INTERAKCE BUŇKA- MATERIÁL
|
|
- Anežka Bílková
- před 6 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 INTERAKCE BUŇKA- MATERIÁL E. Filová1, F. Rypáček2, V. Proks2, D. Kubies2, L. Machová2, M. Kumorek2, V. Lisá1, E. Brynda2, T. Riedel2, M. Houska2, M. M. Kumorek2, J. Chlupáč1, E. Pamula3, J. Buczynska3, P. Dobrzynski3, A. Shard4, N.A. Bullett4, L. Joska5, L. Bačáková1 1Oddělení biomateriálů a tkáňového inženýrství, Fyziologický ústav AVČR, Vídeňská 1083, Praha, filova@biomed.cas.cz 2 Oddělení biomateriálů a bioanalogických systémů, Ústav makromolekulární chemie, AVČR, Heyrovského nám. 2, Praha 6 3Department of Biomaterials, Faculty of Materials Science and Ceramics, AGH University of Science and Technology, Al. Mickiewicza 30, Krakow , Poland 4Department of Engineering Materials, University of Sheffield, Sir Robert Hadfield Building, Mappin Street, Sheffield, UK S1 3JD 5Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Ústav kovových materiálů a korozního inženýrství, Technická 5, Praha 6-Dejvice
2 Obsah: Mezibuněčné spoje Mezibuněčná hmota Mechanosensing Interakce buňka-materiál
3 Buněčné spoje v tenkém střevě
4 Hlavné typy mezibuněčných spojů u živočichů Těsné spoje jsou charakteristické pro epitely; ostatní spoje v modifikované podobě také v různých mimoepiteliálních tkáních.
5 Tight junction Těsný spoj: Bráni průniku extracelulárních molekul z jedné strany epitelu na druhou stranu Zabezpečuje jednosměrný průnik živin (glukózy) ze střeva do krve Difusní bariéra Ukotvuje transportní proteiny na správném místě membrány
6 Tight junction
7 Gap junctions- mezerový spoj 2-4 nm štěrbina mezi buňkami, velikost porů je 1,5 nm, pro průchod malých molekul do 1200 Da (ne NK, proteiny, polysacharidy) Interagující plasmatické membrány dvou sousedních buněk. Přiložené dvojné vrstvy lipidů prostoupeny proteinovými komplexy (konexony) složenými ze šesti stejných proteinových podjednotek, tzv. konexinů. Dva konexony se spojují a přemosťují štěrbinu mezi buňkami a vytváří mezi nimi pro vodu propustný kanál. Lodish, Molecular cell biology
8 Gap junctions V různých tkáních odlišná permeabilita a řízení Gap junctions v důsledku odlišných connexinů a heteromerických connexonů Dynamické struktury, asemblují a rozpadají se po několika hodinách Otevírají se a zavírají na stimuly (napětí, membránový potenciál, ph, koncentrace Ca 2+, neurotransmitery, apod.) Průnik malých molekul: ionty, cukry, aminokyseliny, nukleotidy, vitamíny, camp, IP 3.
9 Aktinový cytoskelet α-aktin - u svalových buněk β-aktin a λ-aktin- u ostatních buněk G-globulární aktin F fibrilární aktin vzniká polymerizací G-aktinu, rychle depolymerizuje a znovu polymerizuje F- aktin - 8 nm tlustá vlákna, na která se váže asi 100 proteinů
10 Intermediární filamenta Přítomné v buňkách většiny živočichů, ne u rostlin a hub Keratin- mechanická opora u epitelů Přítomný ve velkém množství Průměr vláken 10 nm
11 Anchoring junctions- Fokální adheze -spojují aktinový cytosket sousedících buněk a sprostředkují adhezi buněk k mezibuněčné hmotě pomocí integrinových receptorů Hemidesmozomy- ukotvení epitelových buněk k lamininu bazální láminy přilehlé tkáně pomocí integrinových receptorů a keratinovým filamentům Adherence junctions a desmozomy- drží buňky pohromadě, účastní se kadheríny a aktinový cytoskelet (adherence junctions) nebo intermediární filamenta (keratin apod. u desmozomů)
12
13 Adherence junction (zonula adherens)
14 Hemidesmosomy Ukotvení epitelových buněk k lamininu bazální láminy přilehlé tkáně. Ukotvení je zprostředkováno integrinovými receptory na bazální plasmatické membráne epiteliálních buněk. Uvnitř buňky se vážou ke keratinovým filamentům
15 Desmosomy (macula adherens) desmosom pevné spojení buněk na exponovaných místech, např. epitel kůže Interakce buňka-buňka se účastní intermediární filamenta (keratin), na vnější straně membrány - cadheriny
16 Mechanotransdukce u adherens junction
17 Mechanosensing v kosti- pravděpodobné mediátory Pravděpodobné mediátory mechanocitlivosti jsou: primární cílie (řasinky), polycystiny, tuhost ECM, změny v dynamice změn cytoskeletu -které ovlivňují koaktivátory transkripce YAP/TAZ, integrinové receptory αvβ3, connexiny/gap junctions, hemichannels, napěťovo-řízené iontové kanály. Osteoblasty z potkana s primární řasinkou Primární cílie- 4-6 µm sensorická organela spojená s mikrotubulami a mateřskou centriolou. Spouští a udržuje expresi genů pro osteogenezi u kmenových buněk kostní dřeně po podnětu oscilujícím prouděním tekutin a vystavením diferenciačnímu médiu interaguje s polycystinem 1 a 2, intracelulární signální dráhou hedgehog/gli a signalizací AC6/cAMP TAZ (transcriptional co-activator with a PDZ-binding domain) translokuje do jádra, ko-aktivuje Runx-2 => osteoblastogenese, nebo reprimuje PPARγ => adipogenese Connexin-43 v gap juncions=> šíření Ca 2+ vlny, uvolnění anabolických faktorů: PGE2, ATP, NO. Cx43 pravděpodobně ovlivňuje anabolický efekt pohybu na tvorbu kostní hmoty. Integriny α5 pravděpodobně pomáhají otevírat hemichannels v osteocytech a následné uvolnění PGE2 a ATP. Integriny α5β1 na mechanický stimul spouští signalizaci pomocí Ca 2+ ultrarychlou aktivací TRPV4 iontových kanálů a FAK/RhoA-ROCK/ERK dráhy. Yan JL Volume 404, 15 March 2015, Pages
18 Adheze buněk na materiál Buňky adherují na umělý materiál: a) po adsorpci proteinů séra b) přímo na navázané syntetické ligandy (např. RGD, IKVAV apod.) pomocí integrinových receptorů, které tvorí klastry fokální adhezní plaky/ fokální adheze Fokální adhezní plaky s obsahem vinkulinu Saos-2 on Ti, day 3 Vinkulin (zelený) a β-aktin (červený) Buňky Saos-2 na nanostrukturovaném titanu
