, ClU' O), (7) c 2a 1941/100

101 tudíž pro danou určítou obec (P = konst., C = = konst): ~-f - 1 (PJal ClU)' C 2U Z této rovnice plyne, že kritický stav pro penezlll vyrovnání, počítané podle v. nař. č. 71 z r. 1939, je pro určitý scelovací obvod též odvislým od plochy a ceny jednotlivého účastníka, tudíž pro každého účastníka nastává za obecně různých okolností. Zo znamená, že dbáme-li všech normálních scelovacích zásad, může právě v důsledku nepříznivého poměru mezi plochou a cenou některého účastníka nastati vybočení z dovolené cenové odchylky pro peněžrú vyrovnání. Pro výpočet příspěvku podle znění scelovacího zákona je nutné provésti pro každého účastníka tyto výpočty: 1. k 1 = PlU 1 P l~kl' ~K2 pro všechny přímé účast- Clu r níky je roven vždy 1, k2 = C kj + k~ 3. 2 t. j. vypočísti aritmetický průměr z koeficientů kp k z, 4. koeficientem ad 3. násobiti plochu, 5. tímtéž koeficientem násobiti cenu držby každého účastníka scelování. Nový návrh výpočtu příspěvku vyžaduje pouze těchto výpočtů: plft 1. k,= p' Cln 2. k2= C ' 3. koeficientem ad 1. násobiti plochu, 4. koeficientem ad 2 násobiti cenu držby jednotlivých účastníků scelování. Závěrem možno tedy tyto důsledky shrnouti v tom smyslu, že odlišný způsob výpočtu příspěvku zásadně neodporuje ustanovení vládního nařízení č. 171 z r a vyhovuje zákonu rozměrovému. Při praktickém užití vykazoval by určité - nepatrné jistě k celkové práci - zjednodušení výpočtu, jak patrno ve výše uvedeném přehledu pro jednotlivé způsoby výpočtu příspěvku na společná zařízení. Mimo to mluví pro tento odlišný způsob výpočtu i okolnost, že zabráním hodnotnější půdy na společná zařízení je tato peněžní hodnota rozdělena v cenový příspěvek jednotlivých účastníků jen v poměru úhrnné ceny jejich zabrané plochy, vyhovuje tudíž i důvodům sociálním. Grafické určení ch,"bného smeru lři vyrovnání souřadnic bodu metodou ne.ime'lšíl~h ctvercu. Při měření v trigonometrických sítích přesvědčíme se o přibližné jakosti měření a případných hrubých chybách již v poli tím, že utvoříme uzávěry trojúhelníků. Jestliže součet úhlů v trojúhelníku liší se od o více než dovolenou odchylku (v. řádu maximálně o -+- 1", ve. řádu o -+- 1,5", ve. řádu o -+- 2,5", ve V. řádu o -+- 3,5", v podrobné síti o -+- 5"), opravíme odchylky opakováním měření. V podrobných trigonometrických sítích se však často vyskytují body určené jen protínáním vpřed. V tomto případě nelze trojúhelníky uzavřít a zjistit hrubou chybu v měřených směrech, zaviněnou na př. změněnou excentricitou signálu, špatnou viditelností a pod. Teprve vyrovnání bodu ukáže přesnost měření. Stává se pak, že odchylky v = ó - Za (rozdíl jižníku vyrovnaného a naměřeného) jsou velké. Z toho vyplývá pak velká střední (průměrná) chyba ve směru m.,j neboť podle známého vzorce je ms=+vjvvf, - n-v při čemž n značí počet všech zaměřených smeru a 'V počet směrů nutných k určení bodu. Střední chyby ve vyrovnaných souřadnicích jsou také velké, neboť se odvozují ze střední chyby ve směru m.,. Větší střední chyba ve směru může být způsobena vlivem jednoho chybného směru Jestliže máme přebytek určujících směrů, můžeme zmenšit střední chybu ve směru a tím i střední chyby ve vyrovnaných souřadnicích tím, že takový hrubě chybný směr vyloučíme z vyrovnání. Šlo by pak o to, určit onen chybný směr; třeba totiž poznamenat, že to nemusí být ten, který má největší odchylku v (vliv stejně velké chyby ve směru na souřadnice závisí, jak známo, na vzájemné poloze bodu určujícího a určovaného). Jako výhoda grafického vyrovnání souřadnic bodu se uvádí i to, že zřetelně vystoupí též případná chyba v některém měřickém prvku (prof. Dr. A. S e- m e rád, "Příručka praktické geometrie", 51). Obdobně můžeme určit graficky chybný směr, když vyrovnáváme souřadnice bodu metodou nejmenších čtverců. Způsob je založen na principu grafického vyrovnání souřadnic. Při grafickém vyrovnání (protínání vpřed) vypočteme z přibližných souřadnic přibližné jižníky 1941/101

102 a' a z těch pak - a z naměřených jižníků Za -- odvodíme odchylky w: (viz obr. 1). w=a'-zo' Kolem přibližné polohy bodu vykonstruujeme odchylkový obrazec tím, že ve vzdálenosti p (v centimetrech), která znamená posun odpovídající příslušnému w a straně (i co do znaménka), kreslíme rovnoběžku s určujícím směrem. V těžišti odchylkového obrazce je vyrovnaný bod. Opravy přibližných souřadnic dy a dx odměříme v centimetrech z obrázku. Odchylkový obrazec můžeme sestrojit také tak, že na daných bodech vyneseme od směru na přibližný bod příslušné odchylky w patřičně zvětšené. Protože w je kladné, když je přibližný směrník a' větší. než naměřený Zo' vynášíme kladné w proti směru, záporné ve směru čtení na teodolitu. Př;dpokládejme, že jsme určili přibližné souřadnice bodu tak, že po vyrovnání bude dy=o, dx=o, t. j. že souřadnice se nezmění. V tomto případě přibližné jižníky se rovnají jižníkům vyrovnaným. Bude tedy w=a-zo w=v. Vyneseme-li tedy na př. v měřítku 1: na daných bodech od směrů na vyrovnaný bod příslušná v, vypočtená metodou nejmenších čtverců (velmi zvětšená), vytvoříme kolem vyrovnaného bodu odchylkový obrazec. Vyrovnaný bod tvoří těžiště tohoto obrazce. Při konstrukci můžeme považovat body, vynesené z přibližných souřadnic pro centraci (zpravidla v měřítku 1 : 20000), za vyrovnané. Záměry měřené přibližně se stejnou přesností (na tutéž cílovou značku, za přibližně stejných atmosférických vlivů a pod.) vytvoří malý odchylkový obrazec. Chybná záměra zvětšuje tento obrazec a "stahuje" vyrovnaný bod. Když tuto záměru vyloučíme, obdržíme po vyrovnání nové souřadnice bodu, které odpovídají menslmu odchylkovému obrazci vytvořenému zbývajícími směry. Odchylky v se zmenší, čímž zmenší se i střední chyby. Příklad: Nechť určovaný bod je Po, body dané P " P 2, Po' P 4, P 5 (viz obr. 2). Při vyrovnání metodou nejmenších čtverců byly získány pro bod Po tyto opravy: v, =-2,08" v 2 = + 4,82" v 3 =-3,25" v 4 = + 7,10" v 5 =-0,46" [vv] = 88,74" m s = + 5,42" Odchylky v vynášíme ve stupních místo ye vteřinách (zvětšíme je 3,600krát). Záměry tvoří kolem Po odchylkový obrazec Z obrázku je vidět, že po vyloučení záměry s bodu P 2 (třebaže nemá největší v!) bude odchylkový obrazec daleko menší. Po vyloučení záměry bod znovu vyrovnáme metodou nejmenších čtverců. Obdržíme nové souřadnice bodu, odpovídající těžišti menšího odchylkového obrazce V našem případě pak bylo (v závorce jsou uvedeny opravy v před vyloučením záměry P 2 P o ): v, = + 2,05" (-2,08") v 3 =-0,26" (-3,25") v 4 = + 1,53" (+ 7,10") Vii =-0,46" (-0,46") [vvj = 6,81" (88,74") m s = + 1,84" (dříve + 5,42") Jestliže se odchylkový obrazec nedá zmenšit vyloučením některé přebytečné záměry, je měření se všech bodů nepřesné, nebo jsou nepřesně určeny souřadnice daných bodů. Uvedený způsob se osvědčil při hledání chybných záměr při protínání vpřed. Lze jej však použít i při protínání zpětném a kombinovaném. Abychom anulovali odchylku v ve v nit ř ním směru (viz obr. Obr. 3. 3), musel by určovaný bod ležet na rovnoběžce s měřeným směrem vedené daným bodem. Vynášíme tedy příslušné odchylky na daných bodech stejně jako při protínání vpřed. Tím vytvoříme odchylkový obrazec pro zpětné protínání. Kombinací obou způsobů sestrojíme dva odchylkové obrazce (jeden pro vnější směry, jeden pro vnitřní) při protínání kombinovaném a posoudíme, který z měřených směrů je chybný. 1941/102

103 Okolo výkladu ustanovení paragrafu 56, odst. 2 katastrálního zákona. Na výklad tohoto ustanovení bývají často různé názory. Obec, vykonávajíc zákonité plnění dodá k podrobnému měření a triangulaci bezplatně, dle znění zákona z dar m a, mezi jiným potřebné hmoty k vytyčení měřické a trigononometrické sítě. Jde nyní o to, kdo je majitelem těchto hmot v budoucnu, zejména po skončení měřických prací, zda finanční správa, v jejíž prospěch se plnění dělo, nebo obec? Jelikož snad dosud nikde nedošlo v této záležitosti ke sporu, nebyla zásadně řešena. Jsem toho míněni, že jakmile obec dodala zdarma potřebné hmoty, vzdala se tím zřejmě vlastnického práva ve prospěch finanční správy. V opačném případě by bylo jistě v zákoně ustanovení, že je obec povinna b e z- p 1a t n ě propůjčiti potřebné hmoty, jako je tomu analogicky v ustanovení odst. lb), při místnostech. Zejména podotýkám, že jde převážně o spotřební hmoty jako fermež, cement, kolíky, nářadí, dřevo a pod., které se buď úplně spotřebují, zničí anebo opotřebují. Předpokládám, že by obec ani dobře nemohla uplatňovati vlastnictví k těmto hmotám, zpracovaným již v určité dílo, neboť by tím musila i převzíti povinné ručení, které vzniká majiteli díla jeho prostou existencí. To by vyniklo zejména v případě, kdyby došlo k nehodám nebo ke škodám na sousedních pozemcích a plodinách následkem zřícení stavby měř. věže, signálu a pod. a to ať stářím či z jiného důvodu. Potom by jistě obec musila nésti právní následky a závazky, které by v tom případě mohly vzniknout. Zřejmé je, že již nikdy nemůže obec volně disponovati na př. s kameny, které dodá dle téhož ustanovení pro označení polygonálních a trigonometrických bodů. Jistě zde není obec nikým považována za pravoplatného majitele, neboť nemá žádné disposice s těmito znaky. Tyto podléhají jako zařízení protektorátní zvláštní ochraně zákona 254/21 Sb. Naopak zde je obec povinna dle příslušných ustanovení katastrálního zákona k dalšímu plnění, vykonáváním dozoru a ochrany z titulu policejního úřadu. stolice. Těchto několik řádek jistě nevyčerpává tuto obsáhlou právní látku, reprodukuje jen názor jednotlivce. Bylo by jistě potřebné. dáti zde slovo odborně právnímu posudku a výkladu, abychom v této důležité otázce měli jasno. ng. Krumphanzl. Redakce požádala o odborný posudek referenta ministerstva spravedlnosti p. okres. soudce Dr. Jiřího Kavalíra, jenž jí ve věci sdělil tento právní názor: 56 kat. zák. ze dne 16. prosince 1927, č. 177 Sb. upravuje řadu povinností, které byly obcím uloženy v zájmu hladkého průběhu prací katastrálních. Povinnosti ty jsou dány v zájmu veřejném a nemohou býti vykládány jinak, než omezení a povinnosti, které z veřejných zájmů jsou ukládány soukromníkům. U předpisů toho druhu se připouští extensivní výklad. Je-li proto obec podle 56, odst. 2 kat. zák. povinna dodati zdarma některé předměty potřebné pro podrobné měření, místní triangulaci a polygonisaci, nemůže jíti její povinnost dále než kam sahá potřeba pro tyto účely. Také všechny ostatní výdaje vzešlé provedením nového měření ( 28, odst. 2 kat. zák.), triangulace a polygonisace, pokud nejsou vyjmenovány v 56, hradí Protektorát. Povinnost není také uložena obcím jen na prospěch finanční správy,nýbrž především proto, že výsledky měření - vedle účelu berního - mají značný význam i pro různé potřeby místní obce a jejich obyvatel. Již z výpočtu prací je patrno, že jde o práce převážně místního rázu. Má proto obec nepochybně nárok na vrácení těch hnlot, které sice dodala, ale kterých, jak se později ukázalo, nebylo pro práce v 56, odst. 2 kat. zák. vypočtené, třeba. Širší výklad byl by v rozporu se zněním zákona (dodati věci "potřebné pro signalisaci nebo označení měřických bodů"). Totéž bude zajisté platiti o hmotách, které byly užity ke stanovenému účelu, ale nebyly při tom spotřebovány, nýbrž jen opotřebovány, při čemž jejich podstata zůstala nezměněna. Zákon sice užil slov "dodati zdarma", ale již z této terminologie nedá se ihned vyvozovati úmysl, aby dodané předměty přešly do vlastnictví eráru. Použitý výraz nevztahuje se jen na signály, kolíky, mezníky a jiné předměty, nýbrž i na povozy a nářadí, a sotva by se mu dal přikládati ten význam, že i předměty posléze jmenované mají přejíti z vlastnictví obce do vlastnictví eráru. Proč zákon užil pojmu "dodati zdarma" a ne "propůjčiti" jako v 56, odst. 1, písmo b) kat. zák., dá se vysvětliti tím, že v odst. 2 cit. paragrafu jde vesměs o věci movité a to buď spotřebovatelné nebo aspoň takové, že jejich hodnota upotřebením bude snížena, kdežto v odst. 1, písmo b) o věc nemovitou, která poskytnutým užíváním nic na své hodnotě neztratí. Také z ostatních ustanovení kat. zákona a jeho prováděcího nařízení č. 64/1930 Sb. nedá se najíti opora pro takový přechod vlastnických práv. Šlo by opět o širší výklad, než který se dá vyvoditi ze samého znění zákona. Povinnost obce podle 56, odst. 2 kat. zák. končí proto okamžikem, kdy byly ukojeny potřeby, pro které dodání předmětů sloužilo a obec po skončení měřických prací má nárok na vrácení předmětů, které zbyly (samozřejmě ovšem jen v tom stavu, v jakém se při skončení prací nacházejí, t. j. povozy a nářadí jistě ještě dobře zachovalé a ostatní hmoty, pokud nějaké zbyly, opotřebované). Složitější je otázka vlastnictví k věcem, které z dodaných hmot byly postaveny, t. j. k postaveným měřickým signálům, osazeným značkám měřických bodů a k mezníkům, které ohraničují katastrální území ( 46, odst. 3 v. n. č. 64/1930 Sb.). Ze zákona 1941/103

104 lze jen vyčísti, že jde o věcí, které slouží určitému veřejnému účelu a které jsou ve správě obce [ 44, 55, odst. 1, písmo b) a 56, odst. 1, písmo c) kat. zák. a 39, odst. 2 a 6, 46, odst. 4 v. nař. č. 64/1930 Sb.] když z vymezení prací v 56, odst. 2 kat. zák. je patrno, že jejich význam je především místní, nedá se pochybovati o tom, že jsou důležité i pro účely tento místní rámec přesahující. Skutečnost, že obec nemá výhradnou disposicí těmito předměty, která je znakem vlastnického práva, nemůže ještě sama o sobě tvořiti nabývací důvod pro vlastnictví eráru. Disposiční právo vlastníkovo vůbec může býti tak omezeno, -že mu z výkonu jeho vlastnických práv nezbývá nic než holé vlastnictví (nuda proprietas) a jeho právo se projeví až ph zániku těchto omezení. Právě ona schopnost zahrnouti znovu všechny právní vztahy vlastníka k věci po zániku omezení je charakteristickou známkou vlastnictví. Ani ručení za škodu, která by mohla vzniknouti ve spojitosti s postaveným měřickým signálem nezdá se přesvědčivým důvodem pro zánik vlastnictví obce. Pokud půjde o škodu způsobenou výkonem práv podle ustanovení 75, odst. 1-4 kat. zák. při katastrálním řízení, budou platiti předpisy 76 kat. zák. V ostatních případech bude nutno sáhnouti k obecným předpisům o náhradě škody, které nepozbývají snad platnosti tím, že půjde o statek veřejný. Rovněž skutečnost, že hmoty dodané obcí podle 56, odst. 2 kat. zák. jsou snad zpracovány v určité dílo, není ještě důvodem k nabytí vlastnictví k těmto hmotám (srv. 414 ob. zák. obč.). Pokud jde o hraniční mezníky katastrálních území jsou sice chráněny zákonem č. 254/1921 Sb. stejně jako hraniční mezníky vyšších územních celků, ale ani z tohoto zákona, ani ze zákona katastrálního nedá se opět vysouditi, že by byly vlastnictvím eráru. Měřické signály a značky měřických bodů trvale postavené resp. osazené slouží podle svého určení přímo konkrétnímu účelu veřejné správy a jde proto zřejmě o věci veřejné. Povahu veřejné věci nabývají věnováním a pozbývají jí zánikem účelu věnování. právní povaze veřejného statku není ještě dnes jednotného názoru (srv. Dr. Janovský: "Obecné užívání" a "Statek veřejný" ve Slovníku veřejného práva svazek., str. 991 sl. a svazek V., str. 624 sl.) a jde o jednu z nejobtížnějších otázek právních. Nepochybnou se zdá skutečnost, že patří do sféry práva veřejného. Novější zákony a judikatura vyhýbají se pojmu "vlastnictví veřejného statku" a užívají výrazu "správa veřejného statku" na rozdíl od vlastnictví soukromého, a to i tam, kde správce veřejného statku i vlastník jsou totožni. Správu veřejného statku vykonává ona veřejnoprávní korporace, které byla svěřena. Správa měřických signálů a značek měřických bodů je svěřena místní obci a ta ji v přenesené působnosti vykonává. Ježto ani ze zákonných předpisů nedá se dobře vyčísti zánik vlastnictví obce k předmětům, které byly zhotoveny ze hmot obcí dodaných podle ustanovení 56, odst. 2 kat. zák., nezbývá jiný výklad, než že vlastnické právo obce zůstalo zachováno. Zánikem veřejného určení, jemuž předměty a z nich zhotovená díla slouží, projeví se nepochybně vlastnické právo obce v plném rozsahu a tyto věcí resp. jich součástky připadnou zpět obci, neboť zánikem účelu věnování pozbyly i své povahy věcí veřejné. Do té doby však nevystupuje obec jako vlastník těchto předmětů, nýbrž jen jako správce veř. statku. Pro správnost projeveného názoru na povahu právního poměru obce k uvedeným předmětům svědčí i důvodová zpráva k 56 kat. zákona, která zní: "Bylo nutno i nadále zavázati obce, aby hradily ze svých prostředků opatřování předmětů potřebných pro signalisaci neb označení měřických bodů při novém měření, místní triangulaci a polygonisaci, jakož i při katastrálním původním měření a reambulaci, t. j. při větších měřeních než jest zájem jednotlivce, neboť řečené předměty, zasazené na příslušných místech, zůstávají prací cenným majetkem i po ukončení měřických obce a v její správě." Dr. J. Kavalír. Pojem»všeobecná úprava držby«byl přesně vymezen v nálezu nejvyššího správního soudu ze dne 19. března 1941, č. 612/2/39 v souvislosti s projednáním stížnosti na předepsání náhrady podle 94 katastrálního zákona č. 177/1927 Sb. Katastrální měřický úřad v r předepsal stěžovateli podle 94, odst. 2 cit. zák. náhradu za úřední jednání, vzniklé zápisem držebnostních změn v pozemkovém katastru, způsobených pozemkovou reformou. Stěžovatel v použitých opravných prostředcích uplatňoval názor, že jde o držebnostní převod nastalý "všeobecnou úpravou držby" ve smyslu ustanovení pátého odstavce citovaného paragrafu, takže zápis v katastrálních operátech má býti proveden bez náhrady. Zemské finanční ředitelství v zamítavém rozhodnutí o odvolání strany z r naprotí tomu uvedlo, že všeobecnou úpravou držby sluší rozuměti jen t. zv. agrární operace, t. j. úpravy stanovené říšskými rámcovými zákony Č. 92, 93 a 94 z r ř. z. a na jejich základě vydanými zákony zemskými. Nepodléhají tedy náhradám jen změny vzniklé scelováním pozemků (komasací), dělením společenských pozemků, úpravou užívacích a správních práv k společenským pozemkům, jakož i očišťováním lesů od cízích enkláva vyrovnáváním hranic lesů. Nejvyšší správní soud pak stížnost rovněž zamítl s tímto odůvodněním: V 94, odst. 5 kat. zák. se stanoví: "B e z n á- hra d y se provádějí j e d n á n í o pře vod ech drž e b n o s t n í c h, které nastaly vše o b e c n o u ú p r a vou drž b y, nebo v y v a s t n ě ním, pokud z něho nevzešel prospěch osobám soukromým, j e d n á n í pro v e den á v z á jmu pam á t k o- v é m, dál e zrn ě n y hra nic katastrálních území, které byly povoleny na návrh katastrálního měřického úřadu ( 67, 90 a 112), zrn ě n y u lesů chráněných (pod spravidlem) nebo ochranných, j a- k o ž i o p r a v y nepřesností a chyb". Ze znění posléze uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že zákon vyj ím á z povinnosti platiti shora zmíněnou náhradu toliko j e d n á n í, týkající se jednak v š e- o b e c n é úpravy držby, jednak specielních případů v cít. předpisu t a x a t i vně vyjmenovaných, t. j. vyvlastnění, jednání v zájmu památkovém, změn 1941/104

105 hranic katastrálního území, změn u lesů a opravy nepřesností a chyb. Zákon tedy sám r o z e zná v á mezi úpravou vše o b e c n o u a úpravou s p e- c i e n í v případech v cit. předpisu taxativně uvedených. "Všeobecnou úpravou držby" jest po názoru soudu rozuměti takovou úpravu, která by se podle povahy věci, příp. podle zvláštních zákonných ustanovení mohla z á s a dně vztahovati na v š e- c h n y držitele pozemků, zapsané v pozemkovém katastru. Úprava držby vzniklá pozemkovou reformou nemá však ráz všeobecnosti, neboť je korunována zvláštními zákdny p o u z e pro u r čit Ý okruh držitelů pozemků, a nelze ji proto subsumovati pod pojem "všeobecná úprava držby", uvedený v 94, odst. 5 kat. zák.; kdyby byl zákon zamýšlel též úpravu držby následkem p o zem k o v é r e f o r- m y vyjmouti z povinnosti k náhradě za úřední jednání, stanovené v 94, odst. 2 cit. zák., byl by zajisté t u t o úpravu uvedl z v á š t ě mezi případy v 94, odst. 5. taxativně vyznačenými. Z tohoto judikátu vyplývá, že při posuzování otázky náhrad ( 94 k. z.) je dnes v Čechách a na Moravě pod pojmem "všeobecná úprava držby" rozuměti jen držebnostní změny, vzniklé při řízeních konaných podle ustanovení vládního nařízení z 19. května 1939, č. 171/1940 Sb. o scelování hospodářských pozemků a jiných úpravách pozemkové držby. Názor nejvyššího správního soudu je dobře podržeti v paměti, neboť někdy značná výše náhrad - zvláště od stanovení nových sazeb vyhláškou ministerstva financí č. 108/1938 Sb. - nutí stranu, aby hledala možnost vyhnouti se nemalému výdaji (v projednávaném případě šlo o částku asi 5000 K, vypočtenou ještě podle dřívějších sazeb vyhlášky č. 189/1933 Sb.). Dosud nevyhraněný pojem "všeobecné úpravy držby" sváděl na cestu zdánlivě nejschůdnější, t. j. k širokému výkladu pátého odstavce 94 k. z., podle něhož by mohly býti projednány bez náhrad na př. hromadné držebnostní převody při pozemkové reformě, parcelacích a pod. Tato nejasnost je nyní odstraněna. Šlo Řešení 3. úlohy z čís. 6. loďského ročníku zaslal redakci kol. ng. Josef Hor á k, měřičský komisař katastrálního měřického úřadu v Hranicích na Moravě. Čtvrtý bod této přímky je střed K' kružnice devíti bodů opsané půlícím bodům stran trojúhelníka. Důkaz plyne z podobnosti trojúhelníků ABC a A' B'C'; poměr délek stran trojúhelníků je 2 : 1. Zajímavý vzorec. Našim čtenářům nebude asi známa velmi prostá (byť jen aproximativní), k řešení sférické vzdálenosti sloužící formule, jejímž autorem je ruský matematik Č e b y šev (1821 až 1894). Profesor Terzié se o ní zmiňuje ve svých přednáškách "Viša geodezija", Beograd 1935, strana 36. Je-li rozdíl zeměpisných šířek a délek dvou stanic!.:::,.rpa!.:::,.,l.,pak při 2!.:::,.rp>!.:::,.}, je vzdálenost stanic "" 3b.}, + 7(2!.:::,.rp) 8 "" ~~-8- --, jinak je-li 2!.:::,.rp<!.:::,.,l., jest "" 7!.:::,.},+ 3(2!.:::,.rp) 8"" 8. Rozdíly zeměpisných souřadnic se přitom vyjadřují v sexagesimálních minutách, délka oblouku 8 vyjde ve verstách (1, km). V Helmertově příkladě (Die math. u. phys. Theorien, strana 470) je 2!.:::,.rp= 92',36!.:::,.},= 82',10 8= 120, km. Podle Čebyševa by bylo 8 ~ 246, ,52. 1, = 119,1 km. 8 Shoda obou hodnot je tedy dosti dobrá. Čebyševův vzorec platí ovšem jen pro střední šířky Ruska, mimo ně vykazuje větší odchylky; ale i pak s ním vystačíme i v našich krajích při hrubších kalkulacích. nga8. Měření pásmem ve svahovitém terénu. Urovnávání měřického pásma do vodorovné. roviny ve svahovitém území (v celé jeho délce nebo jeho části) lze provésti výhodně úhloměrným hranolem (pentagonem) a olovnicí, jak ukazuje náš obrázek. Tento způsob je obdobný hranolové nivelaci, kterou zjišťujeme hrubě, leží-li nějaký bod výše nebo doleji než bod, na kterém stojíme. Měřič v našem případě Pro body H, K a M t. zv. Eulerovy přímky (viz obr.) měl býti v Gaussově příručce uveden správný poměr HK = 3 KM. urovnává pásmo od toho konce, které jest výše nad terénem. Další výklad není třeba, neb vše ostatní podává daný obrázek. Přesnost, s jakou lze koncové body pásma uvésti do téže horizontály, jest pro měření délek více než dostačující. ng. Dr. V. Elznic. 1941/105

106 Nový italský balonový teodolit»musella«. Aby mohla býti obsluha při měření průběhu letu pilotovacích balonů zmenšena na jednoho muže, navrhl Dr. Fr. Musella teodolit, který vyrobila "La Filotecnika" ng. A. Salmoiragi, akc. spol. v Milánu. Teodolit je umístěn na stabilním, přiměřeně vysokém podstavci ve skříňce, chránící jej proti meteorologickým vlivů. V podstavci mimo akumulátorové baterie pro osvětlení stupnic jsou i zvonkové hodiny, dávající v každé minutě dva po pěti vteřinách po sobě následující signály, upozorňující měřiče na okamžik měření. Dalekohled 18kráte zvětšující má průměr objektivu 40 mm, zorné pole 2 0 a okulár řiditelný o -+ 5 dioptrií. Objektiv jest chráněn proti slunci a také jsou vřazeny barevné filtry proti oslnění. Horizontální a vertikální dělení provedeno na stupnicích průměru 120 mm, odečtení možné z protější strany měřiče v okénku, kde nahoře se čte vertikální a pod ním horizontální úhel za pomoci vernieru s přesností na 0,1 stupně. Uvnitř přístroje jsou další dva 80 mm kruhy, které můžeme pozorovati vždy v rozsahu asi 3 stupňů v okénku vzniklém v dolní třetině zorného pole. Odhadem opět měří se až na 0,1 stupně horizontální i vertikální poloha cíle zaměřeného jednak hrubým, a pak optickým hledáčkem. Ten má okulár těsně vedle hlavního dalekohledu též nastavitelný o -+ 5 dioptrií, ale se zorným úhlem 10 stupňů. Vnitřní i vnější stupnice jsou elektricky osvětlované, intensita měnitelná knoflíkovým reostatem. Dvě libely na vrchní části přístroje mají citlivost 60". Ostatní pohybové i rektifikační zařízení jest normální. Podrobnosti a vyobrazení viz Č. 1, "L' Aeronautica", M. Menšík. Posudky. Pr'o/. Dr'. ng. R. Hu,qersho/f: Ausgleichsrechnung, KollektivmaBlehre und Korrelationsrechnung im Dienste von Technik, Wissenschaft und Wirtschaft Verlag Herbert Wichmann, Berlin-Grunewald, K onigsallee 21. (Sammlung Wichmann, Band 10.) Preis 6 RM. Vydaná kniha se zabývá metodami hromadného statistického pozorování na množství předmětů téhož druhu a snaží se ukázati přístupnou formou cesty, jakými lze najíti úhrnnou charakteristiku nějakého souboru (kolektivlll) pozorování, pokud se týče jeho početnosti nebo jiných jeho znaků, případně jak lze odkrýti nesourodost pozorovaného materiálu. Zabývá se též hledáním závislosti mezi znaky eksempláře téhož kolektiva, nebo mezi &tředními hodnotami různých kolektiv, což jest úlohou t. zv. počtu korelativního. Tyto metody předpokládají také znalosti počtu vyrovnávacího a autor předesílá metodám statistickým základní poznatky počtu vyrovnávacího podle metodv nejmenších čtverců. Kniha má 86 stran. Obsah její je rozdělen na tři díly. V prvním díle se probírá stručně vyrovnání pozorování přímých o stejné i nestejné váze s příslušnými vzorci pro střední chyby a jiné obvyklé vztahy, jakož i vyrovnání nepřímo měřených veličin; při tom se přihlíží hlavně k vyrovnání pozorované řady bodové, již možno nahraditi přímkou neb křivkou druhého stupně. V druhém díle jedná autor o metodách, jimiž lze stanoviti střední hodnotu vystihující charakteristiku nějakého statistického souboru pozorování. Mluví se tu o mnohoúhelníku četnosti, vystihujícím v každém místě četnost znaku předmětu. o stupňovém obrazci (histogramu), složeném z obdélníků různé VÝšky, o g-rafickém zobrazení součtové funkce. o Gaussově chybovém zákonu, jakožto zákonu normálního rozdělení a zobrazujícího se symetrickou křivkou o křivkách asymetrických a o více vrcholech. Třetí díl se zabývá korelací a všímá si korelace umělých skupin pozorování utvořených z průměrné hodnoty dvou znaků na sobě závislých i korelace přirozených skupin, znázorňuje graficky korelační tabulku nějakého jevu a sestrojuje čáry regrese. Pojednává o korelacích lineárních i nelineárních. Kniha je psána jakožto úvod do zmíněných statistických metod a ie přihlíženo v ní zvláště k potřebám lesních a kulturních inženýrů; řada příkladů, na nichž se vysvětlují elementárně potřebné znalosti, jest vzata právě z tohoto oboru. Probírané nauky jsou důležitými badatelskými metodami; mají-li poměrně jen malé upotřebení v mnohých odvětvích přírodních a technických věd, spočívá v tom, že výklady těchto celkem jednoduchých metod jsou v odborných knihách příliš zatěžovány teoretickými úvahami a komplikovanou terminologií. Tomu se vydaná kniha snaží vyhnouti. Fiala. Dr. V. R. Ů a n der:»tafeln zur Ůbertragung geographischer Koordinaten auf dem internationalen Erdellipsoide im Bereich 35" bis 71 0 Breite.«Vydala Baltická geodetická komise v zvláštní publikaci Č. 9, Helsinki 1941, Kirkkokatu 3, stran 53, cena neuvedena. Přenášení zeměpisných souřadnic na elipsoidu užitím geodetické čáry známé délky a známého azimutu je hlavní geodetická úloha vyskytující se při zpracovávání trigonometrických sítí. Jsou známa četná řešení tohoto problému, počtářsky různě výhodná s různou přesností výsledků závislou od délky křivky. Uveďme alespoň podle jmen bez časového pořadí, že se řešením zabývali: Legendre, Gauss, Oriani, Bessel, Puissant, Helmert, Clark, francouzští inženýři-geografové, Jordan, Schreiber, Tobey, Andrae, Borsch, Kriiger, Virovec a nm. j. Pro některé formule byly vypracovány i pomocné tabulky, jimiž se hromadné početní operace značně zjednodušily a urychlily. Tak jsou v používání pro Besselův elipsoid na př. tabulky Schreibrovy, Galleho, F. G. Gaussovy a Sarnhorstovy, v Spojených státech amerických mají pomocné hodnoty sestaveny pro způsob Puissantův (rozšířený Doollitlem o korekční člen 4. řádu) a Clarkůvi ty jsou vypočteny na údaje elipsoidu Clarkova z r. 1866, krom těch byly vydány ještě Lambert-Swickovy tabulky z r pro elipsoid Hayfordův. Ve Finsku sestavil v r Y. Vliisiilii a v Paříži v r E. Hasse podobné hodnoty pro týž mezinárodní elipsoid. Nyní tedy vydala Baltická geodetická komise další tabulky pro Schreibrovy vzorce modifikované L. K r ii g- r e m, jejichž základem jsou rovněž hodnoty referenčního elipsoidu Hayfordova, přijaté na mezinárodní konferenci v r v Madridu: pro velkou poloosu a = m, pro malou poloosu b = m a pro zploštění a. = 1 : 297,0. Jsou vlastně rozšířením tabulek prof. VliisaJli a vystačí pro rozsah celé Evropy. Obsahují v rozpětí 36 podle argumentu cp s krokem l' podle potřeby osmimístné nebo, kratší logaritmy symbolů [1] až [9'] pro konstanty nebd funkce modifikovaných vzorců. Prvé diference hlavních hodnot [1] = ~ a [2] = ~jsou už upraveny pro 1", aby se usnadnilo počítání strojem; snad mohlo být u nich uvedeno znaménko minus, aby se při ojedinělém interpolování nechybovalo. V knize je vypočten ukázkou příklad č. 7 ze Schreibrových tabulek»formeln u. Tafeln z. Berechnung d. geogr. Koord. aus d. Richt. u. Liingen d. Dreiecksseiten«1941/106

107 (dáno <Pí = 57, A, = 31, A, = 135, s = 120 km). Početní uspořádání bylo při 47 úkonech navrženo autorem. Snad by mohlo zajímati porovnání výsledných hodnot v uvedeném příkladě z elipsoidu Hayfordova a elipsoidu Besselova (kteréžto výsledky jsem vyňal podle Helmertova řešení téhož příkladu z díla»die math. u. phys. Theorieen d. hoh. Geodiisie«,, strana 472): Hayford. Be sel <P2 = 56 13' 49,4629" 49,02186" ).2 = 32 22' 05,2006" 06,03270" A2 = ' 32,663" 33,3563". Dosti značné rozdíly jsou ovšem přirozené, neboť prvý elipsoid má poloosy skoro o 1 km delší. Jinak jsou Olandrovy tabulky vzorně vypraveny a stanou se jistě hledanou pomůckou novodobých měření. Štván. Úpráva vesnic. Výňatkový soubor z prací poctěných cenou a zakoupených v literární soutěži České akademie technické. Odborných spisů ČAT č. 50. Nákladem České akademie technické v Praze Rozměr A/5. Stran 84. Cena K 8,-. Zemědělský a lesnický odbor ČAT zařadil v r mezi soutěžní otázky též námět»úprava vesnic«. Soutěž byla přijata se zájmem, jak dosvědčilo 21 došlých prací, ;/;nichž 4 byly poctěny cenou a 2 zakoupeny. Ústav pro výstavbu vesnic při ČAT, jenž počal v r se svou činností, pojal šťastnou myšlenku nenechati výsledky soutěže jen pro úzký okruh zájemců, nýbrž rozšířiti je vhodným způsobem do širého okruhu těch, kdož na venkově bydlí a mají tedy nejvlastnější zájem na úpravách vesnic. Učinil tak vkusnou publikací, za redakce ng. Dr. J. C h o c h o a, o jejíž aktuálnosti dnes, kdy na všech stranách jsou propagována hesla o výstavbě a úpravě našeho venkova, není pochyby. V publikaci je podán stručný historický vývoj české vesnice, dnešních poměrů na venkově a množství námětů a rád, jak vesnici upraviti a zlepšiti po stránce technické, zdravotní, vzhledové a pod. Úprava vesnic je v publikaci, celkem účelně, dělena na 1. m a o u úpravu, do níž náležejí všechny práce, které lze provésti bez zvláštních nákladů, zpravidla vůlí všech občanů po pěkném a zdravém bydlení a jejich dobrovolným přiložením ruky k dílu a na 2. vel k o u úpravu, kterou se rozumí úpravné práce a zařízení, jež se dotýkají celkového života vesnice a obsahují plánovitě prováděné práce, jejichž uskutečnění je spojeno s větším nákladem. Zde publikace doporučuje správně, aby takové práce byly svěřovány jen odborníkům. Značným kladem publikace je, že souborně je v ní promluveno o mnohých drobných, jaksi samozřejmých věcech, o nichž se pro přílišnou jejich samozřejmost v jiných podobných knihách nemluvívá, jež však tvoří základ pro zpříjemnění života na venkově (ohradní zdi a ploty, ukazovatelé cest atd.). Vhodně upozorňuje též na okolnost, že úpravou vesnice nesmíme rozuměti regulační úpravu místní tratě, nýbrž i úpravu celého katastru, poměrů půdních, vodních, zlepšení lesů, scelování pozemků a pod. Ač publikace není určena inženýrům. kteří provádějí úpravy vesnic, jmenovitě tak nazvané velké úpravy, přec každý inženýr v nich najde mnoho drobných připomínek sloužících mu k správnému zdolání úkolů, pro něž je na vesnici volán. K výčtu mnohých kladů této časové publikace chtěli bychom připomenouti i některé drobné nedostatky. Publikace vznikla z prací několika odborníků, což je z textu 1»J,trno, a co nemohl ani její redaktor odstraniti. Vloudily se do ní též některé nesprávné terminy (na př. na str. 15»doplnění mapy obstará úředník e v i den ční h o k a- tastru«a: j.). Lepší grafické rozdělení látky by přispělo k přehlednosti. Nicméně doporučujeme publikaci našim kolegům k přečtení co nejvřeleji, neboť v ní najdou mnohé podněty, jež budou moci uplatniti při svém častém styku s českým venkovem ať již poradně (kolegové z katastrální služby) nebo přímo projekčně (kol. civilní geometři) při zpracovávání regulačních plánů našich vesnic. Pour. ng. Josef Mýl: Přehled předpisů a zákonů pro veřejnou službu technickou. Díl. Civilní inženýr. Známý správní odborník, vrchní technický rada okresního úřadu Praha-venkov ng. J. J. Mýl, konal v letech v kursech Spolku českých inženýrů pro kandidáty ustanovovacích a autorisačních zkoušek přednášky o předpisech, jimiž je řízena veřejná služba technická. Přednášky setkaly se se zájmem u kandidátů i širší technické veřejnosti a ng. Mýl se proto rozhodl vydati je postupně tiskem. Ohlášenou edici zahájil přehledem předpisů o civilním inženýrství. Na 90 stranách formátu AJ5 sestavil zákony, nařízení a výnosy o civilních technicích, o báňských inženýrech, o nženýrské komoře a o stavebních živnostech. Texty doplnil poukazy na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v některých otázkách a na interní úřední výnosy, jinde nepublikované. Úhledná knížka svým výrazným tiskem usnadňuje studium této důležité materie našeho technického zřízení. Jest jen litovati.. že nebylo více dbáno požadavku přehlednosti při tisku; tak zejména volbou různých typů písma bylo by možno vhodně odděliti předpisy základní od méně důležitých. To je ovšem závada, kterou autor zajisté v příštím vydání své knihy odstraní a jež podstatě knížky neubírá na ceně. Publikaci doporučujeme jmenovitě kandidátům autorisačních zkoušek. Pour. Die Neuordnung des deutschen Raumes und Bodens in den Jahren 1933 bis Sestavil Dipl. ng. H ii r ing. Nákl. H. Wichmann, Berlin, Grunewald Str. 24. Cena 2 RM. Výrazným znakem národněsocialistické německé revoluce je změna názorů na funkci půdy a prostoru v životě národa. Změny názorové vyvolaly pochopitelně - ihned jakmile se národní socialismus ujal moci - potřebu změn v celém zákonodárství. Nové říšskoněmecké právo >,'krve a půdy«nevzniklo však jako právní celek, nýbrž postupně vydáním množství zákonů, nařízení a výnosů, v nichž není snadno vyznati se i říšskoněmeckému správnímu odborníku a zájemci. Proto se Dipl. ng. Hiiring podjal úkolu poříditi soupis všech právních norem, jež od r byly v Říši vydány a mají vztah k půdě a prostoru. Přehledným způsobem jest v publikaci podán soupis všech norem o prostorovém plánování, o ochraně přírody, o stavbě silnic a vodních cest, o osidlování, stavebním ruchu a stavebním hospodářství, o pozemkové reformě, scelování půdy, o zajištění zemědělství a pod. Souhrnný soupis legislativy z oboru prostoru a půdy má však význam i pro českého zájemce, neboť postupné přizpůsobování českých poměrů poměrům v Říši vyžaduje mnohdy dobré informace o tom, jakými předpisy byla určitá otázka vyřešena v Říši a kterým směrem se bere vývoj v našich zemích (na př. v oboru nadřaděného plánování a pod.). Doporučujeme proto tuto bibliografickou pomůcku našim čtenářům. Pour. Odborná pojednání v časopisech. Zeitschrift fiir Vermessungs'Wesen, Cís. 1: M u- l e r t: Die glinstigsten Punktlagen beim Vorwiirtsabschneiden. - S c h w i e g k: Das Problem Morphologie in der Topographie. - K o h m o o s: Die Geipel'sche Hypotenusentafel. - U n g e r: Zum Ausbau des Reichsfestpunktfeldes. Cís. 2: M o h e: Zur Theorie der Genauigkeitsmasse in der Ebene. - D e e w a t e r: Uber die hannoversche Triangulation von und ihre Verwendung bei den Katasterneumessungen anliisslich der Grundsteuerveranlagung. Cís. 3: S c hrne hl: Die trigonometrische Verbindung Kretas mit Afrika. - B a t t a n: Kataster und Grundbuch. - A b rec h t: Zur Theorie der Rohrenlibelle. - Vo g g: Der Distanzmesser»Alt«. Cís. 4: R e n n e b ach: Ermittelung eines groben Winkelfehlers und des Fehlerpunktes im Streckenzuge (Polygonzug) ohne Abschlussrichtung. - L i ~ d ing e~: Zur Hohenmessung mit dem Redta. - T m m: Dle Fortflihrung des Reichskatasters. - R o e m mel t: Zu:»Der Laufendhaltungsdienst unter besonderer Berlicksichtigung grossmasstiiblicher Grundlagen«. Cís. 5: R i n n e r: Kniffe flir die Kleintriangulierung. - K i e n dl: Díe allgemeinen, technischen und betriebs- 1941/107

108 wirtschaftlichen Grundsiitze fur die Aufstellung des Wege und Gewasserplanes bei Umlegungen. - F ' a n- ke: Einrichtung und Aufbau der Katasterverwaltung und der Katasteramter im Regierungsbezirk Zichenaul Ostpr. Čís. 6: F ' i e d ' i c h: Mechanische Deutung und Bestimmung der ausgleichenden Geraden. - g i s c h: Úber die Hauptaufgabe des RUckwartseinschneidens gegebener Figuren. - H u n d t: Die Verwaltungs des Katasters und der technischen iirarischen Dienste in der neuen italienischen Gesetzgebung. Čís. 7: H U sem a n n: Trigonometrische Punkte der Gothaischen Landesvermessung im Dreiecksnetz des Reichsamts fur Landesaufnahme. - dle r: Topograyhische Aufnahmenverfahren. Cís. 8: H i ' V o n e n: Herleitung einer Differentialformel fur die geodatische Linie. - dle r: TopographisclJ.e Aufnahmenverfahren (Schluss). Cís. 9: H a u e r: Flachentreue Abbildung kleiner Bereiche des Rotationsellipsoids in die Ebene durch Systeme geringster Streckenverzerrung. - Lei se: Bemerkungen ZUl' Ausgleichungsrechnung. Čís. 10: P i n k wa ' t: Die Auffindung eines groben Winkelfehlers im Polygonzug ohne Abschlussrichtung. - S o y k a: Grundwasserstandsplane und ihre Auswertung. Čís. 11: K o p p: Vorschlag eines rationelleren Gelandeaufnahmenverfahrens fur den Strassenbauer. S c h ' ode r: Die wirtschaftlichen, technischen und rechtlichen Gesichtspunkte fur die Bearbeitung von Baulandumlegungen. Algemeine Vermessungs-Nachrichten, Cís. 1: S a w i k: Die Geltung der deutschen Sprache in der Welt. - S u st: Das Reichsfestpunktfeld. - Tře b í n : Die Doppelbogen. Čís. 2: S u st: Das Reichspunktfeld. - K e ' : Úber eine neue Methode der Polygonzugberechnung mittels der Rechenmaschine. - S c h i e f e ' d e c ker: Die Hansensche Aufgabe. Čís. 3: S a w i k: Der ngenieur in den Kolonien. - Ke t tel': Grenzverhandlung im Umlegungsverfahren. Čís. 4: Kneissl: Die Bowie-Methode des U. S. Coast and Geodetic Survey und ihre Verwendung fur die koloniale Triangulation. Ordnung. - H a ' ing: Die Neuordnung des deutschen Raumes und Bodens. - We i- den m ti e r: Eine Klarstellung ZUl' Kritik: Aus der Vermessungspraxis von Oberregierungs- und -vermessungsrat Dr. Pinkwart. Čís. 5: Her u n tel': Luftbildtopographie grosser und unerschlossener Gebiete. - S o y k a: Der Offentlich bestellte Vermessungsingenieur bei der Fortfiihrung des Reichskatasters. Cís. 6: Her u n tel': Luftbildtopographie grosser und unerschlossener Gebiete. - M a i e r-o s w a d und W. Li n d t: Neophanglas im Vermessungswesen. W Us t h o ff: Vom kommenden Reichswasserrech t. - V o g g: Úber Wirkung des Papiereinganges. Cís. 7: R o q u e t t e: Die Selbstverwaltung des freien Vermessungsberufes. - T a y e r: Die Verwendung des einfachen Rechenschiebers ZUl' Spannungskontrolle im Felde. - Ke t tel': Neue Wege ZUl' totalen Raumordnung. Cís. 8: K ne i s s : Naherungsverfahren zum Zusammenschluss von Dreiecksnetzen. - M e y s: Flurkarte und Siedlungsgeschichte. - K e ' : Nochmals die Hansensche Aufgabe. Cís. 9: T h i e m a n n: Koloniale Vermessungen in der Vergangenheit. - K n e i s s : Naherungsverfahren zum Zusammenschluss von Dreiecksnetzen. Čís. 10: T h i e m a n n: Koloniale Vermessungen in der Vergangenheit. - K n e i s s : Niiherungsverfahren zum Zusammenschluss von Dreiecksnetzen. Čís. 11: K n e i s s : Naherungsverfahren zum Zusammenschluss von Dreiecksnetzen. - Ha m a n n: Aufsuchen trigonometrischer Punkte durch Winkelmessung. _ Die Verwendung des einfachen Rechenschiebers ZUl' Spannungskontrolle im Felde. Schweizerische Zeitschrift fur Vermessungswesen und Kulturtechnik, Cís. 1: Dr. B a ten s per gel': Zum RUcktritt von Herrn Bundesrat Baumann. - H. Z o y: Geodatische Grundlagen der Vermessungen im Kanton ZUrich. - K a ' W e i s s m a n n: Praktische Probleme moderner Basismessungen. Čís. 2: Obsahuje pozvání na valnou hromadu švýcarského spolku zeměměřičského a obsáhlou zprávu o činnosti spolku v roce E. Ta n n e r: Bedeutung und Aufgaben der Meliorationen im Dienste des Mehranbaues. - H. Z o y: Geodiitische Grundlagen der Vermessungen im Kanton Zurich. Čís. 3: H. Z o y: Geodiitische Grundlagen der Vermessungen im Kanton Zurich. - Rob. Vo e gel i: Einpassung und Auswertung von Flugaufnahmen am Stereokartiergerat A 6 der Firma Wild. Cís. 4: Prof. Ed. m h o f: Die Fachgruppe»Vermessung, Grundbuch und Karte«an der Schweiz, Landesausstellung 1939 in Znrich. Cís. 5: H. Z 'o y: Geodiitische Grandlagen der Vermessungen im Kanton Ziirich. - Rob. Voe gel i: Einpassung und Auswertung von Flugaufnahmen am Stereokartiergerat A 6 der Firma Wild, Heerbrugg. - Prof. Dr. A. Volkart: Die Bebauung der Meliorationsooden. ZPRAVY, Zřízení stavu civilních inženýrů na Slovensku. Slovenským zákonem ze dne 18. března 1941, Č. 49 Slov. zák. zí'izen byl na Slovensku stav civilních inženýrů, obdobný podobnému zřízení u nás. Je známo, že vysokoškolští inženýři na Slovensku mohli sice vykonávati samostatnou činnost, nikoliv však jako vysokoškolské svobodné povolání, nýbrž na základě živnostenského listu jako živnostníci, příp. na podkladě zvláštních zákonných úprav, platících pro jednotlivé vysokoškolské obory. S postupujícím významem a vlivem inženýrství na celou oblast života národa a země ukazovalo se neustále naléhavěji, aby právní poměry samostatně činných vysokoškolských inženýrů byly upraveny na Slovensku v duchu modernich názorů jednotně a bezpečně. Ještě za býv. státoprávních poměrů byl vypracován návrh t. zv. unifikačního zákona, jímž se měly právní předpisy o civilmch te'2nnicích, platné v Čechách a na Moravě, rozšířiti na Slovensko. K tomu nedošlo. Nicméně samostatné Slovensko nepustilo zřízení akademického svobodného povolání inženýrského se zřetele a učinilo tak zákonem z 18. března letošního roku. Slovenský zákon má mnohé přednosti před právními předpisy platnými u nás, dotýká se významně zajmu zeměměřičského stavu a proto uvedeme stručně alespoň některá jeho ustanovení, týkající se civilních inženýrů zeměměřičských na Slovensku. Nebude na škodu, zmíníme-li se předem o v Ý voj i oprávnění k provádění prací zeměměřičs k Ý c h na úze mís loven s k a. Toto oprávnění upraveno bylo po prvé nařízením uherského ministra spravedlnosti č. 40/1909 o zeměměřičích, které třeba zaměstnávati ve věcech úpravy majetkových poměrů, jmenovitě urbariálního oddělování, úměrného rozdělování a scelování pozemků v mezích platnosti zák. č. XXXX! Zeměměřického oprávnění mohlo se dostati státním občanům, kteří buď vystudovali vysokou školu technickou v Budapešti, obdrželi inženýrský diplom a prokázali, že byli prakticky činní nejméně 10 let před platností výše uvedeného nařízení z roku 1909 jako inženýři (zeměměřiči) při úpravách majetkových poměrů, nebo kteří se podrobili s úspěchem zvláštní zkoušce před zkušební komisí, zřízenou v Budapešti. K této zkoušce mohli se hlásiti buď diplomovaní inženýí'i (t. j. ti, kteří vystudovali některý odbor na vysoké škole technické v Budapešti) nebo inženýři (t. j. ti, kteří na technice po- 1941/108

109 slouchali některé předměty) a konečně ti, kteří měli t. zv. zeměměřičský diplom vysoké školy technické v Budapešti nebo sloužili při krajinském katastrálním vy~ěřování jako vyšší úředníci. Tyto složité předpisy o nabývání oprávnění k provádění zeměměřických prací byly nahraženy vládním nařízením ze dne 12. května 1922, č. 148 Sb. z. a n., jež stanovilo předpisy pro nabytí zeměměřického oprávněni na Slovensku a rozšířilo právo k nabytí oprávnění na' Slovensku i na úředně autorisované civilní geometry, kteří nabyli svého oprávnění v Cechách nebo na Moravě podle nařízení č. 77/1913 ř. z. o civilních technicích. Po vydání prováděcího nařízení ke katastrálnímu zákonu v roce 1930 bylo i toto nařízení o oprávnění zeměměřičů z roku 1922 pozměněno vládním nařízením ze dtie 23. května 1930, Č. 65 Sb. z. a n. Tímto předpisem j"ídilo se udělování oprávnění k pracem zeměměřickým na Slovensku až do vydání slovenského zákona o civilních inženýrech v březnu letošního roku. Podle slovenského zákona zřizuje se 9 kategorií civilních inženýrů; mezi nimi jako kategorie 8. ~/ci v i n í in žen Ý ř i zem ě měř i č š t Í«. Rozsah jejich oprávnění je stanoven 6, který praví: ),'Civilní inženýři zeměměřičští jsou oprávněni vyhotovovati a vykonávati všechny zeměměřické práce spojené s úpravou pozemkové držby i scelování pozemků s výjimkou melioračních prací každého druhu, dále každé projektování, vyměřování ve vodorovném a svislém směru ve vyměřovacím odboru a to zejména: plány polohopisné a svahoměrné, plány na rozdělení a ohraničení pozemků, plány komasační a arondační s výjimkou plánů bonitačních, plány parcelační, segregační, proporciační, vytýčení, upravení a omezníkování hranic, měření výšek, všechny kartografické a fotogrametrické práce a plány.«jednotlivá ustanovení o všeobecném oprávnění civilních inženýrů jako technických notářů, poradců stran atd., o odborném a pomocném pp.rsonálu, o nabytí oprávnění, o odborných studiích, o praktickém zaměstnání, o autorisační zkoušce, o povinnostech civilních inženýrů, o zániku oprávnění jsou obdobná ustanovením platným u nás podle nařízení č ř. z. s některými změnami, jež vyplývají z odlišných poměrů slovenských. Tak na př. může býti oprávnění civilního inženýra uděleno i cizinci, jestliže prokáže, že působil ve svém oboru jako civilní technik na území Slovenské republiky před 14. březnem Praktické zaměstnání musí trvati nejméně 5 let, avšak ti, kteří vykonají. státní zkoušku do kod"o roku 1948 mohou vykázati praktickou činnost v d é cep o lov i-ční, při čemž se jim ještě započítává do praxe praktická činnost po maturitě a po dobu vojenské služby..- Kdo užívá neoprávněně názvu, označení anebo pečetě civilních inženýrů a kdo se nechává»krýti«oprávněním civilního inžen~'ra, může býti okresním úřadem pokutován pro přestupek až do výše Ks. Do této výše může též komora trestati své členy, kteří se»krytí«dopouštějí. Komora má možnost trestati své členy i jinými tresty, až do vyslovení ztráty oprávnění na čas nebo navždy. Všem civilním inženýrům podle tohoto zákona přísluší právo k užívání stavovského názvu»inženýr«(ng.). Zeměměřiči, kteří nabyli oprávnění podle předchozích nařízení z roku 1909, 1922 a 1930 a dále všichni civilní geometři budou nadále užívati názvu civilní inženýři zeměměřičšti. Dosavadní předpisy, platné pro udělování oprávnění zeměměřického a pro činnost inženýrskou vůbec se ruší a nahražují se ustanovením nového zákona o civilních inženýrech. Tímto zákonem dostává se vysokoškolským inženýrům na Slovensku jednotného a pevného základu jejich činnosti. Jako doplnění tohoto zákona je připravován zákon o Technické komoře, do níž se má sloučiti dosavadní nženýrská komora v Bratislavě, Společenstvo stavitelů v Bratislavě a příp. ještě jiné korporace a která má býti vrcholným představitelem všech inženýrů a vší inženýrské a technické práce na Slovensku. Jsou tedy budovány široké základy pro uplatnění se absolventů Slovenské vy" soké školy technické na výstavbě slovenského národa a země. ng. Pour. ZvÝšení cen za práce inženýrské. Nejvyšší úřad cenový rozhodl vyhláškou ze dne 25. března 1941 Č. j V/3-1941, uveřejněnou v Úředním listě Č. 74 ze dne 28. března 1941 o zvýšení sazeb za práce inženýrské, v nichž jsou zahrnuty i sazby za p r á c e ú ř e dně op l' á v- ně n Ý c h c i v i ní c h g e o m e t l' Ů, takto: Nejvyšší úřad cenový stanoví podle 2, odst. 1 v. nař. ze dne 10. května 1939, č. 121 Sb., o zřízení nejvyššího úřadu cenového, ve znění vlád. nařízení ze dne 8. května 1940, č. 189 Sb., a podle 3 nařízení předsedy vlády ze dne 20. července 1939, Č. 175 Sb., o zákazu zvýšení cen: 1. Sazby za práce inženýrské, schválené ministerstvem veřejných prací výnosem ze dne 2. července 1927, č. j. 0-55/4 ai 1927 a jeho doplňujícími výnosy ze dne 18. června 1939, č. j. 0-25/17 a ze dne 17. června 1931, č. j. 0.26/24 ai 1930, podle 33 v. nař. ze dne 22. prosince 1920, č. 654 Sb., k provedení zákona ze dne 18. března 1920, Č. 185 Sb., jímž se zřizuje nženýrská komora, se zvyšují o 25%. 2. Ustanovení 1 neplatí pro odměny: a) za inženýrské práce (výkony), pokud tyto jsou stanoveny v procentech stavebního nákladu, b) za práce úředně autorisovaných civilních inženýrů pro technickou chemii. 3. Tato vyhláška platí jen pro smlouvy, uzavřené po dni její účinnosti. _ 4. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem uveřejnění v Uředním listě (t. j. dnem 28. března 1941). Zlepšení nitkového planimetru. Patentni Věstník roč. XX, čís. 10 z 15. října 1940, uveřejnil na str. 487 tuto přihlášku:,»třída 42b. R Ý c Rudolf ng., měř. koncipista, Brno. - Planimetr s nitkovou mřižkou, vyznačený tím, že odměřovacím orgánem, působícím na záznamný přístroj, odměřují se a sečítávají se mechanicky délky pi"íček, jež nitková mřížka na ploše vytvořuje a jež jsou od sebe vzdáleny o určité nitkové intervaly. - Následuje osm patentových nároků. - Přihl (P )«Tato patentová přihláška byla ve smyslu 57 patent. zákona vyložena po 2 měsíce ve výkladně patentního úřadu v Praze; v této lhůtě bylo lze podati proti udělení patentu odpor písemně ve dvou vyhotoveních. 2adatel nabyl prozatímní ochrany pro přihlášku podle 57 pat. zákona. Hanák. Regulační plány a výstavba bulharských obcí. Obdobně jak je tomu v poslední době u nás, také v Bulharsku je věnován značný zájem regulačním úpravám venkovských měst a obcí i jejich výstavbě po stránce stavební, komunikační, hygienické a j. Problém jako celek i jeho dílčí úseky jsou studovány s hledisek místních a jsou hledány vzory v cizině. Není nezajímavým, že příslušné kruhy bulharské obrátily se v nedávné době i k nám a požádaly Ceskou akademii technickou v Praze o zaslání literatury a obrazového materiálu, aby mohly použíti i vzorů mišich. Ostatně je známo, jak mnoho bulharských inženýrů různých studijních oborů - mezi nimi desítky inženýrů zeměměřičských - studovalo na našich vysokých školách technických a ti české názory a zkušenosti v oboru výstavby vesnic vynikající měrou uplatňují nyní ve své zemi. O dosavadních výsledcích a programu ve výstavbě bulharských vesnic přineslo referát»la parole bulgare«z 11. ledna 1941, podle projevu, který o věci pronesl k Novému roku ministr veřejných prací V a s i lev. Z otištěného referátu podáváme krátký výtah: Péče o výstavbu bulharského venkova začíná teprve státní samostatností před 62 roky; do té doby žil venkovský lid v prostředí, jež bylo v rozporu s nejzákladnějšími pravidly bydlení a hygieny. Přes to, že Bulharsko vedlo v posledních 62 letech 5 válek, vysilujících zemi a lid hospodářsky, bylo docíleno mnoho dobrých výsledků. Je to především vyhotovení r e g u a ční c h p lán Ů. Dosud byly opatřeny pro 2575 obcí polohopisné a výškopisné plány; zbývá je opatřiti pro dalších 1714 obci. Regulační plány, jež podléhají schválení ministerstva veř. prací, byly zatím opatřeny pro 869 obcí. Jednou z nejdůležitějších záležitostí pro obce je opatření pit n é vod y. Stát, uznav naléhavost věci, převzal 1941/109

