MOŽNÉHO ROZVOJE VENKOVA. Vzdělávací seminář v rámci projektu. Evropský model zemědělství a jeho aplikace v podmínkách českého agrárního venkova

Transkript

1 ANALÝZA INDIKÁTORŮ MOŽNÉHO ROZVOJE VENKOVA Vzdělávací seminář v rámci projektu Evropský model zemědělství a jeho aplikace v podmínkách českého agrárního venkova Pohořelice, Soubor přednášek

2 OBSAH Úvod Prof.Ing. František Louda, DrSc... 3 Vymezení venkovského prostoru Ing. arch. Iveta Merunková... 7 Územní plánování venkova Ing. arch. Iveta Merunková Venkovské bydlení Ing. arch. Iveta Merunková Kvalita venkovského života Ing. arch. Iveta Merunková Venkovská krajina, její úpravy Ing. Miroslav Ezechel Krajinný ráz Ing. Miroslav Ezechel Venkovská zahrada 1. část Ing. Miroslav Ezechel Venkovská zahrada 2. část Ing. Miroslav Ezechel /56

3 ÚVOD Prof.Ing. František Louda, DrSc Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o., Rapotín Úvodem vzdělávací akce,,analýza indikátorů možného rozvoje venkova chceme upozornit na širší souvislosti přednášené problematiky. Zájemcům o podrobnější studium nabízíme vybrané okruhy témat vztahující se ke vzdělávací akci, nebo možnost navázání kontaktu s přenášejícími lektory. Strukturální fondy a jejich využívání Před ČR stojí řada velmi náročných úkolů spojených se zajištěním metodických, organizačních a institucionálních podmínek pro přijetí opatření a systému pomoci Evropské unie. Velmi důležitá je příprava veřejnosti na efektivní využívání strukturálních fondů. Tyto fondy jsou hlavními nástroji evropské strukturální a regionální politiky k plnění cíle - snížit sociální a ekonomické diferenciace mezi regiony. V oblasti zemědělství a rozvoje venkova to znamená akceptovat Evropský model zemědělství, který se opírá o hospodářský multifunkční sektor, o trvale udržitelné, konkurence schopné zemědělství v celém průřezu jeho produkčních i mimoprodukčních funkcí. V této souvislosti se zvyšuje význam zemědělství pro společnost zajišťováním celého spektra rozmanitých činností, zejména péče o kulturní krajinu, o ochranu životního prostředí a zvířat, plnění požadavků spotřebitelů na kvalitu a bezpečnost potravin. Se zvyšující se prosperitou venkova půjde o přínos k osídlení i znevýhodněných regionů a k plnění záměrů regionální politiky vyjádřené v Programech rozvoje kraal. EU považuje za prvořadý úkol snižování rozdílů mezi regiony a postupné vyrovnávání odlišné sociálně ekonomické úrovně zemí při současném zachování jejich historických a kulturních hodnot. Hodnocení území z hlediska diferencí mezi jednotlivými regiony je třeba vidět v celém komplexu kritérií. Kromě přírodních a demografických jsou to zejména kritéria ekonomická a sociální. Na jejich základě lze vymezit problémové regiony i příčiny, které způsobují tyto regionální rozdíly. V současné době je důležitým kritériem trvale udržitelná zaměstnanost a tím i stabilizace obyvatel v regionech. Kvalitativní rozvoj regionů a životní úrovně jejich obyvatel, kulturní příroda, bydlení, rozvoj turistického ruchu apod., zvyšují sociálně ekonomickou přitažlivost regionů a vzájemně souvisejí se zaměstnaností obyvatel. Vývoj vesnice Hlavní problémy prohlubované v poválečném období vývoje naší vesnice spočívají především v rozpadu tradiční sídelní struktury, výrazně urychleném kolektivizací zemědělství a proklamovanou snahou smazat rozdíly mezi vesnicí a městem. Neméně závažným problémem je zhoršení přírodního prostředí vesnice, podpořené mnohde nadměrnou industrializací krajiny a postupný útlum společenského života na vsi. Všechny uvedené negativní jevy mohou být v konečném stadiu provázeny 3/56

4 úplnou ztrátou identity v rámci středoevropského prostoru a základem jejich omezení se musí proto stát široké společenské uvědomění a veřejný zájem na zachování našich vesnických sídel. Samotná dezurbanizace našich vesnic, projevující se v nerespektování staletími ověřených urbanistických kompozičních pravidel, je jednotlivci jen obtížně řešitelná. Stěžejní úloha nadále zůstává na dotčených orgánech státní správy a jimi vynakládaných prostředcích do územních plánů regulujících výstavbu v chráněných územích, plánů zásad ochrany, plánů na úpravu veřejných prostranství atd. Dalším a opět zcela zásadním nedostatkem se stávají samotné novostavby, vznikající v prostředí historických sídel i mimo jeho hranice. Naprostá většina jich nedokáže respektovat tradiční hmotové utváření venkovských staveb a vyznačují se, často jen z neznalosti, naprosto odlišnými objemovými formami a tvary. Rozhodující úlohu v tomto případě přebírají zejména jednotlivci, přestože usměrňující úloha orgánů státní správy by měla být nadále nezastupitelnou. V prostředí našeho venkova je zcela nezbytné respektovat původní staletími utvořenou historickou sídelní strukturu a základní hmotovou skladbu tradiční zástavby. Teprve na základě podrobného rozboru osídlení a sídel je možné zpracovat územně plánovací dokumentaci atd., zahrnující regulační kritéria pro novou výstavbu situovanou uvnitř zastavěného území nebo při jeho okrajích a zcela výjimečně ve volné krajině. Při návrhu novostaveb na vesnici je nezbytné přihlížet ke konkrétnímu utváření stavebního místa a tradiční charakteristice místní zástavby, která bude mít rozhodující vliv na formování novostavby a jejího vnějšího výrazu. Ve veřejném zájmu je naprosto nezbytné, aby působení sídelního útvaru jako harmonického celku bylo vždy nadřazené jednotlivým novostavbám a individuálním zájmům. Vybraná zákonná ustanovení vztahující se k ochraně přírody a krajiny V rámci ochrany přírody a krajiny rozlišujeme podle stávající legislativy, především zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, obecnou ochranu územní a druhů a zvláštní ochranu územní a druhů. Obecná ochrana přírody a krajiny představuje ochranu krajiny, rozmanitosti druhů, přírodních hodnot a estetických kvalit přírody, ale také ochranu a šetrné využívání přírodních zdrojů. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny rozlišuje: obecnou ochranu krajiny, kam řadíme tyto nástroje: územní systém ekologické stability, významný krajinný prvek, krajinný ráz a přírodní park a přechodně chráněnou plochu, obecnou ochranu druhů, podle níž jsou všechny druhy rostlin a živočichů chráněny před ničením, poškozováním, sběrem či odchytem. Důležitým nástrojem, obecné ochrany rostlin a živočichů včetně ochrany jejich přirozených stanovišť je ochrana volně žijících ptáků, ale také ochrana dřevin rostoucích mimo les), obecnou ochranu neživé části přírody a krajiny (ochrana jeskyní, přírodních jevů na povrchu, které s jeskyněmi souvisejí a paleontologických nálezů a minerálů). 4/56