19 Proteiny ve fokálních kontaktech Rodina integrinových receptorů Obsahuje 22 heterodimerů 2 typů podjednotek α a ß. Celkem bylo objeveno 16 α podjednotek a 8 ß podjednotek, vážou se na cytoskelet a ovlivňují tvar buňky, vnitřní architekturu buňky a její migraci Fokální adhese, fokální adhesní plakyklastry integrinových receptorů vážící se na mezibuněčnou hmotu integrin měří 8-12 nm, adheze vyžaduje alespoň 10 nm - adhezivní plochy jednotlivých struktur Integriny rozeznávají krátké peptidové sekvence proteinů, např. Arg-Gly-Asp (RGD) ve fibronektinu, vitronektinu, interagují i s buňkami pomocí vazby na Ig-CAM, cadheriny a integriny α v β 3 - váže kolagen VI, laminin, fibronektin, vitronektin,thrombospondin, Von Willebrand faktor a fibrinogen α 1 β 1 - váže kolageny, lamininy α 2 β 1 - váže kolageny, lamininy α 4 β 1 - váže fibronektin, VCAM-1 α 5 β 1 - váže jen fibronektin α L β 2 - váže ICAM-1, ICAM-2 (v leukocytech) αiibβ 3 - váže fibrinogen, fibronektin, von Willebrand faktor, vitronektin Horton M.A.: Int. J. Biochem. Cell Biol. 29: , 1997; Aplin AE. Pharmacological reviews 50(2), , 1998 K. Anselme. Biomaterials 21 (2000) ; Hynes RO Cell 69(11), 1992,
20 VE-cadherin V endotelových buňkách na fibrinu Rodina cadherinových receptorů Kalcium-dependentní homotypická adheze buňka-buňka N-, P-, R-,B- a E-cadheriny a asi 10 dalších členů. -Asociované proteiny α,β,γ-cateniny -Přítomné v mezibuněčných spojích nazvaných adherence junctions (vážou se na aktin) -Úloha při vývoji mozku během ontogeneze, udržování normální struktury tkáně Aplin AE. Pharmacological reviews 50(2), , 1998
21 Cell adhesion molecule (CAM) Nervové Ig CAMs (NCAM) - důležitá funkce při vývoji mozku a zachování nervových spojů, většinou homotypické interakce, Ig CAM v imunitním systému: ICAM1 a 2 (interagují s β2 integríny leukocytů), T lymfocyty exprimují CD2, CD4, CD8, T cell receptor (TCR), heterotypické interakce kalcium-nezávislý receptor-rozeznání antigenu, cytotox. funkce T-buněk, recirkulace B-lymfocytů a další Ig CAM v endotelových buňkách: VCAM-1 (váže α4β1 leukocytů), PECAM-1(u těsných spojů) u endotelových buněk-homotypická i heterotypická interakce Receptorové protein tyrosin fosfatázy (Ig CAM-RPTPs) - signální molekuly Lectin-like adhesion receptors Homologní k živočišným lektinům závislým na kalciu, obsahují lektinovou doménu a EGF-like doménu P-selektin-latentně přítomný u endotelů a destiček- Translokace na povrch buňky po aktivaci trombinem nebo jinými aktivátory E-selektin- syntetizují v endotelových b. po jejich aktivaci TNF nebo IL-1 L-selektin- produkují ho lymfocyty, prezentace na povrchu buněk regulována, interagují s CD34 endotelových buněk, selektiny se podílejí na signalizaci, která reguluje interakce mezi leukocyty a endotelem
22 Mezibuněčná hmota Zabezpečuje oporu orgánům a buňkám, výměnu živin a odpadních produktů mezi krví a tkání, ochrana proti mikroorganizmům, reparace poškozených tkání, zásobárna tuku, poskytuje buňkám receptory pro adhezi, přenos signálů Základní hmota: bezbarvá, gelové konzistence, ve které jsou zality buňky a vlákna -Glykosaminoglykany, proteoglykany, glykoproteiny Vlákna: kolagen (25 typů), převážně vláknitý kolagen typu I ( nm tlusté fibrily), kolagen typu III (kůže, kost, šlacha, chrupavka a další tkáně) Retikulární vlákna (0.5-2 um tlustá) - Kolagen III (tvoří síť v orgánech a žlázách) (vyšší obsah uhlovodíků než jiné typy kolagenu) Elastická vlákna (0.2-1 um v průměru), můžou se natáhnou až na 150% klidové délky
23 Mezibuněčná hmota Basalní lámina (basálná membrána) epitelových buněk
24 Kolagen
25
26 Suprafibrilární struktura kolagenu
27 Laminin
28 Fibronektin Pro endotelové buňky a hladké svalové buňky je optimální koncentrace RGD 0.32 pmol/cm 2, vzdálenost mezi RGD a PHSRN je přibližně 40 Å
29 Elastin Elastická vlákna jsou tenčí než kolagen, tvoří 3D strukturu Brání poškození tkáně rychlým natažením Produkují ho fibroblasty, hladké svaly Náhodní distribuce glycinu způsobuje náhodní svinutí elastinu a hydrofobicitu Desmosine a isodesmosinekovalentně síťuje elastin Fibrillin-1 tvoří mikrovlákna- která podporují organizaci elastinu do vláken
30 Aminokyselinové sekvence pro vazbu buněk k mezibuněčné hmotě Vazbové místa pro buňky: RGD (fibronektin, vitronektin, osteopontin) DGEA (laminin, kolagen) EILDV (fibronektin) GPRP (fibrinogen) KQAGDV (fibronektin, vitronektin) Sekvences preferované určitými buněčnými typy: KQAGDV; VAPG hladké svalové buňky REDV - endotelové buňky YIGSR, IKVAV - neurony KRSR - osteoblasty
31 Proteoglykany, agrecan Hyaluronan, chondroitin sulfát, dermatan sulfát, keratan sulfát Hydrofilní, záporně nabité, osmoticky vážou vodu, turgor tkáně, Na+ ionty, kluzné vlastnosti, odolnost vůči stlačení tkáně (kůže, chrupavka, oko, apod)
32 Povrchové vlastnosti materiálů, které ovlivňují chování buněk Chemické složení, polarita, smáčivost, povrchová energie, vazba růstových faktorů na povrchu Specifické peptidy, -OH, -COOH, -NH 2 groups Elektrická vodivost, náboj Adsorpce proteinů na povrch materiálu Mechanické vlastnosti tuhost, fluidita povrchu Microstrukturovaný povrch, nanostruktura, drsnost, 2D a 3D scaffoldy Mechanická stimulace-natahování, smykové napětí proudícího média
33 Bacakova L et al. Biotechnol Adv. Modulation of cell adhesion, proliferation and differentiation on materials designed for body implants. 2011,29(6): Adsorpce proteinů na hydrofilních a hydrofobních površích Extrémně hydrofilní povrchtekutý, antiadhezivní povrch Mírně hydrofilní povrchdobrá adheze buněk Měkký povrch, problémy s rozprostřením buněk Hydrofóbní povrch: rigidní protein s nevhodnou konformací, který je nedostupný integrinovým receptorům buněk
