MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV DESIGNU, NÁBYTKU A BYDLENÍ Návrh interiérového zařízení úložných částí bytu Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Ing. arch. Hynek Maňák Vypracovala: Michaela Macků Brno 2013

2

3

4 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Návrh interiérového zařízení úložných částí bytu zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:...

5 Ráda bych poděkovala především panu Ing. arch. Hynku Maňákovi za odborné vedení, cenné rady a čas, který mi věnoval při tvorbě mé bakalářské práce. Rovněž bych chtěla poděkovat všem, kteří mi přispěli svými radami a časem, a pomohli tak zdárnému dokončení této práce.

6 ABSTRAKT Jméno: Michaela Macků Název práce: Návrh interiérového zařízení úložných částí bytu Bakalářská práce se zabývá problematikou vybraných úložných prostor. Konkrétně se jedná o způsoby interiérového zařízení samostatných úložných místností a specifických částí bytu, které jsou prostorově omezené šikmou konstrukcí. Zaměřuje se na typologii, prostorové požadavky, funkčnost, konstrukční a materiálové řešení a v neposlední řadě i na současné trendy. Na základě těchto východisek je v praktické části zhotoven vlastní návrh vnitřního zařízení úložného prostoru v místnosti komora. Vlastní řešení je vyhotovené pomocí názorných schémat a 3D vizualizací. Klíčová slova: interiér, komora, skříň, šatna, šikmé konstrukce, úložné prostory ABSTRACT Name: Michaela Macků Name of the work: Interior furnishing design of apartment storage parts Bachelor thesis deals with issues of selected storage spaces. It concerns specifically the ways of interior furnishing of storage rooms and specific flat parts limited by the sloping construction. It focuses on typology, space requirements, functionality, constructional and material solutions and last but not least actual trends. On this base has been created in the practical part author s own design of interior storage space furnishing in storeroom. The design is created by using of graphic schemas and 3D visualizations. Keywords: interior, storeroom, wardrobe, cloakroom, sloping construction, storage spaces

7 OBSAH 1. ÚVOD CÍL METODIKA ŠATNÍ KOMORY A SKŘÍNĚ Šatní komory Rozměry a dispozice Vestavěné skříně Šatní niky Vnitřní zařízení Ukládání obuvi POTRAVINOVÉ KOMORY A SKŘÍNĚ Potravinové komory Rozměry a dispozice Vnitřní zařízení Zásady potravinové komory Potravinová skříň Americká potravinová skříň KOMORY A SKŘÍNĚ NA OSTATNÍ PŘEDMĚTY (TECHNICKÉ KOMORY) PROSTOR POD SCHODY Rozměry a dispozice Způsoby řešení Nábytkové vybavení PROSTOR POD ŠIKMÝMI STĚNAMI Problematika půdní vestavby Rozměry a dispozice Prostor pod šikmou stěnou Prostor ve štítu VÝCHODISKA PRO TVORBU ÚLOŽNÉHO PROSTORU Ergonomie Rozměry úložných prostor... 44

8 9.2.1 Šířka Výška Hloubka Otevírání dveří úložných prvků Otočné křídlové dveře Posuvné dveře Skládací dveře Předsuvné dveře Rolety a závěsy Materiály Deskové materiály vyrobené z masivního dřeva Desky na bázi přírodního dřeva - překližované materiály Deskové aglomerované materiály Osvětlení úložných prostor Normy NÁVRH ZAŘÍZENÍ DANÉHO PROSTORU Stávající zařízení Vlastní návrh a varianty řešení Pravá strana Levá strana Vyhodnocení Vizualizace DISKUZE ZÁVĚR SUMMARY SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK... 71

9 1. ÚVOD Nedílnou součástí každého bytu jsou úložné prostory. Úložné prostory slouží pro ukládání věcí v domácnosti. Aby domácnost splňovala základní potřeby pohodlného bydlení a správného fungování, musí být tyto prostory vhodně umístěné, dimenzované a dobře přístupné v závislosti na ukládání a vyjímání předmětů, případně správně osvětlené a větrané. Dalším kritériem pohodlného bydlení je pořádek. S procesem bydlení a veškerou lidskou činností souvisí užívání velkého množství různorodých předmětů, například oděvů, sportovních potřeb, úklidových potřeb, knih apod. Nechceme-li, aby se z našich obytných prostor stala skladiště nepotřebných nebo méně používaných věcí, musíme si jasně vymezit místo a prostor pro jejich ukládání. Z psychologického hlediska bychom se při navrhování úložných prostor měli vedle funkčnosti zaměřit také na jejich design, který může pozitivně dotvářet konečný vzhled místností. V dnešní době spousta lidí investuje do stavební části rodinného domu nemalé finance. Bohužel ale otázku vnitřního vybavení vidí jako nepodstatnou a místo předem promyšleného, funkčního zařízení si domácnost často vybavují nevhodným sériově vyráběným nábytkem. Stejně tak jako je kladen důraz na dispozici, velikost a funkci stavby, je nezbytně nutné zaměřit se na tyto parametry i při řešení dílčích částí a nábytkového vybavení stavby. I při velmi dobře a kreativně vyřešeném projektu stavební části domu se může kvůli nevhodně zvolenému nábytkovému vybavení narušit fungování celého díla. 9

10 2. CÍL Smyslem teoretické části bakalářské práce je předložit přehledný materiál, který shrnuje problematiku vybraných úložných prostor. Cílem praktické části je pak návrh vnitřního zařízení úložného prostoru v místnosti komora dle zadané půdorysné dispozice a požadavků majitelů. Snahou je vytvořit vhodné řešení dané komory tak, aby odpovídalo požadavkům majitelů, rozměrům a množství ukládaných předmětů a aby dbalo na ergonomii a technologické požadavky. 3. METODIKA Bakalářskou práci je možné rozdělit do dvou částí. Obsahem první, teoretické části je studie interiérového zařízení úložných částí bytu, jako je šatní komora, potravinová komora, technická komora a prostory pod šikmými konstrukcemi. Dále jsou zde uvedena východiska pro samotnou tvorbu úložných prostor. Součástí každé kapitoly jsou ukázky dispozičního řešení úložných místností i jednotlivých prvků a definování požadavků, jako je např. požadavek funkce, bezpečnosti, ergonomie, dimenzování či estetiky. Druhá, praktická část obsahuje vypracování vlastního návrhu vnitřního zařízení úložného prostoru v konkrétní místnosti bytu (komora) dle daných požadavků majitelů. Součástí praktické části práce jsou schémata a 3D vizualizace dispozičního řešení daného problému. Ke zpracování bakalářské práce byly použity tyto metody: analýza odborné literatury (knihy, akademické práce, webové příspěvky, firemní literatura) v části teoretické, v části praktické pak vlastní návrh nábytkového vybavení pro danou místnost. Pomocí programů AutoCAD 2007 a Autodesk 3ds Max 2010 vznikly veškeré výkresy, schémata a vizualizace. 10