5 Zvláštní ochrana přírody a krajiny představuje jeden z nejvýznamnějších nástrojů ochrany přírody a krajiny. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny vymezuje šest kategorií zvláště chráněných území, jako významného nástroje ochrany území. Jsou jimi: národní parky (NP), chráněné krajinné oblasti (CHKO), národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památky (NPP) a přírodní památky (PP). Cílem ochrany bývá nejčastěji udržení nebo zlepšení dochovaného stavu území nebo ponechání území, či jeho části, samovolnému vývoji. Dále zákon o ochraně přírody a krajiny společně s navazujícími prováděcími předpisy legislativně zajišťuje zvláštní ochranu vybraných, vzácných nebo vědecky a kulturně významných druhů rostlin a živočichů. Podle míry ohrožení jsou stanoveny tři kategorie ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, a to druhy kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené, přičemž seznam těchto druhů včetně jejich rozdělení do příslušných kategorií ochrany je uveden v přílohách prováděcí vyhlášky č. 395/1992 Sb. Pro druhy ohrožené vyhynutím jsou pak realizovány záchranné programy jako komplexní soubory opatření odstraňující nebo zmírňující známé ohrožující faktory a zlepšující podmínky pro vývoj těchto druhů. Vstupem ČR do EU k 1. květnu 2004, byly do zákona o ochraně přírody a krajiny transponovány základní předpisy Evropské unie pro oblast ochrany přírody a krajiny. Směrnice Rady 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, směrnice Rady 79/409/EHS, o ochraně volně žijících ptáků, na území České republiky. Transpozicí těchto směrnic došlo k modifikaci druhové ochrany podle ustanovení těchto směrnic, včetně seznamů zvláště chráněných druhů. Kromě toho, převzala ČR touto transpozicí závazky v oblasti územní ochrany přírody, spočívající ve vytvoření odpovídající části soustavy chráněných území evropského významu EU Natura Ke stejnému datu ČR transponovala rovněž směrnici Rady 1999/22/ES, o chovu volně žijících živočichů v zoologických zahradách, která se projevila v zákoně č. 163/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů (zákon o zoologických zahradách). Ministerstvo životního prostředí rovněž zabezpečuje plnění závazků vyplývajících z členství České republiky v mezinárodních úmluvách (např. Úmluvě o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy CITES), programech, projektech a organizacích v oblasti ochrany biodiverzity vytváření celkové koncepce mezinárodní spolupráce v ochraně přírody a krajiny pro oblast příslušných úmluv (např. zabezpečení plnění závazků vyplývajících ze státního členství České republiky ve Světovém svazu ochrany přírody (IUCN), funkce výkonného orgánu CITES). Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD) Úmluva se řadí k nejvýznamnějším mezinárodním úmluvám v oblasti životního prostředí, byla poprvé vystavena k podpisu na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED) 5. června 1992 v brazilském Rio de Janeiru a v platnost vstoupila již 29. prosince ČR je smluvní stranou CBD od 3. prosince Úmluva si klade tři základní cíle: ochranu biologické rozmanitosti, která je chápána 5/56

6 jako rozmanitost všech živých organismů a systémů, jichž jsou tyto organismy součástí; udržitelné využívání jejích složek; spravedlivé a rovnocenné rozdělování přínosů plynoucích z genetických zdrojů. Literatura: HRABÁNKOVÁ, M.: Přístupy k tvorbě projektů ve vazbě na využití Strukturálních fondů v zemědělství. Nový venkov, roč. 3, č. 5, 1999 HRABÁNKOVÁ, M.: Strukturální fondy Příprava na využívání Strukturálních fondů EU v zemědělství ČR, Institut výchovy a vzdělávání, MZe ČR v Praze, 1999, 52 s. ČERŇANSKÝ, M: Čerpáno z přednášky Nové stavby ve venkovském prostoru, konané v rámci programu Obnova a rozvoj venkova s ohledem na zachování kulturního dědictví. Program byl vyhlášen Nadací Občanského fóra za odborné spolupráce s Českou zemědělskou univerzitou v Praze. Obsah přednášky navazuje na Disertační práci stejného autora s názvem Stavebně-architektonické charakteristicky venkovského domu v prostředí vesnic českého severozápadu. Kontaktní adresa: Prof.Ing. František Louda, DrSc Výzkumný ústav pro chov skotu,s.r.o. Tel.: frantisek.louda@vuchs.cz 6/56

7 VYMEZENÍ VENKOVSKÉHO PROSTORU Ing. arch. Iveta Merunková Česká zemědělská univerzita v Praze Citát: Není jen jeden český venkov (Bohuslav Blažek) Základní pojmy a způsoby vymezování venkova Pojmy NUTS Nomenclature des unités territoriales statistiques (územní statistické jednotky) Venkov je prostor mimo městské osídlení, který je charakterizován nižší hustotou zalidnění a tradičně zaměřen na zemědělství. Pojem bývá užíván v dichotomii město venkov. Tyto dva prostory se liší nejen charakterem osídlení a architekturou, ale i převládajícím způsobem obživy, stylem života, kulturou atd. Liší se i převládající charakter sociálních sítí a organizace společenství. Venkov bývá považován za prostředí méně anonymní, s vyšší sociální kontrolou, ale také s vyšší sociální soudržností a sociální oporou. Sociologové upozorňují např. i na rozdílné vnímání času na venkově a ve městě. Venkovské sídlo ( vesnice) urbanisticky sídlo, které je tvořeno typickou nízkopodlažní zástavbou s převážně rodinnými domy, s málo vyvinutou uliční sítí, dominantním prostorem návsi (fungující jako společenské a kulturní centrum) a vysokým podílem zeleně. architektonicky sídlo s převažující nízkopodlažní zástavbou v rodinných domech postrádající přízemí určené pro obchodní činnost či služby. Venkovský dům je tvořen i rozsáhlejším zázemím sloužícím dříve pro hospodářskou činnost (zemědělská prvovýroba), dnes obvykle pro zajištění chodu domu. Dvůr a zahrada jsou vymezené a plní oddělené funkce. sociálně sídlo, kde jsou mezi jednotlivými obyvateli úzké sociálními kontakty, existuje zde dlouhodobá přirozená sociální kontrola a spoluúčast. 7/56

8 ekonomicky - sídlo, kde převažuje zemědělství a primární výroba potravin, případně sídlo, kde významná část obyvatelstva vyjíždí do zaměstnání mimo sídlo. historicky sídlo, které v minulosti nezískalo městská práva. administrativně sídlo, které stát neurčil jako městečko, městys nebo město ( městem se může stát sídlo zpravidla s více než 3000 obyvatel). statisticky sídlo, které má počet obyvatel pod stanovenou hranicí (v Česku se většinou používá hranice obyvatel). Obec Samosprávný celek, prostorově s jedním nebo více katastry, tvořený jedním nebo více sídly. Sub urbanizace přetváření krajiny, způsobené pohybem (stěhováním) obyvatelstva z měst na jeho okraj přesun obyvatel, jejich aktivit a některých funkcí z jádrového města do zázemí. Jedná se o typický proces rozšiřování území města, který můžeme zaznamenat jak u většiny měst vyspělých zemí, tak v historickém vývoji našich měst. Urban sprawl forma suburbanizace, kterou je možno považovat za nežádoucí z ekonomického, sociálního i environmentálního pohledu. Sprawl, neboli rozlézání zástavby do volné krajiny je charakteristický neřízeným a nepromyšleným umístěním rezidenčních nebo komerčních areálů do krajiny. Vymezování venkova Definování venkovského prostoru je základním problémem při vymezování urbanizovaného území a venkovského prostoru. Této problematice se věnovalo a věnuje mnoho českých i zahraničních autorů a institucí, ať už z důvodů teoreticko-vědeckých, nebo ryze praktických, např. vymezení venkova pro potřeby státní správy a samosprávy za účelem zacílení různých rozvojových programů. Venkov je, na rozdíl od souboru venkovských sídel, kontinuálně vymezený prostor. Obecně se venkovem nazývají oblasti volné nezastavěné krajiny a venkovského osídlení, které lze vymezit jako určitý souhrn venkovských sídel, zemědělských a vodních ploch, lesů, ploch místních komunikací a ostatních ploch nacházejících se v tomto prostoru. Venkov se vyznačuje menší hustotou zalidnění, menšími sídly, vyšší zaměstnaností v zemědělství (případně v lesnictví, rybolovu a dalších činnostech primárního sektoru), určitým sepětí m místních obyvatel s přírodou a krajinou, architektonickým rázem a charakterem zástavby a určitým životním stylem, který se často výrazně liší od městského. Pro venkov je charakteristická menší intenzita sociálně-ekonomických kontaktů a menší hustota vazeb mezi jednotlivými subjekty, které se ve venkovském prostoru pohybují. Poznámka: K existovalo v České republice obcí, z nichž bylo 559 měst (v tom 24 statutární města) a 124 městysů. Venkovských obcí (tj. obcí bez dalšího označení) bylo 5 566, což představuje 89,1 % všech obcí (spolu s městysi 91,1 %), ale žilo v nich pouze 28,3 % obyvatel státu, 8/56