34 Pokrývání proteinovými vrstvami Hladké svalové buňky, α-aktin, obj. 20x Co I Co I_Laminin Co I_Heparin_Co IV_Laminin Intersticiální buňky chlopně, α-aktin, SEM, konfokální mikroskop Leica SP2 Kolagen I Statická kultivace, kolagen I obj.63x, 2x zoom Dynamická kultivace, kolagen Obj. 20x, 4xzoom
35 Metabolická aktivita Alkalická fosfatáza (µg/cell) Osteoblasty na PEO-RGDG 13 PHSRN Beta aktin červeně a vinkulin zeleně,bar=50 μm. Benoit DSW and Anseth KS. Biomaterials 2005;26:
36 Hladké svalové buňky na antiadhesivních površích PDLLA/PEO s RGD sekvencí PDLLA PDLLA-b-PEO PDLLA-b-PEO-5%RGD PDLLA-b-PEO-20%RGD Bacakova et al. J Mater Sci Mater Med. 2007, 18(7):
37 BrdU + buňky (%) RGD peptidy BrdU+ cells Incorporation of BrdU PDLLA PDLLA Material 5%GRGDSG-(N)-PEO-b-PDLLA B. Medium without growth factors Cell number/cm 2 Cell number/cm 2 Time/hours Time/hours
38 Cells/cm 2 (x1000) Smáčivost, povrchová energie, polarita, náboj PDLLA-PEO with different length of PEO chain, PEO concentration and -COOH content glass PLLA PDLLA/PEO PDLLA/PEO D. 7. deň, počet buniek Cell number on day Glass PLLA G PEO_33 G, G, PLLA G, PLLA PLLA PEO_18 PEO_10 G, PLLA COOH_40 G, PLLA, 33, 18, 10, COOH_40 COOH_10 PDLLA_PEO_33% PDLLA_PEO_18% PDLLA_PEO_10% PEO33% COOH10% Mixture of MeO-PEO11000-b-PDLLA18000 and COOH-PEO5000-b-PDLLA5000 => PEO 33% with 10 a 40% PEO-COOH.
39 Cells / cm 2 (x 1000) Cells / cm 2 (x 1000) Vliv iontové implantace na proliferaci Počet hladkých svalových buněk na adhesivních doménách na PE vytvořených ozařováním 3x10¹² až 3x10 14 iontů/cm 2, 5.den 2500 A. 15 kev B. 150 kev * *# * *# x 10e12 1x 10e13 3x 10e13 1x 10e14 3x 10e14 0 3x 10e12 1x 10e13 3x 10e13 1x 10e14 3x 10e14 Dose of Ar + ions Dose of Ar + ions Parizek M, Bacakova L, Lisa V, Kubova O, Svorcik V, Heitz J. Vascular smooth muscle cells in cultures on synthetic polymers with adhesive microdomains. Inzynieria Biomaterialow (Engineering of Biomaterials) 2006;IX(58-60):7-10.
40 cell number/cm2 Obj. 10x Makrodrsnost MG 63 buňky na uhelonových tkaninách, PI Polystyrén ViCell Analyzer Beckman Coulter Počty na vláknech Total Viable PS 9S 25S 20T 67M Obj. 4x 9S 25S 20T 67M Obj. 10x Barbora Vagaská, FgU AV ČR
41 Porézní PGLA scaffoldy Incorporation of BrdU, day 7 MTT, day 14 β-aktin, konfokální mikroskop Leica SP2, 14 dní po nasazení Póry 40 µm, hloubka 60 µm Póry 200 µm, hloubka 580 µm Póry µm, d=640 µm
42 Velikost pórů u scaffoldů pro náhradu kostí Kosti: µm U menších pórů lepší buněk penetrace do hloubky Otevřené póry! Průměr osteonu v lamerární kosti je µm SEM, póry 200 μm
43 Délka buňky (% kontroly) Mikrostrukturovaný povrch- rozdílná šířka proužků Metylové skupiny na Quartz skle, Epitelové MDCK buňky 4 μm 6 μm 24 μm 50 μm Non-pattern Clark P et al. Journal of Cell Science 103; , 1992
44 Mikrodomény pro orientovaný Polylysinové domény na PEO růst neuronů A: μm proužky B: 70 μm kruhové domény + čáry 2x 200 μm C: větší zorné pole 70 μm kruhové domény + čáry 2x 200 μm Chang WC and Sretavan DW. Langmuir. 2008, 24(22):
45 Mikrostruktura povrchu- domény PEG-RGD Aktivita alkalické fosfatázy mesenchymálních kmenových buněk kostní dřeně v závislosti na velikosti domény a kontaktu buňka - buňka 50um 50um Tang J et al Biomaterials 31 (2010)
46 DEFORMACE JÁDRA GEOMETRIOU SUBSTRÁTU Badique F et al Biomaterials 34, 2013,
47 Morfologie endotelových buněk vlivem mikrostruktury Kočičí hlavy 25 μm proužky staticky Kolagen/albumin na PDMS Laminární proudění 20 h, 12,5 dyn/cm 2 aktin mikrotubuly 50 μm Vartanian KB et al. Am J Physiol Cell Physiol 298: , 2010.
48 Miliony Nano- a mikro-drsnost Vinculin F-actin nuclei Saos-2, day 4, Leica SPE obj. 63, zoom 2x Ti nanotubes 10V nejmenší průměr nanotub, 30V největší průmer nanotub ALP intensity day vs all vs 10V glass vs. 10V Ti_C glass vs.10v, 20V, glass vs.all 50 0 tryskané mikrodrsný povrch glass 10V 20V 30V Ti_C glass
49 Vliv vzdálenosti RGD ostrovčekov na buňky MSC Wang et al. Effect of RGD nanospacing on differentiation of stem cells. Biomaterials 34: , 2013
50 Vliv vzdálenosti nanostruktur na diferenciaci MSC Wang et al. Effect of RGD nanospacing on differentiation of stem cells. Biomaterials 34: , 2013
51 Mechanismus účinku nanospacingu
52 Bórem dopovaný nanodiamant-vliv vodivosti Absorbance (PS=100%) Talin, obj.100x Cells/cm 2 Number of MG 63 cells on day 7 after seeding II II III, IV I. PS II. 0-Boron NCD III.133-Boron NCD IV Boron NCD V Boron NCD Bórem dopovaný nanodiamant Koncentrace částic 6700 ppm Osteocalcin in % II, III, IV, V I. PS II. 0-Boron NCD I, IV, V III.133-Boron NCD I IV Boron NCD I, II V Boron NCD SEM Grausova L et al. Influence of Boron-doped Nanocrystalline Diamond Films on the Osteoblast Growth and Differentiation, Ploss one, accepted I, II
53 2D kultivace versus 3D kultivace 2D kultivace 3D kultivace Nervové bunky, beta-tubulin-červeně, tělo buňky - zeleně 2D kultura-polarizace b.-1/2 buňky vystavená podkladu, ½ buňky otočená do média, integrínové rec. se vážou na části membrány, buňka má jednoduchý plochý tvar -Homogenní koncentrace rozpustných molekul v buňkách 3D kultura- dynamický gradient v koncentraci rozpustných faktorů, které ovlivňují migraci, interakci buňka-buňka a diferenciaci, přirozená mechanotransdukce tkáně přirozený hydrogel, -podporuje vazbu buněk GF integrinovými receptory, -obsahuje růstové faktory -spouští v buňkách signální dráhy Tibbitt MW. Et al. Biotechnology and Bioengineering 103(4), , 2009.
