OBSAH. NùKOLIK SLOV ÚVODEM... 0 Poznámky Tuto knihu vûnuji své rodinû.

Transkript

1 OBSAH Tuto knihu vûnuji své rodinû. NùKOLIK SLOV ÚVODEM... 0 Poznámky... 0 I. BUDOVATELSKÁ LÉTA ( )... 0 Únorov pfielom... 0 Jak se dûlá pfievrat... 0 Stratégové a jejich táby... 0 Poúnofií a pfied boufií... 0 Spojen mi silami... 0 Zrod systému... 0 Pokus o karanténu... 0 Dvû strany téïe mince (K diskusi o rozporech v poúnorové kulturní politice)... 0 První revize kulturní politiky... 0 Fenomén radikalizace a první garnitura kulturní politiky... 0 Od korektury k ideologické normû... 0 Pfiíli vratk vrchol... 0 Shrnutí... 0 Poznámky... 0 Tato práce vy la s podporou Grantové agentury âr jako studie projektu ã. 409/03/1146, jehoï nositelem byla Slezská univerzita v Opavû. PhDr. Jifií Knapík, Ph.D., 2006 Odborní recenzenti: Libri, 2006 ISBN X II. PODIVNÉ TÁNÍ VE STÍNU IBENIC ( ) Poslední mûfiení sil... 0 Boufilivé záfií Kopeckého ach aparátníkûm... 0 Boj o Gottwalda... 0 Pád aparátníkû... 0 Útok na Tvorbu... 0 Nová revize kulturní politiky... 0 Kontrolu pfiebírá Kopeck... 0 Hledání nové koncepce... 0 UvolÀování ve stínech ibenic... 0 Úãel svûtí prostfiedky (Pfiípady Konstantina Biebla a Petra Bezruãe)... 0 Shrnutí... 0 Poznámky... 0

2 7 Nûkolik slov úvodem III. JEDEN KROK DOP EDU... A ZPùT? ( )... 0 âeskoslovensk rok 1953 a jeho dûdictví... 0 Perspektivy roku 1953 a kofieny Nového kursu... 0 S Nov m kursem postaru ( )... 0 Pootevfiené okno do svûta... 0 Padesát est... 0 Decentralizace, nebo liberalizace? (Na prahu tfietí revize kulturní politiky)... 0 Inovace v fiízení kulturní politiky... 0 Noví partnefii: stranick aparát a ministerstva... 0 Hlavní správa tiskového dohledu efektivnûj í forma kontroly... 0 Zmûny v nomenklatufie... 0 Umûlecké svazy... 0 Shrnutí... 0 Poznámky... 0 ZÁVùREM... 0 Poznámky... 0 SEZNAM POUÎIT CH PRAMENÒ A LITERATURY... 0 SEZNAM ZKRATEK... 0 P ÍLOHY... 0 Systemizace a personální obsazení aparátu ÚV KSâ (fiíjen 1951, ãervenec 1954)... 0 Organizace ministerstva informací a osvûty (ãerven 1948, od srpna 1951)... 0 JMENN REJST ÍK... 0 AUTORSK MEDAILON... 0 NĚKOLIK SLOV ÚVODEM Na jafie 1948 uvedla ãeská kina nov film Otakara Vávry Krakatit. Ústfiední deník komunistické strany Rudé právo snímek nad enû pfiivítal jako pokrokové dílo ãerpající z kladn ch stránek tvorby Karla âapka. Je tû koncem téhoï roku v ak nûktefií straniãtí pracovníci dospûli k názoru, Ïe cel film je ideovû fale n a umûlecky zmaten. O rok pozdûji se jiï nad âapkov m dílem stahovala mraãna a v létû 1951 je v znamn ãinitel kulturní politiky oznaãil za velmi nebezpeãné od samého základu. KdyÏ v ak byla v âeskoslovensku na podzim 1952 publikována sovûtská studie opût pozitivnû oceàující alespoà ãást tvorby tohoto v znamného spisovatele, zaãaly na prahu roku 1953 vycházet âapkovy knihy, divadla uvedla nûkteré jeho hry. Václav Kopeck tento obrat posvûtil z tribuny X. sjezdu KSâ na jafie Dva roky poté, v roce 1956, uï dílo bratfií âapkû vycházelo v desetitisícov ch nákladech. V pfieváïné ãásti tohoto období, tedy v letech , se na fiízení ãeského kulturního Ïivota a formulování ideologick ch mantinelû v znamnû podílel t Ï stranick a státní pfiedstavitel, Václav Kopeck. Ve kerou moc ve státû pevnû drïela stejná komunistická strana, která stále vyhla ovala svou politiku za správnou. Její ideologick a propagaãní aparát vynucující si souhlas s touto politikou ji jako jakási odosobnûná síla dûlnické tfiídy stejnû neomylnû prosazoval ve v ech kulturních a spoleãensk ch organizacích. Obdobnû jako fiada jin ch, prostupovaly tyto paradoxní zvraty celou poúnorovou kulturní politikou. Za jejich spoleãného jmenovatele bychom mohli oznaãit stfiet dvou odli n ch svûtû, svûta kulturních a umûleck ch hodnot se svûtem strnul ch mocensko ideologick ch struktur, mûnících se pfiedev ím pod tlakem vnûj ích okolností. Vpád mocensk ch struktur do onoho prvního svûta se pokou í zkoumat tato práce. Zab vám se v ní kulturní politikou v ãesk ch zemích od nastolení komunistického reïimu v únoru 1948 do roku 1956 a chci jí oslovit pfiedev ím ir í odbornou vefiejnost. Téma kulturní politiky zde vnímám podobnû jako ve sv ch pfiedchozích pracích, tedy v podstatû jako soubor politick ch zásahû do fungování kulturních institucí, vytváfiení podmínek pro umûlecky tvûrãí ãinnost

