2. SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA Definice oboru, předmět, úkoly a cíle oboru a) Základní pojmy SP b) členění SP c) základní kategorie ve SP d) metody SP

Transkript

1 2. SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA Definice oboru, předmět, úkoly a cíle oboru a) Základní pojmy SP b) členění SP c) základní kategorie ve SP d) metody SP SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA DEF: Vědní obor, který se zabývá výchovou, vzděláváním a rozvojem zdravotně a sociálně znevýhodněných osob a řešením výzkumných problémů oboru. Pojem: nejprve pedologie-pedopatologie nápravná pedagogika defektologie speciální pedagogika (termín prosadil prof. Miloš Sovák); Zakladatel speciálně-pedagogické koncepce: M. Sovák ( ), - specialista na otorinolaryngologii a foniatrii; - zakladatel České logopedické společnosti - první vedoucí katedry SP na Pedagogické fakulta UK OSOBY ZDRAVOTNĚ ZNEVÝHODNĚNÉ - postižení (handicapovaní) jedinci - ve školství děti se speciálními vzdělávacími potřebami PŘEDMĚT SP - předmětem jsou zdravotně a sociálně handicapovaní jedinci + jedinci mimořádně nadaní; - v centru zájmu stojí člověk, nikoliv vady a postižení (SP je humanitní vědou); ÚKOL SP - zkoumat vnitřní a vnější podmínky handicapovaných - ověřovat metody, prostředky vytvářet nové a uplatňovat je v praxi CÍL SP - dosažení maximální možné socializace handicapovaného s ohledem na charakter, rozsah a závažnost jeho znevýhodnění; - vytváření nezbytných podmínek a předpokladů k dosažení maximální možné socializace; POJETÍ A CHARAKTER SP Vývoj přístupu společnosti k handicapovaným 1. represivní postoj nepotřebný, nežádoucí jedinec (lhostejnost, odmítání pomoci, likvidace) 2. segregativní postoj vyloučení jedince ze společnosti 3. charitativní postoj nálepka ubožáka, který potřebuje pomoc (objevuje se soucit a první organizované formy pomoci) 4. humanistický postoj zachovat princip důstojnosti každého člověka (možnost integrace) 5. Integrační tendence snaha začlenit handicapovaného do společnosti materiální, ekonomické a psychosociální podmínky vyšší nabídka sociálních a poradenských služeb opora v legislativě Vztah SP k ostatním vědám - největší vztah a propojenost je s pedagogikou 1

2 - ke svým speciálním postupům a metodám využívá psychologii a medicínu - dále je spjata se sociologií, filozofií a etikou B) ČLENĚNÍ SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY A) Podle druhu poruchy 1. Poruchy chování (odchylky od společenských norem) - disociální (nejsou tolik závažné dětský vzdor, adolescenti) - asociální (jsou již rizikem krádeže, závislost, sebevražda) - antisociální (představují závažné riziko vražda, šikana, zneužívání druhých) 2. Poruchy mentální (omezení duševních schopností člověka) - mentální retardace - demence - pseudooligofrenie 3. Poruchy tělesného vývoje (onemocnění, úraz či ztráta hybnosti) 4. Poruchy komunikace (znemožňují nebo omezují průběh komunikace) 5. Poruchy kombinované (spojení dvou a více obtíží) B) Dělení podle jednotlivých pédií 1. ETOPEDIE (éthos = mrav) - výchova a převýchova osob s narušenými sociálními vztahy, poruchami chování, osoby, u kterých nestačí použití běžných výchovných metod (odměny, tresty) a) poruchy sociálních vztahů (narušení přirozené interakce působení rodiny) b) poruchy tělesného nebo psychického vývoje, následky nemoci (u některých chorob jsou poruchy chování přímou součástí nemoci neurózy) 2. PSYCHOPEDIE (psýché = duše) - výchova, vzdělávání a rozvoj jedinců s mentálním postižením Hlavní příčiny poruchy a) genetické (rodové zatížení, genové mutace) b) prenatální (poškození plodu, nemoci matky) c) perinatální (poškození plodu při porodu) d) postnatální (nemoci, úrazy) e) sociokulturní (zanedbávání dítěte pseudooligofrenie) Stupně mentálních handicapů a) lehká MR (IQ 69 50) b) střední MR (IQ 49 35) c) těžká MR (IQ 34 20) d) hluboká MR (IQ pod 19) 3. SOMATOPEDIE (sóma = tělo) - zabývá se výchovou, vzděláváním a rozvíjením osob s narušenou hybností, osob dlouhodobě nemocných a zdravotně oslabených a) narušení hybnosti - centrální obrny (postižení části mozku DMO) - míšní obrny (úrazy páteře) - periferní obrny (poruchy periferních nervů chabé obrny) - myopatie (poškození svalových vláken) - vrozené malformace (rozštěpy) 2