54 2D vs 3D fokální adheze 2D Fokální adheze 3D adheze Molecular Cell Biology, Lodish, p.222
55 Hovězí Endotelové buňky na 2D, tenké 3D a tlustém 3D fibrinu 2D Fb Tenký 3D Fb Tlustý, bulk 3D Fb a) Fg 2μg_BSA_T_ (PPACK + Hirud_Fg_T)2 c) Fg2μg_T_(Fg+AT+H) i) Fg 2mg_T
56 alpha V -integrin, EC, 3. den bulk 3D fibrin 2D Fb g) Fg 2μg_T_Fg200μg a) Fg 2μg_BSA_T_ (PPACK + Hirud_Fg_T)2
57 von Willebrand faktor, EC, 3. den 2D Fb vrstvy Thin 3D Fb Thick, bulk 3D a) Fg 2μg_BSA_T_ (PPACK + Hirud_Fg_T)2 d) Fg2μg_T_Fg2mg+AT+H g) Fg 2μg_T_Fg200μg
58 Vliv tuhosti materiálu na morfologii buněk Lee J et al.journal of Mechanical, journal of the mechanical behavior of biomedical materials 2014; 38:
59 Tuhost substrátu, tvar kmenových buněk a kostní diferenciace Lee J et al.journal of Mechanical, journal of the mechanical behavior of biomedical materials 2014; 38:
60 Natahování hladkých svalových buněk v silikonové komůrce pokryté CO I/Fn phaloidin 24-hod, 0.5Hz, amplituda 5% 24-hod statická kultura 4-hour stretching Vimentin, obj. 63x
61 Shear stress HSVEC Laminární proudění 20 dyn, 6 dní kultivace HSVEC static
62 Závěr Chemicko-fyzikální a mechanické vlastnosti materiálů ovlivňují buněčnou adhezi, viabilitu, proliferaci, migraci a diferenciaci. Molecular Biology of the Cell, 6th edition, Alberts, Johnson, Lewis, Morgan, Raff, Roberts, Walter, GS Garland Science, Taylor and Francis Group, 2015 U.S.A. Collagen, Structure and Mechanics, Peter Fratzl, 2008 Springer Science+Business Media, LLC, 2008, 233 Spring Street, New York, NY 10013, USA Ross, Michael H. Histology: a text and atlas: with correlated cell and molecular biology/michael H. Ross, Wojciech Pawlina. 6th ed. Lippincott Williams & Wilkins, a Wolters Kluwer business. U.S.A. Leslie P. Gartner, James L. Hiatt, Judy M. Strum. Cell biology and histology, Lippincott Williams & Wilkins, a Wolters Kluwer business. 6th edition, 2011 U.S.A.
63 Thank you for your attention
64 Adhezní pásy (pásové desmosomy) epiteliálních buněk tenkého střeva (mechanické spoje) Blízko vrcholu každé buňky pod cytoplasmatickým povrchem plasmatické membrány kontraktilní svazek aktinových filament spojený se svazkem aktinových filament v sousedních buňkách pomocí kadherinových molekul, které procházejí buněčnými membránami.
65 Primární řasinka
66 Optimální vlastnosti materiálů pro použití v biomedicíně Netoxické, biokompatibilní Neimunogenní, antitrombotické, autologní tkáň 2D, 3D - porézní nebo bez pórů Degradabilní, nahrazeny tkání pacienta Mechanické vlastnosti podobné nahrazované tkáni Vhodná mikro-/nano-drsnost Podporují adhezi buněk, proliferaci a diferenciaci nebo jsou antiadhesivní Možnost sterilizace a skladování bez degradace
INTERAKCE BUŇKA- MATERIÁL
INTERAKCE BUŇKA- MATERIÁL E. Filová1, F. Rypáček2, V. Proks2, D. Kubies2, L. Machová2, M. Kumorek2, V. Lisá1, E. Brynda2, T. Riedel2, M. Houska2, M. M. Kumorek2, J. Chlupáč1, E. Pamula3, J. Buczynska3,
Interakce buněk s materiály pro tkáňové inženýrství Lucie Bačáková
Interakce buněk s materiály pro tkáňové inženýrství Lucie Bačáková Fyziologický ústav Akademie věd České republiky Vídeňská 1083 142 20 Praha 4-Krč E-mail: lucy@biomed.cas.cz Tkáňové inženýrství Interdisciplinární
oběma.tkáně jsou spojeny dohromady v různých kombinacích a tvoří funkční jednotky - orgány
BUNĚČNÉ SPOJE A ADHEZE Většina buněk v mnohobuněčném organismu je organizována do kooperativních spojení - tkání a ty jsou sloučeny v různých kombinacích do větších funkčních jednotek - orgánů. Buňky v
Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou. B. Dvořánková
Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou B. Dvořánková Obsah přednášky Buňka a její organely Extracelulární matrix Interakce buněk s ECM i navzájem Kultivace buněk in vitro Buněčné jádro Alberts: Molecular
Epitely a jejich variace
Epitely a jejich variace 141 Definice Avaskulární tkáň Buňky jsou k sobě těsně připojeny pomocí mezibuněčných spojení Jsou funkčně a morfologicky polarizovány Jsou připojeny k bazální lamině Rozdělení
Interakce mezi buňkami a okolím
Interakce mezi buňkami a okolím Struktury mezibuněčného prostoru: buněčný plášť ( glycocalyx ) mimobuněčná matrix ( extracellular matrix ) Buněčný plášť ( glycocalyx ) Struktura: uhlovodíkové řetězce složek
Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost
BUŇKA Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence Buňka je schopna uskutečňovat základní funkce organismu: obrázky použity z Nečas: BIOLOGIE LIDSKÉ TĚLO Alberts: ZÁKLADY BUNĚČNÉ BIOLOGIE
BUNĚČ. ěčných makromolekul - mimobuněč. ěčnou. ěčnými adhezemi. U obratlovců jsou hlavními spojovací.