3 Nûkolik slov úvodem 8 i chování spoleãnosti, odpovídající charakteru urãitého politického systému. SnaÏím se tedy o jakési politické dûjiny poúnorové kultury, pfiiãemï o vymezení tohoto tématu lze vést diskusi. 1 Zvlá - tû usiluji o prohloubení na ich znalostí institucionálního rámce kulturní politiky, kter zasazuji do vnitropolitick ch souvislostí i v voje v samotné státostranû. Kromû vzniku jednotliv ch nástrojû k ovládání a pfietváfiení kulturní sféry zkoumám strukturu a vazby mezi jejími fiídícími orgány, zpûsoby fiízení umûleck ch, kulturních ãi spoleãensk ch organizací a promûny systémov ch prvkû kulturní politiky. S tím se pojí i uplatàování promûnliv ch ideologick ch a estetick ch kritérií v prûbûhu let âásteãnû se dot kám principû kulturnû osvûtové politiky ãi role odborové organizace v kulturní sféfie. Jsem pfiesvûdãen o zásadní dûleïitosti tûchto aspektû pfii historickém zkoumání pováleãné, resp. poúnorové kultury a jejich pfiímé souvislosti s kulturním dûním, umûleckou tvorbou apod. Za neménû dûleïité povaïuji studium pozic samotn ch aktérû kulturní politiky v celém systému, rozplétání vazeb mezi nimi, zvlá tû v dobû, kterou charakterizovalo úzké propojení stranick ch a státních orgánû. Souãasnû si uvûdomuji, Ïe zmínûné vymezení studované problematiky mûïe vyvolávat urãitá nechtûná zkreslení. Praktickou realizaci poúnorové kulturní politiky je totiï tfieba vnímat ve dvou (vzájemnû propojen ch) polohách, pozitivní a negativní. Jako pozitivní kulturní politiku chápu ty kroky komunistického reïimu, které aktivnû vedly k vytváfiení Ïádoucího modelu socialistické kultury. Zde mûïeme v podstatû zahrnout jako kritéria odpovûdi na otázku, s k m, co a jak takovou socialistickou kulturu vybudovat jsou tvofieny okruhem kulturní a umûlecké inteligence a kulturních pracovníkû, s nimiï reïim tak ãi onak poãítal (oficiální kulturní obec a zvlá tû její elita), dále souborem kulturních hodnot a idejí a koneãnû v ãtem krokû, které vedly k vytvofiení a udrïování akceschopnosti celého systému, tedy institucionálního rámce vãetnû urãit ch sporû o podíl na fiízení nov ch struktur. Je pfiitom nabíledni, Ïe se v prûbûhu let zmínûná tfii kritéria takto deformovaného kulturního prostoru v raznû mûnila, coï mimochodem pfiedstavuje v znamnou souãást mého studia. Taková definice pozitivní kulturní politiky se tedy víceménû kryje s m m vymezením tématu. Negativní kulturní politika neodmyslitelnû patfií do takto pojatého budování socialistické kultury, pfiiãemï zmínûná tfii kritéria vlastnû zrcadlovû pfievrací. Vymezuje soubor osob- 9 Nûkoli slov úvodem ností (ãi cel ch skupin) a hodnot, které komunistick reïim hodlal po únoru 1948 z Ïivého kulturního organismu vyvrhnout ãi potlaãit. Pfiirozenû i zde byla k dispozici fiada moïností, jak takov proces prakticky uskuteãnit. Komplex odmítnutého se rovnûï bûhem let promûàoval, coï nevyluãovalo, aby ãerpal z prvkû, jimï bylo dfiíve umoïnûno na projektu socialistické kultury se podílet. Hranice mezi pozitivní a negativní kulturní politikou tedy nebyly ustaveny jednou provïdy. Pfiedkládaná práce se touto druhou, negativní polohou kulturní politiky primárnû nezab vá, i kdyï ji samozfiejmû zcela nepomíjí; probleskuje