VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Ošetřovatelská péče u pacienta s kraniotraumatem porovnání znalostí sester v intenzivní péči

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Ošetřovatelská péče u pacienta s kraniotraumatem porovnání znalostí sester v intenzivní péči Bakalářská práce Autor: Jakub Padělek, DiS. Vedoucí práce: Mgr. et Mgr. Jitka Dresslerová Jihlava 2019

2

3 ABSTRAKT Počet kraniocerebrálních poranění v ČR i celosvětově stoupá. Mezi nejčastější příčiny patří dopravní nehody, pády, ale i spontánní intracerebrální krvácení. Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a empirickou část. V teoretické části je věnována pozornost zejména příčinám, diagnostice a léčbě kraniocerebrálních poranění. Není opomenuta ani problematika bazální stimulace. Hlavním cílem práce je zjistit znalosti všeobecných sester o ošetřovatelské péči u těchto klientů. V empirické části jsou prezentovány výsledky výzkumu, získané pomocí dotazníkového šetření, které proběhlo na pracovištích Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně, Fakultní nemocnice Olomouc a Nemocnice Jihlava. Klíčová slova ošetřovatelská péče, kraniocerebrální poranění, bazální stimulace, všeobecná sestra ABSTRACT The number of craniocerebral injuries is increasing in the Czech Republic and around world. The most common causes of craniocerebral injury include traffic accidents, falls, but also spontaneous intracerebral bleeding. The bachelor thesis is dividend into a theoretical and empirical part. The theoretical part is focusing on the causes, diagnosis and treatment of craniocerebral injuries. The problematics of basal stimulation is also explored. The main aim of the thesis is to investigace knowledge of general nurses in nursing care of the client with craniocerebral injury. In the empirical part is presenting the results of the research, obtained through a questionnaire survey, which took place at the departments of St. Anne's Faculty Hospital in Brno, the Olomouc University Hospital and the Jihlava Hospital. Keywords Nursing care, craniocerebral injury, basal stimulation, general nurse

4 Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní potřebě VŠPJ. Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom toho, že užít svoji bakalářskou práci či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne.. podpis

5 Poděkování Děkuji vedoucí práce Mgr. et Mgr. Jitce Dresslerové za věnovaný čas, odborné a cenné rady při vedení mé bakalářské práce.

6 OBSAH ÚVOD Anatomie a funkce mozku Klasifikace kraniocerebrálních poranění Primární poranění hlavy Commotio cerebri (komoce mozková) Contusio cerebri (zhmoždění mozku) Difuzní axonální poranění Sekundární poranění hlavy Epidurální hematom Subdurální hematom Diagnostika kraniocerebrálních poranění Klinické vyšetření Zobrazovací metody Terapie kraniocerebrálních poranění Neuromonitoring Elektroencefalografie Intrakraniální tlak Mozkový perfuzní tlak Jugulární oxymetrie Ošetřovatelská péče Bazální stimulace u pacienta s kraniotraumatem Cíle bazální stimulace Základy bazální stimulace Prvky bazální stimulace Bazální stimulace v intenzivní péči Neurorehabilitace Cíle výzkumu Výzkumné otázky: Metodika výzkumu Charakteristika vzorku respondentů Zpracování a analýza získaných výsledků šetření DISKUZE... 41

7 11 NÁVRH ŘEŠENÍ A DOPORUČENÍ PRO PRAXI ZÁVĚR ZDROJE SEZNAM ZKRATEK SEZNAM TABULEK SEZNAM PŘÍLOH... 52

8 ÚVOD Bakalářská práce se zabývá problematikou ošetřovatelské péče u klienta s kraniocerebrálním poraněním. Hlavním cílem je zmapovat úroveň znalostí sester na jednotkách intenzivní péče v oblasti ošetřovatelské péče u tohoto typu klientů. Pro tento účel byl vytvořen strukturovaný dotazník, který zmapuje a ověří úroveň těchto znalostí. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teorie je rozdělena do dvou oddílů. První se zabývá anatomií a funkcí mozku, problematikou a klasifikací kraniocerebrálních poranění, jejich dělením, diagnostikou a léčbou. Druhý je zaměřen na ošetřovatelskou péči jako takovou, neuromonitoring a není zde opomenuta ani bazální stimulace, a to zejména v oblasti intenzivní péče, protože právě ta společně s neurorehabilitací může vést k časnému návratu pacienta do běžného života. Empirická část sestává z více částí. Jsou zde popsány cíle výzkumu, stanoveny výzkumné otázky, rozpracována metodika výzkumu, charakterizován vzorek respondentů, analýza získaných výsledků výzkumu, demografických a deskriptivních otázek dotazníku a výsledky výzkumných otázek, které jsou pomocí statistických testů prezentovány v tabulkách. Druhým cílem práce je vytvoření informativního letáku pro rodinné příslušníky zaměřeného na bazální stimulaci a péči u tohoto pacienta. Vybral jsem si toto téma, protože pracuji jako zdravotnický záchranář a s touto problematikou se setkávám téměř denně. Úskalím mého povolání je, že se často nedozvím, jak se zdravotní stav mnou ošetřovaných vyvíjí v čase, jaká je jejich prognóza a u většiny z nich návrat zpět do běžného života. Zároveň jsem chtěl zjistit, jaké povědomí a znalosti mají o tomto typu pacientů a jejich následné léčbě sestry v nemocničním zařízení. 8

9 1 Anatomie a funkce mozku Lidský mozek je nejsložitější část těla, všechny jeho části jsou navzájem propojeny a fungují jako celek. Jeho části můžeme rozdělit na mozkový kmen, mozeček, mezimozek a koncový mozek. Mozkový kmen je pokračováním hřbetní míchy a je rozdělen na prodlouženou míchu (medulla oblongata), Varolův most (pons Varoli) a střední mozek (mesencephalon) (Merkunová et al., 2014, s. 227). Prodloužená mícha je tvořena šedou a bílou hmotou mozkovou. Mezi pons Varoli a koncovým mozkem je uložen střední mozek. Jedná se o poměrně krátký oddíl mozkového kmene. V hlubší části mesencephalonu jsou uložena jádra dvou hlavových nervů, a to n. oculomotorius a n. trochlearis. Dále středem středního mozku probíhá tzv. Silviův kanálek, díky němuž dochází ke spojení třetí a čtvrté komory mozkové (Dylevský, 2009, s ). Mozeček neboli cerebellumje uložen v zadní jámě lební a z funkčního hlediska jej lze rozdělit na vestibulární, spinální a cerebrální mozeček. Dominantní zastoupení v držení vzpřímené polohy těla při stoji a chůzi má vestibulární mozeček. Spinální mozeček pak porovnává motorické pokyny mozkové kůry. Cerebrální mozeček se pak dohromady s mozkovou kůrou a bazálními gangliemi podílí na volních pohybech. Mezimozek neboli diencephalonse nachází ve středu mozku a k jeho strukturám patří talamus a hypotalamus (Merkunová et al., 2014, s ). Talamus díky svým funkcím nazýváme také branou vědomí, díky němu totiž dochází k prostupu informací do mozkové kůry, tedy do vědomí. Dolní část III. mozkové komory tvoří hypothalamus, který funguje jako nadřazené centrum vegetativních autonomních funkcí a určuje stálost vnitřního prostředí. Největší částí mozku je koncový mozek (telencephalon),který je složen ze dvou mozkových hemisfér. Tyto dvě mozkové hemisféry spojuje corpus callosum a jsou tvořeny bílou a šedou hmotou mozkovou. (Merkunová et al., 2014, s. 232). Centrální nervový systém je krytý vazivovými obaly a mozkomíšním mokem. Tvrdá plena mozková (dura mater) tvoří zevní obal mozku a míchy, je to tuhá vazivová blána. K vnitřnímu povrchu dury mater pak přiléhá jemná blanka složená z kolagenních vláken, tzv. pavučnice (arachnoidea). Povrch mozku a mozečku je pak kryt tenkou vazivovou blánou, tzv. omozečnicí (pia mater), ve které dochází k větvení cév mozkové tkáně (Dylevský, 2009, s ). 9

10 2 Klasifikace kraniocerebrálních poranění V dnešní době můžeme stále říci, že kraniocerebrální poranění má stoupající četnost. Stává se tedy závažným problém jak medicínským, tak i ekonomickým. Právě poranění mozku bývá příčinou 30% náhlých úmrtí a ve věkové skupině nad 45 let se stává nejčastější příčinou smrti vůbec. Kraniocerebrální poranění mohou být primární nebo sekundární (Tomek et al., 2014). Mezi nejčastější příčiny řadíme dopravní nehody, pády, úrazy a kriminální činy. Co se týče pohlaví, muži jsou postiženi poraněním mozku 2,5krát častěji než ženy (Navrátil et al., 2012, s. 70). Nejvíce postižena je skupina mezi 15 až 24 lety.ve více než polovině případů se jedná o sdružená poranění mozku. I přes terapeutické úspěchy stále přetrvává vysoká morbidita i mortalita, což je jen důkazem náročnosti terapie těchto poranění (Náhlovský et al., 2006, s. 276). Můžemeje rozdělit na poranění otevřená a zavřená, difuzní či ložisková, podle tíže poškození, která se hodnotí škálou nazývanou Glasgow Coma Scale (dále jen GCS) na lehké poranění (GCS 13-15), středně těžké poranění (GCS 9-12) a těžké poranění (GCS 3-8), chirurgická či konzervativní. Konzervativní poranění jsou sice dobře přehledná, ale nedostatečně vystihují závažnost a lokalizaci poranění v souvislosti s léčbou a následnou prognózou (Tomaštíková, 2018, s. 11). Taktéž je členíme dle druhu např. na poranění lebky, poranění mozku a traumatické hematomy. 2.1 Primární poranění hlavy Poranění lebky můžeme rozdělit na poranění lebeční klenby, spodiny či obličejové části. Mezi zlomeniny lebeční klenby patří fissura neboli prasklina. Nejčastějšími příznaky tohoto poranění jsou bolesti v místě zranění a hematom měkkých tkání. Nejjednodušší diagnostika pak spočívá v nativním RTG a terapie není nijak náročná, je však zapotřebí doplnit CT mozku k vyloučení epidurálního krvácení. Vpáčené neboli impresivní zlomeniny jsou závažnější. U zavřených impresivních zlomenin je terapie konzervativní. Při větších impresích, kdy dojde již k otevřené zlomenině, je na místě chirurgická léčba. Zlomeniny spodiny lební patří mezi závažná poranění. Může dojít k poškození okolních důležitých struktur, jako je mozkový kmen, bazální ganglia a hypotalamus. Nejčastější příčinou vzniku je působení nepřímého násilí, jako je pád či úder. Mezi nejčastější příznaky tohoto poranění patří brýlový hematom. Vážným problémem u těchto typů zlomenin je při poranění tvrdé pleny vznik komunikace mezi nitrolebečním prostorem a zevním prostředím. Tato komunikace se projeví likvoreou, 10