9 spolu s městysi 29,7 %. Míra urbanizace českého osídlení dosahovala 70,3 %, počítáme-li městyse k venkovským obcím. Do rámce obcí sestávajících z více sídel je integrována naprostá většina nejmenších venkovských sídel (zejména vísek a samot). Obecně lze nejčastěji používané definice venkovských obcí z hlediska jejich obsahu rozdělit podle čtyř hlavních kriterií: definice vycházející ze statutu sídla; definice vycházející z hustoty obyvatelstva; definice vycházející z velikosti obce; definice vycházející z dalších znaků obce. Při financování rozvoje a obnovy venkovských obcí je často pro vymezení využíváno statistické kriterium. Poznámka: Příkladem je Program rozvoje venkova České republiky na období , který pro vymezení podporovaných území pro obnovu a rozvoj vesnic podporuje diferencovaně obce do 500 obyvatel a obce do 2000 obyvatel. Pro budoucí využití však lze pro vymezení venkovské obce využívat dvojí kriterium. Program navrhuje, aby za venkovskou byla považována obec s počtem obyvatel nižším než nebo obec s hustotou nižší než 150 obyvatel na km 2. Operační programy regionů soudržnosti (NUTS 2) podporují rozvoj a obnovu venkovských obcí o velikosti obyvatel (Střední Čechy) nebo až 4999 obyvatel (Jihozápad, Střední Morava, Moravskoslezsko). Obce jako tradiční venkovské jsou v ČR do 2000 obyvatel, kde žije cca 26 % obyvatelstva. Počet venkovských sídel v České republice, tj. vesnic, rozptýlených sídel, vísek a samot se odhaduje na cca 40 tisíc při průměrné vzdálenosti sídel okolo 1,5 km. V rámci evropského prostoru patří Česká republika spolu s Francií k zemím s nejvyšším zastoupením malých obcí. Význam venkovských sídel v sídelní síti spočívá zejména v jejich plošném, v podstatě rovnoměrném rozložení (byť existují regionální rozdíly), na rozdíl od bodových prvků měst. Tedy na úrovni obcí je patrný podstatný rys české sídelní struktury, a sice vysoká rozdrobenost venkovského osídlení. Venkovská sídla jsou všude bezprostředně patrnou součástí české krajiny, jejíž kontinuální využívání (zemědělstvím a nyní ve vzrůstající míře i rekreací a cestovním ruchem) je s nimi spojeno. Právě s ohledem na to, že venkovská i městská území se vyznačují množstvím charakteristik, které v mnoha případech nejsou naplněny, je jednoznačné vymezení venkovských a městských sídel či venkovských a městských oblastí problematické. Ani v České republice nejsou venkovské obce dosud jednoznačně vymezeny. Záleží na volbě hledisek typologii. 9/56

10 Pokud vezmeme typologii založenou na kombinaci sociálně ekonomického vývoje, tradiční urbanistické struktuře, orografické struktuře se zohledněním historického vývoje je dle R. Perlína (1998 KU) vyčleněno 5 typů venkovského osídlení: 1. Venkov v bohatých zemědělských oblastech (Polabí, Moravské úvaly) 2. Bohaté sudety (pás osídlení podél SZ,S a SV hranice) 3. Chudé sudety (pás osídlení podél JZ a J hranice) 4. Vnitřní periférie (pás podél západních,jižních a východních hranic Středočeského kraje a prostor Českomoravské vrchoviny 5. Příměstská zóna (okolí velkých měst kde dochází k suburbanizaci) Pokud vezmeme čistě statistický pohled, kdy pomocí malé subregionální jednotky (cca obyvatel), která představují v zásadě obec se základní vybaveností (škola, pošta, zdravotní středisko) a její nejbližší spádové území je pro potřeby PRZ vymezeno souvislejší území tří typů. 1) příměstský venkov (venkovské obce v rámci městských aglomerací,resp. úzce vymezených urbanizovaných území s více než obyvateli), 2) odlehlý venkov zahrnuje zejména tzv. periferijní území, (území s nepříznivými sociálně ekonomickými charakteristikami obyvatelstva a osídlení). 3) mezilehlý prostor pak zahrnuje zbývající území ČR. Městské aglomerace a periferijní území byly vymezeny v minulosti, v současné době probíhají práce na jejich aktualizaci. 10/56

11 Mapka s první pracovní podobou těchto vymezení: Vymezení venkova podle metodiky OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) Vymezení venkova, které je založeno z hodnocení správních celků na úrovni krajů dle podílu obyvatelstva, jež žije na území s hustotou zalidnění menší než 150 obyvatel/km 2 a na celkovém počtu obyvatel. Podle této metodiky jsou venkovské oblasti definovány na dvou úrovních. Na úrovni lokální (tj. obce) je venkov definován jakožto sídla s hustotou zalidnění menší než 15 obyv./km 2. Na úrovni regionální pak definice vymezuje regiony: převážně venkovské, kde více než 50 % obyvatel regionu žije ve venkovských obcích (v ČR 60 % EU 29,8 %); významně venkovské, kde ve venkovských obcích žije % obyvatel regionu v ČR 6 % EU 9,7 %); výrazně městské, kde ve venkovských obcích žije méně než 15 % obyvatel regionu v ČR 33,8 % EU 60,5 %); 11/56

12 Tato definice však nebere v úvahu obyvatelstvo žijící v hustě zalidněných venkovských oblastech a je někdy obtížně aplikovatelná s ohledem na místní (národní) specifika. Je proto užívána spíše jako nástroj mezinárodního srovnání a jako kriterium rozdílu venkovský městský. 12/56

13 ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ VENKOVA Ing. arch. Iveta Merunková Česká zemědělská univerzita v Praze Legislativním a současně základním rámcem stanovujícím pravidla pro rozvoj území (sídla a přilehlého krajinného prostor ) je zákon č. 183/2006 Sb. (stavební zákon) a jeho příslušné vyhlášky a to bez rozdílu jedná li se o venkov či město. Ve specifických případech můžou být pravidla pro rozvoj sídel stanovena na základě zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči a pro rozvoj krajiny i na základě zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Základním nástrojem, který nám vymezuje Stavební zákon pro usměrňování rozvoje území je územně plánovací dokumentace, která si klade za cíl racionalizaci prostorového a funkčního uspořádání území v souladu s principy TUR. Jedná se o: 1. Zásady územního rozvoje ZÚR (stanovují základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje). 2. Územní plán UP Obcemi je hodně využíván (Regulace prostřednictvím územního plánu probíhá na úrovni ploch. V zásadě se tedy jedná o vymezení tzv. funkčních ploch a jejich regulativy. Funkční plochy zahrnují zpravidla oblasti nad rámec jednoho pozemku). 3. Regulační plán RP (zabývá se pozemkem. Je zpracováván pro vymezenou část území a jeho náplní je zejména prostorová regulace a vlastní hmotové řešení lokality tj.např.podrobnost umístění staveb na pozemku, výška staveb, materiály atd.) Zákon ukládá krajům povinnost pořizovat zásady územního rozvoje. Naproti tomu pořízení územního a regulačního plánu je pro obce fakultativní- každá obec má však právo si pro své území územní plán, regulační plán pořídit. Působnost obcí ve věcech územního plánování: Stavební zákon upravuje mimo jiné soustavu orgánů územního plánování. Orgány obce a kraje ji vykonávají jako působnost přenesenou pokud zákon nestanoví, že o věci rozhoduje zastupitelstvo obce nebo kraje. V samostatné působnosti uplatňuje rada obce námitky k ZÚR a připomínky k ÚP sousedních obcí. Orgány obce zajišťují rozvoj území obce a ochranu jeho hodnot. Pouze v záležitostech nadmístního významu přísluší rozhodování orgánům kraje. V takovém případě však musí orgány kraje postupovat v součinnosti s orgány dotčených obcí. 13/56

14 působnosti : Orgány obcí, které vykonávají působnost ve věcech územního plánování v přenesené obecní úřad obce s rozšířenou působností, tj. úřad územního plánování (ÚÚP), jako pořizovatel zejména pořizuje ÚPP, ÚP, RP a vymezení zastavěného území, obecní úřad, který zajistí splnění kvalifikačních požadavků pro výkon územní plánovací činnosti dle 24 SZ, jako pořizovatel pořizuje ÚS, ÚP, RP a vymezení zastavěného území. zastupitelstvo obce - orgán obcí vykonávající v samostatné působnosti působnost ve věcech územního plánování ostatní obecní úřady jako poskytovatelé informací pro zpracování ÚPP a ÚPD stavební úřad vydává územní rozhodnutí, územní souhlas a územní opatření 14/56

15 Co to je územní plán? Územní plán (ÚP) je z hlediska obce nejdůležitějším nástrojem územního plánování. Vymezuje zastavěné území, zastavitelné plochy, plochy přestavby, plochy pro veřejně prospěšné stavby, plochy pro veřejně prospěšná opatření, plochy pro územní rezervy a stanovuje podmínky využití těchto ploch. Územní plán v podrobnostech území obce zpřesňuje a rozvíjí cíle a úkoly územního plánování v souladu se zásadami územního rozvoje kraje a s politikou územního rozvoje. Jeho cílem je nalézt takové předpoklady, které by umožnily další výstavbu a trvalé udržitelný rozvoj spočívající v nalezení vyváženého stavu mezi zájmy životního prostředí, hospodářství a pro společenství lidí obývající dané území. Územní plán by se měl snažit naplnit potřeby současné generace tak, aby umožnil existenci a přežití i generací příštích. UP obce Dobrovítov Koordinační výkres ( zpracovatel ing.arch I. Merunková 2008) 15/56