110 iniciativu a podporuje zřizování nádrží a stavbu vodovodů poskytováním pracovních sil, dozoru a části potřebného materiálu, jmenovitě potrubí. Až dosud bylo pitnou vodou vybaveno 658 obcí zcela a 776 obcí částečně. Dalším úkolem je výstavba v e ř e j n Ý c h bud o v jako škol, radnic, čítáren, nemocnic, kostelů atd. Císla z jednoho roku dávají nám nahlédnouti do výkonu v tomto směru. Tak v r bylo postaveno 583 veřejných budov za 268 mil. leva a v roce budov za 259 mil. leva. Největší počet zaujímají školy, po nich nemocnice, radnice a budovy hospodářského druhu. V r byly postaveny 242 školy, t. j. 40% všech veřejných staveb postavených v tomto roce. Zvláštní péče je věnována výstavbě pohodlných a hygienických d o m ů o byt n Ý c h a s t a ven í h o s p o- dá ř s k ý c h. K tomu účelu byl vydán zákon na podporu staveb, jenž poskytuje různé výhody stavebníkům, jako daňové osvobození na 10 let, snadnější získání dlouhodobého stavebního úvěru, laciné opatření plánů a pod. Stejně je pečováno o e e k t ' i s a c i bulharského venkova. V roce 1934 byla zavedena elektřina jen ve 124 obcích Bulharska, v r ve 151 obci, v r ve 217, v r v 316, v r ve 366 a v r ve 417 obcích. Pro provádění soustavné elektrisace bylo zřízeno zvláštní ředitelství, jehož působením počet vesnic těšících se dobrodiní elektrického proudu bude vzrůstati ještě rychleji, Těchto několik dat o činnosti Bulharska v oboru výstavby venkova ukazuje, jak též jinde se věnuje péče životu na venkově, z nějž národ čerpá své nejlepší síly. Pour. Přípravy k zřízení vysoké školy technické v Bulharslm. Jak známo, Bulhaři oi1emají dosud vlastní vysoké školy technické a jsou nuceni studovati inženýrství v cizině. Také u nás studovalo vždy dosti Bulharů. Nyní má býti tento nedostatek bulharského Hkolství odstraněn. Ministerský předseda a ministr národní osvěty prof. B. FiJov sool~ s ministrem pro zvelebování měst a obcí ng. D. Vas}l~vem předl?žil! sobrání návrh zákona na zřízení vysoke skoly techmcke v Bulharsku. Škola má být otevřena v Sofii a má míti zatím 2 fakulty; stavebně architektonickou a strojně technologickou. Pour. talské ~tecké fotogrametrické konsorcium. V roce 1940 vytvoreno bylo s podporou vyšších kruhů»c o n- sorzio taliano Rilevamenti Topografici (' Fo t o g ' a m e t 'i c i«(crt&f) sloučením 3 italských společností; a)»ottico Mecanica taliana et Rilevam.enti A~~of?togrammetrici«, Roma (OURA), b)»lstltuto Rl!evl Terrestri e Aerei«. Milano (lrta) c)»ente taliano Rilievi Aerofotogrammetrici«, Firenz~ (ERA). Cílem nové společnosti je vývoj italské práce. pro kterou je obsáhlé pole v talii, Albanii a v koloniích. Sloučením pracovních sil, method a zkušeností povznese se výkonnost a hospodárnost a bude tím nová společnost připravena pro práce v jiných státech, čímž rozšíří s~ užití italských výrobků a přístrojů. -K. Letecká fotogrametrie v italském katastru. Podle italského zákona o revisi katastru bude prováděno fotogrammetrické měření v měřítku 1 : 15,000 až 1 : 30,000 podle útvaru terenu, aby zjišťovány byly změny kultury. Pro orientování užije se pevných bodů katastrálních, kdežto výškové údaje budou užity podle úředních výškových seznamů. Výlohy jsou rozpočteny na 2 až 3 liry za hektar. Pokusné práce prováděl vo.ienský zeměpisn~' ústav a poskytly výsledky uspokojuiící. -K. Jak se měřilo před 100 léty, popisuje zajímavým způsobem Jan Špriňar, svého času rychtář v Jeníkovicích u Třebechovic pod Orebem ve svých pamětech. Praví v nich:»roku 1830 vyšlo nejvyšší nařízení po všech krajích i panstvích, že bude obnovené měření všech polních gruntů, které již za slavného panování císaře Josefa bylo. Pročež na kancelářích poručeno, aby pro inženýry císařské ve vsích kvartýry přichystány byly. Do Cech to přišlo až roku První císařský inženýr přišel na pole jenkovické a nechal postaviti boudu na poli Jiřího Vrzáta, souseda třebechovického o čtyrech sloupích, do špice jdoucích do polou prknama obitou a od země obílenou. To se jmenovalo»piramit«. Uprostřed kulatý sloup pro mapu; takové piramity stavěl po kopcích, však ale od sebe vzdálených. Potom přišel inženýr jiný a z toho piramitu koukal skrze dalekohled až na horu Kunětickou - kdež také taková bouda stála - a k horám. Po něm 'přišel inženýr třetí. Ten odděloval panství jedno od 'druhého, hned měl sebou písaře od kanceláře z panství, stavěl a opravoval staré mezníky na hranicích a písař do protokolu psal. Potom přišlo poručení, aby jeden každý soused spolu se sousedem mezujícím své pozemky mezníky obsazené a vápnem obílené měl a kdyby nějaké nedorozumění mezi sebou bylo, aby se přihlásili; při tom musely být vyhotovené tři sáhy dlouhé sloupky, nahoře přibitá prkýnka křížem a vápnem obílené. Potom roku 1840 přišel inženýr čtvrtý, ten ty sloupky na polích stavěl, psal na ně numera a menoval je»signále«. Po něm už času podzimního přišli inženýři tří a s nimi dva vojáci a ty měi'ili všeck,a pole, lesy, staved, zahrady a podle vysázených mezníků dělali meze a pod. U Jenkovic trvalo to měření pět neděl a když se to skončilo, jeden každý hospodář k přehlédnutí té meze zavolán a tam své pole ukázané měl. Při tom se znamená, že sousedské cest~, po kterých dva až tří nebo více sousedů jezdí bez platu vynechané jsou a poněvadž již zima nastávala, inženýři do svých kanceláří se odstěhovali a nový hat~tunk S8 cčekával. Roku 1852 přišla sem komis a kat:ýrovali půdu. V měsíci srpnu muselo se zvolit deset výborů, aby s tou komisí chodili po polích a pole roztřídili. U nás uďálv čtyry třídy. Okolo vápnice prvá třída, druhá po ní, třetí dál a čtvrtá u těch nejvzdálenějších. Po druhé ta komise přišla 13. října toho roku.«je zde podán přehled prací při novém měření před sto léty. když to bylo viděno očima vesnického laika, přece je patrno, jak se v podstatě málo změnilo, proti dnešní době, neuvažujeme-i metody detailního měření: triangurace (signalisace - vlastní měření), vyšetřování držby s mezníkováním a eventuelní sporné hranice, detailní měření a jakési reklamační řízení. Po delší přestávce pak vceňování. St- Vyhláška ministra spravedlnosti o změně v osobách úředníků oprávněn~'ch podpisovati geometrické (polohopisné) plány vyhotovené zemským úřadem v Praze. U zemského úřadu v Praze přísluší oprávnění podpisovati geometrické (polohopisné) plány vyhotovené pro účely vla'stního služebního oboru, které mohou býti podkladem pro zápisy ve veřejných knihách a v pozemkovém katastru (~ 51 kat. zák. ze dne 16. prosince 1927, č. 177 Sb.), také měřickému komisaři ng. Adolfu Č e r n é m u a zemědělským adjunktům ng. Josefu S t i bor o v i a Karlu F a ber o v i. Oprávnění, která příslušela měřickému radovi ng. Josefu D v o ř á k o v i a měřickému komisaři ng. Ladislavu M e ' g lov i, zanikla. Tím se mění vyhlášky ministra spravedlnosti ze dne 27. června 1931, č a ze dne 11. května 1939, č Ministr spravedlnosti: Dr. Krejčí v. r. Vyhláška ministra spravedlnosti ze dne 18. června 1941, č (Úřední list č. 145 ze dne 23. června 1941), o změně v osobách úředníků oprávněných podpisovati geometrické (polohopisné) plány vyhotovené komisařským vedoucím pozemkového úřadu, odbor X. ministerstva zemědělství. Oprávnění pravoolatně podpisovati geometrické (polohooisn~) plány, vyhotovené komisařským vedoucím pozemkového úřadu. odbor X. ministerstva 7emědělstvi. pro účely vlastního služebního oboru, které mohou býti podkladem pro zápis ve veřejných knihách a v pozemkovém katastru (& 51 kat. zák. ze dne 16. prosince Hl27, č. 177 Sb.). jež dosud příslušelo podle vyhlášky ministra spravedlnosti ze dne 24. listopadu č , vrchnímu měřičskému radovi ng, Václavu Pap e ž o v i, zaniklo dnem 30. dubna Ministr spravedlnosti: Dr. Krejčí V. r. Hlavní a odpovědný' redaktor: ng. Bohumil Pour. - Majetník a vydavatel Spolek českých inženýrů. - Tiskem knih tiskárny :»Typus«v Praze XV. Telefon /110

111 ZEMĚMĚŘČSKÝ OBZOR vyoava SPOLEK ČESKÝCH NŽENÝRŮ Účast zeměměřických inžený. ů na pracích regulačních a regionálních. Dobrý regulační a zastavovací plán je pro každé zastavění zásadní důležítosti, poněvadž se jím tvoří dílo v životě nejtrvalejší. Plán tento jest podkladem pro každoroční sestavování obecních rozpočtů i regulátorem celého obecního hospodářství, hlavně pokud se týče investic. Výstavba měst a obcí nemá se nikdy improvisovati. Žádá naopak, aby na základě skutečných dat a pozorování o minulém i dnešním stavebním stavu i vývoji, navrhl se projekt věcně nejlépe odůvodněný. Při tom třeba současně uvažovati velký počet složek, čímž se řešení zastavovacího plánu stává úkolem značně složitým, zvláště u velkých měst. Rychlý rozvoj dopravy a stále nové poznatky i pokroky technické, hospodářské a sociální tento úkol ještě více znesnadňují. Při řešení úpravy měst i vesnic se má vždy vycházeti z nejširšího okolí, podle možnosti z p lán ů r e g i o n á n í c h, jimiž se stanoví hlavní směrnice celé oblasti po stránce komunikační, vodohospodářské i osidlovací. Soukromý projektant sám si tyto směrnice většinou nemůže spolehlivě vůbec, anebo jen s velikými překážkami zjistiti. N e měl y bys e pro top o d rob n é r e g u ac e d ř í v e v ů b e c děl a t i, d o k u d d oty č n Ý o k r e s - pří pad n ě k r a j n e n í r e g i o n á 1- ně alespoň v ohledu komunikačním a vod o h o s pod á ř s k é m z p r a c o v á n. Na Moravě se nyní nedostatek regionálního zpracování nahražuje t. zv. informačním řízením. Je to komise vypisovaná zemským úřadem před započetím každého důležitějšího regulačního plánu, k níž se zvou zástupci všech úřadů i důležití zájemníci. Z této komise pak mají vyjíti hlavní směrnice pro vypracování za!>tavovacího plánu dotyčného města, případně obce. Zvláštní ohled třeba při tom bráti i na t. zv. p r 0- storové uspořádání (Raumordnung) podle novodobých směrnic, hlavně v Říši uplatňovaných. Bezplánovitým rozšiřováním obcí, připadně rozšiřováním podle nedokonalých plánů, zasáhlo se často rušivě do obrazů krajiny. Proto třeba při projektech zastavovacích plánů respektovati dostatečně i tuto okolnost. Velmi názorné jest při tom používání leteckých a panoramatických snímků. Při detailních návrzích pak se dobře osvědčují terenní reliefy a plastické plány. Dob r Ý r e g u a ční p lá n m u s í poč í t a- ti co nejvíce s možností postupného u s k u teč ň o v á n í. Má proto pamatovati na to, aby se všem majitelům starých usedlostí umožnila pi'estavba jejich domů do nových regulačních čar. Přestavbou starých objektů, se současným vhodným vyrovnáním majetkových hranic, se obecní finance nejméně zatěžují a dá se zabrániti přílišnému a často nehospodárnému rozšiřování místních tratí. Ze zdravotně technických zařízení jsou pro regulaci nejdůležitější kanalisace a zásobení vodou. Proto jest třeba uvažovati obě tyto složky současně při řešení každého základního regulačního a zastavovacího plánu. Práce na regulačním plánu se skládá ze tří částí:,z přípravy, z projektu samého a z jeho uskutečnění. Z prací přípravných jsou nejdůležitější řád n é p lán o v é po m ů c k y. :K jejich vyhotovení jsou samozřejmě nejpovolanější zeměměřičští inženýři, poněvadž jde o práce měřické, jim vyhražené. K vypracování regulačního projektu samého je třeba již různých znalostí z celé řady oborů.nejen technických, nýbrž i hospodářských, sociálních, hygienických a jiných. Podle Francouze René Dan g e r a není urbanistou ani architekt, ani inženýr stavební nebo zeměměřičský, ani hygienik nebo národohospodář - je jím jakási syntesa všech těchto oborů. Každý regulační projekt, zvláště podrobný, měl by býti co nejdříve uskutečněn, poněvadž jinak často z dobrých návrhů stanou se částečným zastavěním jen nevhodná torsa. Provádění při tom naráží nejvíce na n e d o s t a t e k v hod n Ý c h p r á v n í c h pře d p i s Ů, které by omezily libovůli majitelů pozemků, zvláště jejich spekulaci a které by více respektovaly veřejné zájmy nežli doposud. Dosavadní vlastnictví městské půdy a jejího využití bude třeba v zájmu veřejném nahraditi takovými předpisy, které by znemožňovaly spekulaci a chránily v každém případě zájmy veřejné. U vel k Ý c h m ě s t, kde řešení jest nejobtížnější, dají se nejlepší upravovací projekty získati nejužší spoluprací více odborníků. Dobrá jest kombinace inženýra zeměměřičského, architekta a inženýra dopravního, příp. železničního. Prakticky byla tato spolupráce vyzkoušena při veřejné soutěži na získání regulačního plánu města Brn a v r Projekt "Tangenta", uznaný porotou v této soutěži za nejlepší, byl společnou prací arch. Boh. Fu c h- s e, ng. Jos. Peň á z e a ng. Dr. Frant. S k en á ř e (srov. obr. 1). R e g u a c e m e n š í c h m ě s t nevyžaduje vždy spolupráce více odborníků, někdy stačí i sám 1941/111

112 Obr. 1. Základní regulační a zastav ovací plán města Brna, vypracovaný podle soutěžného projektu (autoři: arch. Fuchs, ng. Peňáz, ng. Dr. Sklenář). zeměměřičský inženýr, jak ukazuje výsledek soutěže města 2 i i n y na Slovensku v r. 1930, kde návrh vypracovaný zeměměřičským inženýrem dostal. cenu. (Srov. obr. 2.) Jako případ úsporné regul,acemenšího města uvá-»tangenta«dí se Kyj o v, kde ve veřejné soutěži v r se rovněž projekt zeměměřičského ínženýra velmi čestně uplatnil. (Obr. 3.) R o z š í ř o vat i vět š í m ě r o u r e g u lov an é úze m í m ě s t a, n e j s o u - i pro t o d /112

113 s t a teč n é pře d p o k a d y, jeve min e- bez peč n é z t o hod ů vod u, ž e s k o r o v ž d y ti m v z n i k n e než á d o u c í s p e k u a c e s p o- zem k y, až dosud čistě zemědělskými. Vznik osamělých menších kolonií město finančně velmi zatěžuje a z rozlehlých regulací původně dobře myšlených vznikají často pouhá torsa, jež se pak nedají dobře dokončiti a vzájemně spojiti. Za dnešních právních předpisů dá se rozsáhlejší regulace zemědělských pozemků postupně dobře uskutečniti pouze tehdy, když obec tyto pozemky má ve svém vlastnictví a když pak jejich účelným odprodejem stavební ruch bezpečně reguluje, při čemž si zakalkuluje do ceny stavebních míst náklady na kanalisaci, vodovod i stavbu silnic ve formě investičních příspěvků. Jinak při tom získávají jen soukromí majitelé pozemků na zvýšené jejich ceně a hromadí se často překážky soustavné regulace, jež má v prvé řadě míti na zřeteli zájmy veřejné. Zabírání příliš velkých ploch do detailní regulace jest chyba, která se vyskytuje skoro paušálně. Vznikají tím sice krásné papírové projekty a ornamenty, pěkně se vyjímající na reprodukcích, skutečný život však zpravidla jde úplně jinak. Každému regulačnímu řešení měst i obcí měly by vždy předcházeti určit éro z bor y, jež by vyloučily improvisaci, která často svádí projektanty na scesti. Jsou to rozbory: a) v z r ů s t u ob y vat e i domů za uplynulých 50 až 100 let. K tomu jsou výbornou pomůckou originální katastrální plány, jež jsou na Moravě asi sto let staré; b) d o p r a v y v o k o í i v e m ě stě s a mém. Zde je vedle mapy 1 : ještě velmi dobrý plán 1 : se zakreslením silničního programu a celé hlavní komunikační kostry, která je v organismu každého osídlení hybnou silou jeho života; c) kanalisace a vodovodu (místo pro event. čisticí stanici, hlavní kanalisační sběrače a jejich povodí, přibližný náklad na odkanalisování jednotlivých ploch) ; d) ú t v a r u t e r é n u, z e len ě, o R u n ě n, pře v á d a j í c í c h vět r ů, umístění veřejných budov, sportu, koupaliště a j. Tyto rozbory jsou vlastně neurčitými rovnicemi s větším počtem neznámých. Vzájemným jich porovnáním vyjdou pak výslednice, udávající zásady pro vypracování základního regulačniho i zastavovacího plánu dotyčného města nebo obce. Jsou-li provedené rozbory dobré, nemůže se státi žádná podstatná chyba a návrh na jich podkladě vypracovaný musí býti hodnotný. Dlužno zdůrazniti, že vypracování základního komunikačního a regulačního plánu pro menší venkovská města, městyse a obce není tak problémem ObT.2. Soutěžný návtk na regulaci města Žiliny na Slovensku. Plán 1 : /113

114 Obr. 3. Ukázka ze soutěžného projektu Kyjova r (. cena ve veřejné soutěži.) architektonickým, jako spíše dopravně-inženýrským a hospodářským. Teprve při podrobné regulaci jest spolupráce architektů nezbytná. Při regulačním řešení městeček a ves nic třeba postupovati vždy velmi opatrně a vycházeti v prvé řadě z daných možností. Skoro každé větší stavební rozšíření čistě zemědělských obcí bývá chybné, poněvadž půdu v katastru obce nelze rozmnožiti; nelze proto zvětšovati počet usedlostí a počet obyvatel proto znatelně nevzrůstá. Půdu možno pouze dále drobiti na menší parcely a usedlosti, což však má též svoje hranice. U takových obcí proto většinou stačí modernisovati podmínky bydlení i dopravy a dbáti ukojení potřeb obyvatelstva asanací dnešních místních tratí, které se mají jen vhodně doplniti. Tato, dosud jen výjimečně používaná asanace je zde nejlepším a nejúčelnějším způsobem regulace. Při tom podrobně třeba vyřešiti náves, umístiti vhodně hřiště a pamatovati na doplnění zeleně; hlavně však jest třeba udati směrnice, aby se obec zbavila trýzně prachu v létě a bláta na podzim. To bývá v četných obcích nejožehavější problém. Rozšiřování zastavovaných obvodů na velké části katastrálního území, jak se často děje, jest zde chybou a dotyčné obci více škodí nežli prospěje. Dosavadní p r a k s e ú p r a v ves nic a jejich katastrálních území se omezuje jednak na g e o d e- t i c k éře š e n í s celo v á n í p o zem k ů, jednak na d rob n é s t a v e b n í z á s a h y v e v e s- n i c i samé. Většinou bývá tó však aplikace městského plánování, často chybná, poněvadž se jedná o rozdílné podmínky města a vesnice, jakož i jiný charakter půdy. Stavební úpravy vesnice měly by vycházeti vždy z regionálního plánování a býti v úzké souvislosti s uspořádáním pozemkové držby celého katastrálního území. Tam, kde se vyskytují t. zv. řemenové parcely, je nezbytné scelení pozemků, jež se však má prováděti společně se současnými stavebními úpravami vesnice samé. To jest u nás nyní druhá etapa pozemkové reformy. Chybí zde však dosud zapojení scelovacího zákona do zákono dárství o plánech upravovacích. Před scelením každé obce by mělo však býti vyřešeno krajinně, jak dotyčná obec zapadne do svého okolí, hlavně komunikačně. Pak se při scelení dají majetkově současně uskutečniti i dálkové komunikace a je-li též současně řešena obec regulačně, dají se získati vhodná staveniště pro veřejné budovy i obytné domky, plochy pro hřiště, koupaliště a pod. Takto se dá nejrychleji a nejlépe uskutečniti celková regulace a asanace obce, kdežto jinak bez současných komasačních úprav jest vnitřní výstavba obce proveditelná mnohem nesnadněji. Tímto způsobem se podstatně zjednoduší realisace celé řady úkolů, jinak velmi těžko řešitelných. Sebe lepší regulační projekty v území s roztříštěnou držbou se často za dnešních zákonných předpisů nedají vůbec, nebo jen velmi těžko uskutečniti.. Jedině měřičský inženýr jest zde vhodnou osobou, jež společným scelením se současnou úpravou držby ke stavebním účelům může provésti nápravu. Na Moravě a hlavně v Erně byly v tomto oboru uskutečněny prací civilních zeměměřičských inženýrů četné ú p r a v y p o zem k o v é drž b y k e s t a v e b- ním ú čel ů m. Nejvíce se v tomto oboru zasloužil kolega ng. E. Fa 1t u s, který umožnil svými projekty stavební ruch i v těch místech, kde se to podle platných předpisů zákonných zdálo beznadějné. Na plánových pomůckách pro regulační řešení se nemá nikdy příliš šetřiti, jak se dosud velmi často děje. Jedna větší chyba zaviněná často nedostatečností přípravných plánů a pomůcek, převýší mnohdy mnohonásobně náklady, jichž by si vyžádalo včasné pořízení vhodných plánů situačních i výškových a případných dat statistických. Vyčíslení skutečné hodnoty regulačního plánu jest velmi nesnadné, neboť rozdíl v jakosti těchto plánů je tak veliký, že špatný plán je drahý i zadarmo, naproti tomu skutečně dobrý plán nelze ani dosti oceniti. Dobrým plánem upravovacím možno předejíti často zbytečným vícenákladům, jež v krátké době obyčejně mnohonásobně převýší částku vynaloženou na dobrý projekt. Uváží-li se 'dále, že uskutečňování zastavovacích plánů představuje často částky mnoha desítek milionů, jest vždycky částka věnovaná na vypracování regulace poměrně velmi nízkou. Naskytá se otázka, k d o má regulační plány ve venkovských obcích, městečkách a menších venkovských městech, kde obyvatelstva nepřibývá, provádět a udržovat v evidenci, případně i dohlížet na jejich uskutečňování. Měl by to býti projektant, který pokud možno v dotyčném okrese stále žije, poměry tam zná a do dotyčných obcí často se vrací! Tomu by pak i osobně záleželo na tom, aby se vy- 1941/114

115 Obr. 4. Soutěžný návrh České Třebové (plán 1 : 2880). pracované projekty dodržovaly a stále postupně zlepšovaly. Během každých pěti, maximálně deseti let měl by býti každý zastavovací plán podroben dů' kladné revisi, poněvadž jinak zastará. Rovněž o tuto revisi by se projektant v okrese bydlící staral a zajímal více, nežli je tomu dosud, kdy často návrh je vypracován ve velkém městě a jeho projektant nikdy více na místo samé nepřijde. Z a pře d p o k a d u, ž e bys esy s tem a- ticky provedlo regionální plánování celých okresů po stránce dopravn~ vodo hospodářské i osidlovací a že b y při tom pro vše c h n a m ě s t a, m ě s- tečka i větší obce byly sestaveny směrnice a předpoklady základních p lán ů u p r a v o v a c í c h, byl i b y pro t y t o práce nejvhodnější místní civilní zem ě měř i č š t í i n žen Ý ř i. Musili by ovšem prokázati určitou urbanistickou úroveň a schopnost pro tyto práce. Často se poukazuje na chyby regulačních plánů od civilních geometrů. Jsou zde však i chyby a nedostatky projektů od architektů i autorů jiných inženýrských kategorií. Zapomíná se mnohdy na to, za jakých podmínek a kdy byl dotyčný plán sdělán, jaký obnos projektant obdržel a jak je dotyčný plán již stár. Ostatně dlužno uvážiti i to, že geometři navrhovali regulace obcí v době, kdy to nedělali ještě jiní a kdy všeobecně platné názory na stavbu měst byly zcela jiné nežli dnes. Dnešní rozšířené studium zeměměřičských inženýrů dává jim zcela jiný základ a teoretickou průpravu v oboru regulačního plánování, nežli tomu bylo dříve. Ze základního regulačního plánu se také většinou teprve ukáže skutečná potřeba podrobných měření určitých území. Pro zhotovení zastavovacích plánů menších měst i obcí stačí katastrální plány, doplněné v členitém terénu vrstevnicemi, v terénu rovinném výškovými kotami. Detailní měření, ať polohopisná 1941/115

116 nebo výškopisná, která jsou velmi nákladná, nejsou pro základní upravovací plán potřebná. Proto není správné, když se často příliš jednostranně zahrocuje činnost měřičského inženýra na nákladná detailní měření místo k docílení řádného upravovacího plánu. Pod rob nám ě ř e n í při j d o u v Ú vah u tep rve nad r u h é m mís t ě, t o j e a ž t e h- d y, kdy ž jej a s n é, že to h o s k u teč n á p 0- tře b a s t a v e b n í hor o z voj e pod e r e g u- l a ční c h p lán ů ž á d á. Vždycky bývá chybné regulování, které se honoruje podle výměr (na hektary), poněvadž projektant může býti z honorářových důvodů často sveden k tomu, aby rozsah zvětšoval na úkor jakosti. Mnohé dosud vypracované upravovací plány mají malou praktickou cenu a malou upotřebitelnost. zaviňují to často nedostatečné plánové pomůcky, špatné začlenění do komunikační sítě a nedostatek smyslu pro prostorové uspořádání, často však též nemožně nízký honorář a jiné okolnosti. Budiž zdůrazněno, že vypracování dobrého upravovacího plánu není pouhá chladná rozumová koncepce, ale velkou měrou i výt vor m r a v n í. Zejména u venkovských obcí není regulační projekt jen výdělečným podnikem, nýbrž návrhem dělaným pod zorným úhlem velké zodpovědnosti. Dobrým urbanistou může býti nejen architekt, ale i zeměměřičský, stavební nebo jiný inženýr. Je k tomu třeba vedle smyslu pro koncepci, estetiku a určitých technických znalostí, též smyslu pro hospodářské možnosti, což se často značně podceňuje. Estetický a tvořivý cit může se vyskytnouti stejně u architekta jako inženýra. Urbanista si má býti vždy vědom svojí velké zodpovědnosti. Nemá býti ani vyhraněným architektem, ani stavebním nebo zeměměřičským inženýrem, poněvadž každým z nich musí býti částečně. Mimo to má býti ještě trochu hygienikem, národohospodářem a značnou měrou i právníkem. V tomto ohledu jsou zeměměřičští inženýři ze všech ostatních technických kategorií právníkům nejblíže a mohou se proto při prosazování myšlenek základních regulačních plánů na venkově uplatniti vždy co nejlépe. Rychlý rozvoj průmyslu a netušený vzrůst silniční dopravy hlavně motorovými vozidly velmi u~nadnil vzájemný styk jednotlivých krajů a v nich měst i obcí tak, že se v poslední době ukázala stále větší pot ř e b a organicky uvažovati - příp. p lán o- vat i š i r š í o b vod y. Ukázalo se též, že výstavba měst i venkovských obcí velmi úzce spolu souvisí nejen navzájem, nýbrž že souvisí i s řešením celých oblastí vzájemně na sobě závislých dopravně, hospodářsky a kulturně. Nutnost vyřešení poměru měst a vesnic stala, se časovou hlavně po světové válce. Tehdy již za několik let po jejím skončení vznikla v jednotlivých státech velká hospodářská krise, jež v nezaměstnanosti dělníků průmyslových ve městech a v nízké ceně zemědělských produktů na vesnicích ukázala četné protivy obou těchto světů i nedostatky celé hospodářské organisace. Z tohoto prostředí vyrostla myš len k a h o s pod á ř s k é hor e g i o n a i s- m u, žádající širší a velkorysé hospodářské plánování i přesné vymezení a respektování zájmů města i venkova, za současného vyrovnání vzájemných protiv a nedostatků. Realisováním některých větších technických projektů a oddělenými samostatnými úpravami jednotlivých měst - bez předchozího vyřešení vztahu k širšímu okolí - udělaly se po stránce dopravní i osidlovací některé chyby. Razí si proto stále víc a více cestu názor, že jednotlivá města a obce nesmějí se upravovati již samy pro sebe, nýbrž jen s ohledem na region či zájmovou oblast - někdy širší, jindy užší. Z toho vznikl název r e g i o n á n í či krajinné p lán o v á n í. Směrnice pro toto plánování vyšly z resolucí několika mezinárodních kongresů po stavbu měst.*) Regionální čili krajinné plánování má vhodně vyrovnati a zajistiti vzájemné vztahy jednotlivých krajů a dále i měst a obcí v nich tak, aby se co n:ejlépe vyhovělo požadavkům dopravním, hospodářským, sociálním, hygienickým i estetickým a aby se vše usměrnilo k jednomu cíli - t. j. k prospěchu a podpoře veřejných zájmů. Poněvadž při rozboru pojmu plánování jde o látku velmi obsáhlou, omezuje se tento článek jen na výňatky z oboru technického; hospodářskou, sociální a kulturní stránkou regionálního plánování není možno se zde zabývati. Ostatně z technických podkladů a řešení vyplývají některé důležité směrnice i pro tyto obory. Při regionálním plánování třeba nejdříve vymeziti větší zájmové oblasti s ohledem na potřeby hospodářské, dopravní, kulturní i rekreační a řešiti pak každou tuto oblast zvlášť, ovšem pod zorným úhlem celku. Pro každý krajinný plán se musí zjistiti všecky síly a předpoklady, které vývoj kraje určují; pro budoucnost třeba pak najíti takovou cestu vývoje, aby všecky hospodářské možnosti kraje byly plně využity ve prospěch všech a aby dotyčný kraj co nejvíce zkvétal. Při nejdokonalejším splnění všech potřeb kraje třeba však plně respektovati i zájmy celku - země. Prvá pop i s n á č á str e g i o n á n í h o P á- n u dá se vypracovati za použití všeobecných statistických dat a dále přímými zjištěními a výzkumy celého kraje. Znázornění lze provésti na přílohách, které by vyjádřily v jasné a přehledné formě: a) S 10 žen í o b a s t i či regionu po stránce zeměpisné, geologické i klimatické - sledováno zvláště s hlediska struktury osídlení, poměrů dopravních, rozdělení obcí a j. *) Avšak i dnešní moravský stavební řád - přes to, že je zastaralý - mluví v ~ 4 o sdělání plánů pro několik obcí společně, což je vlastně také již regionální plán. V 1tohoto staveb. řádu bylo předepsáno všem obcímna Moravě pořízení plánů polohovýchno 1. ledna 1920 a vyhraženo zemskémuúřadu právo u těch obcí, které uložené povinnosti nedostojí, dáti tyto plány zhotoviti na jejich útraty. Poněvadž pak místnímu plánování mělo by vždy předcházeti plánování regionální a protože dříve zmíněnou povinnost splnilo jen asi 1,5% moravských obcí, měl by zemský úřad regionální (prostorové) plány pro celou zemi, nebo jednotlivé okresy dáti hned zhotoviti. 1941/116

117 Obr. 5. Ukázka z regionálního plánu okolí Kníničské přehrady szo od Brna (projekt arch. J. Kumpošta). b) H o S pod á ř S k Ý v ý voj r e g i o n u s provozovnami živnostenskými podle velikosti i druhu, s vyznačením zásobení energií, poměrů tržních, rozdělením obyvatel podle povolání a jeho změnami, a j. c) Zemědělský stav i vývoj kraje, dnešní stav rozdělení zemědělských závodů podle velikosti, vyznačení jednotlivých kultur půdy, stavu vodního hospodářství a jeho úprav. d) Po m ě r y k u t u r n í, sociální, zdravotní i cívilísační v celém kraji: školy, divadla, nemocnice, náboženské, socíální a sportovní zařízení, umístění lékařů a j. v. Na podkladě těchto a prp. i jiných plánů a dat lze pak pracovati plán pro v Ý voj o véb u d 0- T á n í k r a je. Při tom třeba též zjistiti a vymeziti zájmový obvod každého města i větších obcí tak, aby se určily všecky důležité směrnice a předpoklady základních upravovacích plánů všech měst i důležitých obcí. Jedním z nejdůležitějších úkolů regionálního plánování je pro b é m m ě s t i ves nic. Město a vesnice tvoří dosud dva protichůdné světy organisačně, urbanisticky i stavebně. Vyrovnati je snaží se různé státy různými metodami. Město má skoro vždy většinu výhod moderní techniky a velké možnosti plynoucí z množství lidí bydlících společně v úzce vymezeném prostoru. Všech technických prostředků i vymožeností lze zde využíti racíonelněji a snadněji. Naproti tomu nedokonalé komunikace bránily až do nedávna vesnicím bráti podíl na četných výhodách měst. P o zem k o- v á r e for m a měla dobrý vliv tím, že dala zemědělcům půdu a přeměnila pachty v přímé vlastnictví. Neukojila však hlad po půdě u vrstev socíálně nejslabších. Vedle vyrovnání rozdílů mezi městy a venkovem jsou nejdůleži~jšími problémy regionálního plánování řeš e n í d o p r a v n í a vod o h o s pod á ř_ s k á v celém svém rozsahu. Při tom se musí uplatňovati i stránka estetická, hygienická a případně i ochrana přírodních památek. Veškerou d o p r a v u žel e z nič n í, s i n i ~- n í, let e c k o u i vod n í jest třeba řešiti tak, aby se co nejlépe vzájemně doplňovala k prospěchu měst i venkova. Pokud jde o řešení dopravních poměrů v našich zemích, dlužno uvésti toto: Po délce Protektorátu se buduje již nová železniční transversála od Prahy přes Německý Brod-Křižanov-Tišnov k Brnu a odtud dále k Vlárskému průsmyku. Vzrůst motoric- 1941/117

118 Obr. 6. Řešení trasy severní magistrály Plzm'í-Moravská Ostrava v úseku Žd'ár-Nové Město na Moravě. (Trasa tečkovaná vyšla z úředních jednání r , ačkoliv její vhodnost může býti pochybná. s hlediskw regionálního.) ké dopravy vynucuje si přestavbu starých silnic a budování nových tras silnic dálkových. Nejvelkoryseji jsou budovány dál nic e - novodobé autodráhy s maximální rychlostí i intensitou dopravní, jež v Protektorátě jsou stavěny dvě: jedna z Prahy přes Jihlavu a Brno ke Zlínu a druhá Vratislav- Vídeň (Breslau-Wien) přes Moravu od severu k jihu. Kromě toho se buduje ještě důležitá dálková silnice z Plzně až k Moravské Ostravě jako t. zv. severní magistrála; Konečně se napříč Moravou projektuje průplav dunajsko-oderský. Pásy území po obou stranách všech těchto komunikačních tras třeba regionálně řešiti. Zásahy do terénu, dopravní sítě i majetkového stavu pozemkového budou v okolí těchto staveb tak dalekosáhlé, že uspořádání jich bude trvati celou řadu let. Při trasování dálnic se hledí nyní velmi mnoho k tomu, aby se respektoval celkový ráz krajiny. Béře se ohled nejen na stoupání a poloměry zakřivení, ale i na útvar terénu a jeho porost i zastavění tak, aby s dálnic byly pěkné výhledy a cesta po nich byla nejen rychlá, ale i příjemná. Obráceně pak hledí se k tomu, aby i stavba těchto dopravních kolosů přírodní ráz krajiny co nejméně rušila. Obdobně by tomu mělo býti i u všech dálkových silnic. Zatím zde však chybí nejen regionální předpoklady, ale mnohdy i řádné plánové pomůcky; vznikají pak nedokonalé trasy, jak patrno z obr. čís. 7 (úsek Nové Město-Žďár). Každý násilný zásah do terénu, každá trasa vedená bez ohledu na krajinný ráz, je velkým hříchem, který budou odsuzovati celá příští pokolení. Poněvadž každý chybný krok a nedokonalý projekt inženýra je brzy všemu občanstvu zřejmý, platí rovněž zde, co bylo řečeno výše, že totiž by se nemělo tak jako dosud úzkostlivě šetřiti na přípravě plánových pomůcek. Často několik desítek tisíc korun ušetřených na dobré přehledné situační a vrstevnicové plány, může míti za následek škody neodčinitelné. Dalším důležitým problémem regionálního plánování je řeš e n í o t á z e k vod o h o s pod á ř- s k Ý c h. Sem patří regulace řek i potoků, stavby všech vodních nádrží, hlavně údolních přehrad, zásobování pitnou i užitkovou vodou, kanalisace, meliorace a j. v. Svého času zdůrazňoval universitní profesor Úlehla, že se dosud na Moravě těmito úpravami voda prostě co nejrychleji ze země vypuzovala, místo aby se střádala a řádně chytala do zásoby pro suchá období. Podobná upozornění učinil i továrník Dr. Baťa a jiní významní pracovníci. Tento vodohospodářský obor je na Moravě jedním z nejdůležitějších pro regionální plánování. V něm má býti pamatováno na to, aby se v každém regionu s vodou hospodařilo co nejlépe, s ohledem na celou zemi a hospodářské, klimatické, zdravotní i rekultivační důsledky těchto úprav. Při regulaci řek se někdy též chybovalo tím, že se tyto toky uměle vtěsnávaly do příliš jednotvárných, přesně geometrických přímek a oblouků, při současném ničení okolního stromového porostu, aniž by se pamatovalo na dostatečnou náhradu dřívější vegetace. V prostorovém obrazu krajiny jsou velmi důležité 1941/118

119 aleje vzrostlých stromů památné s t a r é str o m y, jakož i přírodní i stavební památky, jako odkazy minulých časů a kultur. Proto v regionálním plánování je třeba na ně vzíti též náležitý ohled. Ochrana přírody se stává záštitou veřejných i ideálních zájmů nejen generace přítomné, ale hlavně pokolení příštích. Máme národní hymnu, která opěvuje tento zemský ráj, kde hučí bory po skalinách, a šumí voda po lučinách. Každý projektant má mravní povinnost, aby tento ráj nehyzdil, ale doplňoval a zlepšoval. V ohledu o c hra n y str o m ů je velmi důležitý zákon katastrální ze dne 16. prosince Paragraf 5. tohoto zákona ustanovuje, že v pozemkovém katastru má býti poznamenána každá památka přírodní i jiná. Podle 15. tohoto zákona jsou i p a- m á t n é str o m y předmětem katastrálního měření. Je proto podle 54 povinností památkových úřadů dodati katastrálním měřickým úřadům příslušný výpis z oficiálního soupisu památek a ohlašovati každou změnu. Prakticky to znamená zakreslování památkových stromů do katastrálních plánů. Domnívám se, že by tam měly býti i všecky vzrostlé krásné aleje. V a s t n í ú o h o u při k r a j i n n é m p lán 0- vání jest usměrnění činnosti všech ú řad ů, k t e rév d oty č n é m o k r e s u n e b o kraji budou prováděti různé projekty t a k, aby u s k u teč ň o van é pro j e k t Y s e ú čel n ě d o plň o val y a s o u ž i Y c o n e j- é p e t á j m ů m v e ř e j n Ý m. Pro každé regionální plánování jsou důležité s t a- t i s t i k y. Údaje o dopravě, hospodářském vývoji, rozdělení ploch v jednotlivých katastrech, vzrůstu obyvatel i rozvrstvení podle zaměstnání sestavují f>e většinou v tlustých sešitech a knihách s mnohými čísly. Tento způsob podání je namnoze velmi málo přehledný, k jeho prostudování i ujasnění je třeba mnoho času a trpělivosti a výsledky uvědomuje gi proto jen málo specialistů, nikoliv však širší veřejnost. Pro každé regionální plánování jsou však statistická data nezbytná. Aby jasně vynikl obraz současného stavu a tím i jeho důsledky pro budoucnost, jest třeba účelného zobrazování statistik g r a- f i c k y, což podává jasný přehled na prvý pohled. Znázorniti nejrůznější statistické údaje v rámci jednotlivých okresů i shluku obcí jest nejsnáze možné na přehledných mapách 1 : a 1 : Pro podrobnější údaje se k tomu hodí plány v měřítku 1 : Má-li se dospěti k návrhu, který dostatečně respektuje současné možnosti a záměrně směřuje k odstranění všech negativních stránek statistikami zjištěných, je třeba míti vedle sebe graficky v dynamickém (vývojovém) podání vyznačeny všechny údaje, z nichž se má odvoditi určitý ideální stav. K tomu je třeba rozboru a studií dopravních, stavebních, vodohospodářských, kulturně-sociálních, hygienických a j. Za současného uvažování všech směrnic z těchto rozborů vyplývajících jest regionální plán výslednicí dnešního a ideálního stavu pro budoucnost. Zvláštní pozornóst při tom má býti věnována u r č e n í z á k a dní c h s m ě r nic a předpokladů pro řešení jednotlivých Obr. 7. Tvoření hospodmskúch středisek na Moravě. u p r a v o v a c í c h p lán ů i vět š í c h o b c í jako přechodu regionálního plánování k plánování místnímu, t. j. k regulacím obcí, podrobným parcelacím a pod. Obr. 8. Ukázku vhodného zobmzování statistik. (Sestaveno podle jednotlivúch dotazníků v krajích a obcích arch. J. Kumpoštem v Brně.) 1941/119

120 Obr. 9. Ukázky z rozborů jednotlivýsch katastrálních obcí z regionálního plánu území mezi Brnem a Tišnovem vypracovaného r architektem J. Kumpoštem. Vypracování regionálních plánů v jakékoliv formě je v prvé řadě odvislé od dobrých plánových podkladů - t. j. situačních a výškových plánů a map ve vhodných měřítkách. Pokud možno n e j d o k o n a e j šíp lán o v é p o m ů c k y a ú čel n ě z p r a c o van é s t a t i s- t i kyj s o u pře d p o k a dem dob r Ý c h v ý- s led kůr e g i o n á n í h o p lán o v á n í. V tomto směru otevírá se pro zeměměřičské inženýry ještě široké pole působnosti. Při účelné a velkorysé organisaci práce i pochopení vedoucích činitelů mohli by veřejní i civilní zeměměřičští inženýři rychle vybudovati plánové pomůcky i jiné podklady, nutné pro regionální plánování. To je velká úloha, čekající na naše zeměměřičské inženýry a pro její splnění podáváme v dalším některé náměty. K a ž d Ý p lán m á být i ž i v ý, t. j. nemá býti zastaralý, ale má odpovídati poslednímu stavu. Jen takové plány mohou sloužiti za dobrý podklad p!'o regionální práce. Pro celé kraje užívá se při toin map generelních 1: , speciálních 1: a topografických 1 : pro menší území a pro znázornění detailů v okolí dálnic, průplavů a železnic jsou nejvhodnější plány 1 : Naše katastrální plány v měřítku 1 : 2880, nové v měřítku 1 : 2500 jsou udržovány v evidenci tím, že se v nich neustále doplňují všecky změny. Jest zde tedy zaručen souhlas se skutečností a posledním stavem. Touto svojí vlastností se katastrální plány stávají velmi cennou pomůckou pro četné technické projekty i pro regionální plánování. Katastrální plány byly ovšem zhotoveny jen k účelům daňovým a vykazují proto různé nedostatky, jež však by se daly z větší části celkem snadno odstraniti. Největším jejich technickým nedostatkem jest uspořádání podle katastrálních území jednotlivých obcí. Často se proto na jedné sekci vyskytne i 5-6 katastrálních území samostatně zobrazených. Pro technické účely jsou nezbytné sekce plné. Další nedostatek katastrálních plánů spočívá v tom, že neobsahují výškových údajů. to by se dalo snadno napraviti tím, že by se do kopií plánů zanesly všecky pevné výškové značky přesné nivelace i nivelací technických, t. j. všecky výsledky výškových zaměřování prováděných pro účely silniční, kanalisační, vodovodní, meliorační a pod. Konečně chybí ve starých katastrálních plánech vyznačení důležitých vedení, zvláště elektrické rozvodní sítě, hlavních kabelú, aleje stromů a údaje ohledně vody (nejvyšší koty vody, spodní vody aj.). Z doplněných plánů katastrálních bylo by lze poměrně snadno fotomechanicky 1941/120

121 zhotovi ti plány v ideálně přehledném měř í t k ul: Toto měřítko, kde 10 cm = 1 km, jest nejvhodnější pro podrobné regionální plánování i pro navrhování tras všech komunikací, úprav vodních, generelních projektů scelovacích, melioračních, pro základní plány upravovací a j. v. Měřítko 1 : dovoluje vyznačení všech podrobností místních tratí i každé větší parcely, podrobností komunikačních i vodotečných a přesto plán. zůstává přehledným, jak to zvláště regionální a přehledné regulační plány vyžadují. Měřítko 1 : není již tak přehledné a blíží se příliš starým katastrálním plánům v měřítku 1: Pokud jde o Moravu, dlužno připomenouti, že ze všech asi katastrálních obcí jest pouze asi 320 nově zaměřených - většinou v měřítku 1 : Nejvhodnější bylo by proto dodržeti pro rozdělení sekcí případných plánů 1 : na Moravě starých triangulačních listů, t. j. 20 katastrálních sekcí (v měřítku c1 : asi 76/76 cm), případně 15 sekcí - pěti na výšku a tří na šířku (rozměr plánu 76/57 cm). Naskytá se otázka, jak organisačně řešiti urychlené vypracování hodnotného mapového podkladu pro regionální plánování. U nás je sice řada institucí, jež přímo nebo nepřímo v regionalismu pracují, jejich činnost však jest příliš roztříštěná. V zájmu celku by bylo proto třeba práce všech těchto institucí usměrniti a soustřediti v jedné ústřední korporaci, jež by úkoly rozdělovala a organisovala. Dokud "nebude všechen plánový materiál účelně soustředěn, měřické výsledky z nesčetných měření rů~ných úřadů vytaženy z registratur a řádně zužitkovány přenesením do jednoho plánu, vedeného v evidenci u jediného odborného úřadu, nemůže regionální plánování účelně a soustavně býti uskutečněno. A kdo by byl povolán a schopen to provésti? Jedině zeměměřičtí inženýři. Kdyby však katastrální měřické úřady byly řádně rozšířeny a vybaveny pro tyto úkoly jak personálem, tak i pomůckami, byly by k jejich řešení nejpovolanější. Dnešní působnost měřičských inženýrů katastrální služby bylo by třeba jen podstatně rozšířiti a doplniti soustředěním všech plánových pomůcek pro různé technické projekty i pro plánování regionální. Katastrální měřické úřady mohly by se docela dobře státi protektorátními měřickými úřady se soustředěnou pravomocí pro všecky plánové a případně i mapové pomůcky toho kterého kraje. V oboru regionálního plánování bylo by tak docíleno největšího ulehčení, poněvadž by vedle plánů a map mohl u těchto úřadů býti soustředěn a zpracován i všechen potřebný statistický materiál. V prvé řadě bylo by třeba zpracovati a doplniti dnešní k a t a str á n í p lán y tak, aby co nejlépe vyhověly i po technické stránce jako podklady pro projektování všeho druhu. Je to již dříve naznačené s e s t a ven í s i t u a c e d o cel Ý c h k a- tastrálních sekcí a doplnění její vše m i výš k o v Ý m i dat y. V některých okresích jest již tolik výškových měření provedených pro účely meliorační, kanalisační, vodovodní, regulace řek, projekty silnic, železnic a j., že by sestavením jejich výsledků se docílilo skoro úplného výškového plánu v katastrálním měřítku. Předešlo by se tím též často opakovaným měřením i nehospodárnému používání různých horizontů. Po vypracování nových plánů 1 : fotografickým zmenšením ze situace v katastru daly by se lehce doplniti i zastaralé mapy topografické 1 : Snadno bylo by pak možno sestaviti a Obr. 10. Ukázka plánu 1: s vyznačením katastrálních sekcí. 1941/121

122 v evidenci udržovati tyto základní plány obsahujicí nejnovější stav: 1. P lán y do p r a v n í s vyznačením železnic, silnic, autobusových linek, cest obecních i polních pěšin, s příslušnou intensitou dopravní i způsobem úpravy jak silnic, tak i vozových a turistických cest. Tato evidence skutečného stavu by ovšem měla obsahovati i všechny projekty do budoucnosti; 2. p lán y vod o h o s pod á ř s k é s vyznačením všeho dnešního vodstva od řeky až k potůčku, s rybníky, přehradami, dále loukami, kotami nejvyšších a nejnižších vod, údaji o spodní vodě, úpravami vodovodními, kanalisačními (přehledně) a j. v.; 3. p lán e s ů, alejí, památkových stromů i památek přírodních a stavebních. Na podkladě těchto tří plánů jednotně sdělaných a příslušnými průzkumy doplněných daly by se vypracovati již poměrně rychle a snadno regionální plány jednotlivých okresů, případně i zájmových obvodů s vyznačením směrnic a podkladů pro zastavovací plány měst a jednotlivých obcí. Pomocí těchto plánů by se též dal účelně prováděti dozor nad doplňováním regulačních a zastavovacích plánů, jakož i evidence skutečné potřeby těchto plánů pro tu kterou obec. Cinnost inženýra patří k nejdůležitějším pracím civilisačním, poněvadž usiluje o zvýšení životního standardu a umožňuje lepší, zdravější a pohodlnější způsob života. Podstatné změny ve struktuře celého hospodářství v poslední době vyžadují inženýrů, kteří při požadované specialisaci pro řešení jednotlivých úkolů si zachovají celkový přehled a zdravý poměr k jádru věci v širším pojetí. Měřičský inženýr by mohl býti orgánem, u něhož by se připravovaly všechny plánové pomůcky a soustřeďovaly i zpracovávaly statistiky nutné pro regionální plánování. On by též tyto plány měl udržovati v evidenci a statisticky stále doplňovati podle dat, jež by mu měly býti různými jinými úřady i korporacemi dodávány. P o s tup n ě bys e t a k v úzké spolupráci s okresními i jinými úřady v y- t v o ř i a z dne š n í c h k a t a str á n í c h m ě- ř i c k Ý c h ú řad ů --...:. dostatečně ovšem vybavených - s tře d i s k a, v nichž měřičský inženýr stal by se připravovatelem nezbytnýeh p lán o v Ý c h po d- kladů pro všechny větší technické pro j e k t Y i pro p r á cer e g i o n á n í h o P á- n o v á n í. Práce zeměměřičského inženýra by tak došly většího uznání nežli dosud a jeho odborných znalostí bylo by ve veřejném zájmu účelněji využito. Literatura: Arch. K u mp o š t - Fu c h s:»0 hospodářskou obrodu«r Doc. ng. Dr. S t o c k ý:»0 zásadách plánování v hospodářském prostoru«, 1940.»Architekt SA«, roč. 1939, seš. 8 - stati Phdr. F. Dvořáka,L. Kubeše a V. Valtra. D o s lov: Tento článek} který reprodukuje přednášku přednesenou dne 7. března t. r. v domě S/A (mimo obrázků) které samozřejmě nebylo možno všecky otisknouti) - není myšlen snad jako přehled o úkolech} metodách a poslání urbanismu} nýbrž jen jako skromný příspěvek k vyznačení cest} jak by zeměměřičtí i jiní inženýři se měli účastniti prací regulačních a regionálních. Redakce }JArchitekta S/AU obírá se mými vývody z přednášky v čísle 4 letošního ročníku v článku na str. 95} podepsaném pány Semerádem-Sixtou. K předhůzkám tam mi činěným dovoluji si pouze podotknouti} že plán města Zvoleně jsem nikdy neviděl a tudíž také nepromítal a dále} že při svojí přednášce jsem neukazoval žádné vzorné regulační plány od odborníků-architektů urbanistů. Ukázky z prostorového plánování v Říši jsem převzal z knihy: }JStiidtebild und Landschaft" - Berlín 1939} jako kolektivní práce bez udání jmen autorů. Tvrzení pánů Semráda-Sixty} že geometři} kteří jsou s venkovem neustále ve styku} nemohou znáti potřeby obcí} zemědělství a provoz usedlostí} jako páni architekti (usedlí většinou ve velkých městech)} zdá se býti trochu příliš tendenční. To} co je řečeno o urbanistech ve dvou posledních odstavcích /. oddílu mého článku} jsem částečně převzal z Hlídky Technického Obzoru S/A 1939} čís. 21} str. 335 a 336:. kde jsou citovány názory vynikajících urbanistů francouzských z revue }}Urbanisme"} čís Posouditi} jak dalece jsou oprávněné ostatní výtky mně oběma pány architekty adresované} ponechávám úplně každému nezaujatému kolegovi po přečtení a srovnání obou článků. P-áz Vedení katastrálních operátů v územíl h~ Jež jsou ve scelol'acím řízení. Jednou ze základních zásad vedení pozemkového katastru je udržování jeho shody se skutečným stavem (t. j. se stavem v přírodě) a se stavem v pozemkové knize. Úkolem článku je sledovat, jak je tento požadavek dodržen v tom případě, přejde-li katastrální území do scelovacího řízení, t. j. jaká je v tomto případě spolupráce katastrálního měřického úřadu, pozemkové knihy a úřadu pro agrární operace. Porušení uvedené zásady nastane po prozatím.ním odevzdání náhradních pozemků až do vyhotovení nového, platného katastrálního operátu. Podle skutečných případů může tato doba trvati i 17 let.t) 1) V soudním okrese Prostějov, který podle statistiky,. uvedené ve spisu»scelování pozemků«od ng. Ad. O h m a, je. na.prvním místě počtem scelených obcí [61.5%] a úhrnnou plochou [56.3%] na Moravě, je průměrná doba asi 9 roků, nejdelší 17 roků (u kat. území Kralice na Hané). 1941/122

123 1. Prozatímním odevzdáním náhradních pozemků je vytvořen nový stav v přírodě, který, i když není definitivní, může podléhati změnám, z nichž zejména změny držebnostní (převod celého nebo části náhradního pozemku) a změny novostavbami mají za následek především změnu v daňovém subjektu a objektu. Ježto dále změny držby v nemovitosti, spojené se změnou předmětu měření nebo změny následkem novostavby mohou býti zapsány do pozemkové knihy jen na základě geometrického plánu, potvrzeného katastrálním měřickým úřadem ( 42, odst. 7 kat. zák. č. 177/1927 Sb.), naskytá se zde druhá otázka, jak může k. m. úřad potvrditi geometrický plán, jenž je vyhotoven na základě měření podle stavu v přírodě a který by měl odpovídati mapě pozemkové knihy (ovšem i mapě katastrální), obsahující dosud platný starý stav. Jde tedy o to, aby, k. m. úřad v těchto případech, kdy základní zásada vedení je porušena, jednak přispěl ke spravedlivému předepsání daně a za druhé umožnil knihovní provední změn. Dojde-li ke zcizení celého nebo části náhradního pozemku, určí příslušný úřad, jenž provádí scelování, pro provedení smlouvy jednu nebo více parcel starého. stavu, které se plochou rovnají převáděnému náhradnímu pozemku nebo jeho části. Ježto obecně parcely starého stavu nebudou na tomtéž místě jako náhradní pozemek a mohou míti jiný katastrální výtěžek (neboť mohou míti jinou jakostní třídu, než je v místě náhradního pozemku), vyžaduje spravedlivé předepsání pozemkové' daně, aby se vedle podmínky stejné výměry splnila i podmínka stejného katastrálního výtěžku, t. j. parcely starého stavu, které zastupují při převodu náhradní pozemek nebo jeho část v katastrálních operátech a v pozemkové knize, musí míti úhrnem t a k o v Ý k a t a str á n í výt ě ž e k, j a k Ý pří s uší p o š e n á hra dní h o p o zem k u v mís t ě t o- h o top o zem k u ves t a r é mapě, t. j. prakticky, aby jakostní třída zvolených pozemků ve starém stavu byla stejná jako je na staré mapě v trati (v místě), kde se nalézá nový náhradní pozemek. Může nastati případ, že ve starém stavu nebude možno nalézti cel é parcely, jež se plochou a výtěžkem rovnají převáděnému náhradnímu pozemku nebo jeho části. Prakse si vyžádala způsob, že se rozdělí vhodně volená parcela ve starém stavu na geometrickém plánu p o m ě r n ě f i k t i v n í 'h r a- nic i tak, aby shora uvedený požadavek byl splněn. Toto rozdělení se provede ve starých, dosud platných operátech katastru a pozemkové knihy. Podle toho se při převodu cel é h o náhradního pozemku nemusí vyhotovovat žádný geometrický plán, jestliže se naleznou ve starém stavu celé parcely, splňující podmínku stejné plochy a katastrálního výtěžku. Není-li tomu tak, vyhotoví se geometrický plán na poměrné dělení jen ve starém stavu. Při převodu č á s t i náhradního pozemku bude obsahovati geometrický plán situaci dělení ve skutečnosti S přesným zaměřením nové hranice (které se ovšem ve staré katastrální mapě neprovede, ale slouží prozatím k zajištění nové hranice) a případně situaci lloměrného dělení ves.tarém stavu, nenajdouli se celé parcely prp solnění uvedené podmínky. Případnému omylu ohledně fiktivní hranice poměrného rozdělení ve starém stavu zabraňuje poznámka "ve scelovacím řízení", uvedená v dotčených vložkách pozemkové knihy, dále okolnost, že stav ve skutečnosti již neexistuje a pro jistotu by se mohl geometrický plán vhodně upraviti ještě tím, že u starého stavu se uvede označení "stav před scelením" a potvrzení "poměrné dělení", které by poznačil k. m. úřad. Zaměření situace podle stavu v přírodě se označí "stav po scelení". Casto dochází v obcích, jež jsou ve scelovacím řízení, k oddělování náhradních pozemků na stavební místa (neboť při scelování nastane i stavebně regulační úprava ploch pro rozšíření obce, jež může zasáhnouti též náhradní pozemky) a ke stavbě domů na těchto stavebních místech. Právě v těchto případech půjde nabyvateli a stavebníku o rychlé a hladké provedení knihovního pořádku na rozdělení stavebního místa a vyznačení domu, neboť se často bude ucházeti o hypotekární úvěr. Oddělení se provede jak svrchu uvedeno a vyznačení stavební plochy se provede na některé staré parcele jen formálně, aby se získalo parcelní číslo stavební plochy pro provedení v pozemkové knize. 2. Při vedení operátů v katastrálních územích, jež jsou ve scelovacím řízení, nastává ještě jeden případ, jenž má význam pro předepisování pozemkové daně a jejž k. m. úřad musí řešit v zájmu jejího spravedlivého předepsání. Zejména v poslední době dochází ke scelování nikoli jedné obce, nýbrž celého souboru sousedících obcí, při čemž dojde k vzájemné úpravě katastrálních hranic, spojené s přemístěním t. zv. přespolních pozemků (t. j. pozemků, jichž držitelé mají bydliště v sousedním katastrálním území). Kdyby nové katastrální operáty nabyly ve všech dotčených územích platnosti současně, nebylo by nutno věnovati tomuto případu pozornost. Může však nastati, že v jednom území dojde k platnosti dříve (na příklad proto, že území je menšího rozsahu, nebo je podáno méně námítek a odvolání). Tedy v tomto území (na př. v A) bude předepisována pozemková daň podle nového katastrálního operátu, v sousedním (v B) podle tarého stavu. V kat. území A bude podroben dani pozemkové přespolní pozemek přemístěný po scelení z B do A podle nového operátu a současně v k. Ú. B bude tentýž pozemek podroben poz. dani podle staré~o stavu před scelením. Naopak přespolní pozemek, původně se nalézající v A a po scelení přemístěný do B J nebude dani podroben ani v k. Ú. AJ ani v B. V prvém případě dojde po dobu l ) od vyhlášení platnosti k. operátu v B až do vyhlášení platnosti k. operátu v A ke dvojímu zdanění, v druhém případě po tuto dobu přemísťované pozemky nejsou vůbec zdaněny. K převedení přespolních pozemků z jednoho scelovacího území do druhého může ovšem dojíti i beze změny katastrální hranice. Závada tato se odstraní v e den í m z á z n a m u z měn. V 87, odst. (1) b) kat. zák. č. 177/1927 2) V měřickém okrese Prostějov u kat. území Kralice na Hané a Vítonice tato doba trvala 9 let. 1941/123

124 jest uvedeno mimo jiné, že změny při scelování pozemků se vedou v záznamu. Rovněž Návod (nstrukce pro vedení pozemkového katastru) se zmiňuje v 75, odst. 4, o vedení záznamu při scelování pozemků a je zde řečeno, že "za podklad slouží neautentifikované výsledky scelovacích prací, i když nenabyly ještě právní moci". V 70 v. nař. č. 64/ 1930 Sb. je uvedeno, že kat. m. úřad se stará z ú ř e dní p o v i n n o s t i o to, aby mu byly včas dodány potřebné pomůcky pro sestavení záznamu změn. Tomu však nebude vždy předem známo, že dochází k uvedenému převádění pozemků; je tedy na úřadech provádějících scelování, aby dodaly potřebný podklad pro založení záznamu změn. Závěrem možno říci k oddílu 1., že při zvolené zásadě souladu uvedených 3 složek (katastru, pozemkové knihy a skutečnosti) a při zásadě prozatímního odevzdávání náhradních pozemků je sotva možné přesné řešení případů nastalých v období prozatímního odevzdání. Uvedené způsoby řešení, vycházející z prakse, jak si ji skutečná potřeba vyžádala, by dostačovaly. Uvažované případy jistě nastanou, neboť není možno zabrániti v majetkových přesunech nemovitostí, resp. vzniku nových stavebních objektů po tak dlouhou dobu, až prozatímní stav nabude pllttnosti vyhotovením nových operátů katastrálních a pozemnoknižních. V oddílu 2. uvedený případ ukazuje, že k. m. úřad musí věnovati pozornost kat. územím, jež jsou ve scelovacim řízení, v zájmu správného předepisování pozemkové daně, tím spíše pak, že odpis nesprávně předepsané daně by byl obtížný, ježto katastr. případ odpis nezná. 3 ) zákon pro tento Vedení pozemkového katastru musí býti připraveno na řešení uvedených případů i případů jiných, které se vyskytnou, zejména dnes, kdy dochází k rozmachu ve scelování a kdy se začíná se scelováním také v Čechách. Jinak se stanoviska pozemkového katastru bylo by si přáti, aby doba provisoria náhradních pozemků byla co nejkratší, neboť přece jen nastává určité ztížení ve vedení poz. katastru. 3) nstrukce. uvádí v ~ 83 způsob odpisu, jenž však se týká případu dvojího zdanění daní pozemkovou a domovní. K článku ng. Arnošta Třebína, Z. O. čís. 11, 1940, str , zaslal nám ng. Th. Anikin některé poznámky. Otiskujeme je spolu se stanoviskem ng. A. Třebína. ng. A. Třebín uvedl ve svém článku novodobé názory cizích inženýrů, podle kterých se jeví snaha používati při trasování inženýrských děl oblouků o velikých poloměrech, aby se porušil co nejméně ráz přírody. Není pochyby, že takový názor může býti v některých místech (na př. v lázeňských, rekreačních, zvláště však při trasování vodních toků a p.), zcela na místě, neboť je tam nutno úzkostlivě buď šetřiti místní ráz přírody nebo zákonů o tekoucí vodě. Všeobecně však nutno trasovati především h o s p o- d á r n ě, neboli tak, aby zvláště pro voz o v a c í výlohy byly co nejmenší. Proto chceme podrobiti v tomto článku sdělené názory objektivnímu posouzení. Zároveň chceme přispěti ze svých praktických zkušeností k vytyčování oblouků v přírodě. Oblouk o zvlášť velikém poloměru jeví se běžnému pozorovateli přibližně jako přímka. Používání oblouků o extremních poloměrech nemá proto s estetického stanoviska valného významu, a to tím spíše, že podobný extremní oblouk se dá dobře nahraditi jedním nebo ve výjimečném případě, dvěma oblouky o poloměru max m. Oblouk o poloměru 6000 m, jak je níže popsáno, vyhovuje všestranně podmínkám moderní dopravy. Proto v běžných vytyčovacích tabulkách zpravidla nejsou uváděny oblouky "ětší nežli sr = 6000 m. Pro zajímavost porovnáme zde oblouk o poloměru R = 6000 m s obloukem R = m, o kterém se zmiňuje pisatel ve svém článku. Dáno <t a = ';,!lB je délka tečny, BD - vzdálenost oblouku od bodu vrcholového, 1'. ADO - délka oblouku. Pro R=6000 m, je AB = 604,17 m, BD= 30,34 m, 1'. ADO = 1204,28 m, pro R = m je AB = 1510,43 m. BD= 75,85 m. í\ ADO = 3010,70 m. Z tohoto porovnání je patrno, že při R = m a délce oblouku přes 3 km posunutí oblouku směrem od vrcholu tečen obnáší jen 45,51 m, což při uvedené délce oblouku 3 km se v ohledu uměleckého prostorového usměrnění stavby nijak podstatně neprojeví. Při <t a nad ' a R = zmenšuje se rapidně vzdálenost BD. Tak na př.: Dáno <t a = = ', R = 6000 m, R = m je AB = 157,12 m, je AB = 392,79 m BD = 2,06 m, BD = 5,15 m í\ ADO = 314,16 m, 1'. ADO = 785,40 m. Při <t a pod ' a R = m stoupá rapidně í\ ADO do extrému. To by tyl přibližně rozsah značně omezené možnosti použití oblouků o zvlášť velikých poloměrech. Nyní zmíníme se ještě stručně o charakteristice oblouku o poloměru R=6000 m po stránce dopravní, s hlediska novodobých požadavků pro silniční dopravu. R = 6000 m vyhovuje pro pohyb motorového vozidla o rychlosti přes 60 misek., t. j. přes 210 km za hodinu, neboť při této rychlosti vozidlo má směrový úklon jen 0,3 m v první vteřině. Je-li vozovka alespoň 7,0 m široká, ocitlo by se vozidlo po 250 m jízdy od začátku oblouku ve směru tečny teprve na vnějším okraji vozovky, neboť za 4 vteřiny oprava 1941/124