pfiedev ím u v kladu vlny ãistek na jafie a na podzim 1948, ve sloïitém období let a rokû 1953, resp Likvidace mû Èáck ch kulturních hodnot (z pohledu komunistického reïimu) probíhala ov em permanentnû, i kdyï okolo poloviny 50. let mûïeme sledovat urãit návrat k tradicím: po únoru 1948 z kin do trezorû postupnû mizely star í filmy, zatímco se nové natáãely, pulty a zejména sklady knihkupectví a antikvariátû byly vyãi tûny od nehodnotného braku, nejrûznûj í formy lidové zábavy ve mûstech i na venkovû ustoupily tûm pokrokov m, které braly jen mal ohled na tradice, fiada tvûrcû a kulturních ãinovníkû musela odejít (v lep ím pfiípadû) do ústraní. Vnímání tohoto rozhraniãení má pfii studiu poúnorové kulturní politiky velk v znam, v jistém ohledu dokonce vût í, neï sledování sporû uvnitfi elit komunistické kulturní politiky (tvûrcû i politikû) kdykoli po únoru Chci tím souãasnû fiíci, Ïe jsem si vûdom dluhu, kter tak z pohledu historiografie stále trvá, a kter neodstranila ani ponûkud jinak pojatá práce Alexeje Kusáka. 2 âásteãnû se s tímto dluhem snaïí vyrovnat napfi. na poli literatury studie Pavla Janáãka, nûkteré pfiíspûvky Michala Bauera, Petra ámala ãi práce Gertraude Zandové, 3 v pfiípadû kinematografie pfiíslu ná ãást objevné monografie Jifiího Voráãe. 4 V této studii, ãlenûné do tfií kapitol, se tedy nastínûn mi metodick mi postupy pokou ím uchopit jen jeden v znamn rozmûr poúnorové kulturní politiky. KaÏdou kapitolu souãasnû formují ponûkud odli né polohy v kladu, coï vypl vá z odli ností tûchto tfií etap, z povahy pramenného materiálu i jeho struktury. Název práce (V zajetí moci) pfiipomíná skuteãnost, Ïe poúnorov systém neprody nû obklopil nejen sféru kultury a umûní, jíï vnutil svá mûfiítka, ale v urãitém smyslu zasáhl i vlastní aktéry tohoto systému, jeho spolutvûrce i éfy. I ty totiï poãátkem 50. let ona moc postupnû stravovala. Platí to nejen o období budování systému v období stali-

4 Nûkolik slov úvodem 10 nismu, ale i o éfie nedobrovolné a neochotné destalinizace po roce 1953, kdy byl systém s rozporupln mi v sledky upravován, ov em jen v zajetí bludného kruhu dogmat vládnoucí ideologie. Na tomto místû je tfieba také upozornit, Ïe zkoumání vzniku a v voje systému kulturní politiky v ãesk ch zemích nelze zcela automaticky vztahovat na existenci ãeskoslovenského státu. V voj na Slovensku není pfiirozenû moïné vnímat v luãnû optikou praïského centra, resp. ãesk ch zemí; styãné plochy i odli nosti v kulturní politice na Slovensku se pokou ím nastínit alespoà v závûru této práce. První kapitola, ohraniãená léty 1948 a 1951, víceménû chronologicky mapuje období, kdy probíhalo budování základních rysû poúnorové kulturní politiky. To se odvíjelo od pfiíklonu ke tfiístupàovému modelu fiízení této sféry, postupného vyhraàování ideologick ch kritérií a pfiedstav komunistického vedení o jejich uplatàování v praxi prostfiednictvím rûzn ch kampaní. Nepfiedkládám zde pouhou zhu tûnou verzi studie Únor a kultura (Sovûtizace ãeské kultury ), kterou jsem nabídl odborné vefiejnosti poãátkem roku I kdyï pfiirozenû vyuïívám tehdej ích badatelsk ch závûrû, snaïím se o sevfienûj í v klad tohoto období opro tûn od detailního líãení nûkter ch událostí. M m cílem je dále pomocí nov ch pramenû zpfiesnit nûkteré dfiívûj í vlastní interpretace, pfiinést nové poznatky t kající se kontroly kulturních stykû se zahraniãím, fiízení tvûrãích svazû, a pfiedev ím rozkr t pozadí známého referátu Ladislava tolla z ledna 1950 jako klíãového normotvorného aktu té doby. Vûnuji zde také prostor polemice se stanovisky Alexeje Kusáka t kajícími se problematiky sporû mezi radikály a umírnûn mi ve vedení kulturní politiky let Vût í ãást první kapitoly se tudíï obsahovû nekryje s prací Únor a