3 - deformace (deformace páteře) - vrozené vady lebky - vrozené vady končetin - růstové odchylky b) zdravotní znevýhodnění - epilepsie - alergie a astma - cukrovka - srdeční vady - obezita 4. SURDOPEDIE (surdus = hluchý) - výchova, vzdělávání a rozvíjení osob s postižením sluchu (též akupedie) Stupně sluchových vad a) Nedoslýchavost - lehká (ztráta db) - střední (ztráta db) - těžká (ztráta db) b) Hluchota - praktická = zbytky sluchu (ztráta db) - úplná 5. TYFLOPEDIE (tyflos = slepý) - výchova, vzdělávání a rozvoj osob s postižením zraku (též oftalmopedie) Dělní a) Poruchy úplného vidění - barvoslepost (porucha oka rozeznávat některé barvy) - daltonismus (úplná barvoslepost odstíny šedi) b) Refrakční vady (porušení lomivosti) - krátkozrakost - dalekozrakost - astigmatismus - tupozrakost a šilhavost c) Slabozrakost d) Zbytky zraku e) Nevidomost 6. LOGOPEDIE (logos = slovo) - výchova, vzdělávání a rozvoj osob s narušenou komunikační schopností a) vývojová nemluvnost (dysfázie) b) získaná orgánová nemluvnost (afázie) c) neurotické poruchy řeči (mutismus) d) poruchy zvuku řeči (rinolalie, palatolalie) e) poruchy plynulosti řeči (koktavost, brebtavost) f) poruchy artikulace (dyslalie, dysartrie) g) poruchy grafické podoby řeči (SPU) h) symtomatické poruchy řeči (DMO) i) poruchy hlasu (dysfonie, dysodie, afonie) j) kombinované vady a poruchy řeči (MR, DMO) 3

4 7. KOMBINOVANÉ VADY - multihandicapovaní (spojení více poruch) 8. PARCIÁLNÍ NEDOSTATKY (parciální = částečný, dílčí) - patří sem LMD, ADHD 9. VÝJÍMEČNĚ NADANÉ DĚTI 10. DĚTI ZE SOSIOKULTURNĚ ZNEVÝHODNĚNÉHO PROSTŘEDÍ - cikáni, emigranti C) Rozdělení dle věku - od narození, předškolní věk a mladší školní věk - starší školní věk a adolescence - dospělý věk a séniu C) ZÁKLADNÍ KATEGORIE VE SP TERMINOLOGICKÝ POSUN: Pojem postižený člověk je nahrazen termínem: JEDINEC SE SPECIÁLNÍMI POTŘEBAMI což zahrnuje: - osoby se zdravotním postižením - osoby se zdravotním znevýhodněním (chronicky a dlouhodobě nemocní) - osoby sociálně znevýhodněné S tím souvisí i pojem SPECIÁLNĚ VZDĚLÁVACÍ POTŘEBY, které se vztahují: - k osobě, které má být poskytnuta podpora - k prostředí, které tuto podporu poskytuje Za žáky se SVP jsou považování: - žáci se zdravotním postižením o tělesným o smyslovým (sluchovým, zrakovým o mentálním o artismem o vadami řeči o kombinovaným postižením o SPU - žáci se zdravotním znevýhodněním - žáci se sociálním znevýhodněním - žáci nadaní a mimořádně nadaní Podle celosvětového průzkumu asi 11 % populace patří do skupiny osob postižením. POJEM DEFEKT, DEFEKTIVITA DEFEKT (z lat. defektus úbytek, vada, nedostatek, porucha) - v r definoval Miloš Sovák - chybění, ztráta, vada, nedostatek v anatomické stavbě organismu a poruchy v jeho funkcích; - poškození v oblasti integrity organismu v důsledku poruchy či narušení v oblasti somatické, psychické, sociální nebo senzorické; - v posledních letech se spíše užívají jiné termíny (zdravotní postižení, zdravotní znevýhodnění); 4