16 Proces a obsah územního plánu Schéma procesu vzniku územního plánu je striktně dáno postupem ve stavebním zákoně a náklady na jeho zpracování hradí obec. Hlavní aktéři: 1. obecní zastupitelstvo 2. budoucí investoři a majitelé pozemků 3. orgány státní správy Rozhodnutí o pořízení (pořizování územního plánu 43 až 57 SZ) UAP + doplňující průzkumy a rozbory ( 11 odst. 1 vyhlášky, 185 odst. 3 SZ) Zadání ( 47 SZ) Koncept územního plánu ( 48 až 49 SZ) Návrh územního plánu ( 50 a 51 SZ) řízení o územním plánu ( 52 a 53 SZ) Vydání územního plánu OPATŘENÍM OBECNÉ POVAHY ( 54 SZ) 16/56

17 17/56

18 Ohledně platnosti stávající zpracované a schválené územně plánovací dokumentace platí pro obce tato pravidla: Územně plánovací dokumentace schválená přede dnem 1. července 1992 pozbývá platnosti nejpozději do 3 let ode dne nabytí účinnosti zákona. Územně plánovací dokumentaci sídelního útvaru (ÚPnSÚ) nebo zóny, územní plán obce (ÚPO) a regulační plán schválené před 1. lednem 2007 lze do 31. prosince 2015 podle stavebního zákona upravit, v rozsahu provedené úpravy projednat a vydat, jinak přestanou být UP platné. Význam územního plánu Schválený územní plán se stává zárukou prověřených rozvojových možností a stává se takovým malým zákonem obce pro řízení veškerých stavebních aktivit na jejím území (bez pořízení územního plánu nelze v obci vymezit zastavitelné plochy, tj. plochy pro novou výstavbu) a otevírá možnosti čerpání státních dotací a peněz z EU, pro které je podmínkou. Co to je regulační plán? Regulační plán je nástroj územního plánování, jehož pořízení může uložit zastupitelstvo kraje v zásadách územního rozvoje ( 36 odst. 2 SZ) nebo zastupitelstvo obce v územním plánu ( 43 odst. 2 SZ) jako podmínku pro rozhodování o změnách v území. V těchto případech obsahují zásady nebo územní plán kromě vymezení území pro regulační plán také zadání regulačního plánu. Vstupem obce, která v územím schválí podmínku zpracování RP (to je z podnětu) pro příslušnou lokalitu, je potom každá rozvojová aktivita vázána zpracováním regulačního plánu v příslušném území, jehož zadání je již součástí zpracovaného a schváleného územního plánu. Regulační plán však může být i zpracován na základě žádosti. Regulační plán v řešené ploše stanovuje podrobné podmínky zejména pro využití pozemků a pro umístění a prostorové uspořádání staveb, vymezí veřejně prospěšné stavby, případně veřejně prospěšná opatření. Ve schváleném rozsahu nahrazuje územní rozhodnutí v zastavěném a zastavitelném území. A vydává se tak jako UP formou opatření obecné povahy. Je to: 1) z finančních důvodů 2) dochází ke střetu názorů na způsoby zástavby a na vlastní architekturu nových objektů mezi investory, zástupci obce a na detailně regulovaném území nejsou schopni dohody. Jednostranně zaměřený pohled na území pokud je více vlastníků na svém pozemku si mohu stavět co uznám za vhodné a pěkné já sám a nebudu se podřizovat se přísným regulacím názoru jiného, se kterým se nechce obecní zastupitelstvo dostat do střetů, konkrétně přímo s těmito vlastníky (potenciálními budoucími voliči a zejména stávajícími sousedy), kteří argumentují omezováním vlastnických práv, nedemokratičností, potlačováním svobody názorů, se závěrem je to jako za totality, kdy je potlačován možný rozvoj sídla a investoři půjdou jinam, kde jim nebudou klást nesmyslné klacky pod nohy. 18/56

19 RP obce Jemníky Návrh regulace ( zpracovatel ing.arch I. Merunková 2008) Význam, přínosy regulačního plánu Sám o sobě má regulační plán má velké možnosti v oblasti utváření prostoru, formování veřejných prostranství a vzhledu sídla. Dosud je menšími sídly využíván velmi minimálně, což je velká škoda. V zastavěném území a zastavitelném území částečně nebo úplně může nahradit územní rozhodnutí. 19/56

20 VENKOVSKÉ BYDLENÍ Ing. arch. Iveta Merunková Česká zemědělská univerzita v Praze Převážná část současné zástavby vesnice má funkci bydlení (obecně se dá konstatovat, že bydlení tvoří % zastavěného území sídel). Bydlením rozumíme souhrn funkcí nezbytných pro život člověka. Jsou jimi např. odpočinek, příprava a konzumace jídel, pracovní činnost, osobní hygiena atd. Na rozdíl od současnosti nebyly jednotlivým činnostem vyhrazeny samostatné prostory, ale jednalo se zpravidla o prostory sloužící několika funkcích dohromady, tj. prostory víceúčelového charakteru. Základním typický znakem bydlení na venkově bylo tedy vždy přímé pojení s hospodářskou činností a hospodářsky využívaným prostorem ( zemědělská výroba, místní řemesla a další drobná hospodářská činnost). Vesnický dům byl rozdělen v různém rozsahu na část obytnou a hospodářskou. Jejich poměr a skladba vycházela z regionálních znaků zástavby a velikosti stavení v závislosti na rozsahu obhospodařovaného území a činnosti. Dnes již není existenční vazba obyvatel na dané místo a hospodářská funkce sídel je postupně nahrazována funkcemi souvisejícími s poměšťováním venkova. Jaká bude tedy funkce venkova? To ukáže budoucnost. Faktory ovlivňující pohodu obytného prostoru venkova. forma objektu forma obytného prostoru estetické vnímání objektu estetické vnímání obytného prostoru podvědomé vnímání obytného prostředí Čisté formy přežily málokde, ale jsou přesto známou architektonicko - urbanistickou kvalitou, s významnou účastí na spoludotváření prostoru a charakteru sídla. Častěji existují jako vnitřní vrstvy složitého útvaru charakteru koláže, kde jsou tržně nakupeny fragmenty urbanistické základní abecedy. Do obdobných koláží se postupně proměnily kromě urbanistických prostor i venkovské stavby ve snaze modernizovat je, použít (alespoň symbolicky) atributy přicházející z měst, včetně třídílných, panelákových oken. Míra poklesu úrovně kultury často neregistrovaná, je znakem všeobecně snížené schopnosti vnímat a být citlivý. 20/56

21 Letecké záběry dokumentující zóny sídla Hosín novou zástavbu rozmístěnou podél pravoúhlé komunikační sítě a původní založené sídlo s centrální návsí obkrouženou hospodářskými usedlostmi. Tato původní formace je zjevně součástí krajiny a morfologie terénu. Specifické rysy původního obytného venkovského prostoru: 1. menší objemové měřítko staveb i zástavby jako celku 2. převažující podíl individuální zástavby 3. vyšší podíl zahrad a jiných nezastavěných ploch 4. regionální osobitost urbanistického uspořádání 5. množství přírodních prvků v zastavěném území a přímá návaznost na krajinu 6. příznivé hygienické podmínky (ovzduší, voda, klid) Současné trendy bydlení na vesnici 1. Čisté bydlení bez chovu hospodářského zvířectva (veškeré obytné objekty vznikající v přímé návaznosti na velká spádová města) 2. Rodinné farmy a hospodářské usedlosti s rostlinnou a živočišnou výrobou nad rámec samozásobitelských potřeb či s realizovanou drobnou podnikatelskou činností. 3. Hospodářské usedlosti s drobným hospodařením v rámci samozásobení Členění současných forem objektů pro bydlení na venkově 1. obytné domy u vzniklé z původních hospodářských usedlostí, které vedle bydlení sloužily hospodářské činnosti. Součástí těchto objektů jsou stodoly, chlévy, seníky, které tvoří 21/56