125 směru od přímky pro řídicí kolo obnáší 4,8 m, což řidič ještě dobře zvládne. Tudíž jak po stránce architektonického prostorového usměrnění inženýrské stavby, tak i s hlediska dopravních možností, znamená používání oblouků o poloměrech větších 6000 m pro traséra ztrátu času, která jen ve výjimečných případech může býti odůvodněna. V článku uváděný složený oblouk stejnosměrné křivosti je běžným případem, se kterým se inženýr setkává často nejen při trasování vodních staveb,.železnic, nýbrž i při vytyčování staveb silničních. Uváděný způsob je známý z díla "Handbuch der Vermessungskunde" von Dr. W. Jordan, zweiter Band (Stuttgart 1933), ve kterém je podrobně popsán na str Způsob je vhodný pro oblouky o středních poloměrech, na př. R = 500, r = 300, t = 846 m, <t u= 72 10' 20", t 2 = 587,07 (Dr. Jordan, "Handbuch der Vermessungskunde" S. 554, B). U oblouků o velikých poloměrech úhel tečen u bývá zpravidla nepřístupný (les, zastavěné území, vysoké stráně, skály a pod.). Vytyčení pomocného polygonu pro kontrolu měření a výpočtů, jakož i poúžití složitých vzorců pro výpočet pomocné strany P PH z rovnic upravených pro počítací stroj je málo praktické. Volba způsobu vytyčení oblouku a kontrola vyty- čení musí býti spíše vedena snahou o odstranění různých obtíží a zjednodušení polní práce tak, aby projektant mohl omeziti své výpočty na pouhé vyhledání a: přizpůsobení potřebných hodnot z běžných příruček ("Vytyčovací tabulky"). V článku není popsáno určení polohy středových bodů sdružených oblouků, usnadňujících kontrolu i vytyčení, ačkoli při dlouhých pořadnicích vrcholu oblouku předepisuje se použíti pro kontrolu pomocnou tečnu vedenou vrcholem oblouku. Komplikovanost případu spočívá hlavně v tom, že lle setrvává na předpokladu daných poloměrů r = = 985 m a R = 1500 m a abnormálně dlouhé tečny d = 3208,54 m. Příklad zjednodušíme tím, že velikost poloměrů 'složeného oblouku přizpůsobíme průběhu trasy, který zvolíme přímo v terénu. Poloměr oblouku r' (obr. 1) je funkcí, kterou musíme určiti ze zvolené stopy v terénu. Poloměr R' je závislý na prvcích sdruženého oblouku a je jimi pevně určen. Vytrasujeme-li jeden oblouk, jak je níže popsáno, o vypočteném poloměru r' = 983 m, místo r = 985 m, poloměr R' druhého oblouku snadno určíme též v rozsahu velmi blízkém projektovanému poloměru R = Vytyčení připravíme a provedeme takto: V kanceláři pečlivě připravíme vytyč ovací plán, zakreslený v přesném situačním plánu, zhotoveném metodou číselnou. V situačním plánu zachytíme na pevné body, nejméně třemi mírami, průsečíky n a m společné pomocné tečny nm s hlavními tečnami, jakož i společný bod přechodu d. Délky nd a dm jakož i příslušné kontrolní míry odpíchneme z mapy a odpíchnuté délky opravíme o vypočtenou srážku mapy. Tím je vykonána přípravná kancelářská práce, kterou musí provésti inženýr zeměměřič. nženýr zeměměřič též je povolán co nejlépe a nejpřesněji určiti polohu zmíněných bodů v terénu a přímo dvakrát změřené délky posouditi s ohledem na dovolené odchylky s délkami připravenými ve Vytyčovacím plánu v kanceláři, jakož i vytyčiti trasu stavby v terénu. Pravděpodobná poloha bodu přechodu d v terénu určí se pro kontrolu tím způsobem, že se změří obvodový úhel b a tětiva KOd z daného bodu KO (obr. 1). Úhel b vypočte se z rovnice: 0= ť=~ r n kde S - délka oblouku KOd podle projektu, r - poloměr obloku podle projektu, 180 = ". n Tětiva KOd = 2 r sin ~ = 2 r sin b se vypočte snadno z vytyčovacích tabulek (pro daný poloměr r a známý úhel b). / o,. ',,, 00\'-'-.- o - (~'y. o', Obr. 1. Na obr. 1 je zkresleně zobrazena poloha společné tečny NDM, vytyčené v terénu. V~ skutečnosti její poloha bude prakticky totožná s polohou tečny ndm a rozdíl délek nd-nd l (ND) a dm-dlm (DM) bude prakticky bezvýznamný. Uvažujeme-li předpoklad, uvedný v článku, že určitá poloha konce oblouku KO byla důležitější než ZO (obr. 1), stanovíme nejdříve přímým měřením délku téčny K O N a polohu společného bodu přechodu D. Poté z vytyčovacích tabulek pro danou délku tečny azměřený úhel tečnový u určíme poloměr oblouku r', který se bude jen v malých mezích lišiti od navrženého poloměru r. Z rozdílu délek (Nd l + dm) -ND =DM určíme délku tečny sdruženého oblouku a tím konec oblouku Z'O'. Ze známé délky tečny DM a tečnového úhlu u' stanovíme poloměr R'. 1941/125

126 Pro kontrolu a usnadnění vytyčení podrobných bodů oblouku určíme pomocné tečny pro každý sdružený oblouk zvlášť, vedené vrcholem příslušného oblouku (obr. 2). Pomocnou tečnu určíme z rovnice (obr. 2): y CE=ED=DF=AF=R tg "4' Hodnoty středového úhlu vyhledáme.; vytyčovacích tabulek. Poněvadž tabulky (viz Anikin: "Praktické vytyč ovací tabulky", Praha 1933), mají tangenty poloviny úhlů středových, obdržíme tangentu čtvrtiny tohoto úhlu, hledáme-li je k polovině úhlu stř-edového. V případě, že by některý z vrcholů (úhel tečen) n (resp. N) nebo m (resp. M) (obr. 1) byl nepřístupný, postupujeme následujícím způsobem. ľ B 1, 10("...--\ "--- :C</2\ ' \ \ ' \ o Obr. 2. Zvolíme si libovolnou přímku MN (viz obr. 2) spojnici dvou bodů M a N, ležících ve směru K'C a KA, kterou v terénu přímo změříme. Poté úhloměrěným strojem zaměříme úhly: ' \,,, <t K'MN = p a <t KNM = 1jJ. Nyní potřebujeme vypočísti ze změřených úhlů p a 1jJ a ze změřené délky MN, délky MC a NA, tím stanovíme začátek a konec oblouku, jakož i polohu bodů E a F, pomocí kterých stanovíme D - středový bod oblouku v terénu. a + (180-1jJ) + (180 - p) = 180, a = p + 1jJ -180, 1= 900- ~ nebo 2 2 Y p + 1jJ -2 = ' MN MN MB=-.-. sin 1j;, NB = -;-.sin p sm ex sm ex' y Y BC=R tg-, CE=ED=R tg"4' 2 Hodnoty BC a CE vyhledáme ve vytyčovacích tabulkách (viz určení tečny pomocné, popsané výše). BC-BM=CM; BA-BN=AN; CM-CE=EM. NA-AF=NF. Po vytyčení bodů E a F změříme si pro kontrolu délku EF, která se musí rovnati dvojnásobné délce ED. Tím jest v terénu určen středový bod oblouku D (obr. 2), jakož i začátek a konec oblouku A a C. Pro vytyčení podrobných bodů oblouku o poloměru r' a R' použijeme některou z běžných metod vytyčování kruhových oblouků. Kdyby v případě nejnepříznivějšího předpokladu byla poloha společné pomocné tečny NDM (obr. 1) stanovena v terénu tak, že by rozdíl polohy bodů n a N ve směru hlavní tečny obnášel na př. nn = = 1,32 m, potom při <t a = ', toto posunutí při zachování stability KO, by se vyjádřilo r - r' = = 2 m (viz "Vytyčovací tabulky"), t. j. místo r = 985 m, vytrasujeme r' = 983 m. Při použití polární metody, pro vytyčení podrobných bodů oblouku, úhlovou hodnotu obvodového úhlu 0 0 stanovíme snadno pro So = 0,1 ze vzorc 3: _ ~~ ~ kd ' r' ' e r - pro Sl = 10,0 je 0 1 = ' Přizpůsobením hodnot poloměrů složeného oblouku zvolenému průběhu trasy v přírodě nemění se nic na věci po stránce technické. S hlediska praktického' vytyčování znamená to pro traséra zjednodušení výpočtů, měření a úsporu času. Popsaný zde způsob nelze ovšem použíti pro vytyčení tunelové trasy dráhy nebo průplavu ve složeném oblouku o dvou nebo třech různých poloměrech. V tomto případě je třeba průsečík tečen -a dva zvolené body na hlavních tečnách navázati na triangulační síť. Změřiti délky od začátku tunelu ke zvolenému bodu na jedné tečně a od konce tunelu ke zvolenému bodu na druhé tečně a vypočítati z triangulační sítě souřadnice zmíněných třech bodů. Z měřených délek a směrníků určí se souřadnice začátku a konce tunelu. Dále se určí souřadnice středů oblouků, středové úhly a délky oblouků. Poté, když jsou známy délky jednotlivých oblouků, jejich středové úhly a poloměry, můžeme začíti s postupným vytyčením podrobných bodů složeného oblouku v tunelu. Podobný příklad je podrobně popsán ve zvláštním otisku "Eisenbahn", sv. X!., č. 6 a 7 ze dne 7. a 14. srpna 1880, Dr. C. Koppe:,,-Ober die Bestimmung der Absteckungselemente ftir die sieben Kehrtunnels der Gotthardbahn". K části článku, pojednávající o složeném oblouku protisměrné křivosti, lze poznamenati, totéž co bylo' výše uvedeno. Vytyčení by se mohlo provésti obdobně, jako je výše popsáno. V závěru článku pisatel se ještě zmmuje, že mezi protisměrné oblouky zpravidla se vloží mezipřímka určité minimální délky, o čemž chce podrobněji pojednati při jiné příležitosti. o této otázce se najdou hojná pojednání v odborných časopisech, zejména v "Technickém obzoru". 1941/126

127 Vyjádření ng. Arnošta Třebína. Poznámky pana kolegy ng. Anikina mne nutí k tomu, abych zaujal své stanovisko k některým jeho námitkám. O tom, zda je z důvodů hospodářských nebo provozovacích lepší trasovati přímky či oblouky o menších neb větších poloměrech se zde rozšiřovati nebudu, to je věcí jiných odborníků./ Chci jen zdůrazniti to, že trasa velkoprůplavu, na jehož vytyčovacích pracech jsem zúčastněn, se skládá po celé své délce - přes 200 km - jen z oblouků bez mezipřímek. v místech, kde by byla přímka docela na místě, bylo raději použito plochého oblouku, v jednom případě dokonce o poloměru m v délce přes 21jz km. Ploché oblouky nemají na lodní provoz vůbec žádný vliv a malé prodloužení osy jest na druhé straně vyváženo možností lepšího přizpůsobení terénu a hospodárnějšího rozdělení zemních hmot při stavbě. U mohutného projektu, který úplně změní obraz svého okolí, je dobře si všímati architektonického prostorového usměrnění. 'ro, že jsem ve svém článku uvedl názor cizích inženýrů, je naprosto správné, vždyť odborné časopisy jsou právě určeny k tomu, aby své čtenáře seznamovaly nejen s myšlenkami domácími, nýbrž i cizími, ať jsou číkoliv. Charakteristika oblouku o pol m, kterou pan kol. ng. Anikin rozvinuje, se netýká vodních cest, nýbrž s i 1nic. Vytyčování oblouků o poloměrech větších než 6000 m není nikterak obtížné a dá se provésti vyty- -ěovacími tabulkami jakéhokoliv rozsahu - bez jakékoliv ztráty času, o které se pan kolega Anikin zmiňuje. Způsob, jakým by vytýčil tentýž složitý oblouk, jest jistě velice praktický a rychlý, dovoluji si jej však upozorniti na to, že přesto, že způsob ten dobře znám, jsem ho nemohl použíti, jelikož jsem musel provésti úkol mi nařízený; při dodržení poloměrů, navržených ve vytyčovacím plánu, spojiti dané dvě tečny t l a t 2 dvěma oblouky bez mezipřímky a vyjíti při tom z bodu Ke. Jako zeměměřičský inženýr, který má pracovati vždy přesně, jsem se ho zhostil nejlepším způsobem, jak to jen terén dovoloval. Měření tečen po způsobu pana kolegy jsem nahradil měřením polygonových stran a nevelikým počítáním. Tím, že jsem svůj postup uveřejnil, jsem chtěl jen upozorniti své kolegy na způsob, jehož v určitých případech (při trasování železnic a tunelů) a za podobných podmínek musejí použíti. V celé řadě stejných případů jsem ho vždy používal, pouze s tím rozdílem, že jsem napřed vytýčil oblouk o daném koncovém bodě (Zal obr. 3) až k přibližnému bodu přechodu A, který lze vyhledati podle vytyčovacího plánu (silně vyznačená část). V bodě A se vytýčí tečna, stanoví její průsečík s tečnou t 2 (bod PT') a změří tečnový úhel w'. Zbytek oblouku A-BO-K0 2 se pak řeší jako složitý oblouk známými rovnicemi. Způsob ten dá jen o málo minut delší počítání než způsob uvedený panem kolegou a jest při tom naprosto přesný., i pr' ~'ri Dále mne pan kolega ng. Anikin upozornuje na to, že jsem měl podle nějakého předpisu vytýčiti vrcholovou tečnu. K tomu odpovídám, že podle svých zkušeností ve vytyčování oblouků si volím pomocné body a tečny nikoliv podle předpisů, nýbrž podle terénu a že jsem při toni dosáhl vždy nejlepších výsledků. Není třeba se vždy držeti teorií starších aniž by se neuvažovalo, jsou-li výhodné nebo nevýhodné. Způsob řešení oblouku při nepřístupném průsečíku tečen, jak jej pan kolega uvádí, známe všichni dobře z přednášek pana prof. Dr. Ryšavého, řešení sdružených oblouků nám však nebylo nikde přednášeno. Pokud jde o upozornění, že o podobných vytyčovacích pracech bylo již pojednáno v jiných časopisech, ze:jména ve starších číslech "Technického obzoru" podotýkám, že není přece možno zůstávati na mrtvém bodě. V Technickém obzoru bylo již mnohokráte pojednáno na př. o spojitých nosnících a přece se tam objevují o nich stále nové články. P3zlámky k článku:.,.,úpravahraničnich toků"". ng. VACLA V KRUMPHANZL. Velmi mne zaujal článek pp. ng. Hrdličky a ng. Dr. Prokopce v čísle 5. z 25. května t. r. Příspěvek psaný pěknými slovy je dobře vypraven. V posledních třech odstavcích článku přicházejí páni autoři k překvapujícímu závěru, jenž lze říci těmito slovy: "Nemáme dosud dostatek vhodných a potřebných právních předpisů, snad i zákonů k provedení změny, eventuelně k úřednímu zákroku." Po předchozích velmi krásně líčených vývodech čekal jsem však od našich kolegů z mladší generace 1941/127

128 naznačení nejlepší cesty, jak je si třeba s návrhem počíti a nikoliv útěk od věci. Chtěl bych proto sám k obsahu článku říci několik slov. Právních a měřických předpisů již máme tolik, že již se tu a tam mluví o potřebě jich redukce. Kdybychom jich měli k té pěkné hromadě ještě celý stoh, rozhodně nám samy nerozřeší technicky obtížná díla. K tomu je třeba zdatných pracovníků, kteří mají snahu jíti věci na kořen. Nečekejme, aby naše široké právně technické předpisy přišli vykládati jiní, technické a zejména zeměměřičské práci cizí lidé. K tomu jsou povoláni podnikaví měřičští inženýři. Pravý technik si má věděti se vším rady. Nestavme proto své povolání jen na dělbě parcely a změně způsobu užívání. Katastrální území je vedle parcely jedním z pilířů uspořádání pozemkového katastru. Již proto bude je lze také měniti a vhodně přetvořiti./, protože je to věc živá. Jelikož je to vyšší jednotka než parcela, bude to také trochu složitější. V jednom, co říkají uvedení kolegové mezi řádky, mají pravdu. To je to, že se u nás většinou vyhýbáme řešení těžších problémů, abychom si nepřidělávali nepříjemnou práci a mnohdy i z pohodlnsoti, abychom nemusili studovati předpisy, jichž denně nepotřebujeme. Páni autoři vpředu článku obsáhle vypočítávají předpisy a důvody pro provedení změny. Dovolávají se hlavně předpisu 35 v. nař. 64/ 30, který se však jimi uvedených případů vůbec netýká. O uvedeném jedná jasně, zřetelně a jednoznačně 67 k. z. a 55 v. nař. Rovněž v mnoha odstavcích citovaných předpisů není uveden ten nejnovější, dnes 3 roky starý - Návod. Zde v 50, odst. lb), odst. 3 a v příloze č. 19 najdeme podrobné ponaučení, jak věc písemně provésti. Zejména 67, ďdst. 1 k. z., 55, odst. 5 a 6 v. nař. a 50, odst. 3, odst. nám odpoví na naše všechny pochybnosti. Pokud jde o zhotovení právní listiny potřebné k převodu, dovolím si podotknouti, že pro,tuto stačí vyznačení převáděných dílů značkami podle plánu a ne parcelními čísly. Tedy vyhotovení je odvislé od změny kat. hranic. Ani knihovní pořádek, provedený podle dosavadního stavu kat. hranic nemusí být dalšímu provedení změny kat. hranic na závadu, jak mylně páni autoři předpokládají ( 55, odst. 5 a 6 v. nař.). Domnívám se, že páni autoři vidí chybu v nejasnosti předpisů o tom, kdo se má v daném případě chopiti iniciativy k vyvolání řízení za změnu hranic. Myslím, že je nesporné, že je to především povinností zemského úřadu. Důvody vidím v ustanoveních 42, odst. 2 inst. B. Dle toho připraví příslušný oprávněný úřad návrh, pomůcky, i návrh ohlašovacích listů. Podle odst. 3 téhož paragrafu provede pak katastrální měřický úřad potřebné komisionelní řízení. Jelikož jde o změnu vyšší jednotky, která dobře nesnese odkladu, bylo by zde třeba změniti stanovisko poz. katastru, že změny lze vyšetřovati jen v letním období. Bylo by třeba příslušné řízení zahájiti co nejdříve, třeba i v zimě, tak jak tomu bylo ~nalogicky při vyšetřování vložkářských výkazů V. a XV. na Slovensku. Jelikož příslušný měřický operát by vyhotovil oprávněný úřad, bylo by řízení kat. úřadu velmi jednoduché, omezilo by se prakticky jen na vyhotovení popisu změněných hranic. Pisatelé článku jsou na pochybách, zda při regulaci lze prokázati dostatečný veřejný zájem zákonem předpokládaný k vyvolání řízení za změnu hranice. Myslím, že regulace vodního toku je takový zásah do právních, správních i technických poměrů v držbě, že si nelze jiný větší ani dobře představiti, a zákonodárce zde zajisté neměl jiných případů na mysli. Že dovedeme zaměřiti ty nejtěžší a nejsložitější případy, o tom není pochyby; o tom máme zde v časopise poslední dobou mnoho příkladů. Zbývá jen nastíniti přibližný způsob k písemnému provedení zmíněných změn. Ani to není nic nového. Zde jsou dlužni čtenáři časopisu odpověď na úlohu čís. 2 z čísla 6/1940. Redakce zajisté předpokládala, že by někdo mohl přijít s něčím trochu jiným, než dává příloha 19 instr.. Čekali jsme, že se ujmou slova kolegové od Zemského úřadu, kteří mají k otázce nejblíže. Ponechám proto zatím oněm kolegům iniciativu a těším se na jejich úspěšný přínos do této otázky. Ačkoliv úplně odmítám'vývody druhé a třetí věty předposledního odstavce článku, vítám snahu kolegů po vyjasnění této staré bolesti. Výtka, že nejsme na výši, není správná, jen někteří jednotlivci nejdou s duchem času a těm musí býti správná cesta naznačena. (P o zná m k are d a k c e. Redakce vítá rozpravu o této závažné věci a je ochotna hodnotné pnspěvky uveřejniti.) Na Moravě se počátkem 17. století platila kontribuce podle počtu poddaných a zbrojních koní. Zbrojní kůň, jakožto jednotka pro zdanění, byla urěitá část jmění, jejíž hodnota byla v r zl. Byly však odváděny dávky i z důchodů, mlýnů, obilí, vína, piva, pálenky, dobytka a vlny, později i z domů. Po r se platilo pouze ze zbrojních koní. Počet těchto se však stále zmenšoval, a jelikož zbrojní koně byli také na jednotlivá panství nerovnoměrně rozděleni, docházely zemskému tribunálu stížnosti do nerovnosti způsobu rozvržených daní. Podle návrhu císaře Ferdinanda. v r byli zbrojní koně rozvrženi ne podle možnosti a jmění poplatníků, která se každý rok měnila, nýbrž podle ocenění statků, které byly rozděleny do tříd. Ani po úpravě z r neustaly námitky do neúměrné distribuce zbrojních koní. Proto se zemský sněm v r usnesl, aby základem kontribuce byl ber n í 1941/128

129 lán a aby předmětem zdanění byla půda polí a vinic, jež rozděleny podle jakostí a výnosu do tří tříd. Zdanění měli podléhati řemeslníci, Židé i domy šenkovní. Stanoveno, aby 1 berní lán 1. tř. = výsevku 96 měřic na ploše tř. = výsevku 108 měřic na ploše tř. = výsevku 126 měřic na ploše berní lán pro města = 3 měšťanům s pivním vinným šenkem \ 6 měšťanům s vinným šenkem 9 měšťanům bez šenku 1 berní lán = 12 řemeslníkům 1 berní lán = 3, 6 nebo 9 Židům bez polí a vinohradů, pouze se šenkem. Za tím účelem došlo v r k přehlídce držby na Moravě, k t. zv. "lá,no.vé yjsitaci"', při níž stavové předložili zemskérím hejtmanu přiznávací listy o svých nemovitostech i poddaných, kontrolované komisemi, jichž ředitelem byl hrabě Podstatský z Prusinovic. Komise byly dvě; jedna pro kraj 010- moucký, druhá pro brněnský, znojemský a jihlavský. Každá měla po dvou členech ze stavnu panského, duchovního, rytířského a městského. V přiznáních měly býti uvedeny i statky opuštěné. Výsledky první lánové visitace na Moravě jsou souhrnně patrny z tabulky. S výsledkem první lánové visitace (první moravský poddanský katastr) byla však všeobecná nespokojenost. Proto podle nařízení císaře Leopolda T. z r byl v r proveden soupis domů, aby se daň přenesla též na domy podle počtu-komínů a tím se ulehčilo lánům. R po usnesení stavů a ustanovení nových komisařů započato s "novou visitací lánů". Do zdanění pojata opět jen pole, vinice, šenkovní domy, řemeslníci a Židé, kteří převedeni na lány. Výsledek prací nových komisí jsou "lánské rejstříky" druhé generální visitaě,ní komise z r až 1679, uložené v zemském archivu v Brně. Zjištěno bylo % lánů a komínů. V zemi bylo: 71,9% domů osedlých, 4,9% " lhotnických, 23,2% " pustých. V r usneseno na sněmu, aby byla uložena kontribuce též na každý komín (po 40 kr.), ať náleží komukoliv. Tereziánský rustikální katastr. Jelikož do přiznání (fassí) z 2. lánské visitace nebyly pojaty zahrady, louky, pastviny, lesy, rybníky a nebylo tedy mnoho pozemků zdaněných, oznámila císařovna Marie Terezie reskriptem ze dne 5. března 1748, že je rozhodnuta provésti berní rektifikaci. Tato byla vyhlášena patentem ze dne 9. května 1749, čímž také vešel v platnost tereziánský rustikální katastr. Nařízeno též rozlišení dominikálu od rustikálu. Co bylo r poddanské a r zapsáno jako poddanské (rustikální) do katastru, mělo býti za takové pokládáno, i když se po tomto roce dostalo do rukou panství. Poddanské reality byly zaznamenány v přiznáních (fassích) poddanských, jež obsahovaly: 1. jméno vesnice, města, hospodáře z doby 1. visitace, počet měřic a achtelů polí, vzdělávaných i pustých, zařazených do 8 tříd, 2. pustiny, lada, pastviny, zařazené do 6 tříd, 3. zahrady, štěpnice, chmelnice, vceněné do 8 tříd, 4. louky, odhadnuté podle počtu vozů sena a otavy, 5. vinohrady, zařazené do 4 tříd, 6. lesy, vceněné do 4 tříd, dávající: dobré stavební dřevo s velmi dobrým odbytem, horší dřevo s dobrým odbytem, špatné dřevo s dobrým odbytem, dobré dřevo z lesů s velmi těžkým přístupem, 7. rybníky, 8. mlýny, pily, stoupy, valchy, olejny, papírny, 9. adminikula (mimořádné hospodářské výtěžky), plynoucí z chmelařství, pěstování lnu, konopí, z vorařství, chovu dobytka, příze, ze zisku z obchodu, formanství. Užitky poddaných byly převedeny na berní lány, jichž bylo v r na Moravě Po zavedení poddanského katastru v r byli poddaní osvobozeni od daně z komínů, z kterých platila jen královská města. Panské reality tvořily podle patentu císařovny Marie Terezie z 3. února 1750 ka tastr dominikální, který uveden v platnost v r Užitky panské nebyly převedeny jako užitky poddaných na berní lány, nýbrž zdaněny 22,6% výnosu, od r %, od r ,3% výnosu. Přiznání (fasse) domini-,.!:d Kraj +> +> Q),..,.., Berních lánů Domů Měřic polí Q) '2 (včetně šenků, )Q) '" )Q) Q) '" '" Zidů ~ ~ :>- osedlých pustých osedlých lhotních pustých a řemeslníků) olomoucký '/ / / '/8 brněnský '. znojemský '/ / / jihlavský '/ / /. hradišťský / '/ Celkem / / Po revisi v r /129

130 kální byla někdy nespolehlivá, neboť nebyly v nich uvedeny panské pozemky, poddanými užívané, pro svou povahu do rustikálního katastru nezapsané. Úroky poddanské, činže, výnos rybníků byl snižován. Přiznání vrchností nebyla přezkoušena, pouze přiznání poddaných. Poddaný platil z hrubého výnosu, vrchnost z čistého výnosu, ač výnos její půdy nebyl správně posouzen, jelikož nebylo přesných směrnic pro stanovení 8 tříd výnosu zrn a pro určení ceny jedné měřice obilí. Berní schopnost jednotlivých panství a krajů nebyla objektivně vyšetřena, při určování výnosu dominikálních statků nebyl brán zřetel na možnost lepšího hnojení, počet potahů, 1'0- botních sil, odborné vedení hospodářství. U poddaných čítána adminikula, u dominikálií nikoliv. V přiznáních dominikálních byla půda i ostatní užitky podle jednotlivých dvor.ů, v přiznáních rustikálních podle vesnic. \ Josefinský katastr. Rozdíly mezi rustikálním a dominikálním katastrem měly býti proto odstraněny patentem císaře Josefa, ze dne 20. dubna 1785, jenž obsahoval tato ustanovení: 1. Všecky úrodné pozemky rakouských zemí uvnitř hranic obcí mají býti vyměřeny, zobrazeny a vyšetřen jejich hrubý výnos podle úrodnosti. 2. Každý držitel přizná počet pozemků a jejich výnos bude kontrplován. 3. Vyměření a zobrazení úrodu poskytujících pozemků a realit a určení výnosu pozemků provedou obecní vrchnosti, rychtář, přísežní nebo kmetové, jurisdicenti nebo jejich zástupci a úředníci, v přítomnosti výboru ze 6 důvěryhodných mužů, volených každou obcí. V každém kraji bude zřízena podkomise, sestávající z krajského komisaře, ekonoma, inženýra, kteráž obecním vrchnosem, zástupcům a 'úředníkům vysvětlí praktické provádění šetření, měření a ocenění pozemků. Podkomise má na veškerá jednání dohlí žeti, kdežto jurisdicenti, jich zástupci, úředníci, mají přesně jejich nařízení vyplniti. 4. V každé zemi bude zřízena vrchní komise, dohlédající na jednání krajských podkomisí. 5. Zdržování nemá nastati. Vš~chni si mají popíliti, měření započíti téhož roku v létě a skončiti je koncem října. Podkomise i vrchní komise mohou ustanoviti i zvláštní úředníky, kteří by na různých místech vykonali potřebná místní přezkoušení. 6. Přiznání vrchností nebo jich zástupců, úředníků mají býti učiněna v přítomnosti obecního výboru, přiznání poddaných veřejně v přítomnosti obecního výboru a soudce. 7. V případě, že by přiznání pozemků a jejich výnosu nesouhlasila s údaji při dřívější daňové úpravě, objevením pozemků dosud nezjištěných a nezdaněných, upouští se od trestu. 8. Kdyby však vyšlo později na jevo, že někdo nepřiznal nějaký pozemek, bude pozemek považován za majetek toho, kdo učinil ohlášení u krajské podkomise, nebo u vrchní komise. Chce-li udavač býti zatajen, prodá se pozemek tomu, kdo zaň nejv.íce nabídne. 9. Každá jiná chyba povolaných osob v měření nebo ocenění bude trestána a pokuta přiznána udavateli, jehož jméno nebude sděleno. 10. Do vyhotovených přiznání (fassí), podepsaných obecními vrchnostmi, jurisdicenty, jich zástupci nebo úředníky, může každý nahlédnouti u soudce nebo faráře, aby se tak držitelé i obce navzájem mohli kontrolovati. Podle zásad tohoto patentu bylo přikročeno ihned k pracem pro založení katastru, zvaného obecně josefinským katastrem půdy. Přípravné práce. Nejprve byly určeny a popsány obecní hranice, vyhledány pozemky plodné, které byly co do topografické polohy popsány, postupně očíslovány a rozděleny podle přirozených hranic na "místa", "hlavní pole" a "tratě", kteréž byly pojmenovány. Měřeny měly býti: role, oulehla, rybníky, louky, zahrady, pastviny, houštiny (křoviny), vinice, lesy. Z měření byly vyloučeny pozemky neplodné, močály nevzdělávané zemědělsky, poštovní a obchodní silnice, cesty, řeky, potoky, neužitá místa, skaliska, vodní strže (výmoly). Domy byly sepsány, opatřeny čísly domovními, ale zaměřovány nebyly. Dvorním dekretem z 8. července 1785 bylo nařízeno užitečné povrchy pevnostních hradeb přiznati a nové měření pozemků komorních, bývalých jezuitských, nadačních a městských panství, byly-li již geometricky pod veřejným dozorem zaměřeny, neprováděti. Nejvyšší mínění jest, že pozemky přenechané soukromými panstvími poddaným po předchozím geometrickém vyměření, nutno posuzovati stejně jako pozemky komorních, bývalých jezuitských, nadačních a městských panství. kde byl ve spojení s geometrickým vyměřením zaveden systém robotní abolice. Dvorním dekretem ze dne 14. července r nařízeno, že obvod jezer má býti geometricky zaměřen a při tom u každého vyšetřeno a vlastními záznamy prokázáno, kdo jest soukromým vlastníkem rybolovu a jaký jest podle kontraktů nebo kontrolovaného přiznání vlastníka roční užitek. Měření. Pozemky menší a pravidelné, nebo pozemky, které bylo možno rozložiti na pravidelné tvary, zaměřili obecní vrchnosti, kteří byli dříve instruováni inženýry, v přítomnosti 3 zvolených členů obecního výboru a pomocí držitelů. Takové pozemky se nezobrazovaly na plánech. Lesy a pozemky na příkrých svazích, nebo pozemky nepravidelných tvarů zaměřovali a zobrazovali přísežní inženýři. Dvorní patent z 12. září 1785 stanovil: 1. Panství a obce, které nemohou obyčejnýw způsobem své nemovitosti vyměřiti, mají státu hraditi náklady na inženýra. 2. Za účelem usnadnění práce, získání času i shodných a spolehlivých zpráv, zavede krajský inženýr pracovní deník, do kterého každý inženýr zaměstnaný poddanským vyměřováním zapíše denně vykonanou práci a -koncem každého měsíce jej předloží prostřednictvím hospodářského úřadu subkomisi pro úpravu daně. Deník měl býti veden podle tohoto vzoru: 1941/130

131 Den D enn í k. Od 1. do 31. srpna Počet pozemků a jejich Dny, kdy Jméno V kterých vesnicích přibližná výměra v poli panství, provedl zaměření Poznámka, Jméno li něhož nepravidelných pozemků, v rovinném v kopcovitém o o proč v ten neb 'l 'l inženýra inženýr které sedláci terénu 0l 0l onen den nebylo :> o:> provádí vyměřiti nemohou pracováno +' +' o... 0 aj vyměřování a doba měření ~ 0;:::1 aj ~ 0;:::1 o tj >'tj >tj aj..<:: >tj aj..c... 0l.l:>0l o +' 0l o :t: 0l >,~ aj Fo< ~ >=; W. \ ~ W..l:>l:lt 'll:lt \ -. \ 1 N. N. N. N. N. od 1. do 8. srpna výpočty neděle a výpočty 8 1 9» od 9. do 31.( odjezd na stanici 10 1 výpočty neděle, výpočty 13 1 svátek» výpočty 16 1 výpočty 17 atd. - až do 1 neděle, výpočty konce měsíce A \30 \ \ \ Dvorním dekretem ze dne 19. července 1785 bylo rozhodnuto, že soudcům, porotcům a členům výboru za práce měřické a přiznávací nemá býti povolena zvláštní odměna, a že nadále nemá býti brána ani v úvahu'. Přizná-li však vrchnost odměnu jmenovaným po vzájemné dohodě, pak nemůže býti měřítkem použitý čas, nýbrž řádně vykonaná práce. Vzniknou-li při tom námitky, urovná je spravedlivě a podle okolností krajská subkomise. nstrukce pro vyměřování (ve Sbírce zákonů a nařízení z r. 1786) byla velmi podrobná, ač projednávala jednoduché úkony (měření přímky, zakřivené čáry, měření vyvýšeniny, kopce, měření přímky křovinami) a měla 46 paragrafů. Pomůcky k měření byly: dřevěný vídeňský sáh, měřický řetěz, provazec nebo plátěné pásmo dlouhé 10 sáhů, 2 kolíky k napínání měřického provazce, 6 až 8 rovných tyčí, 10 dřevěných hřebíků. Těmito měř. pomůckami byly stanoveny veškeré míry, potřebné k výpočtu výměr pozemků ve tvaru obdélníka, trojúhelníka nebo lichoběžníka. Křivé hranice se vyrovnávaly v poli. Na svahu se měřilo stupňovitě. Kdo v obci řídil vyměřování, zapisoval v každé měřené přímce obsažené sáhy a stopy ve 7.vůsobu zlomku: l' = l/ n O, 2',1J3, 4' = 213, 5' = 5/0. Pásma se opatřovala uzly, které se uvolňovaly, zkrátilo-li se pásmo. Vytažená pásma se uzly zkracovala. Aby se uzly nezatahovaly, prostrčil se uzlem dřevěný kolíček. Výsledky denního měření byly zapsány do operačního journálu, který podepsaly přítomné osoby, čímž spoluručily za správnost vyměřování. Od obcí se požadovalo, aby měřené šířky a délky čtyřúhelníků dodaly za účelem zápisu do tabulky o přiznání (Fassionstabelle). Míry zaměřené inženýry byly zapsány do zvláštního sloupce tabulky o přiznání. Výměru pozemku zaměřeného sedláky zapsal do přiznávací tabulky pověřený úředník, výměru nepravidelných pozemků do příslušného sloupce inženýr. Plošná míra byla podle rozhodnuťí dvorské komise pro úpravu daní z 15. ledna 1785 počítána v jitrech, měřicích a sáhách (1 rak. jitro = 3 měřice = sáhů). Výpočetní protokol měl tento jednoduchý tvar. (Viz tab. na str. 132.) Oceňování hospodářských pozemků. Za účelem zjištění výnosu pozemků zařazeny úrodné pozemky do čtyř hlavních druhů, t. j. rolí, luk, vinic, lesů. Výnos ostatních druhů pozemků byl upraven na jeden ze jmenovaných čtyř druhů. Rybníky byly zařazeny do rolí, křoviny, zahrady, pastviny a alpy do luk. Přiznání z rolí dělo se jen, byla-li na nich pěstována pšenice, ječmen, žito a oves. Udal-li majitel pozemku, že na svém poli osel 3 měřice žita a 4 měřice. ovsa, a že z prvého sklidil 7 a z druhého 6 mír, zapsalo se v přiznání pro žito 21 rněřic a pro oves 24 rněřic. 1941/131

132 Člllo čtyřúhelnlka Délka Šířka Střední šířka Součin = plocha '1. 8,723 '. čtvereč. 2 - sáhu /,1 2, '1, 1, Dohromady celá ploeha: '1, čtvereč. sáhu Kdyby však majitel pozemku žádné z těchto čtyř hlavních obilin nesel, nýbrž pěstoval jiné vedlejší plodiny, pak se tyto nepřiznávaly a výtěžek byl svou hodnotou zařazen do udaných čtyř hlavních druhů obilin. Výtěžek pronajatých pozemků byl přiznán, aniž by se přihlíželo k nájemnému neb k tomu, co majitel jinak od nájemníka dostává. Vrchnosti, faráři, pivovarníci a všichni majitelé pozemků, kteří vedli řádné účty, vykázali svůj výnos obilí na podkladě výpisů z účtů od roku 1774 až Když některý z majitelů pozemků svůj pozemek z nedbalosti neb jiné příčiny nevzdělával, následkem čehož z tohoto neudal ani průměrný výtěžek přiměřený vlastnosti pozemků, pak nepřihlížela obec a vrchnostenský úředník k nízkým údajům, nýbrž zanesen výtěžek získaný porovnáním zanedbaného pozemku s ostatními pozemky stejné jakosti. Dvorním dekretem ze dne 16. září 1785 stanoveno, že vzdálené půlmíle od míst, v nichž se konají týdenní trhy, mající při dopravě obilí Homě ztráty času a opotřebování vozidla a dobytka ještě i výdaje na stravném, mohou od průměrné ceny obilnin na trhu odraziti u pšenice a žita 0/1. kr., u ječmene a ovsa % kro Šlo-li však o obce vzdálenější, pak na každou celou míli odpočítáno u pšenice a žita 1Yz kro a u ječmene a ovsa 1 kr., a tím stanovena cena obilnin k výpočtu výnosu orných pozemků v dotyčném kraji. U pozemků, které se nevzdělávaly řádně jako obyčejná role, nýbrž následkem špatného návyku ZPRAVY Civilně ~eometrovské zajímavosti. nženýrská komora je povinna podle vlád. nařízení k zákonu o svém zřízení z roku 1920 vésti soupis svých členů a vydávati pravidelně koncem roku členský seznam. Podle seznamu, který vyšel na jaře t. r. se stavem k 1. lednu 1941 měla nženýrská komora (1051 'členů. Z toho v oblasti pracovní sekce v Praze 80~ena, v oblasti Pracovní sekce v Brně 250 členů. Nejsilnější kategorií jsou civilní inženýři stavební. Po ní následuje íhned kategorie civilních geo~etrů, která měla v jarních měsících t. r. (včetjre-přírůstkťll'lo vydání seznamu) v Čechách 152 členy, na Moravě 73 členy. Čtenáře našeho Obzoru mohou zajímati některá podrobnější data, týkajíc se civilních geometrů a jejich dnešního postavení. Jedním z nejzajímavějších zjištění z úředního seznamu je stav nynějšího územního rozložení civilních geometrů, majitele neb z jiných prlcm, než přirozené neplodnosti půdy, vždy za 3 až 4 léta, a mezitím jsou používána jako pastviny (oulehla, Trisch - Rotti:icker), bylo vždy předem rozhodnouti, zda občasně vzdělávaná role patří skutečně pro nezpůsobilost půdy do tohoto druhu pozemků, neb zda se mají zařaditi do všeobecně používatelných rolí. V příslušném sloupci o výnosu obilí se u pozemků občasně vzdělávaných poznamenávalo, za kolik let jsou obdělávány. Rybníky se porovnávaly podle své plošné výměry povrchu s výnosností orné půdy, neboť většina jich bývala občasně vypuštěna a obdělána, a na rybolov v rybnících bylo pohlíženo jako na průmysl spojený z části s více výdaji. Porovnávaly se proto s výnosem obilnin sousedících rolí stejné plodnosti, avšak v přiznání se výslovně označily jako rybníky. Výnos luk se zjišťoval podle počtu povozů sen:l a otavy a zaznamenal se podle průměrné váhy ve zvláštním sloupci přiznání, který byl k tomu určen. Výnos zahrad se stanovil podle nejlepšího druhu luk, bez ohledu, byla-li v nich pěstována zelenina neb ovoce. Zahrady zvláště špatné jakosti, vyskytující se ve vesnicích, byly porovnány podle způsobilosti půdy s loukami špatnějšího druhu. V přiznání však byl ve sloupci pro popis pozemků uveden název zahrada. Pastviny, které bylo možno rozděliti a zorati, byly posuzovány podle vlastnosti nejnižšího druhu luk. U pastvin zvlášť špatné jakosti, jež byly také zaneseny do luk, musela však býti poznamenána příčina nízkého výnosu ve sloupci pro popis pozemku. Alpy vceněny podle množství sena nebo otavy, která se na nich sklízela a podle výše nájemného, byly-li pronajaty. S křovisky, které nebylo lze považovati za les, se nakládalo jako s pastvinou a podle toho se stanovil i výnos. U pískovišť a hlinišť, ve kterých byla již půda vykopána, pokud nebyla pro orné pole opět upravena, hodnotil se výtěžek jako u pastvin. Výnos vinic se určoval podle průměrného počtu věder za rok. Jelikož však u žádného jiného pozemku nepřichází v ročním výnosu takové rozdíly jako právě u vinic, nařízeno, aby obecní vrchnost i obec věnovala údajům zvláštní pozornost, a aby příliš nízká udání neuznávala. -. (Pokračování.) v Čechách a na Moravě. Z připojené mapky soudních okresů je patrna síť a hustota civilně geometrovských autorisacích v Čechách a na Moravě. Do mapky zakresleny jsou jednak ryze civilně-geometrovské autorisace, jednak civilně-geometrovské autorisace, jejichž nositel má ještě další některou civilně-inženýrskou autorisaci (stavební, kulturní, lesní a j.). Proto udávaný počet ryzích geometrovských autorisací nutno zvýšiti o tyto autorisace podvojné. Celkový počet oprávnění _civilně-geometrovských v Čechách a n:i Móravě je patrný z připojené tabulky. Celkem tedy. v Čechách a na Moravě je činno 286 civilních geometrů. Rozsah jejich oprávnění je dán zněním 5 nařízení ministerstva veřejných prací ze dne 7. května 1913 ř. 77 ř. Z. a vztahuje se na všeliké projektování a vyměřování ve vodorovném a svislém směru ve 1941/132

133 >Ň '8 <) ><1).o ><) ~ <Ji Oprávnění C<l C<l <) <) Cechy Morava.:: S venkov ;U.- Praha celkem Brno venkov celkem O ;.- 1 Civilní geometři A Civilní geometři s dal:iím oprávněním Celkem vyměřovacím oboru. Prakticky omezuje se však činnost převážné většiny úř. aut. civ. geometrů na agendu k provádění měřických podkladů ke knihovnímu pořádku, na měřickou agendu podle stavebních řádů a na odbornou a znaleckou činnost při určování hranic pozemkových nemovitostí. Při této činnosti jde téměř výlučně jen o drobnou agendu pro širokou hospodářskou veřejnost. Větší měřické práce vyskytují se u úř. aut. civ. geometrů jen výjimečně, neboť jde zpravidla o práce, které jsou prováděny pro veřejný zájem a potřebu a ty pak provádí veřejná správa svými úředními orgány pozemkového katastru (nová měření měst a obcí) a měřickými odděleními protektorátními i samosprávných úřadů, jimž ministerstvo spravedlnosti udílí oprávnění podle ~ 51 katastrálního zákona, aby mohla vyhotovovati geometrické plány pro knihovní zápisy ve veřejných knihách. Ani jiné měřické práce (vypracování geometrických podkladů pro projekty velkých techn. děl, scelování pozemků a pod.) nejsou zpravidla svěřovány civilním geometrům, nýbrž jsou obstarávány ve vlastní režii orgány úředními. Po této stránce je tedy výdělečná činnost civilních geometrů podstatně omezena ve srovnání s jinými kategoriemi civilních techniků, jmenovitě s kategoriemi stavebních oborů, jimž je svěřováno veřejnou správou projektování a provedení nejrozšířenějších techn. prací. Drobná agenda civilně-geometrovská pro širokou hospodářskou veřejnost je agendou sezonní a citlivě závislou na hladkém chodu celého hospodářského života, neboť úzce souvisí s pohybem na trhu nemovitostí a se stavem stavebního ruchu. Vzniká otázka, zda by tato běžná civilně-geometrovská agenda nemohla býti s úspěchem vykonávána i menším počtem civilr~ích geometrů, než je počet dnešní. Jako důkaz bylo by možno uvésti srovnání s počtem veřejných notářů, jejichž existenční možnosti jsou podstatně širší a kterých je v Čechách 156 a na Moravě 71. Za dnešního počtu civilně-geometrovských autorisací nejsou proto existenční podmínky stavu civilně-geometrovského takové, jak si,někdy naše veřejnost - i zdánlivě dosti dobře informovaná - představuje. Zlepšení existenčních možností civilních geometrů bylo by možno hledati jednak v úpravě počtu civ. geometrovských autorisací tak, aby jejich počet odpovídal kapacitě hospodářského života našich zemí a dále v uchránění příp. v rozšíření dosavadních pracovních možností v rámci dnešního jejich oprávnění. Příslušná místa civ. geometrů sledují obě tyto cesty. Rozšíření pracovních možností v rámci dnešního oprávnění civ. geometrů bylo by možno hledati v tom, kdyby protektorátní úřady, ústavy a podniky a svazky územní samosprávy obracely se ph obstarávání svých zeměměřických potřeb všeho druhu v hojnější míře na úředně autorisované civilní geometry. Úprava počtu civ. geometrovských kanceláří zatím řešena není. Dočasně po dobu platnosti vládního nařízen'! Č. 263/39 ve znění nařízení č. 397/40 Sb. o dočasném omezení v živnostenském a jiném podnikání používá se tohoto nařízení, aby počet civilně-geomettovských kanceláří nestoupal ještě dále had dnešní stav. příp. aby geometrovské kanceláře nehromadily se v určitých střediscích nad hospodářskou únosnost. Stav civilních geometrů je jedním z nejstarších inženýrských povolání. Na jeho rozkvětu musí míti zájem nejen sami civilní geometři, nýbrž celý stav zeměměřických inženýrů, neboť s významem civ. g ometrovského povolání a s jeho rostoucím společenským a hospodářským postavením souvisí význam a společenské postavení všech zeměměřičských inženýrů. ln.q. Pour. Putovní výstavy nženýrské komory. V čís. 6. loňského ročníku našeho časopisu v článku:»tvořme předpoklady k úpravě venkovských obcí«podali jsme' zprávu o podnětném činu v oboru propagace úprav krajů, měst a obcí, který uskutečnila nženýrská komora uspořádáním putovních výstav v různých městech Čech a Moravy. Zdravý vývoj obyvatelstva našich zemí a celý jeho rozvoj hospodářský, sociální a kulturní odvisí do značné míry od prosťředí, v němž občanstvo žije. Krom předpokladů daných přírodou, jest to hlavně lidská práce, jež přispívá k tomu, aby prostředí našeho života v užším i širším slova smyslu t. j. vlastní byt, obec i kraj byly vybudovány zdravě, 1941/133

134 účelně a pěkně. V moderním životě tuto práci řídí a provádějí technici a proto nženýrská komora, jako vrcholmětu odborového přednosty ministerstva školství a národ- Komise vypracovala ideový program výstavy podle náná stavovská korporace vysokoškolských inženýrů, považovala za svou povinnost vůči národnímu celku využíti gramu má býti každá regionální výstava organisována ní osvěty v. v. Dr. Zdeňka W i rth a. Podle tohoto pro- současného zájmu o otázky výstavby krajů, měst a obcí do dvou oddílů: oddíl k ' a j má zdůrazňovati vztah kraje a vhodným způsobem poučiti odbornou i širokou veřejnost k zemi, poměry a potřeby kraje, jeho přírodu atd. a oddíl o významu plánovitých úprav a o cestách, jimiž lze tec hni c k é p r á c e má ukázati způsoby a výsledky s úspěchem tyto úpravy provésti. Za nejvhodnější prostředek uznány byly putovní výstavy, jež by postupně byly výstav je vždy putovní exponát všeobecné povahy, k ně- zásahů inženýrů při výstavbě kraje. Jádrem jednotlivých uspořádány v krajových střediskách, aby pokud možno muž se připojuje v rámci nahoře vytčeného ideového největší počet zájemců mohl výstavy navštíviti. nženýrské komoře šlo záměrně o praktické pěstování regiona- činiteli. programu regionální část výstavy, zpracovaná místními lismu, při němž putovní vý tava v určitém městě měla Putovní část výstavy obsahuje v několika oddílech vždy dáti popud k tomu, aby místní samosprávné kruhy slovem i obrazem zásahy inženýrské při výstavbě a budování obcí a kraje. Z názvu jednotlivých oddílů je zřej- si uvědomily potřeby svého kraje a prostředky i způsob, kterým by bylo možno tyto potřeby v brzké době ukojiti. mo, z čeho byla putovní část výstavy složena. Názvy oddílů jsou: B-'!gionalismus - výstavba kraje, Zeměměřič- Proto byly vždy k ústřednímu putovnímu exponátu všeobecné povahy připojeny exponáty místní, které ukázaly ská práce při úpravě krajů a obcí. Bydlení a místa pro co bylo ve výstavní oblasti po stránce technické a jiné tělesnou kulturu a oddech, Veřejné stavby a prostory výstavby již vykonáno a co je třeba pro další vývoj v obci, Vodohospodářství, Komunikační stavby, nženýr vykonati v blízké a vzdálenější budoucnosti. Obrazová ve službě zemědělství. Každý tento oddíl jest zpracován část byla pak podle místních poměrů doplněna jednou na několika stěnách o rozměrech 175 X 100 cm a předvádí fotografie vykonaných technických děl s příslušným nebo více přednáškami a rozpravami o celkových i dílčích potřebách kraje a města. zhuštěným popisem. Všech stěn je 54; jejich počet bude pro podzim t. r. doplněn o dalších 6 s exponáty, týkajícími Podle tohotq. ideového programu přikročeno bylo na se bydlení. jaře r k vlastnímu uspořádání výstav. Organisací výstav v jednotlivých městech byl vždy pověřen místní Oddíl»Zeměměřičská práce při úpravě krajů a obcí«výstavní výbor, složený ze zástupců nženýrské komory, zpracoval ng. Josef Dít ě. Při zpracování vycházel ze městských správ Národního souručenství, význačných skutečnosti, ze podkladem každé inženýrské činnosti v přírodě jsou mapy a polohopisné a výškopisné plány, které korporací i jednotlivců, kteří o věc mají zájem. Včele místního výboru stál předseda ustanovený se souhlasem zhotoví buď úřady nebo úředně autorisovaní civilní geometři. Těmito pracemi se úředně autorisovaní civilní geo- nženýrské komory. Místní výstavní výbor provedl všechny práce nutné k tomu, aby výstava byla uskutečněna a doplněna místními exponáty. S touto pracovní metři zařaďují jako důležitá složka do úpravy a výstavby obci. Jejich činnost na tomto poli pak možno rozděliti na organisací byly pak v roce 1940 uspořádány putovní výstavy nženýrské komory v těchto městech: v R o k y c a~ 3 pracovní úseky: Vyhotovení polohopisných příp. výškopisných plánů obcí, činnost při uskutečňování upravovacích plánů a scelování pozemků pro účely stavební a ze- nech (od 30. V. do 7. V.), v Žamberku (od 14. V. do 28. VL), v Písku (od 3. Vl. do 18. VlL), mědělské. Jednotlivé pracovní úseky byly potom vhodným v Olomouci (od 24. V. do 8. X.), v vančicích způsobem zobrazeny na 4 stěnách; pátá stěna je věnována zajímavému oboru měřické činnosti a sice zaměřo- (od 14. X. do 23. X.), ve Vysokém Mýtě (od 29. X. do 7. X.), v Táboře (od 3. X. do 17. X.) a ve vání archeologických stavebních památek. Velkém Meziříčí (od do ). Popis jednotlivých oddílů putovní části výstav nženýrské komory je obsažen ve vkusném výstavním katalogu, Výstavy byly zpravidla zahájeny slavnostním způsobem který byl zpracován za redakce civ. inž. ng. Jaroslava za přítomnosti úřadů, samosprávy, korporací a pod. a těšily se vždy velmi pěkné návštěvě obyvatelstva. Stejně souborný článek o jednotlivých inženýrských pracech, B ráz d i a. Popisu jednotlivých stěn předchází vždy tak i přednášky, jichž bylo uspořádáno během 104 výetavních dnů ve výše jmenovaných městéch celkem 19.' vý- o možnostech, metodách a rozsahů tvůrčí inženýrské takže katalog je současně jakousi informativní příručkou stavám věnoval svou pozornost nejen tisk místní, nýbrž práce. i denní a odborný. Souhrnně lze říci, že putovní výstavy Takto na široké základně reorganisované výstavy uspoř'ádány byly v letošním roce postupně v P z n i (od 1. do splnily úspěšně svůj úkol i přes některé menší nedostatky organisační a improvisace, zaviněné rychlostí, s níž byla 28. března), v Mělníku (od 13. do 27. dubna), v Turnově (od 1. do 15. června) a v Hradci Králové výstava během krátké doby na tolika různých a často od sebe vzdálených místech uspořádána. (od 6. července do 3. srpna) t. r. Všechny tyto výstavy Podnětná činnost nženýrské komory v propagaci a informaci veřejnosti o významu a prostředcích úprav krajů informátorem a rádcem veřejnosti ve všeobecných i míst- svým obsahem, rozsahem a úrovní nebyly jen pouhým a obcí nemohla zůstati nepovšimnuta se strany veřejné ních problémech výstavby, nýbrž též podnětným činitelem správy. Z popudu p. ministra veřejných prací D. Čip e ' y k shromáždění různého historického a statistického materiálu o kraji a jeho lidech. Materiál u příležitosti každé došlo proto koncem r v presidiu ministerstva veřejných prací k meziministerské poradě za předsednictví výstavy shromážděný, zůstal po skončeni výstavy v městě vrch. odb. rady ng. Josefa Ne dvě ci a, na níž byla a slouží místním činovníkům k tomu, aby jej dále doplňovali, udržovali, studovali a připravovali další programy s uznáním oceněna dosavadní činnost komory v této věci a bylo pojednáno o tom, jakým způsobem mohla by ministerstva podpořiti obecně významnou akci nženýrské putovní výstavy nženýrské komory náležitého ocenění výstavy věcně a ve vývojové spojitosti. Zasluhují proto komory v roce 1941 a působiti tak na zvýšení stavební a i po této stránce, jako kulturní čin, jehož výsledky zanechají v jednotlivých oblastech trvalé stopy. V tom smyslu regulační úrovně českého venkova i hospodářské, sociální a kulturní úrovně jeho obyvatel. hodnotí výstavy také český tisk, úřady a samospráva. Výsledkem této porady byl příslib hmotné i morální Katalogy jednotlivých výstav, doplněné pojednáními podpory veřejné správy putovním výstavám nženýrské o vývojových možnostech krajů, tvoří hodnotné publikace komory. Za tohoto nového stavu idále měla výstavy organisovati nženýrská komora. Organisační práce svěřeny jemci najdou v nich vždy mnoho zajímavého a cenného pro studium regionálních poměrů jednotlivých krajů a zá- byly zvláštní výstavní komisi při nženýrské komoře, v:níž materiálu. vedle členů komory jsou zastoupena některá ministerstva Výstavy, v nichž bude dále pokračováno, jsou ceaným svými oficiálními zástupci, dále výbor Národního souručenství a»výstava za novou architekturu«, jež byla po- měst, tak v propagaci kulturního i civilisačního poslání propagačním prostředkem jak v oboru výstavby krajů a řádána v Praze v roce 1940 a z níž bylo použito některých inženýrů. Je v nich vhodným způsobem zdůrazněna i práce zvláště pěkných exponátů pro putovní výstavy komory. zeměměřičského inženýra a jeho poslání v životě společnosti; nepochybujeme proto, že jejich přípravy v městech, Předsedou výstavní komise je civ. inž. pro architekturu ng. Dr. Lad. Ma c hoň, jednatelem je ng. B. P o u r, do nichž mají zavítati, zúčastní se zeměměřiči všech oborů zástupcem komorní kategorie civ. geometrů je civ. geometr ng. Josef Dít ě. ng. Pou".. práce, aby tak přispěli k ušlechtilému poslání celé akce Hlavní a odpovědný redaktor: ng. Bohumil Pour. - Majetník a vydavatel Spolek českých inženýrů. - Tiskem knihtiskárny :.TYllUS«v Praze XV. Telefon /134

135 ZEMĚMĚŘČSKÝ OBZOR vyoava SPOLEK CESKÝCH N2:ENÝRů.~rčenívně.iší orientace leteckých snímkůporízených mnohonásobnými komorami. V článku věnovaném rozboru systematických chyb vyskytujících se při snímkové triangulad*) bylo ukázáno, jak lze zvýšiti přesnost této metody při známé vnější orientaci snímků, zavedením patřičn~'ch systematických oprav směrů ve sklonu a výškových rozdílech, případně vhodnou volbou vrcholu svazku směrů měřených na snímku. Podle usnesení V. mezinárodního fotogrametrického kongresu v Římě mají býti všechny vyráběné měřícké letecké komory nadále opatřovány příslušnými registračními pomůckami. Rozbor různých řešení uvedeného konstruktivního problému vychází z rámce tohoto pojednání - jeho předmětem jest popsati novou metodu určení vnější orientace leteckých snímků pořízených zvláštními mnohonásobnými komorami, anebo jednoduchou komorou a k ní namontovanou malou komorou pomocnou. Další rozbor je omezen na jedinou sdruženou dvojici snímků, jako prvek všech podobných úprav a konstrukcí; všeobecného myšlenkového jádra metody lze však použíti i pro snímky pořízené několika komorami z různých prostorových stanovisek. Navrhovaná zde metoda je založena na pojmu v y- r o v n á v a c í r o v i n y s vah u, k níž jsou vztaženy všechny hledané prvky vnější orientace. Tak ryze geometrícky určená vnější orientace může býti pojmenována p o v r c h o vou, na rozdíl od tíž n i- c o v é, vztažené k zemskému gravitačnímu poli. Vzájemný vztah těchto dvou druhů vnější orienta~e má býti předmětem zvláštního rozboru. nýmí přímkami je zobrazen na snímcích jednak jako úhel (' ') = Ul' jednak jako (" ") = a.,. Obdržíme tím dva perspektivní obrazy vodorovného úhlu a. Velikost těchto úhlů a polohu jejich vrcholů na snímkových osách lze stanoviti měřením na radiálním triangulátoru nebo na jiném vhodném přístroji. Z naměřených hodnot, jakožto i z hodnoty úhlu ;' a ohniskových délek f 1, f 2 určíme níže popsanou metodou všechny prvky vnější orientace obou snímků. B. Princip dvojnásobné komory. Představme si (obr. 1) pevnou soustavu rovin dvou leteckých snímků (h a 122' jež svírají mezi sebou tupý úhel y a mají za průsečnici přímku s12' rovnoběžnou se snímkovými osami ' a i". Označme hlavní body snímků písmeny H', H" a optické středy obou objektivů písmeny 01' O 2 ; platí: 0lH' = fv 02H" = f2 kde f v f 2 jsou ohniskové délky komor. Promítací roviny (Oi') a (Oi") protnou srovnávací roviilu terénu 120' považovanou za vodorovnou, v přímkách a. Úhel ( ) = u vytvořený těmito dvěma vodorov- *)»Metody aerotriangulační a rozbor jejich přesnosti«-»zprávy veř. sl. techn.«, č. 15, roč. X. Geometrická formulace. Volíme (obr. 2 a 3)průsečnici S12 za osu z a rovinu danou optickými osami komor za rovinu xy prostorové pravoúhlé soustavy souřadnicové. Předpokiádejme. že symetrály snímkového dvojstěnu a dvojstěnu souřadnicových rovin xz a yz při tom splývají. 1941/135

136 SA, Praha. Poloha snímkových přímek ', " je dána úhly -- - a" a2 a úsečkami H'S' = dl' H"S" = d 2 Jelikož body S', S" padnou ve většině případů mimo snímky, určujeme úsečky dl' d 2 nepřímo z naměřených snímkových souřadnic bodů přímek ', " ležících v mezích snímků. Jinak lze zavésti do výpočtu úseky vytvořené přímkami ', " na druhé snímkové ose. Postup analytického řešení. Ve volené soustavě rovnice rovin f?1 a (12 zní: (Rovina 91) y = x tg (~Og- t) (1) (Rovina Q2) y = x ctg ( 50g - ;) (2) anebo, po zavedení zkratky 50g _ 1::. = r' : 2 2 r' y=xtg- 2 r' y=xctg- 2 Uvažujme vodorovnou rovinu S"P'P 2 = Qo a promítněme do ní ze středů Dl' resp. O 2 snímkové osy S'P l ' resp. S"P 2 - ",' Buďtež SP, SPz - tyto průměty, S jejich průsečík. Obdobně budiž S"P/'_ " centrální průmět vodorovné přímky ze středu O 2 do roviny (22 a S'Pz' = l' - průmět vodorovné přímky ze středu 01' do roviny (21; body S', S" jsou perspektivní obrazy vrcholu S vodorovného úhlu ( ). Abychom si připravili řetěz následujícího analytického řešení, probereme je předem stručně s geometrického hlediska. 1. den t i f i k a c e sní m k o v Ý c h pří m e k. Snímkové osy ' a " jsou určeny jako spojnice rámcových značek a tvoří dvě fotografické řady podrobných bodů terénu. Tyto dvě řady se zobrazují na každém sdruženém snímku znovu jako bodové řady a to poněkud zakřiveně, následkem tvárnosti terénu. Samočinné vyrovnání takových řad do přímek se uskuteční stereoskopickým pozorováním, k čemuž dobře poslouží radiální triangulátor. Je proto patrno, že konstrukce snímkových přímek ', " je úplně proveditelna a veličiny al' a2' dl' d 2 se dají změřiti vzhledem k vhodnější ze snímkových os. 2. Geometrický podklad řešení. Volená prostorová souřadnicová soustava je pevně spojena s tělesem dvojnásobné komory. Znalost prvků vnitřní orientace komorové soustavy a provedená konstrukce čtyř přímek ', ", ", ' dovolují vytvořiti relativní prostorový model vodorovné roviny 9,,' Geometrický podklad řešení je tento: a) Přímka jest průsečnicí dvou promítacích rovin (Dl') a (0 2 1"), obdobně přímka jest průsečnicí rovin (Dl") a (Ol'). Rovnice všech těchto promítacích rovin ve volené prostorové souřadnicové soustavě se dají napsatí na základě prvků vnitřní orientace komor a čtyř naměřených hodnot a" U2' dl' d2 b) Poloha každé roviny je určena dvěma v ní ležícími přímkami. Proto rovnice vodorovné roviny 90 bude určena vzhledem k osovému kříži na základě rovnic přímek a. c) Jsou-li známy souřadnice optických středů objektivů 01' O 2 a dále rovnice dvou rovin snímků 91' Q2 a vodorovné roviny Q", budou tím současně urče- 1941/136