11 která může být nosní nebo ušní. Diagnostika poranění spočívá v CT vyšetření a přítomnosti pneumocefalu, jež je nepřímou známkou komunikace mezi nitrolebečním prostorem a zevním prostředím. Terapie pak spočívá ve včasném nasazení antibiotické terapie, aby bylo zabráněno vzniku hnisavé meningitidy (Navrátil, s , Sameš, s ). Poranění mozku můžeme rozdělit na poranění primární a sekundární. K primárnímu poranění mozku dochází v okamžiku poranění a může se jednat o komoci, kontuzi, laceraci, difúzní axonální postižení nebo kompresi mozku způsobenou vpáčenou kostí. Naopak k sekundárním poškození dochází následně, mohou být komplikující nebo započaté již ve chvílí poranění. Klinicky se však nemusí projevit dlouhou dobu Commotio cerebri (komoce mozková) Komoce mozková neboli otřes mozku můžeme zařadit mezi poškození funkční, tedy nedochází k poranění anatomických struktur. Mezi nejčastější klinické příznaky můžeme zařadit poruchu vědomí, amnézii a vegetativní příznaky. Závažnost poranění lze posoudit podle délky bezvědomí, avšak tento údaj není příliš spolehlivý, jelikož ho sám zraněný nedokáže přesně určit. Daleko spolehlivějším údajem je délka amnézie, i když i tento údaj je velmi subjektivní. Mezi vegetativní příznaky můžeme nejčastěji zařadit zvracení (Náhlovský et al., 2006, s. 288). U postiženého přetrvává několik dnů bolest hlavy, nauzea, zvracení, kolapsové stavy a mohou se objevit i srdeční arytmie. Komoci mozkovou můžeme zařadit mezi nejlehčí formu difuzního axonálního poškození. Z důvodu podobného klinického nálezu i u kontuze mozkové či epidurálního hematomu je nutná observace pacienta za přísného sledování stavu vědomí, či vzniku ložiskové symptomatiky (Smrčka et al., 2005, s ) Contusio cerebri (zhmoždění mozku) Kontuze mozku je považována za závažnější poranění, jelikož dochází k poškození anatomických struktur a je přítomen neurologický nález. Zhmoždění mozku může být difúzního charakteru s delší poruchou vědomí nebo pouze lokální bez závažnějších příznaků. Poměrně často se u tohoto typu poranění vytváří kontuzní ložiska i ve více lalocích, a proto kontuzi mozku řadíme mezi difuzní poranění. Často lze komoci od kontuze odlišit pouze prostřednictvím CT a přítomností ložiskových změn. Není výjimkou ani přítomnost subarachnoidálního krvácení. Vzhledem k tomu, že kontuze 11

12 je dynamické poranění, postupně se vyvíjí a po 3 až 6 dnech od poranění může dojít k expanzi ložisek edémem mozku. K laceraci mozku, tedy úplnému zhmoždění mozkové tkáně dochází nejčastěji u penetrujícího poranění (Náhlovský et al., 2006, s , Sameš et al., 2005, s. 38) Difuzní axonální poranění K tomuto typu poranění mozku dochází v důsledku rotačního zrychlení po nárazu. Jedná se o přerušení návaznosti axonů v bílé hmotě mozku. Difuzní axonální poranění se rozvijí v řádech hodin až dní a podle neurologického nálezu je možné jej rozdělit do třech stádií (Náhlovský et al., 2006, s. 289, Sameš et al., 2005, s. 37). V prvním stádiu se objevuje nález přerušovaných axonů, což odpovídá komoci mozkové. Ve druhém stádiu dochází ke vzniku lézí v corpus callosum a poškození je stále reverzibilní. Ve třetím stádiu již dochází ke vzniku lézí v oblasti mozkového kmene, corpus callosum a přerušování axonů. V případě, že se jedná o 2. a 3. stadium poranění, pacient je v bezvědomí, může se objevit dekortikační nebo decelerační postavení končetin či mozkový edém. Je nezbytné provést CT vyšetření a hospitalizovat postiženého (Smrčka et al., 2005, s. 39). 2.2 Sekundární poranění hlavy K sekundárním poraněním hlavy dochází při zhoršení poranění primárních vlivem narůstajícího nitrolebního tlaku, který je příčinou zhoršení stávajícího poranění, a v případě jeho neléčení dochází k nevratným poškozením mozku. Poruchy dalších vitálních funkcí, jako je např. dýchání, oběh a stav vnitřního prostředí, mohou být příčinou rozvoje právě poranění sekundárních. Tyto patofyziologické procesy lze léčebně ovlivnit,tudíž jim i přecházet. Je však nutná včasná diagnostika, případně příslušná terapie daného poranění (Tomaštíková, 2018, s. 13). Mezi sekundární poranění hlavy můžeme zařadit nitrolebeční hematomy, které se dělí na epidurální a subdurální. Taktéž mezi sekundární poranění patří subarachnoideální krvácení a poranění přívodných a mozkových tepen (Tyl let al., 2014). 12

13 2.2.1 Epidurální hematom V případě epidurálního hematomu se jedná o krvácení do prostoru mezi tvrdou plenou mozkovou a lebeční kostí. Ke vzniku krvácení dochází nejčastěji vlivem odtržení meningeálních tepen, kdy následně narůstající hematom odtrhává tvrdou plenu mozkovou od lebeční kosti (Sameš et al., 2005, s. 38). Až 80 % epidurálních hematomů bývá lokalizováno ve spánkové oblasti (Smrčka et al., 2005 s. 33). Epidurální hematom bývá charakterizován postupným zhoršováním vědomí a typický je tzv. lucidní interval, kdy zraněný je po úrazu krátkodobě v bezvědomí, poté nabývá zpět vědomí a následně opět upadá do bezvědomí (Sameš et a., 2005, s. 38). Dalším projevem bývá hemiparéza, anizokorie, zhmoždění a otok měkkých tkání, porucha dýchání a přítomnost fraktury. Hemiparéza bývá ve velkém procentu poranění kontralaterální. V případě anizokorie se objevuje mydriáza na stejné straně, jako je hematom. Důležité je okamžité provedení CT vyšetření a následná chirurgická evakuace hematomu. Při jeho včasném odstranění je následná prognóza dobrá (Náhlovský et a., 2006, s ) Subdurální hematom Subdurální hematom můžeme rozdělit na akutní a chronický. U akutního dochází ke krvácení do prostoru mezi tvrdou plenu mozkovou a pavučnici z poraněných žil a korových arterií. Hematom se šíří po velké části mozku a je přítomna kontuze a edém mozku. Akutní subdurální hematom se projevuje poruchou vědomí, mydriázou na stejné straně krvácení a kontralaterální hemiparézou. Léčba spočívá v evakuaci hematomu pomocí kraniotomie a následné dekompresní kraniektomie (Sameš et al., 2005, s. 39). V případě chronického subdurálního hematomu dochází k opakovanému drobnému krvácení z proliferujících cév hematomu. Bývá přítomen převážně u pacientů starších, či u pacientů s abusem alkoholu, kteří mají přítomnu korovou atrofii. Vytváří se v průběhu několika týdnů až měsíců a postižený o hematomu většinou neví (Tomaštíková, 2018, s. 14). V některých případech se chronickýsubdurální hematom může projevit např. bolestmi hlavy, poruchou paměti, zvracením či epileptickým záchvatem (Smrčka et al., 2005, s. 35). Terapie spočívá v evakuaci hematomu a zavedení dočasné subdurální drenáže. Prognóza bývá uspokojivá (Sameš et a., 2005, s. 40). 13

14 3 Diagnostika kraniocerebrálních poranění 3.1 Klinické vyšetření Nejdůležitější a také základní součástí klinického vyšetření nemocného je získání podrobné anamnézy, kterou můžeme získat jednak od pacienta samotného, či od jeho rodiny nebo doprovodu. Ptáme se zejména na mechanismus poranění, zda se jedná o úraz nebo jiný mechanismus poranění, přítomnost amnézie, jaké jsou nynější potíže a také na možný abusus alkoholu. Neméně podstatné je zjištění případných přidružených onemocnění, která by mohla mít vliv na poranění. Dále při klinickém vyšetření hodnotíme stav vědomí postiženého (Smrčka, 2005, s. 10). V případě vědomí můžeme hodnotit složku kvantitativní a kvalitativní. Kvalitativní složka vědomí zahrnuje poruchy orientace, zmatenost a delirantní stavy. U kvantitativních poruch se jedná o poruchy bdělosti, tedy o somnolenci, sopor a koma. Nejčastěji používanou škálou pro hodnocení vědomí v přednemocniční, ale i nemocniční péči, je Glasgow ComaScale (GCS). Ta hodnotí úroveň vědomí bez ohledu na neurologický nález, kdy se zaměřujeme na otevírání očí, nejlepší slovní a motorickou odpověď. Nejmenší možný počet bodů je 3, což znamená koma, a nejvyšší pak 15 značící plné vědomí (Sameš, 2005, s. 15, Smrčka, 2005, s. 10). 3.2 Zobrazovací metody Zobrazovací metody, stejně tak jako laboratorní vyšetření, jsou pomocným, avšak nepostradatelným vyšetřením. Jedná se především o RTG, CT a MR (Tomek et al., 2014). RTG slouží k určení fraktur lebky a provádí se u všech pacientů, u kterých bylo přítomno bezvědomí po úrazu. U pacientů s těžkým úrazem hlavy by měl být proveden i nativní snímek C páteře. Standardním vyšetřením v neurochirurgii je pak CT vyšetření. Díky této metodě lze přesně určit umístění patologického ložiska. CT vyšetření může být provedeno ve dvou variantách, a to nativně nebo s přidáním kontrastní látky. Pro dobrou dostupnost a rychlost vyšetření je tato metoda vyšetření nejvyužívanější v traumatologii a urgentních stavech (Náhlovský et al., 2006, s. 64, Sameš et al., 2005 s. 16). Magnetická rezonance má oproti CT vyšší rozlišovací schopnosti, ale je méně dostupná a časově náročná. Proto je její využití především u plánovaných vyšetření, nikoli v urgentní medicíně (Smrčka, 2005, s. 13). 14

15 4 Terapie kraniocerebrálních poranění Terapii kraniocerebrálních poranění lze rozdělit na konzervativní a operační. Konzervativní terapie je možná u pacientů stabilních s drobnými neurologickými lézemi, či u pacientů v komatu, avšak za časté neurologické kontroly. Nezbytnou součástí konzervativní terapie je monitorace vitálních funkcí a též intrakraniálního tlaku. Při jakýchkoli změnách, či selhání vitálních funkcí, je indikována opakovaná kontrola formou CT. Při nálezu komplikací bývá zvažováno operační řešení. Konzervativní léčba je preferována u pacientů s komocí a kontuzí mozkovou a intrakraniálního krvácení, podmínkou je však stabilita vitálních funkcí a lepšící se stav vědomí nemocného (Dvořáková, 2010, s. 21). K indikaci operačního výkonu je nutno přistupovat individuálně. Měl by být proveden pouze v situaci, kdy riziko plynoucí z operace je nižší než stávající vývoj poranění (Sameš, 2005, s. 11). Mezi indikace k operační terapii můžeme zařadit např. intracerebrální hematom větší než 1 cm, subdurální či epidurální hematom se středočarovým přetlakem větším než 5 mm, GCS nižší než 8 bodů, poranění, která lze chirurgickým řešením vyřešit a v konečné fázi i selhávající konzervativní terapie (Dvořáková, 2010, s. 21). Mezi základní operační postupy v neurochirurgii můžeme zařadit trepanaci lebky, kraniotomii a kraniektomii (Náhlovský et al., 2006, s. 9). 15