22 dohromady kompoziční celek na pozemku. Dnes z velké části, pokud majitel nehospodaří nebo neprovozuje podnikatelskou činnost, čímž má možnost adekvátně tyto stavby využívat, tak chátrají. 2. obytné objekty - rodinné domy přestavované z původních domkářských objektů (plošný standart je zvětšován přístavbami a nadstavbami ne vždy zhodnocující celkový vzhled domu a zástavby) 3. novostavby rodinných domů - noví obyvatelé, ale i starousedlíci mají většinou nepoučenou představu o tom, co potřebují. Dokumentují to již většinou svépomocně stavěné objekty 60. a 70. let., ale i stávající katalogové formy rodinných domků. Doležal a Sýkora v jedné své studii z roku 1971 Na rozdíl od minulých století, kde se logika a vyhraněnost životního stylu venkovského obyvatelstva v konkrétních oblastech zobrazovala v každém jejich výtvoru, tedy i ve stavbě, mnohotvárnost současného života a množství vlivů pokročilé civilizace znesnadňují představu venkovských obyvatel o jejich životním stylu, o potřebách prostorového uspořádání. Proto přejímání vzorů z okolních realizovaných staveb, které ve své většině dokumentují stavebníkovu bezradnost, je stejně závadné, jako přejímání aspektů, které nijak nejsou vázány na konkrétní provoz, konkrétní okolí, konkrétní materiálově-technickou základnu. 4. bytové domy, stavěné zejména v sedmdesátých letech pro zajištění bytových potřeb zaměstnanců zemědělských družstev. Nevyskytují se tak často, ale jejich situování a měřítko ve vazbě na původní zástavbu narušuje v mnoha případech původní obraz sídla. Většinou nevyhovují ani obvyklému způsobu života obyvatel venkova, což se projevuje dalšími přístavky - kůlnami, garážemi a objekty pro chov hospodářských zvířat a to v přímé návaznosti na ty to stavby nebo vznikem dalších zahrádkových kolonií s zahradními chatkami v blízkosti sídla. Ne vždy jsou představy stavebníků o ideálním bydlení a nabídky katalogových rodinných domků v souladu s charakterem území. I když můžeme jenom souhlasit s trendem zvyšování standartu venkovského bydlení je tento proces ne velmi vhodným způsobem a ne velmi vhodnou formou zřetelný navenek. Vhodné je třeba respektovat např. tzv. Desatero základních principů venkovských staveb dle prof. J. Škabrady s přihlédnutím k regionálním specifikám. 1. Umístění domu na parcele s respektováním okolní zástavby - urbanistické struktury 22/56

23 2. Volba obdélného půdorysu domu protáhlý obdélníkový tvar o poměru domových stran nejméně 1:2. 3. Zastřešení sedlovou střechou 45 o 4. Usazení střechy 5. Trojdílnost základního půdorysného členění. 23/56

24 6. Situování vstupu do domu v souladu s okolní zástavbou. 7. Usazení domu v terénu s umožněním bezkonfliktního spojení vnitřního prostoru se zahradou i dvorem. 8. Vytvoření krytého vstupu (zápraží). 24/56

25 9. Umístění komína. 10. Dvojtraktové řešení objektů Vhodné urbanistické principy pro novou obytnou výstavbu na venkově. Např: 1. výstavba v prolukách (respektování výškové úrovně, stavební čáry, hloubky zástavby a charakter okolní zástavby) 25/56

26 2. Výstavba ve svahu 3. Nová zástavba Atd. 26/56

27 KVALITA VENKOVSKÉHO ŽIVOTA Ing. arch. Iveta Merunková Česká zemědělská univerzita v Praze CO SPOLUVYTVÁŘÍ KVALITNÍ ŽITÍ NA VENKOVĚ? Bydlení na venkově je v České republice relativně oblíbené, což je pro budoucnost venkovských obcí velmi pozitivní. Argumentem bývá právě kvalita života na venkově. A co si pod tímto pojmem představujeme? 1. bydlení ve vlastním domě ve vazbě na krajinné a přírodní prostředí 2. kvalitní životní prostředí, bezpečnost a dobré sociální prostředí 3. nízké ceny nemovitostí a pozemků Je nutné však rozlišit, v kterém venkovském regionu se nacházíme jiná situace je městských aglomeracích a jiná v periferních oblastech. Proč lidé z venkova odcházejí? Příčin je mnoho: 1. důvody existenční. Nelze li přežívat, otázky kulturních i citových vazeb jsou druhotné. Život na venkově je stejně nákladný jako ve městech. Jen skladba výdajů je odlišná. 2. nedostatek pracovních příležitostí Z demografického hlediska se projevují ve venkovských regionech, zejména v malých vesnicích, některé negativní trendy klesající porodnosti, stárnutí obyvatelstva a stěhování z vesnic do měst (negativní migrace). Lidé odcházejí do měst pracovat,často volí denní dojíždění. Pokud sídlo obyvatelé neopustí se stávají z nich ložnice. Z celého spektra života zůstávají ve venkovském sídle jen fragmenty původních komplexních rolí a stejně tak jen fragmenty původní sociální struktury. Zůstávají staří a děti, pokud zde ještě vůbec přicházejí na svět. Efektem nabalování (princip sněhové koule) se k tomu přidává - nedostatečná obslužnost území. Klesajícím počtům obyvatel jsou odpírány základní znaky společenských komunit. Školy, hospody, základní, komerční a kulturní služby, hromadná doprava. V menších obcích kde obslužná sféra chybí je ale také nedostatečná dostupnost základní občanské vybavenosti a služeb (školy, zdravotnická zařízení). Vzhledem k nízké občanské vybavenosti zejména v malých obcích a nedostatečné nabídce pracovních příležitostí na lokální úrovni je dalším prvořadým činitelem zkvalitnění života zlepšení dostupnosti přirozených center osídlení. Privatizace hromadné autobusové dopravy se projevila výrazným omezením autobusových spojů a tím vedla k narušení vazeb ve venkovském osídlení. 27/56

28 Z obcí do obyvatel je 29,5 % vybaveno službami a zařízeními zdravotní péče (avšak pouze 1 % obcí do 100 obyvatel), 36,3 % základní školou (z obcí do 100 obyvatel 0,5 %), 78,8 % vodovodem (z obcí do 100 obyvatel 54,3 %), 21,3 % kanalizací (z obcí do 100 obyvatel 4,3 %) a 41,8 % plynofikací (z obcí do 100 obyvatel 11,5 %). Rozvoj nezemědělského podnikání ve venkovských oblastech České republiky zaznamenal pouze mírný úspěch. V současné době jsou malé firmy ve venkovských oblastech zaměřeny především na sektory stavebnictví, lesnictví a služeb, včetně maloobchodu. Malé podniky na venkově všeobecně hodně utrpěly v důsledku špatného ekonomického klimatu a jejich rozšiřování je vzhledem ke kapitálovým nákladům velmi obtížné. Ve venkovských oblastech a krajině se nachází množství nejrůznějších typů památek - kostely, vesnické kapličky, historicky cenné statky, chalupy, boží muka a kříže i mnoho unikátních technických památek. Řada z nich má statut národní kulturní památky. Na druhé straně se mnoho historických památek v současnosti nevyužívá a je víceméně opuštěno. U malých jednotek obcí se zvyšuje pravděpodobnost jejich potíží se zajišťování základních služeb pro obyvatelstvo, což je způsobeno nákladností zajišťování služeb v kombinaci se způsobem přerozdělování daňových příjmů do místních rozpočtů. V současném systému přerozdělování daní velká města dostávají na jednoho obyvatele mnohem větší částku než malé obce. Změna zákona o rozpočtovém určení daní, která více respektuje potřeby venkovských obcí, platí od , jak se to osvědčí to ukáže čas. Kromě samosprávné působnosti jsou obce pověřeny výkonem státní správy v přenesené působnosti. I to patří k úkolům, které považují starostové malých obcí za zatěžující, a se kterými se často potýkají. Mnohé malé obce mají, zejména v odlehlejších venkovských oblastech, problémy s personálním zabezpečením svěřených úkolů. Mnoho těchto obcí nemá uvolněného starostu a také se zde obtížněji hledají kvalitní odborníci. Téměř čtvrtina obyvatel ČR žije v takovýchto a podobných poměrech, přesto migrační potenciál venkovských obyvatel není příliš výrazný. 28/56

29 Hodnocení kvality života na venkově Faktory stabilizace a rozvoje venkova 1. zajištění technické infrastruktury 2. podpora obslužnosti venkovského území veřejnou hromadnou dopravou 3. podpora tradičního podnikání na venkově (např. výhodné pronájmy obecních budov a pozemků,) 4. rozvoj rekreačního potenciálu území (podpora cestovního ruchu, propagace obce a okolí ) 5. zajištění dostatečné obslužnosti území jako základních stabilizační faktory a) školství b) zajištění lékařské péče c) zajištění sociální péče zaměřené na nejstarší obyvatele d) vytvoření funkčního kulturního a společenského centra v obci - posílení kontaktů mezi členy komunity a vytvoření pocitu sounáležitosti obyvatel se sídlem, obcí, krajinou, stabilizační účinek pro mladou generaci 6. pracovní příležitosti - zajištění pracovního uplatnění obyvatel v místě 7. zajištění poskytování kvalitní bezplatné odborné technické pomoci a to nejen ve věcech správních, ale i předávání znalostí o řešení konkrétních životních situací vhodných pro získávání dotací a i kvalitního managementu rozvoje obce. Nástroje k posílení kvality venkovského života 1. Kvalitní plán (územně plánovací dokumentace obce v příslušném detailu a podrobnosti s ověřeným rozvojovými plochami = kvalitní a dostatečná nabídka ploch pro bydlení, pro podnikání a např.pro zvyšování potenciálu rekreačního potenciálu v souladu s TUR území, strategická vize). 29/56