11 4. ŠATNÍ KOMORY A SKŘÍNĚ K ukládání prádla u našich předků sloužily truhly, první skříně na oděvy se objevily až v období renesance a baroka. Sloužily ale i jako symbol blahobytu, byly hojně vyřezávané a malované. V současné době samostatné skříně jako solitéry k ukládání oděvů nahradily sofistikovanější úložné prvky nejrůznější stavebnicové systémy či vestavěný nábytek. Právě šatní komory jako samostatné místnosti umožní optimální a přehledné ukládání oděvů a prádla. [1] Obr. 1 Barokní skříň 4.1 Šatní komory Šatní komora je dle Coffranta [2, s. 46] definována jako místnost vybavená prvky k ukládání oděvů, obuvi a doplňků. Nachází se většinou u ložnice nebo u koupelny. Autor dále uvádí, že šatna je ideální jako samostatná uzavřená místnost, ale i konec chodby či nika může vystačit na oděvní skříně a police. Šatní komora slouží primárně k ukládání svrchních oděvů, prádla, obuvi a doplňků. Dříve byly samostatné šatny luxusní záležitostí, v dnešní době je však jejich budování velmi často užívané a u novostaveb je již standardní součástí projektu. Je to ideální způsob ukládání prádla. [3] Nenachází-li se v bytě žádný vhodný prostor či jiná samostatná komora, může právě šatní komora sloužit i k ukládání předmětů spojených se zájmovou a pracovní činností obyvatel. V jiných případech lze šatní komoru využít k ukládání úklidových potřeb či sezónních předmětů. Přístup do šatny je většinou z předsíně, chodby nebo přímo ložnice. [4] Obr. 2 Šatní komora 11

12 Nejefektivnější a zároveň nejjednodušší způsob vnitřního vybavení spočívá v použití montovatelné nosné sestavy s policemi a tyčemi s věšáky. Při tvorbě řešení policových sestav se jako praktické a estetické osvědčily sestavy zhotovené z materiálů na bázi dřeva, kovu a textilu či jejich vzájemná kombinace. Na ukládání méně hmotných předmětů se v současné době využívá variabilních úložných prvků z papíru, kartonu a alternativně také ekologicky zpracovatelných plastů. Situováním šatních tyčí do dvou nebo více řad nad sebou se dosahuje úsporného využití prostoru. [4] Zásadním předpokladem správného uložení předmětů při zařizování šatní komory je zabezpečení jednoduchého pohybu a snadného přístupu k nejčastěji užívaným věcem. Uložení předmětů musí být přehledné a praktické. Musíme tedy respektovat a zohlednit fyzické možnosti uživatele jeho dosah ve svislém i vodorovném směru. Dále je dobré si při zřizování šatny předem určit typ a množství ukládaných věcí. Není ideální soustřeďovat velké množství ošacení a předmětů více členů domácnosti pouze do jedné místnosti. Velmi často pak dochází k provozním střetům obyvatelů bytu. [4] Pokud to prostor dovolí, je dobré zřídit si větší počet šaten pro jednotlivé účely. Jednu šatnu v přízemí na ukládání bund, kabátů, doplňků jako jsou klobouky, rukavice, tašky, šály a sezónních věcí. Další šatny potom pro jednotlivá patra či pro jednotlivé uživatele domácnosti. Součástí každé šatny by mělo být dostatečně velké zrcadlo, aby umožnilo pohled na celou postavu a posloužilo tak k finální úpravě zevnějšku. [3] Obr. 3 Šatní komora 12

13 Důležitým faktorem při budovaní a vybavování šatny je také zhodnocení potřeb uživatelů. Je třeba si uvědomit, že garderoba a tedy i úložné prvky jsou odlišné u žen a u mužů. Ženy na rozdíl od mužů potřebují více prostoru na zavěšení šatů, dlouhých sukní a kabátů, také police pro boty bývá větší. [2] Rozměry a dispozice Prostor pro vybudování šatny jako samostatného pokoje by měl být přibližně 4 m 2 například 1,5 m na 2,5 m či pravidelnější 1,8 m na 1,9 m. Pokud je místnost menší, budování šatny nedává smysl a zaměříme se raději na umístění polic v prostorách chodby či ložnice. Pro převlékání v šatně potřebujeme dostatečný prostor minimálně 6 m 2. Pokud je tedy šatna samostatnou uzavřenou místností, nepotřebují skříně dvířka, což zároveň umožní rychlý přehled uložených oděvů. [2] Co se týče dispozičního řešení šatních komor, podlouhlé prostory se vybavují policemi ve tvaru L, je-li šířka komory alespoň 1,4 m (optimálně 600 mm na hloubku skříně a 800 mm na volný pohyb). Máme-li dostatečně velký prostor spíše čtvercového půdorysu, volíme raději police ve tvaru U. Ty umísťujeme po obvodu tří stěn nebo dokonce všech čtyř stěn z důvodu maximálního využití prostoru. [2] Obr. 4 Dispozice šatní komory 13

14 4.2 Vestavěné skříně Vestavěné skříně se považují za součást stavby, jejich montáž probíhá mezi zařizovacími prvky jako první. Nejsou-li dodělávány dodatečně, jejich umístění je zakresleno již v půdorysném řešení domu či bytu. Vestavěné skříně se primárně používají jako šatní úložný prostor. Najdeme je nejen v chodbách a předsíních, ale i v obývacích místnostech a ložnicích. [5] Obr. 5 Vestavěná skříň Vestavěné skříně také můžeme z hlediska umístění a vzájemné vazby na stavbu rozdělit do čtyř typů: Vestavné skříně jsou zabudovány do výklenku stěny. Příslušný otvor tak zcela vyplňují a viditelnou se stává jen přední stěna (obr. 6 A). Přístavné skříně vyplňují pouze roh místnosti nebo se připojují k vestavné skříni a tvoří její konec. Dále tyto skříně můžeme rozlišit podle toho, ze které strany přiléhají, na pravé (obr. 6 B) a levé (obr. 6 C). Mají viditelnou přední stranu a jednu stranu boční. Používají se zejména v malých bytech, kde je snaha co nejméně zmenšit plochu místnosti. Volné skříně jsou pouze svojí zadní stěnou připojeny ke stěně místnosti, mají tedy viditelné oba boky a přední stranu (obr. 6 D). Takové skříně lze umísti kdekoliv v interiéru. Příčkové skříně rozdělují plně či částečně daný prostor. Často se jimi mění plošná dispozici bytu bez nutnosti zásahu do stavby (obr. 6 E, F, G). To se jeví jako výhodné v pronajatých bytech, příčkové skříně lze kdykoliv demontovat a uvést tak byt do původního stavu. [6] 14