16 5 Neuromonitoring Monitorování poraněného mozku je nedílnou součástí léčby pacientů s těžkou poruchou mozku v intenzivní péči. Tyto specifické monitorovací techniky umožňují včasné zjištění sekundárníchpoškození a dávají tak impuls k provedení vhodných intervencí a zabránění jejich vzniku (Bhatia et al., 2007, s. 1263). Abychom tato poškození časně odhalili, používáme velké množství monitorovacích metod a speciálních monitorovacích technik. Tyto metody nás informují o změnách v mozku dříve, než dojde ke vzniku klinických příznaků. Mezi základní neuromonitoring řadíme neurologické vyšetření, kam patří hodnocení vědomí, reflexů, motoriky, citlivosti a též centrálních poruch dýchání. U vědomí především hodnotíme, zda se jedná o poruchu kvantitativní, či kvalitativní. V případě klienta v bezvědomí používáme k hodnocení vědomí škálu Glasgow ComaScale, jež hodnotí kvalitu vědomí pomocí očí, slovní a motorické odpovědi (Ševčík, 2014 s ). Monitoring v intenzivní péči můžeme rozdělit na bedside, který provádíme u lůžka nemocného, a může být využit na menších ošetřovatelských jednotkách, kde mají sestry monitor na dohled. V případě, že jsou sledovány všechny parametry na jednom centrálním monitoru, jedná se o tzv. centrálnímonitoring. Mezi nejužívanější pak patří kombinovanýmonitoring, kdy se jedná o kombinaci bedside i centrálního monitoringu (Kapounová, 2007, s. 33). Na jednotkách intenzivní péče existuje mnoho různých způsobů, např. kontinuální měření nitrolebního tlaku a mozkového perfuzního tlaku. Znalost těchto technik může výrazně zlepšit prognózu pacientů s akutním poškozením mozku (Bhatia et al., 2007, s. 1263). 5.1 Elektroencefalografie Při této metodě dochází k zaznamenání elektrické aktivity mozku. Nejčastěji se využívá k určení epileptické aktivity. Může být provedena buď jednorázově nebo kontinuálně. Ke kontinuálnímusledování EEG se přistupuje u kriticky nemocných pacientů v léčbě generalizovaných konvulzivních stavů či v diagnostice elektrografických záchvatů (Ševčík, 2014, s. 453). 5.2 Intrakraniální tlak Měření intrakraniálního tlaku patří mezi standardní postup monitorace pacientů s kraniocerebrálním poraněním (Kapounová, 2007, s. 33). Jedná se o invazivní metodu, 16

17 pomocí které získáme hodnotu tlaku v nitrolebním prostoru (Ševčík, 2014, s. 459). Hlavním důvodem, proč měříme intrakraniální tlak, je sledování mozkové perfuze a zabránění sekundárnímu poškození mozku. Intrakraniální tlak (dále jen ICP) měříme pomocí speciálního čidla. Čidlo může být zavedeno buď přímo do mozkové tkáně, tzn. intraparenchymově, nebo do mozkové komory, tzn. ventrikulárně. Výhodou intraparenchymového zavedení je snížení rizika vzniku infekce, u ventrikulárního přístupu pak možnost drenáže mozkomíšního moku (Bartůněk et al., 2016, s. 116). Mezi nejčastější indikace k zavedení patří pacient s GCS 8 a abnormálním CT nálezem, či pacient s GCS 8 a normálním CT nálezem, avšak s poruchou hybnosti, věkem vyšším než 40 let nebo systolickým tlakem nad 90mmHg (Ševčík, 2014, s. 459). Hlavní kontraindikací je koagulopatie, relativní kontraindikací pak terminální stav, imunosuprese či riziko vzniku infekce (Kapounová, 2007, s. 34). ICP čidlo se zavádí pomocí trepanace lebky, nejčastěji na straně poškození, v případě, že se jedná o poškození difuzního charakteru, zavádí se do nedominantní hemisféry. K měření ICP je zapotřebí speciálního převodníku, který lze ve většině případů propojit s monitorem pacientským a zároveň tak můžeme měřit další hodnoty, jako např. mozkový perfuzní tlak (dále jen CPP) (Bartůněk et al., 2016, s. 116). Fyziologická hodnota ICP u dospělého člověka je do 10mmHg, přechodně může dojít ke zvýšení např. při kašli či zvýšené námaze. Za nitrolební hypertenzi pak považuje hodnoty nad 20mmHg a jako závažnou nitrolební hypertenzi pak hodnoty nad 40mmHg (Kapounová, 2007, s. 34). 5.3 Mozkový perfuzní tlak Mozkový perfuzní tlak je hodnota, která je vypočítána z hodnot středního arteriálního tlaku (dále jen MAP) a hodnot intrakraniálního tlaku. Hodnoty středního arteriálního tlaku jsou získány automaticky za pomocí monitorovací jednotky na základě invazivního měření tlaku v arterii (Ševčík, 2014, s. 463). Hodnoty CPP lze stanovit za pomocí rovnice: CPP = MAP ICP. Fyziologické hodnoty CPP se pohybují od 50 do 70 mmhg. Při nižších hodnotách dochází k mozkové ischemii, při vysokých naopak k hyperemii (Bartůněk et al., 2016, s. 117). 5.4 Jugulární oxymetrie Jugulární oxymetrie je invazivní metoda, pomocí které dochází k monitoraci saturace kyslíku v jugulárním bulbu (S vj O 2 ), a umožňuje včasnou detekci mozkové ischemie. 17

18 Jedná se o vztah mezi dodávkou a spotřebou kyslíku v mozku (Ševčík, 2014, s. 466). K monitoraci jugulární oxymetrie je nezbytné zavedení katetru do oblasti jugulárního bulbu, tedy bulbu venajugularis interna. Fyziologické hodnoty jugulární oxymetrie se pohybují v rozmezí %. Nižší hodnoty svědčí pro mozkovou hypoperfuzi, vyšší hodnoty pak pro hyperemii (Kapounová, 2007, s. 34). 6 Ošetřovatelská péče Ošetřovatelství chápeme jako samostatnou vědeckou disciplínu, která je zaměřena na aktivní vyhledávání a uspokojování základních biologických, psychických a sociálních potřeb nemocného při péči o jeho zdraví. V běžném životě je pak ošetřovatelství bráno jako péče, jež je vykonávána v určité časové ose. Hlavním cílem dnešního ošetřovatelství je zaměření se na nemocného se všemi jeho potřebami a problémy (Plevová et al., S. 60). Jednotky intenzivní péče jsou určeny především pro pacienty, u kterých hrozí, či již probíhá selhání základních životních funkcí. Na anesteziologicko resuscitační oddělení jsou pak přijímání pacienti, u nichž hrozí bezprostřední selhání základních životních funkcí, nebo již k jejich selhání došlo. Nicméně na obou typech pracovišť je pacient nepřetržitě monitorován sestrou a informace o jeho zdravotním stavu zaznamenávány do dokumentace (Kapounová, 2007, s. 19). V intenzivní péči je specifická velmi specializovaná péče o vážně nemocného pacienta s použitím složitých zdravotnických přístrojů, která je zaměřena na stabilizaci základních životních funkcí a uspokojení základních potřeb, jako je dýchání, výživa a vyprazdňování. Její součástí je tedy celková hygiena pacienta, ve většině případů na lůžku, polohování a snaha o včasnou mobilizaci pacienta. Neopomenutelnou součástí je pak péče o dýchací cesty, invazivní vstupy a výživu. Psychická podpora nemocného a podpora rodinných příslušníků je samozřejmostí (Bartůněk et al., 2016, s. 293). 18

19 7 Bazální stimulace u pacienta s kraniotraumatem Bazální stimulace je vědecký, pedagogicko ošetřovatelský koncept, jež má za úkol podporu vnímání pacientů (Kostelanská, 2016, s. 9). Vnímání každého člověka probíhá za pomocí smyslů a smyslových orgánů a od narození až do smrti mají nezastupitelný význam. Mezi základní prvky konceptu bazální stimulace patří pohyb, komunikace, vnímání a jejich vzájemná interakce. U pacientů s poruchou v některé z těchto oblastí je využita cílená stimulace prostřednictvím smyslových orgánů. Díky schopnosti mozku uchovávat paměťové stopy dochází právě touto stimulací ke znovu aktivování mozkové činnosti a tím podpoře vnímání, komunikace a pohybu atd. (Friedlová, 2007, s. 19). Pomocí bazální stimulace se stává ošetřovatelská péče péčí zaměřenou na pacienta. Avšak tento koncept nepůsobí na každého pacienta stejným způsobem, proto nemůže být brán jako dogma. Jeho hlavní výhodou je jednoduchost, účinnost a zkrácení doby pobytu pacienta v nemocnici s jeho dřívějším návratem do běžného života. Nevýhodou se pak stává finanční náročnost. K realizaci těchto postupů není zapotřebí speciálních pomůcek, ale stačí ty, které jsou dostupné v nemocničním zařízení, spolupráce rodiny a kreativita personálu (Kostelanská, 2016, s. 9). Koncept bazální stimulace snižuje u ošetřovatelského personálu procento výskytu syndromu vyhoření, protože nabádá zdravotníky ke kreativitě a vyvádí je z každodenního stereotypu. Jedná se především o jednotky intenzivní péče, jelikož právě na těchto pracovištích jsou na personál kladeny vysoké nároky (Sikorová, 2013, s. 6). 7.1 Cíle bazální stimulace Nejdůležitějším a zároveň hlavním cílem bazální stimulace je uspokojování lidských potřeb pomocí ošetřovatelských, pedagogických a terapeutických zásahů. V Evropě byly uplatněny cíle, jež zohledňují základní lidské potřeby. Byly sestaveny tak, aby zohlednily i potřeby pacientů, kteří nemohou verbálně komunikovat (Friedlová, 2010 b, s. 291). 10 centrálních evropských cílů: Vnímat vlastní život Poskytnout jistotu a budovat důvěru Zachovat život a zajistit vývoj Rozvíjet vlastní rytmus 19