BUNĚČ ĚČNÉ SPOJE A ADHEZE Většina buněk k v mnohobuněč ěčném m organismu je organizována na do kooperativních spojení - tkání a ty jsou sloučeny v různých r kombinacích ch do většív ších funkčních jednotek
Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta
Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta Tkáň svalová. Obecná charakteristika hladké a příčně pruhované svaloviny (kosterní a srdeční). Funkční morfologie myofibrily. Mechanismus kontrakce. Stavba
Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození
Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození bunka - stejná genetická výbava - funkce (proliferace, produkce látek atd.) závisí na diferenciaci diferenciace tkán - specializovaná produkce
MEZIBUNĚČNÉ SPOJE ŽIVOČIŠNÝCH BUNĚK. Karel Souček
MEZIBUNĚČNÉ SPOJE ŽIVOČIŠNÝCH BUNĚK Karel Souček Mezibuněčné spoje a extracelulární matrix sociální interakce buněk v mnohobuněčných organismech nejdůležitější jsou ty, které společně udržují buňky v tkáních
NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly
NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly RIBOSOMY Částice složené z rrna a proteinů, skládají se z velké kulovité
Charakteristika epitelů. Epitelová tkáň. Bazální membrána. Bazální lamina. Polarita. Funkce basální laminy. buňky. Textus epithelialis
Charakteristika epitelů Epitelová tkáň Textus epithelialis buňky podkladem je bazální lamina těsně nahloučené s minimem mezibuněčné hmoty množství pevných mezibuněčných spojů různé tvary určující pro klasifikaci
8. Polysacharidy, glykoproteiny a proteoglykany
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 8. Polysacharidy, glykoproteiny a proteoglykany Ivo Frébort Polysacharidy Funkce: uchovávání energie, struktura, rozpoznání a signalizace Homopolysacharidy a
VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ
FUNKCE PROTEINŮ 1 VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ Příklad: protein: dystrofin onemocnění: Duchenneova svalová dystrofie 2 3 4 FUNKCE PROTEINŮ: 1. Vztah struktury a funkce proteinů 2. Rodiny proteinů
TRANSPORT PŘES MEMBRÁNY, MEMBRÁNOVÝ POTENCIÁL, OSMÓZA
TRANSPORT PŘES MEMBRÁNY, MEMBRÁNOVÝ POTENCIÁL, OSMÓZA 1 VÝZNAM TRANSPORTU PŘES MEMBRÁNY V MEDICÍNĚ Příklad: Membránový transportér: CFTR (cystic fibrosis transmembrane regulator) Onemocnění: cystická fibróza
Struktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 10. Struktury signálních komplexů Ivo Frébort Typy hormonů Steroidní hormony deriváty cholesterolu, regulují metabolismus, osmotickou rovnováhu, sexuální funkce
Živočišné tkáně. Vznik - histogeneze diferenciace proliferace
Živočišné tkáně Vznik - histogeneze diferenciace proliferace Soudržnost, adhezivita. Mezibuněčná hmota!! - vláknitá kolagen, elastin amorfní voda, anorg, ionty, glykosoaminoglykany a strukturální glykoproteiny
Biologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat
Biologie buňky 1665 - Robert Hook (korek, cellulae = buňka) Cytologie - věda zabývající se studiem buňek Buňka ozákladní funkční a stavební jednotka živých organismů onejmenší známý uspořádaný dynamický
Přehled tkání. Pojivová tkáň, složky pojivové tkáně, mezibuněčná hmota
Přehled tkání. Pojivová tkáň, složky pojivové tkáně, mezibuněčná hmota Ústav pro histologii a embryologii Předmět: Histologie a embryologie 1, B01131, obor Zubní lékařství Datum přednášky: 15.10.2013 K
VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ
REGULACE APOPTÓZY 1 VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ Příklad: Regulace apoptózy: protein p53 je klíčová molekula regulace buněčného cyklu a regulace apoptózy Onemocnění: více než polovina (70-75%) nádorů
Vazivo. Chrupavka. Kost
Pojivová tkáň Vazivo Chrupavka Kost Mezenchym Mezenchym Vazivo Chrupavka Kost Původ a funkce Původ mezenchym Funkce: - nutritivní (krevní cévy, difuze živin) - protektivní imunocompetentní buňky a produkce
PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU
PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU Podstata prezentace antigenu (MHC restrikce) byla objevena v roce 1974 V současnosti je zřejmé, že to je jeden z klíčových
PŘENOS SIGNÁLU DO BUŇKY, MEMBRÁNOVÉ RECEPTORY
PŘENOS SIGNÁLU DO BUŇKY, MEMBRÁNOVÉ RECEPTORY 1 VÝZNAM MEMBRÁNOVÝCH RECEPTORŮ V MEDICÍNĚ Příklad: Membránové receptory: adrenergní receptory (receptory pro adrenalin a noradrenalin) Funkce: zprostředkování
Struktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 3. Enzymy a proteinové motory Ivo Frébort Enzymová katalýza Mechanismy enzymové katalýzy o Ztráta entropie při tvorbě komplexu ES odestabilizace komplexu ES
BIOMECHANIKA ŠLACHY, VAZY, CHRUPAVKA
BIOMECHANIKA ŠLACHY, VAZY, CHRUPAVKA FUNKCE ŠLACH A VAZŮ Šlachy: spojují sval a kost přenos svalové síly na kost nebo chrupavku uložení elastické energie Vazy: spojují kosti stabilizace kloubu vymezení
rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv
Představují tzv. extracelulárn rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv ství vody v tělet (voda tvoří 65-75% váhy v těla; t z toho 2/3 vody jsou vázanv zané intracelulárn rně) Lymfa (míza) Tkáňový
STRUKTURNÍ SKUPINY ADHEZIVNÍCH MOLEKUL
STRUKTURNÍ SKUPINY ADHEZIVNÍCH MOLEKUL - INTEGRINY LIGANDY) - SELEKTINY (SACHARIDOVÉ LIGANDY) - ADHEZIVNÍ MOLEKULY IMUNOGLOBULINOVÉ SKUPINY - MUCINY (LIGANDY SELEKTIN - (CD5, CD44, SKUPINA TNF-R AJ.) AKTIVACE
INTRACELULÁRNÍ SIGNALIZACE II
INTRACELULÁRNÍ SIGNALIZACE II 1 VÝZNAM INTRACELULÁRNÍ SIGNALIZACE V MEDICÍNĚ Příklad: Intracelulární signalizace: aktivace Ras proteinu (aktivace receptorové kinázy aktivace Ras aktivace kinázové kaskády
Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví
Specifická imunitní odpověd Veřejné zdravotnictví MHC molekuly glykoproteiny exprimovány na všech jaderných buňkách (MHC I) nebo jenom na antigen prezentujících buňkách (MHC II) u lidí označovány jako
Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii
Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta Buňka. Stavba a funkce buněčné membrány. Transmembránový transport. Membránové organely, buněčné kompartmenty. Ústav pro histologii a embryologii Doc. MUDr.
BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY
BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY 1 VÝZNAM BUNĚČNÉ MOTILITY A MOLEKULÁRNÍCH MOTORŮ V MEDICÍNĚ Příklad: Molekulární motor: dynein Onemocnění: Kartagenerův syndrom 2 BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY
Specializace buněčných povrchů Spojení buněk Molekulární koncepce biologického motoru
Specializace buněčných povrchů Spojení buněk Molekulární koncepce biologického motoru Ústav histologie a embryologie Doc. MUDr. Zuzana Jirsová, CSc. Předmět: Obecná histologie a obecná embryologie B02241
BUNĚČNÉ JÁDRO FYZIOLOGIE BUŇKY JADÉRKO ENDOPLASMATICKÉ RETIKULUM (ER)
BUNĚČNÉ JÁDRO FYZIOLOGIE BUŇKY Buněčné jádro- v něm genetická informace Úkoly jádra-1) regulace dělení, zrání a funkce buňky; -2) přenos genetické informace do nové buňky; -3) syntéza informační RNA (messenger
- je nejmenší jednotkou živého organismu schopnou nezávislé existence (metabolismus, pohyb,růst, rozmnožování, dědičnost = schopnost buněčného dělení)
FYZIOLOGIE BUŇKY Buňka -základní stavební a funkční jednotka těla - je nejmenší jednotkou živého organismu schopnou nezávislé existence (metabolismus, pohyb,růst, rozmnožování, dědičnost = schopnost buněčného
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Výukové materiály: http://www.zoologie.upol.cz/osoby/fellnerova.htm Prezentace navazuje na základní znalosti Biochemie a cytologie. Bezprostředně
Adhese a růst lidských kostních buněk v kulturách na vrstvách fullerenů C 60
Adhese a růst lidských kostních buněk v kulturách na vrstvách fullerenů C 60 Lucie Bačáková, Lubica Grausová Fyziologický ústav AVČR, Praha Jiří Vacík Ústav jaderné fyziky AVČR, Řež u Prahy Václav Švorčík
Chrupavka a kost. Osifikace 605
Chrupavka a kost Osifikace 605 Pojiva Pojiva jsou tkáň, která je složena z buněk a mezibuněčné hmoty. Rozdělení: Vazivo Chrupavka Kost Tuková tkáň Chrupavka Buňky: Chondroblasty Chondrocyty (Chondroklasty)
PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE
PŘEDMLUVA 8 1. ZÁKLADY HISTOLOGICKÉ TECHNIKY 9 1.1 Světelný mikroskop a příprava vzorků pro vyšetření (D. Horký) 9 1.1.1 Světelný mikroskop 9 1.1.2 Zásady správného mikroskopování 10 1.1.3 Nejčastější
Návrhování experimentů pro biomedicínský výzkum pomocí metod DOE
Návrhování experimentů pro biomedicínský výzkum pomocí metod DOE Libor Beránek, Rudolf Dvořák, Lucie Bačáková Abstrakt V minulých desetiletích se v medicíně rozšířilo použití umělých materiálů, ať už v
Přírodní polymery proteiny
Přírodní polymery proteiny Funkční úloha bílkovin 1. Funkce dynamická transport kontrola metabolismu interakce (komunikace, kontrakce) katalýza chemických přeměn 2. Funkce strukturální architektura orgánů
Úvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA
Slide 1a ROSTLINNÁ BUŇKA Slide 1b Specifické součásti ROSTLINNÁ BUŇKA Slide 1c Specifické součásti ROSTLINNÁ BUŇKA buněčná stěna Slide 1d Specifické součásti ROSTLINNÁ BUŇKA buněčná stěna plasmodesmy Slide
mechanická bariéra kůže a slizničních epitelů anaerobní prostředí v lumen střeva přirozená mikroflóra slzy
BARIÉRY MECHANICKÉ A FYZIOLOGICKÉ BARIÉRY mechanická bariéra kůže a slizničních epitelů hlenová vrstva, deskvamace epitelu baktericidní látky a ph tekutin anaerobní prostředí v lumen střeva peristaltika
Rozdělení svalových tkání: kosterní svalovina (příčně pruhované svaly) hladká svalovina srdeční svalovina (myokard)
Fyziologie svalstva Svalstvo patří ke vzrušivým tkáním schopnost kontrakce a relaxace veškerá aktivní tenze a aktivní pohyb (cirkulace krve, transport tráveniny, řeč, mimika, lidská práce) 40% tělesné
Ivana FELLNEROVÁ PřF UP Olomouc
SRDCE Orgán tvořen specializovaným typem hladké svaloviny, tzv. srdeční svalovinou = MYOKARD Srdce se na základě elektrických impulsů rytmicky smršťuje a uvolňuje: DIASTOLA = ochabnutí SYSTOLA = kontrakce,
VÝZNAM FYZIOLOGICKÉ OBNOVY BUNĚK V MEDICÍNĚ
OBNOVA A REPARACE 1 VÝZNAM FYZIOLOGICKÉ OBNOVY BUNĚK V MEDICÍNĚ Příklad: Fyziologická obnova buněk: obnova erytrocytů Rychlost obnovy: 2 miliony nových erytrocytů/s (při průměrné době života erytrocytu
Cytologie. Přednáška 2010
Cytologie Přednáška 2010 Buňka 1.Velikost 6 200 µm, průměrná velikost 20um 2. JÁDRO a CYTOPLAZMA 3. ORGANELY (membránové) 4. CYTOPLAZMATICKÉ INKLUZE 5. CYTOSKELET 6. Funkční systémy eukaryotické buňky:
Tkáně- rozdělení, základní stavba a funkce Pojiva-obecná charakteristika Mezibuněčná hmota, její tvorba a složení Stavba chrupavky
Tkáně- rozdělení, základní stavba a funkce Pojiva-obecná charakteristika Mezibuněčná hmota, její tvorba a složení Stavba chrupavky Junqueira C. a Carneiro J., Gartner L.P. a spol., Lüllmann- Rauch R.,
Tělesné kompartmenty tekutin. Tělesné kompartmenty tekutin. Obecná patofyziologie hospodaření s vodou a elektrolyty.
Obecná patofyziologie hospodaření s vodou a elektrolyty. 2. 4. 2008 Tělesné kompartmenty tekutin Voda je v organismu kompartmentalizovaná do několika oddílů. Intracelulární tekutina (ICF) zahrnuje 2/3
B9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY
B9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY mikrotubuly střední filamenta aktinová vlákna CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY funkce cytoskeletu - udržovat
ší šířen FYZIOLOGIE BUŇKY Buňka - základní stavební a funkční jednotka těla
Buňka (buňky tkáně orgány organismus) - funkce a struktura jsou vzájemně propojené vlastnosti - v průběhu evoluce specializace buněk - odlišná funkce podle množství organel, charakterem cytoplasmy a vlastnostmi
SKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Prezentace navazuje na základnz kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve Rozšiřuje témata: Proteiny přehled pro fyziologii
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 LRR/OBBC LRR/OBB Obecná biologie Živočišné tkáně I. Mgr. Lukáš Spíchal, Ph.D. Cíl přednášky Popis struktury a funkce živočišných
V organismu se bílkoviny nedají nahradit žádnými jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.