15 Obr. 6 Vazba vestavěné skříně na stěnu Pokud vestavěné skříně vyplňují celou plochu stěny místnosti, můžeme o nich mluvit jako o skříňových stěnách. Skříní většinou bývá prostor využit až ke stropu, takže se získá mnoho úložného prostoru na ploše poměrně malých půdorysných rozměrů. Připojením skříně k bočním stěnám nezůstávají žádné nevyužité zbytkové plochy nebo prachové kouty a mrtvé úhly. Vestavěné skříně nejčastěji stojí před stěnou místnosti, mohou být ale i zabudované v nice nebo volně stojící s funkcí nenosné dělící stěny. V tomto případě klademe velký důraz na provedení zvukové izolace. [7] Obr. 7 Skříň oddělující prostor koupelny Rozdělení místnosti pomocí skříňové sestavy, tedy příčkové skříně, lze provést více způsoby. Velmi funkční je přístupnost z obou stran, dále se sestavy řeší jako plné nebo více či méně transparentní. Tento případ se nejčastěji vyskytuje při oddělování kuchyně a jídelny, nebo jídelny od obývacího pokoje. Do vestavěných skříní může také zasahovat prvek průchozích dveří. Mohou být zabudovány tak, že v jednom případě přebírají stejný vzhled průčelí skříňové stěny a v druhém se od něj jasně a účelně oddělují. Zárubeň dveří musí splňovat požadavek na stabilní polohu a bezpečné kotvení. [7] 15

16 Při montáži vestavěných skříní je důležité zajistit především bezpečnou stabilitu skříně nejen v zavřené poloze, ale i při otevření funkčních částí jako jsou dveře a zásuvky. [7] Vzhled a členění průčelí se může u jednotlivých skříní výrazně lišit. Rozlišují se jednoduchá, nebo živá průčelí a výrazně vodorovně, nebo svisle členěná průčelí. [8] Obr. 8 Členění průčelí skříně 4.3 Šatní niky Nika neboli výklenek je známa již od starověku. Jde o otvor ve zdi různé velikosti, většinou s rovnými stěnami a klenutým či rovným nadpražím. V takovém prostoru může být taktéž osazeno okno či dveře. Niku je velmi efektivní využít jako úložný prostor. Niky se také velmi často vyplňují vestavěnými skříněmi. Mimo čelní stěnu je skříň ze všech stran ohraničena konstrukcí niky. Prostor vestavěné skříně je tedy předem určen, dotváří se pouze konstrukce a uzavření niky. Výhodou bývají nižší pořizovací náklady a od toho se odvíjející cena, možnost vytvoření nového úložného prostoru. Nevýhodou pak může být právě jasné omezení prostoru nebo nepravidelnosti na stěnách výklenků nacházejících se ve starších objektech (nepřesné úhly, zvlnění). Obr. 9 Šatní nika 16

17 Sahá-li nika a v ní vybudovaný úložný prostor až k zemi, použijeme posuvné dveře a celý prostor tak například v předsíni prakticky uzavřeme. Niku můžeme opatřit posuvnými kolejnicemi na zavěšení bund a kabátů, spodní část je vhodné vybavit menšími skříňkami na tašky a klobouky či botníkem. Ideální hloubka je 60 až 65 cm parametry musí umožnit zavěšení zimních a kožešinových plášťů náročných na prostor. [14] Obr. č. 10 Šatní nika 17

18 4.4 Vnitřní zařízení Vnitřní zařízení by mělo vždy odpovídat prostorovým nárokům na uložení jednotlivých druhů oděvů a počtu osob v domácnosti. Nejedná se však pouze o police a zásuvky, jak tomu bylo dříve. V současné době je na trhu dostupné kvalitní šatní vybavení skládající se z nejrůznějších prvků a systémů. [3] Výsuvné, sklopné či výklopné systémy usnadňují manipulaci s hluboko či vysoko uloženými předměty. Z hlediska hygieny jsou z důvodu provětrávání oděvů vhodné textilní a drátěné programy. Výrobci nabízí prvky na konkrétní druh ukládaného předmětu, například speciální věšák na kravaty, kalhoty, sukně, opasky apod. [3] Fišerová [2, s. 7] uvádí prvky, které pomohou maximálně účelně využít úložný prostor šatní skříně či komory: speciální ramínka stabilní, výsuvné nebo sklopné šatní tyče police, výsuvné police zásuvky, dělené zásuvky výsuvné, výklopné boxy či tyče na obuv drátěné police a zásuvky závěsné textilní nebo plastové boxy samostatné šatní stojany kontejnery, krabice ostatní prvky (velký koš na prádlo, držák na žehlicí prkno ) Obr. 11 Doplňky šatních skříní 18

19 4.5 Ukládání obuvi Obuv vyžaduje až 7% objemové kapacity ukládaných předmětů. Je tedy doporučováno vyhradit pro obuv samostatné úložné zařízení. Převážně se obuv ukládá do botníků u vstupu do bytu, tedy v předsíni. Je ale možné uložit čistou, sezónní, letní nebo společenskou obuv do spodních částí skříňových sestav umístěných v ložnici či samostatné šatně. Prostor pro uložení obuvi musí být odvětrávaný, nevhodné je uzavřené uložení, kdy nedochází k přirozenému vysychání. [9] Hloubka prostoru pro uložení obuvi se udává 350 mm, šířka pro uložení jednoho páru bot cca mm. Pro vysoké dámské boty je nutno počítat s větší výškou - až 40 cm. Obvykle se počítá s 14 páry obuvi pro ženy, 12 pro muže a 8 páry pro děti. [9] Botník Podle dispozice můžeme pro ukládání obuvi zvolit úzký a vysoký botník či nízkou a dlouhou komodu. Komoda menší hloubky má oddělené přihrádky, do kterých se svisle ukládá obuv. Většinou je uzavřená výklopnou přední stranou. Pokud je komoda hlubší a obuv se do ní ukládá vodorovně, díky výšce kolem 400 mm může posloužit i jako lavice a zajistit tak pohodlné obouvání. [2] Obr. 12 Botník s čalouněním Obr. 13 Výklopný botník 19

20 Vysoký botník bývá vybaven plnými či drátěnými policemi, rošty nebo speciálními stojany pro obuv. Z důvodů úspory prostoru vznikly tzv. výklopné botníky se svislým ukládáním obuvi. Jejich hloubku tak lze snížit až na 170 mm. Nejen obuv, ale i místo pro její uložení může podléhat módním trendům. V současné době vzniká velké množství řešení ukládání obuvi, které se od toho klasického značně liší. Důraz je tedy kladen nejen na funkci, ale i na design. Obr. 14, 15, 16 Alternativní řešení ukládání obuvi 20

21 5. POTRAVINOVÉ KOMORY A SKŘÍNĚ Potravinová komora neboli spižírna je místnost, která dříve patřila k neodmyslitelným součástím vybavení domácnosti. V dnešní době se ale s oddělenou komorou téměř nesetkáme. Stala se tahle místnost v 21. století postradatelnou? Největší úpadek potravinových komor byl způsoben sídlištní panelovou výstavbou. Pouze některé takovéto byty měly spíž na chodbě, ta ovšem nakonec nebyla k ukládání potravin vůbec vhodná. Neměla dobré větrání a teplota se shodovala s teplotou okolního prostředí. Potraviny se tedy hlavně z důvodu nedostatku prostoru začaly ukládat do různých potravinových skříní a chladicích prostorů lednic. Obr. 17 Potravinová komora 5.1 Potravinové komory Názory na potřebu oddělené spíže se tedy liší. U skupiny lidí převládá názor, že oddělené potravinové komory se opravdu stávají nedůležitými. Způsob života vede v současnosti k úpadku ve využití komory jako samostatného prostoru pro ukládání potravin. Tento jev je způsoben tím, že takový prostor domácnosti nepotřebují. Oproti minulým generacím současná generace nevyrábí kvanta nejrůznějších druhů zavařenin či kompotů, supermarkety nám poskytují veškeré potraviny 7 dní v týdnu. Není tedy třeba skladovat zeleninu a ovoce po celý rok a tento prostor zkrátka, z hlediska ukládání potravin, není pro co využít. [10] Ve srovnání s dřívějším vařením se připravují jednoduchá a rychlejší jídla. Do značné míry spižírny nahradily objemné chladničky s mrazáky. Také výrobci kuchyní tvrdí, že samostatnou místnost lze nahradit bez problémů potravinovou skříní. Dnes se ovšem obecně navrací k názoru, že klasická spižírna je nenahraditelná. 21