30 2. Rozpracování plánu, strategie a zpracování další potřebné projektové dokumentace k rozvoji a obnově. 3. Získávaní a získání maximálního množství státních dotací na realizaci rozvojových záměrů a zkvalitňování prostředí a života v obci. 4. Úspěšná realizace záměrů. 5. Participace veřejnosti. Participace veřejnosti Základem pro vytvoření kvalitního sociálního prostředí a vztahu je aktivní zapojení veřejnosti do dění v obci a vytváření vztahu dětí i dospělých k místu, kde žijí, podnítit u nich vnitřní potřebu aktivní péče o venkovský prostor a prohloubit vztah obyvatel venkova ke své obci a jejímu okolí. Formy: a) vytvoření místní akční skupiny b) umožnit a spolupořádat brainstormingy a workshopy Např. pro vymezování rozvoje a strategií, hledání a interpretaci místního dědictví, odhadování nákladů a hledání zdrojů financí, utváření místa zapojení veřejnosti do tvorby koncepcí veřejných prostorů. c) vytvoření a podpora školních projektů na poznávání sídla a okolní krajiny Cíl: posilovat kladný vztah obyvatel k místu kde žiji vytvářet mezigenerační mosty a posílit sounáležitost s sídlem v mladé generaci zajistit spolupráci veřejnosti v obci zachovat kulturní tradice obce a informovat o nich veřejnost informovat veřejnost o přírodních a kulturních hodnotách a posilovat uvědomění si identity u místních obyvatel - v souladu s heslem Všude dobře doma nejlépe 30/56

31 Seznam použité literatury: Legislativa: Zákon o územním plánování a stavebním řádu č.183/2006 Sb. a prováděcí vyhlášky ( zejména č. 500/2006 a 501/2006) Dokumenty: Územní plán Dobrovítov schválený r Regulační plán Jemníky schválený r Odborná literatura Baše, M. Sídla a stavby na venkově, ČVUT Praha 2006 Knopp, A. a kol. Vesnice stavby mají svůj řád, ÚUR Brno 1994 Majerová, V. Sociologie venkova a zemědělství, ČZU, Praha 2000 Sýkora, J. Venkovský prostor. 1. díl Historický vývoj vesnice a krajiny, ČVUT, Praha 2002 Sýkora, J. Venkovský prostor. 2. díl Územní plánování vesnic a krajiny, ČVUT, Praha 2002 Štenclová, Š. Obnova venkovského prostoru, ČZU, Praha 2005 Internetové portály: Portál územního plánování ( Ústav územního rozvoje ( Webové stránky Další zdroje: Obec a územní plánování (Postavení a činnost obcí v územním plánování) 2008,UUR MMR ( Program rozvoje venkova v ČR , MZe ČR květen 2007 Územní plánování v České republice 2007,UUR H. Halasová, V.Šilarová ( Kohézní politika: Osídlení v ČR 2009, MMR ( Metodika projektu Všude dobře doma nejlíp, 2008, CASSIOPEIA, Centrum ekologické a globální výchovy, Společnost pro ekologické informace a aktivity ROSA Letecké snímky z VGHÚř Kontaktní adresa: Ing. arch. Iveta Merunková Česká zemědělská univerzita v Praze Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Katedra zahradní a krajinné architektury Kamýcká 129, Praha 6 - Suchdol Tel.: merunkova@gmail.com 31/56

32 VENKOVSKÁ KRAJINA, JEJÍ ÚPRAVY Ing. Miroslav Ezechel Česká zemědělská univerzita v Praze Úvod Při plánování venkovské krajiny je žádoucí nejprve řešit krajinu jako celek a teprve poté přistupovat k řešení jednotlivých dílčích prvků. Vyhneme se tak tomu, že budeme řešit jen část území, vynaložíme na něj nemalé finanční prostředky a teprve dodatečně zjistíme, že jsme vše mohli udělat účelněji nebo by bylo výhodnější dané opatření realizovat na jiném vhodnějším místě. Krajinné plánování jsou: K řešení krajiny slouží tzv. krajinné plánování, které může mít různé formy, z nichž nejčastější Územní plánování Územní plánování je upraveno zákonem 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů a mimo jiné řeší i uspořádání krajiny. Pozemkové úpravy Pozemkové úpravy jsou řešeny zákonem 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Pozemkovými úpravami se ve veřejném zájmu prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. Současně se jimi zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny. Územní systém ekologické stability krajiny Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES) je řešen zákonem 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů a vyhláškou 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. ÚSES je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišujeme tři úrovně ÚSES - místní, regionální a nadregionální. Skládá se z biocenter a biokoridorů, které jsou závazné a z interakčních prvků a ochranných zón. 32/56

33 Hospodářské úpravy lesů Plánování v lesích je upraveno zákonem 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. V lesnickém plánování existují oblastní plány rozvoje lesů, lesní hospodářské plány a lesní hospodářské osnovy. Plány péče o zvláště chráněná území Plány péče o zvláště chráněná území vyplývají ze zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Plán péče o zvláště chráněné území a jeho ochranné pásmo je odborný a koncepční dokument ochrany přírody, který na základě údajů o dosavadním vývoji a současném stavu zvláště chráněného území navrhuje opatření na zachování nebo zlepšení stavu předmětu ochrany ve zvláště chráněném území a na zabezpečení zvláště chráněného území před nepříznivými vlivy okolí v jeho ochranném pásmu. Rekultivace Problematika rekultivací je upravena několika právními předpisy, z nichž je nejvýznamnější zákon 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) ve znění pozdějších předpisů. U pozemků dotčených těžbou je organizace povinna zajistit sanaci, za níž se považuje odstranění škod na krajině komplexní úpravou území a územních struktur. Rozptýlená zeleň v krajině Při plánování jednotlivých prvků krajinné zeleně je zapotřebí dodržovat určité zásady při výběru a rozmístění dřevin, aby byla zajištěna jejich funkčnost. Mezi prvky rozptýlené zeleně patří zejména: Doprovodná vegetace komunikací Při plánování doprovodné vegetace u komunikací si musíme uvědomit, že má dvě funkce, jednu vnitřní, dopravní a druhou vnější, krajinářskou. Vnitřní, dopravní funkce znamená, že musíme dbát na to, aby vegetace neohrožovala dopravu. Toho se dá dosáhnout výběrem vhodných dřevin, jejich rozmístěním a udržováním svěží nervové kondice řidiče - například tím, že výsadby nebudou jednotvárné. Z hlediska vnější, krajinářské funkce je zapotřebí si uvědomit, že komunikace je místo, odkud se nejčastěji do krajiny dívám, a proto krajinu hodnotím podle toho, co z komunikace vidím. 33/56

34 Doprovodná vegetace vodních toků a ploch U vegetace u vodních toků a vodních ploch přistupuje kromě dalších funkcí ještě ochrana břehu. Vegetace u vodních toků je často v krajině poslední souvislejší zachovalá trvalá vegetace a velmi často jsou tyto pásy vegetace součástí biokoridorů. Větrolamy Při výsadbách a úpravách větrolamů je nejdůležitější dbát na to, aby byl porost zapláštěn od země a nemohl tudy foukat vítr. Větrolam má být souvislý bez mezer, neboť v mezerách může docházet naopak ke zrychlování větru. Meze, protierozní příkopy a průlehy U mezí, a pokud máme dost místa tak i u protierozních příkopů a průlehů, je důležité si uvědomit, že se nachází uprostřed zemědělské půdy a výsadbu musíme uzpůsobit tak, aby zemědělcům nepřekážela. Toho docílíme například tím, že pásy budou stejně široké a stromy budou nasázeny nebo zapěstovány tak, aby nebránily v průjezdu zemědělské mechanizaci. Remízky Remízky jsou drobné plošné útvary zeleně, které nejčastěji najdeme na místech, které se nehodí pro zemědělské využití, jako jsou strže, výchozy hornin, zamokřená místa, meandry apod. Remízky slouží jako útočiště pro zvěř a ptactvo. Pokud bychom zakládaly úplně nový remízek na zemědělské půdě je vhodné mu dát čočkovitý tvar, aby co nejméně vadil při obdělávání půdy. Solitéry Jde o jednotlivé dřeviny v krajině, které jsou často pozůstatkem rozsáhlejších porostů. Kromě toho, že slouží jako pozorovatelna pro dravé ptáky, mají obrovský estetický význam, protože tím, jak jsou vymezeny oproti okolí tvoří přirozené dominanty. Remízky a solitéry nám podstatným způsobem ovlivní měřítko vnímání krajiny a přitom zaujímají plošně malá území. Shrnutí Pokud chceme řešit krajinu jako celek je vhodné, aby při tvorbě jednotlivých forem krajinného plánování spolu jednotlivé týmy úzce spolupracovali a navazovali na sebe, vyhneme se tak případným nejasnostem a dodatečným úpravám. Dále si musíme uvědomit, že jednotlivé prvky zeleně v krajině mají různé funkce a nelze řešit krajinu šablonovitě. 34/56