137 ny i všechny prvky absolutní vnější orientace, t. j. sklon a záměrný směr snímků a výška letu. Zbývá proto jen provésti uvedené výkony počtářsky Souřadnice středů promítání OJ' 02' Označme souřadnice obou optických středů komor pismeny O, (x." Yo" ZO]) a O 2 (X 02 ' Yo 2, Z(2)' Za přijatých dříve předpokladů platí (viz obr. 3) y' ",' x f Sl'n- + T cos f- o] = --., ' /,' ",' /] cos2 + T] sin ~, /2 cos{ + T 2 sin ~',. y' y' Y0 2 =-.f 2 sm 2 + T 2 cos 2' kde TJ' T 2 značí kolmé vzdálenosti hlavních bodů snímků H', H" od osy S]2 ~- Z. R o v nic e pro mít a c í c hro v i n. Promítací rovina 01S'P/ je určena přímkou S'P/ = ' a b0- dem 1 ; podobně rovina 02S"P/', je určena přímkou S"P/' = " a bodem 02' R o v nic e pří m e k ' a " lze napsati, jsou-li známy souřadnice některého jejich bodu na př. S' (x', y', z') resp. S" (x", y", z") a jejich směroví součinitelé 1', m', n', resp. Z", m", n", Proto mají tyto rovnice tvar: x-x' Z' y-y' ---- m' n' x-x" y-y" z-z" Z" =-m"- n" dále z obrazů 2. a 3. plyne: y' X'=T] 1 x" == r sin y' cos 2' 2 2 ' 1,., y' ~ (7) y" = Tocos-, ~ (8 ) - 2 y =T, Sn 2' z'=d], J z" = d 2 J Abychom nyní určili směrové kosinusy Z', m', n', l", m", n", opišme si libovolným bodem (O) jako středem jednotkovou kouli a veďme jejím středem roviny rovnoběžné se stěnami osového trojhranu a rovinami snímků pj' 92; v rovinách rovnoběžných se snímky vyznačme směry OS,' a OS/' rovnoběžné se snímkovými přímkami S'P/ = ' a S"P/' 0:= T" (obr. 4). Z takto vzniklých sférických trojúhelníků.6s/xz,.6 S,'YZ a.6 S/'XZ,.6 S/'YZ plyne:,,/ Z" = cos $2= - sin U2. sín ;,.,,r m" = cos f)2= - sin U2. cos ~, n" = cos (2= cos U2' Hledané rovnice přímek ' a " x-x' y-y' smu]. '1/ cos... '" x-x".. y' -smu2' sm 2-.. " -smu 1' sm 2' proto budou: z-z' y - y" z - z" --o----;; = cos~ - sm U2. cos 2- kde x', y', z' a x", y", z" mají hodnoty (7) a (8). (6) Pře s n é výr a z y s m ě r o v Ý c h s o u čin i- telů promítacích rovin (Oi') a (Oi") Každá rovina procházející přímkou (12) = 1" má rovnici: :os ::' - :os $~; = A (:os ::' - ~os ;:') (13) Prochází-li tato rovina mimo to bodem O2 platí: Z02 - z" 'X02 - x" A = cos u~ cos $" (14) Z02 - z" _ Y02 - y" cos (12 cos 1( Dosazením do výrazu (14) hodnot souřadnicových rozdílů plynoucích ze vzorců (4) a (8) obdržíme směrové součinitele promítací roviny (O)") v tomto tvaru: Z, =--1 (/? ; d"j ) 1'1/,..,,' cos sinl sin ctlyl U2 2 u 2 '" 2 - l' Z' = cos 2 1 = o. Sn a {" cos 2',.. y' m = cos lh = - Sn u]. sn 2 ', 1 ( ml/ =--.-, cos.. 2 nl/' = 2 / - (' tg- " + ctg-1"'cos a /137

138 Zcela obdobně se určují výrazy směrových součinitelů promítací roviny (0,11'). Bude: _1_" ( -/-)--~-/ + -CO-: -) ; sin L sin ctg i..- Ul 2 Ul 2 n/' = / 1 - (/ tgl + ctg~ ') cos Ul 2 2 Směroví součinitelé- promítacích r o v i n (0,1') a 0il"). Promítací roviny (O/,) a (Oil") jsou kolmé k rovinám příslušných snímků!h a 92' jejichž rovnice jsou dány vztahy (1') a (2'). Proto směroví součinitelé těchto promítacích rovin jsou: Rovina (0,1').,. l/=ctg ~', m/=l, n/=o (17) Rovina (Oil")., ll" = tg ;~. mli" = 1, nu" = O (18) Směroví součinitelé vodorovných pří m e k a. Vodorovná přímka je průsečnicí promítacích rovin (Oi") a (0,1') a proto její směroví součinitelé li. mj, ni jsou minory této pravoúhlé matice: l/'. m/', n/' li n/ ':' ji ll/, m/,.2(-/2 tg y +~) o sin U2. cos U2 Zcela obdobně obdržíme pro směrové součinitele přímky : - /1 /1 : ml : nu =.,.. r cos Ul sin ;' cos Ul' cos "2 Dosazením do determinantů pravé strany 4odnot l' mf. ni, atd. z proporcí (20) a (21) obdržíme: a b t ll/= o ' sm Ul cos U 2 cos Ul Sn U 2 cos G: l cos U2 b a t. m" = ~~--. sin Ul.' cos U2 cos Ul sin U2 cos G: l cos 0: 2 ' cos Ul cos 0. 2 (23) kde a, b, o značí konstruktivní konstanty, t p t 2 - nové proměnné zavedené místo dl a d 2 0 Přitom platí: 2 /1/2 tg ;, a ===, --, sin~ 2 b = 2 /1/2 tg)'_ 1'1/ cosi..- d t =-2( /2 l. + /ld 2 ) 1 ~J ~/ sin -', cosi t =-2( d /2 l + /ld 2 ) 2,,',,' cosi..- sin ' ' o 4 tj, tg " 0= ~ c_ cos ;' Konstanty a, b, o jsou vázány identickými vztahy: a 2 +b 2 =02 (26) 1 a 2 - b2 = (26') 4/ 1 /2 3. J e dno t i v é p r v k y vně j š í o r i e n t a c e budou pak určeny takto:. U r č e n í ú h u s k on u V' V 2 Označme směrové součinitele rovin snímků 91'92 písmeny ll' mj' n resp. l2' m 2, n 2 a jako dříve směrové součinitele svislice písmeny 19, mj, ng. Platí všeobecně pro úhly V' ))2 vytvořené optickými osami snímků se svislicí: l/l + mgm l + n:,n l cos v2 = -===========-=====(27) ý(lq2 + mg 2 + ny2) (l12 + m/ + n/) ll/l2 + m:,m2 + ngn2 8) cos V =. (2 Ý(l1/2 + ml/ 2 + n:1 2 ) (l/ + m2 2 + n2 2 ) Z rovnice (1') a (2') plyne: : ml : n = tg ;' : -1 : O (29) l2 : m 2 : n 2 = ctg ;' : -1 :O (30) k l12 + m n 12 = ---" (31) COS2~ 2 Směroví součinitelé svislice jako nor m á Y k r o v i n ě 00' Označme směrové součinitele vodorovné roviny ~ p'o písmeny 19, mg, nf!; jelikož tato rovina obsahuje přímky a, platí: l 2 + m 2 + n 2 = -- (32) r" k sin 2-2 lze psáti ve tvaru. r' r' 19 sm mg cos ýly2 + my2 + n!l2 ' 1941/138

139 r'. ~/ l" cos - - m'l Sn COS 1'2 = \/Zg2 +: m:/ 2 + n:}2 Rovnice (33) a (34)mohou býti upraveny dosazením do pravých stran hodnot (23), toto však nevede k zjednodušení počtářského výkonu. V praksi se postupuje tak, že nejprve se vypočtou hodnoty ti' t 2 na základě vzorců (25), pak ze vzorců (23) - směroví součinitelé Z, m::, nll a konečně úhly 1', a 1'2 ze vzorců (33) a (34).. U r č e n í s toč e n í sní m k u ;". Stočení snímku x je definováno jako úhel vytvořený horizontem resp. záměrným směrem snímku s jednou ze snímkových os. Označme směrové součinitele horizontu resp. volené snímkové osy písmeny Zh, mh, n" resp. Z)",m,., ni' Při použité!lisposici snímků a souřadnicových os značí l;, m,,' n; směroyé součinitele přímky 812' rovnoběžné se snímkovými osami 1', " a se souřadnicovou osou z. Proto bude: l,)1' + ml,ml' + nhnl' sin x = ----=--=--=--=--=--=--=--=----=--=--=--=--=--=-.=--=--=--=--=--=- (35) \/ (Z,T +m,,2 + n,,2) (Z," + m," + n1'2) při čemž platí : l' : ml' : nr = O : O : 1 (36) Jelikož horizont snímku je rovnoběžný s horizontem mapy a tento je průsečnicí roviny snímku s rovinou o" součinitelé h', ml,', r,,' jsou úměrny minorům této matice: a proto pro horizont ;/ i tg -2' -1, O Z}, m}, rlq snímku 9, platí: Z,,' : ml,' : n,,' = ;/ /,' = - ni : - n" tg 2 : m" tg "2 + Z" Podobně pro horizont snímku 92 obdržíme: Zl," : mh" : ni," = - n! : - ni ctg ~' : m.1 ctg ~' + Z'l (39) Úhly stočení Xn X 2 jsou proto určeny vzorci: cos X, = m'l tg t+ l:} Vn,2 + (m:!2 + n'j2) tg 2 ;'+ 2 mgzg r'. 2 tg 2" + Z" :Vn 2 cos x 2 = rn:} ctg;' + Z:} (40) +(m 2 + n1 2 ) ctg 2 ;' + 2 mgzg ctg ~ + Z,/ (41). U r č e n í výš k Y let u v. Výška letu jako délka kolmice spuštěné z prostorového stanoviska do základní vodorovné rovíny, se určí převedením rovnice vyrovnávací roviny terénu (Qo) k normálnímu tvaru a dosazením do levé strany anulované rovnice za x, y, z souřadnic jednoho z optických středů objektivů komory. Tak obdržíme: l.'1 (xo, - x,,> + mq (Yo1 - y,) + n} (zo, - zj_ \/Z;2 + mg + 2 ni (42) lil (X02 - xs) + mli (Yo2 - yj +_2"'"(ZD2 - zj \/V+mq2+n~2 (43) Souřadnicové rozdíly pravých stran těchto vzorců se dají vyjádřiti v následujících tvarech: kde značí: ",,' sin'- A d." R - r i A, cos 2" Yo,-Ys=- --R--.d!., A -.d,d. R.- r' A 12 cos 2" X 02 -x,,=- --R--.d l,. r' A 2 sm 2 --R--.d l, A =- (r 2 +,) sin.~ + (r, - 12),, "J Y R=/ 2 cos 2.d,+/, Sn2",d2,,,, cos 2" ' Při tom úsečky d, a d 2 jsou vázány identickým vztahem tvaru: dl t...( r. - r. cos v sin y). d (r 2 -- r, sin y - 1, cos y) Přišli jsme ku přirozenému výsledku, že celý problém je založen na měření jen tří nezávislých parametrů: dvou úhlů u,, U2 a jedné úsečky dl resp. d 2 D. Závěr. Posudek o praktické vhodnosti metody by se mohl spolehlivě vysloviti jedině na základě pokusného měření, což platí i pro rozbor přesnosti. Metoda není vázána na použití jediné mnohonásobné komory a platí i pro volné, anebo orientované prostorové dvojice s velkým plošným překrytem. Při pevné stereoskopické základně, umí13těné na trupu letounu, optické osy komor budou mimoběžné, což by však jen málo měnilo postup uvedeného analytického řešení; stačí v tomto případě volit za xy-ovou souřadnicovou rovinu řídící rovínu mimoběžných optických os. 1941/139

140 Již dávno byly pozorovány v citlivých vrstvách vyvolaných kinofilmů občas se vyskytující rušivé obrazce nebo skvrny. Po prostudování se ukázalo, že to jsou stopy po elektrických výbojích. Poněvadž výskyty nebyly vzácností a často rušily obraz, byla tomuto zjevu věnována pozornost (2,3,4,7). Později byl tento zjev pozorován také v roentgenofotografii (E g gel' t 1), třebaže velmi vzácně. Pozorovali jsme a byli jsme také upozorněni, že se tento zjev vyskytuje někdy též na negativech zhotovených na svitkovém filmu, a proto mu na tomto místě věnujeme pozornost. mezuje, vytvoření většího elektrického náboje, který by se mohl vybíti registrovatelnou jiskrou. Velmi významnou úlohu hraje také teplota, hlavně teplota filmu a ochranného papíru. Nízká teplota filmu a papíru způsobí, že v teplejší místnosti se na nich sráží vlhkost ze vzduchu, což je ještě podporováno pórovitostí papíru a hygroskopičností želatiny. Obr, 2. Skvrny s odstupňovanými okraji a značně členité stromkovité stopy. (Zvětšeno 1,5X.) Oba dva tyto vlivy na zelektrovatelnost můžeme dobře pozorovati na výsledcích pokusů, které provedli J. 1. G r a b t r e e a C. E. ves (2): Obr. 1. Stromkovité stopy po elektrických vlíbojích. (Zvětšeno 3X.) Je známo, že vzájemným třením některých nevodičů elektřiny vznikají elektrické náboje, které při dostoupení určitého potenciálu se vybíjejí. Při kinofilmu může zelektrování nastati třením kinofilmu o některé součásti aparatury (cívky bakelitové, ebonitové, případně i smaltované [P a z z i a n i 4J) během natáčení, přetáčení nebo kopírování. Při roentgenografii bylo zjištěno, že film při práci v suché vytopené místnosti nebo při práci v blízkosti tepelného zdroje se při rychlém vytažení z papírového ochranného obalu zelektruje třením o papír. Na amatérských filmech vyskytují se podobné stopy po elektrických výbojích hlavně v letních měsícich. U těchto filmů, na základě prostudování shromážděného materiálu, možno říci, že bývá zelektrován hlavně ochranný krycí papír ležící na filmu. Abychom si zodpověděli otázku, proč se tak nestává vždy,nebo velmi často, musíme si uvědomiti předpoklady pro vznik elektrického náboje v papíru, nebo samotném filmu, po případě v jeho vrstvě. Hlavním předpokladem pro zelektrování dvou nevodičů elekti'iny třením je sucho. Vlhkost podporuje elektrickou vodivost a tím: zmenšuje, případně za- Relativní vlhkost 54% Vzorek želatina film želatina film želatina film želatina film želatina film zelektrovatelnost při 10" C při 43 C slabá slabá silná silná slabá slabá slabá slabá O O slabá velmi slabá O O velmi slabá O O O O O Vzhled stop, které zanechá vybíjející se elektricks' náboi v citlivé vrstvě a které se stanou vyvoláním Obr. 3. Skvrny s výběžky větvovitlími a malé kruhovité a eliptické plošky ukazující na slablí elektrický výboj. (Zt'ěaeno 4-X.) 1941/140

141 viditelnými, je různý. U filmů pro kinematografii udávaji výše uvedení autoři celkem 5 druhů, a to: 1. malé skvrny s odstupňovanými okraji, 2. větvovité černé skvrny, 3. stromkovité stopy, 4. vějířovité stopy, 5. rozličné stopy. Podle shromážděného materiálu na svitkových filmech jsme pozorovali pouze tři druhy těchto výbojů. Nejvíce se objevují výboje stromkovité (obr.!., 2.) ostře ohraničené a končící hrotem. Jejich zahrocené konce směřují obyčejně do stejného směru pásu. Dále černé skvrny s výběžky (větvovité) (obr. 3.), a nejméně skvrny s odstupňovanými okraji, které se podobají také skvrnám vyvolaným vlhkostí. Liší se však od nich paprsčitou strukturou, kterou můžeme pozorovati lupou nebo často již pouhým okem. Tam. kde výboj byl příliš slabý, objeví se malé kruhovité nebo eliptické plošky s neostrými okraji. Při práci se svitkovými filmy může nastati zelektrování nejspíše při rychlém odvinování filmu z cívky před vyvoláním. Cívka je lehce držena na příklad v levé ruce, aby se mohla otáčeti, a při tom je such)'m prstem nebo větší částí ruky třen odvinujíci se ochranný papír s filmem. Jsou-li vhodné podmínky, totiž sucho a teplo, je papír, případně film, dostatečně zelektrován. Na dvou filmech 6,5X9, jinak dobře exponovaných a vyvolaných, bylo viděti stopy elektrických výbojů po celé délce filmu. U prvého šla serie těchto výbojú téměř středem filmu, u druhého v jedné třetině šíře, jak ukazuje kopie jednoho obrázku (obr. 4.). Většina výbojů je obrácena do podélného směru filmu. Pouze na jednom ústřižku filmu, z dvanácti, nalezen výboj všestranně rozvětvený (obr. 5.). Na mnohých vzorcích nalezeny mezi stopami výboj u tenké černé čáry rovnoběžné s hranou filmu (zvané mezi amatéry»telegrafní dráty«). Tyto čáry ukazují na tření ochranného papíru po citlivé vrstvě, a to bud' při rychlém přetáčení filmu při známém dokrucování vyjmuté cívky exponovaného filmu, nebo při rychlém rozvinování uvolněné cívky. V dostupné literatuře jest uvedeno u výbojů ve vrstvách kinofilmů, že není dosud známo, zda stopy výbojů jsou následek fotografického efektu světla vytvořeného jiskrou, nebo zda jsou výsledkem přímého působení elektrické jiskry na zrnka haloidu stříbra ve fotografické citlivé vrstvě. Na základě poznatků získaných při elektrografických studiích možno říci, že se jedná hlavně o pří mé působení elektrického výboje na halové sloučeniny stříbra. Když totiž byly při elektrografii viditelné i ultrafialové paprsky odstraněny černým xylonitovým filtrem nebo černým papírem, případně lepenkou, ukázaly se pod těmito filtry často obrazce. totožné se stopami elektrických výbojú v citlivých vrstvách filmu (obr. 6.). Snad není bez zajímavosti O,br. 5. Stromkovitý výboj všestranně rozvětvený..\ nlezen pouze v jednom pi-ípadě z dvanácti vzo1 kú. (Zvětšeno 2X.) Ohr. 6. Stromkovité stopy objevující se na elektrografiích po oe/filtrování viditelných a ultrafialových paprsk1~ černým ::rylonit.ovým filtrem. 1941/141

142 uvésti, že podle četných pozorování a údajů v literatuře (u kinofilmů) nemá citlivost fotografické vrstvy téměř vlivu na intensitu stop, zanechaných elektrickým výbojem. Také toto pozorování by podporovalo domněnku, že jde hlavně o přímé působení elektřiny na halové sloučeniny stříbra. na citlivou vrstvu (na př. při fotogrametrii, roentgenografii, radiografii, elektrografii a pod.). Každý fotografující ví, že musí fotografické citlivé vrstvy chrániti před cizím světlem, vlhkem, prachem (zvláště chemických sloučenin) a mechanickým poškozením. K tomu si nutno pamatovati, zvláště pro filmy, ochranu před vznikem elektrických výbojú. Vyvarovati se ukládání filmů v příliš teplém a suchém prostředí a silnějšího tření jich (zvláště velmi suchých filmů) samotných nebo ochranného papírového obalu či pásu během zpracování. Proto také byla zavedena výroba filmů»antistatických«. Obr. 7. Mikrofotografie řezu filmem v místech stopy po elektrickém výboji. Zčernání při povrchu citlivé vrstvy ukazuje, že výboj pl'išel zvenčí, patrně ze zelektrovaného papíru při rozvinování cívky. Užitá fotografie se snaží vymýtiti všecky cizí vlivy na citlivou fotografickou vrstvou nebo na latentní obraz. V běžné fotografii si tlín ušetříme pracné retušování. Ve vědecké fotografii by mohly znamenati i zkomplikování při studiu určitých vlivů 1. Eggert J.: Einfiihrung in die Rontgenphotographie. Leipzig, Str Grabtree J.. et lves C. E.: Les Marques ďeffluves sur les Film cinématographiques. Science & ndustries Photographiques: 5: 89-96, Newman A. S.: Les effluves en cinématog-raphie; comment les éviter. Photographic Journal, 63 : 262, cit. Science & ndustries Photographiques, 3 : 129, Pazziani A.: Marques ďeffluves sur Film cinématographique. Science&ndustries Protographiques, 6 : -, Prát S. a Schlemmer J.: Elektrografie. Sborník A. P., 14, Yoshida U.: Figures produites sur les plaques photographiques par les décharges électriques. Memoirs of College of Science of Kyoto Univ. 2: 105, cit. Science & ndustrie Photographiques, 5 : -, Fr. W. Freerk: Der Kinoamateur. Měření optickými přístroji s dálkoměrnými soupravami získává zaslouženě větší a větší obliby pro rychlost práce, nezávislost na počasí a svoji přesnost. Výhody optického měření poznal každý, kdo nějaký čas optickou metodou měřil a byl později opět z nějakých příčin nucen voliti k zaměření detailu hustou síť n:íěřických přímek, aby kolmice byly krátké. Měření takových měřických přímek pásmem nebo latí v hornatém nebo kopcovitém území je velmi namáhavé, nákladné a v porovnání s metodou optickou také zdlouhavé. Podobně je tomu v území s velikou frekvencí dopravní, což měli možnost poznati ti kolegové, kteří pracují na novém měření Prahy. Velikou svízel měli s častým:poškozením pásma a jeho opravou, vyžadující znaěného času, zvláště tehdy, má-li se příznivá chvíle během nestálého počasí plně využíti. Tyto obtíže odpadají při optickém měření pravoúhlých souřadnic, použijeme-li u nás dosud opomíjeného přístroje Lodis, výrobku firmy Zeiss v Jeně. Jsou dva typy tohoto přístroje. V rovinném terénu se používá Lodis, v terénu svahovitém Kipplodis, který je dobře použitelný při měření po střechách a zdích. Stručným popsáním přístroje a metody sleduji 'ten cíl, aby kolegové, kteří mají o tuto metodu zájem se s ní seznámili dříve, než se jim dostanou do rukou uvedené přístroje. Věřím, že časem bude dána těmto přístrojum přednost před proměřováním pásmy, zvláště při měření velkých měst a snad později po vyzkoušení v praxi zatlačí měření pásmem a latí vůbec. Je to totiž měření pohodlné a náklad spojený s investicí do přístroje jistě vyváží množství a jakost práce. Přístroj Lodis se skládá" zdálkoměrného dalekohledu s točnou osou, n~,<iníž je nahoře na dalekohledu upevněn dvojitý'n;ra~o[: Pod točnou osou dalekohledu je provaoova$f/tyč lil troj(jílný,jíl;opěrným stojánkem... K phstroji patří dvě latě 4metrové se svislou stupnicí, na které se čte vzdálenost. (Srov. obr. 1.). Postup při měření je obdobný jako u obvyklého měření dvojitým pentagonem. Měřická přímka 'SeJ vytýčí pomocí trasírek, ale na počáteční bod se postaví svislá dálkoměrná lať. Druhá svislá dálkoměrná lať se postaví na bod podrobného měření. S pří- 1941/142

143 strojem se pak postupuje ve vytýčené pnmce, až obrazy latě na počátečním bodě a výtyček na druhé straně měřické přímky se stotožní v hranolu nad dalekohledem s latí, která je na bodě podrobného měření. Tím jsme našli patu kolmice. Zabodneme Proti tomuto údaji odpovídá na pravé straně 40,03. Celkově: 40,03-30,00 = 10,03 m, údaj což je skutečná vzdálenost. (Obr. 3.) Dle naznačeného způsobu měření je zrejme, že není třeba zvláštního výcviku pro tento způsob měření a Že si ho každý brzy osvojí. lehce provažovací tyč, kterou upevníme stojánkem. Dalekohledem se pak zacílí na lať na počátečnim bodě a přečte se vzdálenost úsečky. Pak se otočí dalekohledem na lať stojící na bodě podrobného měření a přečte se délka kolmice. Tímto jednoduchým způsobem se postupuje dále až do vzdálenosti asi 80 m, což je dosah dálkoměru. Pak se lať stojící na počátečním bodě musí přestaviti. Současně se vyhotovuje polní náčrt. Proto se doporučuje, aby při měření spolupracoval kreslič, pak jde měření velmi rychle. Princip měření vzdálenosti je patrný z obr. 2. Kipploidis je stejný jako Lodis, jenže dalekohled má pohyb ještě svislý a na výškovém čtvrtkruhu opatřeném lupou se na stupnici s noniem čte úhel výškový neb úhel sklonu do 30. Proto se ho dá použíti v terénu kopcovitém a velmi dobře při měření po střechách a zdich, čemuž se při měření velkých měst nedá vyhnouti a odpadá provažování olovnicí, což měření zpomaluje a zdražuje (obr. 4). Dle údaje tiskopisu fy Zeiss děje se odečtení horizontální vzdálenosti s přesností 1 cm. Přesno'3t v určení úhlu je ". Čas potřebný pro zaměření jednoho bodu je asi 1 a půl minuty. Čtení na lati je jednoduché. V zorném poli dalekohledu se jeví po zacílení na lať dvě stupnice těsně vedle sebe, ale navzájem pošinuté. Stupnice je dělena na 10 dílků, z nichž pátý je označen tečkou. Nejdříve se přečte levá část stupnice. Na př.30,0. Jsem přesvědčen, že se Lodis osvědčí právě tak, jako se osvědčily všechny dálkoměrné stroje. Sám jsem tento přístroj zkoušel v pražských laboratořích fy Zeiss v r a navrhoval zakoupení tohoto přístroje neb alespoň svolení pro vyzkoušení v letním období Bohužel mi Generálné Fin. red. v Bratislavě tehdy návrh zamítlo, takže jsem přístroj prakticky vyzkoušeti nemohl. (Obrázky k článku jsou použity z propagačního letáku fy Zeiss.) 1941/143

144 Podle 1 vládního nařízení ze dne 7. června 1923, čís. 114 Sb. z. a n., kterým se provádí cís. nařízení ze dne 1. června 1914, čís. 116 ř. z., o dělení katastrálních parcel a o knihovním zápisu nabytých nemovitostí nepatrné ceny (pod K 200,-), m o h o u všechny okresní soudy v Čechách a na Moravě jako knihovní soudy na žádost stran osvědčiti soudním zápisem smlouvy a prohlášení o nabytí nemovitostí nepatrné hodnoty, má-li býti podle nich i hne d proveden knihovní zápis a tím odstraněna neshoda mezi pozemkovou knihou a pozemkovým katastrem. Podle 2, odst. 2 měřičský úředník pozemkového katastru zjistiv při úředním jednání neshodu mezi pozemkovou knihou a pozemkovým katastrem, poznamená v ohlašovacím listě, má-li plocha, která jest předmětem úředního jednání k odstranění neshody, hodnotu do 200 K či vyšší. Rozhodno je však především ocenění stranami. Neudají-li strany hodnotu vyšší, přihlédne se k ocenění měřičským úředníkem v ohlašovacím listě. Podle 4 téhož v. nař. odepře soud sepsati smlouvu nebo prohlášení soudním zápisem, n e n í-l i m o ž- n o i hne d v y k o n a t i k n i h o v n í z á p i s, bud' že listina vyžaduje schválení jiným úřadem, anebo že to nepřipouští knihovní stav (na př. různé zatížení kn. vložky). Podle 1 vládního nařízení ze dne 9. října 1938, čís. 218 Sb. (platnost byla prodloužena v. nař. č.461/ 40 do 31. X. 1941) o přechodném omezení zcizení a propachtování určitých druhů nemovitostí, jest k smluvnímu zcizení nemovitostí zemědělských a stavebních parcel potřebí souhlasu okresního úřadu. K žádosti o knihovní zápis na základě právního jednání, ke kterému jest podle tohoto "nařízení potřebí úředního souhlasu, je třeba připojiti výměr, jímž byl souhlas dán. Smluvním zcizením jest každé právní jednání mezi živými k převodu nemovitostí směřující; tedy smlouvy trhové, směnné a darovací, při čemž nikterak nezáleží na velikosti zcizované nemovitosti. Dospíváme tím k názoru, že i při převodu nemovitostí nepatrné hodnoty (pod K 200,-) i na př. při vyrovnání hranic za účelem lepšího obhospodařováni a p. jde o smluvní zcizení nemovitostí a proto je i v tom případě nutný úřední souhlas ve smyslu 1 v. n. č. 218 ze dne 9. října Úřední souhlas ke zcizení nemovitostí vydá okresní úřad na žádost po předložení vkladné listiny (písemné smlouvy a pod.). Je tedy prakticky (po dobu platnosti v. nař. ze dne 9. X. 1938, čís. 218 Sb. z. a n.) nemožno, aby knihovní soudy sepisovaly protokolární smlouvy o nabytí nemovitostí nepatrné ceny, pokud půjde o zcizení nemovitostí v 1 citovaného vlád. nař. vypočtených. Je proto nutno vzíti skutečnost na vědomí, aby případné informace stranám se strany měřičského úředníka nebyly v rozporu s praksí knihovních soudů. Na druhé straně však není třeba úředního souhlasu ke knihovnímu zcizení, jde-li o t. zv. originální způsob nabytí vlastnictví, na př. jde-li o vydržení vlastnického práva k nemovitosti v pozemkové knize jinému vlastníku připsané. Je beze sporu, že v. nař. ze dne 9. V. 1923, č. 114 Sb. z. a n., velmi účinně přispívá k urychlenému odstranění nesrovnalostí mezi pozemkovou knihou, pozemkovým katastrem a skutečností. Je-li nyní účinnost tohoto v. nař. z větší části znemožněna v. nař. ze dne 9. X. 1938, čís. 218 Sb. z. a n., je tím více nutno, aby měřičský úředník pečlivě zkoumal při úředním jednání, nejedná-li se v daných případech bud' o opravu kat. mapy podle 39 kat. zák. nebo o vydržení vlastnictví, v kterýchžto případech je možnost využití výhody vpředu citovaného v. nař., připouští-li to ovšem současně knihovní stav. ng. ALOS!UMEK. (Dokončení.) Oceňování lesů. Lesy byl každý majitel povinen nechati odborně odhadnouti tak, aby z odhadu byl patrný správný výtěžek sáhů dřeva tvrdého a měkkého. Při odhadu nařízeno přihlížeti ke vzrůstu dřeva, k poptávkám a cenám, k poloze a klimatickým poměrům kraje. Dále nařízeno nahlížeti do vrchnostenských, obecních neb soukromých, dřevařských, naturálních a peněžních účtů za 9 let a mimořádné případy udati, aby tím bylo umožněno došlé odhady porovnati. Při odhadu lesů, zvláště v rovinných krajích, mělo se pamatovati na to, aby užitek z lesů byl oproti užitku z polí v takovém poměru, aby vykácení lesa a přeměnění na pole nepřineslo majiteli žádných výhod. Lesy nacházející se v takových polohách, že majiteli nepřinášely zisk ani prodejem dříví, ani jakýmkoliv jiným zužitkováním, považovány za křoviny a pastviny. Tímto způsobem zjištěný výtěžek se však zanesl do sloupce lesy. Majitelé, kteří vlastních lesních znalců k odhadu 1941/144

145 svých lesů neměli, byli povinni dáti odhad provésti na vlastní útraty jedním z lesních znalců komise, kteří byli pod přísahou a opatřeni attestem a jejichž jména byla v kraji vyhlášena. Při odhadu lesů pro úpravu daně bylo dbáti těchto ustanovení dvorního dekretu ze dne 3. října Majiteli jest ponecháno na vůli, aby si své lesy rozdělil pro tolik roků, jak toho vyžadují okolnosti a stáří lesů. 2. Majitel jest povinen při odhadu lesů bráti v úvahu tolikaleté dřevo, pro kolik roků byl les rozdělen. Rozdělil-li tedy les pro 100, 80, neb 50 roků, pak smí bráti pro odhad jen dříví 100, 80, neb 50leté. 3. Majitel může každou lesní trať rozděliti na tolik oddělení, kolik jich vyžaduje různost pozemku a půdy a v důsledku toho i různost růstu dřeva, na příklad: Les»Skála«o výměře 200 jiter = 600 měřic, rozdělený pro 100 roků, v němž by byla půda a růst tak rozdílné, že by Ya byla shledána dobrou, Ya prostřední a Ya špatnou. Podle provedeného odhadu by dávala: 1 měřice dobrého lesa. 50 sáhů, 1» prostředního lesa 40» 1» špatného lesa 32» tedy 1 jitro průměrně sáhů. Lesní trať»v dolíku«o výměře 300 jiter = 900 měřic byla by rozdělena pro 100 roků na 6 oddělení. Na 1/. dobré půdy podle odhadu by dávala 1 měřice 2/. horší půdy.. 1/. ještě horší půdy. 2/. úplně špatné půdy 60 sáhů, 50» 35» 25» dohromady 170 sáhů. V důsledku toho bylo by nutno hledati průměr takto: 1/. a 60 sáhů. 60 sáhů, 2/. a 50 sáhů. 100» 1/. a 35 sáhů. 35» % a 25 sáhů. 50» Dělí~lise celkových sáhů šesti (počtem lesních oddělení), ukáže se, že průměrně připadá na 1 měřici /. sáhů, na 1 jitro /. sáhů. 4. Tímto způsobem vyšetřený výnos lesa se pak násobí plochou lesní tratě a výsledek se dělí počtem let, pro nějž byl les rozdělen. Les "Skála" má 200 jiter. Na 1 jitru se těží 122 sáhů dřeva, tedy celý les dává sáhů, které dělíme 100 (počtem let, pro něž byl les rozdělen), připadá tedy na 1 rok 244 sáhů. 5. Druh dřeva t. j. tvrdého neb měkkého nutno bráti v úvahu a zapsati u každého příslušný díl. Jelikož ve "Skále" je % dřeva tvrdého, jest z výile uvedených 244 sáhů: tvrdého měkkého 61 sáhů, 183 sáhů. 6. U každé lesní tratě jest nutno udati místní cenu dříví kmenového (na stojato) a při tom se říditi 9letým průměrem, jenž vlastně možnost odbytu a cenu dřeva prokazuje. Do hlavní tabulky o přiznání (Hauptfassionstabelle) jest zanésti celou trať lesa, kdyby tato v přiznání a odhadu lesa (Waldab~chatzungsfassion) byla uvedena v různých odděleních. Lesní personál provede odhad lesa na jednoduchém formuláři, načež podle něj vrchnostenský zástupce sestaví celkový výnos lesa a zapíše jej do tabulky o přiznání. Výnosné sklizně, jichž se tu a. tam dochuje na pozemcích svými přirozenými vlastnostmi spíše horších než dobrých, avšak zlepšených navezením bahna z rybníků, nelze samozřejmě posuzovati jako stálé střední výtěžky; takovéto pozemky nelze oceňovati podle výjimečného, zřídka se vracejícími okolnostmi zvýšeného výnosu, nýbrž nutno je srovnati s okolními pozemky spolehlivě přiznanými, u kterých se zmíněné výjimečné případy neprojevily. Aby však byly vyloučeny všechny omyly a nesprávné údaje a současně také, aby přiznávající nebyli stiženi tresty podle patentu z 18. srpna 1785, musel by každý držitel pozemku, tvrdící, že pro dočasné zlepšení svých pozemků vykonal zvláštní přípravy, učiniti přiznání přesně podle pravdy a oznámiti okolnosti subkomisi kraje. Tato oznámení pak na místě samém spolehlivě vyšetří a nález předloží vrchní komisi k posouzení k povolení snížení přiznaného pouze dočasného výnosu. V opačném případě, kdy učiněná přiznání nen i vrchnostenské výtahy o sklizních vykazují příliš nízký, s přirozenou plodností pozemků se nesrovná- 'lající výnos, nutno prosaditi jeho spravedlivé zvýšení. Dvorním dekretem ze dne 2. června a 27. července 1785 vydala vnitrorakouská komise pro úpravu daní pokud jde o lesy následující, k bližšímu výkladu podnět poskytující, poznámky; 1. Jak jest nahlížeti na užitek mýtin, skýtajících naději na zalesnění náletem (nový vzrůst), jak je oceniti a přiznati. 2. Jak oceniti po zjištění doby růstu a množství dřeva užitek lesů, jichž se používá výhradně k výrobě dřevěného uhlí. 3. Jak si povšimnouti druhu těžby u lesů hodících se nejen k výrobě dřevěného uhlí, ale i k výrobě prken a nářadí. 4. Jak nahlížeti na peněžitou hodnotu lesů, položených tak, že jich až dosud nebylo možno využíti ani výrobou dřevěného uhlí, ani jiným způsobem. 5. Čeho dbáti při vyjádření hodnoty porostu v penězích u takových lesů, které neznemožňují svým stavem a polohou využití, jichž využití jest spojeno s větší námahou a většími náklady, a které vlastně ještě nebyly dotčeny proto, že bylo dosud dostatek dřeva na místech přístupnějších. 6. Jak posuzovati při odhadu v penězích takové lesy, které nebyly dosud využity, aneb jen málo využity pouze proto, že jejich vlastník pro množství a rozsáhlost svých lesů dosud neměl potřebu jich využíti, aneb na možnost využití ani nepomyslil. 7. Jak oceniti vzhledem na trojnásobný užitek poskytnutý obilninami, pastvinou a dřevem ony lesni porosty, na nichž by pozůstávalo t. zv. právo používání (Raumrecht), t. j. kde majitel zužitkovává les tak, že jej rozdělí na dílů a pak aniž hy vyčkal úplného vzrůstu dřeva, každoročně jeden díl vyseká, což po 20 až 30 letech opakuje, při čemž v době mezi tím vykácené díly osévá několik rokli obilninami, pak jich pokud to mladý porost dovoluje využívá jako pastviny pro svůj dobytek, načež využitkuje znovu dorostlé 20 až 30 roků staré dřevo. 1941/145

146 o tom bylo rozhodnuto takto: ad 1. Lesy právě vykácené, pokud tyto nenáleží do kategorie lesů křovitých (Gestrippe), nutno při odhadu posu~ovati stejně jako ostatní lesy, bez ohledu na to, jsou-li vykáceny úplně nebo částečně. ad 2. Dřevo na pálení uhlí nebudiž hodnoceno jako takové, nýbrž jako dříví štípové nebo sáhové (pa livové). ad 3. Při odhadu nebudiž brán zřetel na dříví stavební (tesané) a nářaďové, nýbrž pouze na to, zda je dřevo tvrdé nebo měkké. ad 4. Lesní porosty, které dosud nelze nijak využíti, buďtež hodnoceny jako pastviny. ad 5. a 6. Lesy, jichž nebylo možno využíti pro jejich stáří, aneb lesy, které nebyly využity pro své množství, nutno podle mínění vnitrorakouské vrchní komise oceniti v penězích. ad 7. Naproti tomu jest hodnotiti lesní porosty, v nichž panuje výše vysvětlené střídavé lesní hospodářství pouze tak, jako by byly obhospodařovány po lesnickém způsobu, pro kterýžto případ nejvyšším dvorním rozhodnutím bylo stanoveno, že dříví určené pro pálení uhlí, stavby, výrobu prken a pro rúzné mechanické účely, nutno hodnotiti jedině jako dříví štípové (sáhové). K ustanovení připojeny následující směrnice: a) Skutečné lesní porosty jest odlišovati od lesů Křovitých, které nemají vhodné půdy pro růst dřevin a také od pastvin, které bývají částečně porostlé dřevinami. Nenáleží tedy pozemky, které svým způsobem použití představují více pastviny než skutečné lesy do lesů, nýbrž jako křoviny do pastvin a nutno je přiznávati bez ohledu na nepatrné množství dřeva na nich se nacházejícího tak, jako by celý pozemek byl výhradně určen za pastvinu. Naproti tomu není bráti u lesního porostu, který současně slouží jako vydatná pastvina na tuto zřetel, protože v tomto případě dřevo zi'lstává, a porost jest oceniti tak, jako by byl řádně obhospodařován ti nerušen pastvinou. b) Při ocenění skutečných lesních porostů jest dbáti žádoucí stejnoměrnosti, vyloučiti vše náhodné a každý lesní pozemek posuzovati tak,.iako by byl řádně obhospodařován a ošetřován tak, aby jednomu výseku dorostlých stromů následoval vždy bez přerušení výsek další, čímž by dorost dosáhl úplnosti v době, kdy les bude pozvolna vykácen a poskytl tak možnost k další řadě výrubů (Holzschlag). c) Při odhadu lesů podle předchozího hlavního pravidla a po lesnickém způsobu, nesmí se přihlížeti ke skutečnému stavu lesa, totiž zda je vykácen neho určen k zalesnění náletem, neb zda jde o mladý neb již vysokokmenný a zralý les. Spíše nutno zkoumati, jaké druhy dřeva les poskytuje, neb poskytnouti může, v jakém poměru je množství dřeva tvrdého k dřevu měkkému, kolik roků potřebuje každý druh k dozrání s ohledem na jakost půdy, kolik sáhů dřeva by les dal, kdyby byl vykácen na ploše 1jitra, 1z nebo lf4 jitra, a kolik by tedy poskytl ceý1:aměřený les s ohledem na případná skalnatá neb jinak neplodná místa. Uvedeným způsobem získaný výsledek ocenění celého lesa se za současného rozlišování měkkých a tvrdých druhů dřeva spolehlivě poznamená a počet sáhů každého druhu dělí počtem let, jichž je třeba k dozrání příslušného druhu dřeva. Výsledek je pak roční výtěžek lesa, jenž jest uvésti v přiznávací tabulce, d) Zvolení lesní znalci provedou podle předchozích pokynů odhad lesů a výsledky zapíší do formuláře vydaného vrchní komisí pro úpravu daní, aby byly s to ospravedlniti své posudky při vyskytnu vších Re námitkách. e) Jelikož malé lesy nepřipouštějí řádné rozdělení na mýtiny, nezbývá než porovnati takové lesy s rozsáhlými lesními porosty stejných vlastností půdy s týmiž druhy dřevin a oceniti je podle jejich plošné výměry jako stejně velké části lesů rozsáhlých. f) Tvrzení, že některý les nedává užitku pro přiliš vzdálenou polohu, pro nedostupnost, nebo pro nedostatek odbytiště, lze bráti v úvahu jen po předchozím podrobném vyšetření okolností, načež les, jenž by poskytoval 1000 sáhů ročně, se ocení jen 750 neb 666% nebo i 500 sáhy, při čemž se současně v přiznání poznamená, že na sáhy odhadnutá suma ročního dřevního výtěžku byla z té neb oné příčiny zmírněna o lf4, Y:3, případně V2' Kdyby však bylo zřejmě dokázáno, že dřevo lesa nelze nijak zužitkovati, nesmí přece býti takové lesy bez zdanění. Jest však převésti výnos, který by pozemek poskytl jako pastvina na tolik sáhů dřeva, kolik je třeba, aby byla podle místních cen dřeva zapravena hodnota výnosu z pastviny. To se rovněž poznamená v přiznání. g) Jde-li o t. zv. právo používání pasek (Raumrecht), nutno dbáti, zda byly pozemky od nepaměti určeny za řádné lesní pozemky, či nikoliv. V prvém případě jest takové pozemky hodnotiti jako jiné lesy, bez ohledu na řečené právo, v druhém případě nutno je však podle okolnosti řaditi mezi pastviny. h) Jelikož má býti brán zřetel na samotnou výrobu dřeva, nikoliv však na různé použití dřeva, plyne z toho, že dřevo třeba posuzovati podle nejběžnějšího určení, totiž jako dříví štípové (sáhové) a že není třeba oceniti je výše než dříví skácené a na štípy (polena) rozsekané, aniž by byla do toho zahrnuta dřevorubecká mzda podle místních poměrů. i) Při hodnocení lesa a následujícím zdanění nelze bráti v úvahu okolnost, že v některých krajích jest majitel lesa povinen poskytnouti určité množství dříví někomu bezplatně, neb za ceny zmírněné zvláštními smlouvami, aneb za stanovené nájemné; majiteli lesa jest ponecháno na vůli, aby se s tím, kdo dříví přijímá, vyrovnal buď po dobrém (dohodou), aneb soudně. k) Konečně nelze bráti délku polen jinak, než nodle místních zvyklostí v každé obci, protože užívání obecné jednotné délky polen není v žádné zemi zvykem a zavedení jednotné délky by bylo nepohodlné jak pro přiznávajícího, tak i pro kontrolujícího a vyvolávalo by patrně nepříjemnosti. Nutno však v každé obci bráti v úvahu pouze jedinou délku polen a poznamenati ji několika slovy na konci přiznání, v sumáři ve sloupci lesů pod součty sáhů měkkého a tvrdého dřeva i na titulním listu sumáře vedle ceny dřeva. Aby pak byla v každé zemi zjištěna konečná hodnota do prodeje přicházejícího dříví, pře- 1941/146

147 vede účtárna v hlavním sumáři různé délky polen na délku jedinou, t. j. 3 vídeňské stopy. Závěrečné práce. Když byla takto jednotlivá měření a přiznání vrchností a držitelů v obci skončena, uzavřel vrchnostenský úředník výkaz přiznání, vypočítal roční výtěžek jednotlivých obilin a jiných poživatin pro každé jitro a měřici. Sestavení takové uzávěrky je patrno na příkladu z obce Zbraslavě. Pak podepsali přiznání příslušní úředníci, soudci a přísežní znalci. První kontrolu provedl vrchnostenský úředník pomocí obtisku registru, účtů dvorů, které ležely v obvodu nebo poblíž obce. Vrchnosti a jejich úředníci museli proto tyto údaje prohlédnouti, nesprávné opraviti podle svých porovnávacích výpočtů, načež je podepsali. Úředníci a místní vrchnosti vyznačili do výkazů přiznání místní ceny za seno, otavu, víno a dříví, která se zjistila z účtu uplynuléhodevítiletí. Opravená neb za správné uznaná přiznání, podepsaná vrchností neb jurisdicentem, zůstala v opatrování u soudce obce, kde byla každému volně k nahlédnutí, aby jednotliví držitelé mohli kontrolovati druhé a posouditi, jsou-li jeho neb sousední pozemky lepší neb horší. Sumář pro obec Zbraslav Je vzdálena od týdenního tržiště N. Seno Otava... cent cent Víno... vědro Dříví tvrdé. sáh Dříví měkké sáh. N. mil kro.. 15 kro 1 zl. 30 kro 2 zl. - kro 1 zl. 20 kro Vyúčtování Jednotlivě Dohromady Sklizeno: zl. i kr 1 D. zl. kr.1 D. pšenice 125 měřic 2 zl. - kr'125o--, žita 21» a 1 zl. 50 kro ječmene 125» a 1 zl. - kr i ovsa 24» a 50 kro 12 j - -. Součet!418)50 - ;09: 25 - Z toho připadá na jednoroční výnos: seno 40 centů a 30 kro 1121-'- otava 16 centů a 15 kro ~l= víno 15 věder a 1 zl. 30 kro tvrdé dříví 24 sáhů a 2 zl. 48 -, 1 - měkké dříví 50 sáhů a 1 zl. 20 kro i Suma celého výnosu! Podle dvorního dekretu ze dne 18. srpna 1785 mělo býti zdanění pozemků spravedlivé, tudíž vyměřování pozemků i přiznání výnosu pečlivě provedené. Proti očekávání však bylo shledáno, že různá přiznání výnosu obilnin byla hluboko pod skutečnou hodnotou následkem chyb ve výměře nebo v POZll9.- menání sklizně některých majitelů pozemků. Aby tedy mohl každý stanoviti svou sklizeň a porovnati užitek ze svého pozemku uvedeného roku s roky jinými, zda je totiž běžný rok dobrým, středním či špatným, prodloužena lhůta k podání přiznáni až do 1. dubna Tato lhůta byla též vyhražena i pro změnu již podaných případně nesprávných přiznání. Proto nařízeno, aby pro výstrahu každému bylo připomenuto, že najde-li se po podání přiznání v obilninách neb jiném výnosu nějaký pachtýř, který nabídne o procento vyšší výtěžek z některého úrodného pozemku, bude mu tento propůjčen, proti čemuž si majitel, jenž podal o procento méně, než onen dociluje, nemůže stěžovati, aniž by doznal své nesprávné údaje, které byly takto spravedlivě trestány. Dvorní patent z 12. září 1785 stanovil, že pozemky určené pro nové církevní účely, farní a školní budovy nemohou podléhati všeobecnému zdanění, ježto nenáležejí do druhů pozemků, přinášejících užitek. Aby toto určení nebylo pochybné a nebylo zneužito, byly v krajích, kde bylo provedeno nové farní rozdělení, před uzavřením přiznání a před odevzdáním sumářů subkomisi vykázány plošně ony pozemky, jež byly ke shora uvedenému určení vyhlédnuty a to s připojením zvláštního vrchnostenskéhq vysvědčení a s poznámkou, zda tyto celé, neb z jaké části unikají všeobecné berni a kolik činí vyšetřovaný užitek, jenž má zůstati bez zdanění. Operát josefinského katastru. Po zaměření a ocenění pozemku byl pro každou obec vyhotoven katastrální operát, jehož součástkami byly: 1. Polní náčrty. 2. Kniha fassí. 3. Kniha změn. 4. Pozemnostní archy topografické (fassní archy). 5. Výkazy (tabely) změn držitelů a pozemků pro jednotlivé archy topografické. 6. Výpis daňového rozvržení podle držeb a způsobů vzdělávacích. 7. Katastr obce a přidělených osad. 8. Výpočet úhrnného jednoročního výtěžku půdy v obci podle plodin. 9. Úhrnné sestavení plošné výměry kultur a kontrolovaného jednoročního výtěžku obce (lit. A). 10. Úhrnné sestavení jednoročního čistého výtěžku a pozemkové daně podle kultur (lit. B). 11. Úhrnné sestavení rustikální a dominikální daně katastrálního území. 12. Kniha pozemkové daně pro obec podle jednotlivých poplatníků (kniha gruntovní daně). 13. Seznam vlastníků domů (a zahrad) s udáním obživy a zaměstnání jednotlivých držitelů. 14. Výkazy dominikálních pozemků s jich vceněním co do jakosti a podle výměry. 15. Sestavení celého rustikálního stavu katastrálního území. 16. Výpis kontrolovaných výnosů z knihy fassí podle jednotlivých držitelů. 17. Protokolární vyjádření jednotlivých držitelů o vydaných jim výpisech z fassí. 18. Urbární kontrakt obce. 19. Výpočet peněžních hodnot čistých výtěžků (k lit. A) podle kontrolovaných plodinových cen v obci. 1941/147

148 l Obec Zbraslav Sklizeň 2 roků Sklizeň 1 roku Průměr na 1 jitro Průměr na 1 měřici Role Louky Vidce Lesy,1._ výtěžek oj o 'al y.,.. vý- g ~ vý- l:: vý-!"'o měra " : p~e- žita Jec- ovsa měra Jl. <5 měra :; měra ' E mce mene :a [:a ~-!:a -- dříví Ul i -11:a ~ -oj měřic ~.-< centů ~.oj"'o ~ 1-<11 ~. 00 ~ C) >Q) ~lrl'jl o;:; O o;:; O o;:; O :> o;:; C sáhů měříc '/. měřic ~ := :=.:= ':'1,1 /, '11J r)".',~"..o,.) " " '''o: ~/"_'iq'.~",r",,,. Pro některé obce byly vyhotoveny měřickým stolem i mapy. Jako příklad podává se zde otisk části listu mapy obce Karlov. Vyjmenované operáty (originály) jsou uloženy v zemském archivu. Jich druhopisy se nacházely u berních úřadů, někdy i u městských úřadů nebo v archivech velkostatků. Vynesením ministerstva financí ze dne 23. dubna 1931 č. 792/31-/6 bylo nařízeno, aby všechny součásti tereziánského a josefinského katastru byly od berních úřadů vyzvednuty a uloženy v archivu map katastrálních v Brně, kde byl pořízen jich soupis v roce Jak se po uspořádání operátu ukázalo, zachovalo se nejvíce částí uvedených v položce 2, 3, 4, 5, 6, 9, 10 a 14, některé z ostatních částí se ztratily. Operace s pořízením nového katastru trvaly 4 roky. Josefinský katastr nalezl na Moravě 3, jiter a 1049 sáhů 2 a to: 1, jiter dominikální půdy a 2, jiter rustikální půdy s celkovým výnosem 17, zl. 47 kro Hrubý výnos rolí, luk, vinic, lesů měl býti podle patentu ze dne 15./ k 1./ zdaněn průměrem 12 zl. 13 kro ze 100 zl. Celková pozemková daň činila na Moravě podle tohoto katastru 2, zl. Poddanému mělo zůstati z pozemkového výnosu 70%, na daně mělo přijíti 12%, na dávky a povinnosti k vrchnosti 18%. Rychlost s jakou bylo provedeno josefinské měření a odhad výnosu pozemků měla za následek nestejnoměrnost ve zdaněni. 1941/148

149 V roce 1792 měla býti z náčrtů josefinského katastru sestavena mapa říše, shledalo se však, že nelze z nich správně vytvořiti ani mapy obcí, jelikož polní náčrty neměly jednotného geometrického podkladu a byly vyhotoveny povrchně, mnohdy krokováním. Zmíněné závady volaly po nápravě; proto byl jopatentem sefinský katastr císaře Leopolda. z 19./ zrušen a obnoven tereziánský katastr avšak s tim rozdílem, že vrchnosti i poddaní měli býti napříště stejně zdaněni a to 30.4 zl. ze 100 zl. odhadu. Zdaněna byla i půda církevní a královská města. Tereziánský berní systém trval v podstatě až do zavedeni katastru stabílního a provisoria pozemkové daně zavedeného na Moravě dnem 1. listopadu TERÁR:N Odborná pojednání v časopisech. Rivista del Catasto e dei servizi technici erariali. Ročník V. - rok K vůli přehledu byly názvy jednotlivých článků sestaveny do oddílů podle projednávané látky. K()ntrola snímků fiove A. Katastr a jotogrametrie' Svazek Str. výškopisných plánů zpracováním fototeodolitových. - Placido B e 1- Rozhodný převrat v katastrálním vceňování. - Nino Famularo Obnovování katastrálních map lombardsk~'ch využitím metod aerofotogrametrických. - Placido Bel f i o r e Komise pověřená studiem přeměny dosavadniho katastru domovního v městech, na katastr průkazný (právní). - Redakční.. Průběh a stav obnovy pozemkového katastru v ltalii k 30. červnu Redakční.. P'1'oblémúpravy politických hranic (mezi talií a Svýcarskem). - Alfredo Pár o li.. Měření základen u jezera Braccianského, prováděné pro účely světových rekordů motonautických katastrálním úřadem v Římě. - Amedeo Por z i Transformace pravoúhlých souřadnic mezi dvěma systémy projekce Soldner. - Giovanni Moncada Nové sídlo generálního ředitelství katastru, technické a finanční státní správy... Střední chyba v zákresu vrstevnic v zpracování aerofotogrametrickém. - Alfredo P á- r o i Přímá kolaudace a zjišťování přesnosti zadávaných map, vyhotovených fotogrametricky. - Gino C a s s i n i s Přednášky o nových metodách katastrálního vceňování na akademií ve Florencii.. Revise katastrálního vceňování pozemků.. Problémy vceňovací při generální revisi. - L. Per d i s s a, recense Běžné práce pozemkového katastru a katastru domovního na výstavě pořádané ministerstvem financí 17. V Projekt pozemkového katastru. - René Dang e r, recense talské katastry. - L. P o a str i, recense Jednoduché určení terénních výšek ze svislých snímků. - Luigi S o a i ni..... Transformace z jedné perspektivy do druhé. - Giovanni Set ti Císelné řešení jednoduchého vrcholu pyramidy. Guido G o i n e i Ciselný a grafický postup na zlepšení a urychlení orientace svislých snímků hornatých krajin Přístroje snímkové a převáděcí..... Vlivy nedostatku fotoaparátů na přesnost fotogrametrických map Fotogrametrie použitá. - And e r s o n, recense V. 381 V. 506 V. 609 V. 619 V V. 475 V. 561 V V Svazek Str. nterpretace leteckých snímkll - F i s c her, recense Fotogrametrie v lesnictví. - Nicolau Ba r- lard,recense.,... " V. fot??r~metrický kurs na král. politechniku v Mlane Určení bodů kontrolních a vlícovacích při fotogrametrickém měření Srovnání fotogrametrie letecké s pozemní. Využití fotogrametrie v cizině pro mapování a pořizování plánů Fotogrametrické převádění v rovinném terénu italských ostrovů. - T h a m, recense Vliv soustavných chyb v letecké triangulaci přístrojem Chih-Cho-Wang, recense Problémy perspektivy řešené fotogrametricky. 215 Vlivy pravidelného a nepravidelného působení rychlosti letu na letecké snímky Výškové měření kartografické Přesné fotogrametrické zpracování předmětů křehkých a prchavých... Výškopisná kartografie s anaglify. Aeroprojektiv Multiplex Statoskop a jeho přesnost... Letecká fotogrametrie ve službách vědy. Ceny»gnáce Porra«za fotogrametrii za rok XV. (1938) Ustavení italského družstva C. J. R. T. E. F. pro měření fotografická a fotogrametrická. 359 Změna zákona ohledně leteckých měření a ustavení akc. spol.»ala Littoria«Soustavné chyby v triangulaci letecké Empirické metody v analysování fotogramů leteckých Emulse ve fotografii letecké Úvod do fotogrametrie pozemní i letecké S c h w i d e w s k y, recense..... V. 462 Fotografie, telefotografie a fotogrametrie pro italské účely vojenské. Ta rdi v o, recense V. 462 V. kurs fotogrametrie při milánském politechniku Kritický válec v problému vrcholu pyramidy Anglické přístroje pro let~~ká měření. Fotogrametrie a klasické metody měřické. Praktické úvahy o převádění stereofotogrametrie (význam fysiologický) Stereokinematogrametrie Zeměpisný ústav italský B. Kongresy, schůze, výstavy: Výstava prací kartografických ve Venezuele Práce V. kongresu mezinárodní techniky a chemie zemědělské v Budapešti XV. dokumentační mezinárodní sjezd v Curychu. mezinárodní sjezd technického tisku V. kongres studií koloniálních..... Dokumenty V. kongresu italských zeměměřičů, recense. kongres a výstava technického tisku Sjezd inženýrů roku XVl V. 354 V. 354 V. 462 V. 682 V. 706 V V. 586 V. 596 V /149

150 C. Topogmfie: Svazek Str. dělení ploch. - Clemento. 9 Grafické metody Bonfigli Lituusový planimetr. - Aminto A g o s ti n i Kartografie na mezinárodním sjezdu zeměpil:lném v Amsterodamě v r Mapy typických pozemků jako pomůcka soustavného osídlování. - R. M ti e r, recense Měření polygonových stran. Metody užívané ve Švédsku Rychlé měření topografických základen ''eodolit»mussela«.... Redukování vzdálenosti počítacími stroji Topografické přístroje. Topografie na vyšších školách francouzsk~'ch Topografické práce pruské pro účely scelováni Chyby v dělení vertikálního kruhu. Autoreduktor Leeman-Kern Rektifikace planimetrů polárních Zkušeností s busol ním teodolitem. Tachymetr Hammel-Fenel a měí'ení výšková Výpočet ploch p!animetrem polárním... Plány Říma. - S c a c c i a - S car a f o n i, recense.... Příspěvek k řešení kvadratury kruhu. Logaritmické tabulky numerické a trigonometrické (pětimístné) V. 584 V. 686 V. 711 D. Geodesie: Svazek Str. O významu výpomocných koeficientů v počtu nejmenších čtverců v normálních rovnicích Gaussových. - Alessandro M a r c a n t o n i V. 383 Dějiny přístrojů a měření v starém a středním věku. - S c h m i d t, recense Gravimetrická měření na Filipinách... Krátká historie geodesie. - Per r i e r, recense Zkoumání koeficientů refrakčních u jezera Gardy E. V ceňování: Obrat v katastrálním vceňování. - Nino F a- mularo Hodnocení nemovitostí při expropriacích. - Nicola Car u s s o Prodejní hodnoty staveb. - Nino Fa m u a ' o Analytické vceňování v pojetí klasickém a korporativním. - Nino Fa m u a r o Odhady škod válečných. - Nino F' a m u a r o Kronika scelování pozemků. Drobení a dělení držby zemědělské. Zemědělství v Albanii Revise katastrálního vceňování Vceňovací problémy a generální revise vceňování Generální revise vceňování půdy zemědělské Lesy v poměru k jiným způsobům vzdělávání. 88 V. 556 V V. 389 V V. 447 V. 566 Vymezení pojmu»významnější obce«ve smyslu železničního zákona. Železniční zákon ze dne 20. května 1937 čís. 86 Sb. mluví v ~ 32, odst. 1 a v ~ 37 odst. 7 ve spojitosti s regulačními plány obcí o»významnějších obcích«. Pojem tento nebyl blíže určen, neboť podle důvodové zprávy k ~ 32 zmíněného zákona měl býti vymezen dodatečně cestou nařizovací, po případě stanoven normou, zabývající se ex professo regulací obcí. Je totiž na snadě, že význam obce sluší hodnotiti nejenom podle počtu obyvatelstva, ale také podle momentů jiných (na příklad význam po stránce zdravotně léčebné, turistické a pod.). Vládní nařízení ze dne 26. června 1941, č. 277 Sb., vykládá pojem»významnější obce«odkazem na ustanovení ~ 1, odst. 2, v!. nař. č. 185/1939 Sb., podle něhož jde o obce. které mají podle posledního sčítání lidu více než obyvatel, nebo které mají zvláštní význam svými lázněmi, průmyslem a pod. a byly určeny vládním nařízením čís Sb. Opatření toho bylo třeba pro posouzení v jednotlivých případech, která obec má býti pozvána k místnímu šetření u železničních projektech (~ 32 žel. zák.), ke kterým obcím má býti přihlíženo při řešení železničních projektů ( 37, odst. 7 žel. zák.) a které obce jsou povinny uvědomovati železniční správní úřad o tom, že chtějí poříditi plán polohy (~ 69 žel. zák.). Kde dostaneme odbornou zeměměřičskou literaturu? V poslední době bývá to častá otázka nejen dřívějších posluchačů, ale i kolegů z prakse. Snad se proto zavděčíme, když uvedeme stručně soupis knih, které lze ještě zakoupit. Za podklad byl použit»seznam spisů na skladě, vydaných a prodávaných Českou maticí technickou, platný od 1. května 1941«. Přímými informacemi, získanými v kanceláři Matice technické, seznam opravujeme a doplňujeme.. - Česká matice technická má na skladě tyto»učebnice a jiné spisy«: Č u ř í k, Základy vyšší matematiky, díl., 2. vyd. (cena členská 15,- K) - Č u ř í k, Počet vyrovnávací (76,- K) - C h u m e c k ý, Tabulky pro vytyčování kruhových oblouků a přechodnic (brož. 36,- K, váz. 40,- K) - Pot u žák, Fotogrametrický slovník (10,- K) - Rád, Učebnice matematiky pro vys. učení technické (50,- K). Ve sbírce»svět a práce«vyšly tyto publikace: C h u- m e c k ý, Přechodnice v teorii i praksi,. díl (cena členská 4,- K) - L á s k a, Počet pravděpodobnosti (12,- K) - K a p k a, Úvod do vektorového počtu (12,- K) - Pod o s k ý z Pod o í, Knížka o měrách zemských (2,- rc,) - Pot už á k, Základy letecké fotogrametrie (48,- K) - Nussberger, Metronomie délek (16,-K). Dále má Matice technická tyto»litogmfované pi'ednášky v komisi«: D r bal, Konstrukce geodetických strojů, tabulky (cena členská 13,- K) - D u s 1, Diferenciální geometrie (36,- K) - F i a a, Geodetické počtářství. běh (42,- Ki) - G 'o s s 1, Základy půdoznalství (37,- K) - H a u e r, Encyklopedie inženýrského stavitelství konstrukt. a dopravního (21,- K) - Her z á n, Encyklopedie stavebního inžen~'rství (31,- K) - Hl í- dek, Topografické měření (21,- K) - Pe tří k, Stavba měst (9,50 K) - Pe tří k, Nauka o pozemkovém katastru (19,- K) - Pe tří k, Měření délek a úhlů (17,- K) - Pro k e Š, Nástin nauky o zemědělství (5,- Ki) - R a c e k, Encyklopedie inženýrského stavitelství vodohospodářského a kulturního (15,- K) - R y š a v ý, Měření podzemních prostor (21,- K) R y š a v ý, Geodesie vyšší, část druhá (Dynamická geodesie): 29,- K. Konečně má Matice v prodeji»knihy vydané Donátovým fondem v Brně«: K o s t k a, Encyklopedie inženýrského stavitelství vodohosp. a kulturního (18,- K) - Kr e j car, Nauka o pozemkovém katastru,. díl: 30,- K,. díl: 42,- K - Li e b s c her, Stavba měst. (55,- K a. (60,- K) - Sem e rád, Návod k rýsování situačnímu a terénnímu (20,- K) Za uvedené č 1e n s k é ceny se prodávají knihy jen členům České Matice technické; krámská cena každé knihy je - oproti ceně členské - o 50% vyšší. Činným členem Matice může býti každý, kdo byl výborem přijat, složil 5 K zápisného a zavázal se přispívati ročně částkou 20,- K. Za to každý člen dostává jednou ročně knižní podíl (je to zpravidla»technický ptůvodce«). Členové České matice technické mají také právo zakoupit si na průkaz spolkové legitimace spisy vydané na př. Českou akademií technickou a Jednotou matematiků a fysiků, a to za ceny platné pro jejich členy. - Adresa České matice technické je: Praha., Smečky 27. Klobouček. Hlavní a odpovědný redaktor: ng. Bohumil Pour. - Majetník a vydavatel Spolek českých inženýrů. - Tiskem knihtiskárnv >Typus«v Praze XV. Telefon /150