22 Je to stavebně oddělená chladná místnost, kde jsou potraviny uloženy ve stabilní skladovací teplotě. Ta je nižší než teplota pokojová, ale naopak vyšší, než je v chladicích zařízeních. Je dobře větraná a zabraňuje rychlému vzniku plesnivění. Oproti ledničce má velkou výhodu - potraviny v ní zůstávají v daných podmínkách bez potřeby drahé elektrické energie, navíc funguje i při výpadku proudu. V současné době sílí trend používání a vaření z čistých přírodních produktů, potravin bez pasterizace a celkově více se konzumuje ovoce a zelenina. [11] V takovém případě je spižírna nepostradatelnou součástí bytu. Dalším z argumentů je fakt, že ne všechny potraviny se dají uchovávat v chladničce či mrazničce (například tropické ovoce). Spižírnu dále ocení každý, kdo bydlí daleko od nákupních center a zásobuje se na delší čas. Obr. 18 Spižírna Rozměry a dispozice Potravinová komora se nejčastěji se nachází v bezprostřední blízkosti kuchyně, nebo je přístupná přímo z ní. Při umisťování potravinové komory či skříně je nejdůležitější dodržet dostatečnou vzdálenost od vytápění, sporáku či jakéhokoliv jiného zdroje tepla [4]. Kvůli udržení správné teploty by měly dveře spíže dobře těsnit - shrnovací typy dveří jsou tedy nevhodné. V rodinných domech a větších bytech, kde je dostatek prostoru, je nejlepším řešením zřídit jednu příruční spíž přímo v kuchyni na nejčastěji používané potraviny, a k ní druhou, větší komoru na dlouhodobé uskladnění většího množství potravin, přičemž její vzdálenost od kuchyně může být i větší. Je dokonce lepší, aby takováto místnost nebyla přímo přístupná z kuchyně ale z navazující chodby, haly či předsíně. U rodinných domů se také velmi často místnost na skladování zásobních potravin zřizuje v suterénu [4]. Uvádí se, že minimální rozměry pro účelnou potravinovou komoru s dveřmi jsou 600 x 750 mm. 22

23 Základní rozměry při zřizování potravinové komory: - mezi regály tvaru U nebo I by měla být minimální průchozí šířka 800 mm - z důvodu přehlednosti by hloubka polic neměla přesáhnout 400 mm - rozteč mezi policemi se odvodí z rozměrů košů, dóz, sklenic, kartonů, přepravek, plastových láhví atd. - poslední police by měla být ve výšce max mm (bezpečný dosah) Vnitřní zařízení Zařízení spížních komor se skládá buď z regálových systémů, které jsou pak doplněny o úložné boxy, police, zásobníky, koše, věšáky a háčky, nebo ze spížového nábytku vyrobeného na zakázku. Zásuvky a boxy mohou být otevřené, s dvířky, roletkou, posuvem, výkyvné atd. Uzavřené úložné prvky ale nejsou příliš vhodné, komplikují přehlednost uložených věcí a zabraňují dostatečnému větrání. [11] Obr. 19 Drátěný koš Obr. 20 Zásuvka s tlumičem Obr. 21 Plastový koš Používají se nejrůznější materiály drátěné systémy, plast, dřevo, laminovaná MDF. Všeobecně ale platí, že nejlepší jsou materiály dobře omyvatelné jako např. folie, lamino, melamin. [16] Nejen v šatních skříních, ale i ve spižírnách je dobré dodržovat určitý systém ukládání věcí. Nejvýše u stropu se skladují ty věci, které se používají velmi zřídka (dortové a velikonoční formy, vánoční nádobí, pečicí formičky). Nízko nad podlahou v drátěných koších a přepravkách se ukládá kořenová zelenina, česnek, cibule a brambory. Tam zelenina dobře odvětrává, v koších se nedrží nečistoty a nedochází k plesnivění. Ve střední části pak ukládáme nejběžněji používané potraviny (cukr, sůl, mouka, těstoviny, luštěniny, olej atd.). [16] 23

24 Z důvodů nízké ale především stálé teploty může spíž posloužit i jako vhodné místo pro zřízení domácí vinotéky. Obr. 22 Policové díly do spižírny Obr. 23 Police na lahve Zásady potravinové komory Aby takováto komora vyhovovala ve všech ohledech, je třeba dodržovat její specifika, dispozici, rozměry a vhodné vybavení. Dále je nutné zaměřit se na to, aby všechno bylo přehledné, vzdušné, dobře přístupné a lehce čistitelné. Ve spíži má být chladno, sucho a temno. Právě v takovém prostředí se skladuje široká škála potravin. Jak již bylo zmíněno, spíž musí být dobře větratelná (větrací okénko, světlík, mřížka, ventilace, větrák apod.). V místnosti nesmí být žádný zdroj tepla (mraznička, chladnička, topení). Orientována by měla být na východ či sever. Ideální teplota pro skladování největšího množství potravin se pak udává 7 10 C. Nejen z důvodu udržení stále teploty, ale i z hlediska hygieny by měla být ve spíži na podlaze položena dlažba. I když se ve spíži svítí vždy jen malou chvíli, osvětlení musí být taktéž dobře zvolené především by nemělo vydávat příliš tepla. Praktické je automatické rozsvěcení a zhasínání na čidlo při otevření a zavření dveří. [16] Potraviny by se měly chránit před případnými škůdci (potravinovými moly) či před jejich zkažením. Proto by se měly skladovat v dobře uzavíratelných dózách. Sáčky s rýží, těstovinami a jinými sypkými potravinami by měly být uzavřené pevnými skřipci. Dá se využít kompletních úložných systémů, které jsou již od výrobce vybavené dřevěnými či plastovými přihrádkami s boxy, dózami, kořenkami a jinými nádobami na potraviny. 24