20 Sám si uspořádat život Poznat okolní svět Navázat vztah a uspořádat setkání Poskytnout autonomii a zodpovědnost za svůj život Umožnit zažít smysl a význam konaných věcí a činností Objevovat svět a vyvíjet se (Friedlová, 2012, s. 30) Velmi důležité je také vytvoření adekvátních podmínek prostředí, v němž se pacient nachází tak, aby podporovalo jeho vývoj. Dílčím cílem základních prvků bazální stimulace je zajištění primárních životních aktivit a potřeb. Důležité je navrácení soběstačnosti pacienta, podpora jeho komunikace, tvorba pocitu bezpečí, jistoty a navázání vztahů (Friedlová, 2012, s. 30). 7.2 Základy bazální stimulace Principy bazální stimulace pramení ze tří vývojových modelů, mezi které můžeme zařadit vývojově genetický přístup dle Piageta, neurofyziologický podle Pechsteina a fyzioterapeutický dle Bobatha (Kostelanská, 2016, s. 12). Vývojově genetický přístup dle Piageta říká, že první dětská inteligence je senzomotorická. Pod tímto výrazem si můžeme představit veškeré aktivity týkající se pohybu, držení těla a vnímání. Malé dítě se za pomocí pohybů a motorického jednání učí porozumět svému okolnímu světu a přizpůsobit se mu. Dospělý pacient, který je postižen nějakým úrazem či onemocněním, se může náhle ocitnout v nižším vývojovém stádiu a je tedy nucen řešit své potíže stejně jako dítě, jelikož není schopen verbální komunikace (Friedlová, 2007, s ). Neurofyziologický model dle Pechsteina uvádí, že vývoj dítěte probíhá převážně v jeho prvních letech života, a právě v tomto období je důležitá jeho stimulace pomocí vnějších podnětů. Pokud jich má mozek nedostatek, dochází k jeho nedostatečnému vývoji. Synapse v mozku se přestanou vázat a ten se postupně stává méně výkonným, jelikož je nedovyvinutý (Kostelanská, 2016, s. 12). Fyzioterapeutický model vývoje podle Bobatha rehabilitační cvičení, které je sestaveno ze systematického a důsledného podsouvání podnětů dítěti. Tyto cviky jsou zprvu prováděny pomocí pasivních pohybů dítěte. Díky tomuto cvičení se v mozku tvoří nové dráhy. K tvorbě stačí i pouhá změna napětí ve svalech, svalové kontrakce či harmonie pohybů. Jejich výstavba byla dříve v rehabilitaci spojována pouze s motorikou, nicméně 20

21 prof. Dr. A. Fröhlich jej aplikoval na všechny oblasti vnímání (Kostelanská, 2016, s. 12). 7.3 Prvky bazální stimulace Bazální stimulace jako koncept pracuje se základními, ale také nástavbovými technikami. Mezi základní prvky můžeme zařadit stimulaci somatickou, vestibulární a vibrační stimulace. Do nástavbových prvků patří stimulace optická, auditivní, orální, olfaktorická a taktilně-haptická. Na základní navazují nástavbové a uspokojují základní životní potřeby jedince. Základní i nástavbové prvky se aplikují do péče dle aktuálních potřeb pacienta. Při jejich užívání je nutné, aby terapeut vždy přihlížel na autobiografickou anamnézu pacienta (Kostelanská, 2016, s. 13). 7.4 Bazální stimulace v intenzivní péči Koncept bazální stimulace neodmyslitelně patří i na pracoviště intenzivní medicíny. Tato pracoviště jsou zahlcena velkým množstvím přístrojové techniky, zvláštních zvuků, pachů, neznámým prostředím, a právě díky tomu může dojít u pacientů ke strachu, stresu a i úzkosti(nováková, 2018, s. 37). V intenzivní péči monitorujeme, vyjma fyziologických funkcí a přístrojového vybavení, též reakce pacienta samotného. Díky tomu, že je zde snaha pečovat o pacienta formou primární sestry, tak čas, který u pacienta sestra stráví, může zjistit reakce na prvky bazální stimulace, jež jsou aplikovány do ošetřovatelské péče. Reakce, jako je mrkání, snaha o otevření očí, hluboké dýchání či změna napětí ve svalech jsou považovány jako kladná odezva pacienta na bazální stimulaci. Naproti tomu motorický neklid, interference s ventilátorem, svalové napětí nebo třeba křik jsou známkou intolerance (Friedlová, 2013, s. 9). Pacienti na odděleních intenzivní medicíny mají často omezené právě komunikační schopnosti, a to z důvodů intubace, zavedené tracheostomie, porušenému vnímání a celkovému stavu vědomí. Tyto postupy jsou proto aplikovány u všech s poruchou smyslového vnímání, narušenou komunikací, v komatu či dlouhodobě hospitalizovaných, neklidných či dezorientovaných. Pracujeme především s dotekem, který slouží jako prostředek v komunikaci. Měl být především klidný, provedený celou plochou dlaně, přiměřeným tlakem a po dostatečně dlouhou dobu. Při začátku komunikace s pacientem použijeme tzv. iniciální dotek, kterým dáváme pacientovi 21

22 najevo začátek činnosti u něj. Vytvoří si tak paměťovou stopu a ví, kdy se činnost okolí týká jeho a tolik nevnímá rušivé aktivity kolem něj (Bartůněk et al., 2016, s. 311). 8 Neurorehabilitace Neurorehabilitace je prováděna u pacientů s postižením centrální nervové soustavy. Jedná se o individuálně vedenou rehabilitaci pro pacienty trpící neurologickým onemocněním. Ve světě je praktikována již několik let, avšak v České republice dosud neexistuje neurorehabilitační oddělení, což je velkým nedostatkem, kterým trpí především lidé s neurologickými deficity (Švestková, 2013, s. 136). Nejčastěji je indikována tam, kde je výskyt parézy a plegie, protože v důsledku tohoto poškození dochází ke snížení soběstačnosti. Stejně tak, jako u bazální stimulace, tak i u nerorehabilitace existují základní principy. Je nutné, aby byly dodržovány a předcházelo se tak trvalým následkům nemoci. Jedná se o 5 principů (Niessnerová, 2018, s. 12). Princip celistvosti V této fázi se zaměřuje na pacienta jako na celek se všemi jeho potřebami, nezjišťuje pouze funkční nedostatky (Niessnerová, 2018, s. 12). Podkladem je přesná analýza deficitů, schopností a důsledků na každodenní život (Magdolenová, 2014, s. 13). Princip včasnosti a dlouhodobosti Je nesmírně důležité, aby rehabilitace pacienta byla započata už v akutní fázi jeho nemoci a trvala tak dlouho, jak bude nemocný potřebovat, klidně i několik let. Princip týmové práce Rehabilitační tým tvoří celá řada odborníků, jež se podílí na dosažení předem určených cílů. Jejich vzájemná spolupráce je důležitá zejména pro zajištění kvalitní neurorehabilitace (Niessnerová, 2018, s. 13) 22

23 Princip interdisciplinarity a multidisciplinarity Při poškození centrální nervové soustavy dochází k poškození jejich komplexních funkcí. Je tedy zapotřebí sestavit komplexní terapeutické koncepty. Dochází k multioborové spolupráci (Magdolenová, 2014, s. 14). Princip přijetí občanů se zdravotním postižením společnosti Navrácení pacienta do běžného každodenního života je finálním úspěchem neurorehabilitace (Niessnerová, 2018, s. 13). Kromě principů je také využíván fázový model, jenž napomáhá lépe organizovat celý léčebný proces. Již několik let je aplikován v Německu, v České republice zatím uveden do praxe není. Prostřednictvím tohoto modelu je zajištěna skvělá multioborová spolupráce mezi lékaři a pacienty, též mezi nemocnicí a pojišťovnami. Jendou z velkých výhod je včasné zahájení neurorehabilitace. Jednotlivé fáze modelu na sebe plynule navazují (Niessnerová, 2018, s. 14). V případě neurorehabilitace se jedná o multidisciplinární přístup k pacientům s neurologickým deficitem. Jedná se o komplexní proces, který je velmi náročný, je v něm zainteresováno velké množství odborníků, jako např. fyzioterapeuti, psychologové, logopedi, ergoterapeuti a v neposlední řadě lékaři a všeobecné sestry (Neissnerová, 2018, s. 9). 23

24 9 Cíle výzkumu Prvním cílem mé bakalářské práce bylo zmapovat znalosti sester v oblasti ošetřovatelské péče o pacienta s kraniotraumatem. 9.1 Výzkumné otázky: 1. Je významný rozdíl mezi znalostmi sester na ARO a sestrami pracujícími na JIP v oblasti péče o pacienta s kraniotraumatem? 2. Je významný rozdíl mezi znalostmi sester obou pracovišť vzhledem k délce praxe a dosaženému vzdělání? 3. Do jaké míry dodržují sestry na pracovišti denní harmonogram péče o pacienta s kraniotraumatem? 4. Jak subjektivně hodnotí sestry své znalosti v oblasti ošetřovatelské péče a bazální stimulace u pacienta s kraniotraumatem? Druhým cílem bylo vytvořit informativní leták pro rodinné příslušníky, týkající se bazální stimulace a péče u pacienta s kraniotraumatem. 9.2 Metodika výzkumu Pro sběr dat a výzkumnou část jsem zvolil kvantitativní metodu výzkumu formou dotazníkového šetření. Dotazník vlastní konstrukce jsem koncipoval formou znalostního testu. Pomocí této metody lze v relativně krátkém časovém úseku získat velké množství dat od značné skupiny respondentů, což považuji za velkou výhodu. Další z výhod je anonymita respondentů a nízké finanční náklady. Avšak i z této metody plynou určitá negativa, jako neochota pracovníku k vyplňování dotazníků, či nesprávné pochopení otázky ze strany respondenta (Kutnohorská, 2009, s. 41). Po prostudování vstupní literatury byl sestaven dotazník, který obsahuje celkem 22 otázek. Všechny otázky byly uzavřené, vždy byla správná jen jedna odpověď. Jednotlivé otázky můžeme rozdělit na demografické, znalostní a zvyklostní. První tři otázky dotazníku byly zaměřeny na zjištění demografických údajů respondentů. První otázka zjišťovala typ oddělení, na kterém respondenti pracují. Druhá otázka byla zaměřena na délku praxe a třetí zjišťovala nejvyšší dosažené vzdělání respondentů. Otázky č. 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14 a 15 byly zaměřeny na znalosti sester 24

25 v oblasti ošetřovatelské péče o pacienta s kraniocerebrálním poraněním. Otázka č. 16 byla zaměřena na zjištění, jak často se sestry na pracovištích setkávají s pacienty s daným poraněním. Otázky č. 17 a 18 měly za úkol zjistit znalosti sester v oblasti bazální stimulace. Jako deskriptivní byly zvoleny otázky č. 19, 20 a 21. V poslední 22. otázce byla zvolena škála pro subjektivní zhodnocení znalostí respondenta. Po sestavení dotazníku proběhla v měsíci listopadu pilotní studie, kdy bylo rozdáno mezi sestry 10 dotazníků a následně dle připomínek respondentů i vedoucí práce byl dotazník poupraven a distribuován v papírové formě dle stanovených podmínek. 9.3 Charakteristika vzorku respondentů Hlavním cílem práce bylo zjistit úroveň znalostí všeobecných sester v ošetřovatelské péči u klienta s kraniotraumatem. Cílovou skupinou byly tedy všeobecné sestry. Výzkumné šetření probíhalo ve Fakultní nemocnici u Svaté Anny na oddělení anesteziologicko resuscitačním, na neurochirurgické a chirurgické JIP. Dále byly dotazníky distribuovány ve Fakultní nemocnici Olomouc na oddělení anesteziologicko resuscitačním a neurochirurgické JIP. Dále pak v Nemocnici Jihlava na anesteziologicko resuscitační oddělení a neurologickou JIP. Celkem bylo rozdáno 130 dotazníku, z toho se 15 nevrátilo, v 5 případech nebyly vyplněny všechny otázky dotazníku, 7 dotazníků bylo nehodnotitelných. Návratnost dotazníku byla 79 %. Pro zpracování výzkumné části bylo použito 103 dotazníku, což představuje 100 %. Výzkumné šetření probíhalo od do Zpracování a analýza získaných výsledků šetření Pro zpracování výsledků dotazníkového šetření byl využit počítačový program Microsoft Word 2007 a Microsoft Excel Data získaná z dotazníkového šetření jsou prezentována formou tabulek. Některá z nich jsou využita ke statistickému testování jednotlivých výzkumných otázek. Výsledky výzkumu v tabulkách jsou prezentovány formou absolutní (N) a relativní (%) četnosti. Každá tabulka je rozdělena do dvou až tří sloupců, kdy první zobrazuje sledovanou kategorii, druhý absolutní a třetí relativní četnost. Ke každé tabulce je průvodní komentář. 25