151 ZEMĚMĚŘČSKÝ OBZOR VYDAvA SPOlEK CESKÝCH NL:ENÝRů Byla již napsána řada úvah a pojednání o odchylkách v plošných výměrách. U nás se těmito odchylkgmi zabývnl prof. ng. Dr. h. c. Josef Petřík a svti poznatky shrnul ve svých přednáškách»nařízení z roku 1890«, které vydal v roce Většina pojednání končí odkazem na maximální přípustné odchylky stanovené měřickými návody, aniž by byly podrobeny rozboru, jak dalece vyhovují teoretickým a praktickým zásadám a požadavkům. Plošné odchylky jsou různého původu a hledání zákona nebo pravidla, jímž se řídí, je mnohem obtížnější, než je tomu u délkových odchylek. Ve výkonné měřické službě se setkáváme proto s různými obtížemi ve snaze vyhověti předpisům platných návodú, zvláště pokud jde o vztahy délkových odchylek s odchylkami plošnými. O těchto obtížích bude zde po jednáno. V 4 katastrálního zákona je ustanovení o tom, co je to pozemek a co je to parcela. Není však ustanovení o tom, co je to výměra pozemku. Mluvíme-l~ o výměře pozemku, máme na mysli výměru parcely, o které pojednávají příslušné měřické návody. Plošná výměra př'irozeného povrchu pozemku (pozemkové prvršiny) nemá praktického významu ani v polním hospodářství. " V našem článku budeme považovati výměru vypočtenou z polních měl' (délek měřených ve směru vodcrovném) za v Ý měl' U p o zem k u na rozdíl od v Ý měl' y par cel y, zjištěné podle geometrického zobrazení a vyrovnané podle předpisů platných návodů. Pozemek nebo parcela mohou míti při téže výměře nekonečně mnoho obrazců, jednoduchých i složitých tvarů, jako trojúhelníkových, lichoběžníkových, obdélníkových a p. a ve zvláštních případech tvar čtvercový nebo kruhový. K určení výměry pozemku postačí měřiti potřebné prvky pouze jednou. Z nich se dá výměra vypočísti dvojím početním způsobem. Takto dvojmo vypočtená výměra musí souhlasiti úplně, neboť při výpočtu jde jen o záměnu těchže čísel. Zaměříme-li pozemek dvojím různým způsobem, na př. jednou na úhlopříčku, po druhé na libovolnou měřickou nebo záměrnou přímku úsečkami a kolmicemi, jsou obě měření na sobě nezávislá a vypoětené výměry poskytují dvě hodnoty, jež se mohou mezi sebou lišiti. Je-li rozdíl mezi oběma výpočty malý, považujeme aritmetický průměr obou hodnot za pravděnejpodobnější hodnotu výměry. K posouzení, zda zmíněný rozdíl je malý či nikoliv, je třeba stanoviti meze přípustných odchylek. Pokud jde o rozdíly v plošných výměrách, lze rozeznávati tyto případy: A. jaký smí býti rozdíl mezi výměrami téhož pozemku, jsou-li vypotčeny z polních měl' dvojím na sobě nezávislým způsobem, B. jaký smí býti rozdíl ve výměře parcely, to je geometricky zobrazeného pozemku na geometrickém (polohopisném) plánu nebo na katastrální mapě, jsou-li výměry obrazce určeny nezávisle na sobě dvakráte z měl' odměřených na mapě nebo na plánu, nebo planimetricky, C. jaký smí býti rozdíl mezi výměrou pozemku určenou z polních měr a nevyrovnanou výměrou parcely, zjištěnou na mapě nebo na plánu, D. jaký smí býti rozdíl mezi výměrou pozemku a vyrovnanou výměrou parcely, zapsanou v operátu pozemkového katastru. O těchto případech bude zde postupně pojednáno. A. Výpočet výměry pozemku z dvojího zaměření. Pro tento případ nemáme dosud stanovených odehylek. Abychom dospěli k určitému výrazu, uvažujme pozemek tvaru obdélníka, jehož rozměry býly v poli měřeny ve směru vodorovném. Delší rozměr označme a a délkový rozdíl v něm (t. j. odchylku mezi skutečnou a naměřenou hodnotou) Aa, kratší rozměr označme b a rozdíl v něm Ab. Výměra pozemku je dána vzorcem P=ab. Délkové rozdíly v obou rozměrech nesmí překročiti podle ustanovení Návodů A a B maximální přípustné odchylky délkové, vypočtené podle vzorce As = 0, s + 0,005 ýs+ 0,015. Se zřením k matematicky správným délkám mohou býti délkové rozdíly kladné nebo záporné a podle svého znaménka se jejich vliv na výměru sčítá nebo odčítá. Jsou-li délkové rozdílý téhož znaménka, liší se vypočtená výměra od skutečné tím více, čím délkové rozdíly jsou větší. Svým vlivem na výměru způsobují plošnou odchylku. AP: P -+- AP = (a-+-aa) (b -+- Ab) = =ab -+- aab -+- baa -+- AaAb. Poslední člen lze pro svoji malou hodnotu vzhledem k celku vynechati a pro hledanou odchylku dostaneme výraz Dosadíme-li do rovnice (1) místo rozdílů v měření absolutní hodnoty maximálních přípustných od- 1941/151

152 chylek délkových z tabulky. Návodu A, představuje,dp již maximální přípustnou odchylku v plošné výměře. Ze všech obrazců, jež pozemek může míti, poskytuje čtverec nejmenší plošné odchylky. Maximální přípustné odchylky délkové v obou jeho rozměrech jsou stejné. Volíme-li místo něho obdélník o téže výměře, přísluší delšímu rozměru větší délková odchylka než kratšímu a tím vliv obou odchylek na výměru se změní. Vliv bude tím větší, čím bude větší poměr delší strany ku kratší. Každý pozemek má více nebo méně nepravidelný t,var. Lze jej rozložiti na řadu jednoduchých obrazců nebo jej nahraditi ideálným (náhradným) obdélníkem, pro něhož určíme nejdelší rozměr. Z výměry pozemku a jeho délky vypočteme průměrnou šířku. K oběma rozměrům vyhledáme příslušné maximální přípustné odchylky délkové a podle rovnice (1) vypočteme přípustnou odchylku ve výměře. Každý obrazec lze přeměniti na obdélník o přiměřené základně a se zřením k dalšímu výkladu nebudeme se zabývatí rovnicemi pro výpočet výměry jiných obrazců. Se zřením k mnohostem tvarů pozemků o téže výměře budeme míti podle rovnice (1) pro každý tvar jinou přípustnou odchylku plošnou. Příčinou toho je, že plošná odchylka je závislá na obvodu pozemku. Čím je obvod menší, tím je plošná odchylka menší a naopak. Určovati obvod každého pozemku je zdlouhavá práce a nebylo by to ani hospodárné, lze-li obvod nahraditi prvky, na nichž závisí. Plošná odchylka bude záviseti na určitém poměrném číslu, tteré se bude měnit s obvodem pozemku a s jeho v-f;- měrou. K nalezení tohoto poměrného čísla zvolíme přibližný postup, který nám poskytne výsledky málo se lišící od skutečných nebo v mezích prakticky 2anedbatelných. Nepravidelný průběh obvodu pozemku nahradíme ideálným tvarem tak, aby se obvody skutečného a náhradního obrazce málo lišily. Při hledání takového obrazce seznáme, že nejvýhodnějším tvarem je pro tyto účely obdélník. Jeho delší rozměr volíme rovný nejdelšímu rozměru pozemku a z jeho délky a vypočtené výměry určíme průměrnou šířku. Obvod obdélníku je závislý na jeho délkových rozměrech a k odvození poměrného čísla použijeme přípustných odchylek délkových. Čím je pozemek protáhlejší nebo nepravidelnější, tím více mezilehlých bodů se zaměřuje a tím je větší pravděpodobnost, že v měřených délkách jsou rozdíly kladné i záporné. Jejich vliv na plošnou výměru pozemku se tím zmirňuje a tím spíše lze takový tvar pozemku nahraditi ideálným obdélníkem, pro něhož přípustnou odchylku vypočteme. Přisoudíme-li maximálním přípustným odchylkám délkovým vlastnosti středních chyb, bude se jejich vliv na výměru plošnou říditi se zřením k vyrovnávacímu počtu a k zákonu o hromadění chyb podle vzorce Tento výraz pro naše účely upravíme. Označme poměr stran náhradního obdélníka a: b = n. Spojenim rovnic a 1)=n b-~ n P b 2 =-, n jp = -+- VnP,db2 +~,da2 = -+- yp V~2 Jb:;~± -ja-'; Označíme-li výraz /la =k n } /n2 Ab 2 + pak obdržíme jednoduchý vzorec pro výpočet plošné dchylky Součinitel k je oním poměrným číslem, na kterém závisí plošná odchylka. Mění se s poměrem stran n od 1 do 00. Tím je dáno nekonečné množství hodnot součinite~e k a odchylek,dp. Výraz (3a) lze upraviti dáje pro určité hodnoty n. Je-li n dostatečně velké, pak lze hodnotu /la 2 zanedbati a po úpravě dostaneme Blíží-li se poměr n jednotce, čili náhradný obdélník se blíží čtverci, lze položitila = jb =,/)8 a výraz pfejde na tvar _-- /n jp= -+-,d8yp /--, n Odvozené výrazy (3a, b, c) lze považovati za kri- Leria pro posuzování rozdílů ve výměrách pozemků dvakráte na sobě nezávisle vypočtených. Ve většině případech jsou rozdíly v měřených déll;:ách hluboko pod max. příp. odchylkami a tím rozdíl ve výměře dosáhne hodnoty hluboko pod přípustnou plošnou odchylkou. Při měření za nepříznivých poměrů mohou se délkové rozdíly blížit krajním mezím max. příp. odchylek nebo je mohou dokonce pře-!,ročiti. K posuzování přesnosti v takových případech používáme vlastně stanovených max. příp. odchylek, abychom mohli říci, které výsledky jsou ještě dobré nebo ještě upotřebitelné a které je nutno považovati za nepřijatelné. V našem případě lze říci, že rozdíly ve výměrách pozemků jsou dobré, blíži-li se krajní mezi příp. odchylek stanovených rovnicí (3a, b) nebo (c) a ještě upotřebitelné, jsou-li v mez'ch daných rovnicí (1). Rozdíly, které jsou ještě větší, jsou již hrubými chybami. Abychom si učinili představu, jak se mění přípustné odchylky ve výměře pozemku při různém poměru stran náhradního obdélníka, podáváme příslušné výsledky v tab. 1, v níž odchylky vypočtené podle rovnice (1) jsou označeny,dp 1 a podle rovnice (3a) 1P". Toto označení je důsledně zachováváno v celém rozsahu tohoto článku. Tabulka ukazuje a potvrzuje, že nejmenší plošné odchylky poskytují čtvercové obrazce. U obdélníkových obrazců se odchylky mění s poměrem stran. Počítáme-li plošné odchylky (mezikruží) pro plochy kruhové o týchž výměrách seznáme, že u menších v~'měr způsobuje přípustná odchylka délková v polo- 1941/152

153 Tab. 1. Polní míry. a Lla b Lb m m m m n k LP, LP. i m' m' p,= 1 a 00m2 -~, ~ ,00 0,032 10,00 0,032 1,00 0,045 0,6 0,4 14,29 0,036 7,00 0,029 2,04 0,047 0,7 0,5 50,00 0,058 2,00 0,022 25,00 0,112 1,2 1,1 100,00 0,080 1,00 0, ,00 0,200 2,1 2,0 222,2 212,8 89,3 50,0 Pro kruhovou plochu o téže výměře (r= 5,641 m,,dr = 0,027 m) je,dp= +0,93m2-0,99m2 P=49a ~ m2 70,00 0,067 70,00 0,067 1,00 0,095 9,4 6,6 98,00 0,079 50,00 0,058 1,96 0,099 9,6 6,9 163,30 0,103 30,00 0,047 5,43 0,118 10,8 8,2 490,00 0,199 10,00 0,032 49,00 0,223 17,7 15,6 980,00 0,319 5,00 0, ,00 0,371 28,1 26,0 738,0 706,1 593,9 313,7 188,6 Pro kruhovou plochu o téže výměře (r= 39,493 m,,dr= 0,053 m) je,dp= + 13,0 m9 2-1, 3 2 m2 1 P=lhaOOaOOm2 100,00 0, ,00 0,080 1,00 0,113 16,0 11,3 200,00 0, ,058 4,00 0,130 17,3 13,0 500,00 0,202 20,00 0,040 25,00 0,294 24,0 20,4 1000,00 0,323 10,00 0, ,00 0,318 36,2 31,8 884;2 769,2 490,2 314,6 Pro kruhovou plochu o téže výměře (r= 56,419 m,,dr = 0,061 m) je,dp= + 21,64 m;2-21,64m2 arl= n ,04 0,06 0,07 0,07 0,08 2 0,05 0,06 0,07 0,08 0,09 4 0,06 0,07 0,08 0,09 0,10 5 0,06 0,07 0,08 0,09 0, ,08 0,09 0,10 0,11 0, ,09 0,11 0,12 0,13 0, ,11 0,13 0,14 0,15 0, ,14 0,18 0,19 0,20 0, ,20 0,22 0,25 0,26 0, ,30 0,32 0,35 0, " k 0,09 0,09 0,10 0,11 0,11 0,14 0,16 0,21 0,09 0,10 0,11 0,11 0,12 0,14 0,17 0,21 0,11 0,11 0,12 0,12 0,13 0,16 0,18 0,23 0,11 0,12 0,12 0,13 0,14 0,16 0,19 0,24 0,13 0,14 0,14 0,15 0,16 0,19 0,22 0,26 0,15 0,15 0,16 0,17 0,18 0, ,29 0,17 0,18 0,19 0,20 0,20 0, ,33 0,21 0,22 0,24 0,25 0,26 0,30 0,33 0,39 0,28 0,28 0,30 0,32 0,32 0,38 0,40 0,47 0,37 0,37 0,38 0,40 0,40 0,45 0,52 0,58 měru*) plošnou odchylku velikosti odchylky obdélníka, jehož poměr stran dosahuje čísla n = 20. D větších výměr se poměr n zvětšuje. V tabulce je v posledním sloupci uvedena také poměrná chyba se zřením k odchylce L1P c a číselné údaje ukazují, jak roste s poměrem n. Jak se mění součinitel k s poměrem n a s výměrou pozemků udává tabulka 2, kde údaje jsou uvedeny pro výměry od 1 do 900 arů. Tabulky použijeme tak, že pro danou výměru a poměr n najdeme součinitele k, kterým vynásobíme druhou odmocninu výměry metrech. Pro jiné výměry bylo by možné snadno sestrojiti nomogram, na němž by se hodnoty součinitele k odečtly s přesností dvou desetinných míst. *) Kruh poskytuje maximální a minimální rozdíly ve výměře podle toho, zda nanášíme poloměr od středu k obvodu nebo naopak. Budeme-li u kruhové plochy počítati s vlivem délkových odchylek v průměru místo v poloměru, budou plošné odchylky opět jiné. B. Výpočet výměry parcely na mapě nebo na plánu. Při řešení všech dalších otázek nebudeme ':bráti zřetel ke srážce papíru. Tato tvoří sama pro,sebe zvláštní kapitolu. Budeme uvažovati jen mapy beze srážky nebo mapy se stejnoměrnou srážkou ve všech směrech mapových listů. Pro naše účely musí býti každá odměřená délka na mapě opravena o přísluš-" nou opravu ze srážky. Obdobně platí totéž pro výměry parcel zjištěné na mapových listech. Nestejnoměrná srážka mapových listů zaviňuje nepravidelnosti v odměřovaných délkách i ve výměráéhparcel, ke kterým se podle platných návodů u map'bez čtvercové sítě nepřihlíží a o nichž bude pojednáno samostatně. Výměru parcely na mapě nebo na plánu určílne buď graficky, to je pro číselný výpočet použije'jne odměřených prvků v měřítku tnapy1íebo:pl~hu, nebo planimetricky. ' 1941/153

154 1. V Ý poč e t g r a f i c k ý. Odměřujeme-li potřebné prvky na mapě, zavlsl přesnost odměření na jejím měřítku. Podle Návodu A musí délka odměřená na mapě souhlasiti s délkou vypočtenou ze souřadnic (podle nichž byla délka na mapě zobrazena) v mezích rozlišovací schopnosti (zobrazovací odchylky), jež je dána výrazem As = = M : To, co platí o délkách zobrazených podle souřadnic, platí obdobně také pro každou délku, kterou odměřujeme dvakráte na mapě. Rozdíl mezi obojím odměřením délky musí býti v mezích této zobrazovací odchylky. U map vyhotovených metodou měřického stolu dalo by se používi výrazu As = = M : 5000, ačkeli tato rovnice podle návodů sama o sobě neplatí. Vypočteme-li z odměřených délek na mapě dvojím na sobě nezávislým způsobem výměru parcely, má rozdíl mezi dvojim výpočtem výměry býti v mezích vlivu zobrazovací odchylky, jež je pro mapu daného měřítka hodnotou stálou bez ohledu na velikost odměřovaných délek a tím lze pro výpočet plošných odchylek použíti vzorce (3c): AP" = - V n Asy 1 - P. -n--- = kasy P. Podle uvedeného vzorce jsou v tabulce 3 vypočteny odchylky AP" pro mapy v měřítku 1 : 1000 a 1 : 2000 vyhotovené číselnou metodou. Pro prvé měřítko je zobrazovací odchylka 0,143 m a pro druhé 0,286 m. Maximální přípustné odchylky AP, stanovené Návodem A, jsou uvedeny v příslušném sloupci pro měřítko a v řádce pro výměru, aby je bylo možno srovnávati s odchylkami vypočtenými. Z tabulky jde 11':l jevo, že odchylky stanovené Návodem A vyhovují parcelám tvaru čtvercového a parcelám tvaru obdélníkového, u nichž poměr stran je blízký jednotce. Při používání planimetru nitkového, polárního nebo valivého je třeba počitati nejen s vlivem chyb nahodilých, ale i se zbytkem stálých chyb, jež jsou zaviněny vadami planimetrů, jako nesprávnou délkou ramene, nekolmostí, nesprávnou vzdáleností nití, nesprávnou délkou odměřovacího měřítka a p. K určení odchylky lze použíti téhož vzorce nepřihlížíme-li k vlivu stálých chyb nebo přihlížíme-li k nim podle vzorce Součinitelé k bychom určili na základě vyrovnávacího počtu z řady pozorování pro každý planimetr zvlášť. Za tím účelem si zvolíme na mapě určitého měřítka parcely různých velikostí a tvarů. Jejich výměry určíme mnohonásobným planimetrováním, na př. desetkráte. Pro každý obrazec vypočteme průměrnou výměru a střední chybu ve výměře (jednotlivého pozorování). Béřeme-li za maximální přípustnou odchylku trojnásobnou střední chybu (větší považujeme již za hrubou), kterou označ1me mmax, pak rozdíl mezi dvojím planimetrováním AP' dosáhne hodnoty podle vzorce AP' = mmaj,-y/2 a poněvadž mmc,. = 3 m, kde m je střední chybou pozorování, jest dp' =3V2 m =4,24 m. Tímto postupem určíme ze středních chyb ve výměrác-h P různě velikých parcel mmax a AP', jež dosadíme do rovnice (4) za AP a vyrovnáme. Pro n pozcrovaných parcel máme dvě neznámé k, a k 2, jež 1: : 2000 LP, b k Ls LP j.:p, Lls a n LP,.:1P, P m m tn m" m' =1 : m m" m' P= 100 m2 LlP= 2,1 m2 LlP = 4,1 m ,0 10,0 1,0 1,41 0,143 2,9 2,0 49,5 0,286 5,7 4,0 24,8 14,1 7,1 2,0 1,58 3,0 2,3 44,2 6,1 4,5 22,1 20,0 5,0 4,0 2,06 3,6 2,9 34,0 7,1 5,9 17,0 50,0 2,0 25,0 5,00 7,4 7,2 14,0 14,9 14,3 7,0 100,0.. 1,0 100,0 10,05 14,4 14, ,9 28,7 3,5 P= 4900 m2 AP= 18,9 m2 LlP = 32,9 m ,0 70,0 1,0 1,41 0,143 20,0 14, ,286 40,0 28,2 173,6 99,0 49,5 2,0 1,58 21,2 15,8 309,7 42,5 31,6 154,9 140,0 35,0 4,0 2,06 25,0 20,6 237,6 50,0 41,2 118,8 350,0 14,0 25,0 5,00 52,0 50,0 97,9 104,1 100,1 48,9 700,0 7,0 100,0 10,05 101,1 100,6 48,7,202,2 201,2 24,4 980,0 5,0 200,0 14,07 140,8 141,8 34,5 281,7 283,7 17,3 1'= m2 LlP= 30 m2 AP=50 m2 o -----_. 100,0 100,0 1,0 1,41 0,143 28,6 20,2 496,0 0,286 57,2 40,3 248,0 141,7 70,7 2,0 1,58 30,3 22,6 442,7 60,7 45,2 221,3 200,0 50,0 4,0 2,06 35,8 29,5 339,4 71,5 58,9 169,7 500,0 20,0 25,0 5,00 74,4 71,5 139,9 148,7 143,0 69,9 1000,0 10,0 100,0 10,05 144,4 H3,7 69,6 281,7 287,4 34,8 LP, p = 1: 1941/154

155 obdržíme vyrovnamm pozorovaných a vypočtených veličin. Dosazováním do rovnice (4) za volené P a vypočtené k 1 a k 2 obdržíme hledané maximální přípustné odchylky LlP. Vypočtené llp' budou závislé na druhu planimetru a jeho dokonalosti. Bude tu ovšem při výpočtu hráti svoji úlohu i tvar parcely. Stejný postup zachováme též pro jiná měřítka. V Jordan-Eggertově geodesii je pro přesnost po-. lúrního planimetru dán vzorec LlP = 0,02VP, kterého je po další úpravě použito ke stanovení maximálních přípustných odchylek ve výměrách parcel stanovených grafickým způsobem ve tvaru LlP = 0,000 4 M vp -+- 0,000 3 P, kde M je měřítko mapy nebo plánu. V Návodech A a B jsou uvedeny max. přípustné odchylky, jež jsou počitány pro užívaná měřítka podle rovnlc převzatých z bývalých Návodů z roku 1904 a 1907, do kterých byly převzaty opět z návodů starších. Proveďme při téfo příležitosti srovnánírovnic odchylek stanovených Návody A a B a rovnic cdchylek platných v Německu: měřítko 1 : : : : : :2500,jP = 0,001 P + O,800VP jp = 0,001 P 0,400VP jp= 0,001 P 0,200VP 1P = 0,001 P + O,lOOV'P 1P = 0,001 P + 0,500V'P /fp = 0,001 P + 0,500VP LlP = 0,000 3 P + 1,6 VP.dP = 0,000 3 P + 0,8 \p /jp = 0,000 3 P + 0,4 VP,:1P= 0,000 3 P -+ 0,2 VP 11P = 0,000 3 P 1,15VP lp = 0,000 3 P + 1,0 VP Srovnávání uvedených rovnic ukazuje, že max. příp. odchylky v Německu jsou mnohem větší, než je tomu podle Návodů A a B. K tomuto srovnávání se ještě vrátíme. Přípustné odchylky vypočtené podle vzorců uve dených v Návodech A a B byly odvozeny pro posuzování rozdílů výměr určených planimetricky. Používá se jich však všeobecně nejen jako kriteria rozdílů výměr stanovených dvojím výpočtem plani metrick~'m nebo grafickým, ale též jako kriteria mezi výměrami pozemků a výměrami parcel zapsaných v operátech pozemkového katastru. Všeobecné jejich používání není plně odůvodněno, neboť při posuzování výměr pozemků nemáme co dělati s měřítkem zobrazení. Pokud jde o srovnávání výměr pozemků a výměr parcel mezi sebou, je nutno uvažovati maximální přípustné odchylky délkově a zobrazovací. Uvedené rovnice plošných odchylek nemají nijaký vztah k délkovým odchylkám. Jak zkušenost ukazuje, vyhovují předepsané maximální přípustné odchylky plošné ve velkém rozsahu požadavkům kladeným při posuzování rozdílů výměr planimetricky určený'ch až na úzké parcely, o nichž platí zvláštní ustanovení měřických návodů. Důvod toho, že uvedené odchylky vyhovují v takovém rozsahu, je nutno hledati v příznivých tvarech parcel, u nichž poměr délky k šířce není veliký. Prak se si pomáhá při výpočtu výměr planimetricky nebo graficky v méně příznivých případech různě. Nejčastěji se používá způsobu planimetrování, jemuž se říká, že je silné nebo slabé, čili výsledkům se pomáhá. Přípustné odchylky stanovené měřickými návody nevyhovují však vůbec u výměr úzkých parcel ani se zřením k odchylkám podle zvláštních ustanovení, jak ukazuje tab. 3. Nevyhovují též při posuzování rozdílů mezi výměrami pozemků a parcel. C. Rozdíl mezi výměrou pozemku a výměrou parcely. Pozemek je správně zobrazen, souhlasí-li polní děl kové míry s délkami odměřenými na mapě v mezích pťípustných odchylek délkových a zobrazovací odchylky (rozlišo'v'ací schopnosti), jež jsou dány rov'- nicemi. M M 18= 2(0, s + 0,005V ) n graficky vyhotovených map. Souhlasí-li zákres v těchto mezích, neopravuje se a zobrazení pozemku na mapě se pokládá za správné. Jak souhlasí výměra pezemku s výměrou parcely, je-li pozemek zobrazen v mezích krajních délkových přípustných odchylek, udávají další tabulky vypočtené pro měřítka map 1 : 1000, vyhotovené metodou číselnou a 1 : 2880, vyhotovené metodou měhckého stolu. Výsledky jsou vdány pro tytéž obrazce a poměry stran, jako je tomu v předešlé úvaze. Za účelem srovnáváni vypo~tených odchylek,dp, "J, /1P" s přípustnými o:1chyll~ami, jsou na příslušné ~ádce pro výměru uvedeny odchylky..dp z tabulky XXV. Návodu A. V poslednfm sloupci je uvedena l'dměrná chyba, jež roste s poměrem n. Pro velké n a stálé hodnoty kratšího rozměru u vi?ech obdélníků je poměrná chyba stálou hodnotou. V tab. 5 jsou uvedeny odchylky LlP 1 a JP o vypočtené pro čtvercové obrazce a přípustné odchylky.jp stanovené Návodem A, aby bylo číselně ukázáno, že předepsané odchylky nevyhovují ani u výměr nejpříznivějších obrazců. Z tabulky 4 a 5 plyne, že odchylky t1p jsou menší než odchylky.1?, a //ps' a to i u nc\jpříznivějšího tvaru parcely do výměry asi 1,5 ha. U výměr větších se odchylky ljp blíží odchylkám /lp' U řemenových parcel se zvětšuje s rostoucím n nesouhlas odchylek lp, a,jp B s odchylkami stanovenými Návodem A. Toto poznání je velmi důležité při vyhotovování nových katastrálních map, kdy výměry parcel nebo jejich částí, přírůstky a úbytky číselně vypočtené z polních měr se kontrolují planimetrickým výpo- 1941/155

156 0,66 a da b db n k, m m m m P=l a 00 m2 LlP= 2,1 m2 LlP*)=3,0 m2 LlP**)= 4,4 m2 10,00 0,175 10,00 0,175 1,00 0,25 14,29 0,179 7,00 0,172 2,04 0,27 20,00 0,183 5,00 0,170 4,00 0,35 50,00 0,201 *')2,00 0,165 25,00 0,82 100,00 0,223 **)1,00 0, ,00 1,63 P= 49 a 00 rn2 Lp:= 15,6 m2 ---, ,00 0,210 70,00 0,210 1,00 0,30 98,00 0,222 50,00 0,201 1,96 0,32 163,33 0,246 30,00 0,190 5,43 0,45 490,00 0,342 10,00 0,175 49,00 1,22 980,00 0,462 5,00 0, ,00 2,38 P = 1 ha 00 a 00 m 2 LP= 30,0 m2 100,00 0, ,00 0,223 1,00 0,32 142,86 0,239 70,00 2,210 2,03 0,34 200,00 0,258 50,00 0, ,42 500,00 0,345 20,00 0,183 25,00.0, ,00 0,466 10,00 0, ,00 1,7 dp, dp, dp 3 11"=1: m' m 2 3,5 2,5 40,0 3,7 2,7 37,0 4,3 3,5 28,6 8,5 8,2 12,2 16,2 16,3 6,1 29,4 20,8 235,6 30,8 22,6 216,8 38,4 31,9 153,6 89,2 85,8 57,1 168,9 166,6 29,4 ---,-~--_._----_.._-- 44,6 31,5 317,5 46,7 34,3 291,6 53,1 42,2 237,0 98,4 91,8 108,9 180,7 175,0 57,2 P ~P dp, dp, a:r;ů m' m' m' 1 2,1 2,5 3,5 4 4,4 5,2 7,3 9 6,9 8,1 11,4 16 9,6 11,0 15, ,5 14,2 20, ,6 17,5 24, ,9 20,8 29, ,4 24,3 34, ,1 27,9 39, ,0 31,5 44, ,0 51,3 72, ,0 73,0 103, ,0 123,0 174, ,0 179,3 254,4 čtern. Mezi oběma výměrami se vyskytne často rozdíl větší než je příslušná přípustná odchylka, a to i tehdy, když je zákres naprosto v mezích přípustných odchylek délkových. Oprava zákresu do stavu souhlasícího v mezích plošných odchylek vyžaduje často jen posun dělících čar o 0,05 mm nebo i o hodnotu ještě menší. Taková oprava je těžko proveditelna i. P:Q.zručnéh9kresliče s ozbrojenýma očima. Uvede- *,) **) Odchylky pro parcely užší než 4 metry. né případy se vyskytují zhusta u táhlých trojúhelníkú v rozích sekčních listů nebo u úzkých přírůstků a úbytků. Opravování kresby, je-li v přípustných mezích délkových, není žádoucí ani hospodárné a proto je nutno při posuzování plošných odchylek vzíti na tyto okolnosti náležitý zřetel. Často je zbytečně maten čas hledáním chyby nebo nemístnými opravami zákresů nebo i jinými zákroky ve snaze zlepšiti výsledky, neuvědomíme-li si původ větších plošných rozdílů. Se změnou poměru n mění se též součinitel k a změna je tím větší, čím je větší poměr n, jako je tomu u řemenových parcel. Výsledky podává tabulka 6. Použití tabulky je stejné jako u tab. 2. Dosud je v používání největší množství katastrálních map vyhotovených metodou měřického stolu v měřítku 1 : Podle Návodu B je dělíme na mapy vyhotovené před rokem 1905, a na mapy vyhotovené po roce Pro mapy vyhotovené po roce 1904 platí ustanovení, že délka odměřená na mapě musí souhlasiti s polní mírou v mezích - M /18= 2(0, ,005\/,8 + 0,015) "" - -" '. Tab. 6. Měřítko 1 : 'atů t n., k ,25 0,26 0,27 0,28 0,28 0,29 0,30 0,30 0,31 0,31 0,34 0,36 0,41 2 0,27 0,29 0,30 0,31 0,32 0,32 0,33 0,33 0,34 0,34 0,37 0,39 0,44 4 0,35 0,36 0,37 0,38 0,39 0,40 0,40 0,41 0,42 0,42 0,45 0,47 0,52 5 0,39 0,43 0,44 0,44 0,44 0,45 0,45 0,45 0,45 0,46 0,48 0,50 0, ,55 0,55 0,57 0,57 0,58 0,59 0,61 0,61 0,62 0,63 0,67 0, ,65 > 0,66 0,68 0,69 0,70 0,70 0,72 0,72 0,73 0,74 0,78 0, ,82 0,85 0,86 0,87 0,88 0,89 0,90 0,91 0,91 0,92 0,93 0,98 1, ,13 1,17 1,21 1,21 1,21 1,22 1,23 1,25 1,25 1,26 1,29 1,31 1, ,63 1,65 1,68 1,69 1,70 1,70 1,72 1,73 1,74 1,75 1,78 1,83 1, ,16 2,20 2,24 2,29 2,34 2,39 2,40 2,40 2,41 2,47 2,53 2, Zeměměřičský Obzor /156

157 a- Lla rn i rn b rn i Lib rn lc. n LP, LP, LlP J -P- = 1 ; rn' rn' P=l a 00 m 2 AP = 5 rn 2 *) AP= 13 m 2 **) J' = 65 m 2 10,00 0,640 10,00 0,640 1,0 0,905 12,8 9,1 11,0 14,10 0,648 7,10 0,634 2,0 1,007 13,5 10,1 9,9 20,00 0,656 5,00 0,630 4,0 1,302 15,9 13,0 7,7 50,00 0,692 *) 2,00 0,620 25,0 3,103 32,4 31,0 3,2 100,00 0,736 **) 1,00 0, ,0 6,161 62,3 61,6 1,6 0 - P= 49 a 00 m 2 lp = 40 rn 2 *) J' = 54 m **) AP= 65 m 2 70,00 0,710 70,00 0,710 1,0 1,004 99,4 70,3 69,7 98,99 0,734 49,50 0,692 2,0 1, ,8 77,6 63,2 140,00 0,766 35,00 0,676 4,0 1, ,4 98,4 49,8 350,00 0,898 14,00 0,648 25,0 3, ,4 227,2 21,6 700,00 1,080 7,00 0, ,0 6, , ]10 989,95 1,218 4,95 0, ,0 8, ,7 623,7 7,9 P=c 1 ha 00 a 00 1n jp == 60 m 2 *) AP=67m **),1P = 82 m ,00 0, ,00 0,736 1,0 1, ,2 104,1 96,1 141,42 0,766 70,71 0,710 2,0 1, ,6 114,1 87,6 200,00 0,806 50,00 0,692 4,0 1, ,7 138,4 72,2 500,00 0,980 20,00 O.f"íG 25,0 3, ,6 328,6 30, ,202 *) 10_00 0, ,0 6, ,0 640,1 15,6 1414,21 1,410 **) 7,07 0, ,0 8, ,6 896,7 11,1 ' = 9 ha 00 a 00 m 2,1p.= 240 m2 ----_.._------_._---_._ ,00 0, ,00 0,870 1,0 1, ,0 369,1 243,8 424,26 0, ,13 0,814 2,0 1, ,8 398,8 225, , ,00 0,774 4,0 1, ,2 489,5 183, ,444 60, ,0 3, ,6 1056,5 85,2 3000,00 2,052 30,00 0, ,0 6, ,6 2010,9 44,8 Jsou-li zákresy provedeny v těchto mezích, jsou správné a nemění se. Jak se projevuje vliv těchto délkových odchylek na výměru parcely a jak SOlhlasí s odchylkami stanovenými Návodem B, ukazuje tabulka 7. Též tabulka 7 dosvědčuje, že přípustné plošné odchylky stanovené Návodem B jsou velmi úzké :3e Z<'pnírn. k délkovvm odchylkám a z nich odvozeným odchylkám plošným LlP 1 a LlP~. U starších map vyhotovených metodou měřického stolu před rokem 1905 platí pro délky do 150 m odchylky podle vzorce platného pro mapy vyhoto *) **) Odchylky vypočtené podle návodu B pro parce ly užší než 12 rn. vené po roce Pro větší délky platí odchylky rovné 1 / 200 měřené vzdálenosti. Podobně je tomu u plošných odchylek. Pro výměry do 1% ha platí odchylky stejné jako pro mapy vyhotovené po roce HKl4,rro větší plochy opět 1/ 200 výměry. Máme tu co dělati s dvojím druhem odchylek, čímž vzniká další nestejnorodost, neboť pro řemenové parcely a pro větší poměr n je jeden rozměr na př. delší než 150 m a druhý opět kratší. Příslušné délkové odchylky spolu nesouvisí a jejich vliv na plošnou odchylku je různý. Na ukázku podáváme další tabulku 8, v níž je přihlíženo k obojím druhům délkových chyb a jejich vlivu na výměru. n lc a 00 m 2 J' = 40 m 2 14,00 0,648 25,0 3,259 p= 1 ha 00 a 00 m 2 Ap= 60m 2 228,1 LP p'- =1:, 200,00 500,00 1,000 2,500 50,00 20,00 0,692 0,656 p = 9 ha 00 a 00 m 2 11p c= 450 m 2 (,1p.= '2.~O) _ _ _ _ ~ ,00 1, ,00. 1,500 1,0 2, ,0 636,4 141,4 424,26 2, ,13 1,061 2,0 2, ,0 636,3 141,4 600,00 3, ,00 0,750 4,0 2, ,0 636,3 141,4 1500,00 7,500 60,00 0,702 25,0 3, ,0 1145,1 78,6 4,0 25,0 1,472 3, ,4 378,0 147,2 331,8 67,9 30,1 Zeměměřičský Obzor /157

158 aj=/ 1 n k --- 0,91 0,93 0,95 0,96 0, ,00 1,02 1,03 1,04 1,09 1,14 1,23 2 1,01 1,03 1,05 1,07 1,08 1,09 1,11 1,12 1,13 1,14 1,19 1,24 1,33 4 1,30 1,32 1,35 1,36 1,38 1,39 1,40 1,42 1,43 1,38 1,51 1,54 1, ,98 2,01 2,03 2,05 2,07 2,09 2,10 2,12 2,13 2,14 2,18 2,25 2, ,10 3,14 3,16 3,18 3,20 3,22 3,24 3,26 3,28 3,29 3,36 3,42 3, ,36 4,41 4,44 4,46 4,48 4,51 4,53 4,54 4,56 4,58 4,66 4,73 4, ,16 6,20 6,24 6,28 6,30 6,32 6,34 6,36 6,38 6,40 6,50 6,56 6, ,74 8,77 8,80 8,85 8,88 8, Podle návodu B platí: LP = 0,001 P + 0,500 VF ' !) 6i Jak se mění součinitel k s poměrem stran a s výměrou parcel se zřením k mapám vyhotoveným metodou měřického stolu po r. 1904, podává tabulka 9. Pro mapy vyhotovené před rokem 1905 by byla podobná tabulka s většími součiniteli a se zřením k dvojícímu druhu odchylek délkových, nastaly by při určitých poměrech n náhlé skoky. Průměrná hodnota součinitele k pro nejpříznivější obrazec čtverce činí 1,02 (vypočtená z uvedených 13 prvých hodnot), kdežto podle Návodu B obnáší jen 0,50, čili polovic. Tabulky 7 až 9 ukazují neudržitelnost plošných odchylek stanovených Návodem A ar. Uvedené příklady nás vedou k úvaze, zda je účelné a správné, aby byly vykazovány odchylky ve výměře jako chyby v původním výpočtu výměr. Tak na příklad pozemek tvaru obdélníka o rozměrech 200 X50 m má výměru 1 ha. Je-li mapa vyhotovena před rokem 1905, je zákres správný, souhlasí-li delší rozměr v mezích 8 : 200 = 1,0 m a kratší v mezích podle tabulky V. Návodu A +5~0 = 0,692 m. Přípustná odchylka podle Návodu B činí 60 m 2, kdežto vypočtená podle vzorce (1) a (3a) dává: i1p = 188 m 2 ) i1p 3 = 147 m 2 u map vyhotovených před r. 1905,,lP = 179 m 2 ) i1p 3 = 138 m 2 u map vyhotovených po r Srovnáváním více takových případů seznáme, že rozdíly v uvedených odchylkách jsou značné a yedou se zřením k rovnici (1) a (3a) k přesvědčení, jak je nesprávné, aby větší rozdíl ve výměře byl vykazován jako chyba v původním výpočtu výměr nebo byla hledána protichyba v sousedních parcelách. S těmito př'ípady se setkáváme nejčastěji při výpočtu výměr parcel zakreslovanýchdo mapy podle geometrických (polohopisných) plánů, na nichž je často udána, výměra vypočtená z polních měr. V 29, odst. 4, písmo a) Návodu B je uvedena správná zásada o rozdělení přípustné odchylky plošné:»souč8t výměr všech parcel vzniklých dělením parcely nebo souboru parcel (nebo změnou jejich hranic) musí se se zřením na srážku papíru a rozdělení případné přípustné odchylky rovnati, pokud snad nejde o chybu v původním výpočtu, výměře původní parcely nebo souboru parcel.«- Toto ustanovení návodu je snadno splnitelné v případech, kdy výměry nově vzniklých parcel jsou určeny planimetricky nebo grafickým výpočtem. Jde-li však o vymery vypočtené z polních měr, budeme často v rozpacích, zda máme takové výměry podržeti pro zápis do pozemkového katastru, zvláště jde-li o výměry vyznačené na geometrických (polohopisných) plánech, nebo ji vyrovnat na výměru se zřením k shora citovanému ustanovení návodu. Touto úvahou se dostáváme do těsného styku s důvěrou v pozemkový katastr.každý držitel má zájem, aby měl v pozemkovém katastru zapsánu výměru, kterou koupil a zaplatil a kterou má vyznačenu na geometrickém (polohopisném) plánu a v příslušné smlouvě, šlo-li v daném případě o dělení parcel. Vykážeme-li takovému držiteli v pozemkovém katastru jinou výměru (vyrovnanou se zřením k původní výměře dělené parcely) než jakou koupil, vzbuzujeme nedůvěru buď v pozemkový katastr nebo v listiny, podle kterých držitel nabyl vlastnického práva k pozemku. O této věci bude ještě učiněna další zmínka v následujících úvahách. Se zřením k hořejším vývodům bylo postupováno ve výkonné službě měřické různě a často osobité. Zhusta byly vykazovány chyby v původních výpočtech parcel jen z toho důvodu, že bylo snahou dodržovati výměry udané na plánech, jako tomu bylo při provádění pozemkové reformy a vyznačování stavebních míst. Vykazování chyb v původním výpočtu výměr se děje v pozemkovém katastru podle ustanovení 40 a 41 k. Z. Jak bylo ustanovení těchto paragrafů používáno, a to odůvodněně i bez podstatných důvodů, llkazují úhrnné katastrální hodnoty obou zemí Protektorátu. V další tabulce 10 jsou příslušné údaje uvedeny počínaje rokem 1926 do roku V této době nebylo změn nebo oprav v bývalých státních nebo zemských hranicích. Podle úhrnných katastrálních hodnot jeví se ve vyk'lzo7ání chyb v púvodním výpočtu výměr nebo chyb v psaní ( 10 a 41 k. z.) stav na tabulc" 1f) Nepravidelnost v hodnotách přírůstků a úbytků v zemi Moravské jest ovlivněna pravděpodobně prov2.děním scelování pozemků. V tabulce jsou uvedeny úhrnné výsledky týkající se obou zemí a se zřením : jejich velikosti si nelze ani dobře představit počet parcel, li nichž byla vykazována chyba v původním výpočtu, a to jak kladných, tak záporných. Kolik by činil součet chyb kladných a zvlášť součet chyb záporných, nelze dobře odhadnout a otázka nás vede k úvaze, zda postup při vykazování byl správný, či zda šlo jen o zdánlivé chyby vyplývající z plošných rozdílů mezi výměrami pozemků a výměrami parcel. 1941/158

159 Výměra Přírůstek + St" kon,"" <ok, Úbytek - ha a m 2 ha a mj a) v zemi České: , , :; , , , , , , , , , , , , , , , , ,95 { ,83 *) ,00**) ,12 b) v zl'mi Morav,ké: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,00 *) Oprava podle ~~ 40 a 41 k. z. **) Úprava státních hranic. Dvacet let vj'škollisných prací v Čechách a na Moravě. Od nepaměti snaží se hloubavý lidský duch všemi možnými prostředky, jež skýtá doba, prozkoumati, představiti si a zobraziti co nejdokonaleji tvar země, kterou obývá, a zejména její nejpřístupnější a pro lidstvo nejdúležitější část -- zemský povrch v jeho vývoji.a 8e všemi jeho změnami. PH tom ovšem bylo a zůstane jednou ze stěžejních složek tohoto úkolu vyšetřeni yzájemné polohy bodů povrchu zemského ve směru vertikálním, měř e n í výš e k. Důležitost tohoto odvětví geodesie proniká stále výrazněji obzvláště v dnešní moderní době obecného a téměř překotného pokroku na poli vědeckých zjišťovacích metod i technického podnikání. Po stránce věd e c r é znamená přesné měření výšelr součást prací, jejichž účelem je stanovení dúležit ých pl'vkú r určení tvaru a rozměrů zeměkoule, jako:'í i reliefu jejiho povrchu, a pro jednotlivé zeměpisné či politické celky základy jejich zobrazení v mapách všeho druhu. Na tomto poli jest ovšem nevyhnutelná spolupráce všech zemí a národů, a to proto~ aby pro všechny výškopisné práce byl zjednán jednotný podklad i jednotný prováděcí způsob, tak aby se dosáhlo jednotného cíle, to jest jednotné výškopisn6 sítě, spojující břehy oceánů. Pro tec hni c k é pod n i k á n í všeho druhu - při rozsáhlém programu moderní výstavby pozemních, vodních i vzdušných komunikací, říčních úprav a staveb melioračních, údolních přehrad, staveb důlních i novodobých výstaveb měst a velkorysého plánování -- je znalost výškových poměrů území nezbytným předpokladem úspěšného provedení práce. Dnes si nelze představiti mapu jakéhokoliv méřítka - ať už zeměpisnou, turistickou nebo věnovanou speciálním účelum - či podrobný plán bez vyznač8i1í nebo aspoň udání vztahu výškového. Měření vý?'ek je možno prováděti několika zpí!- soby: geometrickým, trigonometrickým a fysikálním či barometrickým. Všech těchto způsobí! se užívá pro různé účely a s různě přesnými výsledky podle potřeby. Jde-li však o jednotné, soustavné a co nejpřesnější určení výškových rozdílí! velkého souboru bodů povrchu zemského, jest nejvhodnějším zpí!sobem geometrické měření kolmé vzdálenosti vodorovných rovin procházejících těmito body. Tento zpúsob měření výšek nazývá se n i vel a c í; podle způsobu provedení a dosaženého stupně přesnosti mluvime pak o nivelaci velmi přesné (vysoké přesnosti), přesné a technické. Za jednotný základ nivelací byla obecně přijata s tře dní h a d i n a moř e, myšleně prodloužená i pod pevným povrchem země, na niž byly připojeny nivelační práce v různých zemích. 1941/159

160 ~ 1 Obr. 1. Schema maregrafu. Výška bodů nad touto základní plochou nazývá se absolutní nadmořskou výškou, výškové rozdíly bodů různých absolutních výšek jsou výškami relativními. Nadmořské výšky se určuh postupně z výškových rozdílů sousedních bodů, počínaje bodemna základní výškové ploše (nulovúm bodem). Poněvadž však hladina moře na žádném místě povrchu zemského není v absolutním klidu, byla nahražena t. zv. střední hladinou moře, vvšetřenou z řadv mnoholetých pozorování výšky hladiny mořské vzhledem k pevným bodům, voleným vhodně poblíž styků mořské hladiny s pevninou. Měření hladiny mořské, patřící mezi úkony maremetrické, konají se na pobřežních stanicích pomocí k tomu zvlášť sestrojených přístrojů, z nichž nejběžnější jsou maregrafy a medimaremelry. M are g r a f je sestrojen na systému plovákovém. Plovák sleduje pohvby hladiny moře a přenáší je automaticky pákovým a kladkovým mechanismem na diagram. Zcela jinak jest upraven med i m are m e t r (Laemandův). Sestává z dlouhé trubice. ukončené vespod porésním dnem a zapadahcí do nádoby s pískem. Trubice se unevní tak. abv iejí dolní část byla ponořena v moři, takže voda, vnikající porésním dnem do trubice, je v klidném stavu. VÝška sloupce vody se měří v pravidelných intervalech vsunutím tvče, na níž je připevněn pruh papíru impreg'llovanéhochemicky tak. že omočená jeho část zčerná. Proužek se pak sejme. postupně nalepí a tím se vytvoří měsíční diagram výšek hladiny moře. Takto zařízenvch pozorovacích stanic je velké množství. jen na pobřeží evropském daleko přes 100. Jsou spojenv s nivelačními sítěmi a tím i mezi sebou, takže je mo7.nosrovnávati střední hladinv moří na různých pobřežích. Tímto zaiímavým srovnáním se ukázalo. že výšky stře:iní hladinv moře. odvozenéna stanicích rúznýchmoří. liší se jen nepatrně mezi sebou a potvrzuií tak starý přerlno1dad.že střední hladina mořeie jednotná na všech pobřežích. Je to dobře patrno z tabulky. TABULKA. Rozdíly středních hladin mořských vzhledem ke stanici v Marseilles. Srovnávaná stanice Terst Brest Amste:'odam Swinenmlinde R d'l d ( Rozdíl opravený oz 1 pu~o n., o,.tomet"ickv neopraveny v cm Lallemandem v cm i! Zbývající rozdíly podle tabulkv je nutno přičísti na vrub nevyhnutelných měřických chyb v nivelaci mezi tak vzdálenými body. Protože je prokázáno, že střední hladiny moří patři jediné hladinové ploše, vnucuje se téměř myšlenka na zavedení jednotného čili normálního nulového bodu pro celý povrch zemský. Od jejího uskutečnění bylo však zatím upuštěno, a to jednak pro nedostatek dlouhodobých pozorování a důkazu o stálosti střední hladiny mořské, jednak pro různé nepřesnosti a nedostatečný rozsah nivelačních prací. Zatím jednotlivé země připojují své nivelační sítě vždy na hladinu nejbližšího moře, jejíž střední výšku určí s největší péčí. Aby pak nivelační síť pro daný územní nebo zeměpisný celek vyhověla veškerým požadavkům na ni ldadeným - ať z vědeckého, či prakticky technického hlediska - vyžaduje dokonalého vybudování, to jest musí zahrnovati soubor co největšího počtu výškově určených bodů, vhodně, úsporně a účelně rozvržených, vztažených na jedinou základní hladinovou plochu; tyto body musí býti označeny trvalými a bezpečně upevněnými typickými značkami, snadno poznatelnými a př'ístupnými, pravidelně přehlíženými, udržovanými a obnovovanými, úředně )registrovanými a chráněnými, jejichž údaje pro prokázanou potřebu veřejného i soukromého podnikání jsou bez obtíží dosažitelné. Jest ovšem nemyslitelné, že by dokonalá výškopisná síť tohoto významu mohla býti vybudována jinak, než - při jednotné organisaci všech s tím souvisejících prací - veřejným úřadem, a to v jediném místě takovým zpúsobem, aby postup byl hospodárný, účelný a ve všech ohledech vyhovující všem daným požadavkům, zejména pak požadavku novodobé správy, aby obdobné práce v těchže oblastech nebyly zbytečně opakovány různými provaditeli. Tyto olwl'1osti byly také hlavním vodítkem při zřizování výškopisné služby v našich zemích a vládním nařízenim Č. 43/1920 Sb. bylo organisování a řízení výškopisných prací svěřeno ministerstvu veřejných prací. Nestalo se tak ovšem náhodou. Toto ministerstvo bylo zvoleno proto, že soustřeďuje ve svém resortu nejen veškeré technické podnikání --- ať už jde o stavby pozemní, silniční a mostní, vodohospodářské, hornické a letecké - nýbrž i ústavy s úplně či částečně vědeckým posláním (cejchovní inspektorát, ústavy hydrologický. a hydrotechnický, geologický a radiologický), jejichž činnost vesměs úzce souvisí s pracemi výškopisn~ mi. Vzhledem k tomu, že území Čech a Moravy bylo r,oučástí bývalé Rakousko-uherské monarchie, byla za první podklad budování výškopisné sítě převzata původní nivelační síť rakouská, zaměřená a propočtená bývalým vojenským zeměpisným ústavem vídeúským, kterého pověřila tímto úkolem býv. rakouská komise pro stupňové měření. Práce byla provedena v létech podle zásad přijatých na prvé a druhé konferenci pro stupňová měření, které se konaly v Berlinu v létech Podle těchto zásad měly státy na konferenci zúčastněné»p r o- v é s ti n i vel a c e s poj ují c í h a d i n y m o ř- ské na pobřežích Evropy a zříditi na svých územích velký počet trvale označených bodů jako podklad pro t r i g o n o m e t r i c k é měř e n í výš e k i k p r 0- vádění jiných obecně prospěšných ú k o Ú, j a k o ž i k e z j i š t ě n í z měn p o- v r c h u zem s k é h 0.«Tato síť, nazývaná sítí. řádu, byla vztažena k nulovému bodu na Adriatic- 1941/160

161 kém moři (v Terstu na Molo Sartorio) a vedena téměř výlučně po železničních tratích. *) Rakouské nivelační měření bylo připojeno na výškovou značku na budově finanční stráže v Terstu na Molo Sartorio. Výšku této značky nad střední hladinou Adriatického moře poprvé určil roku 1875 po jednoročním pozorování Dr. Farolfi hodnotou + 3,352 m, a to s přesností asi ± 1 cm podle výroku Dr. Farolfiho samého. Pozrlěii'íími měřeními na pobřežních stanicích v Pulji. Riece. Senii, RoO"ožnida Dubrovníku se ukázalo, že střední hladina Adriatického moře leží ve skutečnosti asi o 9 cm hlouběji. Poněvadž terrtský nulový bod ležel nříliš excentricky a byl příliš vzdálen od hlavní části nivelovaného území, bylo v celém obvodu bvv. Rakousko- Uherska zřízeno celkem 7 dal~ích zák7ailn'ch bodt., zvolených na pevném, neměnícím se skalním podkladu a 7.lJměřenÝchse zvláštní pečlivostí. Tyto body, vyzt.užn;ící celou nivelační síť, bylv: u Maria Rast řadů převzaté sitě, která během let, zejména válečnvch, značnou měrou utrpěla zničením a poškozením u Mariboru (Marhurg) v ii7ním Št{'rRku (Steiermark), u Franzensfeste v Tyrolích (Tiro1), v průsmvku Červené Vě7e v Sedmi hradech, u Trebušan str u k cep rop ř e s n é n i vel a c e«roku 1921, výškových značek. Zároveň pak byly vydány»1n- v bvv. Karnatské Rusi, u Vrútek nn tunelu».just«aby všechny práce v síti přesných nivelací byly provád<\nv jednotným způsobem. Podle těchto instrukcí, na Slovensku, u Nadapu blíže Stoličního Bělehradu v Uhrách a u Lišova v jižních Čechách. Ze záklarlních borlú leží iedinv na území Protektorátu Če"hv a Morava. a to u Liš ova mezi Cesk("'1i Blldějovicemi a Třehoní: má nadmořskou výšku 565,1483 m 11 rv přiiat za 7ákladní vvškový bod pro nivelační síť Če<'ha lvfor'tvv.li~ovf'k{tro'l iesto7na((fmhla7enou řtvercovou ploškou na rostlé skále o straně 10 cm, poněkud vvvv~enouproti okolí. Značku kryje žulovv nomník, troidílnv. neisno'lněi~íčást rozměrú 120X120X20 cm, střední část 80X80X60 cm a svrchní ve tvaru.iehlanu o výšce 120 cm. takže vv~ka celého pomníku ie 2 m. Spodní a stře<1níčást no"1níkumaií středem řtver<'ovýotvor o straně RO cm. Hm>;00 sehnutí svrchního ieh1'tnce ;e m07no post'tviti lllt~ořímo na hla7enou plošku značky. Na střední části pomníku je vyryt nápis:,locus perenn1s dilincntissimae cum libella librationis, ounc est in A USfT1'O, et Hunaa'ť1á confccta, cum mensura qraduum. meridjonanl'w. pf 1'l,.,r,.,llp1nrum,quam Europeam vocant. Errectum: MDCCCLXXV.«(."l'{ 1a v n í n e v n {, b o,] n ř e s n é n i vel a cep r o- v e den é v R a k o u s k o-uher s k u v s o u v i s los t i s evronským měřením noledníkový<'h a rovnoběžných stuoňů. Zřízen roku 1876.«) Výsledkv nrací v rakom;ké nivelační síti. řádu byly uveře;něny v dílech:»a str o n o m i s c h- g e ode t i s c h e Ar b e i t e n«a ))M i t t e i u n- p: e n c1e s k. k. M i i t li.r - G e o g r a P h i s c h e n 1 n s t i t u t e s.«rakouská komise pro stun"íová měření sledovala hlavně účelv vědecké. méně;iž se starala o potřeby technického podnikání. Naonak zase technické úřady, zeiména v resortech ministerstva veřejných prací,železnic. obchodu, zemědělrtví a iinvch. iakož i samornrávné korporace a civilnětechnické firmy a podniky postupovaly samostatně bez iednotné organisace, nepřipojovaly svoie výškopisné práce na uvedenou síť hlavně pro značné vzdálenosti svých prací od bodů této sítě. Tím vznikaly zmatky, veliké rozdíly v nivelacích ri'lzně podnikaných, zbytečné opakováni dosti rozsáhlých výškonisných prací v těch že územích a mnohé jiné nesnáze. Po uskutečnění organisace výškopisnvch prací v ministerstvu veřejných praci (v r. 1920) byla nejdříve provedena systematická revise všech pa- *) Viz Min i s t e r s t 'love ř e j n Ý ch p r a cí«, Soupis výškových značek v nivelační síti. řádu býv. Republiky Československé,Praha doplňovaných postupně podrobnými směrnicemi na základě získaných zkušeností a nových poznatků, postupuje se dnes v budování a zhušťování výškopisné sítě soustavně, v rámci každoročně sestavovaných pracovních programů. Vodítkem je při tom jednak výstavba systému hlavních nivelačních polygonů, opřených o soubor základních výškových bodů - tudíž výstavba základní nivelační sítě - jednak doplňování a zhušťování této sítě dalšími pořady podle potřeby jednotlivých resortů veřejné správy i technického podnikání - budování jednotné nivelační sítě. Požadavky v obou těchto směrech se řídí naléhavostí potřeb jednotlivých korporací. Jest zcela vysvětlitelné, že těchto požadavků neustále rok od roku přibývá vzhledem k rozmachu technického podnikání, jehož potřebám nemohla dosavadní síť výškopisná ani z daleka vyhověti. Až dosud většina nivelačních pořadů byla vedena po železničních tratích, a to proto, že těleso železniční je nejlépe chráněno a hlídáno, má poměrně dosti pevných budov a pevných objektú k osazování výškových značek a stejnoměrné spády; nevýhodou je neustálý provoz a nedostatek prostoru k postavení měřických souprav, čímž je ztěžován měřický výkon. V posledni době přistupuje se proto k vedení nivelačních pořadů po silnicích a podél důležitých vodních toků, kde nedostatek vhodných objektů k osazení výškových značek se nahrazuje užitím jiných stabilisačních forem. Stabilisace bodu. Velmi důležitou složkou ""- stavby nivelační sítě jest o s a z e n í pe vn Ý c h bod ů výš k o v Ý m i z nač k a m i. Převzatá siť rakouská vykazovala kromě zmíněných již značek základních pouze dvě kategorie výškových značek: a) Výškové značky hlavní buď ve tvaru mosazného roubíku s vodorovným otvorem uprostřed, nebo litinového hranolu s odstupkem o vodorovné hraně a vodorovným otvorem uprostřed, obojí osazené vodorovně do zdí nebo skal ve výši asi 2 m; tyto značky byly kryty litinovými tabulkami s označením:»hohenmarke«, to jest»výšková značka.«1941/161

162 J[~-~-l ~jl~d[h[i~~~rk[i~~)... :=:=--~~:-=-=-.:::::-"::':. b) Výškové značky vedlejší, ryté nebo tesané křížky nebo obdélníkové plošky na horizontálních plochách zdí, mezníků, dlažby a podobně, nebo vyryté čárky na bočních stěnách staveb, skal a pod.; označeny byly písmenami: H + M, to jest V + Z. V zajišťování výškových bodů byly v posledních dvaceti letech získány velmi cenné zkušenosti. Hlavním požadavkem tu je, aby značky byly osazeny na území pro rozvržení výškových bodů (vyhledati vhodná místa pro osazení výškových značek) a zároveň pro rozvrh pracovních disposic. Podle důležitosti výškových bodů se užívá dnes k jejich označení rllzných typů značek: 1. Základní značky k označení nově volených základních výškových bodů. Byl zvolen způsob obdobný starému způsobu rakouskému a podrženy i rozmi)ry krycích pomníků. Místo rytého nápisu dřívějšího byla však do jehlancové části na straně obrácené k nejbližší komunikaci zasazena mosazná deska s itým nápisem»z á k a dní výš k o v á z n a č- k a. Zří z e n a min i s t e r s t v e m v e ř e j n Ý c h p r a c í r o k u 19.. «. Každá základní výšková značka je zaii~těna dvěma až čtyřmi značkami pomocnými, které jsou umístěny poblíž a pod zemí, v obezdění, a zakryty kamennými nebo betonovými poklopy. SA, Praha. 2. Hrnno7ové značky, litinové o délce 10 cm, čtvercového průřezu o straně 35 mm, s vodorovným osovým vývrtem, vyloženým mosaznou trubičkou, a s di'íkem přizpůsobeným pro osazení. Tyto značky se osazují vodorovně až po okraj do zdiva budov, mostú, pilířů, skal a pod. ve výšce asi 2 m nad zemi; objektech pevných, dokonale ssedlých, volně přístupných a při tom dostatečně chráněných před poškozením a jakýmikoliv změnami. Proto před osazením každé nivelační trati je nutno důkladně prozkoumati jsou zakryty litinovou tabulkou se soustředným otvorem uprostřed a s nápisem:»v Ý š k o v á z n a č- k a pře s n é n i vel a c e. P o š k o z e n í set r e s- t á,«osazují se na nejdůležitější body nivelačního pořadu. Nadmořská vý2ka bodu vztahuje se ku středu otvoru; připojení na bod je možné jen pomocí závěsného pravítka, které se zavěšuje na ocelovou tyčinku, zasunutou do otvoru tabulky a hranolu. Vzdálenost mezi hranolovými značkami je,s až 10 km. Obr. 5. Nová základní výšková značka se značkami zajišťujícími. 3. Čepové značky jsou trojího druhu: a) Čep o v á z nač k a typ u 1., dlouhá 20 cm, s válcovou hlavicí průměru 7 cm a dříkem, určeným r osazení ve výši asi 60 cm nad. zemí vodorovně do zdiva. Vlastní hlavice, jež celá vyčnívá se zdi, je na herní straně opatřemt konickým výčnělkem, k jehož vrcholu se vztahuje nadmořská výška označeného bodu. Nivelační lať se staví kolmo na tento výčnělek. Přední plocha hlavice jest opatřena vodorovným výřezem, do něhož byla zasouvána a přišroubjvána destička s udáním nadmořské výšky bodu. Po vydání zákona o placení úředních výkonů byly tyto údaje ze značek odstraněny. Vzdálenosti čepových značek. t. kolísají kolem 1 km. b) Čep o v á z nač k a typ u. je stejně provedena, je však kratší (15 cm); osazuje se do slabších zdí a pod. 1941/162