25 Dále by žádný úložný prvek s potravinami neměl stát přímo na zemi. K potravinám do jedné malé místnosti zásadně nepatří chemikálie, ředidla, barvy, laky a jiné agresivní výrobky. Do spíže tedy potravin a koření ukládáme maximálně kuchyňské náčiní, nádobí a spotřebiče, které se už do kuchyně nevešly (robot, remoska). [16] Obr. 24 Konzolový systém 5.2 Potravinová skříň Velká část bytů bohužel zřízení samostatné spížní komory z důvodu nedostatku místa neumožňuje. Ukládání potravin se pak řeší pomocí potravinové skříně, která se stává součástí kuchyňské sestavy. Její velikost se volí nejen podle vymezeného prostoru, ale i podle počtu lidí, kteří v bytě bydlí. Vyrábějí se různé tvary - úzké, široké, hluboké i vysoké. Opět se nesmí zapomenout na větrání pomocí ventilačních otvorů. Existuje řada nejrůznějších systémů, které se liší způsobem otvírání (jedno- i dvoukřídlové), řazením úložných košů a zásuvek, kapacitou i typem použitého materiálu (například drátěné koše či plastové zásobníky). Police můžou být pevné i výsuvné. Vnitřní prostor bývá hojně členěn, předchází se tak posouvání a padání uložených předmětů. Výška a rozteč vnitřních prvků je opět dána výškou obalů. Jsou také systémy, kde je část polic připevněná na dvířkách skříňky a část uvnitř. Při zavírání pak do sebe police zapadají. [16] Obr. 25 Potravinová skříň 25

26 Velmi praktické řešení nabízí soklové zásuvky, které využívají i nízký prostor v nejspodnější části úložného prvku. Zde je vhodné uskladnit bezpečně uzavřené potraviny, například konzervy či zavařeniny. Nejmodernější potravinové skříně jsou vybaveny složitějšími výsuvy a otočnými karusely, dále pak nejrůznějšími vyklápěcími, zpomalovacími a nehlučnými mechanismy. [16] Takto nákladně vybavená skříň představuje poměrně náročnou investici. Velká část skříní navíc nenabízí prostor pro uložení těžkých a objemných předmětů, jako je například balení vod v PET lahvích. Moderní spížní skříně sice nabízejí pohodlné a praktické způsoby ukládání potravin, jen málokdy ale ve větším bytě či domě kvalitně nahradí veškeré přednosti a výhody dobře větrané a prostorné spíže. [4] 5.3 Americká potravinová skříň Posledním, netradičním typem řešení ukládání potravin můžou být takzvané nábytkově oddělené americké potravinové skříně. Jedná se o kombinaci předchozích dvou typů ukládání. Od klasické potravinové komory přebírá výhody samostatného odděleného prostoru, není ale součástí stavby, proto jde bez problémů vybudovat dodatečně. S potravinovou skříní má společnou estetickou funkci - její plášť a uzavírání je řešeno pomocí stejného materiálu, jako zbytek kuchyňské sestavy. Obr. 26 Potravinová skříň 26

27 Může být například obdélníkového půdorysu a plynule přecházet z kuchyňské sestavy (viz obr. 25), či vyplnit hůře dostupný roh místnosti a maximálně tak tento prostor využít. Obr. 27 Rohová varianta Výhody: - dostatečná kapacita pro ukládání velkého množství potravin - malá půdorysná plocha - menší prostorová náročnost - snadný pohyb člověka, přehlednost - při vyřešení odvětrávání nižší skladovací teplota - možnost ukládání velkých a hmotných předmětů na zemi, jako je například přepravka s nápoji (nepřekáží zde sokl jako u klasické potravinové skříně) Vnitřní vybavení takovéto potravinové skříně je velmi variabilní, můžeme si vybrat z nejrůznějších způsobů, stejně jako u klasické potravinové komory (viz str. 18, kapitola 4.4 Vnitřní zařízení). 27

28 6. KOMORY A SKŘÍNĚ NA OSTATNÍ PŘEDMĚTY (TECHNICKÉ KOMORY) V každé domácnosti se nachází předměty, které jsou primárně spojené s chodem domácnosti, avšak používají se pouze příležitostně, a proto se neukládají přímo v obytných místnostech. Velmi často se jedná o věci nestandardních tvarů či většího objemu. K udržení pořádku a určitého systému uskladnění nesourodých předmětů pak slouží zvláštní místnosti - samostatné oddělené komory (při nedostatku prostoru speciální oddělené skříně). [11] Vstup do takové komory by neměl být z obytného prostoru, ale z komunikační zóny bytu. Nejčastějším řešením je tedy její návaznost na předsíň. Obvykle vybavení komor zahrnuje různé regálové systémy, nástěnné police, věšáky, boxy, krabice či kontejnery. Dá se uplatnit i zavěšování předmětů pomocí speciálních háků přímo na stěnu (viz obr. 28). Nejčastějším vybavením jsou však stále police hluboké 400 mm. [11] Obr. 28 Zavěšení kola na speciální hák Obvykle je do komory potřeba ukládat úklidové potřeby (vysavač, žehlicí prkno, mop, smeták, sušák na prádlo), sportovní potřeby (kolo, lyže, snowboard, tenisové rakety, golfové hole), sezónní předměty (spací pytle, kufry, stany), předměty zájmových aktivit a podobně. Všechny tyto předměty mají různé rozměry a následně se pak liší požadavky na úložný prostor. Výčet vybraných předmětů v závislosti na hloubce úložného prostoru je patrný z tabulky 1. 28

29 Tab. 1 Hloubka úložných prostor podle druhu ukládaných předmětů HLOUBKA PROSTORU do 300 mm mm 600 mm OBUV SEZONNÍ PŘEDMĚTY PŘEDMĚTY PRO PROVOZ DOMÁCNOSTI SPORTOVNÍ POTŘEBY vycházková, společenská, domácí spací pytle, kempingové náčiní čisticí prostředky, utěrky míč, tenisové rakety pánská obuv, pohorky batohy, karimatky, košíky kbelík, smeták, žehlicí prkno běžky, lyžařské/snowboardové boty lyžařské boty, brusle kufry, cestovní tašky, stany sušák na pádlo, vysavač, krabice s nářadím lyže, snowboard Aby komora odpovídala alespoň částečně k uložení předmětů jmenovaných výše, měla by být její velikost minimálně 3 m 2. [11] Musí se zajistit dostatečné větrání komory, není-li možnost větrat přirozeně oknem, musí být opatřena alespoň nepřímým větráním vzduchotechnikou. Osvětlení postačí umělé. [9] Klasická komora není primárně určená pro ukládání potravin, proto je v ní na rozdíl od potravinové komory teplota podobná okolnímu prostředí bytu, i když nemá své vlastní topení. Také je zde možné skladovat věci, které nejsou vhodné pro přímý kontakt s potravinami, jako např. některé druhy čisticích prostředků. Dále lze v komorách schovat technické vybavení bytu (závěsné kotle, centrála elektronického vybavení apod.), či některé domácí spotřebiče jako je pračka a sušička. [11] Obr. 29 Technická komora se spotřebiči 29

30 Pokud dispozice bytu a nedostatečný prostor neumožňuje ukládání ostatních předmětů do speciální komory, zbývá na ně prostor pouze ve skříních. Nejlepší je vyhradit si vždy jednu skříň pro jeden druh činnosti. Vzniká tak oddělený prostor například pro sportovní potřeby; přikrývky a ložní prádlo; objemné předměty, nádoby a vázy; úklidové předměty a prostředky atd. Jejich vnitřní vybavení se nejčastěji řeší pevnými policemi, zásuvkami či speciálním drátěným programem. Obr. 30 Komora s dřevěnými regály Obr. 31 Skříň na úklidové prostředky 30