5 Defekt reparabilní - je upravitelný, se zvratnou prognózou; Defekt ireparabilní - je nezvratný, neupravitelný; Někdy se uvádí jemný rozdíl mezi pojmem defekt a vada, kdy vada představuje mírnější odchylku od normy než defekt. Vada (nebo porucha, narušení) je vždy reparabilní, reverzibilní, má tedy zvratný charakter. Defekty dělíme podle: 1. doby vzniku: vrozené - vznikají v době prenatální, perinatální nebo raně postna-tální, získané - po 2. roce života; 2. podle charakteru: orgánové které postihují orgány nebo jejich části, příčinou může být vývojová vada, nemoc nebo úraz, funkční jedná se o poruchu funkce orgánu nebo celého organismu bez poškození jeho tkáně; orgánové neurózy (neurózy srdeční, žaludeční, aj.), psychoneurózy (nutkavé stavy, fóbie) a poruchy chování; 3. Podle druhu: poruchy tělesné somatické poruchy smyslové poruchy komunikace poruchy mentální, poruchy chování, parciální postižení kombinovaná postižení 4. Podle intenzity (hloubky) defektu: a) lehký dosud není narušen vztah ke společnosti, ani toto nebezpečí nehrozí; b) středně těžký jedinec je ohrožen poruchou společenských vztahů, příp. tato porucha je již téměř vyvinuta; c) těžký velmi vážné poškození nebo ztráta sociálních vztahů; 5. Podle etiologie: a) Endogenní (vnitřní) - dědičnost, dispozice k onemocnění, autointoxikace; b) Exogenní (vnější) - fyzikální, chemické, výživové, biologické, psychické; DEFEKTIVITA - porucha integrity člověka s postižením (defektem); - je narušením jednoty organismu a prostředí, které má za následek poruchy společenských vztahů mezi postiženým a jeho běžným, intaktním prostředím; - projevuje se i narušením vztahu postiženého člověka vůči sobě; Příčinou defektivity bývá neadekvátní, neodpovídající nebo nevhodná reakce na defekt (postižení), která je neúměrná jeho typu nebo stupni. Tedy ne každý jedinec s postižením musí nutně reagovat vznikem defektivity. Vnější příznaky defektivity bývají následující: 5