163 c) Čepová značka typu V., nově zavedeného tvaru pro silniční nivelační pořady. Je dlouhá 20 cm a má tvar koule o průměru 7 cm odseknuté na dvou protilehlých stranách, bez výčnělku a výřezu, s dříkem jako u typu. Výška bodu se vztahuje na horní okraj kulové hlavice. Značky se osazují na vzdálenost asi 1 km od sebe. Značky čepové typu.,. a V. se opatřují štítky, csazenými nad nimí, s indikačním nápisem:»p ř e s- n á pro t e k t orá t n í n i vel a c e. P o š k o z e- ní set r e s t á.«o 4. Hřebové značky mají dvojí velikost: a) Typ. je jednoduchý dřík s kulovou hlavicí o průměru 3,5 cm, dlouhý 8,5 cm, který se osazuje bud' shora anebo se strany do objektů, mezníků, skal a pod., značky se používá u méně důležitých a pomocných bodů; jejich vzdálenost kolísá kolem 500 m a může býti i menší (až 200 m), podle povahy území. b) Typ V. je stejně proveden jako typ. Má délku 10 cm se sploštělou hlavicí o průměru 5 cm a slouží k označení bodů téže kategorie jako typ. na pevnějších objektech. ~ -- ==~~-~= -- -~ -----~ i"o ao~ ,}.4 = únosná půda pod hranicí mrazu B = betonová podkladní deska C = beton (1: 3 : 5) D = pěchovaný mater~ál Obr. 10. Stabilisační žulový hrano!. menných objektech, zdech, meznících a pod. Od tohoto způsobu stabilisace výškových bodů bylo nyní nadobro upuštěno. V nedostatku budov, mostů a pod. podél nivelačních pořadů, zejména silničních, osazují se výškové značky do žulových hranolů, rozměrů 100 X25 X25 c;n, uložených až na únosné půdě pod mrazovou hranicí, takže jen opracovaná hlavice vyčnívá na výšku 20 cm nad zem. Značka (V) se osadí doprostřed boční stěny obrácené k silnici. Hranoly se osazují na betonovou desku a zpevňují vybetonováním kůžele na výšku asi 60 cm. Ku stabilisaci důležitých bodů nivelačních pořadů nebo polygonů, bodů uzlových a pod. užívá se stejného hranolu, osazeného však úplně pod zemí, se značkou hruškového tvaru na horní ploše, bud' vybroušenou nebo zapuštěnou. Hlavice se přikryje příklopem z téhož materiálu, 25 cm vysokým a těchže rozměrů jako hlavice hranolu, s dutým vnitřkem a s jehlancovitým zakončením. Poloha hranolu se vyznační nad zemí zvláštním kamenem, rozměrů 15 X15 X60 cm, s vyrytým označením V. B. Hře b o v é z nač k y se osazují tak, že jen nepatrná část hlavice vyčnívá z kamene neb skály. Nejvyšší bod hlavice v jakékoliv poloze značí nadmořskou výšku značeného bodu. Lať se staví svisle na hlavici. Značky typů. až V. jsou vesměs ze železné litiny, osazují se do vysekaných otvorů na bedorovně do zdí neob skal ve výši asi 2 m; tyto značto!lovoumaltu a natírají se proti rezavění trvanlivou a rychle schnoucí barvou s miniovým podkladem. V prvních letech byly podružné body nivelačních pořadů označovány též vyrytými značkami na ka- Obr. 11. Speciální žulový hranol pro podzemní stabilisaci (Pokračování. ) 1941/163

164 Tabulka k r)'chlému centro,ráni směrů. V poli se dobře osvědčuje při trigonometrických pracích následující tabulka, sestavená pro úhly v setinném dělení kruhu; slouží k vyčíslení známé:lo vzorce pro změnu směru při dostředěni stroje (cíle): emm sin é ~"= ' --_o Skm sin 1".10 6 Příklad: e=1290 mm, S = 2,150 km, B = 212 c, 39' o,,_ 1290 _" () - - 2,15. 0, ,87 plus Centrační úhel é v gradech sin f sin 1".106 Dif. + Cent] ační úhel f v grácech sin f sin 1". 10" O , , , , O , , _ ,14R ,54~ ~ fJ il Z , 'l0 0, , ) , , ) ; g ! , , R _365 0,il , i/ il ,'l , ~ J , ,1'; ~ :5(n i , ) 300 0,63662 plus Dif /164

165 Posudky. Tschechisch-deutsches Worterbuch fiir Katastereintragungen - CesKo-nemecký slovmk pro zápsy v pozemko- '~m Katastru.J:ralm 1::141. ľrouejll cena v platne vazaneho vy tisku činí 10 K ObJeunavky vyř'izuje Ustřední archiv pozemkoveho katastru v ľraze 1., JosefsKá 4. lvlmisterstvo fnancí vydalo svym nákladem jako l. svazek»yrruček pro katastrální měřickou s!užbu«tuto pomucku, Jez má usměrmtl provadéní zapsu v karastrall1lcll operatech do té doby, nez budou vsechny katastrámi navody upraveny podle jazykovych predplsu. :::>lovník obsahuje pres!l00 vyrazú a hesel VYSKytUJCíchse při kancelarskych pracich pro obnovení a vedell pozemkového katastru; vyhledávání je usnadněno jejich serazením podle jednotlivých slov v abecedním poradí. V némecké části slovníku shledavame nekteré odchylky od dříve uzívanych výrazů v německém znéní katastrálního zákona č. 177/1lJ27 Sb..Nové vyrazy na pr.»l{atasterkarte, Katasterkartenarchiv, Bodenklasse«a pod. jsou vhodně voleny a jsou v souladu s pravidly německého jazyka. U nékterých výrazů jsou zpravidla udány k01lcovky množného čísla a pi'ípadně 2. pádu jednotného čísla. Sestavení hesel je provedeno velmi pečlivě a tisk slovníku má přehlednou úpravu. Slovník bude nejen velmi účelnou pomůckou měřičskému a kancelářskému personálu ve službě katastrální, ale lze jej doporučiti i širší veřejnosti, zejména orgánům, jež častěji přicházejí ve styk s pozemkovým katastrem. Mi. Praktická geometrie (Nižší geodesie) prof. ng. Dr. J. R y š a v é h o vyjde tiskem v nejbližší době, jestě letos, a to nákladem Ceské matice technické (Praha., Ve Smečkách 27). Uvádíme tuto zprávu doplňkem k seznamu odborné literatury, který byl otištěn na poslední stránce předchozího čísla Zeméměř. Obzoru a současně jako odpověď na časté dotazy, kde lze tuto knihu obdržet.»geodesie nižší«v litografovaném vydání vyšla celkem třikrát; poslední její vydání bylo však již před 3 roky úplně rozebráno. Jezto dosavadní naše tištěná kompendia a příručky geodesie jsou staré přes 20 až 30 let, přijde vydání moderní příručky geodesie velmi vhod nejenom zeměměřičským inženýrům, ale i všem inženýrům příbuzných oborů. Nové dílo prof. Dr. J. Ryšavého bude miti na 750 tise kových stran, přes 900 obrázků v tekstu a bude obsahovat řadu praktických přikladů a tabulek.»p ' a k t i c k á g e o m e t ' i e«bude oproti dřivějšim litografovaným vydánim»geodesie nižší«zcela přepracována, obsahově značně rozšiřena a bude zachycovat pokroky a současný stav moderniho zeměměřičství, jakož i jeho pracovní metody a přístroje se zvláštním zřetelem k dnešním potřebám a praksi. b.wooucek:. Ergebnisse der Astronomischen Ortsbestimmungen im Jahre lmari Bon s d o ' f f. 50 stran. Helsinki Zpráva finského geodetického ústavu Č. 29. J. Leinberg změřil v roce 1933 na 19 bodech finského řetězce zeměpisnou šířku a délku. Provedená měření byla vyhodnocena. Bonsdorffem. Pracováno bylo průchodním strojem C. Bamberga ( mm, osová libela 1,08", Horrebowa libela 1,19"), kontaktním chronometrem U. Nardiu-a a dvěma finskými a švédskými přijimači (časové signály Bordeaux, Djetskoje Selo, Tour Eiffel, Naneu, Rugby). Z ephemerid použity byly: Berliner Astronomischer Jahrbuch, Boss-katalog a Deklinačni katalog hvězdárny Pulkowo. Určení zeměpisné šířky bylo provedeno metodou.tlorrebow-talcott-ovou. Velmi zajlmavé jsou uvahy o presnosti provedených pozorování, z lllchž uvádím: Určení zeměpisné délky: Sti'ední chyba Jednoho veéera ± 0,027s plyne z techto pramenů chyb: ~m~ ±M~ Chod hodin ± U,Ul!os 1:-'ozorovaníprůchodu. ± U,u.ujS l'l'ljlmam casovycllsígnálů ± U,U17s Vyslllaní časovych slgllalu ± 0,U1US Z neznamych pramenu. ± U,Ud4s S ohledem na osobní rovnici pozorovatelovu udává J. Bonsdor!f skuteénou chybu v určení zeměpisné délky hodnotou :r: O,Ubs ľrí urcení zemepsné SirKY, Stredm chyba jednoho pozorování čmí ::t: U,'HO". Vr. Prokopec. K. K. Dar ' o w: Renaissance fysiky, Ohromný rozmach fysiky v poslední době svadí nás ke srovnání s rozmachem uméní pted čtyřmí sty lety, s dobou renaíssance. Ovšem je tu jístý rozdíl. Umělecká díla tehdejšlch mistrů jsou přlstupna jen urctému, malemu okruhu obdívovatelů; mstrovské výtvory dnešní fysiky jsou však všude kolem nás přístupné každému. Setkáváme se s nimi na kazdém kroku, v elektrárně, ve vysílací stanici. v telefonní budce, v nemocnici, na drahách, na lodich, v letectví, na železo betonových stavbách, v dílnách i v domácnosti. Uvědomíme-li si tuto skutečnost, pochopíme jak veliký vliv má nynější fysika nejen na náš hmotný život, nýbrž i na život duševní, na celou naši žvotní filosofii. Zajímáme se o atomy, které jsou tak malé, že by jich musilo býti stamiliony, abychom z nich sestavili déllm jednoho centimetru. Zajímáme se o elektrony, jichž vláknem žárovky protéká ve vteřině tolik, že je lze vyjádřit teprve číslem o dvaceti nulách a zajímáme se o jejich rychlost, která je tak veliká, že oběhnou celou zeměkouli za necelou vteřinu. Zajímáme se o paprsky, pro naše oko neviditelné, které však pronikají pancéřovými deskami značné tlouštky, rozbíjejí atomy a ničí život v buňkách. Zajímáme se o přeměnu jednoho prvku v druhý, o přeměnu světla v elektřinu a elektřiny ve světlo. Všechny tyto zjevy zdají se mnohým lidem fantastické a nepochopitelné, neboť v moderní fysice je mnoho věcí úžasných a nepochopitelných. Jen si uvědomme, že fysika nám umožnila vynálezy, které dovolují hovořit drátem, nebo i bez něho, pouze éterem, se vzdálenými místy, překonat oceán parníkem za 4 dni a letadlem dokonce za 20 hodin, pohánět vlaky parou nebo elektřinou, fotografovat kosti našeho těla a jiné věci zdánlivě nemožné. Celý pracovní obor zeměměřičského inženýra spočívá na fysikálních zákonech a znalostech; rozvoj moderních metod měříckých jako fotogrametrie, přesná tacheometrie atd. pak jest nemyslitelný bez podrobných znalostí fysikálních objevů. Proto každý zeměměřič rád sáhne po knize bostonského profesora fysiky K. K. D a r- rowa: Renaissance fysiky, v níž se lehkou a zábavnou formou seznámí s moderními pokroky fysiky. Knihu přeložil z angličtiny prof. Dr. Zd. Pírko; překladatel doplnil obsah mnohými poznámkami a vysvětlivkami, takže kniha se čte jako zajímavý román. Zajímavou formou podání připojuje se ke knize Faubnerově: Moderní fysika, o níž jsme zde referovali loňského roku. Kniha vyšla v Činu a stojí brož. K Povinné opatřování upravovacích plánů a finanční podpora těchto prací. Podle dosavadních stavebních řádů není možno donutiti obce, aby si opatřily řádný regulační plán. Proto v rámci úsilí veřejné správy o lepší regulační a stavební vybudování našich měst a obcí, které se jeví v posledních dvou letech několika nařízeními z tohoto oboru, bylo vydáno vládní nařízení č. 288 ze dne 26. června (částka 95 Sb. ze dne 12. srpna 1941) o opatřování plánů polohy a o jeho finanční podpoře. Podle tohoto nařízení může ministerstvo veřejných prací naříditi kterékoliv obci v Čechách a na Moravě, aby si do stanovené doby opatřila plán polohy (upravovací) buď pro celé území nebo jeho část. Obce, které si opatřují regulační plán buď s nařízení ministerstva nebo z volného 1941/165

166 popudu jsou povinny oznámiti to Zemskému úřadu (plánovac!mu O<1nelem),ktere <1aobc polrebná poučem a pokyny. rohtlvadž obce zpravidla neopatřovaly si upravovací plány pro ne<1ostatekfmančních prostředků stanoví dále vlaum nařlzem, ze mm!sterstvo verejnych prací múze v uonode s mm!sterstvy vmtra a fínanc! poskytnuuti phme!'ehoupouporu k tohlutoucem. MUHstersLVover'eJnych prac! se zmocnuje, aby za:řa<1hourcltoucastku k tumuto t!celu<10rocmho rozpočtu. Nařízení dále stanoví, ze pro vyhotovení plánů upravovac!ch a pro ř!zem o mch platí <1osavadnizakonne predpisy s vyj!mkouustanovení stavebního řádu slezskeho, který se nanrazuje stavebním řádem moravským z roku resp. z roku NarlZení neplatí pro pražský plánovací prostor stanoveny Vlaummnar!zení čís. 4~/4U Sb. a pro obce, které v den 12. srpna měly upravovací plán alespoíl jíž veřejně vyložen. '!lmlonařízením nabývá otázka soustavného opatření re gulačních plánů ve všech městech a obcích nového světla. hlavní neuostatek (t. j. ne<1ostatečnéfmanční prostředky obc) je v zásadě odstraněn mozností subvence se strany verejně správy. ~ůstává jediná otázka jak mnoho veřejná správa volných prostředků k tomuto účelu uvolní.pour. Zrušení osad. Vlád. nařízením čís. 265/41 Sb. byly zrušeny s platností od 30. července 1941 osady ve smyslu obecního zřízení. Podle tohoto nařízení zanikají osady jako útvary územní samosprávy i se svými orgány. Všechna práva a závazky osady přecházejí na obec, k níž osada náleží. Kmenové nebo jinak vázané jměni osady se stává kmenovým (vázaným) jměním obce. Ke zmírnění tvrdosti a udržení souvislosti ve správě dosavadního osadního majetku může zemský výbor určiti na pevně stanovenou přechodnou dobu, v jakém poměru se má z území bývalé osady přispívatí na potřeby obce, a může učinití zvláštní přechodná opatření pro správu dosavadního majetku osady. Odstranéní osad jako nositelek vlastniho komunálního jmění jest v zájmu zjednodušení a účelnosti obecní samosprávy. Provádění pozemkové reformy na Slovensku. Je známo, že na Slovensku provádí se nová pozemková reforma. Podáváme stručnou zprávu o dnešním stavu této akce. Na Slovensku je celkem zemědělských podniků, z toho je malorolníků, kteří se z výnosu půdy nemohou uživit a kteří proto musí sáhnouti i k jiným pracovním příležitostem; dále soběstačných zemědělců, více nežli majitelů zemědělských usedlcstí středního rozsahu a velkostatků, které byly většinou v židovských rukou. Zde bylo hektarů půdy převedeno do aríjského majetku. Tato akce jest ještě v proudu. Ale ve skutečností není již židovského pozemkového majetku, neboť všechna půda, která byla v židovských rukou, byla postátněna. Z hospodářských důvodů zůstane řada velkostatků zachována, část půdy bude proměněna ve statky dědičné. Zbytek pozemků bude rozdělen tak, aby drobnější a malé hospodářské podniky byly zvětšeny a staly se alespoň soběstačnými, Až dosud byla židovská půda převedena do arijských rukou v 781 obci. Pozemkový úřad chystá také repatriaci části Slováků, žijících v Rumunsku, a přesídlení pěti slovenských obcí, v nichž lid nenalézá životních možností, do výnosné trnavské končiny. Vyhláška ministra spravedlnosti ze dne 30. červen~e 1941, Č o změně v osobách úředníků oprávněných podpisovati geometrické (polohopisné) plány vyhotovené zemským úřadem v l'raze. U zemského úřadu v Praze přísluší oprávnění podpisovati geometrické (polohopisné) plány vyhotovené pro účely vlastního služebního oboru, které mohou býti podkladem pro zápisy ve veřejných knihách a v pozemkovém htastru ( 51 kat. zák. ze dne 16. prosince 1927, č. 117 Sb.) také měřičskému radovi ng. Františku Stě p á n- kovi. Tím se doplňují vyhlášky ministra spravedlnosti ze dne 27. června 1931, č , ze dne 11. května 1939, č a ze dne 2. května 1941, č "Ministrspravedlnosti: Dr. Krejčí, v. r. Literární soutěž.. Odbor zeměměřičských inženýrů SA vypisuje anonymní literární soutěž na námět:»m a p a 1 : «., Mapa 1 : má sloužit jako podklad k vypracování regionálních plánů (vlád. nař. 299/ 1941) a pro technická podnikání všeho druhu, na př. pro stavbu silnic, železnic, vodních cest, a pod. Účastníci soutěže mají navrhnout technické a organisační prostředky, jak uvedenou mapu pro daný účel sestaviti v nejkratší době a levnými prostředky. Tyto dvě podmínky jsou pro soutěžící východiskem a se zřetelem k tomu' je nutno řešiti otázky: 1. zobrazovací soustavy, 2. co by měla mapa obsahovati polohově a výškově, 3. způsob vyhotovení, t. j. opatření potřebných měřických údajů bez rozsáhlého polního vyměř'ování (s využítím všech dosud provedených zeměměřických prací), 4. organisace prací směřujících a) k vyhotovení mapy v měřítku 1 : se zvláštním zřetelem ke spolupráci civilních geometrů, b) k ve den í (evidenci) mapy se zvláštním zřetelem ke spolupráci nynějších katastrálních měřických úřadů. Soutěžící se upozorňují na článek ng. Josefa Peňáze v Zeměměfičském Obzoru Č. 7-8 z roku 1941:»Účast zeměměřičských inženýrů na pracích regulačních a regionálních«a na článek civ. geor{letra Antonína Prokeše ve Věstníku nženýrské komory Č. 24 z 21. prosince 1940:»Přehledný plán 1 : «.. Soutěžní práce buďte napsány strojem po jedné straně papíru formátu A/4 (210X297 mm), ob řádku a zaslány nejpozději do 31. ledna 1942 předsedovi odboru V'. r. ng. Karlu R y k ' o v i, Praha 11., Křemencova ul. 10, s označením na obálce >"Literární soutěž«. Práce buďte napsány tak, aby mohly býti po případných malých úpravách použity pro tisk a uveřejněny v Zeměměřičském Obzoru nebo vydány samostatně. Soutěžní práce buďte opatřeny heslem a kromě toho adresou autora, uloženou v zalepené neprůsvitné obálce, která budiž též zevně opatřena heslem. V. Nejlepší práce budou odměněny cenami, a to:. cena 1000 K,. cena 750 K,. cena 500 K. V. O udělení cen rozhodne jury, kterou bude jmenovati výbor odboru zeměměřičských inženýrů SA. Odbor zeměměřiéských inženýrů při Sl A ng. K. R y k 1', V. 1'., předseda. Hlavní a odpovědný redaktor: ng. Bohumil Pour. - Majetník a vydavatel Spolek českých inženýrů. - Tiskem knihtiskárny ~TYPus4:v Praze XV. Telefon /166

167 ZEMĚMĚŘČSKÝ OBZOR vyoava SPOLEK CESKÝCH Nl:ENÝRO D. Rozdíl mezi výměrou pozemku a v)'měrou parcely zapsanou v katastrálním operátu. Výměry parcel zapsané v katastrálním operátu jsou vyrovnané s hlediska zobrazovací soustavy, mapových listů a skupin parcel. Hrubá chyba mohla býti při výpočtu výměr parcel způsobena jen výjimečně. V takovém případě šlo o dvě chyby téže velikosti, ale opačných znamení, takže jejich vliv se vyrovnáváním výměr parcel na výměru skupiny rušil. Tím se na chybu nepřišlo. Najdeme-li takovou chybu jako rozdíl mezi výměrou zapsanou v pozemkovém katastru a výměrou parcely nově určovanou, pak lze najíti protichybu (chybu s opačným znamením) ve výměře některé parcely, která byla při původním výpočtu výměr s první parcelou ve výpočetní skupině. Tu jde ponejvíce o chybu rovnající se n- násobnému rozevření sčítacího kružítka. Podobná chyba může b ýti způsobena při opisování výměr parcel z výpočetních protokolů a p. do pozemnostních archů. Výměra jedné parcely je o určitou hodnotu zmenšena a druhá o tutéž hodnotu zvětšena, nebo jde o záměnu výměr takových parcel. Z uvedených okolností není na místě z důvodu většího plošného rozdílu (většího než je přípustná odchylka) hledati protichybu hned v sousedních parcelách a za tím účelem z nich utvořiti novou výpočetní skupinu, v níž by se větší rozdíl vyrovnal. Takovým způsobem se porušuje původní vyrovnání parcel ve skupině, jejichž výpočet byl vykonán na původní mapě. Jak bylo uvedeno v předcházejících úvahách, mohou býti větší plošné rozdíly než přípustné odchylky způsobeny často jen z důvodu zobrazení parcel a proto není na místě vykazovati chybu v původním výpočtu, je-li tento větší rozdíl odůvodněn zobrazením v mezích přípustných délkových odchylek. To jsou nejčastější případy, se kterými se ve výkonné službě setkáváme a jichž řešení vede také k nesprávnému provádění a vykazování chyb. Ačkoliv Návod B přihlíží k různým okolnostem při posuzování plošných odchylek, nevyhovují jeho ustanovení vztahům mezi odchylkami délkovými a plošnými, na něž při sestavování rovnic obou druhů odchylek nebyl vzat vůbec nějaký zřetel. Pokud jde o výměry vykázané na geometrických (polohopisných) plánech a vypotčené z polních měr při dělení parcel, je důležité ustanovení 34, odst. 2, který zní:»souhlasí-li výměry vykázané na geometrickém (polohopisném) plánu v mezích přípustných odchylek stanovených podle 31 s výpočtem provedeným podle ustanovení odst. 1 a byly-li tyto výměry stanoveny způsobem předepsaným tímto návodem a jde-li tudíž toliko o přípustné rozdíly, lze údaje plánu považovati za správné;... «- Toto ustanovení návodu svádí často k tomu, aby pro zápis byla podržena výměra vykázaná na plánu, zvláště byla-li vypočtena z polních měr. Tento postup však odporuje ustanovení téhož paragrafu, odst. 3, který. zní:»výměry vykázané na geometrickém (polohopisném) plánu, převezmou se pro zápis v pozemkovém katastru jen, neporuší-li se tím stejnorodost výpočtů výměr ostatních parcel, jejichž výpočet nebyl na geometrickém (polohopisném) plánu vykázán, a dodrží-li se zásada v 29, odst. 4, písmo a).«- Podle tohoto ustanovení je nutno při dělení parcel nebo jejich souborů vyrovnati výměry nově vzniklých parcel na výměry parcel nebo jejich souborů před dělením. Pozemkový katastr se nezabývá výměrou pozemků, nýbrž jen výměrami parcel, které s hlediska výpočetního a vyrovnání, měly by býti považovány.za neměnitelné. Výměra parcel měla by se změniti jen v případě, jde-li o skutečné chyby v původním výpočtu nebo o chyby v psaní. To vyžaduje najíti vždy protichyby. Jde-li však jen o větší rozdíly než jsou přípustné odchylky, avšak vyplývající pouze z neso"!lhlasu mezi odchylkami délkovými a plošnými [to je, plošné rozdíly jsou v mezích daných výrazy (1) nebo (3a) l, pak je nutno na výměru parcely nebo výměru souboru parcel před dělením vyrovnati parcely nebo díly parcel po rozdělení, a to bez zření na to, zda jde o výměry vypočtené z polních měr (výměry pozemků) nebo o výměry určené graficky nebo planimetricky na mapě nebo na plánu. V 29, odst. 4, písmo f) a g) je pamatováno dosti obšírně, jak hledati chybu a proti chybu a způsob vykazování chyb v původním výpočtu. Máme-li však v souboru dělených parcel řadu parcel s menšími výměrami avšak s velikými obvody, může se státi, že zde budeme marně pátrati l?o chybě a protichybě, a to proto, že větší odchylka je způsobena právě jen nesouhlasem mezi délkovými a plošnými odchylkami, i když zákres parcel je proveden v žádaných mezích. Není dobře možné a není to ani žádoucí, aby v měřických návodech byly uvedeny všechny případy, jak si počínati při provádění změn s různými odstíny. Prakse si počínala při řešení takových otázek různě. Tak na př. dělil-li se nějaký větší pozemek na stavební místa způsobem, že se každým rokem oddělila určitá část nebo několik částí, byly při výpočtu výměr ponechány výměry udané na plánu a vypočtené z polních měr. Plošný rozdíl, připadající na oddělovanou část, byl zahrnut do zbytku parcely, poněvadž její výměra mohla jej bez újmy pojmouti. Tak se 1941/167

168 postupovalo, až konečně v některém roce bylo nutno již plošný rozdíl vyrovnati na všechny nově vzniklé parcely nebo, byly-li ponechány opět výměry udané na plánu, plošný rozdíl (byl-li již větší než přípustná odchylka pro zbytek parcely) vykázati jako chybu v původním výpočtu. To byl postup naprosto nesprávný, neboť s rozdělováním plošného rozdílu mělo býti počítáno již od počátku dělení původní parcely. Naznačeným postupem dostáváme v pozemkovém katastru dvojí druh výměr a nestejnorodých. Jeden nebo více držitelů mají v pozemkovém katastru (se zřením k původní výměře parcely) výměry, jaké podle plánu a smluv koupili, ostatní mají výměry vyrovnané, lišící se od výměr pozemků. Souhlasí-li výměry parcel zapsané v pozemkovém katastru s výměrami pozemků v mezích daných vzorci (1) nebo (3a), máme záruku, že zákres je správný. Nesouhlasí-li obě výměry v těchto mezích, jde o chybu ve výpočtu výměry nebo v zobrazení. Podle dosavadních ustanovení návodů tomu tak není, neboť můžeme míti zákres v žádaných mezích délkových odchylek a přes to plošná odchylka mezi výměrou pozemku a výměrou parcely bude překročena. Dosavadní meze maximálních přípustných odchylek byly stanoveny před šedesáti lety pro posuzování rozdílů mezi dvojim nezávislým určením výměr planimetricky nebo graficky. Současně byly a jsou dosud používány jako kriterium pro posouzení rozdílů ve výměrách jakkoli určených. Poněvadž dané meze odchylek nevyhovovaly a nevyhovují úplně našim požadavkům a zvláště je tomu tak v nepříznivých případech (řemenové parcely), docházelo a ještě dnes dochází k vykazování chyb v původním výpočtu výměr a výsledkem toho je buď značný úbytek nebo přírůstek ve výměrách zemí, aniž by země své plochy měníly. Tabulka 10 je toho příkladným obrazem. Z těchto důvodů bylo by na čase přihlédnouti k nynějším zkušenostem a doplniti oba Návody A i B. Je jisto, že velké procento pozemků je zobrazeno s přesností hluboko pod mezí max. příp. odchylek délkových a tím je dosažen též souhlas mezi výměrami pozemků a parcel v mezích dosavadních přípustných odchylek. Určitá část pozemků je zobrazena v mezích, jež se blíží krajním hodnotám přípustných odchylek délkových a tím rozdíly ve výměrách pozemků a parcel budou větší, než je stanoveno danými návody. Právě u těchto pozemků je nutno si dobře rozmysliti a uvážiti, zda je účelné hledati domnělou chybu v původním výpočtu nebo hledati chybu v zobražení nebo měření či nikoliv. Dnes by bylo velmi obtížné sestaviti v mnohých katastrálních územích výměry parcel a dílů podle jednotlivých mapových listů, abychom se zřením k pokreslené a nepokreslené části obdrželi výměru mapového listu. V praksi se setkáváme často i s jinými prameny nesouhlasu v zobrazení pozemků a tím i ve výměrách parcel, jež ovšem nejsou předmětem našich úvah. Přípustné plošné odchylky v jiných zemích. Podobné poměry jako jsou u nás, jsou také v jiných státech a zemích. Abychom si učinil určítý úsudek o tom, jaké požadavky jsou kladeny na map}' ve státech a zemích jako v Německu, Elsasku-Lotrinsku a ve Švýcarsku, podáváme zde příslušné přípustné plošné odchylky. A. Německo. Podle Jordan-Eggertovy geodesie,. díl, 1. svazek z r. 1931, na str. 212 byly v Německu navrženy a k schválení předloženy tyto vzorce: 1. při výpočtu výměr z polních měr smí býti plošné odchylky v mezích a) LP = 0,20ýP + 0,00030 P v příznivém území, b) LJP= 0,25ýP + 0,00045 P v středním, c) JP = 0,30ýP + 0,00060 P v nepříznivém území; 2. při výpočtu výměr z měr odměřených na mapě nebo planimetricky určených.jp = 0,000 4 MýP + 0,0003 P, kde M je měřítko mapy nebo plánu. B. Elsasko-Lotrinsko. V této zemi platí dosud tyto meze pro měřítka a) 1: 500.JP = 0,004ýP + 0,5--P2 b) 1: 1000 AP=0,006ÝP-+0,2-pz c) 1: 2000 AP = 0,008\/P +~0,16[>2 d) 1 : 4000.dP = 0,010\/P +0,10 p2 C. Švýcarsko. Ve Švýcarsku jsou mapy rozděleny podle tří instrukčních území a platí pro ně tyto meze: 1. pro instrukční území 1.: a) pro měřítko 1: 200 AP = 0,06ýP b) 1 : 250 AP = 0,07ýP c) 1 : 500 AP = O,14ýP 2. pro instrukční území.: d) pro měřítko 1: 500 LP = 0,2ýP e) 1 : 1000 AP = 0,4ýP f) 1 :'2000 AP = 0,8'/1' g) 1 : 2500 AP = 1,0\/P 3. pro instrukční území.: h) pro měřítko 1 : 2000 AP = 0,8yP i) 1 : 2500 AP = 1,OýP k) 1 : 4000 AP = 1,6ýP 1) 1 : 5000 AP = 2,OýP. Kromě těchto mezí jsou ve Švýcarsku meze pro výpočet kontrolních výměr. podobné Srovnání přípustných plošných odchylek je provedeno v další tabulce 11. V tabulce jsou označeny odchylky stanovené Návodem A písmenem A, Návodem B písmenem B, odchylky vypočtené podle vzorců 1. a 3. a),dp a AP" odchylky platné v N~mecku písmenem N a ve Švýcarsku písmenem S. Poněvadž se u nás vyhotovují mapy v měřítku 1 : 2000 metodou číselnou i metodou měřického stolu, pro něž platí stejné plošné odchylky, jsou v podsloupcích pro AP a AP, uvedeny odchylky oboje, a to horní pro číselnou a dolní pro stolovou metodu. Odchylky L1P1a AP, jsou uvedeny jen pro čtvercový tvar parcel. 1941/168

169 P arů 1: : 2000 A ~P3 ~P, N S \ A ~P3 ~P, N S A ~P3 ~ L P v m2 1 :2880 ( 2500) P, N S 4,5 6,4 1 2,1 2,5 3,5 4,0 4 4,1 6,6 9,3 8, ,0 12, 9,2 13,0 4 4,4 5,2 7,3 8,1 8 8,4 13,6 19,2 16, ,6 26, 14,1 20,0 9 6,9 8,1 11,4 12, ,9 21,0 29,6 24, ,4 40, 19,2 27,1 16 9,6 11,0 15,7 16, ,6 28,6 40,5 32, ,6 54, 23,8 34, ,5 14,2 20,1 20, ,5 36,5 51,6 40, ,9 69, 29,6 38, ,6 17,5 24,7 25, ,6 44,6 63,1 49, ,6 84, 34,9 49, ,9 20,8 29,4 29, ,9 52,9 74,8 57, ,3 99, 40,5 57, ,4 24,3 34,4 33, ,4 61,5 87,0 65, ,5 115, 46,0 65, ,1 27,9 39,4 38, ,1 70,3 99,4 74, ,6 131, 51,7 73, ,0 31,5 44,6 43, ,0 79,2 112,0 83, ,1 147, 81,6 115, ,0 51,3 72,6 66, ,5 126,8 179,4 126, ,2 232, , ,3 160,3 80,0 73,0 103,2 92, ,0 178,2 252,0 172, ,0 322, 4 242, ,6 259,6 150,0 123,0 174,0 147, ,0 296,1 418,8 267, ,1 522, O 372, ,6 368,6 240,0 179,3 254,4 208, ,0 424,3 600,0 368, ,8 740, 8 508, O 2 11, , , , , , , , , ,2 100 Jak hořejší tabulka ukazuje, žádá Návod A i B nejnižší přípustné odchylky s výjimkou odchylek pro větší výměry a mapy v měřítku 1 : Podle velikosti odchylek přibližují se odchylky AP l a AP 3 přípustným odchylkám v Německu a ve Svýcarsku. Pouhé srovnávání přípustných plošných odchylek užívaných v jednotlivých státech a zemích nemusí vésti k správnému úsudku o vhodnosti řečených odchylek. Poněvadž se od katastrálních map vyžaduje v každém státě jiná přesnost, je třeba též srovnávati přípustné odchylky délkové, abychom mohli posouditi, jak dalece musí souhlasiti zobrazení pozemku se skutečným stavem v přírodě. Podle Návodu A je nutno měřiti polygonovou stranu se stejnou přesností, jako kteroukoliv držebnostní hranici. Ve Svýcarsku je tomu jinak. Tam jsou zvlášť stanoveny odchylky při měření stran polygonových pořadů, a to nejen podle druhu pořadu, ale i podle instrukčních území. Podobné ustanovení platí i pro měřickou přímku, při čemž je pro meze odchylek délkových přihlíženo i k způsobu omezníkování a příznivosti území. Pokud jde o souhlas mezi délkou odměřenou na mapě a polní mírou, jsou stanoveny tyto přípustné odchylky: a) v instr. území.,18 = 0,02 + 0,007VS.,18= 0, ,015\/~. + 0,000 2 M,,18 = 0,08 + 0,015 v 8.,18 = 0,1 + 0,03 \/s kde M je měřítko mapy. Odchylky L P v m2 --- P arů L P L P 3 t V Německu navržené pro pro území n=l n= 25 n = 50 n = 100 příznivé střed. nepříz. 1 0,64 0,45 1,12 1,42 2,00 2,00 2,54 3,06 4 1,60 1,13 2,66 3,54 4,48 4,12 5,18 6,24 9 2,82 1,99 4,28 5,63 7,36 6,27 7,90 9,54 lg 4,20 2,99 6,07 8,04 10,61 8,48 10,72 12, ,80 4,12 8,01 10,06 13,27 10,75 13,62 16, ,56 5,38 10,37 12,82 16,81 13,08 16,62 20, ,38 6,64 12,82 15,78 19,88 15,47 19,70 23, ,52 8,16 15,22 18,92 24,10 17,92 22,88 27, ,68 9,69 17,76 22,25 28,58 20,43 26,14 31, ,00 11,31 20,40 25,75 31,79 23,00 29,50 36, ,70 21,00 36,06 44,31 36,06 36,75 47,62 58, ,00 32,50 54,47 65,87 80,72 52,00 68,00 84, ,20 62,35 98,37 116,70 142,44 87,00 115,50 144, /169

170 V instrukčním území. platí prvý vzorec pro ostré ohraničení pozemků, druhý při omezníkování hrubými kameny nebo kolíky. Přípustné odchylky při dvojím měření délek polygonových stran v instrukčním území. a n. jsou mnohem menší než odchylky uvedené v tabulce. Návodu A za normálních okolností. Jsou přibližně velikosti odchylek platných za příznivých okolností. Odchylky pro posuzování rozdílů mezi délkami odměřenými na mapě a polními mírami jsou podle švýcarských předpisů širší než je tomu podle Návodu A. Kdybychom přihlíželi k těmto odchylkám a z nich vypočetli plošné odchylky podle vzorce 1. a 3. a), byly by mnohem větší než jsou stanoveny příslušnou švýcarskou instrukcí. Pokud jde o porovnávání odchylek mezi dvojím výpočtem výměry z polních měr je zajímavé srovnání odchylek LJP, a LJP 3 s odchylkami platnými v Německu. Srovnání je provedeno v tabulce 12. Tabulka ukazuje, že odchylky navržené v Německu by vyhovovaly úplně našim potřebám pro pozemky o větším obvodu, čili, pro větší poměry n. Závěr. Úkolem bylo v tomto článku poukázati, že maximální přípustné odchylky plošné, stanovené Návody A a B, nevyhovují všeobecně požadavkům technickým, hospodářským i právním. Nevyhovují proto, že nejsou odvozeny se zřením k maximálním přípustným odchylkám délkovým. Oboje odchylky byly svého času odvozeny nezávisle na sobě a tím se velmi často stává, že zákres parcel je proveden v mezích přípustných odchylek délkových, avšak výměra pozemku (vypočtená z polních měr) nesouhlasí v mezích přípustných odchylek plošných s výměrou parcely. Jak bylo vpředu řečeno, plošná odchylka závisí na obvodu parcely a proto, čím je obvod většl, tím se zvyšuje i rozdíl ve výměře pozemku i parcely. V důsledku toho jsou často dosavadní platné přípustné plošné odchylky překročeny a rozdíl ve výměře je vykazován jako chyba v původním výpočtu výměr nebo je nesprávně vyrovnán do výměr souboru sousedních parcel. Tím se porušují výměry parcel, které nejsou zákresem nijak dotčeny a které byly svého času vypočteny na původní mapě a řádně vyrovnány. Z tohoto důvodu bylo by dnes platné přípustné odchylky znovu přezkoušeti a upraviti na základě dnešních zkušeností a požadavků. Je to závažná práce a proto by bylo záhodno upraviti současně i pří p u s t n é o d c h y k y d é k o v é tak, aby byly na sobě vzájemně závislé a odpovídaly zvýšeným požadavkům kladeným na mapy.*) Nové směrnice by ovšem platily jen pro mapy nově vyhotovované, kdežto pro mapy již vyhotovené podle dnešních nebo starších předpisů nelze požadovati větší přesnost, než s jakou byly vyhotoveny. U starších map by se jen rozšířily meze přípustných odchylek plošných, aby rozdíl mezi výměrou v katastrálním operátu zapsanou a nově určovanou nebyl, *) Viz autorův článek: Maximální přípustné odchylky délkové a jejich rozbor, Zeměměřičskýobzor č. 4, r je-li větší než příp. odchylka, vykazován jako chyba v původním výpočtu výměr, zvláště je-li zákres v mezích příslušných odchylek délkových. Rozdíl ve výměře nesměl by překročiti mez danou rovnicí (1) nebo (3a, b, c). Takto by se zabránilo nesprávnému vykazování výměr parcel a neměnily by se výměry v držbě každého držitele, výměry katastrálních území, berního a měřického okresu a země s odvoláním na ustanovení 40 a 41 k. z. Výměra parcel jednou vypočtená a vyrovnaná musí býti považována za nedotknutelnou a nesmí býti bez zvlášť pečlivého uvážení a dobrého důvodu měněna, zvláště jen proto, že bychom větší rozdíl ve větším počtu výměr parcel vyrovnali. Takto by se posílila důvěra v pozemkový katastr daleko více, než když se čas od času bez vědomí držitele něco na výměře jeho parcel mění. Bylo by výhodné, kdyby se zavedla také výměra pozemku vypočtená z polních měr, která je dnes často používána v hospodářském životě, zvláště na trhu nemovitostí, jako je tomu při prodeji stavebních míst. Není řídkým zjevem, že podkladem pro zjištění trhové ceny je výměra pozemku a nikoli výměra parcely. Poněvadž výměry pozemků jsou nevyrovnané a závislé na způsobu zaměření, na správné délce měřidla, na nadmořské výšce a p., byly by uváděny na geometrických (polohopisných) plánech pro výpočet trhové ceny a převáděny na výměry parcel podle vzorce op Pk=P,. +P,.- Pv nebo opět naopak podle vzorce Pr=Pk-Pk rjp - PA při čemž {}P = P k - p/, a musí býti v mezích LJP. Ve vzorcích značí Ph" oddělovanou výměru katastrální, P" oddělovanou výměru pozemku (stanovenou z polních měr), Ph' výměru katastrální dosud nerozdělené parcely a P r výměru pozemku před dělením.*) Tento postup vyžaduje zaměření celé parcely před rozdělením, což by bylo jen v zájmu věci. Tak se d0stanou do smlouvy obě výměry a nemohl by nastati případ, že ve smlouvě je uvedena jiná výměra než v pozemkovém katastru. Takový nesoulad nemůže přispívati k posilování důvěry v pozemkový kata str. Dnešní hospodářský život si pomáhá sám, jsou-li mu v cestě nějaké překážky, obcházením těchto překážek a v našem případě obcházením katastrálních předpisů. Hospodářský život by si velmi rychle zvykl na používání obou druhů výměr a chápal by dobře rozdíl mezi nimi. K zamezení větších rozdílů plošných u řemenových a jim podobných parcel byl by zákres šířek řemenových parcel prováděti s větší přesností, než je tomu dosud. Jak bylo shora již řečeno, závisí přesnost určení výměry pozemku na řadě zdrojů chyb. Třebaže každý zdroj sám o sobě nemusí býti rozhodující, má svůj značný výz\am ve výsledku jako celku a proto je třeba dbáti všech okolností, aby vliv jed- *) Viz Prof. J. Pe tří k, Nařízení z roku 1890, vydání z roku 1921, str. 79 a /170

171 notlivých složek zdrojů chyb se přenášel do celku jak možno omezeně. Vyžadováním větší přesnosti při měření kratších délek a v jejich zobrazení, klesl by rozdíl mezi výměrou pozemku a výměrou parcely na tolik, že v mnohých případech by se obě výměry velmi málo od sebe lišily nebo by se shodovaly. Rozšířením maximálních přípustných odchylek pro mapy starší a vyrovnáváním výměr nově vzniklých parcel na výměru parcel před dělením, nebude se měnit výměra parcel ~resbou nedotčených v pozemnostních arších držitelů, ani výměra katastrálnich území a vyšších správních jednotek. Tím důvěru v pozemkov)' katastr spíše posílime než poškodíme. Literatura: Prof. Dr. Josef Petřík: Nařízení z roku 1890, litografované přednášky z r Prof. Dr. Josef Ry, avý: Geodesie nižší, 2. yydání z r Praha. Eggert-Jordan: Handbuch der Vermessungskunde, zweiter Band, erster Halbband, Stuttgart 19:3l. Prof. Dr. Pavel Potužák: Maximální přípustné od"hylky délkové a jejich rozbor, Zeměměfičsk) obzor, č. 4, roč D,-acet let,'ýškollisných )rací v (;echách a la Mora"'ě. Ve zvláštních případech osazují se výškové značky pod betonové nebo zděné poklopy. V takových případech se používá speciálních typů výškových značek, hruškového tvaru v Monelova kovu (slitina 30% niklu a 70% mědi) nebo bílé bronzi (72 až 74% mědi, 25% cínu a 1 až 3% zinku) po případě skleněných značek tvaru krychle s oblým výstupkem na horní ploše. Takových speciálních značek se užívá zejména při stabilisaci zajišťovacích bodů u základních bodů výš- kových, bodů uzlových, výškových bodů ve stabilisačních stavbách trigonometrických bodů a ve stanicích pro měření tíže, u zajišťovacích bodů různých staveb pro periodická pozorování pohybů staveb a pod. Kromě těchto typů vyskytují se ještě značky nejrůznějšího tvaru, převzaté do jednotné nivelační sítě z prací různých institucí, na př. z nivelační sítě Velké Prahy, kde bylo užito značek francouzských typů pro označení prvořadých bodů, z prací býv. vojenského zeměpisného ústavu, který užíval značek škálových s krycími štítky a čepových značek speciálního tvaru, z prací hydrografických, kde bylo užito často kovových tyčí do země zavrtaných a značek vestavěných a pod. Tato nesourodost zaniká přesným plněním předpisů pro jednotné provádění přesných nivelaci. T ~~ -_-18.,.,- ~, "" _ 3t t-,, '.! '" Veškeré výškové značky musejí býti osazeny nejméně tři dny před začátkem měření, aby beton úplně ztuhl a bylo zaručeno, že poloha značky už nedozná změny. Při tom je nutno dbáti, aby nad značkou bylo ' "~t. J "'--"-.1. ~ - 90",,- ~, ~ Obr. 12. Speciální výšková značka z Monelova kovu nebo bílé bronz i. Obr. 13. Speciální skleněná. značka Obr. 15. Francouzské typy výškových značek niyclace Velké Prahy. možno postaviti nivelační lať bezvadně svisle. Zvláštních ohledů je nutno dbáti při volbě místa pro výškové značky v území nejistém, močálovitém, poddolovaném, v pískových nánosech a pod. Výškové značky jsou průběžně číslovány, a to jednotně pro celou výškovou síť. Poloha výškových značek se zajistí v místopisech, obsahujících nákres 1941/171

172 Obr. 16. Kovová tyč k- vyznačení výškového bodu. ~ U - 1 Obr. 17. Vestavěná výšková značka při říční reg-ulaci. situace s indikačními měrami, staničení ve směru nivelačního pořadu, udáním vzájemné vzdálenosti značek, slovným popisem a číslem značky. Poněvadž výškové značky jsou veřejným majetkem, jsou majitelé budov a objektů, na nichž značky mají býti osazeny, povinni připustit osazení značky a chrániti ji. Kromě toho zakreslí se značky do přehledných map podle nivelačních pořadů, nejlépe do map 1: Veškeré tyto doklady tvoří pak součást nivelačního operátu.. Všechny výškové značky jsou každoročně pravidelně přehlíženy dohlédacími orgány železničními, silničními a poříční správy. Podle výsledku těchto přehlídek jsou pak ošetřovány, doplňovány, po případě obnovovány, přesazovány a znova zaměřovány podle toho, jak se jeví potřeba a účelnost oprav v souvislosti s běžným programem nivelačních prací. Měřická metoda. Pro přesné nivelace je jedině vhodná g e o m e t r i c k á n i vel a c e ze s.t ř e d u, doporučená již na první a druhé konferenci pro stupňová měření v Berlinu v letech 1864 a Tato metoda byla zavedena téměř obecně, zejména v Německé Říši ústavem»r e i c h s a m t f li r Lan des a uf n a h m e«a ve Francii pak»8 e r v i c e dun i v e 11e m e n t G é n éra 1 d e a Fr a n c e«, kde první ředitel tohoto ústavu C h. L a 1lem a n d*) ji přivedl k znamenité dokonalosti. Měření se koná v sekcích (skupinách), sestávajících z vedoucího zeměměřičského inženýra a 4 až 5 pomocníků-figurantů, z nichž každý má trvale přidělenou určitou část práce, se kterou se dokonale obeznámí (přenášení a přibližné postavení nivelačního stroje, stavění sluníků, stavění latí, odměřování délek záměrných, případně i odečítání konců nivelační libely). Aby se nové síly mohly. rychle zapracovati a důkladně obeznámiti s prováděcím postupem, jakož i aby se získalo stálé a vhodné místo k občasnému zkoušení nivelačních souprav byl zřízen zkušební nivelační polygon na trati»z b r a- s a v-z a b o vře s k y-r a d o t í n-l a h o v i č- k y-l a h o v i c e-z b r a s a v«, dlouhý 9,5 km, a druhý na trati»h u b o čep y-s i ven e c-h 0- ly n ě-h u b o čep y«, dlouhý 6,1 km. Tyto trati jsou účelně voleny, aby poskytovaly možnost k předvedení všech užívaných stabilisačních způsobů výškových bodů, jakož i měření za různých podmínek a okolností: po silnici s vozovkou štěrkovou, dlážděnou i asfaltovou, s provozem velmi silným i slabým, přes mosty, městem i menšími obcemi, podél řeky i přes vodu, s lesem stínícím po obou i jedné straně, v terénu rovinném i svažitém; účastníci cvičného měření mohou se tu obeznámiti s nejrůznějšími okolnostmi, s nimiž výškopisný inženýr v praxi se převážně setkává a které mají vliv na rychlost i jakost výkonu. Každý nivelační pořad je nivelován dvakráte, v jednom i druhém směru (každý směr v jiný den a jinou denní dobu) při stejných délkách záměrných vzad i vpřed, které mají spolu uzavírati úhel blízký 180. Měření se připojuje na začátku a konci pořadu na tři výškové značky přesné nivelace, jejichž vzájemná poloha se přezkouší ověřovacím měřením. Zjistí-li se odchylka ve výškových rozdílech větší než D = +3 V L v mm, kde L je vzdálenost dvou značek v km, musí se měření připojiti na další značku, jejíž poloha vyhoví uvedené podmínce. K měření se užívá současně dvou nivelačních latí pro rychlejší přechod ze záměry»v z a d«v záměru»v pře d«. Nivelační latě se staví svisle na předem zatlučené podložky nebo na výškové značky podle krabicových libel a zajistí vzpěrami. Pořadí latí se *) C h a r e s L a lem a n d, člen nstitutu, generální inspektor důlních podniků, ředitel Service du Nivellement Général de la France (* 1857, i- 1938). A S, $( i ~= E-A: D ---\! Si E 1941/172

173 střídá s přestavamí; pří následující přestavě lať Kresba: ng. O. Krčmář.»v pře d«se stává latí»v z a d«. Poněvadž nivelační latě se do jisté míry mění vlivem změn povětrnostních, vlhkosti vzduchu a pod., je třeba v určitých časových intervalech přezkoušeti jejich délku. Délka laťového metru se zjišťuje jednak absolutně před začátkem a po skončení polního měření, podle možnosti také asi v polovině polního pracovního období metronomickým oddělením ústředního inspektorátu pro službu cejchovní v Praze, které zjistí délku laťového metru každé nivelační latě při určité teplotě. Kromě toho při polních pracích porovnává se délka laťového metru se srovnávacím metrem vždy asi jednou za 4 týdny; přezkouší se 16 úseků dělení nivelační latě. Se srovnáváním je nutno vždy vyčkati, až teplota latě a srovnávacího měřítka se vyrovná (obvykle asi za 2 až 3 hodiny). Z opakovaných proměřování laťového metru lze zavésti pro každou lať průměrnou délku laťového metru, vyjádřenou rovnicí; na př. lať Č. 172 (Zeissova): 1 m + 0,0857 mm při 12 C. Výsledky zkoušení délky laťového metru se pro každou lať sestaví do přehledné tabulky, jejíž údaje pak slouží při vyšetřování oprav naměřených výškových rozdílů následkem změny délky laťového metru. Občas je nutno také zkoušeti prohnutí invarového pásu; použije se k tomu tenké niti, přiložené k oběma koncům svisle stojící latě. Dále se též přezkouší postavení krabicových libel podle olovnice upevněné tenkou nití ke konsolce zvlášť k tomu určené (při vrcholu latě). D é k a z á m ě r n Ý c h se předem odměřuje ocelovým pásmem a řídí se jednak viditelností, jednak útvarem a sklonem území; zpravidla nemá překročiti 50 m, výjimečně i 70 m (přes vodu). Aby se zabránilo chybám z refrakce a aby se nemusela měnit poloha dalekohledového okuláru během téže přestavy, nutno voliti stejnou délku záměr vzad a vpřed. V urovnané poloze libely se má dolejší dálkoměrná nit promítati na lať asi 10 cm nad zemí. Proto v území sklonitém je nutno délky záměrných předem vyšetřiti; použije se k tomu kapesní n i vel a Č f1 í t r u b i c e. Stanoviska nivelačního stroje je třeba voliti na pevných místech, na nepružné a nestlačitelné púdě. Spojnice dvou hrotů stojanových noh mají býti vždy rovnoběžné se směrem měření, a to střídavě po levé a pravé straně nivelačního pořadu, jednak aby se vyvažovaly chyby ze zatížení púdy postavením pozorovatele, jednak aby se vyloučily chyby ze stáčení stojanu nestejným vlivem slunečního ozáření. Stanoviska stroje i latí se označí barevnými značkami. Měření se koná bud' při urovnané libele, v jedné poloze dalekohledu, zaměřením klínovitě rozeklané střední niti nitkového kříže na nivelační lať (nivelace při vod o r o v n é záměrné přímce), pří čemž se po odečtení m, dm a cm na laťovém dělení měří zbytky nejmen~ího laťového dílku optickým mikrometrem; vodorovná záměrná přímka se při tom posune otočením planparalelní desky k rozhraní nejbližšího dílku a posun se odečte na mikrometrickém bubínku stroje v milimetrech a desítinách milimetrů. To platí pro stroje typu Z e i s s o v a, Ker n o v a Vysvětlivky: trat" niv~/ačn/ho pořadu +f9 sfabillsovaná výšková značka. a W i d o v a. Odečítá-li se lať v přibližně urovnané 'poloze libelové bubliny (nivelace pří n a k on ě n é záměrné přímce), nacílí se ryska laťového dělení střední horizontální nití kříže, při čemž malé opravné hodnoty se vyšetří ze čtení libelové stupnice podle obou konců bubliny; libela ovšem musí býti velmi citlivá (stroj Hildebrandův). Pořad odečtení na latích: lať»vzad«, dělení na ev é straně; lať»vpřed«, dělení na e v é straně; lať»vpřed«, dělení na p r a v é straně; lať»vzad«, dělení na p r a v é straně. Rozdíl v odečtení obou stupnic téže latě má dáti konstantu 5,9250, odpovídající vzájemnému posunu obou laťo\{ých dělení. Dovolená odchylka jest jednotky, pro odchylky mezi rozdíly obou latí pak jednotky posledního místa čtené hodnoty. Měření je nutno konati za nejpříznivějších okolností, to jest v době po východu slunce až do okamžiku, kdy nastává chvění vzduchu, pak zase až chvění přestane do krátké doby před západem slunce. Libela se musí urovnávat jemně a zvolna, během čtení je třeba vystříhati se prudších pohybů, dotyků stojanu nebo stroje tělem nebo oděvem a zvláště dotyků zaostřovacího zařízení okuláru. Záměrné nemají zpravidla křižovati frekventovaná místa, vozovky, železnice a pod. Při prudkém slunci, větru nebo dešti je nutno měření zastaviti. Při zaměřování na hranolové značky se použije závěsného pravítka, upevněného na ocelové tyčince, která se vsune do vývrtu hranolové značky. Odečtou se obě stupnice pravítka (pravítko v poloze zavěšené i podepřené) a v obou polohách tyčinky; tím se vyloučí chyby z průhybu, z nestejného průměru otvoru značky a tyčinky a z nevodorovné polohy tyčinky. 1941/173

174 ) = -0= l 40, Bojkovice, roln. mlékárna Datum,. '" -<t čas, o, ""' teplota, povětrl'lost ~ o 13 O 8. X. 40 ~ ';" '" >.., ;~ zamrač. 8 h 20: >'" >~ 9 ~ 9 ~ '" 9'/,0 (9 ) 8 h 45: 9 9' / 10'/, (10 ) Převýše- Ctení na lati Převýše- Převýše- Ctení na latí Převýšení z. vzad + ní z. ní z. vpřed _ nf z. dělení dělení dělení dělení -:_. d~lení Td:lení --~ -5-. d:lení. <l~lení -g-, j/otó2',." ' '' {12:9... ' 899:5 3 Délka záměrné m 137'35 Císlo Císlo lati bodu 10 g ,1277 ~,1281-2,1279:2= -1, /174 Datum, čas, teplota,povětrnost 16. V h 30 m Deštivo, zamračeno 21 8 C Délka Ctení na lati Ctení na lati Císlo d d latě zá- vza vpre měrné v 1. dělení 2. delení 1. dělení 2. dělení Obj. Ok. v 39'150': f5j8 O/5 S 8 30 ) 75,1H 1i~~+Uo ~25'5,.. ~.o.:.6.~j?+~.o O O 1: 9: 6 3: O, 7..+'io+:io +'i(ó ,.~ J8+: O 9' 8' ' O 5...:,::... ::,.:'.. +f8+:~/ 3 +:8'6 10 h 50 m \'8 7 O J." 8 0ls5 O'l~i 201. o Vzdá- lenost O 6 033: '7 '{/á : O , 6 O ' ' i. 5 8: 4, 9: 5 J;~;n~.., Ctení na lati vzad Ctení na lati vpřed --~ dělení 12. dělení 1. dělení 12. dělení Obj. Ok. v 2: 1 5: 5 i":':' fo.i.8: O 3 8: 3'5... li.9o 3o: J~: a} : O/ '/70 '2's'11"'-1 :20a c 20b:-3,495 _._,_~ f.. : '+" '2 '0 '+"""j/ó"'~--~" _ Uhel "prom, :.2:+~ ~.7 +, 2 O -3, ','" :20a-20b:-3,495 ~,6 5 8' 8 5 ", o J.. :.. +:1:0+:1:0+:6:0 Libcl.oprova: ~:~:fo : -:-.,..-J. ~82.~:9t..~.4-3, >... : ' ~ g:.~/o :. 20a-20b:-3, :2. ": +1~+ 12~ =-1, : 8, 7,5 : 3, 5: 8: 5 1: 8, '1 2, 9, 6 +, '6,J Opral'o z teplaty: "--"","':" 7 8: o: :.. :-.:. f.5j..o +!~~+:~~-j-145 ',', ' O 20b, «..... :. 10 O 8 033: : : O: 8, O : 3.4: 9 () 3, 4 9"7],

175 Je-li potřeba zaměřiti stranou na značky nebo na body ležící mimo nivelační pořad, musí se tak učiniti, jde-li o jedinou záměrnou, až po ukončeném odečítání na přestavě; jde-li o vzdálenost větší, vede se k takovému bodu od nejbližší výškové značky hlavního pořadu nivelační pořad odbočný. Při měření v tunelech se rozměří všechny přestavy uvnitř tunelu předem; pro všechny laťové přestavy se zatlukou podložky a označí stanoviska stroje, tak aby průběh měřického úkonu samého v tunelu byl co nejrychlejší. V zásadě má býti nivelační měření ukončeno vždy na stabilisované výškové značce. Je-li výjimečně nutno přerušiti měření na bodu ležícím mezi dvěma výškovými značkami, použije se na posledních třech bodech místo laťových podložek pevných kolíků úplně do země zatlučených a opatřených kovanými hřeby, tak aby při pokračování měření byla zajištěna stabilita podkladů pro nivelační latě. S ohledem na pozdější opravy laťového metru ze změn teploty měří se také pravidelně teplota vzduchu, a to jednak teploměry upevněnými na nivelačních latích, jednak pro kontrolu prakovým teploměrem, a to na počátku a konci denního měření, dále při každém postavení latě na výškovou značku, tudíž na začátku a konci každého nivelačního úseku a také při každém delším přerušení prací. Teplota se zaznamenává přesně na půl stupně Celsia. Veškeré výsledky měření v poli se zapisují do jednotných tiskopisů účelně upravených pro zápis všech potřebných údajů; poznamenává se číslo a stručný místopis bodu, pořadová čísla latí, délky záměrných, čtení na latích, výškové rozdíly, údaje libely, den, denní doba, teplota a povětrnost. V zápisníku je vyhraženo dostatečné místo pro poznámky všeho druhu jak při měření (stranní visury, připojení na závěs a pod.), tak při předběžných a kontrolních výpočtech v poli. Polní zápisník jest nejdůležitějším dokladem nivelační práce a proto s ním musí býti zacházeno velmi pečlivě a šetrně. Úprava zápisníků se řídí ovšem použitou měřickou metodou. (Viz tab.. a. na str. 174.) (Pokračování.) Vedení katastrálních operátf. v územích.,.jež.isou ve scelo,-acím řízení. (Poznámky k článku ng. K. Letochy.) Autor tohoto článku, uveřejněného v čísle Z. O. t. r., podal cenný příspěvek, jak po dobu scelovacího řízení jest vésti pozemkový katastr v souladu se skutečným stavem a pozemkovou knihou. Dotkl se tím problému, jenž je sice starý jako scelovací zákony samy, nicméně však dnes velmi aktuelní, poněvadž scelovací práce v našich zemích lze očekávati v rozsahu mnohem větším než dosud'. Ježto se jed71á o otázku, jež se částečně vymyká z rámce dosavadních platných předpisů, jejíž určitá řešení si však praxe vynutila, chtěl bych na přání autorovo několika náměty věcně doplniti rozpravu na toto téma. Předpokládejme, že katastrální území je ve scelovacím řízení, náhradné pozemky byly předány, námitkové řízení však trvá a starý katastrální operát i pozemková kniha jsou dosud v platnosti. Tu v praxi se vyskytují nejčastěji tyto případy: 1. celý náhradný pozemek je zcizován, 2. část náhradného pozemku je zcizována, 3. na náhradném pozemku byl postaven dům (stavba), o jehož vyznačení se žádá. Ve shora uvedeném článku bylo dostatečně objasněno, že při změnách držby sub 1. a sub 2.,iest třeba vyhledati v dosud platném operátě vhodný equivalentní pozemek nejen co do plochy, nýbrž i co do katastrálního výtěžku, jenž ve smlouvách a zápisech v katastru i pozemkové knize bude náhradný (skutečný) pozemek zastupovati. Neexistuje-li taková vhodná celá parcela (nebo i několik celých parcel), musíme nejprve nebo aspoň současně geometrickým plánem takovou vhodnou parcelu ve starém operátě utvořiti a provésti tedy jakési "f i k t i v n í" poměrné oddělení části pozemku. Jest otázkou, jak vyhotoviti v takovém případě geometrický plán a jak takovou změnu provésti v katastrální mapě. Geometrický plán - jak je v článku popsáno - bude obsahovati 2 stavy: jeden na "fiktivní" poměrné dělení v dosud platném starém operátě či "stavu před scelením", druhý na dělení podle skutečnosti či "stavu po scelení". (Tento samozřejmě může odpadnouti, jedná-li se o případ sub 1.) A tu jsme u kořene otázky samé, t. j. zda jest třeba takové "fiktivní" dělení na plánu opatřiti kótami či nikoliv. Některé katastrální měřické úřady, nenalézajíce o tom při potvrzování plánů podle ~ 80 kat. zák. dostatek předpisů, odmítají potvrzení takového nekótovaného plánu s odůvodněním, že bez kót není možno změnu do mapy vynésti a že nové hranice nejsou polohově měrami zajištěny. Vyhotovitelé plánů, aby vyhověli tomuto požadavku, opatřují plány kótami smyšlenými, nebo odsunutými z mapy a pod. A to 1941/175