31 7. PROSTOR POD SCHODY Vstupní prostor je nedílnou součástí veškerých bytů a domů a zároveň je filtrem mezi vnějším prostředím a vnitřními obytnými prostory. Otevřené schodiště vedoucí z přízemí do prvního patra je jeho funkční součástí a je typické pro spoustu rodinných domů a mezonetových bytů. Problematickou partií se stává prostor pod výstupem schodišťového ramene. Může se jednat až o několik čtverečních metrů plochy. Zůstává mnohdy nevyužitý nebo se může stát nepřehledným skladištěm nejrůznějších předmětů, jako jsou například úklidové pomůcky, kola, nářadí a podobně. Přitom i zde se nabízí nesčetně možností, jak toto místo prakticky přeměnit například pomocí vestavěného nábytku na potřebný úložný prostor. [14] Obr. 32 Prostor pod schodištěm 7.1 Rozměry a dispozice V bytové a občanské výstavbě se obvykle navrhují běžná schodiště s průměrným sklonem 30 (rozsah ). Do podkrovních prostor někdy schodiště dosahují strmosti až 45. Šířka schodišťového ramene je obvykle 800 mm, výška jednoho stupně v rozmezí mm a šířka stupně mm. [6] Schodiště lze rozdělit z několika hledisek: - podle funkce se dělí na hlavní, vedlejší, vyrovnávací a nouzová - ramena mohou být přímá, zakřivená, smíšená či točitá - dle konstrukce s plně či oboustranně podporovanými stupni, konzolovitě vetknutými či zvláštními stupni - použitý materiál může být kámen, cihla, sklo, beton, dřevo, ocel či jejich kombinace [9] 31

32 Schodiště se nejčastěji nachází ve vstupní části obytného prostoru, tedy v přízemí. Je ale mnoho dalších možností umístění. Je-li dům podsklepen, schodiště často začíná již v suterénu. Schodiště ale také může začínat až v centrální části prostoru, například ve společenské zóně interiéru, jeho vybavení se potom mírně liší. Obr. 33 Využití prostoru pod točitým schodištěm Obr. 34 Otevřená komora v suterénu 7.2 Způsoby řešení Samostatná místnost Jedním z řešení prostoru pod schody je vybudování samostatné místnosti (šatna, komora, spíž či toaleta) již při plánování projektu domu. Ta lze ale realizovat pouze v některých případech, převážně u dostatečně velkého, přímočarého jednoramenného schodiště, které nabízí především dostatek bezpečné výšky pro pohyb člověka. [2] Obr. 35 Vinotéka Obr. 36 Potravinová komora 32

33 Otevřený prostor V mnohých domech se využití tohoto prostoru řeší dodatečně, navíc je schodiště často křivočaré či točité. Zabírá sice méně půdorysné plochy, prostor pod ním je ale dosti omezený. Je nutné zvážit význam a polohu schodiště i jeho konstrukční vhodnost pro instalaci úložných prostor. Musí se klást důraz na správnou ergonomii vybavení, při pohybu nesmí dojít k úrazu hlavy (člověk se zde často pohybuje alespoň mírně ohnutý). 7.3 Nábytkové vybavení Obr. 37 Otevřený prostor pod schody Prostor pod schodištěm je specifický a možnosti jeho vybavení se vždy odvíjí od daného půdorysu, tvaru, výšky, provedení a umístění schodiště. Ve vstupní hale se odkládají donesené předměty, svrchní oblečení, čepice, rukavice, probíhá zde přezouvání do domácí obuvi, a právě na tyto činnosti lze prostor pod schody využít. Vybavení se obvykle skládá ze systému věšáků a polic na oděvy, klíče a jiné nezbytnosti, úložného prostoru na obuv, sedacího prvku a někdy i větší úložné skříně. Prostor pod schodištěm umístěným ve společenské části interiéru lze využít zcela jiným způsobem. Může zde vzniknout velká knihovna, bar, vinotéka nebo relaxační či pracovní kout. [2] Obr. 38 Předsíňový nábytek pod schodištěm 33

34 Vestavěné skříně Na míru vyrobené vestavěné skříně jsou momentálně nejrozšířenějším úložným prvkem do předem připraveného prostoru. Jsou vhodné k vyplnění veškerých nik, zákoutí či jinak omezených prostorů, jakým je i prostor pod schodištěm. Pod stupni umístěnými ve vyšší poloze lze zbudovat plnohodnotný šatník, snížené místo je pak možné vybavit drátěným systémem či různými boxy. Viditelným prvkem vestavěné skříně je pouze její přední strana, vzniká tak jednoduchý, čistý a kompaktní úložný systém. [2] Obr. 39 Vestavěná skříň pod schodištěm Zásuvky Zásuvkové systémy jsou velmi vhodným vybavením prostoru pod schodištěm. Jejich jednoduchým vysunutím je možné se pohodlně dostat k celé hloubce obsahu. Z důvodu konstrukce neposkytují tak velkorysý jednotný prostor jako jiné typy řešení, avšak jsou dobře přístupné a pro uložení drobných předmětů tedy optimální volbou. Jednou z nevýhod je však horší údržba. Obr. 40 Zásuvky pod schodištěm 34

35 Jedinečným řešením právě u zásuvek je využití prostoru v pohledové straně schodiště, kdy se zásuvky stávají součástí jednotlivých stupňů. Obr. 41 Zásuvky jako součást stupňů Výsuvné kontejnery Systém výjezdných kontejnerů či boxů se podobá souboru zásuvek. Velkou výhodou kontejnerů je však jednodušší konstrukce a snadná údržba. Jednoduše s nimi lze vyjet a kompletně je očistit zároveň s prostorem a podlahou za nimi. Nevýhodou tohoto systému je pak potřeba velmi široké manipulační plochy vedle schodiště k plnému vysunutí kontejnerů pro jejich úklid či případné vyjmutí. [14] Obr. 42 Výsuvné kontejnery Obr. 43 Výsuvné kontejnery se soklem 35

36 Police Jedná se o velmi oblíbený prvek při zařizování interiérů, police vynikají jednoduchým tvarem, barevností i použitými materiály. Většinou jsou variabilní, skladebné a mají velmi lehkou konstrukci. Ukládají se na ně solitérní doplňky, větší předměty nebo košíky a krabice na drobnosti. Nevýhodou policových systémů je vysoká prašnost a časově náročná údržba. Někdy se proto policové systémy uzavírají například pomocí otočných dveří či jiným druhem zakrytí. [2] Obr. 44 Systém polic pod schody Obr. 45 Uzavřené police 36