6 změny v učení a chování, změny ve společenských a pracovních aktivitách, změny v potřebách, změny v hodnotovém systému, změny v adekvátnosti vnímání reality, narušení pocitu identity, změny ve schopnosti reálného sebehodnocení, změny v sociální adaptaci a v motivaci. Defektivita mívá charakteristické znaky: jedná se o stav dlouhodobý, ale ne trvalý, působí oběma směry mezi postiženým jedincem a jeho sociálním prostředím (dialektický charakter), nebývá úměrná stupni a typu zdravotního postižení, jedinec se projevuje změnami ve struktuře osobnosti, - je upravitelná, reparabilní či odstranitelná, a to především speciálními výchovnými metodami a prostředky. Další nejčastější odborné termíny SP: Deviace (z lat. via cesta, deviatio odbočení z cesty) odchylka od normy, týkající se většinou chování nebo vývoje jedince; Anomálie (z řeckého a zápor, nomos pravidlo, zákon) je relativně trvalá negativní odchylka od normy v oblasti somatické, psychické nebo v jejich kombinaci. Není však považována za patologický stav. Deformace, deformity (z lat. deformitas znetvoření, zohavení) jsou somatické deviace, odchylky od normy. Psychický deficit (z lat. deficere odpadnout,chybět) odchylka od normy, která ještě nedosahuje patologické úrovně. Ohrožený jedinec, at risk, je člověk dlouhodobě nebo trvale vystavený nepříznivým vlivům. Tyto vlivy mohou být výchovného, sociálního, psychického či ekologického charakteru. Pokud nejsou včas upraveny nebo odstraněny, může dojít k narušení integrity v rovině psychické, somatické nebo sociální. - Handicap - postižení, které již vedlo k výchovným, osobním, vzdělávacím, pracovním nebo sociálním problémům. Jedná se o znevýhodnění jedince v rámci interakce se společenským prostředím; TYPY ODLIŠNÉHO VÝVOJE 1. OPOŽDĚNÝ opožďuje se za vrstevníky, ale dožene je 2. PŘEDČASNÝ předbíhá své vrstevníky v některé oblasti 3. OMEZENÝ opožďuje se za vrstevníky a nikdy je nedožene (MR) 4. NARUŠENÝ došlo k úrazu 5. PROGRESIVNÍ pomalé ochrnutí 6. REGRESIVNÍ dočasná ztráta 7. STAGNUJÍCÍ stav se nezlepšuje ani nezhoršuje 8. SCESTNÝ vývoj jde špatným směrem (poruchy chování) 1. DIAGNOSTICKÉ - vstupní diagnostické vyšetření - průběžné diagnostické šetření D) METODY SP 6

7 - závěrečné diagnostické posouzení a) metoda klinické (sběr dat a základních údajů) - pozorování - rozhovor - anamnéza (rodinná, osobní, zdravotní) - analýza produktů činnosti b) testové metody (speciální vyšetření s následným odborným stanoviskem) - výkonové testy (inteligence, speciálních schopností, vědomostí) - testy osobnosti (dotazníky, posuzovací škály) 2. PROGNOSTICKÉ - předpověď průběhu nebo výsledku procesu 3. TERAPEUTICKÉ - zdolávání příčin nemoci nebo potlačení příznaků nemoci 4. VÝZKUMNÉ - zabývají se jimi odborníci, nové poznatky a prostředky o různých handicapech 5. NÁPRAVNÉ a REGULAČNÍ a) reedukace (re = zpět, znovu, edukace = výchova) - zdokonalení výkonnosti poškozené či narušené funkce; - př.: učí-li se člověk s ochrnutými dolními končetinami chodit (reedukace pohybová) b) kompenzace - zlepšení a zdokonalení jiných funkcí za funkci poškozenou; - př.: rozvoj sluchového vnímání u zrakově postiženého; Reedukace a kompenzace se zaměřují na příčiny defektivity; c) rehabilitace (habilis = schopný) - zaměřuje se na zdolání následků defektivity (narušení vztahů osoby s postižením ke společnosti) - možnost společenské a pracovní seberealizace; - léčebná (léky, operace, rehabilitace, fyzioterapie) - výchovně-vzdělávací (obecně, profesní příprava, poradenství) - pracovní (kvalifikace, rekvalifikace, rozvoj dovedností, návyků) - sociální (sociální adaptace, soběstačnost, zaměstnání, bydlení, volný čas) - psychologické (rozvoj motivace, vyrovnání s postižením, sebepojetí) - technické (pomůcky, protézy, odstraňování bariér) - právní (legislativa) - ekonomické (produktivita chráněné pracoviště) OBECNÉ ZÁSADY PŘI PRÁCI S HANDICAPOVANÝMI 1. Zásada vývojovosti - je nutné projít všechna stádia vývoje (nelze přeskakovat) 2. Zásada reflexnosti - využívá podmíněných a nepodmíněných reflexů 3. Zásada rytmizace - nácvik spojený s říkankou (grafomotorika, písmo, tělocvik, sebeobsluha) 4. Zásada komplexnosti - ucelenost, ve všech složkách osobnosti 5. Zásada kolektivnosti - zapojení do kolektivu, podřízení normám 6. Zásada individuálního přístupu a přiměřenosti - každý je jiný, má jiné schopnosti 7

8 8