176 nepřispívá nijak k požadované důvěře v plán a příčí se všem platným ustanovením o náležitostech geometrických plánů. S dosavadními předpisy však vystačíme, uvážímeli, že v daném případě se jedná o jakýsi druh p 0- m ě r n é h o či a i q u o t n í h o dělení pozemku, k jehož provedení nás nutí hlavně důvody právní (zápisy v pozemkové knize). A takové dělení naše předpisy připouští. Každé aliquotní dělení jest dáno poměrem plošných výměr a hranice dělení nejsou ani v phrodě ani na mapě pevně stanoveny. V našem případě se "fiktivní" dělení může zobraziti na kterémkoliv místě vhodně zvolené parcely, dělením však musí býti dodrženy předem stanovené plošné výměry. Tyto jsou dány jednak plošnou výměrou parcely ze starého operátu, jednak plošnou výměron náhradného pozemku (sdělí ji scelovací úřad) jedlláli se o případ sub 1., nebo plošnou výměrou ve skutečnosti oddělovanou a zcizovanou, jedná-li se o případ sub 2. Není tudíž k zobrazení takových hranic do katastrální mapy bezpodmínečně třeba kót. Pro oddělení správné plochy zajisté nám postačí kóty uvedené v druhém oddílu geometrického plánu, znázorňující "stav po scelení" (skutečný stav) a není-li tohoto, postačí nám kóty vhodně zvolené. Z toho ale vyplývá nový požadavek, že při "fiktivním" dělení, kromě volby vhodného pozemku co do katastrálního výtěžku, jest nutno dodržet plošnou výměru zcizovaného náhradného pozemku (vypočtenou scelovacími úřady), resp. plošnou výměru odpovídající skutečnosti (počítanou z přímo naměřených hodnot). Pak budou kupní smlouvy, pozemková kniha, starý i nový katastrální operát v úplném souladu a placení pozemkové daně po dobu scelovacího námitkového řízení úplně spravedlivé. Poněvadž hranice takto zobrazené budou pomyslné a v přírodě neviditelné, nebude přípustno ani na plánu ani v kat. mapě je vytáhnouti červeně-plně, nýbrž č e rve n ě-t e č k o van ě, jak jest předepsáno pro poměrné (aliquotní) dělení, nebo č e rve n ě- č á r k o van ě ve smyslu ~ 4 vlád. nař. č. 64/1930. Z uvedeného jest patrno, že požadavek kótování při "fiktivním" oddělování parcel není dostatečně odůvodněn a určité nesnáze, které při kartirování takového případu vznikají, nemohou býti ani omluvou ani důvodem k tomu, aby na geometrických plánech byly udávány kóty vůbec v přírodě neměřené. Rovněž námitka, že poloha nových hranic není na plánu mírami vůbec zajištěna, jest bezpodstatná, poněvadž se jedná o dělení poměrné, pomyslné a zajíštění hranic jest provedeno buď scelovacími elaboráty (jedná-li se o případ sub 1), nebo měrami uvedenými v 2. oddílu geometrického plánu, znázorňující "stav po scelení" (jedná-li se o případ sub 2.). Zde se také nové hranice vytáhnou p n ě-č e rve n ě jakožto hranice v přírodě viditelné a k vyloučení omylu by bylo vhodné v tomto oddílu vepsati (třeba do závorky) nová parcelní čísla ze scelovacího elaborátu. Není třeba zvlášť zdůrazňovati, že na geometrkkém plánu v tabulce "Výkazu ploch" užijeme výhradně parcelních čísel a plošných výměr ze starého dosud platného operátu. Poněkud odlišnější bude případ sub 3. uvedený, t. j. vyznačení domu postaveného na náhradném pozemku. Poněvadž vyznačením stavební plochy stane se pozemek nebo jeho část pozemkové dani nepodrobenou, jest třeba při volbě pozemku pro "fiktivní" vyznačení domu rovněž vzíti zřetel k jakostní třídě pozemku. Na takto vhodně zvolené parcele oddělí se stavební plocha o takové celkové výměře, aby se rovnala plo::;névýměře ve skutečnosti (zase s ohledem na pozemkovou daň). Poněvadž se bude jednati rovněž o zobrazení "fiktivní'" nebude zapotřebí v 1. oddílu plánu kót a kresba se vytáhne červeně-tečkovaně, nebo červeně-čárkovaně, jako v předcházejících případech. Druhý oddíl plánu bude znázorňovati skutečný stav zajištěný přímo měřenými hodnotami. Celkem bude tedy vyhotovení plánu pro tento případ obdobné jako u případů sub 1. a sub 2. Jin'lk tomu bude s provedením do staré dosud platné katastrální mapy. Katastrální mapy podle 3. odst. 2. k. z. slouží též účelům technického podnikání. Proto jest třeba, aby byly neustále vedeny v souladu se skutečností i po stránce evidenčně-technické, t. j., aby do nich byly zakreslovány včas a polohově správně všechny stavby i pevné předměty měření, jež mohou míti pro technická podnikání význam. Zvláště v nynější době, kdy rozmach polohového plánování obcí a měst technický.vvznam katastrální mapy pozvedl, bývá jí z řad urbanistů vytýkáno, že obsahuje stavebně technické nedostatky, zaviněné nedostatečnou evidencí. Uvážíme-li, že scelovací námitkové říz-:mítrvá až 17 let, může za tuto dobu vzniknouti na náhradných pozemích celá řada staveb, ne-li celá ulice nebo čtvrť. Kdybychom po celou tuto dobu se spokojili jen s "fiktivním" vyznačováním domů, nepodávala by platná katastrální mapa o skutečně zastavěných územích žádného přehledu a jako plánovací podklad ztratila by svůj význam. Z toho plyne důležitý požadavek, aby nově vyznačovaný dům byl do katastrální mapy zkartirován a zobrazen d vak r á t e, a sice po prvé jako "fiktivní" zobrazení na vhodné parcele (pro účely daňové a knihovní), po druhé do své správné polohy podle skutečnosti (pro účely evidenčně-technické). Po-!:.adavek tento, zdánlivě těžký, není nesplnitelný a záleží jen na vyhotoviteli plánu, aby při měření volil a na plánu uvedl takové pevné body, které by správné polohové zobrazení do platné katastrálni mapy umožnily. Při druhém zobrazení půjde o pevné hranice, v přírodě viditelné a do katastrální mapy polohově správně zakreslené. Bude tudíž nutno zákres nových hranic vytáhnouti plně-červeně. Kresba však nebude tvořiti samostatných parcel, nýbrž sloučí se s parcelami okolními, resp. s parcelami, z nichž vznikla. Poněvadž prakticky vyznačování staveb se děje postupně a při druhém zobrazení odpadají jakékoliv výpočty ploch, nebude touto prací katastrální úřad nijak citelně zatížen. Nepatrná práce bude vyvážena tím, že katastrální mapa takto evidenčně vedená bude i po dobu scelovacího námitkového řízení vy- 1941/176

177 hovovati všem úkolům, jež jí uložil zákon a jež od ní požaduje technický rozmach nynější doby. Aby bylo umožněno vésti katastrální mapy v těchto intencích, jest nezbytně nutno, aby autoři plánů ještě před jejich vyhotovením vešli ve styk s příslušným katastrálním měřickým úřadem, případně s úřady scelovacími a při volbě pozemků pro "fiktivní" poměrné oddělování parcel řídili se jejich pokyny. Těmito několika poznámkami a praktickými náměty považoval jsem za vhodné doplniti shora uvedený článek. K tématu chtěl bych ještě všeobecně dodati, že i když se "fiktivnímu" oddělování parcel s ohledem na pozemkovou knihu nemůžeme vyhnouti, vedení katastrálních operátů v období scelovacího řízení se částečně zjednoduší, budou-li scelovacími úřady dodány písemné i grafické pomůcky pro založení "záznamu změn", jak ustanovuje 75, odst. 4 nstrukce. Katastrální měřický úřad nejen že v tomto záznamu bude prováděti změny, nýbrž bude míti jak pro svoji potřebu tak pro vyhotovitele geometrických plánů početní i grafické výsledky scelovacích praci kdykoliv po ruce a nemusí býti o ně v každém případě zvlášť žádáno. Proto musí býti snahou obou súčastněných úřadů, aby se o dodání těchto pomůcek co nejdříve postaraly a usnadnily si tak vzájemně plnění povinností, které vyplývají ze zákonných ustanovení o vedení pozemkového katastru. Technická zpráva určitého inženýrského díla je slovní výklad skutečností, jevů a myšlenkového i technického postupu práce inženýra. Je připojována zpravidla jako doplněk ke všem inženýrským pracem početním a kreslířským především proto, aby usnadnila studium provedené nebo navrhované inženýrské práce odborníky v úřadech a pod. Vhodně zpracovaná technická zpráva má však význam i pro neodborníky, kteří s činností inženýra přicházejí do povinného styku (na př. strany, právníci ve správních úřadech, advokáti a pod.), neboť jim podává výsledky odborného myšlení a práce inženýra způsobem srozumitelnějším, t. j. slovem, nikoliv kresbou nebo číslem. Měli by proto inženýři věnovati zpracování technických zpráv vždy dostatečnou pozornost, neboť tím přispějí k zhodnocení své činnosti v kruzích neodborných. Mám za to, že zejména civilní geometři měli by své větší i běžné geometrovské práce dokládati vhodně sepsanou technickou zprávou. Složitá odborná a mnohdy namáhavá práce civilního geometra neprojevuje se okázalým výsledkem. Geometrický plán s výkazem ploch je pro neodborníka jen malým»plánkem«s drobnou kresbou, z níž není vůbec patrno, kolik času, znalostí a práce bylo k provedení takového geometrického plánu potřeba. Technická zpráva, připojená i k běžnému případu civilně-geometrovské praxe by teprve straně a ostatním neodborníkům, kteří geometrický plán dostávají do rukou, ukázala postup práce a obtíže, jež bylo třeba překonati a naučila by je správně hodnotiti výsledek, který je často naznačen na plánu jen pouhou červenou čarou nové hranice rozdělovaného pozemku. stručná technická zpráva, připojená ke geometrickému plánu učinila by z tohoto plánu měřický elaborát a nikoliv pouhý»plánek«. Avšak připojení technické správy ke každému geometrickému plánu civilního geometra mělo by svůj věcný význam a důležitost i pro odborníka. Jako bývalý měřičský úředník katastrálního úřadu jsem si vědom toho, že měřičský úředník při zakreslování změn na podkladě geometrického (polohopisného) plánu civ. geometra do katastrální mapy opakuje tentýž postup, překonává znovu tytéž nesnáze, které již před tím postoupil civ. geometr a to jen z toho důvodu, že nezná myšlenkový postup práce vyhoto- Kresba: ng. Emil Nykodym. ~" \. ~ \ \ \. l "',''~',' < /: "tl---- ľ '! ; / ť'l!," ---'--1:.,-- /. ;",~A,,'? i. l,,,/ : t -;:'-«::._ :._'...~._..:... ~, ". ----,~. :--. tjo vitele plánu. Někdy se může dokonce státi, že přehlédne některou»pravdu«, které se civ. geometr při své práci dopátral. Pak se často zákres měřičského úředníka v katastrální mapě neztotožní se zákresem civ. geometra v geometrickém plánu, což má zpravidla za následek dlouhodobé polemiky mezi oběma. 1941/177

178 Zákres v katastrální mapě neodpovídá předpokladům geometrického plánu, mezníky zakreslené do katastrální mapy přijdou mimo kresbu vytyčovaných držebnostních hr,anic, jedna ze stran se cítí poškozena a celá věc může míti ještě právní dozvuky. Je tedy žádoucím a pro civ. geometra velmi důležitým zejména při rozsáhlejších pracech, aby svůj měřický elaborát doplňoval technickou zprávou, která usnadní měřičskému úředníku rychlé a správné posouzení výsledků práce civ. geometra. Jako příklad technické zprávy uvádím zde opis takové zprávy, kterou jsem připojil k vytyčovacímu elaborátu v katastr. území M. Katastrální mapa kat. úz. M. je reprodukována rytinou v r podle katastrální mapy - otisku (prvého) vvkazujícího stav koncem roku Po prvé byla kat. mapa obnovena reprodukcí v r Parcely č. k. 346, 348, 639í1, 639/2, 266/1, 266/4, 352{2, 280/1, 34514, 270/1, 355{1, 355/2, 3471 a 342{2, jejichž držebnostní hranice byly vytyčovány a omezníkovány, jsou na listech mapy č. 1, 2, 3. Měření v terénu. Jelikož v širokém okruhu není trigonetrických bodů, k nimž by se měření mohlo připojiti, byly za pevné body vyhledány: 1. severo-vých. roh stp. 25 (špýchar) označený číslem 1, 2. jiho-záp. roh stp. 77/1 (hájovna) označený číslem 16, 3. jiho-vých. roh stp. 71 (v osadě Záluží) ozn. číslem 15, 4. katastrální mezník 52S!60M označený číslem 27, 5. katastrání mezník 56S/56M označený číslem 23, 6. mezník knížete ze Schwarzenbergů vzdálený 2,9 m od kat. mezníku 62S/50M ve směru jiho-jiho-záp., označený číslem 14. Všech právě uvedených bodů bylo použito zároveň jako bodů polygonálních. Pro posouzení charakteru»pevný bod«byl srovnáván zákres těchto bodů v originální mapě a zákres týchž bodů na platné kat. mapě, změřeny příslušné kontrolní míry a byli vyslechnuti staří pamětníci. Vzhledem k rozsahu práce, ke skutečnostem terénním a j., byly vytyčovací práce provedeny metodou polygonální.úhly byly měřeny theodolitem č. 108 firmy Srb a Štys Praha, s nonickou diferencí 1', délky 20 m dlouhým ocelovým pásmem 1 cm širokým. Čtení úhlů bylo provedeno ve dvou řadách, v každé řadě pak na dvou vernierech. Z vytvořených skupinových průměrů vypočtené vrcholové úhly jsou přiloženy u vytyčovacího elaborátu. Délky polygonových stran měřeny dvakrát před vytyčením, při vytyčení pak po třetí. Polygonová síť, rozložena po vytyčovaném území, skládá se. z 42 bodů polyg'onových. Na této polygonové síti zaměřen je detail, který obsahuje ještě několik. dalších pevných bodů, kterými je polygonová síť velmi dobře vyztužena. Jsou to tyto pevné body: 1. mezník na p. Č. 340/1 poblíže p. Č. 281, který je zároveň pol. bod. Č. 8, 2. mezník katastrální 53M/59S, 3. mezník katastrální 53Sí59M, 4. mezník katastrální 67M/45S, 5. mezník katastrální 62M/50S. Držebnostní hranice určené k vytyčení bylo třeba zásadně rozdělit na: a) zaměřené při původním měření v r anebo později reambulované, avšak bez číselného vztahu k pův. kresbě; bl nepůvodní, zakreslené do katastrální mapy na základč geometrických (poloh.) plánů. Ke skupině b) patří všechny hranice s kmenovým číslem parc. 280 proti 280/1; parcel 345/2, 34212, 34516, proti 34211, 350!2 proti 639/2, 266/4, 35212, 346, 639/1; 266/3 proti 266/1, 266/4. Všechny ostatní patří ke skupině a). Na základě shora uvedeného rozdělení byly hranice pod b) vytyčeny nejprve podle příslušných plánů civ. geometrů a to plánů: ng. O. H. z T. ze dne , ng. J. F. ze dne 4. X ze S., ng. O. H. z 21. X. 1920, ng. J. F. z 15. X a 30. X vesměs bez čísel jednacích a teprve takto vytyčené body zachyceny na polygonovou síť. Ostatní lomové body držebnostních hranic byly vytyčeny normálním způsobem. Vypočítání polygonových pořadů. Při výpočtu souřadnic polygonálních bodů bylo dbáno zásady předepsané Návodem B, aby se nově vzniklá kresba předmětů měření (v tomto případě nově vytyčené mezníky) co nejlépe přimkla nejbližšímu okolí a proto při rozvržení odchylek dbáno bylo toho, aby niezilehlé a jako detail zachycené pevné body v přírodě se ztotožnily s jejich zobrazením na katastrální mapě a tím bylo docíleno přimknutí vytyčovaných lomových bodů držebnostních hranic k nejbližšímu správně a jednoznačně zobrazenému zákresu pevných bodů v katastrální mapě. Tato zásada mohla býti snadno dodržena, protože 1. rozdíl mezi přímou vzdáleností pevných bodú, vypočtenou z polygonálního měření a k ní příslušnou vzdáleností odsunutou z katastrální mapy, je hluboko pod maximální přípustnou odchylku určenou ; 2. kresba katastrální mapy kat. úz. M. je homogenní a vykazuje jen velmi malé místní zkreslení. Ad 1. připojuji za účelem snadné přehlednosti tabulku: vzdálenost v m rozdíl mezi odsunutou dovolená maxia měř. vzdáleností mální odchylka ,10-2,10 ± 6, ,60-0,52 ± 4, ,90-0,16 ± 5, ,00 + 2,90 ± 8, ,00 + 1,50 ± 5,00 Ad 2. Homogennost původní kresby platné kat. mapy zkoumána srovnáním s příslušnou kresbou na originální kat. mapě a zjištěna stejnosměrnost odchylek koresponduhcích vzdáleností na platné katastrální mapě a originální katastrální mapě. Pro posouzení nejpravděpodobnějšího zákresu polygonové sítě do katastrální mapy byla provedena řada zkušebních výpočtů a zákresů jednotlivých bodů polygonové sítě. Polygonální body byly vztaženy k osám, spojujícím různé vpředu uvedené pevné body. Originály těchto výpočtů rovněž přikládám. Jelikož výsledky neodpovídaly zcela již uvedené zásadě o homogenitě katastrální mapy a mimo to souřadnice y-ové přesahovaly mnohdy hodnoty 200 m, stanovené návodem B za maximální, proveden posléze výpočet a zákres jednotlivých bodů polygonální sítě na sekční rám jako souřadnicový systém. Pro vyloučení vlivu rozdílu mezi délkami měřenými (vypočtenými) a jim odpovídajícími délkami odsunutými z kat. mapy na souřadnice polygonálního bodu bylo postupováno takto: Z odsunutých souřadnic počátečního a koncového bodu polyg. pořadu zjištěn směrník jejich spojnice potom směrník YK-Yp tga pk, XK-X p první strany ap = ap K' + a'p, kde tg a'p =,E.6.y'l [.6.x') x', y', jsou souřadnice polyg. bodů vztažených k pravoúhl~m osám, kde za x'-osu zvolena první strana polygonálního pořadu (P-1) s počátkem v P. Dále určeny souřadnice jednotlivých polygonálních bodů, vztažené k sekčním čarám Y = Y p +SP sin (lp Y2 = Yl + S2 sin a l2 X = X'.+ SP cos P, x 2 = x, + S2 cos a l2 1941/178

179 Vypočtená odchylka YK - Y K = oy XK -. x K = ox byla rozdělena na jednotlivé souřadnicové rozdíly úměrné délkámstran. Získané souřadnice Y X" Y 2, X 2 až YK-' X Kl byly zakresleny s ohledemna srážku " přímo do otisku katastrální mapy, objednané v archivu map. kata str. Tím byly vyloučeny možnosti chyb v kresbě, způsobené nepřesným kopírováním platné katastrální mapy. Výpočet uzlovýchbodů nebyl prováděn. Přesnost získaná vypočítáním správné polohy uzlových bodů počtem pravděpodobnosti neodpovídala by takovému namáhavému počtářskému úkonu neboť možnost zkreslení polohy východiskovéhonebo koncovéhobodu jednotlivého polygonálního pořadu o 0,60 m i více v platné katastrální mapě je dána mimo jiné i tím, že katastrální mapa kat. úz. M. byla již po druhé obnovena reprodukcí. Takovým posunem počátečního bodu, jehož směr nelze matematicky vyjádřit, posunula by se i poloha uzlového bodu o značnou, matematicky rovněž nezjistitelnou hodnotu. Na sekční rám vyneseny byly všechny polygonální body vyjma polygonálních bodů č. 17, 17a, 19 a 29, neboť v těchto místech katastrální mapy je sekčni čára mírně zdeformována reprodukcí, což zjištěno srovnáním kresby katastrální mapy a originální katastrální mapy. Proto právě uvedené souřadnice byly zakresleny k ose souř'adnicové 16-27, kde počáteční i koncový bod jsou na tomtéž listu mapy a tím tato jednosměrná chyba vyloučena. Na souřadnice polygonálních bodů č. 20, 21, 22, 24 nemá již tato malá deformace západní sekční čáry vlivu a proto souřadnice těchto bodů jsou již zase vyneseny k souřadnicovému systému sekčních čar. V minulém ročníku na straně četli jsme o prvém českém díle zeměměřickém. Byl to»gruntowný Počátek Mathematického Umění, Geometria practika, ponegprw w Cžeském Gazyku wydána oj Wácslawa Jozeffa Weselýho (1731,).«Toto vydání po době nejhlubšího národního úpadku bylo důsledkem snah po samostatném národním projevu na poli vědeckém a to podle vzoru jíných národů, kteří způsobem vědeckým i populárním horlivě vydávali všechna díla, která až dosud byla vydávána výhradně jazykem latinským. V té době, jak již bylo řečeno, nalézala se čeština vlivem neutěšených poměrů politických na nejnižším stupni svého vývoje a proto jen těžko mohla soutěžiti s národy sousedními. Musela býti nejprve bedlivě pěstěna, opatrována a upravována, aby mohla v silné konkurenci, zejména v oboru věd přírodních čestně obstáti. Velmi skrovné slovné dědictví z dob minulých muselo býti doplňováno našimi buditeli slovy novými, zejména pro pojmy, kterých dříve nebývalo. V té době vzniklo první zeměměřičské dílo V. J. Veselého a není divu, že se ještě hemží názvy cizímí, nám již těžko srozumitelnými. Snažte se na př. přeložiti do dnešní češtiny tuto ukázku z Veselého knihy, str. 174 X: "Gestli pak ale ten w nowě wdělaný triangl equillaterus gest wyšssý, nežz.i ten daný equilaterus Num. 103, tak se hledá mezy tau, wegsskau equilateru a toho daných trianglu media proportionalis, ta bude při e, pak táhne se gak předcssle, z e parallel-linye k linyi db do f, tak gest aef ten equilaterus s tím daným trianglem aca taky stegný." Originál je tištěn švabachem a tím přirozeně při spřežkovém pravopise mnohem tíže čitelný. Ještě Šimon Truska (1783) užívá výrazů na př. perpendykulární, horizontální, šatýrování atd., zatím co r Karel Šádek, učitel na hlavních školách v Hradci Králové tvořil již pro určité fysikální pojmy slova nová, jako mlunná patrye, příjemník (recipient), pobludice (planety) a pod. Jeho vrstevníci pokračovali v tvoření nových slov, z nichž uvádíme světlopisec (fotograf), mluno (elektřina) a pod. Nejúspěšnějším pěstitelem geometrických výrazů byl nesporně dr. Václav Sedláček, který r vydal znamenité dílo "Základové měřictví čili Geometrie". Jeho Geometrie je základem dnešní terminologie, neboť sám v úvodu uvádí, "že není v stavu mluviti o linyích parallelních, kde přímky rovnoběžné, o parallelogramu, kde rovnoběžník, o kvadrátu, kde čtverec, o hypothenuse, kde přepona, o pery/erii, kde okolek, o cyrklu, kde kruh atd. postačuje." Výrazy nazývá trysky, jak uvidíme z další části úvodu v níž uvádí, že ".,. spíše každá jiná řeč než naše čeština, k podržení cizích trysků schopná byla, která čím čistější, tím milování hodnější". Ze Sedláčkových nových slov bychom mohli uváděti celé řady. Sotva by dnes někdo věřil, že slovo hmota je utvořeno z jeho původního slova hmot. Byl autorem výrazu: nadhlavník, podnožník, rovník, ste,1- nítko, kořenítko (odmocnítko), podpona, zbytnice (hyperbola), blíženky (asymptoty), schodničník (elipsoid), poměročet (logaritmus) atd. Ani jeho výrazy se nevžily plně, což je pochopitelné. Přece však tvoří základní kámen českého názvosloví. Stačí na př. jen uvésti, jak bylo překládáno různými autory slovo "Fysika". J. Nejedlý: Umění přirozených věcí (1806), P. Michalko: Učení o přirození (1819), V. Sedláček : Přírodnictví (1825), K. Šádek : Přírodoskum (1825), J. Smetana: Silozpyt (1842). Jeho "Základové měřictví" vzbudily pozornost velkého slávisty P. J. Šafaříka, tehdy direktora srbských vyšších škol v Novém Sadě, který povzbudivým dopisem psal osobně neznámému dr. Sedláčkovi. Znění dopisu bylo publikováno r prof. Studničkou v časopise pro pěstování matematiky a fysiky v Praze (majetek Jednoty čes. matem. a fysikú, č. inv. 120, roč. 1876), který ve výtahu uvádíme: W Nowém Sadě, na polednj hranici Uherské 3ho Unora Welebný a Wysoce Učený Pane! Slowautný Čechu! Čtenj znamenitého spisu Wašeho, uměnj měříckého, gegžto gsem hned po geho na swětlo wygitj ob- 1941/179

180 držel, naplnilo mysl mau takowau rozkošj, že gsem za powinnost swau uznal, přjtomným psanjm šetrnosti swé k Wám upřjmně a bez okolků, co Slowan Slowanu dokázati, a Wám za to mnohonásobné potěšenj, které mi Waše uměnj měřické působilo, srdečně děkowati. Oprawdu se srdce wěrnému Wlastenci radostj šjřj, když widj, kterak na tom zpustlém gazyka i národu poli co den wětšj počet pracowitých, gazyka i národu milowných dělnjků wystupuge, a tworného umu swého rozmanitými štěpy wjce a wjce odzdobovati se snažj. K těmto potěšitedlným znamenjm swjtagjcjho dne po dlauhé, mračné noci přináležj - beze wšj i pochybnosti i pochlebnosti - Waše djlo, v němž kowaný umělecký duch w čistém domácj řeči oděwu, milau slowenskau srdečnostj oslazený, zároweň rozum i srdce čitedlného čtenáře neodolatedlně mocně zaujmá. Následuje odstavec nadšeného obdivu tvárnosti slovanských jazyků a uznání novotvarů geom. názvosloví. Mezi jiným píše Šafařík: žiwý žiwého národu gazyk tjm samým žiw gest, že se měnj. Jinde projevuje svůj živý souhlas s tvořením nových názvů pro nové pojmy takto: M'Yt:Jhemlépe tak, než s bratry Poláky, RU8SY a Srby latino-frančino-němčino-turčinau weletwárnau Slowenčinu makaron1sovati. Na konec podepsán upřjmný ctitel Pawel Josef Šafařjk, Srbských wyššjch škol Nowo-Sadských Direktor. Uvedený dopis je snad jediným dokladem velkého zájmu velikánů obrozeneckého hnutí o odbornou literaturu geometrickou. A jistě největším z těchto slávistů byl právě P. J. Šafařík. Snad mnohý by se domníval, že v dobách starších platilo bezvýhradně heslo: Co je české, to je hezké. Že tomu tak nebylo, svědčí dopis Šafaříkův Kollárovi ze dne 15. června Když totiž Sedláček povzbuzen úspěchem své geometrie vydal brzy nato r. 1825: "Základové Přírodnictví neb Fysiky a Matematiky potažené", napsal Šafařík: "Sedláčkova fysika se mi méně líbí než jeho matematika." Ale i v pozdější době nalezneme v odborné literatuře kritiky, které by nás dnes udivovaly. Velmi břitkým odborným kritikem byl i prof. Studnička, který r napsal: "Kdo se chce poučiti, jak se nemá psáti o fysice pro nižší školy, nechť si přečte knihu Fysika pro nižší školy sepsal Jan Kopecký, učitel při měšťanské škole." Neznáme špatnější učební knihy vůbec a fysikální zvlášť, takže ji tuto co nejodstrašující příklad uvádíme, aby se poznalo, jaké nesmysly jest s to napsati o fysice ten, kdo jí nerozumí a při tom není ani schopen správně myšlénky své vyjádřiti. Povážímeli, že druhé toto vydání jest podle vyjádř'ení pana spisovatele opraveno, posoudíme snadno, jak asi první vypadá. Nešťastný nakladatel, který tolik peněz vyhodil na literární škvár tento. Kéž by možná bylo, aby se mohl na panu spisovateli hojiti! Pak by zajisté leckerý mazal nechal spisování knih a učil by se dále." LTERÁRNÍ»Zakružovací oblouky nivelety a složené oblouky kruhové«. Příručka a vytyčovací tabulky pro silniční odborníky. Díl. a. Napsal a vlastním nákladem vydal ng. Jan Němeček, vrchní techn. rada zemského úřadu v Praze. Praha Formát 13X19.5 cm, brož.; stran XXX. Cena neudána. Novodobá silniční doprava vyžaduje stále větších poloměrů směrových a výškových oblouků, jež silniční odborník má voliti s ohledem na odhad všeho, co souvisí s podkladem pro dobrý projekt, aby na dokonalé silnici zajistil bezpečný a klidný motorový provoz. Se zřením k tomu má příručka ng. J. Němečka právě usnadniti počtářské a grafické projekční práce, aby projektant vyhověl výše uvedeným podstatným úkolům. Rovněž mají jeho tabulky usnadniti stavbyvedoucímu vložení nivelety do terénu a inženýru zjednodušiti práce spojené s kontrolou stavby.. První díl příručky obsahuje tabulky až V a jejich nezbytným doplňkem je druhý díl s tab. X a X. Tab. obsahuje pravoúhlé souřadnice kruhových oblouků pro poloměry R = 1000 až m, úsečky x od 1 do 100 m až m a pořadnice y od m až m. Vytyčování zakružovacího oblouku od vrcholu lze prováděti s milimetrovou přesností. Souřadnice X je tečnou, vedenou vrcholem zakružovacího oblouku. Tab. obsahuje pravoúhlé souřadnice vrcholů zakružovacích oblouků pro R = 1000 až m a pro sklony nivelety 0.1% až 10% v odstupňování po 0.1%, což převedeno na úhly stupňové se vyjádří rozsahem úhlových hodnot ' 26.26" do 5042' 38.13". Úsečky x jsou uspořádány na 3, pořadnice y na 4 deset. místa. Vrchol zakružovacího cblouku se vytyčí od začátku nebo od konce zakružovacího oblouku. Tab. obsahuje pravoúhlé souřadnice kruhového oblouku o poloměru R = 1000 m pro úsečky x od 1 do 100 m a pořadnice y na 9 desetinných míst. Kromě toho v této tabulce jsou udány výškové rozdíly pořadnic (sklon) sousedních bodů na 9 deset. míst. Tato tabulka, sestavená obdobně jako tab., daleko přesahuje míru dosažitelné přesnosti měření v terénu, jež pro délky je dána prakticky nejmenší hodnotou 6 l = 1 cm a pro výšky hodnotou 6 h= 1 mm. Tab. V je sestavena obdobně jako tab. s tím rozdílem, že hodnoty x a y pro poloměr R = 1000 m a sklon od 0.1% do 10% jsou vypočteny na 5 a 6 desetinných míst. Pro práce v terénu postačí hodnoty úseček o 3 a hodnoty pořadnic o 4 desetinných místech i pro maxim. poloměr R = m. Tab. V slouží jako pomocná pro převod sklonu, vyjádřeného v % na úhly stupňové. Tab. V obsahuje převod míry stupňové na míru obloukovou. Délky oblouků jsou sestaveny pro poloměr R =c 1000 m až na 9 desetinných míst takto: 1941/180

181 a) pro středové úhly od 10 do 100" v odstupňování po 1", b)>>»»od l' do 60'» po 1', c)>>»»od 1" do 60"» po 1", d)",»» od 0.01" do 1.00"»po 1.01". Vteřinová interpolace prakticky se uplatní teprve, když se použije universálního theodolitu s 1" přesností kruhového odečítáni. Tab. V slouží jako pomocná k srovnání délek měřených po niveletě s délkamí jejich horizontální projekce pro sklony od 0.1% do 10.0%. Tab. V obsahuje konstanty pro vytyčování směrového oblouku o poloměru R = 1000 m. V závěrečné stati prvního dílu se pojednává o složených kruhových obloucích. Této stati věnoval autor zvláštní pozornost po stránce matematického řešení, uvedenými v ní 16 příklady se 6 obr. Druhý díl příručky obsahuje tab. X a X. V tab. X. jsou sestaveny hodnoty délek tečen kruhových oblouků na 5 deset. míst pro poloměr R = 1000 m a středové úhly od ' 01" do ' 16.26", t. j. pro sklony nivelety zakružovacích oblouků od 0.0% do ± 10.0'% s odstupňováním středového úhlu po l' a s interpolací na 5", resp. 1". v tomto případě lze říci totéž, co bylo uvedeno o tab. V. Použití tab. X. k určení délek tečen pro směrové kruhové oblouky je omezeno udaným rozsahem hodnot tečnových úhlů od ' 00" do 168" 34' 43.74". Tab. X slouží jako pomocná k srovnání délky tečny s jejími horizontálními projekcemi pro sklony od 0.0% do 10.0%. Celkem lze konstatovati, že kniha je sestavena nejen na základě úvah rázu matematického, nýbrž i praktických poznatků silničního odborníka. V příručce je uvedeno 10 variant lomu nivelety s obrazci a vzorci pro zakružení konkávní i konvexní. Při sestavování příručky byl autor veden snahou odstraniti nesnáze výpočtů, jež nastávají v praksi při použití konstrukce kruhových oblouků místo oblouků parabolických pro zaoblení nivelety silnice. To se mu plně podařilo, takže byla vyplněna další mezera české technické literatury v tomto oboru. Doporučujeme tuto příručku do všech odborných knihoven soukromých i veřejných. ln.q. Th. Anikin. Dr. E. B uch a r, Měření azimutů na území býv. Ceskoslovenska v letech Kniha rozměru A 4 o 64 stranách. Praha Vydáno nákladem Ceské akademie technické. Vědeckých spisů Č Cena 36 K. Prvá třetina knihy je částí tekstovou a má čtyři hlavní kapitoly, rozdělené na jednotlivé oddíly:. Měření (Určení azimutu zaměřováním na Polárku - Určení azimutu z průchodů hvězd vertikálem signálu - Určení času - Centrace - Použité přístroje - Pozorovatelé),. Zpracování měření (Jednotlivé opravy - Výpočet azimutu Polárky - Redukce měření jednotlivých způsobů - Celkové opravy - Redukce měření průchodů hvězd vertikálem signálu),. Císelné výsledky (Přijaté číselné hodnoty - Přesnost výsledků - Systematický rozdíl pozorovatelů - Porovnání s výsledkem starých měření), V. Poloha a orientace jednotné katastrální sítě na zemském elipsoidu. Závěr a résumé v německé řeči zakončují tekstovou část. Zbývající dvě třetiny knihy jsou t a- b u k y čís e n Ý c h hod not. Ke konci je ještě připojen abecední seznam stanovisek. - Hlavním obsahem jsou výsledky měření azimutů na 54 trigonometrických bodech jednotné katastrální sítě. Měření azimutů na některých trigonometrických bodech základní sítě v Čechách mělo za účel získati tah Laplaceových bodů, potřebný pro zjištění odchylek tížnicových podél rovnoběžky. Ježto hlavní triangulační práce mají býti doplněny i měřením astronomickým, lze měření azimutů na území Moravy považovati za složku triangulace z let ; podobně měření azimutů na Slovensku je doplňkem tamních triangulačních prací. Všechny použité způsoby měření vyplynuly z požadavků formulovaných geodetickou sekcí Národního komitétu geodetického a geofysikálního, který určoval také jednotlivé pracovní programy. Polní měi'ické práce provedlo ti členů zeqlěpisného ústavu, mezi nimi též zeměměřičští inženýři. Zpracováním výsledků měření byl pověřen Dr. E. B uch a r, který se také účastnil polních prací. Na všech trigonometrických bodech byl azímut určován m e t o d o u st ř í d a v é h o z a měř o v á n í t h e o- d o i tem n a s i g n á a na P o á rku. K měření bylo pou~ito čtyř theodolitů, vyrobených různýmí firmami (Suss, Fennel, Hildebrand, Bamberg). Způsob měření nebyl však jednotný: vyvíjel se postupem doby a snahou po dosažení větší přesnosti. Důsledkem zlepšování způsobu pozorování bylo stupňování přesnosti výsledků měření. V posledním období činila průměrná chyba jednoho úhlu ± 1,12" a průměrná chyba výsledků z 24 úhlů pouze ± 0,31". Na 15 bodech byly azimuty měřeny již jednou, a to ve druhé polovině minulého století býv. vídeňským vojenským zeměpisným ústavem. Rozdíl starých hodnot oproti nově naměřeným obnášel průměrně ± 1,6". Triangulační kancelář mín. fínancí - a zeměměřičské inženýry vůbec - zajímati budou zvláště důsledky měření, vyjádřené stručně ve V. kapitole, pojednávající o poloze a orientací jednotné katastrální sít ě n a zem s k é mel í p s oid u: K oríentací jednotné katastrální sítě mohou posloužiti výsledky měření azimutů. A poněvadž v Čechách a na Moravě kromě měření azimutů na mnohých bodech bylo prováděno též určování zeměpisných souřadnic, lze jednotnou síť pbsoudit i co do její polohy. Výsledky astronomických měření porovnány s geodetickýmí hodnotami jednotné katastrální sítě triangulační kanceláře mín. financí ukázaly, že v zeměpisné šířce je síť na zemském elipsoidu umístěna dobře, v zeměpisné délce však je posunuta téměř o 15" na východ; celá síť je kromě toho stočena o úhel así 10" směrem ručiček hodinových. Příčinu je možno vysvětlovat hlavně značnou odchylkou tížnice na základním bodu Hermannskogel. Poněvadž účelem celého pojednání bylo sdělení výsledků měření azimutů, nemohl autor publikovat porovnání astronomických dat s prvky geodetické sítě a podrobněji se tím zabývati, ač hlubší zpracování a objasnění všech souvisejících otázek bylo by velmi prospěšné. Vskutku také - podle dopisu autorova pisateli těchto řádků - je uvedená V. kapitola jen»stručným výtahem z obsáhlejší práce, kterou má rozpracovánu«. Celé pojednání není však jen pouhou prací popisnou, ale obsahuje mnoho původního, na př. autorův p o k u s o určení azimutu bez použití děleného kruhu pozorováním průchodu hvězd ve~ t i k á lem s i g n á u. Početní vzorce odvodil zcela neodvisle. Metoda sama byla sice známa už dříve, ale dosud jí nebylo systematicky používáno. Dr. Buchar provedl z vlastního popudu touto metodou měření na dvou trigonometrických bodech a dosáhl uspokojivých výsledků. O metodu se zajímala Mezinárodní unie geodetická a geofysikální; má býti použita na všech základních bodech, kde je záhodno azimut určovat několika způsoby. Zpracování»Měření azimutů«je provedeno vědeckým způsobem a svědčí o svědomitosti autorově. Uveřejněné výsledky jsou cenným příspěvkem k mezinárodnímu vyměřování země. Klobouček. Orientierung im Geliinde nach Gestirnen. Průvodce po hvězdné obloze. Napsal Dr. Helmut We r ne r, vědecký spolupracovník optických závodů Car! Zeiss, Jena a vedcucí Zeissova planetaria v Jeně. 92 stran, 37 obrazu textu. nákladem G. Fischer, Jena Cena brožovaného výtisku 3 RM. Základy orientace podle hvězd jsou podány velmi názorně 2. představivost čtenáře je zv~'šena jasn)"mi nákresy a skiz<ll11i.pomocí základních znalostí o rozdělení hvězdného nebe, o měnící se viditelnosti hvězd, způsobené otáčením zeměkoule a vlastním pohybem hvězd, pojednává autor o vyhledávání důležitých stálic na naší obloze, o orientaci v přírodě na základě postavení stálic, Slunce a Měsíce v jednotlivých denních a ročních dobách. Knížka, která obsahuje vedle teoretického úvodu mnoho praktických poznatků a základních pravidel pro orientaci podle hvězd, může býti doporučena každému zájemci. Dr. Prokopec. 1941/181

182 Dr. V. L á s k a: Úvod do filosofie. Brožovaná kniha {) 52 stranách se 2 obrázky v tekstu.vytiskla knihtiskárna»prometheus«v Praze V. Nákladem vlastním. Univerí)itní profesor Dr. Václav L á s k a nám není ne známý. V roce 1890 se habilitoval na české technice v Praze a jako docent přednášel zde až do r kartogram, astronomické části vyšší geodesie a jejich upotřebení v geodetické praksi, dále měření a výpočet trigonometrických sítí a fotogrametrii. - Z odborné literatury známe jeho patenty: tachymetr Láskův-Rostův a početní pravítko tachymetrické. - Za svého plodného života napsal na 250 prací z matematiky, astronomie, geodesie, kartografie, geofysiky, statistiky, hydrologie a j. Ve filosofii věd přírodních je význačným jejím českým představitelem. Je též jedním ze zakladatelů vědecké geofysiky a jako geofysik požívá světové pověsti. Své práce psal česky, německy a polsky. Také Zeměměřičský věstník (1936) obsahuje dva jeho příspěvky. Z větších prací vydaných v posledních letech zvláštní pozornosti zaslouží Počet pravděpodobnosti (1921), Úvod do geofysiky (1927) a dále dvě knihy napsané společně s Dr. H ' U š- k o u: Počet grafický a graficko-mechanický (1923) a Teorie a prakse numerického počítání (1934). Nyní prof. Láska žije na odpočinku v Plzni; 24. srpna se dožil 79 let.»úvodem do filosofie«se rozloučil v roce 19.39se svou vědeckou činností. V předmluvě napsalo sobě skromně, že»lidské slávy v životě nikdy nehledal a romány psáti nechtěl, nemaje k tomu žádného nadání, ani času a chuti«. Poznamenává, že kniha nemá b~ttižádnou systematickou učebnicí, jsou to spíše jen»poznámky sebrané při četbě různých spisů«. Kniha obsahuje deset jednotlivých oddílů: 1. Podstata filosofie, 2. Logika, 3. Logika a matematika, 4. Symbolická logika, 5. Definice, 6. dea, hypotesa, fikce a teorie, 7. Měření a pokus, 8. Axiomatika, 9. ndukce a analogie, 10. Statistika a matematická pravděpodobnost. Knížka se svým zajímavým obsahem a hlubokou filosofickou náplní, v mnohém původní, neujde zajisté pozornosti českých zeměměřičů. Klobouček. Zrušení reálek. S platností od počátku školního roku 1941/42 budou postupně podle ustanovení ministerstva školství a národní osvěty zrušeny dosavadní reálky, reálná gymnasia a reformní reálná gymnasia a místo nich bude zaveden jednotný typ střední školy. Tento typ bude představován o s m i tří dní m ' e á n Ý m g y m n a- s i e m. Reálné gymnasium bude chlapecké nebo dívčí. Na chlapeckém reálném gymnasiu bude vyučováno těmto p o v i n n Ý m předmětům: tělesné výchově, jazyku německému, jazyku českému, jazyku latinskému, dalšímu živému jazyku (angličtině nebo francouzštině), dějepisu, zeměpisu, přírodopisu, chemii, fysice, matematice, umělecké výchově, zpěvu a náboženství. Nepovinnými předměty budou těsnopis, jazyk řecký a některý další cizí jazyk (italský, španělský, anglický, francouzský), praktická cvičení přírodopisná, chemická a fysikální a dobrovolné pokračováni ve zpěvu, umělecké výchově a náboženství. Jako zvláštní typ střední školy zůstává zachováno gymnasium, které jest pouze chlapecké. Přeměna dosavadních typů středních škol na jednotný typ osmitřídního reálného gymnasia provede se postupně od školního roku počínajíc. třídou. Touto významnou reformou v organisaci českých středních škol zavřely se dveře za reálkou, jako typem střední školy, který u nás po 110 let pěstoval všeobecné vzdělání s hlediska přírodovědeckého realismu a poskytl základy ke studiu inženýrství na vysokých školách technických inženýrským generacím minulým i převážné části inženýrské generace současné. Je proto na místě, když v časopise zeměměřičských inženýrů vzpomeneme alespoň stručně historie reálných škol v našich zemích. Vlastní původ reálek sluší hledati ve Francii, kde již počátkem století 18. byly zakládány první školy s výchovou matematicko-přírodovědeckou. Reálky ve střední Evropě staly se aktuálními s příchodem období průmvslové revoluce. Možnost jejich zřízení byla studována již za Marie Terezie. Propagátorem jejich zřízení byl profesor Gel' s tne 1', pozdější zakladatel polytechniky v Praze. Na jeho návrh také dvorská studijní komise schválila dne 10. února 1804 zákládání reálných škol jako odvětví národního školství, ač již před tím byla zřízena ve Vídni školil, reálně-obchodní (Realhandelsschule). Po schválení návrhu Gerstnerova byla zřízena v roce 1811 reálka brněnská, v roce 1815 židovská reálka v Brodech, v roce 1817 ve Lvově a v Terstu. První reálka v Čechách zřízeng byla v Rakovníku z popudu arcibiskupa pražského Václava Leopolda ryt. Chlumčanského z Přestavlk a Chlumčan, který již v prosinci 1816 složil částku zl. víd. měny k založení dvou reálek. Druhá reálka z tohoto daru zřízena byla v Liberci (Reichenberg). Podmírikou bylo, že na školách budou vyučovati řádoví učitelé. Po předběžných přípravách došlo dne 9. listopadu 1829 k zřízení hlavní školy v Rakovníku, jež byla přípravkou pro reálku a toto datum dlužno tedy považovati za datum založení první české reálky vůbec. Reálka pražská při zemském stavovském polytechnickém ústavu zahájila svou činnost dne 1. října V červenci 1849 byla vydána nová osnova pro gymnasia a pro šesti třídní vyšší reálku. Roku 1868 byla studijní doba na reálkách zvýšena na 7 let, takže nižší reálka byla 41etá a vyšší 3letá. Nařízením ministerstva kultu a vyučování ze dne 27. května 1869 byly zavedeny maturitní zkoušky na vyšších reálkách. Již před tím v roce 1867 byly reálky podřízeny zemskému zákonodárství, aby vyhovovaly lépe potřebám země. V Čechách vydán byl zemský zákon o reálkách v roce 1874 (s němčinou nepovinnou), na Moravě a ve Slezsku v roce 1869 resp (s němčinou povínnou). Od té doby nebylo na organisací reálek celkem nic měněno s výjimkou zavedení filosofické propedeutiky (úvod do logiky a psychologie) do 7. třídy reálek po světové válce v roce Největší rozvoj reálek spadá do konce minulého a počátku tohoto století, kdy bylo založeno v Čechách mnoho škol tohoto typu. Pro svůj poněkud silně vyhraněný typ matematicko-přírodovědecký, při němž nebylo v dostatečné míře přihlíženo alespoň k základům humanistického vzdělání a z některých praktických důvodů jiných přestala však býti reálka vyhledávaným typem a docházelo k postupné přeměně reálek na pružnější, praktičtější a snad i lepší typ reálných gymnasií. Reálkám se jmenovitě vytýkalo, že jsou pouze sedmileté a že jejich absolventům ve srovnání s absolventy gymnasiálních typů škol krom základů humanistického vzdělání chybí právě poslední, osmý rok, který vzhledem k věku studentů. je nejvydatnější. Byly proto konány i mnohé ankety o tom, má-li být reálka vůbec ponechána a v jakém smyslu reorganisována, aby vyhovovala plně pro praktický život i jako přípravka pro studium na vysokých školách technických, či má-i být zrušena. Byli to právě inženýři, kteří pociťovali určité nedostatky svého středoškolského studia na reálkách a dožadovali se takové reformy, jež by jim umožnila studovati a chápati svou funkci techniků právě ve vztahu ke společnosti. Přes své určité nedostatky vychovaly nám reálky však celé generace středoškolské inteligence a četné jednotlivce. kteří dosáhli vedoucích míst v našem životě hospodářském i kulturním. Zůstanou proto významnou kapitolou v organisaci našeho školství a bude jich vždy vzpomínáno jako ústavů, které své poslání v rámci daných možností hleděli splniti co nejlépe. ng. POU1'. Hlavní a odpovědný redaktor: ng. Bohumil Pour. - Majetník a vydavatel Spolek českých inženýrů. - Tiskem knihtiskárny >Typus«v Praze XV. Telefon /182

183 ZEMEMĚŘČSKf OBZOt vyoava SPOLEK CESKÝCH NŽENÝRŮ "t'ei ó el"á 31lonyml1i deová soutěz l1a úpravu náměsti a okolí l' {)eském rode. Využívaje několikeré výzvy redakce Zeměměřič- :':é!lo Obzoru o hojnou účast články z prakse, předkládám čtenářům řešení a provedení návrhu regulačního plánu v ideové soutěži tak, jak se velmi často vyskytuje v civilní praksi. To jest také jeden z důvodů, proč jsem se odhodlal předložiti veřejnosti práci, která sice nebyla porotou odměněna, ale vzbudila u odborníků dosti velký zájem. Jak jsem již uvedl v posledním čísle loňského ročníku Zeměměřičského Obzoru, byla výstavou soutěžních návrhů ukončena veřejná anonymní soutěž na úpravu náměstí a okolí v Ceském Brodě, vypsaná správní komisí města. Pokusím se v dalších odstavcích podati zprávu, jak jsem ve spolupráci s kolegou architektem ng. J. W e r ne r e m se zúčastnil této soutěže a jakými cestami a prostředky postupovali jsme při řešení. Při této příležitosti lze znovu zdůrazniti, co již několikráte bylo řečeno - posledně též v článku doc. ing. Josefa Peňáze o účasti zeměměřičských inženýrů na pracích regulačních a regionálních - že jedině nutnou spoluprací dvou neb několika techniků - nejčastěji inženýra zeměměřiče a architekta lze dosáhnouti kýženého cíle,1 úspěšně zvládnouti otázky výstavby měst. V posledních 20 letech vzrostl značně počet obyvatel v Ceském Brodě, čímž se též zvětšila i potřeba dalších zastavených ploch města. Předpoklady pro další vývoj města jsou dány jak rozvojem průmyslu (Macháčkova továrna na kamna, továrna na fotografické potřeby "AKO", cihelna, pila, cukrovar atd.), tak i vhodnou polohou na důležité železniční trati Praha--Brno a protektorátní silnici jihlavské. K tomu lze přičís.ti i výhodu turistického východiska do černokostele~kých a posázavských lesů. Blízkost Prahy s jejim vylidňováním ve vnitřním městě, které je způsobeno nejen stěhováním do zahradních předměstí pražských, avšak i dále do širšího pražskéhc okolí, jsou předpoklady značného přírůstku obyvatel v Ceskéll Brodě i do budoucna potvrzeny. Ze statistických údajů, nezbytně nutných k jakémukoliv plánovitému šetření je zřejmé, že okresní město Český Brod má možnosti většího stavebního lozvoje. Z přiložené tabulky možno vyčísti mnoho podrobností a z minulosti čerpati pro budoucnost. Počítáme-li normální přírůstek obyvatel 2% ročně, vzrůstal počet obyvatel i domů cestou normálního vývoje. Povšimneme-li si sloupců 6, 7 a 8 tabulky, přicházíme k závěru, že nové čtvrti města byly vybu- C:oványpo vzoru zahradních měst. Také pro budoucnost jest počítáno s výstavbou tohoto druhu, coz Je velmi důležité i pro plánovitou výstavbu starého města. K výstavbě vilových čtvrtí přispívají též i poměrně levná cena pozemků a sociální rozvrstvení obyvatelstva asi s 90% dělnictva, úřednictva a živnostnictva a pouze s 10% zemědělců. Nové čtvrti města, vzniklé po světové válce, byly s plným zdarem zapojeny na staré město na základě řádných upravovacích a zastavovacích plánů. Pouklad pro stavby budov veřejných i soukromých, dál(f cest a ulic v nových čtvrtích byl dán. Jinak tomu bylo ve vnitřní části města, kde tento podklad chyběl, anebo byl pro dnešní stavební účely negostatečný. Proto přebudování vnitřního města i další vývoj předměstí má býti pro budoucnost usměrněno plánovitě na základě celkového upravovacího plánu. Účelem vypsané veřejné soutěže bylo získání uskutečnitelných návrhů, které by byly podkladem definitivní úpravy městského středu po stránce komunikační a zastavovací, vzhledem k dnešním a projektovaným předměstím. Z obrázku č. 1 (před navrhovanou úpravou) je zřejmo, že náměstí, o jehož úpravu městské správě v první řadě šlo, jest dotčeno regionální dopravou z Tismic, Tuchoraze, Stolmíře, Kounic, Liblic a průběžnou dopravou Praha-Kolín (~ižkova ulice, Husova ulice, Husovo náměstí a ulice Prokopa Holého). Průtah zatěžuje vnitřní část města a jest zvláště tam neudržitelný, kde zaúsťuje z volného prostranství náměstí pod pravým úhlem nebo v nepřehledné zatáčce do ulice Husovy a Prokopa Holého. U posledně jmenované ulice přistupuje ke komunikačním nesnázím ještě Kouřimská brána s nedostatečnou šířkou vozovky a spádovým zlomem. Nejživější tepnou Ceského Broud jest ulice Jiřího z Poděbrad, spojující nádraží se středem města. Její šířka jest již nyní nedostatečná a proto regulování této ulice, ja- ~::~ ::::: 11 ~a \ l 422 } 70'3 o/. 200'5 o o '7 i 19"6 21'3 23' ' = '0 44'1 1941/183

184 1941/184

185 o kož i jejímu vyústění do m'tměstí měli soutěžící věnovati největší péči. Mimo již uvedené komunikačnědo])ravní problémy předkládala soutěž k řešení spojení náměstí Komenského s ulicí Kollárovou a tím i spojení předměstí "Na Vanderkách" se středem města, dille úpravu náměstí v okolí kostela Sv. Gotharda, bloků domů umístěných na náměstí, jakož i umístění záchodku, tabáční trafiky a tržnice. Projektant měl ovšem za úkol řešiti náměstí též prostorově, t. j. navrhnouti schematicky výšku budov, aby náměstí působilo esteticky uceleným dojmem. K informaci jest nutno připomenouti, že památkově je chráněn portál domu na náměstí čp. 46 a Kouřimská brána. Návrh vyžadoval zakreslení navrhovaných úprav 1. do plánu města 1 : 2 500, 2. do plánu města 1 : 1 000, 3. do podrobného plánu 1 : 500 s vyznačením verejného osvětlení, zeleně a materiálu navržených úprav, 4. do profilů v měřítku 1 : 500, dále zakreslení výškového zastavění do fotografií a konečně technickou zprávu. Bezvadným vypracováním technického podkladu pro soutěž, to je pomůcek uvedených pod položkou 1--4, dnes již zesnulým ng. J. B u k a čem, civilním geometrem v Českém Brodě, byl náš stav zeměměřičských inženýrů náležitě representován. V dalších odstavcích bude poukázáno jen na otázky, které náš stav nejvíce zajímají, kdežto otázky řešení spadajicí do oboru architektů, budou vzpomenuty jen pro zajímavost a doplnění..t'oněvadž v podmínkách nebyly žádné údaje statistické, bylo třeba provésti statistická dopravní šetření v různých dobách denních. Takto získaná data mohou sloužiti jako doklad odůvodnění oněch změn (rozšíření vozovek, chodníků atd.), které návrh hodlá prováděti. Čísla statistiky (viz tabulka) zvětšená o určité procento, vyplývající ze současného omezení motorické dopravy, potvrzují to, co bylo řečeno o přetížené dopravě náměstí a ulic v dřívějších odstavcích. Dopravnímu ruchu zde se odlehčí částečně vyloučením průběžné dopravy spojkou mimo město jdoucí. Při posuzování šířek uličních prostorů třeba též uvážiti i možnost zdravého bydlení a hygieny na jedné straně a otázku finančních nákladů na udržování povrchu ulic na straně druhé. Jest nutné ujasníti si dnešní stav města se všemi nedostatky i přednostmi a vyloučiti hned vše, co by pro budoucnost mělo škodlivý vliv na řádnou výstavbu města. Střed města s malebnými pohledy na kostel, zvonici a staré domy s prejsovými střechami, poskytující tolik krásy a půvabu, nutno přizpůsobiti uvedenému požadavku zdravého bydlení, aniž by byla porušena jeho starobylost. Estetičnost pohledů jest předností starých měst a proto zvlášť zde urbanista musí postupovati při úpravě velmi opatrně, aby nic neporušil, ale naopak konservoval a mnohé stavitelské krásy dosud ukryté odtevřel oku diváka. Plány jakéhokoliv druhu pozbývají na ceně, neníli možno je uskutečniti brzy nebo vůbec, ať z jakéhokoliv důvodu, hlavně pak z důvodů finančních. Při sdělávání regulačních plánů musíme míti na paměti i finanční možnosti obcí. Krásné jsou sice regulační plány s nově navrženými ulicemi nebo zrušenými bloky domů ve starých čtvrtích měst, ale obtížnější jest takové návrhy provésti. Sebe menší chyba Ulice Pozorování v dljbě Šlřka ulice e 8 e ~;l~." " "." -.<:.<: u ~ '"C o :;; '~ i~~..<: o u... '" u... > " -B~e ~~8 g"'č " E "tj];;;... o... ~Ei oe [1 'č _ o... 's 'S.~ '" ou."." 'i: ""S 'e o >g-;e ~~e )g~ S " :E.e Ei 0'<: '"C ".<:~.<:~ o ci:; o ci:; o.<: l>.. "" l>.. l>.. ~;:.,"'O U l>..n_ l>..n_ l>.. N_ O započato v 18 hod. 9 min...c: 'Q) skončeno v 18 hod. 19 min~ c: _.- ~:l :.:=~ započato v 17 hod. 13 min. 46 fi '80 0' Pl:l. o skončeno v 17 hod. 23 min..;.: o fo< p.. započato v 10 hod. 8 min skončeno v 10 hod. 18 min započato v 18 hod. 22 min. 120 Q) ~ skončeno v 18 hod. 32 min _.._----- '3 --- o:l započato v 17 hod. 27 min. :; o skončeno v 17 hod. 37 min. Ul --- ~ :l započato v 9 hod. 54 min '10 2' skončeno v 10 hod. 4 min. i ' _._-- _.._ ~---- _..-_---..c: o započato v 17 hod. 42 min ~~ '"O skončeno v 17 hod. 52 min. ~e Q),.Q započato v 10 hod. 25 min. ~>Q,l fo< "O '55 3' ~~ skončeno v 10 hod. 35 min..~ N :3 skončeno v 16 hod. 25 min započato v 16 hod. 15 min /185

186 Obr. 2. Okulí náměstí 1:10()(} s novou úpnwo1f. v upravovacím plánu realisována ve skutečnost prlnáší v budoucnosti nedozírné hospodářské škody, které někdy nelze vůbec napraviti. Přípravné práce vyžadují dlouhého a řádného studia a kombinací všech otázek již vyjmenovaných tak, aby každá změna byla odůvodněna a oprávněna. Dopravn náměty rýsují se nejprve do snímků katastrálních map v několika alternativách. Teprve onu kombinaci technických myšlenek, jež odpovídá řádně na všechny otázky plánovité výstavby města, lze pokládati za výslednici návrhové práce. V dalším uvedu postup při vypracování návrhu, který jsme pod heslem "Zelené mezikruží" předložili do soutěže. Uvedným rozepsáním o každé změně poskytuje se čtenáři možnost podle textu článku a k němu připojených reprodukcí plánů sledovati postup a souvislost práce a naopak ke každé změně v plánu (rozšíření ulice, náměstí atd.) nalézti v článku odůvodnění (dopravní statistika, hygiena atd.). Obr. 3. Detailní 1"Cmtlace náměstí v měi'. 1:.500. Návrh pisatelův, který jest vypracován hospodárně tak, aby úpravy mohly býti pokud možno brzy realisovány, rozšiřuje třídu Husovu na jižní strau"ě na šířku 14 m, kdežto její severní stranu ponechává beze změny. Viz obr. č. 1, 2, 3, 4. Ulici Prokopa Ho lého rozšiřuje v místech severně od Kouřimské brány na šířku 17,5 'in s chodníky na východní stran;;' 3,5 m, na západní straně 2,5 m širokými. Okolí KOllřimské brány přizpůsobuje očekávané zvýšené frékvenci, aniž by tato starobylá památka utrpěla újmy a uvolňuje Kouřimskou bránu na straně západní zřízením nového dopravního pásu pro dopravu ve směru Praha-Kolín. Z toho ovšem vyplývá i rozšíření ulice Prokop3. Holého za Kouřimskou branou ve směru ke Kolínu. Ulice Krále Jiřího z Poděbrad se rozšiřuje z 8 na 14 'in a sice na obou stranách stejnoměrně. Jako provisorium ulehčení komunikačního uzlu navrhuje se v domě na stavební parcele 21 rohové podloubí a k rychlejšímu dosažení aáměstí z předměstí "Na Vanderkách" nová ulice v prodloužení ulice Sportovní v šířce 10 m, vyúsťující v místech stavební parcely 77 průjezdem obchodního domu. Malebnost a spojitost t. zv. "Várečky" nebyla by porušena. Stavebních pozemkú uvolněných zřízením nového komunikačního spoje lze částečně použíti jako náhradních ploch za zrušené obytn~ domy při vyústění nové ulice do ulice Kollárovy. Zákonný podklad ke zřízení nového komunikačního spoje jest dán stavebním řádem i mimo stavební řízení, jedná-li se o naléhavé potřeby komunikační. V tom případě jsou držitelé pozemkú povinni přenechati pozemky i s budovami obci za přiměřenou náhradu. Nedohodne-li se obec s majiteli pozemkú o výši náhrady, múže obec zavésti řízení vyvlastňovací. Ulici Kollárovu a Šafaříkovu rozšiřuje návrh na některých místech na šířku 10 m. Želivského ulici v jižní části pak tak, že regulační čáru, danou stavební parcelou 367, protahuje v přímce až k třídě Husově. Blok domů mezi ulicemi Želivského a Žitomírskou je tak značně uvolněn. Jinak vnitřní okruh utvořený ulicí Jungmannovou, Šafaříkovou, Kolláro~ vou, Kramářovou a Havlíčkovou. jest komunikačně dostačující a nevyžaduje radikálnějších zásahú. Návrh dále pozměňuje prúběh Lázeňské uličky novou, přímou 10 m širokou ulicí, určenou na západní straně stavební čarou budoucího vládnho domu a tím komunikačně spojuje náměstí s ulicí Jungmannovou, Získají se tak cenné pozemky k zastavění přímo v srdci města. Nejožehavější komunikační problém na křižovatce u hostince "Na růžku" spolu s blokem domú, seskupených kolem radnice, jsou řešeny posunutím regulační čáry stavebního bloku do spojnice stavebních parcel 60 a 84, při čemž kolem radnice jest provedena sadová úprava a spojovaci uličky jsou rozšířeny na šířku 5 m. K odstranění celého bloku není dosti dúvodú. Jen při ceně pozemkú 700,- K za :1 čtvero sáh ve střední části města, dospějeme při rozloze pozemkových parcel a staveb. parcel 1361 n' k úctyhodné částce ,- K, neúměrně vys~ké k prospěchu úpravy. Zbořením domů vytvořilo by se náměstí, neodpovídající svojí rozměrností rázu menšího města. Rozlehlé náměstí bylo by nutno sadově upraviti a prostorovým řešením (zvýšením domů) 1941/186