BÍLKOVINY Bílkoviny jsou biomakromolekulární látky, které se skládají z velkého počtu aminokyselinových zbytků. Vytvářejí látkový základ života všech organismů. V tkáních vyšších organismů a člověka je
BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ
BIOMEMRÁNA BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA - všechny buňky na povrchu plazmatickou membránu - Prokaryontní buňky (viry, bakterie, sinice) - Eukaryontní buňky vnitřní členění do soustavy membrán KOMPARTMENTŮ - za
Autophagie a imunitní odpověd. Miroslav Průcha Klinická imunologie Nemocnice Na Homolce, Praha
Autophagie a imunitní odpověd Miroslav Průcha Klinická imunologie Nemocnice Na Homolce, Praha Ostrava, 29. ledna 2019 Historie Nobel Prize 2016 Yoshinori Ōsumi https:p//nobeltpizrog/utplodss/2l018//06/ohsuiillchtul
BIOLOGIE ČLOVĚKA BUŇKA TKÁŇ ORGÁN
BIOLOGIE ČLOVĚKA BUŇKA TKÁŇ ORGÁN Živočišná buňka lysozóm jádro cytoplazma plazmatická membrána centrozom Golgiho aparát ribozomy na drsném endoplazmatickém retikulu mitochondrie Živočišná tkáň soubor
EXTRACELULÁRNÍ SIGNÁLNÍ MOLEKULY
EXTRACELULÁRNÍ SIGNÁLNÍ MOLEKULY 1 VÝZNAM EXTRACELULÁRNÍCH SIGNÁLNÍCH MOLEKUL V MEDICÍNĚ Příklad: Extracelulární signální molekula: NO Funkce: regulace vazodilatace (nitroglycerin, viagra) 2 3 EXTRACELULÁRNÍ
VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost
VAKUOLA membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost VAKUOLA Funkce: uložiště odpadů a uskladnění chemických látek (fenolické
Biologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings
Biologie I Buňka II Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings BUŇKA II centrioly, ribosomy, jádro endomembránový systém semiautonomní organely peroxisomy
Protinádorová imunita. Jiří Jelínek
Protinádorová imunita Jiří Jelínek Imunitní systém vs. nádor l imunitní systém je poslední přirozený nástroj organismu jak eliminovat vlastní buňky které se vymkly kontrole l do boje proti nádorovým buňkám
Svaly. MUDr. Tomáš Boráň. Ústav histologie a embryologie 3.LF
Svaly MUDr. Tomáš Boráň Ústav histologie a embryologie 3.LF tomas.boran@lf3.cuni.cz Svalová tkáň aktivní součást pohybového aparátu vysoce diferencovaná tkáň příčně pruhovaná svalovina kosterní svalovina
2. Histologie: pojivové tkáně
2. Histologie: pojivové tkáně Morfologie, histologie a ontogeneze rostlin a živočichů: Část 2: histologie a vývoj živočichů Znaky: nepravidelně uspořádané nepolarizované buňky nevytvářejí souvislé vrstvy:
základem veškerého aktivního pohybu v živočišné říši je interakce proteinových vláken CYTOSKELETU
Lukáš Hlaváček, Katedra zoologie Přf UP Olomouc, 2010 POHYB je jeden ze základních životních projevů pro život je nezbytný POHYB na všech úrovních: subcelulární (pohyb v rámci buňky) celulární (pohyb buňky)
Chrupavka a kost. Osifikace BST-30
Chrupavka a kost Osifikace BST-30 Pojiva Pojiva jsou tkáň, která je složena z buněk a mezibuněčné hmoty. Rozdělení: Vazivo Chrupavka Kost Tuková tkáň Chrupavka Chondroblasty Chondrocyty (Chondroklasty)
ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE
ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE Základní funkce imunitního systému Chrání integritu organizmu proti škodlivinám zevního a vnitřního původu: chrání organizmus proti patogenním mikroorganizmům a jejich
Základní morfogenetické procesy
Základní morfogenetické procesy 502 Základní morfogenetické procesy Mechanismy, které se uplatňují v ontogenesi, tedy při vývoji jedince od zygoty k mnohobuněčnému organismu Buněčná úroveň diferenciace
:25 1/5 1. přednáška
2016-08-27 00:25 1/5 1. přednáška 1. přednáška Člověk je vyudován hierarchicky buňka tkáň orgán orgánový systém oranizmus Buňka základni morfologická a funkční jednotka organismu je základní stavební prvek
Zvýšení osteointegrace kostních implantátů pomocí jejich pokrytí elektroaktivními vrstvami
Zvýšení osteointegrace kostních implantátů pomocí jejich pokrytí elektroaktivními vrstvami Vladimír Starý 1, Přemysl Vaněk 2, Lucie Bačáková 3 1 Ústav mater. inženýrství, Fakulta strojní, ČVUT v Praze,
Seminář pro maturanty
Úvod do biologie člověka Seminář pro maturanty 2006 Organismy mají hierarchickou strukturu Buňka - tkáň - orgán - orgánová soustava celkem asi 216 typů buněk v lidském těle tkáň = skupina buněk stejné
Aminokyseliny, proteiny, enzymy Základy lékařské chemie a biochemie 2014/2015 Ing. Jarmila Krotká Metabolismus základní projev života látková přeměna souhrn veškerých dějů, které probíhají uvnitř organismu
Pojivo, mezibuněčná hmota a nárazníková funkce biologických struktur
Pojivo, mezibuněčná hmota a nárazníková funkce biologických struktur Kirsti Witter Histologie a embryologie Department patobiologie Univerzita veterinární medicíny Vídeň, Rakousko Pojivo pojivo bohaté
Growth of human osteoblasts SaOS-2 on titanium modified with nanotubes
Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta Katedra fyziologie Speciální chemicko-biologické obory: Molekulární biologie a biochemie organismů Markéta Krýslová Růst lidských osteoblastů SaOS-2 na
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ SPOLEČNÉ ZNAKY ŽIVÉHO - schopnost získávat energii z živin pro své životní potřeby - síla aktivně odpovídat na změny prostředí - možnost růstu, diferenciace a reprodukce
Dělení buněk a jeho poruchy
Buňka a buněčné interakce v patogeneze tkáňového poškození Stavba buňky lidské tělo je složeno z ~ 3.5 10 13 buněk všechny buňky jsou odvozeny od jediné (oplozené vajíčko) jediná skutečně omnipotentní
Úvod do předmětu fyziologie
Úvod do předmětu fyziologie Kontakty vyučujících MUDr. Kateřina Jandová, Ph.D. katerina.jandova@lf1.cuni.cz tel.: 224968443 RNDr. Martina Nedbalová, Ph.D. martina.nedbalova@lf1.cuni.cz tel.: 224968418
Bílkoviny - proteiny
Bílkoviny - proteiny Proteiny jsou složeny z 20 kódovaných aminokyselin L-enantiomery Chemická struktura aminokyselin R představuje jeden z 20 různých typů postranních řetězců R Hlavní řetězec je neměnný
BÍLKOVINY. V organismu se nedají nahradit jinými sloučeninami, jen jako zdroj energie je mohou nahradit sacharidy a lipidy.