35 Fotografická příloha Doprovodná vegetace komunikací Současný stav mnoha alejí u nás. Zbývají poslední stromy a mladé nejsou dosazovány. Jednostranná alej uzavírá pohled na levou stranu a pohled se soustředí dopředu a doprava. 35/56

36 Pěkná alej u místní komunikace? I když alej vypadá na první pohled pěkně, jsou zde některé chyby, které povedou v dalších letech k jejímu poškození. I. Dřeviny jsou nasázeny velmi blízko sebe (cca 3 m). II. Korunka je zapěstována příliš nízko a spodní větve budou překážet provozu na komunikaci a bude je nutné odříznout. III. Dřeviny jsou nasázeny pod elektrické vedení. 36/56

37 Doprovodná vegetace vodních toků a ploch Revitalizace vodního toku. Technicky jsou opevněny jen nejvíce namáhané části břehu. Při revitalizaci vodního toku došlo k jeho prodloužení, rozšíření a vytvoření hlubších míst, to vše přispělo ke zpomalení toku a nebylo nutné břehy zpevňovat technickými opatřeními. 37/56

38 Větrolamy Nevhodný větrolam na okraji obce. Ve spodní části jsou jen holé kmeny, mezi kterými může vítr proudit. Větrolam je zapojen od země. Větrolam má dobře viditelná patra: I. Keře, II. Nižší stromy, III. Vyšší stromy. Patrná je i nevyrovnanost porostu. Což může být způsobeno například zanedbanou péčí. 38/56

39 Meze, protierozní příkopy a průlehy Meze mají i přes různorodou skladbu dřevin stále stejnou šířku. Při tvorbě nového svodného příkopu byl ponechán dostatečný prostor pro výsadbu zeleně. 39/56

40 Remízky Remízek vznikl na podmáčeném místě v rohu staré pískovny. Solitéry Solitéry upoutají naší pozornost, protože nápadně vystupují z jednolité plochy pole. 40/56

41 Remízky a meze člení souvislý blok orné půdy na menší části a mění tak měřítko v krajině. Uspořádání honů Místy se ještě zachovalo původní uspořádání pozemků. 41/56

42 KRAJINNÝ RÁZ Ing. Miroslav Ezechel Česká zemědělská univerzita v Praze Úvod Krajinný ráz je pojem, který se často používá a každý ho může vnímat trochu jinak, vždy však jako něco, co je typické pro určitou krajinu. Takže velmi často pak hodnotíme krajinu spíše podvědomě, na základě pocitů - co je a co není typické. Aby naše hodnocení nebylo jen subjektivní, je zapotřebí si uvědomit, co je pro jakou část krajiny typické, jak se krajina vyvíjela a co se děje v krajině v současnosti. Krajinný ráz - definice, složky, ochrana Krajinný ráz je definován v 12 zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů: 1) Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině. 2) K umisťování a povolování staveb, jakož i jiných činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Podrobnosti ochrany krajinného rázu může stanovit ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem. 3) K ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, který není zvláště chráněn podle části třetí tohoto zákona, může orgán ochrany přírody zřídit obecně závazným právním předpisem přírodní park a stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území. 4) Krajinný ráz se neposuzuje v zastavěném území a v zastavitelných plochách, pro které je územním plánem nebo regulačním plánem stanoveno plošné a prostorové uspořádání a podmínky ochrany krajinného rázu dohodnuté s orgánem ochrany přírody. Z uvedené definice vyplývá, že je krajinný ráz daný přírodními podmínkami, historickým vývojem krajiny a jejími kulturními hodnotami 42/56

43 Evropská úmluva o krajině Kromě našich právní předpisů je pro krajinu významná z mezinárodního hlediska Evropská úmluva o krajině (Florencie, ), která se mimo jiné definuje pojmy: Krajina - znamená část území, tak jak je vnímána obyvatelstvem, jejíž charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a/nebo lidských faktorů. Krajinná politika - znamená vyjádření všeobecných zásad, strategií a orientací kompetentními veřejnými orgány, které umožňuje přijetí specifických opatření, zaměřených na ochranu, správu a plánování krajiny. Cílová charakteristika krajiny - znamená přání a požadavky obyvatel týkající se charakteristických rysů krajiny, v níž žijí, formulované pro danou krajinu kompetentními veřejnými orgány. Ochrana krajiny - znamená činnosti směřující k zachování a udržení význačných nebo charakteristických rysů krajiny, odůvodněné její dědičnou hodnotou, vyplývající z její přírodní konfigurace a/nebo z lidské činnosti. Správa krajiny - znamená činnost, která má, z hlediska udržitelného rozvoje, zajistit pravidelné udržování krajiny s cílem řízení a harmonizace změn, které jsou způsobeny sociálními, hospodářskými a environmentálními procesy. Plánování krajiny - znamená činnosti s výhledem do budoucna, které mají za cíl zvýšení hodnoty, obnovu nebo vytvoření krajin. Přírodní charakteristika Z přírodních podmínek mají vliv na krajinný ráz jak části neživé přírody, tak i postupný vývoj společenstev vlivem změn přírodních podmínek. Mezi nejvýznamnější abiotické faktory patří nadmořská výška, reliéf, horninové podloží, půda, klima a vodstvo. U vývoje společenstev je pro naše území rozhodující až vývoj po skončení poslední doby ledové. Druhové zastoupení dřevin je na území našeho státu poměrně malé, protože došlo k úbytku vlivem dob ledových. V Evropě je poloha významných horstev ve směru západ - východ a tím byl ztížen ústup vegetace a její návrat po době ledové. Při hodnocení krajiny je nutné vědět, jaké společenstvo by v krajině rostlo. To je dáno zejména vegetačním stupněm, vlhkostí půdy a obsahem živin. Tyto údaje jsou v mapách potencionální vegetace. 43/56

44 Historický vývoj krajiny Musíme si také uvědomit, že přírodní krajinu výrazně ovlivnil člověk svojí hospodářskou činností. Zásahy člověka do krajiny se na našem území projevují zhruba od 5 tis.př.n.l. Sídliště se soustřeďovala především ve sprašových a černozemních oblastech. Původně bylo využívání půd málo intenzivní a docházelo jen k občasnému obdělávání a pastevectví. Ke změně dochází až ve středověku, kdy dochází k většímu sepětí obyvatel se svým sídlištěm a trvalejšímu připoutání k půdě. Sídelní expanze začínala doplňovat nejprve osídlení na okrajích starého sídelního území. Hlavní kolonizace lesní půdy u nás začala v druhé polovině 12. století a to především kláštery. Největší intenzity se dosáhlo však ve 13. a 14. století. Tím byl vytvořen sídelní sytém, který se dochoval do současnosti. Při hodnocení vývoje krajiny je si nutné uvědomit, o jaké typy vesnic se jedná (podle půdorysného tvaru) a jak byla uspořádána půda (tzv. plužina). Šlechta se postupně snažila spojit své državy do jednoho fungujícího celku, aby mohla lépe hospodařit. V 16 století došlo k rozvoji rybníkářství. Od konce 15 století docházelo k takzvané valašské kolonizaci, která byla doplněna kolonizací zemědělského obyvatelstva, které postupovalo do vyšších poloh. Významným způsobem se do vývoje naší krajiny zapsala třicetiletá války, kdy došlo k úbytku obyvatelstva, zanikly některé vesnice a dále změny poměrů umožnily vznik rozsáhlých držav šlechticů či církve. Po třicetileté válce přichází na naše území baroko, které jako první umělecký sloh řeší krajinu. Paprsky alejí spojovaly významné stavby v krajině a současně rozdělovaly jednotlivé zemědělské plochy. Na začátku 19. století pod vlivem romantismu dochází k dalším významným změnám. Vznikají přírodně krajinářské parky, které řeší i krajinu. Dále se projevuje zvýšený zájem o přírodu a vznikají první chráněná území a začíná se rozvíjet turistika. Další podstatné zásahy do krajiny jsou vlivem průmyslové revoluce. Změny v dopravě a zejména rozvoj železnice umožňují přesuny většího množství surovin, více se těží, mění se skladba dřevin v lesích a mění se způsoby zemědělského hospodaření. Tyto změny se ještě výrazněji projevují na začátku 20. století. K největším změnám však došlo až po druhé světové válce. Vyhnáním Němců se vysídlily celé oblasti pohraničí. Velký vliv na utváření krajiny měla kolektivizace. Ze zemědělské krajiny byly odstraněny meze, část luk, liniová zeleň, vysušena většina mokřadů, napřímena a technicky upravena většina toků. Při posuzování vývoje krajiny na konkrétním území musíme vycházet z vývoje tohoto konkrétního řešeného území, protože různé vlivy se mohly uplatnit v různé míře a třeba s určitým časovým odstupem. Vhodným zdrojem informací jsou urbáře, berní ruly, katastry a staré vojenské mapy. Při hodnocení krajinného rázu bereme do úvahy i současný stav krajiny. 44/56