26 Otázka č. 1: Typ oddělení, na kterém respondenti pracují. Tabulka 1 Typ oddělení, na kterém respondenti pracují Sledovaná kategorie Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) JIP chirurgického typu 10 9,71 JIP interního typu 10 9,71 JIP neurochirurgického typu 31 30,10 ARO 52 50,49 Celkem ,0 V tabulce 1 je vyobrazen typ oddělení, na kterém respondenti pracují. Z celkového počtu 103, bylo nejvíce respondentů z oddělení ARO, tedy 50,49 %, druhé nejzastoupenější pracoviště byla JIP neurochirurgického typu s 30,10 %. JIP chirurgického i interního typu byly zastoupeny stejně v 9,71 %. Otázka č. 2: Délka praxe respondentů ve zdravotnictví. Tabulka 2 Délka praxe respondentů ve zdravotnictví. Sledovaná kategorie Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) 1 3 roky 22 21, let 11 10, let 19 18,45 10 let a více 51 49,51 Celkem ,0 V tabulce 2 je prezentována délka praxe sester ve zdravotnictví. Nejvíce zastoupenou je kategorie 10 let a více, tedy 51 osob, což značí 49,51 %. Druhou nejpočetnější kategorií byla kategorie 1 3 roky celkovým počtem 22 respondentů, což činí 21,36 %. Z celkového počtu 103 sester, uvedlo 19 (18,45 %) jako svou délku praxe 5 10 let. Nejméně zastoupenou byla kategorie 3 5 let s celkovým počtem 11 (10,68 %) respondentů. 26

27 Otázka č. 3: Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů. Tabulka 3 Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů. Sledovaná kategorie Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Středoškolské studium zakončené maturitou 15 14,56 Vyšší odborné vzdělání s dosaženým titulem diplomovaný specialista Vysokoškolské vzdělání s dosaženým titulem Bc. Vysokoškolské vzdělání s dosaženým titulem Mgr , , ,71 Pomaturitní specializační studium 21 20,39 Celkem ,0 Tabulka 3 zobrazuje nejvyšší dosažené vzdělání respondentů. V tomto případě byla nejvíce zastoupenou kategorie Vyšší odborné vzdělání s dosaženým titulem diplomovaný specialista a to ve 33 případech (32,04 %). Druhou nejčastější odpovědí byla kategorie Vysokoškolské vzdělání s dosaženým titulem Bc., s celkovým počtem 24 respondentů (23,30 %). 21 (20,39 %) sester uvedlo Pomaturitní specializační studium. Nejméně zastoupenými skupinami bylo Středoškolské studium zakončené maturitou, které uvedlo 15 (14,56 %) sester a Vysokoškolské vzdělání s dosaženým titulem Mgr., jež uvedlo 10 (9,1 %) sester. Otázka č. 4: Co je to kraniocerebrální poranění? Tabulka 4 Co je to kraniocerebrální poranění? Sledovaná Kategorie Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Špatně 4 3,88 Správně 99 96,12 Celkem ,0 Tabulka 4 představuje první znalostní otázku dotazníku. Z celkového počtu 103 respondentů odpovědělo na tuto otázku 96,12 % sester správně. Špatně odpověděli pouze 4 respondenti, což činí 3,88 %. 27

28 Otázka č. 5: Co je to difuzní axonální poranění? Tabulka 5 Co je to difuzní axonální poranění? Sledovaná Kategorie Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Špatně 9 8,74 Správně 94 91,26 Celkem ,0 V následující znalostní otázce respondenti odpovídali, zda ví, co je difuzní axonální poranění. Na tuto znalostní otázku odpovědělo správně 9 respondentů, tedy 91,26 %. Nesprávnou odpověď uvedlo 8,74 % respondentů. Otázka č. 6: Co je to subdurální krvácení? Tabulka 6 Co je to subdurální krvácení? Sledovaná Kategorie Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Špatně 27 26,21 Správně 76 73,79 Celkem ,0 Výše uvedená tabulka zobrazuje výsledky znalostní otázky č. 6. Zde je již patrný vyšší podíl špatných odpovědí. Na tuto otázku odpovědělo špatně 27 respondentů, tedy 26,21 %. Správnou odpověď uvedlo 73,79 % sester. Otázka č. 7: Jaká hodnotící škála nám slouží k posouzení stavu vědomí? Tabulka 7 Jaká hodnotící škála slouží k posouzení stavu vědomí? Sledovaná Kategorie Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Špatně 2 1,94 Správně ,06 Celkem ,0 28

29 Tabulka 7 znázorňuje, zda respondenti vědí, jaká hodnotící škála slouží k posouzení stavu vědomí pacientů. V této otázce odpovídali respondenti v 98,06 % správně. Pouze 1,94 % respondentů uvedlo odpověď špatnou. Otázka č. 8: Jaká je fyziologická hodnota intrakraniálního tlaku? Tabulka 8 Jaká je fyziologická hodnota intrakraniálního tlaku? Sledovaná Kategorie Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Špatně 29 28,16 Správně 74 71,84 Celkem ,0 Pátá znalostní otázka dotazníku zjišťovala, jaká je fyziologická hodnota intrakraniálního tlaku. Správnou odpověď uvedlo 74 sester, což činí 71,84 %. Špatnou odpověď uvedla méně než jedna třetina respondentů, tedy 28,16 %. Otázka č. 9: Co znamená zkratka CPP? Tabulka 9 Co znamená zkratka CPP? Sledovaná Kategorie Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Špatně 14 13,59 Správně 89 86,41 Celkem ,0 V této znalostní otázce měli respondenti odpovídat na otázku, zda vědí, co znamená zkratka CPP. Z celkového počtu 103 sester odpovědělo 89 správně, tedy 86,41 %. Špatnou odpověď uvedlo 14 respondentů (13,59 %). 29

30 Otázka č. 10: Co je to kraniektomie? Tabulka 10 Co je to kraniektomie? Sledovaná Kategorie Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Špatně 11 10,68 Správně 92 89,32 Celkem ,0 Další otázka zjišťovala znalosti respondentů v oblasti neurochirurgických výkonů, konkrétně znalosti o kraniektomii. Jak je vidět výše v tabulce, správnou odpověď uvedlo 92 respondentů a špatnou pouze 11 (10,68 %). Otázka č. 11: Jaká je správná poloha v lůžku u pacienta s kraniocerebrálním poraněním? Tabulka 11 Jaká je správná poloha v lůžku u pacienta s kraniocerebrálním poraněním? Sledovaná Kategorie Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Špatně 20 19,42 Správně 83 80,58 Celkem ,0 V této znalostní otázce se objevuje více špatných odpovědí. Ale i přes to respondenti odpověděli správně v 80,58 %. Špatně odpovědělo 20 sester, tedy 19,42 %. 30

31 Otázka č. 12: Pokud se u pacienta s KCP objeví mydriáza na levém oku, která strana mozku je postižena? Tabulka 12 Pokud se u pacienta s KCP objeví mydriáza na levém oku, která strana mozku je postižena? Sledovaná Kategorie Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Špatně 30 29,13 Správně 73 70,87 Celkem ,0 V případě této znalostní otázky měli respondenti vybrat správnou odpověď na otázku, která strana mozku je postižena v případě, že se u pacienta objeví mydriáza na levém oku. Správně odpovědělo 70,87 % sester a špatnou odpověď uvedlo 30 respondentů, tedy 29,13 %. Otázka č. 13: Pomocí jakých opatření může dojít ke snížení intrakraniálního tlaku? Tabulka 13 Pomocí jakých opatření může dojít ke snížení intrakraniálního tlaku? Sledovaná Kategorie Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Špatně 19 18,45 Správně 84 81,55 Celkem ,0 U této otázky měli respondenti vybrat správnou odpověď na otázku, pomocí jakých opatření lze u pacienta snížit intrakraniální tlak. V případě této otázky bylo uvedeno více správných odpovědí než v otázce předchozí. Správnou odpověď uvedlo 81,55 % respondentů a nesprávně odpovědělo 19 sester (18,45 %). 31

32 Otázka č. 14: Mezi osmotickou terapii můžeme zařadit tyto léčiva. Tabulka 14 Mezi osmotickou terapii můžeme zařadit tyto léčiva. Sledovaná Kategorie Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Špatně 28 27,18 Správně 75 72,82 Celkem ,0 Znalostní otázka č. 14 měla za úkol zjistit znalosti respondentů v oblasti osmotické terapie. Jak lze vidět v tabulce, oproti předchozí otázce opět narostl počet špatných odpovědí. Špatně odpovědělo 28 sester, správně pak 75 sester (72,82 %). Otázka č. 15: Co je to Cushingův reflex? Tabulka 15 Co je to Cushingův reflex? Sledovaná Kategorie Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Špatně 19 18,45 Správně 84 81,55 Celkem ,0 V otázce č. 15 respondenti odpovídali, co je to Cushingův reflex. Správnou odpověď uvedlo 81,55 % respondentů. Špatně odpovědělo 19 sester (18,45 %). 32

33 Otázka č. 16: Jak často se na Vašem pracovišti setkáváte s pacienty s kraniocerebrálním poraněním? Tabulka 16 Jak často se na svém pracovišti respondenti setkávají s pacienty s kraniocerebrálním poraněním. Sledovaná kategorie Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Denně 36 34,95 1x za týden 9 8,74 1x za měsíc 34 33,01 1x za půl roku 21 20,39 Nevím 3 2,91 Celkem ,0 Tabulka 4 reprezentuje výsledky, jak často se sestry na svém pracovišti setkávají s pacienty s kraniocerebrálním poraněním. Nejvíce sestry uváděly odpověď 1x denně, s celkovým počtem 36 (34,95 %) respondentů a 1x za měsíc s počtem 34 (33,01 %) sester. 21 (20,39 %) respondentů uvedlo, že se s těmito pacienty setkává 1x za půl roku. Pouze 9 (8,74 %) sester uvedlo, že se s těmito pacienty setkává 1x za týden a 3 (2,91 %) sestry uvedly, že neví. 33

34 Otázka č. 17: Co je to bazální stimulace? Tabulka 17 Co je to bazální stimulace? Sledovaná Kategorie Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Špatně 51 49,51 Správně 52 50,49 Celkem ,0 Znalostní otázka č. 17 zjišťovala znalosti v oblasti bazální stimulace, konkrétně co znamená bazální stimulace. V této otázce byl poměr správných a špatných odpovědí poměrně vyrovnaný. Špatně odpovědělo 49,51 % respondentů a správně 50,49 %. Otázka č. 18: Co je to iniciální dotek? Tabulka 18 Co je to iniciální dotek? Sledovaná Kategorie Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Špatně 39 37,86 Správně 64 62,14 Celkem ,0 Další znalostní otázka z oblasti bazální stimulace měla za úkol zjistit, zda respondenti vědí, co znamená iniciální dotek. V této otázce již bylo více správných odpovědí. Správnou odpověď uvedlo 62,14 % sester, špatnou odpověď pak 39 respondentů, tedy 37,86 %. Otázka č. 19: Pracujete na Vašem oddělení s konceptem bazální stimulace? Tabulka 19 Práce s konceptem bazální stimulace na oddělení. Sledovaná kategorie Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Ano 95 92,23 Ne 8 7,77 Celkem ,0 34