37 8. PROSTOR POD ŠIKMÝMI STĚNAMI Cílem konstrukčního řešení úložného prvku v podkroví je dosáhnout maximálního využití úložného prostoru a minimalizovat omezování manipulačního prostoru před ním. Dají se tak účelně zařídit obtížně využitelné prostory s nízkou podchodnou výškou u zešikmených stěn. 8.1 Problematika půdní vestavby Klasická šikmá sedlová střecha je typickým způsobem zastřešovnání v mírném podnebí. Prostor pod ní byl v minulosti používán nejčastěji jako skladovací plocha pro zemědělské produkty na venkově, a ve městech na uskladňování nejrůznějších nepotřebných předmětů a věšení prádla. [12] Podkroví a prostor pod šikmými stěnami se tedy pro obývání začaly užívat až v nedávné době. Bylo to způsobeno vysokými cenami nemovitostí ve městech, a tak vznikla potřeba využít každý volný metr obytné plochy k bydlení. [2] Pro správnou funkci podkrovních místností je třeba zabezpečit veškeré konstrukční úpravy střešního pláště a staticky zajistit krov a stropní konstrukci. Střešní plášť musí zajistit dostatečnou tepelnou a vlhkostní izolaci. Stěny v podkroví jsou obestavovány nábytkem, tudíž musí mít optimální vlastnosti z hlediska difuze vodních par a musí být zajištěno odvětrávání nadměrné vlhkosti. [2] Obr. 46 Schéma půdní vestavby 37

38 8.2 Rozměry a dispozice Dle normy ČSN (viz str. 54, kapitola 9.6 Normy) lze stanovit základní pravidla ergonomie při zařizování podkroví: - minimální konstrukční výška 900 mm - maximální výška spodní hrany střešního okna 1100 mm - minimální výška započitatelná do obytné plochy místnosti 1300 mm - rozhledová výška ve stoje 1600 mm - optimální výška ukládání předmětů vestoje mm - maximální výška úložných prostor dosažitelná rukou 1900 mm - minimální světlá výška nezešikmených stěn 2300 mm Při zařizování podkroví nábytkem mohou nastat problémy s šikmými stěnami a vyčnívajícími nosnými prvky. Standardní nábytek totiž nesplňuje kritéria a většinou se špatně vpravuje do specifické situace podkrovního bytu. Ideálním řešením je nábytek vyrobený na míru maximálně využije vyhrazený prostor, podřídí se jeho geometrii a překážkou nejsou ani atypické prvky stavby. [3] Úložný prostor lze v podkroví získat v místech svislých stěn (nadezdívky) nebo ve štítu. 8.3 Prostor pod šikmou stěnou V místě nadezdívky se využívá i část sešikmení nad pozednicí, kde lze umístit po délce nadezdívky vestavěný nábytek na míru s posuvnými dveřmi. Vestavěné skříňky do výšky 1300 mm se díky obtížnější dostupnosti používají zejména k ukládání méně používaných předmětů. Může zde například vzniknout místo pro ložní prádlo, šanony s úředními dokumenty či otevřená knihovna. V takovémto prostoru vzníká velká využitelná hloubka, pro zvýšení komfortu obsluhy se tyto skříňky dají vhodně vybavit zásuvkami s plným výsuvem, které usnadní přístup k uloženým předmětům. [3] Obr. 47 Úložný prostor pod šikmou stěnou 38

39 U zešikmené stěny se dá zařídit i plnohodnotná vestavěná šatní skříň. Měla by sahat maximálně do výšky 1900 mm, optimálně pak 1700 mm. Při dodržení těchto výšek jsou skříně pohodlně přístupné a lze je vybavit skladebným vnitřním zařízením šaten. Velká hloubka zajistí dostatečné provětrávání oděvů. Do spodní části je vhodné opět umístit zásuvky s plným výsuvem s atypickou hloubkou až 1000 mm. [3] Obr. 48 Šatní skříň v šikmině Další z možností, jak maximálně využít šikmou stěnu, je skrýt do úložného nábytku pod ní kompletní lůžko, které se přes den nepoužívá. Při zasunutí lůžka a uzavření porostoru vzniká falešná čelní plocha vizuálně stejná jako u zbytku opravdových skříněk či zásuvů. Obr. 49 Půdorys vysunuté lůžko Obr. 50, 51 Schéma výsuvu lůžka 39

40 Pokud je v podkroví dostatek prostoru, lze toho využít pro vybudování oddělené komory. Šatní komora může fungovat jako hygienický filtr před vstupem do ložnice, nebo jako zázemí za ní. Pokud se v podkroví nachází kuchyňský prostor, je možné v návaznosti na něj vybudovat potravinovou či technickou komoru. Obr. 52 Šatní komora Obr. 53 Potravinová komora 8.4 Prostor ve štítu Při vybavení štítu lze volit mezi mnoha nejrůznějšími variantami. Jedním z řešení je štítový regál. Tento dominantní, prostorný regál (viz obr. 54) neslouží pouze k ukládání knih a nejrůznějších předmětů. Použitím čalouněných prvků na dolní předsazené části se zásuvkami lze tento regál využít také k sezení či krátkému odpočinku. Velký prostor je pak ještě ozvláštněn pruhy v různých barevných odstínech. [13] Obr. 54 Policový regál ve štítu 40

41 podkroví. Předsunutím regálu mimo štít může dojít k optickému rozdělení prostoru Obr. 55 Nábytková dělící stěna Dalším velmi častým řešením je vestavěná štítová šatní skříň. Skříně se stávají přirozenou součástí místnosti a nabízí maximální využití úložných prostor. Obr. 56 Šikmá vestavěná skříň Obr. 57 Vyplnění štítu vestavěnou skříní 41

42 9. VÝCHODISKA PRO TVORBU ÚLOŽNÉHO PROSTORU 9.1 Ergonomie Ergonomie je vědecká disciplína, která respektuje člověka při všech jeho činnostech je to nauka o vzájemném působení mezi člověkem a jeho pracovním i životním prostředím. [14, s. 15]. Vychází ze specifických možností člověka, respektuje jeho rozměry, hmotnost, možnosti jeho pohybů i dosahů. Její uplatňování by mělo vést k optimálnímu rozměrovému řešení nejen bytu, ale i všech jeho součástí, vybavení a nábytku. Smyslem je tedy myšlenka, že člověk se nemá přizpůsobovat dispozici bytu, tvaru a umístění nábytku, ale právě naopak. Východiskem pro praktické využití ergonomie jsou základní rozměry stojícího muže a ženy. Obr. 58 Základní rozměry muže a ženy Z hlediska ergonomie (pohodlného pohybu a manipulace s předměty) je ve vztahu člověka a úložného nábytku důležité výškové umístění polic a zásuvek. Při nesprávné manipulaci s předměty může docházet k negativnímu vlivu na pohybový systém člověka. Může dojít především k poškození svalů, vazů, páteře a kloubů. [14] Podle námahy, kterou ukládání a manipulace vyžaduje, jsou stanovena tři pásma dosahů: pásmo snadno dosažitelné bez ohnutí nebo pokleknutí a bez vystoupení na plochu vyšší než podlaha. pásmo snadno dosažitelné bez ohnutí nebo pokleknutí pásmo dosažitelné pouze při postavení na plochu situovanou výše než podlaha [9, s. 81] 42

43 Základem pro stanovení byla ženská populace. Na následujících obrázcích (59-62) jsou uvedeny základní parametry člověka průměrné velikosti, které by mohly být vodítkem pro navrhování úložných prostor v bytě. Obr. 59 Dosah ženy průměrné výšky Obr. 60 Dosah muže průměrné výšky Obr. 61 Požadavky na prostor kolem úložných prvků Obr. 62 Požadavky na prostor v podkroví 43