45 Shrnutí Při hodnocení jednotlivých složek krajinného rázu bereme do úvahy nejen jejich existenci, ale zda působí kladně, neutrálně, záporně, jak jsou pro území typické, jak jsou běžné či jedinečné apod. Fotografická příloha Historické úpravy v krajině Ukázka barokních úprav. Pohled z kopce u jednoho hospodářského dvora přes klášter na druhý dvůr. Součástí Lednicko - Valtického areálu nejsou jen parky, ale i louky, rybníky a lesy. 45/56

46 VENKOVSKÁ ZAHRADA - 1. ČÁST Ing. Miroslav Ezechel Česká zemědělská univerzita v Praze Úvod Dříve než si někdo začne plánovat zahradu na venkově, měl by si uvědomit, že nelze jen prostě okopírovat zahradu u domu ve městě. Nejde o to, že by taková zahrada neposkytnula svému majiteli místo k odpočinku či pohled na skupinu rostlin uspořádaných podle estetických zásad, ale takováto zahrada bude v prostředí vesnice působit vždy cize. Ano jedna zahrada, která bude jiná než okolní jistě zaujme, ale co když bude každá zahrada jiná? A najednou nebude nic, co by ty zahrady spojovalo, nic co by vyvolávalo harmonii. Nic, co by je spojovalo s okolím, každá zahrada bude svůj vlastní cizí svět. A přitom stačí tak málo, uvědomit si pár souvislostí a zahrada bude stále plnit své funkce a přitom bude ladit s okolím. Nestačí však k tomu jenom vést majitele zahrad, ale obec sama musí dodržet určité zásady při uspořádání zeleně. Odlišnost mezi venkovskou a městskou zelení Odlišnosti mezi městskou a venkovskou zelení vyplývají z velikosti vesnic, velikostí staveb či z množství zeleně na vesnici. 1) Stromy mají na vesnici větší prostorový význam. To je dáno tím, že ve městě jsou dominantou domy, ale na venkově převažují domy, které mají jedno, maximálně dvě podlaží. 2) Vesnice je pohledově spojena s krajinou. Tím jak je vesnice oproti městu menší, tak se z vesnice dívám do krajiny a zároveň z krajiny vidím dovnitř do vesnice a ne jen na okraj, jako je tomu obvykle ve městě. 3) Přírodní prvky vesnici často prolínají. To souvisí opět s tím, že jsou vesnice menší a mnohem více se mohou projevit aleje podél cest, či vegetace podél vodních toků, které do vesnice vstupují a na druhém konci zase pokračují. 4) Množství zelených ploch Na vesnicích má většina domů zahradu a proto jsou celkové plochy zeleně v obci větší než ve městě. 46/56

47 Problémy venkovské zeleně S těmito odlišnostmi a dále s vývojem vesnic a zejména s vývojem v poslední době jsou spojeny některé problémy se zelení na úrovni obcí. 1) Nerovnoměrnost Na vesnici jsou plochy zeleně uspořádány nerovnoměrně. U starých statků bývají velké zahrady, naproti tomu domky z počátku minulého století mají zahrady malé či mají jen dvory. 2) Přístupnost zeleně Většina zeleně na vesnici je soukromá, takže je pro ostatní nepřístupná. 3) Nedostatek rekreační zeleně Rekreačně působí sice i soukromé zahrady, ale často chybí veřejná rekreační zeleň. Tuto potřebu může uspokojit i okolní krajina, ale musí být do ni přístup a musí takové plochy, které rekreaci umožní, v blízkosti vesnice existovat. 4) Netypické stavby Na vesnici přibývá netypických staveb a nelze proto postupovat při výsadbě jen na základě zvyklostí. 5) Nekoncepčnost Zeleň na vesnici nepůsobí většinou jako celek, nejsou návaznosti mezi jednotlivými prvky a v mnoha případech lidé sází okrasné dřeviny na obecní pozemky, kam je to napadne. 6) Údržba V některých obcích se projevuje nedostatečná údržba zelených ploch. Mnohem horší však je, že ve snaze ušetřit, se svěřuje údržba neodborníkům a způsobené škody na vegetaci již nelze napravit. Členění zeleně na úrovni obce Proto je nejprve nutné vyřešit celkovou koncepci zeleně v obci a ž poté řešit jednotlivé úseky. Při vypracování koncepce je potřeba zeleň nejprve rozčlenit podle různých hledisek. 1) Podle funkcí a vybavení Cílem je, aby zeleň byla co nejrozmanitější. 2) Podle způsobu používání Zajímá nás jak je zeleň přístupná veřejnosti. 3) Podle výšky Je důležité najít místa, kde se může uplatnit vysoká zeleň, která má největší význam. 47/56

48 Z tohoto trojího rozčlenění ploch zjistíme, jaké zeleně je v obci nedostatek a podle toho můžeme změnit využití existující zeleně, vzájemné propojovat ploch zeleně či plánovat další plochy zeleně. Samozřejmě je nutné respektovat složení obyvatelstva a jeho potřeby. Lidové krajinářství Při plánování zeleně, ať již na úrovni obce nebo i soukromých zahrad, je dobré vědět, jaké byly zvyklosti při vysazování dřevin v dané vesnici a okolí v minulosti - tak zvané lidové krajinářství. Stromy se vysazovaly u domů z různých důvodů. Například se sázely stromy, aby chránily střešní krytinu. Krytinu lépe chránily husté a mohutné koruny stromů. Byly to především lípy, duby, jilmy, jasany, dříve také javory a později i jírovec. Ovocné stromy s výjimkou hrušní a ořešáků se k tomuto účelu nehodily. Nejvíce se vysazovala lípa, neboť má hustou vysokou a rozložitou korunu a lze ji upravit řezem. Stromy často chránily nejen střechu budovy před větrem, ale vytvářely též větrný stín celé usedlosti. Dále se sázely stromy jako ochrana před bleskem, neboť přitahují blesk. Jako bleskosvodů se užívalo topolů a dubů. Stromy se pak vysazovaly ve vzdálenosti m od stavení na vyvýšeném místě. Stromy se vysazovaly mezi stodoly, protože stromy s hustou korunou zabraňují přelétávání jisker při požáru a tím jeho šíření. Rovněž u hnojišť se vysazovaly stromy, aby ho zastínily. Z dalších vlastností stromů je to výsadba na svazích ke zpevnění půdy kořeny a v místech s vyšší hladinou spodní vody pro snížení půdní vlhkosti. Stromy vysázené na veřejném prostranství obce sloužily jako shromaždiště. Na návsích se vysazovaly stromy u vjezdů a celá vesnice sázela stejný druh stromu. V krajině to byly orientační stromy vysazované na místech z dálky viditelných. Strom při rozcestí či cestě sloužil k odpočinku a jako ochrana před úpalem i deštěm. Taktéž stromořadí podél cest chránila před sluncem a částečně i deštěm. Dále to byly stromy u vodních toků a na hrázích rybníků a mezní stromy. Shrnutí Znalost místních zvyklostí při výsadbách stromů nemá sloužit k tomu, abychom slepě kopírovali minulost, ale abychom se mohli inspirovat, uměli podchytit to podstatné a použít jako určitou reminiscenci či pro zvýraznění typického rázu krajiny. 48/56

49 Fotografická příloha Odlišnost mezi městskou a venkovskou zelení Z krajiny vidíme dovnitř do vesnice a vesnici tak vnímáme jako součást krajiny. Pohled na současný střed obce a na novou zástavbu. Na první pohled je patrný rozdíl i v možnostech uplatnění vegetace. 49/56

50 Zeleň na vesnici Ukázka zanedbané údržby. Památník zarůstá nálety, původní pohled zarostl keři, které měly vytvářet průhled k památníku. Vysokou zeleň najdeme nejčastěji kolem kostela a hřbitova. 50/56