35 Tabulka 19 znázorňuje výsledky, zda sestry na svém pracovišti pracují s konceptem bazální stimulace či nikoli. Z celkového počtu 103 respondentů 95 (92,23 %) uvedlo ano, tedy že na svém pracovišti s konceptem bazální stimulace pracují. Pouze 8 sester, tedy 7,77 % uvedlo odpověď ne. Otázka č. 20: U jakých pacientů pracujete s konceptem bazální stimulace? Tabulka 20 Koncept bazální stimulace u pacientů. Sledovaná kategorie Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) U všech pacientů 60 58,25 Pouze u pacientů v bezvědomí 38 36,89 Pouze u pacientů s kraniocerebrálním poraněním 4 3,88 Nevím 1 0,97 Celkem ,0 V tabulce 20 jsou zobrazeny výsledky, u jakých pacientů sestry pracují s konceptem bazální stimulace. Nejvíce sester, tedy 60 (58,25 %) uvedlo odpověď U všech pacientů. Odpověď Pouze u pacientů v bezvědomí uvedlo 38 respondentů, což činí 36,89 %. Z celkového počtu 103 pouze 4 (3,88 %) sestry uvedly odpověď Pouze u pacientů s kraniocerebrálním poraněním a 1 (0,97 %) respondent uvedl odpověď Nevím. 35

36 Otázka č. 21: Pokud na Vašem oddělení pracujete s konceptem bazální stimulace, dodržujete u pacientů denní harmonogram péče dle zjištěných informací od rodiny? Tabulka 21 Dodržování harmonogramu péče na oddělení. Sledovaná kategorie Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Ano 91 88,35 Ne 7 6,80 Nevím, co harmonogram péče znamená 5 4,85 Celkem ,0 Tabulka 21 ukazuje výsledky, zda sestry, pracující na oddělení s konceptem bazální stimulace, dodržují u pacientů denní harmonogram péče dle zjištěných informací od rodiny. Z celkového počtu 103 uvedlo 91 (88,35 %) respondentů odpověď Ano. Jen 7 sester, tedy 6,80 % uvedlo odpověď Ne a 5 (4,85 %) sester neví, co harmonogram péče znamená. Ověřování cíle č. 1 Cílem mé bakalářské práce bylo zjistit znalosti a zkušenosti sester v oblasti ošetřovatelské péče a bazální stimulace u pacienta s kraniotraumatem. Testování výzkumné otázky č. 1 Je významný rozdíl mezi znalostmi sester na ARO a sestrami pracujícími na JIP v oblasti péče o pacienta s kraniotraumatem? Průměrné hodnocení znalostí sester na ARO a JIP zobrazuje níže uvedená tabulka. Tabulka 22 Hodnocení znalostí respondentů ve vztahu k typu pracoviště Typ oddělení Průměr znalostí JIP 10,9 ARO 11,3 36

37 Vyššího průměrného hodnocení znalostí (tedy počet správných odpovědí) dosahují sestry na pracovišti ARO. Rozdíl v průměru je však jen 4 desetiny. Sestry na JIP získaly ale nejméně 8 bodů, zatímco sestry na ARO získaly i 0 bodů. V obou skupinách se vyskytovaly sestry s maximálním počtem správných odpovědí, tedy 14, z celkového počtu 14 znalostních otázek.můžeme tedy říci, že je rozdíl ve znalostech sester na pracovišti ARO a JIP. V tomto znalostním testu dosáhly lepších výsledků sestry pracující na ARO. Testování výzkumné otázky č. 2 Je významný rozdíl mezi znalostmi sester obou pracovišť vzhledem k délce praxe a dosaženému vzdělání? Tabulka 23 Hodnocení znalostí respondentů ve vztahu k délce praxe Délka praxe Průměr 1 3 roky 10,1 3 5 let 11, let 11,8 10 let a více 11,1 Nejvyššího průměrného hodnocení znalostí dosahují sestry s délkou praxe 5 10 let. Naopak nejhorší znalosti mají sestry s délkou praxe 1 3 roky. Sestry s délkou praxe 3 10 let získaly ze znalostního testu nejméně 9 bodů. Zatímco sestry s délkou praxe 1 3 roky získaly ze znalostního testu i 0 bodů. Sestry s délkou praxe více než 10 let získaly nejméně 8 bodů. Ve všech testovaných skupinách se vyskytovaly sestry s maximálním počtem správných odpovědí. Dosáhly tedy ve znalostním testu 14 bodů. Z výše uvedeného vyplývá, že nejlepších výsledků ve znalostním testu dosáhly sestry s délkou praxe 5 10 let. Při porovnání skupin délky praxe je rozdíl v úrovni znalostí dosažených ve znalostním testu. 37

38 Tabulka 24 Hodnocení znalostí respondentů ve vztahu k nejvyššímu dosaženému vzdělání Nejvyšší dosažené vzdělání Průměr znalostí Středoškolské studium zakončené maturitou 10,5 Vyšší odborné vzdělání s dosaženým titulem diplomovaný specialista 10,6 Vysokoškolské studium s dosaženým titulem Bc. 11,1 Vysokoškolské studium s dosaženým titulem Mgr. 12,8 Pomaturitní specializační studium 11,4 Nejvyšší znalosti prokázaly sestry s Vysokoškolským vzděláním s dosaženým titulem Mgr. a poté Bc. Naopak nejnižších znalostí dosáhly sestry se středoškolským vzděláním zakončeným maturitou a sestry s Vyšším odborným vzděláním s dosaženým titulem diplomovaný specialista. Sestry s Vysokoškolským vzděláním s dosaženým titulem získaly ve znalostním testu bodů. Sestry s Vysokoškolským vzděláním s dosaženým titulem Bc. ve znalostním testu získaly 5 14 bodů. Respondenti s pomaturitní specializačním vzděláním dosáhli 9 14 bodů, respondenti se středoškolským vzděláním zakončeným maturitou získali 9 12 bodů a respondenti s dosaženým titulem diplomovaný specialista 0 13 bodů. Můžeme tedy říci, že nejvyšší úrovně znalostí dosáhly sestry s Vysokoškolským studiem, s dosaženým titulem Mgr. Při porovnání skupin s nejvyšším dosaženým vzděláním byl prokázán rozdíl v úrovni znalostí. Testování výzkumné otázky č. 3 Do jaké míry dodržují sestry na pracovišti denní harmonogram péče o pacienta s kraniotraumatem? Četnostní tabulka odpovědí na otázku: Pokud na Vašem oddělení pracujete s konceptem bazální stimulace, dodržujete u pacientů denní harmonogram péče dle zjištěných informací od rodiny? 38

39 Tabulka 25 Dodržování denního harmonogramu péče u pacienta dle zjištěných informací od rodiny Sledovaná kategorie Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Ano 91 88,35 Ne 7 6,80 Nevím, co harmonogram péče znamená 5 4,85 Nevím 0 0,00 Celkem ,0 Z výše uvedeného vyplývá, že 88, 35 % respondentů dodržuje denní harmonogram péče u pacienta dle zjištěných informací od rodiny. Celkem 6,80 % respondentů uvedlo, že s denním harmonogramem péče u pacientů nepracuje. O něco méně, tedy 4,85 % respondentů uvedlo, že neví, co harmonogram péče znamená. Můžeme tedy říci, že necelých 89 % respondentů pracuje s denním harmonogramem péče u pacientů. Testování výzkumné otázky č. 4 Jak subjektivně hodnotí sestry své znalosti v oblasti ošetřovatelské péče a bazální stimulace u pacienta s kraniotraumatem? Tabulka 26 Popisná statistika subjektivního hodnocení znalostí respondentů Jak hodnotíte své znalosti o pacientech s kraniocerebrálním poraněním? Počet Průměr Medián Modus Četnost (modu) Minimum Maximum 103 2, Z následující popisné tabulky vyplývá, že nejhůře se respondenti hodnotili nedostatečně a nejlépe výborně. Nejčastěji sestry své znalosti hodnotily známkou chvalitebně, 39

40 a to ve 45 případech z celkového počtu 103, tedy v 43,69 % případů. Subjektivní hodnocení znalostí respondentů dosáhlo známky 2,3. Tabulka 27 Četnostní tabulka subjektivního hodnocení znalostí respondentů Sledovaná kategorie Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Výborně 16 15,53 Chvalitebně 45 43,69 Dobře 39 37,86 Dostatečně 1 0,97 Nedostatečně 2 1,94 Celkem ,0 Z výše uvedeného vyplývá, že téměř 60 % respondentů subjektivně hodnotilo své znalosti nejhůře známkou chvalitebně. Dostatečně nebo nedostatečně se hodnotili jen 3 respondenti, což činí necelá 3 % dotázaných respondentů. Můžeme říci, že více než polovina respondentů hodnotí své znalosti nejhůře chvalitebně. 40

41 10 DISKUZE Prvním cílem mé bakalářské práce bylo zjistit úroveň znalosti a zkušenosti sester v oblasti ošetřovatelské péče a bazální stimulace u pacienta s kraniotraumatem. Výzkumné šetření formou strukturovaného dotazníku probíhalo ve dvou fakultních nemocnicích, ve Fakultní nemocnici u Sv. Anny, Fakultní nemocnici Olomouc a Nemocnici Jihlava. Ve Fakultní nemocnici u Sv. Anny byly dotazníky distribuovány mezi 40 respondentů, ve Fakultní nemocnici Olomouc mezi 50 respondentů a v Nemocnici Jihlava mezi 40 respondentů. V první části dotazníku byly zjišťovány demografické údaje o dotazovaných, tedy typ pracoviště, délka praxe a nejvyšší dosažené vzdělání. Nejvíce z nich pracovalo na ARO, co se týče délky praxe, tak nejvíce odpovědí měla možnost 10 let a více a největší zastoupení ve vzdělání měla kategorie Vyšší odborné vzdělání s dosaženým titulem diplomovaný specialista. Dále následovala část dotazníku, kde byly zařazeny znalostní otázky z oblasti ošetřovatelské péče a bazální stimulace. Další součástí dotazníku byly i deskriptivní otázky týkající se zkušeností sester s ošetřovatelskou péčí a bazální stimulací u pacienta s kraniotraumatem. Vyhodnocení výzkumné otázky č. 1: Je významný rozdíl mezi znalostmi sester na ARO a sestrami pracujícími na JIP v oblasti péče o pacienta s kraniotraumatem? K této výzkumné otázce se v dotazníku vztahovaly otázky č. 1, otázky 4 15 a Data byla zpracována pomocí programu Microsoft Excel 2007 a prezentována v tabulkách. Výsledkem je rozdíl v úrovni znalostí sester pracujících na ARO a JIP. Nejvyšší úrovně znalostí dosáhli respondenti pracující na ARO. Výzkumná otázka č. 1 byla zodpovězena. Vyhodnocení výzkumné otázky č. 2: Je významný rozdíl mezi znalostmi sester obou pracovišť vzhledem k délce praxe a dosaženému vzdělání? Pro tuto výzkumnou otázku byly v dotazníku určeny otázky č. 2, 3, otázky 4 15 a Opět byla data zpracována za pomoci programu Microsoft Excel 2007 a výsledky prezentovány formou tabulek. Z výsledků provedené analýzy vyplývá, že nejlepších výsledků ve znalostním testu dosáhly sestry s délkou praxe 5 10 let. Při porovnání skupin dle délky praxe je rozdíl v úrovni znalostí dosažených ve znalostním testu. Co se týče srovnání úrovně znalostí a nejvyššího dosaženého vzdělání, analýza v tomto 41