187 zlepšiti estetický dojem. K tomu přistupuje podle platných předpisů zdlouhavé řízení vyvlastňovací, nezaručující mnohdy kýžený výsledek. Dvojsměrná doprava byla v návrhu ponechána ve všech ulicích a křižovatky "Na růžku" i zaústění ulice Prokopa Holého do náměstí byly opatřeny chodníky pro přechod. Pro lepší rozhled z přilehlých ulic do náměstí a naopak jsou navrhovány na některých místech zaoblené rohy stavebních bloků. ljprava náměstí a uvolnění kostela s ohledem na výkup pozemků jsou do jisté míry usnadněny tím, že vlastníkem budovy okresního soudu jest město Český Brod. Návrh počítá se sadovou úpravou, s od- ~traněním domů kolem kostela, benzinovou stanicí, tabáční budkou, podzemními záchodky, parkovištěm aut a příjezdem ke kostelu; usměrněn jest na osu kostela. Touto úpravou obohatilo by se město několika pěknými pohledy na lwstel Sv. Gotharda, tonoucí v zeleni parku, při čemž moderní komunikace a stavby navazuji a architektonicky splývají se stavbou starohylého rázu. Pokud ~p týká výškové úpravy náměstí a přilehlých ulic. provádí návrh citelnější změny v průtahu protektorát ní silnice před Kouřimskou branou a průtahu okresní silnice kolem hospodái"ské záložny. Tím tento průtah, jakož i ulice kolem kostela Sv. Gotharda pozměňují také úroveň a získají pro dopravu Obr. 4. StaTý stav města s úpravou 1 : příznivější spády. K povrchové úpravě doporučuje se vějířovitá drobná dlažba, po stránce udržování nejlacinější (českobrodský okres má dostatečné množství dlažebního kamene v nedalekém Srbíně). Jen v území kolem radnice, kde jsou pořádány pravidelné trhy, navrhuje se asfalt, hodící se nejlépe po Obr. 5. PM'spektivní pohled na pt'ojektovanou úpravu náměstí s okolím. 1941/187

188 stránce hyg:ienické pro tyto účely (snadný úklid, rychlé mytí). Při rozvrhu n o v Ý c h ve ř e j n Ý c h bud o v přicházejí v úvahu vládní budova, soustřeďující všechny protektorát ní úřady, a budova kulturního domu s čítárnou, knihovnou, přednáškovou síní, divadlem nebo kinem, které jest až dosud nevhodně umístěno v tělocvičnách "Sokola" a "Dělnické tělocvičné jednoty". Zastavění, navržené s ohledem na malebnost starobylých staveb, působí uceleným dojmem. Návrh upravuje dále zastavění třídy Husovy a Krále Jiřího z Poděbrad jednotným vyšším zastavěním. Místo pro budoucí tržnici, vzhledem ke středu města a západním větrům, se volí na stavební parcele 100. Některé zásahy do soukromých práv odstupem pro veřejný statek jsou odčiněny zvýšeným zastavěním. Účelem tohoto článku jest informovati naše čtenáře o pracovním postupu při řešení urbanistických otázek, které v nynější době vyvolávají v odborných kruzích takovou pozornost a povzbuditi větší zájem našich kolegů o tento obor. Pilnou návštěvou výstav regulačních plánů a účastí na veřejných soutěžích lze prohlubovati také vzdělání v tomto oboru. V závěru článku dovoluji si upozorniti na člán'~k prof. arch. dr. Aloise Mikuškovice v časopise Architek čís. 7 letošního ročníku o soutěži v Českém Brodě a prosím čtenáře o laskavé srovnání odměněného návrhu architektů Luďka Kubeše a Václava Valtra s návrhem zde popisovaným. Podle 34 Návodu B máme při výpočtu ploch na základě geometrického (polohopisného) plánu výměru udanou vyhotovitelem plánu převzít pro pozemkový katastr v tom případě: 1. když souhlasí kontrolní výpočet v mezích přípustných odchylek a součet dílů se rovná výměře původní parcely; 2. neporuší-li se stejnorodost výpočtu výměr ostatních parcel, jejichž výpočet nebyl na geometrickém (polohopisném) plánu vykázán. Civilní geometr ručí za výměru p o zem k u (v přírodě), měřičský úředník odpovídá veřejné správě za dodržení služebních předpisů při výpočtu výměry parcely (na mapě). Plány civilních geometrů obsahují zpravidla jen výměry dílů odd ě lov a n Ý c h, nikoliv však zbytků původní parcely, zejména ne tehdy, nemění-li se také u tohoto dilu vlastnictví. Je to postup všude praktikovaný a s hlediska. civilního geometra jedině možný a hospodárný. Civilní geometr snaží se totiž, aby výměry oddělovaných pozemků nebo dílů, za něž ručí, byly pro právní jednání (smlouvy atd.), pokud je to vůbec vzhledem na tvar pozemku možné, určeny z délek přímo měřených (polních). 2) Takto určená výměra je pak základem pro výpočet kupní ceny, a je nasnadě, že jakákoliv oprava této výměry, na př. vyrovnáním na výměru katastrální (při určení výměry zbytku parcely), narazila by jistě na odpor jedné ze smluvních stran zúčastněných na právním jednání, pro něž byl vyhotoven geometrický (polohopisný) plán a určeny výměry. když se parcela dělí a pro právní jednání je třeba výměr všech dělených částí, nebývají vždy výměry ') Rukopis článku došel redakci v květnu t. r. Z redakčních důvodů bylo nutno jeho uveřejnění odsunouti do dnešní doby, kdy článek vhodně dopliíuje úvahy prof. n;. Dr. Potužáka, uveřejněné v předcházejících dvou číslech Z. O. ") Tato okolnost má rovj ěž být na geometrickém (polohopisném) plánu poznamenána r~ 43, odd. C. odst. n) vládního nařízení Č. 64/ těchto částí, pokud byly určeny z délek pnmo měřených (polních), vyrovnány na výměru katastrální. Z toho je zřejmé, že na geometrických (polohopisných) plánech jen zcela výjimečně (na- př. u parcel velmi nepravidelného tvaru, jejichž výměra se jinak než planimetricky určit nedá) můžeme obdržet výměry vyrovnané na výměru katastrální. Jinak je nutno výměry s geometrických (polohopisných) plánů projednat tak, aby je bylo možné převzít pro pozemkový katastr. 3 ) K tomu účelu obsahuje Návod B shora citovaná ustanovení. Oddělme si pro úvahu případ, kdy na gecmetrickém (polohopisném) plánu jsou udány výměry vyrovnané na výměru katastrální, od případu, kdv je udána buď pouze výměra oddělované části nebo výměra sice obou (všech) částí, určená však z měr přímo měřených a nevyrovnaná na výměru katastrální. V případě p r v é m omezí se náš úkol na to, že každou, na ~eometrickém (polohopisném) plánu uvedenou výměru j e dní m výpočtem přezkoušíme. Souhlasí-li přezkoušení v mezích přípustných odchyc lek s výměrami udanými civilním geometrem, převezmeme bez dalšího výměry civilního geometra pro pozemkový katastr. Jako vadný podle 63, odst. 6 až 8 vládního nař. bylo by třeba projednati plán, kdyby se objevily odchylky větší než přípustné. Z podstaty případu d r u h é h o vyplývají již některé komplikace, které se za určitých okolností mohou projevit jako nesouhlas mezi výsledkem civilního geometra a výsledkem měř. úředníka. Uvědoměním si příčin těchto nesou hlasů ušetří si měřiřský úředník mnohou chvilku rozpaků a zabrání i znehodnocení mapy. Některé z těchto případů, kdy se při přezkoušení objeví odchylky větší než (normál- ") Jest si tu třeba připomenout, že výměra civilního geometra je určena v první řadě pro p ' á v ní j e d n á- ní, avšak výměra pozemkového katastru slouží v první řadě účelům daň o v Ý m. 1941/188

189 ně) přípustné, mohly by vést dokonce při strohém výkladu ~ 63, odst. 6-8 vládního nařízení (~ 34, odst. 2 Návodu B a 47, odst. 2 téhož návodu.- projednávání plánů, které až po potvrzení bylv shledány vadnými - ve spojení s 4, odst. 2 vládního nařízení č. 205 z r zodpovědnost zaměstnance veřejné správě za dodržení služebních předpisú) i k značným nepříjemnostem. Rozlišme pro. přehlednost jednotlivé případy podle charal{teristických známek. 1. Normální by byl případ, kdy se na př. parceh dělí na dva dny, jejichž výměry byly určeny z délek přímo měřených (polních). Součet nedává sice výměru katastrální, ale souhlasí s ní v přípustných mezích. Rovněž výměry jednotlivých dílů souhlasí R přezkoušením v přípustných mezích. V tomto případě. vyrovnáme výměry civilního geometra na výměru katastrální. 2. Jiný případ nastává, když na geometrickém (polohopisném) plánu není udána výměra zbytku parcely. Tu by se mohlo stát při větším počtu postupně oddělovaných dílů. jejichž výměry byly určeny z délek pří m orně ř e n Ý c h bez určení výměry zbytku, že by se - kdyby vykazované díly byly pro pozemkový katastr po kladném výsledku přezkoušení přejímány bez oprav - ve zbytku parcely hromadil rozdíl. který by se nakonec po dosažení velikosti max. přípustné odchylky projevil jako chyba ve výměře tohoto zbytku. Je proto často nutné - zejména u většího počtu oddělovaných dílů (parcelace a pod.) - při proiednávání plánu určit vykázané (t. j. oddělované) díly jedním výpočtem, zbytek parcely pak určit vlastním dvojím výpočtem a, třebaže výměry dílú civilním geometrem vykázané s o u- h a s í s výpočtem měřičského úředníka (přezkoušením) v pří p u s t n Ý c h mez í c h, převzít pro pozemkový katastr nikoliv výměru civ. geometra, nýbrž výměru vypočítanou měřičským úředníkem (výměry civ. geometra se zapíší ve výpoč. protokole v závorkách). Dúvodem h: tomu jest z ach o- v á n í s t e j nor o d o s ti v Ý poč t u parcel. 4 ) 3. Kromě těchto obvyklých a normálních případ jest třeba uvésti zvláštní případ, s nímž se každý, kdo zákres a výpočet ploch podle geometrických (polohopisných) plánů provádí, jistě nejednou již setkal. Tento zvláštní případ nastává dosti často v starších mapách a nelze jej již tak zcela opřít o předpisy, nelze však také dobře předpisy dokázat závadnost plánu. Princip tohoto zvláštního případu vyplývá z úvahy, že není v měřických návodech přímé závislosti mezi vzorcem pro přípustné odchylky při výpočtu výměr a vzorcem pro přípustné odchylky délkové. Proto je zřejmé, že se může vyskytnouti případ, kdy údaje plánu byly při kartirování shledány správnými, t. j. v mezích přípustných odchylek délkových, avšak při výpočtu ploch (resp. přezkoušení) objeví se rozdíl větší než přípustný. Uvádím takóvý případ v extrémních hodnotách rozdílu a pro názornost zjednodušený ažn'á podstá-.j) Tento případ s ex t r é m ním i hodnotami se vyskytne pravděpodobně zřídka, v mezích uvnitř obou extrémníchhodnot však u starších map velmi často. tu. G) Volme si parcelu ve tvaru čtverce o stranách rovnoběžných se sekčními čarami (se zřením na známou :.::rážku listu v těchto směrech), se srážkou v obou směrech stejnou a, jak z dalšího je vidět, tak, aby i poměr polní délky (míry) k odměřené v obou rozměrech byl stejný. Uvažujme katastrální mapu vyhotovenou metodou měřického stolu, nehledíc na rok vyhotoveni. Mapový list má v obou hlavních směrech číselnou srážku stejnou a rovnou 0,5%, čili plošná srážka je rovna 1,0%. Výměra parcely podle pozemkového katastru je volena ve výši 1 ha 01 a 40 m 2 pro horní a 98 a 60 m 2 pro dolní hranici. Na geometrickém (polohopisném) plánu, kterým se od parcely odd ě u j e díl v e v Ý měř e 50 a 00 m 2 jsou udány míry 100,00 m krát 100,00 m u celé parcely a 50,00 m krát 100,00 m u oddělovaného dnu. Pro zákres měly by být obvodové míry (zmenšené o srážlm papíru) 49,75 ma 99,50 m (50,00-0,25 mj 100,00-0,50 m). Odměřením na mapě byly však zjištěny délky 50,10 m a 100,20 m. 6 ) Pro z á k r e s n e n í t o n a z á vad u, poněvadž rozdíl 0,35 resp. 0,70 m mezi délkou měřenou - redukovanou o srážku (49,75 a 99,50) a odměřenou na mapě (50,10 a 100,20) je v mezích přípustné odchylky, která činí 69 resp. 74 cm. K o n t r o n í v Ý poč e t v Ý m ě r díl ů (přezkoušení) však s o u h a s i tne bud e, dodržíme-li ustanovení 29, odst. 2 Návodu B (předposlední věta) a provedeme jej způsobem č i s- t ě g r a f i c kým. Uvažujme vykázaný díl: z odměřených měl' na mapě 100,20 krát 50,10 m obdržíme výměru 50 a 20 m 2, jež opravena o plošnou srážku mapového listu ve výši 1% dává 50 a 70 m 2 Přípustná odchylka (civilní geometr minus přezkoušení) je tedy překročena o 30 m 2 (dovoleno 40 m 2 ). Přezkoušení nemůže souhlasit s výměrami civilního geometra, neboť - představíme-li si, že bychom místo připočtení plošné srážkv k násobku odměřených délek tyto odměřené délky nejprve opravili o délkovou srážku a pak teprve vynásobili - se dopouštíme té chyby, že při kartírování jsme uvažovali délky jako 50,00 m resp. 100,00 m, t. j. tak, jak je pro výpočet výměr použil civilní geometr (při kartírování odměřené byly s nimi v přípustných délkových mezích) a nyní pro přezkoušení výpočtu výměr je uvažuieme jako 50,35 m resp. 100,75 m (50,10 +-0,25, 100,20 + 0,50).. Jsou tedy polní míry v přípustných mezích s měramí odměřenými na mapě, avšak výměry z polních měl' (t. j. výměry civilního geometra) určené nesouhlas i v přípustných mezích s výsledkem přezkoušeni. Bylo by jistě nesnadné [upozorňuji opět na poznámku 4) J dokazovat vyhotoviteli plánu závadnost údajú plánn a proto v takovém případě použijeme výměr vlastních, aniž bychom geometrický (polohopisný) plán projednávali jako vadný, třebaže výměry na něm vyli} V mnohém případě ovšem též postačí, použít jen v části na geometrickém (polohopisném)plánu nevykázané, průměr vlastních výsledků (grafických) a po pi"ezkoušení opravit výměry na plánu vykázané s přihlédnutím k ~ 802, odst. (2) bodu b Návodu A. h) Rozepisuji jen případ pro horní hranici, druhý vyplývá již z náčrtu a připojeného výpočtu. 1941/189

190 (Výměra Horní hranice kat. mapa (odmeř.). {+ 0"50 : : , 1., '20 cg. 100'00 1 ha 01 a 40 m2.) kat. mapa (odměř.) Dolní hranice (Výměra 98 a 60 m 2.). { : '80 cg. 100' a OOm' (díl A) 50a OOm" (díl A) t t~ ~ ~ o Cll -,... Cll o ~.. + ",o..~ OCll.. '" do -fl C' Civ.geom. Přezkoušení ,'-"--- ha a m' ha a m;-r,w, a m' Označení Civ.geom. Přezkoušení ha i a,m' ha~-~~ ha, a,m' díl '(51,40) 50' díl B, l' i \ součet (4860) 98! L 98' 60\ \ kázané se od vymel' získaných přezkoušením liší o odchylky větší než přípustné. Vada zde pravděpodobně leží mimo zodpovědnost vyhotovitele plánu a může jí být pro civilního geometra nezjistitelná změna hranice v přírodě (s ohledem na přípustné odchylky měl' polních a odměřených na mapě), menší přesnost dřívějšího (původního) zákresu, reprodukce, a částečně snad i přesnost měření (i když předpokládáme, že je v přípustných mezích). 4. Konečně poslední případ, který chci připomenout bez rozvádění, nastává vlivem velmi odchylné mís t ní srážky papíru. 7 ) pro kterou někdy může 7) Předpokládám, že sem se též často skryje vliv menších odchylek reprodukovaných čar při starších reprodukcích. Vylučuji ovšem takový případ chybné reprodukce, který by již podléhal projednání výkazem chyb V. (Viz Návod V.) svědčit kromě výpočtu výměr i smysl a hodnota kartírovacího roz.dílu, t. j., že rozdíl míry polní a míry na mapě odměřené je na př. těsně u hranice přípustnosti ve stejném smyslu, v jakém se jeví i rozdíl plošný, který podle úvahy v odstavci předcházejícím již v pří p u s t n Ý c hrne z í c h býti n e- musí. V takovém případě třeba dobře uvážiti všechny okolnosti (též parcely okolní) a vlastní výpočty provádět velmi pečlivě, abychom se pak rozhodli buďto pro rozvržení i odchylky větší než (vzhledem na p ' Ů m ěr n o u srážku mapového listu) přípustné, nebo snad k opravě výměry podle 40 k. z. Dvacet let viškoltisnich prací v Če(,háclt ft na Moravě. Hon. doc. ng. O. KRCMAR. (1. č á st.) (Dokončení. ) Tento případ, který uvádím jen pro úplnost úvah, bude jistě velmi řídký v praxi. Může se však vyskytnouti u starých map s několikerou starší reprodukcí. Nivelační stroje. Pro přesná nivelační merení lze použíti nivelačních strojů všech vhodných typů, obzvláště konstrukcí s optickým mikrometrem (planparale~í deskou), které vyhovují podmínkám přesné ni.v~lace; zvětšení 'dalekohledu má býti 35 až 40náSbbné, poloměr zakřivení libely aspoň 40 m, délka bubliny taková, aby se při vyšších teplotách nezkrátila na méně než 25 mm. V rámci jednotné organisace byly ministerstvem veřejných prací od roku 1920 zavedeny do měřícké prakse čtyři typy přesných nivelačních strojů. 1941/190

191 A. Z ei s s ů v n i vel a ční str o j. (výrobce: C,arl Zeiss, Jena)..4. část invarové latě B svislý řez objektivem a planparalelní deskou C zorné pole [ libela neurovnaná a v koincidenci. Obr. 21. Zeissův nivelační stroj. Příznačné vlastnosti tohoto stroje jsou: průměr objektivu 45 mm, zvětšení dalekohledu 36násobné, násobná konstanta 100, délka dalekohledu 340 mm, citlivost libely 10" na 2 mm, váha stroie 4,0 kg, váha skřínky 3,2 kg; cena stroje jest asi K. Zeissův stroj má reversní dvojosou libelu v trubici bez vyrytého dělení; její urovnanou polohu určuje koincidenční postavení obou konců bubliny, pozorované od okuláru v odrazném hranolovém zařízení. Přibližné urovnání stro;e se posuzuje podle libely krabicové. Střední niť nitkového kříže má klínovou úpravu pro přesnější nastavení rysek nivelační latě. Stroj jest opatřen optickým mikrometrem záležejícím z planparalelní skleněné desky 2 cm silné, která se nasazuje před objektiv a jest otočná kolem vodorovné osy objímky; její pohyb se přenáší pákovým zařízením na bubínek s děleným obvodem. Otáčí-lí se planparalelní deska, posunuje se záměrná přímka po lati, což umožňuje odměřiti zbytek proťatého dílce laťové stupnice (směrem k nastavené rysce) na 0,01 mm přesně. Při čtení 5,4 na bubínku je planparalelní deska v základním postavení kolmém k záměrné přímce. Vlastní okulárová čočka má na objímce dělení v dioptriích a jejím posunem se zaostřuje nitkový kříž; kromě toho další čočka v nit ř n í slouží k zaostření obrazu latě. Po nasazení pomocného okuláru na objektiv a vyjmutí vlastního okuláru přemění se dalekohled stroje na dvojosý (biaxiální). Této okolnosti a reversní libely se využívá výhodně při rektifikaci stroje, a to při zkoušce hlavní podmínky, podle níž osa reversní libely má býti rovnoběžná se záměrnou přímkou i s geometrickou osou dalekohledu 8 ní totožnou. ly strojů s dvojosým dalekohledem lze tuto zkoušku 1rovéstis jediného stanoviska. Především se zaměří bez planparalelní desky na nivelační lať ve vzdálenosti asi 50 m ve čtyřech polohách dalekohledu, vždy při urovnané Jibele:. poloha s Jibelou vlevo dalekohledu;. poloha s libelou vpravo (získá se otočením dalekohledu kolem g e om e t r i c k é o s y);. poloha (po otočení dalekohledu o 1800 kolem s v i s é osy stroje a kolem geometrické osy zpět a po nasazení okuláru na stranu objektivu) s libelou vpravo; V. poloha (po otočení dalekohledu kolem vodorovné osy) s libelou vlevo. Na lati se provedou postupně čtení v poloze V.,.,., a. Na to se nasadí planparalelní deska, bubínek se nařídí na údaj 5,4 a elevačním šroubem se nařídí dalekohled na aritmetrický průměr ze čtení. až V. Není-li libela v urovnané poloze, otáčí se šroubem hranolové soustavy tak dlouho, až se oba konce bubliny dostanou do koincidence. Ostatní podmínky správně seřízeného přístroje jsou známé: osa libely a záměrná přímka mají ležeti v rovnoběžných horizontálních a vertikálních rovinách; obě osy reversní libely musí býti spolu rovnoběžné; geometrická osa dalekohledu musí býti totožná se záměrnou přímkou, osa libely má býti kolmá k vertikální točné ose dalekohledu; nitkový kříž se přesně zaostří ustavením okuláru (paralaxa musí zmízeti); konečně nivelační nit musí být vodorovná a objektiv správně dostředěn. Správně provedenou rektifikací se uvede osa libely do rovnoběžné polohy s přímkou záměrnou (a geometrickou osou dalekohledu) ; jemné nedostatky v tomto směru, které nelze rektifikací odstraniti, se při nivelaci ze středu o s t e j n ě d o u h Ý c h, záměrných automaticky vyloučí. B. Ker n ů v n i vel a čni 8 t r o i. (výrobce: firma Ker n a s p o 1., Aarau, Švýcary). SvětlÝ průměr obiektivu 48 mm. zvět~ení dalekohledu 36násobné. násobná konstanta 100, délka dalekohledu 30f)mm. citlivost libely 10" na 2 mm. váha stroje 3,2 kp, váha skřínky 3.6 ko; cena así K. Kernův stroj je po konstruktivní stránce velmi podobný stroji Zeissovu, jen koincidence reversní Jibely se pozoruje přímo v okuláru (tato okolnost je poněkud na újmu s':~telnosti obrazu). Krabicová libela je zapuštěna a opatřena pozorovacím zrcátkem. Základnímu postavení optického mikrometru odpovídá na bubínku čtení 5,0. Také hlavní úkon rektifikační, to jest zkouška rovnoběžnosti osy reversní libely s geometrickou osou dalekohledu (záměrnou přímkou) se děje obdohným zpúsobem jako u stroje Zeissova, s tím rozdílem však, že se provádí pouze ve dvou polohách líbely, ježto chybí možnost přeměny dalekohledu na dvojosý. C. Wildův nivelační stro.i lj. (výrohce: ng. H. W i da. s., Heerbrugg, Švýcary). Světlý průměr objektivu, 50 mm, zvěti'pní dalekohledu :36násobné,násobná konstanta.500. délka dalekoh~du 270 mm, citlivost libely 6" na 2 mm,,, {tlmstroje :\,5 kr!. váha skřínky 2,0 kp; cena así K. Na rozdíl od obou předchozích typú má Wildův stroj pevný (neotočný) dalekohled, jinak zařízení stejné, jednoduchou líbelu, optický mikrometr se 1941/191

192 Rovnoběžnost geometrické osy dalekohledu s osou ibely se zjišťuje takto: Bublina libely se uvede elevačním šroubem přesně ct,) sh'edu, načež se dalekohled opatrně přeloží v ložiskách. Odchvlka bubliny se vyrovná z jedné poloviny elevačním!'roubem, z druhé poloviny s v i s ý- rn i rektifikačními šrouby libely. Pootočením dalekohledu kolem podélné osy se zji~tí, zdá obě osy jsou v téže svislé rovině; ohjeví-li se odchylka. odstraní se v o d o r o v- n Ý m rektifikačním šrouhrn!ibely. Na nivelační lať se zaměřuje přihližně urovnaným strojem, a to tak, aby nacíená ryska laťové stupnice se octla mezi oběma středními vodorovnými nitmi kříže; odečtou se jen m, dm, cm. K tomuto čtení pe připojí oprava vyšetřená z údajú obou konců bubliny (nivelace při na.kloněné záměrné pi':ímce). Opravy se vypočtou ze vztahu n. S (/' V----~ (" základním postavením pří čtení 5,0 na bubínku a hranolový převod obrazu libelové bubliny. Stroj se přezkouší podle :wám.ých podmínek; poněvadž dalekohled je pe v n ý, provádí se zkou ka rovnoběžnosti osy libely s geometrickou osou dalekohledu jen v jedné poloze ibely, zato však se dvou stanovisek stroje. Stroj vyniká lehkostí, praktickým balením a jeho dalekohled má znamenitou světelnost. D. N i vel a ční 8 t roj»r a fl a«říšského ústavu >'Re i c h s a m t f i.ir Lan des a u f n a h- me«(výrobce: Max Hildebrand ve Freibergu). Světl~ průměr objektivu 40 mm, zvětšení dalekohledu 89násobné, násobná konstanta HlO, délka dalekohledu 470 mm při zasunuté a 520 mm př-i vysunuté trubici oku!árové. citlivost libely 5" na 2 mm, váha stroje 8,50 kg, váha obalové skhnky 5,5 kg; cena asi ]2000 K. Stroj je vybaven volným (překladným) dalekohledem s vysunovací okulárovou trubicí, jednoosou libelou se sklípkovou bublinou zařízenou na zkrácení či rozšíření při vysokých nebo velmi nízkých teplotách, s vyrytou 50dílnoll stupnicí na trubici; nitkový ktíž dalekohledu ~estává z jedné svislé a čtyř vodorovných nití, 7. nichž dvě střední jsou těsně u sebe. Stojan je velmi pevný a při dopravě se chrání koženým pouzdrem. Rektifikace je výhodná a snadná, poněvadž se dá provésti s jediného postavení stroje. kde S je délka záměrné, 1000 je konstanta (v mm), " = ", ((" značí citlivost ibely a n hodnotu ~ v v vysetrenou ze vztahu n. S. 2d 100' v v v nemz v d pre- 2 2d stavuje obojí rm:dí čtení libely při měření vzad i vpřed. Po ukol1čeném čtení se zaměří ještě na sousední dílek latě ~- bud' hořejší nebo dolejší - a vykoná se zase úplné čtení, takže na každém stanovisku je pro výpoř,ty k disposici dvoje čtení. Výškopisná služba ministerstva veřejných prací měla koncem roku 1940 celkem 7 nivelačních strojú Zeíssových, 1 stroj Kernův, 2 stroje Wildovy a 1 stroj Hildebrandúv. Podmínkou bezvadných výsledků co do jakosti i množství pníce 8 úspornosti je nejen používání prvotřídních přístrojů, nýbrž také jejich udržování v dobrém stavu, zaručujícím stále stejný výkon..jemný mechanirmus, složitá optika a kom;truktivní :wlášinosti vyžadují ovšem, aby se s přístrojem velmi pečlivě zacházelo. Před započetím měření se stroj přezkouší a - je-li třeba -- opraví; určí se též citlivost ibely. Zachází-li se se strojem správně, udrží se v rektifikovaném stavu zpravidla po celé pracovní obdohí.,ten zkouška rovnoběžnosti záměrné přímky R osou nivelační libely se opakuje vždy mezi měřením dvou úseků nivelační trati, to jest asi po dvou a'7.třech týdnech. Při převážení na pracovní místo musí býti přístroj uložen v dopravní bedně a obložen dřevitou vlnou; ani ve vlaku, ani v povoze nesmí být pokládán na podlahu nebo na lavici, nýbrž musí býti držen dělníkem. Při m(;ření se musí stroj chrúniti před sluncem i před větrem deštníky, při přenášení se stanoviska na st annvisko se obají stroj plátěným P0- vlakem; rovnčž nesmí býti vysazován prudkým změnám teploty. Stojany nivelačních strojů jsou ze dřeva, velmi masivní, 1,60 ni vysokf'.. pí'izpúsobené pevnému postavení v jakékoliv púdě, s kovovými talíři pro postavení stavědch šroubú stroje a s nástavkem pro rameno přenágeče. Pro asfaltové vozovky opatřují se nohy stojanú litinovými botkami s kaučnkovou po~ dešvicí, vážící asi 4 kg, které umožňnjí pevné postavení stroje i nft prnžnem asfaltu, 7.0 kterého jinak kovové hroty stojanových noh vylézají. Po ziskaných zkušenostech byly původní stojany dodané vý- 1941/192

193 rohci strojů nahraženy vysslml a masivnejslml, vy- Snímek: ng. O. Krčmář. robenými V dílnách firmy.j. & J. Fr i č (v ceně asi 500 K za kus). Speciální stojan pro stroj H i d e- br a n d ů v s kulovou hlavici, velmi těžký a ve zvláštním ochranném balení dodává výrobce asi za 2500 K. V době, kdy se neměří, chrání se stojany vaky z nepromokavé látky, upravenými na kovové hlavice i na celé stojany (při dopravě povozy nebo drahou a když se ukládají v pevných bednách). Nivelační latě. Pro přesné nivelace se nyní důsledně užívá přesných nivelačních laatí s dělením na vložce z invaru, jehož roztažnost jest velmi nepatrná (1. 10-" až ). Lať je 3 m dlouhá, dře- filliii Obr. 26. Nivelační lať s dělením na invarovém pásu a s krabicovou libelou. věná o průřezu 85 X 40 mm; invarové pásmo, široké 26 až 32 mm, je vloženo do podélného výřezu; s vlastní latí je spojeno na dolním konci pevně, n~ horním pérově, takže kolísání teploty na stupnici vůbec nepůsobí. Laťové dělení půlcentimetrové je na pravé straně číslováno od 1 do 59, na levé straně od 60 do 119; obě stupnice jsou proti sobě posunuty o hodnotu 5,925 půlcentimetrů. (Pozn. Užívá se také latí s dělením tak uspořádaným, že pravá a levá strana tvoří dekadické doplňky). Aby se dala lať postaviti přesně svisle, opatřuje se krabicovou libelou; k pevnějšímu postavení a udržení latě na podložce slouží dvě postranní sklápěcí a snímací kovová držadla. K lati příslušejí dvě vzpěry 2 m dlouhé, které kovanou špicí se zabodnou uo země a druhým koncem, opatřen}'m kulovou hlavicí, se bud' prostrčí držadly nebo zasunou do posuvného ložiska, upevněného na zadní straně latě (viz obr. 32). Aby bylo možno postaviti lať správně i na značky osazené na nerovných či převislých zdech, s římsami, výstupky nebo jinými překážkami, orntřuje se rozšířenou kovovou patkou (obr. 27). V popsané úpravě vyrábějí nivelační latě v~eclmy jmenované firmy (Z e i s s, Ker n, W í d, H i d e- br a n d i j.). Cena jednoho páru latí s příslušenstvím jest asi 6000 K. Aby nivelační latě co nejméně podléhaly změnám délkovým, nutno s nimi velmi opatrně zacházeti a pečlivě je ošetřovat. V pfestávkách mezi měřením ('hrání se kované konce?jí kožen~'mi pouzdry; latě se svazují po párech k sobě spínadly a vkládají se mezi ně vložky, aby netrpěly vlivy povětrnosti, hhvně vlhkostí a změnami teploty. Ukládají se vždy na pevný podklad ve vod o r o v n é poloze. Za delších přestávek a při dopravě se uschovávají vždy dvě a dvě v pevných bednách zvlášť k tomuto účelu sestrojených. Jen tak he dosáhnouti, že změny délky laťového metru jsou minimální. Podložky. Nivelační latě se staví mimo výškové značky na litinové podložky zarážené pevně do země. Podložky Plají huď tvar obrácených plochých talířů o prúměru r:m, se třemi hroty 8 r:1y/ dlouhými, ve váze 4 až 8 kg, nebo hřchů s okružím pod hlavicí, dlouhých cm, o váze 1,5 až 2,5 1941/193

194 . t,'k Kresba: ng. O. Krčmář. SA, Praha. r[.. j.. ~ ( kg. Na obojích podložkách jsou nasaz~ny hlavice nahoře oblé. Ab;,' se při zarážení podložek do země hlavice nerozbily, nasazuje se na ně dutý ocelový zatloukač. Podložky dodávají slevárny na objednávku a jejich cena jest asi 25 až 75 K u tajířových, 3(\ až 60 K u hřebovýéh; cena zatloukače asi 45 K. Závěsná měřítka. Těchto měřítek se používá, když jde o připojení na krytou hranolovou značku, která jest umístěna tak vysoko, že nelze na ni postaviti nivelační lať a že na ni nelze zaměřiti při normálním postavení nivelačního stroje. Závěsné měřítko je kovové, z bílé mosazi; je dlouhé 120 cm a jeho průřez ve tvaru U má rozměry 25 mm X 10 mm X 2 mm. Dělení, nanesené na postříbřeném pruhu jeho horní stěny, jest upraveno podobně jako na nivelačních latích, na půlcentimetry a milimetry. Ve vzdálenosti 1 m, nebo též ještě 0,70 m a 1,15 m jsou otvory, kterými se prostrčí ocelová tyčinka, jíž se měřítko zavěšuje do otvorů hranoloyé značky. Správná poloha závěsného měřítka se posuzuje podle sázecí nebo závěsné libely, podle níž se upraví tyčinka vodorovně. Svislou polohu zaujme zavěšené pravítko vlastní tíží. V praksi jsou užívána závěsná měří tka firmy J. & J. F r i č ; jejich cena jest asi 1750 K. Srovnávací metry. Dělení nivelačních latí a závěsných měřítek se zkouší tyčovými srovnávacími metry, zhotovenými z invaru, o délce 110 cm; jsou obdélníkového průřezu 10 X20 mm, s jednou šikmo seříznutou hranou a s decimetrovým dělením podél této hrany vyrytým. První decimetr od nulové čárky je dělen na milimetry a jeho stupnici lze vernierem odečíst na 0,1 mm. Po položení srovnávacího metru na lať se pozoruje milimetrová stupnice a čárky laťového dělení malými mikroskopy upevněnými na metru. V ministerstvu veřejných prací se užívá nyní srovnávacích metrů vyrobených vídeňským závodem A. R. R o s t a švýcarskou firmou»8 o c i é té g e- J1 e v o i s e«. Cena metrového měřítka jest asi 4000 korun. Také tyto metry je třeba zkoušeti a stanoviti občas jejich definiční rovnici. Původní jejich délka byla určena buď výrobcem metrů»8ociété genevoise«nebo - u Rostových metrů -- vídeňskou cejchovní komisí. Nyní jsou srovnávací metry periodicky zkoušeny metronomickým oddělením ústředního cejchovního inspektorátu v Praze, které určí také jejich koeficienty roztažnosti. Délková rovnice metru»société genevoise A «v r na př. zněla:.j.- ~ ie.m..~d:i!iliínli'í 't!il!lji.l ti7.-.rr 1941/194

195 Při zkoušení délky laťového metru se pak ovšem bere tato rovnice v úvahu. Srovnávací metry jsou uloženy ve zvláštních pevných pouzdrech, v nichž je možno dopravovati je také poštou nebo drahou. Obr. 31. Nivelační trubice typu Lockeova. (v úpravě l<'ričove). Nivelační trubice. (s průzorem). Délky záměrných ve svahovitém území se určují nivelační trubicí (obr. 31). Je to kovová rourka s průzory, zasazená v kovovém pouzdru čtvercového průměru 15 X 15 mm, s pevně přidělanou libelkou (poblíž průzoru předmětného), jejíž bublina se promítá do zorného pole průzoru zrcátkem nastaveným v úhlu 45 uvnitř pouzdra. Nivelační trubice se přikládá k oku ve výši dalekohledu nivelačního stroje a určí se jí další laťová pí'estava tak, aby vodorovná nit průzoru se promítala na lať ve výši asi 50 cm. Nivelační trubice typu Lockeova je běžným proc dejním pi'edmětem. Vyrábí je na př. firma J. & J. F r i Č, S r b a Š t Ys; jejich cena jest asi 180 K. Teploměry. Užívá se teploměrů různě upravených podle potřeby: p o c h Ý c h kladených na latě nebo srovnávací metry, tyč i n k o v Ý c h zavěšovaných na latě ve svislé poloze nebo zapouštěných do dřevěné části latí, p r a k o v ý c h v kovových objímkách (na šňůře) sloužících ku zjištění průměrné teploty ve vzduchové vrstvě až do výše 3,0 m nad zemí. Vesměs se však vyžaduje udání aspoň na půl stupně C. Dostatečně přesný teploměr o délce 30 cm, s dělením na půl stupně, udáním od -- 10" do + 40" stojí asi 35 K. Slunníky a deštníky slouží k ochraně nivelačního stroje proti prudkým slunečním paprskům, větru a dešti. Musí být velmi pevně konstruovány a míti dostatečně široký průměr (160 až 220 cm) vzhledem k vysokým stojanům nivelačních strojů; jejich cena kolísá od 200 do 500 K. Ministerstvu veřejných prací dodává je zpravidla firma Fr. K a- k o s v Praze. V delších přestávkách mezi měřením uchovávají se deštníky a sluníky v nepromokavých obalech. Jiné pomůcky. Kromě jmenovaných důležitěj-- ších přístrojů a pomůcek patří k výzbroji nivelační skupiny ještě celá řada předmětů, bez nichž se nelze obejíti. Pro ú p r a v u pří str o j ů je třeba vrtáků, šroubováků, pilníků, úhelnic, průbojů, palic, kovaných hřehů, klíčů, kleští, kladiv, pilek, sekerek a j. Pro o s a z o v á n í z nač e k jsou nutny dláta, zednické vodováhy, kbelíky, lahve, zednické lžíce, pánve, špachtle, hladitka, kartáče, štětce, plechovky. K o d měř, o v á n í je třeba olovnic, výtyček, ocelových pásem, kapesních pásem, dvoumetrů, úhloměrných hranolů a j. Tuto výzbroj doplňují předměty o s o b n í pot ř' e by: tlumoky, pracovní kabáty a pláště, lampičky, budíky, kapesní lékárničky a j. Vše se uloží k dopravě v pevných bednách, a není divu, že výbava nivelační skupiny nabývá úctyhodných rozměrů, zejména přistoupí-li k tomu ještě doštatečná zásoba výškových značek, kelímky s barvami na nátěr značek a různé potřebné hmoty k osazování stabilisačních kamenů i výškových značek nebo k jejich odbornému ošetření; tyto předměty se opatřují zpravidla až na pracovním místě. Samozřejmě musi býti také polní nivelační skupina vybavena všemi tiskopisy a potřebami ke korespondenci a kancelářským polním pracím, průkazy a dostatečnou zálohou peněžních prostředků k výplatě mezd a věcných nákladů. Pokud jde o kancelářské a počtářské práce, je zapotřebí zvláště sečítacích, počítacích a psacích strojů, specielně upravených pro potřeby nivelačních operátů. Osvědčené jsou sečítací stroje typů >,Astr a«,»s u n str a m«, "Ma u s e r H u e«,»ma u s e r D u p e x«a počítací stroje»t o r p e- d 0«,»A r c h i med e s«,»b run s v i g a«,»b r u n- s v i g a N o v a«,»d o p p e -B run s v i g a«i j., zařízené po příp. i na motorický pohon, a dále logaritmická a tachymetrická pravítka (typů»r i e t z«a»nestler«). 1941/195

196 > ft A N Posudky. Dr. van Hon : Počátky českého z~měměřičství do poloviny XV. věku. Nákladem odboru Ceské společnosti zeměpisné. Brno Brožurka o 8 stranách, rozm. 15X22 cm. Cena 3 K. Našim předkům bylo zeměměřičství dávno známým a v prak si používaným uměním. Podle dochovaných listin již před 650 lety královna Jitka nařídila, aby k osídlení propůjčellé pozemky byly»na lány vyměřeny«. Uměni měřičské pěstovali zprvu někteří jedinci jako své vedlejiii zaměstnání. Jejich vlastní zaměstnání však zpravidla nějak souviselo s měřičskou činností. Byli to jednak!okátoři, zakládající města a dále příslušníci povolání, která k měření poskytovala hodně příležitosti: písaři, les'dci, rybnikáři, stavitelé, přísežni zemští mlynáři a j. Teprve postupem doby, když na měřiče byly kladeny větší požadavky, došlo k jakési specialisaci. Se vzmáhající se těžbou nerostů a zakládáním nových kuti sk uplatllovali se důlní měřiči. Zvlášt"í měí'iči byli též při úřadu hor viničných, založeném Karlem V. Konečně zajímavá :l důležitá byla instituce přísežných zeměměřičů zemských, která souvisela s vedením desek zemských, majících svůj původ v době vlády Přemysla Otakara. Z počátku českého zeměměřičství - jak ze spisku je patmo - víme poměrně málo, ale přes to je příspěvek Dr. Hon a velmi zajímavý a cenný. Přátele a čtenáře oddílu»kronika«, vedené v našem časopise, upozorňujeme jeiitě na druhou práci téhož autora:»zeměměřiči ve službáeh české koruny... C<, o které již Zeměměř. obzor přinesl zprávu (1940, str. 48),. Klobouček. Doc. Dr. F. Li n k: Jak poznává astrofysika vesmír. Knížka o 93 stranách, rozměru 123X175 mm s 27 obrázky ::. dvěma fotografiemi. Vyšlo jako 6. svazek sbírky»cesta k vědění«vydávané Jednotou českých matematiků a fysiků v Praze V úvodě seznamuje autor čtenáře s metodami a úkolem astrofysiky, se základními pojmy fotometrickými a velmi stručně s vlastnostmi světla, hmoty a energie. V části. je popsán nejdůležitější orgán astronoma - oko a jeho nezbytná pomůcka - dalekohled. Část. pojednává o spektroskopii - nejdůležitějším odvětví astrofysiky. Je podrobněji vysvětlena spektrální analysa a přístroje používané k pozorování, nebo fotografování spekter. (Spektroskopy a spektrografy.) Část V. probírá teorii fotografie, jež pomáhá vytvořiti dokument trvalé ceny, který je pak možno v laboratoři pohodlně studovati ve všech podrobnostech. Jsou zde popsány měřicí stroje k určení polohy i hustoty na snímku. (Stereokomparátory a mikrofotometry.) Část V. Fotometrie. V této kapitole jsou popsány používané fotometrické metody a přístroje. (Fotometry, kolorimetry a pyrheliometry.) V posledních letech vyšlo mnoho populárně vědeckých knih seznamujících i neodborníky s překvapujícími výsledky astronomického a astrofysikálního badání. Jen 'ý několika z těchto publikací jsou stručně popsány metody, jimiž bylo docíleno tak skvělých výsledků. Je proto Linkova knížka velmi vítaným doplňkem a pomůckou pro étenáře zpráv o badání v tomto jistě nejzajímavějším \-ědním oboru. Četba ovšem není již tak napínavá, jako popis astrofysikálních výsledků, ne ovšem vinou autora, leboť se mu podařilo těžkou l?,t.ku jasným a přehledným v}'kladell1 velmi přiblížiti i čtenářům neodborníkům. Dr. Prolwpec. ng. Dr. L. Čep e k, Hlubiny země (Objevy moderní geologie). Kniha rozměru Es o 298 stranách se 145 obrázky v textu, 8 fotograiick}'mi přílohami a 3 tabulkami. Vydalo nakl.»orbis«v Praze X. Cena knihy brož. 75,-- K; v plátně vázané 90,- K. Kniha vyšla na jaře letošního roku. Její autor, g-eolog, podává přístupným způsobem odpovědi na otázky co je to g-eologie, jaké má problémy a jakých používá metod, dále jak slouží člověku a jaký je její národohospodářský význam a konečně, jaké jsou její možnosti a nejbližší cíle. Tuto úlohu, již si vytkl v úvodu knihy, celkem dobře vyřešil v patnácti kapitolách, z nichž každá má několik cddílů. V prvních desíti kapitolách jsou na 190 stranách srozumitelným způsobem podány h a vn í p o z n a t k y z g-e o log i e, výsledky mnohaletého studia zemského povrchu, soustavně prováděného g-eology celého světa. Další kapitola o 25 stranách jedná o g-e o log- i c k é m v Ý z k u m u. Uvádí přehled pracovních metod, kterých používá výkonný geolog; dočteme se tu, jak vzniká g-e 0- log- i c k á map a a z oddílu»geologové«se dozvíme, jakých používají pomůcek a jak jsou pro své povolání školeni a phpravováni. Ve dvanácté kapitole, nazvané })Chceme 1rid~t do země«, zmiňuje se o prastaré pomůcce pro u t k u čivíyrluli a na dalších necelých 19 stránkách stručně popisuje cesty, jichž dnes k podobnému účelu používá věda, zvaná yeofysika. Rozděluje ji na teoretickou, hondruktivní a aplikovanou či p r a k t i c k o u g e o fy s i k u. Tato se zabývá využitím geofysikálních metod pro účely technické prakse a zvláště pro h led á n í v Ý s k y t u u žit k o- v ý c hne r o s t Ů. Při tom používá fysikálních přístrojů přizpůsobených měření v přírodě. Určují se hlavně nepravidelnosti (anomalie) v rozložení přirozených zemských silových polí (metody gravitační, magnetické, elekt1'ické) anebo se vyšetřuje průběh některých fysikálních dějů, přirozených či umělých. které se odehrávají v kůře zemské (m.etor/y sei:m'lieké, elektrické, studium zemních teplot, rar/ioaktí1lity). Vzhledem k významu těchto pro moderního geolog-a tak důležitých metod, je kapitole věnováno poměrně málo místa. Kromě toho jsou tu i nedopatření, na p1'.: výklad principu torsních vážek na str ; na další stránce je nesprávně UVede}10,že»nemagnetickúm«hmotám se silokřivky vyhýbají; také výklad o magnetických pólech na str je nejasný a pochybený; na str. 227, kde se jedná o isog-onách, bylo by vypustiti»které udávají povahu horizontální intesit!/ zemského magnetického pole«. - Poslední oddíl dvanácté kapitoly, nazvaný»geofusika a.qeologie«, mluví o účelné spolupráci obou těchto věd, z nichž zvláště - jak autor uvádí - geofysika postupuje v posledních letech mílovými kroky. Zbývající tři kapitoly jednají opět o geologii, při čemž kapitola»0 nerostných sllrovinách«je zvlášť dobře zpracována. Kapitola poslední má název»chvála geoloqie«. - Na konci je dvoustránkový seznam použité literatury a dvanáctistránkový rejstřík abecední. Přes několik nedopatření, která ostatně při druhém vydání snadno lze opravit, je to kniha velmi pěkná. Není to sice učebnice, ale také ne beletrie, přesto, že místy používá zábavného slohu a různých přirovnání; účelu knihy to jen prospívá, stejně jako množství obrázků a pěkných fotografií, které ji oživují a zpestřují její obsah. Kniha je psána dynamicky a velmi dobře se čte. Upozorňujeme na ni zeměměřičské inženýry, kteří najdou v ní mnoho zajímavého. Klobouček. Deutscher Vermessungs-Kalender mr das Jahr Za redakce redaktora Allg. Vermessungs Nachrichten r;g. Kurta S a w i k a vydalo berlinské nakladatelství Herbert Wichmann již po šestatřicáté zeměměi"ický kalendář pro příští rok. Kalendář jako obvykle přináší především množství tabulek různých hodnot používaných a použitelných v běžné měřické praksi (údaje o času, tabulky mocnin číselné řady od 1 do 1000, čtyřmístné logaritmické tabulky čísel, převodní tabulky pro staré míry a úhly do metrové soustavy a nového dělení kruhu a naopak, tabulky odchylek pří měření délek a úhlů podle úředních německých předpisů a pod.). Důležitým oddílem kalendáře je doslovné znění poplatkového řádu prusské katastrální správy za měřické a úř~dní úkony úřadů t'. sazebník říšských civ. geometrů (bffentl. bestellen Vermessungsingenieure). Konečně obsahuje kalendář přehledné zpracování r,ákonů a norem, týkajících se vybu- 1941/196

197 dování říšského zeměměřičství - pomucka vhodnli 1 pro ty, kteří se u nás zajímají o pokrok německé organisace veřejné služby vyměřovací. Úvodem k tomuto bohatému obsahu kalendáře je krátký článek pořadatele ročenky o rozsáhl~'ch úkolech, které doba německému zeměměřičství ukládá nyni - v době války - i v budoucnu. Textová část kalendáře má 103 stran; kalendariu je věnován přiměřellý počet listů papírů. - Kalendái' stojí 3 RM. POl?". ng. Dr. J. R y š a v ý: Praktická ~eometrie (Nižší geodésie), XX. stran s přílohou čísel. tabulek (20 str.), s 928 obrazci v tekstu a čtyřstránkovou obrazovou přílohou. Formát 176 X 250. Vydala Česká matice technická, Praha 1941 (Smečky 27); v komisi Fr. 1'{ivlláče v Praze. Knihkupecká cella 195 K, vázan~' výtisk 225 K. C. M. T. poskytuje svým členům slevu ('(,). Pl\ÁVY Naše literární soutěž. Naše země mohou se odedávna chlubiti velmi dobrými mapami a velmi dobrou organisací prací, směřujících jak k vyhotovení map, tak k jejich evidenci. Příkladem mohou nám býti naše mapy katastrálllí, které jako plány malého měřitka slouží veřejnosti již plných sto let a služba j.ejich vedení (evidence) může býti vzorem jiným zemím. Avšak i mapy většího měřítka, t~ j.. mapy podrobné, speciální a generální jsou velmi dobrými a v běžné technické i jiné prak si často používanými díly. V řadě těchto kartografických děl různých měřítek chybí nám však dobrá technická mapa, která by byla - pokud jde o měřítko - stupněm mezi mapou katastrální a mezi podrobnou mapou se zakreslenými výškovými poměry, jakou je topografická mapa 1: Takovou technickou mapu si neustále vice žádají kruhy inženýrské pro projektování inženýrských děl především komunikačních (silnic, železnic, vodních cest, letišť), žádají si ji kruhy hospodářské (v přítomné době na př. jako nezbytné pomůcky pro regionální a urbanistická řešení), kruhy správní, turistické, lázeňské a pod. Požadovaný úkol mohla by splniti technická mapa v měřítku 1:10.000, která by v plynulé kresbě správních obvodů (obcí, okresů, zemí) obsahovala d.ostatečné podrobnosti situační i výškové. Měřítko je výhodné svou desítkovou soustavou (10 cm na mapě rovná se 1 km ve skutečllosti) a v našich poměrech i tím, že tvoří vhodný mezistupeň mezi měřítkem mapy katastrální a mapy topografické. O výhodách technické mapy 1: v urbanismu a regionalismu přesvědčivě promluvil doc. ng. Josef Peňáz ve svém článku o účasti zeměměřičských inženýrů na pracích regulačních a regionálních v srpnovém čísle Obzoru. Ostatně i jinde je potřeba takové technické mapy pociťována a mapa je skutečně budována. V Německu na př. nařídil ministr vnitra výnosem z 28. září 1936 vybudování německé základní mapy v měřítku 1: Tato německá mapa má býti vybudová'la s největším urychlením, aby bylo zabráněno nehospodárné a nepřehledné svépomoci, ze které zájemci, zejména techničtí podnikatelé, dostávali měřické a mapové podklady neúplné 1'. 'leodborné. Výnosem říšského ministra vnitm z 1. ří.ina 1941 byly potom dány podrobné předpisy o tom, k čemu základní mapa má sloužiti, co má obsahovati a jakým způsobem má býti rychle vybudována. Vyhotovení technické mapy 1: u nás není ovšem úlohou snadnou ani po stránce technické. ani po stránce organisační, zejména, kdyby mapa měla býti vyhotovena v. krátké době a poměrně levnými prostředky. Aby byly získány základní poznatky, jakým způsobem bylo by lze tuto mapu v našich poměrech opatřiti rychle a brzy. vypsal odbor zeměměřičských inženýrů při SA literární soutěž na námět:»mapa 1:10.000«. Soutěž setkala se se značným zájmem nejenom v řadách kolegů zeměměřičských inženýrů, nýbrž i na místech úředních. Ostatně i denní tisk' si soutěže povšiml a přinesl o ní stručnou zprávu pro informaci veřejnosti (na př. Lidové noviny, Pol8dní list a j.). O soutěži též pi"ínesl zprávu oficielní orgán ministerstva veřejných prací»zprávy veřejné služby technické«. Soutěž končí 31. ledna příštího roku. Zeměměřičským inžehýrům dostává se příležitosti,.aby hojnou. účastí na soutěži dosvědčili svůf z":ijem na řešení aktuální otázky jako odborníci především povolaní k vybudování očekávaného díla po stránce měřické, avšak též po stránce příprava organisace celé práce. Hojná účast na literární soutěži je proto nejvlastnějším zájmem celého našeho stavu stejně jako prestižní otázkou vysokého významu. P-r. Vyhláška ministra spravedlnosti ze dne 15. listopadu Č (Úřední list Č. 273 ze dne 19. listopadu 1941) o oprávnění Technických úřadů města Plzně vyhotovovati geometrické (polohopisné) plány pro účely vlastního služebního oboru. Technické úřady města Plzně jsou podle 51, odst. 2 zákona ze dne 16. prosince 1927, Č. 177 Sb. (katastrálního zákona), autonomním úřadem, jenž má oprávněllí vyhotovovati geometrické (polohopisné) plány pro účely vlastního služebního oboru, které mohou býti podkladem pro zápisy veřejných knih a do pozemkového katastru. Úředníkem tohoto úřadu, který může pravoplatně podepisovati geometrické (polohopisné) plány, je měřičský ng. Václav Sč á v a. Ministr spravedlnosti: Dr. Krejčí v. 7". Vyhlášlm ministra spravedlnosti ze dne li>. listopadu 1941, Č (Úřední list Č. 273 ze dne 19. listopadu 1941), o oprávnění ministerstva veřejných prací, odboru V, odd. LiP, vyhotovovati geometrické (polohopisné) plány pro účely vlastního služebního oboru. Ministerstvo veřejných prací, odbor V, odd. 1./1', je podle 51, odst. 1 zákona ze dne 16. prosince 1927, Č. 177 Sb. (katastrálního zákona), protektorátníni úřadem, jenž má oprávnění vyhotovovati geometrické (polohopisné) plány pro účely vlastního služebního oboru, které mohou býti podkladem pro zápisy do veřejných knih a do pozemkového katastru. Úředníkem tohoto úřadu, který může pravoplatně podpisovati geometrické (polohopisné) plány je měřičský komisař' hlg. František Krá t k ý. Ministr spravedlnosti: Dr. Krejčív. r. Největší etalon světa. Celkově můžeme říci, že dnešní doba představuje dobu nejvyšší vyspělosti lidského ducha 8. lidstvo ve vědě i umění ppkročilo tam, kdy se nikdy pi"ed tím nenacházelo. Zejména je nápadný rozdíl dnešní kultury ve srovnání s kulturou středověkou. Lidstvo na celém tehdy známém světě žilo téměř v polovzdělanosti a ani zdaleka se nemohlo rovnati svou kulturou sv~'m starověkým předchůdcům. Téměř každého neodborníka překvapí skutečnost, že na př. velikost zeměkoule byla známa již několik století před Kr. Erastothenes (275 př. Kr.) a po něm Posidonius ( př. Kr.) změřili délku kvadrantu s obdivuhodnou pi"esností hodnotami km a km. Geometrické znalosti starých Řeků a Egypťanů byly pi"ílllo (hromné. Vždyť podle nejstarších papyrusů egyptsk~'ch (učebnice geodesie od Ahmesa z let asi 1700 př. Kr.) znali již přesné vzorce pro výpočet ploch rovinných obrazců, dokonce i přibližnou kvadraturu kruhu. Každ)' může si případně snadno překontrolovati tuto okolnost zněním starého zákona (1. kniha královská, V., 23), kde se píše:»udělal moře slité, desíti loket od jednoho kraje k druhému, okrouhlé vůkol - a okolek jeho třícíti loket vůkol.«zřejmě byl obvod kruhu počítán jako šestinásobek poloměru, tudíž tetiva považována za oblouk. 1941/197

198 Ale i jiné památky starověké nás musí překvapovati. Nebudeme mluviti o bystrém umu Euklidově, který své věty odvodil 2100 let před tím, než nám jako středoškolákům nechtěly jíti do hlavy. Spíše se zeptáme konstruktérů moderních dopravních prostředků, jak by dopravili ohromné kvádry Cheopsovy pyramidy na místo tisíce km vzdálené tak, jak to museli činiti vvkonavatelé vůle velkého monarchy, neboť ložiska hornin,' z nichž je pyramida stavěna jsou právě tak daleko. Připomněli bychom jen, že přes všechny technické vymoženosti byl mrákotínský monolit několikrát zlomen, než byl dopraven na pražský hrad. Nás zeměměřiče však bude tato pyramida zajímati ještě s jiného hlediska. Není jistě pouhou náhodou, že: 1. Obvod základny dělen dvojnásobnou výškou dává právě 3,14159, 2. dvojnásobná výška pyramidy krát 100 dává vzdálenost země od slunce, :{. základna pyramidy dělena délkou tropického roku Be rovná desetimiliontině polárního poloměru zemského, čímž byl vytvořen vlastně pyramidový metr, 4. směr schodiště udával právě polohu osy zemské, 5. kvádr uprostřed pyramidy ~tojící bez jakéhokoliv účele má obsah právě 5,7 krychlových pyram. metrů. V tomto čísle pozná každý stí'ední hodnotu hustoty Země. Jsou to náhody? Zdá se spíše, že zde je určitá záměrnost zachovati na věčné časy to, co jíž tehdy bylo známo. Možná, že jen požár velké knihovny alexandrijské v 5. stoj. po Kr. nám zahalil pohled na velíkost kultury starých národů, kteří měli své pismo v době, kdy v naších zemích po více jak tisíci, nebo dvou tisících let žili pohanští předkové životem primitiva. Kromě. svých sklonů ke krásnému umění pěstovali Řekové a Rímané již tehrly kulturu těla způsobem, který jest nám ještě dnes vzorem. Pro zajímavost budiž ještě uvedeno, že náš největší předchůdce, a největší geometr staré doby - Pythagoras - byl olympijským přeborníkem v boxu. Jeho rodné město sbořilo své hradby k poctě svého olympijského vítěze, neboť podle zvyklostí místu, které dovedlo zrodíti takového muže nebylo třeba hradeb. Jínak se ovšem dívali jak Řekové, tak Egypťané i Římané na svět zcela střízlivě. Naprosto necítili tehdy potřebu, aby své míry určovali s přesností, s jakou bychom je dnes rádi víděli my. Tuto jejich slabou stránku pocítil též Van Svinden, když se pokoušel v.yčísliti výsledky stupňového měření čínského. Ve spisech pátera Gaspar Cassnera nalezl totiž zprávu o tom, jak bylo provedeno měření stupně jezuitou Thomasem roku 1702 na rozkaz čínského císaře Cambyho. Délka jednoho stupně je tam uvedena hodnotou čínských stop s poznámkou, že poměr čínské stopy ke stopě římské činí 16 : 15. Tímto objevem nastal shon po určení délky římské stopy. V prvé řadě se začaly přeměřovati římské památky stavební, jež daly hodnotu 302,02 mm. V RiccÍoliho spisu byla uvedena délkou 302 mm, ve spisu Vilpalandově :100 mm. Tím i výpočty obdržely charakter přibližnosti, ač jim tato okolnost nijak neubírá na historické ceně. Vždyť ani v době mnohem pozdější nebylo tomu jinak, jak ukazuje příklad s délkou čínské stopy, právě uvedený. Stejně se dařilo SnelJiovi při výpočtu arabského měření z roku 827, vykonaného na rozkaz kalifa Almamuna. Měření podle zachovaných zpráv se vykonalo kladením t. zv. černého lokte, o němž Alfraganus poznamenal, že obsahuje 25 palců a každý palec se rovná šířce 6 ječných zrn vedle sebe položených. Podobnou definici palce měly též zeměéeské za panování Přemysla Otakara., kdy palec se rovnal šířce 4 ječných zrn vedle sebe břichy položených a deset takových palců byla jedna píď. Jestliže celý středověk a velká část nového věku vystačila s tak primitivními měrami, pochopíme snadno, že ani na starověk nelze klásti měřítko vědeckých petod doby EejnovějšÍ, Proto velmi snadno si mohly vlašské státy dovoliti přepych 215 různých stop, jak udává z r Annuaire du Bureau de Longitudes. Nestála zajisté ani. jedna z nich zlatých franků, jako jedna kopie mezinárodního metru platinoiridiového v roce ng. Dr. Elznic. Literární soutěž.. Odbor zeměměřičských inženýrů SA vypisuje anonymní literární soutěž na námět:»m a p a 1 : «.. Mapa 1 : má sloužit jako podklad k vypracování regionálních plánů (vlád. nař ) a pro technická podnikání všeho druhu, na př. pro stavbu silnic, železnic, vodních cest, a pod..účastníci soutěže mají navrhnout technické a organisační prostředky, jak uvedenou mapu pro daný účel sestaviti v nejkratší době a levnými prostředky. Tyto dvě podmínky jsou pro "outěžící východiskem a se zřetelem k tomu je nutno řešiti otázky: 1. zobrazovací soustavy, 2. co by měla mapa obsahovati polohově a výškově, 3. způsob vyhotovení, t. j. opatření potřebných měřických údajů bez rozsáhlého polního vyměřování (s využitím všech dosud provedených zeměměřických prací), 4. organisace prací směřujících a) k v y h o t o ven í mapy v měřítku 1 : se zvláštním zřetelem ke spolupráci civilních geometrů, b) k ve den í (evidenci) mapy se zvláštním zřetelem ke spolupráci nynějších kata- :;trálních měřických úřadů. Soutěžící se upozorňují na článek ng. Josefa Peňáze v Zeměměřičském Obzoru č. 7-8 z roku 1941:»Účast zeměměřičských inženýrů na pracích regulačních a regionálních«a na článek civ. geometra Antonína Prokeše ve Věstníku nženýrské komory č. 24 z 21. prosince 1940:»Přehledný plán 1 : «.. Soutěžní práce buďte napsány strojem po jedné straně papíru formátu A/4 (210 x 297 mm), ob řádku a zaslány nejpozději do 31. ledna 1942 předsedovi odboru V'. r. ng. Karlu R y k r o v i, Praha., Křemencova ul. 10, s označením na obálce»literární soutěž«. Práce buďte napsány tak, aby mohly býti po případných malých úpravách použity pro tisk a uveřejněny v Zeměměřičském Obzorn nebo vydány samostatně. Soutěžní práce buďte opatřeny heslem a kromě toho adresou autora, uloženou v zalepené neprůsvitné obálce, která budiž též zevně opatřena heslem. V. Nejlepší práce budou odměněny cenami, a to:. cena 1000 K,. cena 750 K,. cena 500 K. V. O udělení cen rozhodne jury, kterou bude jmenovati výbor odboru zeměměřičských inženýrů SA. Odbor zeměměřičských inženýrů při Sl A ng. K. R y k r, v. 1'., předseda. Hlavní a odpovědný redaktor: ng. Bohumil Pour. - Majetník a vydavatel Spolek českých inženýrů. - Tiskem knihtiskárny >T~'Pus«v Praze XV. Telefon /198