BÍLKOVINY o makromolekulární látky, z velkého počtu AMK zbytků o základ všech organismů o rostliny je vytvářejí z anorganických sloučenin (dusičnanů) o živočichové je musejí přijímat v potravě, v trávicím
Imunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS
Imunitní systém člověka Historie oboru Terminologie Členění IS Principy fungování imunitního systému Orchestrace, tj. kooperace buněk imunitního systému (IS) Tolerance Redundance, tj. nadbytečnost, nahraditelnost
Kosterní svalstvo tlustých a tenkých filament
Kosterní svalstvo Základní pojmy: Sarkoplazmatické retikulum zásobárna iontů vápníku - depolarizace membrány uvolnění vápníku v blízkosti kontraktilního aparátu vazba na proteiny zajišťující kontrakci
The cell biology of rabies virus: using stealth to reach the brain
The cell biology of rabies virus: using stealth to reach the brain Matthias J. Schnell, James P. McGettigan, Christoph Wirblich, Amy Papaneri Nikola Skoupá, Kristýna Kolaříková, Agáta Kubíčková Historie
Oligobiogenní prvky bývají běžnou součástí organismů, ale v těle jich již podstatně méně (do 1%) než prvků makrobiogenních.
1 (3) CHEMICKÉ SLOŢENÍ ORGANISMŮ Prvky Stejné prvky a sloučeniny se opakují ve všech formách života, protože mají shodné principy stavby těla i metabolismu. Např. chemické děje při dýchání jsou stejné
Buňky, tkáně, orgány, soustavy
Lidská buňka buněčné organely a struktury: Jádro Endoplazmatické retikulum Goldiho aparát Mitochondrie Lysozomy Centrioly Cytoskelet Cytoplazma Cytoplazmatická membrána Buněčné jádro Jadérko Karyoplazma
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
Intracelulární Ca 2+ signalizace
Intracelulární Ca 2+ signalizace Vytášek 2009 Ca 2+ je universální intracelulární signalizační molekula (secondary messenger), která kontroluje řadu buměčných metabolických a vývojových cest intracelulární
IZOLACE, SEPARACE A DETEKCE PROTEINŮ I. Vlasta Němcová, Michael Jelínek, Jan Šrámek
IZOLACE, SEPARACE A DETEKCE PROTEINŮ I Vlasta Němcová, Michael Jelínek, Jan Šrámek Studium aktinu, mikrofilamentární složky cytoskeletu pomocí dvou metod: detekce přímo v buňkách - fluorescenční barvení
Bp1252 Biochemie. #11 Biochemie svalů
Bp1252 Biochemie #11 Biochemie svalů Úvod Charakteristickou funkční vlastností svalu je schopnost kontrakce a relaxace Kontrakce následuje po excitaci vzrušivé buněčné membrány je přímou přeměnou chemické
NANOSTRUKTURY NA BÁZI UHLÍKU A POLYMERU PRO VYUŽITÍ V BIOELEKTRONICE A V MEDICÍNE
Nanotechnologie pro společnost, KAN400480701 NANOSTRUKTURY NA BÁZI UHLÍKU A POLYMERU PRO VYUŽITÍ V BIOELEKTRONICE A V MEDICÍNE Řež, březen 2007 Graduates with B.S. in Chemical Engineering ( universal engineers
TEST:Bc-1314-BLG Varianta:0 Tisknuto:18/06/2013 ------------------------------------------------------------------------------------------ 1.
TEST:Bc-1314-BLG Varianta:0 Tisknuto:18/06/2013 1. Genotyp je 1) soubor genů, které jsou uloženy v rámci 1 buněčného jádra 2) soubor pozorovatelných vnějších znaků 3) soubor všech genů organismu 4) soubor
Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:
Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: VY_32_INOVACE_07_TKÁNĚ1_P1-2 Číslo projektu: CZ 1.07/1.5.00/34.1077
DUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 3 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 02.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: chromatin - stavba, organizace a struktura
Pojiva. Přednáška, 18.října 2011
Pojiva Přednáška, 18.října 2011 Pojiva složena z buněk a mezibuněčné hmoty, vytvářejíce vnitřní i zevní podporu pro všechny orgány rozdělení vazivo chrupavka kost tuková tkáň Pojiva charakteristické rysy
CYTOKINY, ADHESIVNÍ MOLEKULY - klíčové molekuly pro mezibuněčnou komunikaci, buněčná migrace a mezibuněčná signalizace. Ústav imunologie LF UP
CYTOKINY, ADHESIVNÍ MOLEKULY - klíčové molekuly pro mezibuněčnou komunikaci, buněčná migrace a mezibuněčná signalizace Ústav imunologie LF UP Mezibuněčná komunikace základ fungování organizmů K zajištění
Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta. Studijní program: Biologie Studijní obor: Biologie
Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta Studijní program: Biologie Studijní obor: Biologie Věra Lukášová Modifikace nanovlákenných nosičů plazmou a její vliv na adhezi, viabilitu a proliferaci
VÁPNÍK A JEHO VÝZNAM
VÁPNÍK A JEHO VÝZNAM MUDr. Barbora Schutová, 2009 Ústav normální, patologické a klinické fyziologie, 3. LF UK Pozn.: Obrázky byly z důvodu autorských práv odstraněny nebo nahrazeny textem VÁPNÍK A JEHO
Aminokyseliny, peptidy a bílkoviny
Aminokyseliny, peptidy a bílkoviny Dělení aminokyselin Z hlediska obsahu v živé hmotě Z hlediska významu ve výživě Z chemického hlediska Z hlediska rozpustnosti Dělení aminokyselin Z hlediska obsahu v
Biopolymery. struktura syntéza
Biopolymery struktura syntéza Nukleové kyseliny Proteiny Polysacharidy Polyisopreny Ligniny.. Homopolymery Kopolymery (stat, alt, block, graft) Lineární Větvené Síťované kombinace proteiny Funkční úloha
pátek, 24. července 15 BUŇKA
BUŇKA ŽIVOČIŠNÁ BUŇKA mitochondrie ribozom hrubé endoplazmatické retikulum cytoplazma plazmatická membrána mikrotubule lyzozom hladké endoplazmatické retikulum Golgiho aparát jádro jadérko chromatin volné
Živá soustava, hierarchie ž.s.
Téma: Tkáně Živá soustava, hierarchie ž.s. Charakteristiky ž.s.: 1) Biochemické složení 2) Autoreprodukce 3) Dědičnost 4) Složitost, hierarchické uspořádání 5) Metabolismus 6) Dráždivost 7) Růst 8) Řízení