42 případě prokázala, že nejvyšší úrovně znalostí dosáhly sestry s vysokoškolským studiem, s dosaženým titulem Mgr. Při porovnání skupin s nejvyšším dosaženým vzděláním byl prokázán rozdíl v úrovni znalostí. Výzkumná otázka č. 2 byla zodpovězena. Vyhodnocení výzkumné otázky č. 3: Do jaké míry dodržují sestry na pracovišti denní harmonogram péče o pacienta s kraniotraumatem? K této výzkumné otázce se v dotazníku vztahuje otázka č. 19. Pro analýzu této výzkumné otázky byla nejprve vytvořena tabulka četností, do jaké míry sestry dodržují denní harmonogram péče u pacienta s kraniotraumatem. Výsledkem je, že v 88,35 % sestry denní harmonogram péče dodržují. Z výsledků analýzy vyplývá, že většina sester dodržuje harmonogram péče dle zjištěných informací od rodiny. Výzkumná otázka č. 3 byla zodpovězena. Vyhodnocení výzkumné otázky č. 4: Jak subjektivně hodnotí sestry své znalosti v oblasti ošetřovatelské péče a bazální stimulace u pacienta s kraniotraumatem? V dotazníku se touto výzkumnou otázkou zabývá poslední otázka č. 22. Pro analýzu této výzkumné otázky byla provedena popisná statistika subjektivního hodnocení znalostí a následně četnostní tabulka. Z výsledků vyplývá, že nejčastěji své znalosti respondenti hodnotili jako chvalitebné, a to ve 45 případech ze 103, což činí 43,69 %. Může tedy říci, že 60 % sester se hodnotilo nejhůře chvalitebně. Dostatečně nebo nedostatečně se hodnotili pouze 3 respondenti, což činí necelé 3 %. Výzkumná otázka č. 4 byla zodpovězena. Druhým cílem mé bakalářské práce bylo vytvořit informativní leták pro rodinné příslušníky, týkající se bazální stimulace a péče u pacienta s kraniotraumatem. Po stáži na neurochirurgické JIP ve FN u SV. Anny a nasbírání potřebných zkušeností a informací, jsem vytvořil tento informativní leták, jež je součástí práce, viz. příloha. Druhý cíl bakalářské práce byl splněn. 42

43 11 NÁVRH ŘEŠENÍ A DOPORUČENÍ PRO PRAXI Z provedené analýzy výzkumného šetření vyplývá, že respondenti mají dostačující znalosti týkající se ošetřovatelské péče o pacienty s kraniocerebrálním poraněním. Tento výzkum byl realizován především na ARO a neurochirurgických JIP, nicméně s těmito pacienty se mnou setkat sestry i na jiných odděleních, jako je například chirurgické, či interní oddělení. Bylo by vhodné, kdyby své znalosti rozšířily i sestry pracující na těchto odděleních. Své znalosti mohou získat a prohloubit prostřednictvím metodických pokynů, jež budou zaměřeny na péči o tyto pacienty, a účastí na odborných seminářích zabývajících se touto problematikou. Také se mohou dále vzdělávat prostřednictvím zahraničních zdrojů, studiem pomaturitního specializačního vzdělávání a účastí na specializovaných kurzech, např. týkající se bazální stimulace, neurorehabilitace atd. 43

44 ZÁVĚR Kraniocerebrální poranění jsou celosvětově velkým problémem, jelikož představují nejčastější příčinu úmrtní u lidí do 45 let. I přes značné prostředky a velké úsilí zdravotníků, které jsou vynakládány zejména v akutní fázi po poranění, nejsou výsledky léčby pacientů s tímto typem poranění stále dobré a velká část zůstává trvale postižena. Mezi nejčastější příčiny patří dopravní nehody, pády, pracovní či sportovní úrazy a napadení (Smrčka et al., 2013, s. 80). Bakalářská práce se zabývá problematikou ošetřovatelské péče u pacienta s kraniotraumatem, konkrétně porovnáním znalostí sester. Skládá ze dvou částí, teoretické a empirické. První část teorie je zaměřen na kraniocerebrální poranění obecně. Jsou v ní shrnuty informace o anatomii a funkci mozku, základní rozdělení kraniocerebrálních poranění a diagnostika těchto poranění. Nedílnou součástí je pak kapitola zaměřená na terapii. Druhá část je zaměřena na ošetřovatelskou péči o tyto pacienty, neuromonitoring a jeho specifika. Samostatná kapitola je věnována bazální stimulaci a neurorehabilitaci. V empirické části jsou popsány výsledky výzkumu, jež byl realizován ve dvou fakultních nemocnicích a jedné okresní, a bylo do něj zahrnuto celkem 130 respondentů. Hlavním cílem práce bylo zmapovat znalosti sester v oblasti ošetřovatelské péče u pacienta s kraniotraumatem. Byly porovnávány znalosti sester dle typu oddělení, délky praxe a nejvyšší dosažené úrovně vzdělání. Z výsledků výzkumu vyplynulo, že nejvyšší úrovně znalostí dosáhly sestry pracující na oddělení ARO. Co se týče délky praxe, tak nejvyšší úroveň znalostí měli respondenti z kategorie 5 10 let. Významné rozdíly ve znalostech byly v oblasti nejvyššího dosaženého vzdělání. Nejvyšší znalosti byly prokázány u vysokoškolsky vzdělaných s dosaženým titulem Mgr. a poté Bc. Naopak nejnižší se středoškolským vzděláním zakončeným maturitou a s vyšším odborným vzděláním s dosaženým titulem diplomovaný specialista. Vysokoškolsky vzdělanésestry mají nejlepší znalosti o dané problematice a ty se středoškolským vzděláním naopak nejhorší. Další oddíl empirické části byla výzkumná otázka, zda sestry dodržují denní harmonogram péče o pacienta. Z výsledků šetření vyplynulo, že skoro v 89% harmonogram péče o pacienty dodržují. Následně byla analyzována výzkumná otázka, týkající se subjektivního hodnocení znalostí sestrami samotnými. Z výzkumu vyplynulo, že téměř v 60 % případů se hodnotily nejhůře 44

45 známkou chvalitebně. Dostatečně nebo nedostatečně se ohodnotily pouze 3 % dotázaných. Za sebe mohu říci, že při psaní této bakalářské práce jsem se obohatil o spoustu nových poznatků týkajících se ošetřovatelské péče u pacientů s kraniocerebrálním poraněním. Velmi by mě potěšilo, kdyby byla tato práce nadále inspirací pro sestry a námětem pro studenty k rozšíření a další tvorbě týkající se dané problematiky. Ze všech dostupných zdrojů na toto téma vyplývá, že incidence kraniocerebrálních poranění i nadále stoupá, je tedy více než žádoucí, aby se sestry v oblasti této problematiky i nadále vzdělávaly a usnadnily tak svou odbornou péčí a znalostmi pacientům návrat do každodenního života. 45

46 ZDROJE BARTŮNĚK P. et al., Vybrané kapitoly z intenzivní péče. 1. vydání. Praha: Grada, s. ISBN BHATIA, A., GUPTA, A., K Neuromonitoring in the intensive care unit I. Intracranial presurre and cerebral bloodflow monitoring. Intensive care medicine [online]. 2007, vol. 33, pp [cit ]. Dostupné z: 46c6-b30f-cffbd1810ff0%40sdc-v-sessmgr06. DVOŘÁKOVÁ, H Ošetřovatelská péče o pacienta s kraniocerebrálním poraněním s využitím konceptu bazální stimulace. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Bakalářská práce. DYLEVSKÝ, I Funkční anatomie. 1. vydání. Praha: Grada, s. ISBN FRIEDLOVÁ, K Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči. 1. vydání. Praha: Grada, s. ISBN FRIEDLOVÁ, K. Bazální stimulace v terénních pečovatelských službách. In: KOLEKTIV AUTORŮ. Pečovatelská služba v České republice. 1. vyd. Tábor: Asociace poskytovatelů sociálních služeb České republiky, 2010 b. s ISBN FRIEDLOVÁ, K. Koncept bazální stimulace a jeho uplatnění. Diagnóza v ošetřovatelství. 2012, roč. 8, č. 2, s ISSN FRIEDLOVÁ, K Bazální stimulace. Skriptum pro akreditovaný vzdělávací program. Základní kurz bazální stimulace. Základní modul I. 14. vydání. Frýdek Místek: INSTITUT Bazální stimulace, s.r.o. ISBN neuvedeno. MERKUNOVÁ, A. et al., Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory. 1. Vydání. Praha: Grada, s. ISBN KAPOUNOVÁ, G Ošetřovatelství v intenzivní péči. 1. vydání. Praha: Grada, s. ISBN

47 KOSTELANSKÁ, L Koncept bazální stimulace u neurochirurgických pacientů. Brno: Masarykova univerzita v Brně. Diplomová práce. KUTNOHORSKÁ, Jana Výzkum v ošetřovatelství. 1. vydání. Praha: Grada, s. ISBN MAGDOLENOVÁ, L Neurorehabilitace a její využití v práci nelékařských zdravotnických pracovníků. Brno: Masarykova univerzita v Brně. Bakalářská práce. NÁHLOVSKÝ, J. et al., Neurochirurgie. 1. vydání. Praha: Galén, s. ISBN NAVRÁTIL, L. et al., Neurochirurgie. 1. vydání. Praha: Karolinum, s. ISBN NOVÁKOVÁ, I Koncept bazální stimulace v intenzivní péči. Brno: Masarykova univerzita v Brně. Diplomová práce. NIESSNEROVÁ, G Neurorehabilitace ve spojení s prvky bazální stimulace z pohledu všeobecné sestry. Brno: Masarykova univerzita v Brně. Bakalářská práce PLEVOVÁ, I. Et al., Ošetřovatelství I. 1. vydání. Praha: Grada, s. ISBN SAMEŠ, M. et al., Neurochirurgie učebnice pro lékařské fakulty a postgraduální studium příbuzných oborů. 1. vydání. Praha: Maxdorf, s. ISBN SIKOROVÁ, J Implementace bazální stimulace na chirurgických jednotkách intenzivní péče. Diagnóza v ošetřovatelství. Praha: Promedia motion s.r.o., roč. 9, č. 5, s ISSN SMRČKA, M., PŘIBÁŇ, V. et al., Vybrané kapitoly z neurochirurgie pro studenty lékařské fakulty. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, s. ISBN SMRČKA, M. et al., Kraniocerebrální poranění a možnosti následné neurorehabilitace popis problematiky a přehled literatury. Neurologie pro 47