44 9.2 Rozměry úložných prostor Šířka Šířka úložného prostoru obecně je určena druhem a množstvím ukládaných předmětů. Dále se řídí skladebností a vytvářením určitých modulů. U šatny se šířka odvíjí od počtu zavěšovaných oděvů. Na šatní ramínko se počítá se šířkou 30 mm [2]. Pro jednu osobu se pak šířka úložného prostoru pro zavěšení oblečení na klasickou šatní tyč pohybuje mezi 1500 mm až 1800 mm. U výsuvného věšáku se udává šířka min. 560 mm. [1] Délka police ovlivňuje šířku skříně z hlediska statiky. Při běžné tloušťce police 18 mm z dřevotřískové desky se délka ustálila na rozměru 800 mm. Tento rozměr vyhovuje především z hlediska únosnosti, ale i výrobně a účelově. Vedle základního modulu se pak užívají jeho podíly 750, 600, 500, 450, 400, 300, 250 a 200 mm. [11] Výška Základním nárokem na výšku úložného prostoru a jeho vybavení je snadná dostupnost ukládaných předmětů a účelné umístění dle frekvence jejich používání. Důležité jsou dosahy a výška horizontu člověka. Po výšce je prostor většinou dělen pomocí flexibilních, výškově nastavitelných polic pro předměty ukládané naplocho. Velké množství předmětů, především oděvů, je ale nutno ukládat ve vertikální poloze. [11] Ve výšce očí se zařizují police na předměty denní potřeby a oblečení (svetry a košile). Optimální výška je mm. Níže se nacházejí zásuvky, většinou do výšky 1,3 m od země. Jsou určené pro prádlo, opasky, doplňky a další drobné předměty. Police v dolní části jsou vhodné také pro obuv a těžké předměty. Pro sezónní oblečení, zavazadla a ostatní méně užívané předměty je dobré ponechat prostor v nejvyšší části (dosažitelné rukou do 1900 mm, od 1900 mm až po strop dostupné pomocí schůdků či žebříku). Tyč, na které budou zavěšena šatní ramínka, musí vycházet ze vzdálenosti dosahu ruky, maximálně pak 2,1 m. [4] 44

45 Obvyklé parametry šatního prostoru: - výška úložného prostoru (výška šatní tyče) min. 140 cm (dlouhé šaty) - výška šatní tyče pro saka a krátké obleky min. 90 cm - vzdálenost osy tyče od vodorovného dílce min. 5 cm - výška ukládacího prostoru police nad tyčí min. 17 cm Orientační výšky potřebné pro uložení oblečení: - košile nebo saka 850 mm - kalhoty 700 mm - kalhoty na celou výšku 1300 mm - kabáty mm - dlouhé šaty mm - výška zásuvek mm - výškové rozpětí polic mm [3] Hloubka Mnoho předmětů má danou určitou hloubku, ta je potom charakteristická pro navrhování prostoru. Oděvy, které se věší na ramínka, vyžadují hloubku 600 mm, minimální požadovaná hloubka je 560 mm. Pokud je hloubka skříně pouze 450 mm, umisťuje se tyč kolmo na čelo skříně a vzniká tak výsuvný věšák, který vyjímání šatů usnadňuje. Standardní hloubka polic u šatních skříní je taktéž 600 mm - vyplývá z prostorových nároků svrchních oděvů. [2] Ostatní úložné prvky mají obvykle hloubku mm. 45

46 Obr. 63 Prostorové požadavky na vybrané předměty Obr. 64 Prostorové požadavky na oděvy 46

47 9.3 Otevírání dveří úložných prvků Otočné křídlové dveře Klasické křídlové dveře jsou nejstarším, ale zatím stále používaným způsobem otevírání. Nachází se nejčastěji na solitérních skříních a menších nábytkových sestavách. Mezi výhody křídlových dveří patří jejich cena osazují se běžnými nábytkovými závěsy. Dále pak přístupnost celého prostoru najednou. Poslední dobou jsou však na ústupu z důvodu vysokých nároků na prostor před skříní. Celé dveřní křídlo se musí bezproblémově otevírat a ponechat ještě dostatek místa na průchod kolem otevřené skříně. Dřívější skříně navíc byly osazeny uzavíracím kováním se zámkem a klasickým klíčem. Ten ale vystupuje z profilu skříně a není bezpečný. [16] Obr. 65 Schéma otevírání Obr. 66 Křídlové dveře Dveřní křídlo se otevírá pomocí různých typů úchytek. Vyrábí se kovové, dřevěné, plastové pryžové apod. Mohou být našroubované nebo zapuštěné. Důležité je klást důraz na estetiku citlivě zvolit vhodnou barvu, tvar a správné umístění. Dotváří celkový vzhledu nábytku. Obr. 67 Různé druhy úchytek 47

48 9.3.2 Posuvné dveře V současnosti je to nejpoužívanější způsob otevírání vestavěných skříní. Posuvných systémů je velké množství, obvykle obsahují horní nosnou a dolní vodící kolejnici, liší se pak technickými detaily. Dveře se na kolečkách posunují téměř bezhlučně, avšak dovolují otevřít pouze část prostoru skříně - vedlejší modul zůstává vždy skrytý. To patří mezi jejich největší nevýhodu. Mezi výhody patří zejména minimální nároky na vnější prostor před skříní, lehký chod dveří a velké množství systémů kování. U systému posuvných dveří se nepoužívají klasické úchytky, otevírají se pomocí zapuštěných úchytek nebo otevíracích lišt. [16] Obr. 68 Schéma otevírání Obr. 69 Posuvné dveře In Line Systémy V dnešní době jsou hlavně z důvodu úspory prostoru posuvné dveře nejžádanějším typem otevírání. Díky posuvnému systému kování In Line se tak vyřeší problém s posouváním křídel. Křídlo u tohoto systému kování nejdříve vyjede dopředu a pak se odsouvá před sousední křídlo. Po zavření všech částí skříně se křídla zasunou do jedné roviny s konstrukcí - nepředstupují jedno před druhé. Další výhodou je možnost libovolného zaměňování pozice křídel. Mezi nevýhody patří složité kování a vyšší pořizovací cena. Obr. 70 In Line systém 48

49 9.3.3 Skládací dveře Jde o skládací harmonikové dveře, které jsou v půlce vertikálně rozdělené na dvě části. Potřebný vnější prostor před skříní dokáží oproti křídlovým dveřím snížit více jak o polovinu. Další výhodou je umožnění přístupu do téměř celého prostoru skříně naráz (90-95%). Mezi jejich nevýhodu patří složitější kování. [16] Obr. 71 Schéma otevírání Obr. 72 Skládací dveře Předsuvné dveře Tento systém otevírání dveří je na českém trhu poměrně nový. Funguje na podobném principu jako otevírání dveřních křídel u tramvajových vozů. Při otevírání se dveře otáčí kolem svislé osy, v krajní pozici jsou pak rovnoběžně se skříní. Při zavření skříně jsou dveře uloženy v jedné rovině, stejně jako v případě dveří u In Line systému. Dveřní křídlo uzavírané tímto způsobem může sloužit nejen k uzavírání úložných částí skříně, ale může uzavírat průchod do místnosti oddělené právě příčkovou skříní. Obr. 73 Schéma otevírání 49