48 praxi[online]. 2013, roč. 14, č. 2, s [cit ]. Dostupné z: ŠEVČÍK, P. et al., Intenzivní medicína. 3. přepracované a rozšířené vydání. Praha: Galén, s. ISBN ŠVESTKOVÁ, O. et al., Základní principy neurorehabilitace. Neurologie pro praxi[online]. 2013, roč. 14, č. 3, s , [cit ].Dostupné z: TOMEK, A., et al., Neurointenzivní péče. 2. vydání. Praha: Mladá Fronta a.s. ISBN TYLL, T. et al., Neuroanestezie a základy neurointenzivní péče. 1. vydání. Praha: Mladá Fronta a.s. ISBN TOMAŠTÍKOVÁ, P Znalosti a zvyklosti všeobecných sester o vybraných neuromonitorovacích postupech v intenzivní péči. Brno: Masarykova univerzita v Brně. Diplomová práce. 48

49 SEZNAM ZKRATEK atd. ARO Bc. CPP CT a tak dále Anesteziologicko resuscitační oddělení Bakalář Cerebral perfusion pressure Computher tomography č. číslo DiS. EEG GCS ICP JIP KCP mmhg MAP MR Mgr. Diplomovaný specialista Elektroencefalogram Glasgow comascale Intracranial pressure Jednotka intenzivní péče Kraniocerebrální poranění milimetr rtuťového sloupce Mean arterial pressure Magnetická rezonance Magister n. nervus např. například s. strana SvjO2 tzv. viz. saturace kyslíku v jugulárním bulbu takzvaný vizte 49

50 SEZNAM TABULEK Tabulka 1 Typ oddělení, na kterém respondenti pracují. Tabulka 2 Délka praxe respondentů ve zdravotnictví. Tabulka 3 Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů. Tabulka 4 Jak často se na svém pracovišti respondenti setkávají s pacienty s kraniocerebrálním poraněním? Tabulka 5 Co je to difuzní axonální poranění? Tabulka 6 Co je to subdurální krvácení? Tabulka 7 Jaká hodnotící škála slouží k posouzení stavu vědomí? Tabulka 8 Jaká je fyziologická hodnota intrakraniálního tlaku? Tabulka 9 Co znamená zkratka CPP? Tabulka 10 Co je to kraniektomie? Tabulka 11 Jaká je správná poloha v lůžku u pacienta s kraniocerebrálním poraněním? Tabulka 12 Pokud se u pacienta s kraniocerebrálním poraněním objeví mydriáza na levém oku, která strana mozku je postižena? Tabulka 13 Pomoci jakých opatření může dojít ke snížení intrakraniálního tlaku? Tabulka 14 Mezi osmotickou terapii můžeme zařadit tato léčiva. Tabulka 15 Co je to Cushingův reflex? Tabulka 17 Co je to bazální stimulace: Tabulka 18 Co je to iniciální dotek? Tabulka 19 Práce s konceptem bazální stimulace na oddělení. Tabulka 20 Koncept bazální stimulace u pacientů. Tabulka 21 Dodržování harmonogramu péče na oddělení. 50

51 Tabulka 22 Hodnocení znalostí respondentů ve vztahu k typu pracoviště. Tabulka 23 Hodnocení znalostí respondentů ve vztahu k délce praxe. Tabulka 24 Hodnocení znalostí respondentů ve vztahu k nejvyššímu dosaženému vzdělání. Tabulka 25 Dodržování denního harmonogramu péče u pacientů dle zjištěných informací od rodiny. Tabulka 26 Popisné statistiky subjektivního hodnocení znalostí respondentů. Tabulka 27 Četnostní tabulka subjektivního hodnocení znalostí respondentů. 51

52 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Dotazník Příloha č. 2: Souhlas FN USA s výzkumným šetřením Příloha č. 3: Souhlas FN Olomouc s výzkumným šetřením Příloha č. 4: Souhlas Nemocnice Jihlava s výzkumným šetřením Příloha č. 5: Informační leták pro rodinné příslušníky 52

53 Příloha č. 1: Dotazník Vážený pane, vážená paní, jmenuji se Jakub Padělek, DiS., a jsem studentem třetího ročníku bakalářského studia oboru Všeobecná sestra na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě. Má bakalářská práce se zabývá znalostmi sester v ošetřovatelské péči o pacienty s kraniocerebrálním poraněním. Hlavním cílem mé bakalářské práce je zjistit, zda má na znalosti sester vliv délka praxe či jejich vzdělání. Tímto bych Vás rád poprosil o vyplnění dotazníku, který je zcela anonymní. Vždy je správná pouze jedna odpověď. Děkuji za Váš čas a ochotu při vyplnění dotazníku. 1) Vyberte typ oddělení, na kterém pracujete: a. JIP chirurgického typu b. JIP interního typu c. JIP neurochirurgického typu d. ARO 2) Uveďte délku Vaší praxe ve zdravotnictví: a. 1-3 roky b. 3-5 let c let d. 10 let a více 3) Vyberte Vaše nejvyšší dosažené vzdělání: a. Středoškolské studium zakončené maturitou b. Vyšší odborné vzdělání s dosaženým titulem diplomovaný specialista c. Vysokoškolské vzdělání s dosaženým titulem Bc. d. Vysokoškolské vzdělání s dosaženým titulem Mgr. e. Pomaturitní specializační studium 4) Co je to kraniocerebrální poranění? a. Poranění hlavy 53

54 b. Poranění mozku c. Poranění hlavy a mozku d. Nevím 5) Co je to difúzní axonální poranění? a. Atraumatické poškození axonů b. Traumatické poškození axonů způsobené vlivem střižných sil c. Traumatické poranění axily d. Nevím 6) Co je to subdurální krvácení? a. Krvácení mezi dura mater a arachnoideou b. Krvácení mezi kost lebeční a dura mater c. Krvácení mezi arachnoideou a mozkovou tkání d. Nevím 7) Jaká hodnotící škála nám slouží k posouzení stavu vědomí? a. Waterloo scale b. Bienstein scale c. Glasgow coma scale d. Nevím 8) Jaká je fyziologická hodnota intrakraniálního tlaku? a. 1 5mmHg b. 1 15mmHg c mmHg d. Více než 25 mmhg e. Nevím 9) Co znamená zkratka CPP? a. Cerebral parcial pressure b. Cerebral perfusion pressure c. Central perfusion pressure d. Nevím 54

55 10) Co je to kraniektomie? a. Vývrt lebky b. Otevření lebky c. Odstranění části kosti lebeční d. Nevím 11) Jaká je správná poloha v lůžku u pacienta s kraniocerebrálním poraněním? a. Fowlerova poloha b. Zvýšená poloha horní poloviny těla, alespoň 30% c. Zvýšená poloha horní poloviny těla, stačí 20% d. Nevím 12) Pokud se u pacienta s kraniocerebrálním poraněním objeví mydriáza na levém oku, která strana mozku je postižena? a. Pravá b. Levá c. Obě d. Nevím 13) Pomoci jakých opatření může dojít ke snížení intrakraniálního tlaku? a. Hypoventilace, osmotická diuretika, kortikosteroidy b. Osmotická diuretika, fyzikální chlazení, hyponatremie c. Hyperventilace, zvýšená poloha těla 30-40%, osmotická diuretika, sedace d. Nevím 14) Mezi osmotickou terapii můžeme zařadit tato léčiva: a. Aldacton, Dexamed, Mannitol b. Mannitol, NaCl10%, Furosemid c. Ceftriaxon, Mannitol, NaHCO 3 d. Nevím 15) Co je to Cushingův reflex? a. Hypotenze, bradykardie, dechové obtíže 55

56 b. Hypertenze, tachykardie, normální dechová aktivita c. Hypertenze, bradykardie, dechové obtíže d. Nevím 16) Jak často se na Vašem pracovišti setkáváte s pacienty s kraniocerebrálním poraněním? a. Denně b. 1x za týden c. 1x za měsíc d. 1x za půl roku e. Nevím 17) Co je to bazální stimulace? a. Pedagogický koncept, který se zabývá vnímáním a komunikací člověka b. Pedagogicko ošetřovatelský koncept, jež podporuje v nejbazálnější rovině lidské vnímání, komunikaci a pohybové schopnosti jedince c. Ošetřovatelský koncept, který podporuje lidské vnímání, komunikaci a pohybové schopnosti jedince d. Nevím 18) Co je to iniciální dotek? a. Dotek, kterým pacientovi dáme najevo začátek naší přítomnosti a činnosti u něj b. Dotek, kterým pacientovi dáme najevo začátek a konec naší přítomnosti a činnosti u něj c. Dotek, prostřednictvím kterého komunikují s pacientem pouze lékaři d. Nevím 19) Pracujete na Vašem oddělení s konceptem bazální stimulace? a. Ano b. Ne c. Nevím 56

57 20) U jakých pacientů pracujete s konceptem bazální stimulace?(odpovídejte, pouze pokud jste v předchozí otázce odpověděli ano) a. U všech pacientů b. Pouze u pacientů v bezvědomí c. Pouze u pacientů s kraniocerebrálním poraněním d. Nevím 21) Pokud na Vašem oddělení pracujete s konceptem bazální stimulace, dodržujete u pacientů denní harmonogram péče dle zjištěných informací od rodiny? a. Ano b. Ne c. Nevím, co denní harmonogram péče znamená d. Nevím 22) Jak hodnotíte své znalosti o pacientech s kraniocerebrálním poraněním? a. Výborně b. Chvalitebně c. Dobře d. Dostatečně e. Nedostatečně 57

58 Příloha č. 2: Souhlas FN USA s výzkumným šetřením 58

59 Příloha č. 3: Souhlas FN Olomouc s výzkumným šetřením 59

60 Příloha č. 4: Souhlas Nemocnice Jihlava s výzkumným šetřením 60

61 Příloha č.5: Informační leták pro rodinné příslušníky PROČ BAZÁLNÍ STIMULACE? Vážení příbuzní a blízcí, Váš člen rodiny je hospitalizován na oddělení neurochirurgické JIP. Víme, že hospitalizace na našem oddělní není lehká pro Vás, ani pro Vašeho blízkého. Snažíme se o co nejčasnější návrat pacientů do jejich běžného života a zároveň o vzájemnou spolupráci mezi rodinou, zdravotnickým personálem, ale i pacientem samotným. Co je to bazální stimulace? - Speciální pedagogicko - ošetřovatelský koncept, který podporuje vnímání pacientů - Hlavním cílem bazální stimulace je uspokojení základních lidských potřeb - Díky bazální stimulaci můžeme uskutečňovat ošetřovatelskou péči, která je individuální a zaměřena přímo na daného pacienta - Nedílnou součástí tohoto konceptu je vzájemná spolupráce mezi Co od nás můžete očekávat? - Individuální přístup ke každému pacientovi přistupujeme individuálně, na základě jeho onemocnění, potřeb a taky zvyklostí - Pracujeme se speciálními pomůckami pro polohování a vytvoření domáckého prostředí - Snažíme se pracovat systémem primární sestry tedy aby se o pacienta staral stejný ošetřovatelský personál, který pacienta zná, ví co má a nemá rád - Jsme multidisciplinární tým na péči se podílí sestry, lékaři různých oborů, fyzioterapeuti, ergoterapeuti 61