kultura. Zbylé partie jsem mj. formulaãnû zpfiesnil a doplnil o nové prameny a literaturu. Z tohoto pojetí první kapitoly, stmelujícího dfiívûj í v klad s rozborem nov ch aspektû v voje let , nebylo moïné zcela vytrhnout elementární tematiku (akãní v bory, budování nov ch struktur apod.). Proto jsem si vûdom, Ïe zde lze nalézt fiadu pasáïí obsahovû shodn ch s knihou Únor a kultura, ale jen v rozsahu zachovávajícím vyváïenost s ostatními ãástmi uvedeného textu. Zafiazení tûchto shodn ch partií tudíï pova- Ïuji za plnû funkãní, jednak proto, Ïe první kapitola jako celek vytváfií nezbytn v chozí prostor pro dvû následující ãásti práce, a jednak s ohledem na toho ãtenáfie, kter se pfiímo problematikou poúnorové kulturní politiky nezab vá. 11 Nûkolik slov úvodem V první kapitole zachovávám vnitfiní periodizaãní ãlenûní, které vychází z pfiesvûdãení, Ïe zhruba bûhem roku 1950 do lo k vytvofiení základních kontur poúnorového systému fiízení kultury, a re- Ïim proto mohl pfiistoupit ke komplexním obsahov m zmûnám umûlecké tvorby, redefinici kulturních tradic a promûnû sm lení obãanû. ZároveÀ se ale uï tfii roky po Únoru zaãaly projevovat první krizové momenty a systémové poruchy vypl vající z byrokratického a ryze mocenského ovládání této sféry. V té dobû první poúnorová garnitura (stranické i státní vedení) úspû nû zvládla první zásadní revizi poúnorové kulturní politiky (léto a podzim 1949), kdy po tzv. pamfletové aféfie odvrhla nûkteré radikální proudy jako nespolehlivé a zpochybàující v podstatû autoritu této elity jako celku a souãasnû se snaïila ustálit hodnotov systém, na nûmï mûla stavût socialistická kultura. DÛsledky této první revize pûsobily stabilizaãnû jak pro tuto garnituru, tak pro systém, kter budovala. Tezi o první revizi poúnorové kulturní politiky jsem zformuloval po vyhodnocení dfiívûj ích závûrû. Závûreãné partie úvodní kapitoly novû vûnuji rozboru specifické situace první poloviny roku Tehdy napûtí uvnitfi první garnitury kulturní politiky zaãalo pfiecházet ve skrytou válku, která eskalovala po záfií Druhá kapitola se zcela zamûfiuje na peripetie mocenského stfietu v kulturní politice na podzim 1951 a poãátkem roku Pokou ím se detailnû postihnout okolnosti, za kter ch do lo po pádu generálního tajemníka Rudolfa Slánského k vytlaãení fiady vedoucích pracovníkû aparátu ÚV KSâ z fiízení kultury ve prospûch jejich rivalû ze státní administrativy. V této souvislosti dále analyzuji formování nové koncepce kulturní politiky v prûbûhu roku 1952 spjaté se jménem Václava Kopeckého a jeho spolupracovníky Jifiím Tauferem a Ladislavem tollem. Zmûny, k nimï v roce 1952 do lo a které probíhaly na pozadí pfiípravy monstrprocesu se Slánsk m, sice neusilovaly o skuteãnou liberalizaci kultury, pfiesto vná ely do této oblasti (z hlediska fiízení kulturní sféry, dílãích úprav estetick ch a ideologick ch kritérií) novou kvalitu. Proto je vnímám jako druhou revizi poúnorové kulturní politiky. Obdobnû jako v první kapitole bylo i zde pro v klad dramatick ch zmûn v kulturní politice na podzim 1951 nezbytné vyuïít pfiíslu né ãásti mé biografie Gustava Bare e, pfiiãemï s tûmito ãástmi jsem dále pracoval a na fiadû míst je interpretaãnû obohatil, jak to ostatnû vy- Ïadoval ir í pohled, neizolovan jen na jednu (byè v znamnou) figuru tehdej ích událostí.

5 Nûkolik slov úvodem 12 Tfietí kapitolu vûnuji rozporuplnému období let , etapû, která je z hlediska umûlecké sféry plná dynamiky, jíï v ak zdaleka nedosahuje systém fiízení kulturní sféry; ten sice odráïí celkovou krizi mocensk ch struktur, ale odolává urãit m liberalizaãním trendûm. V klad k tomuto období se rozbíhá dvûma odli n mi smûry. První ãást rozebírá podstatné rysy pomalého uvolàování kulturní sféry v âeskoslovensku: chce podchytit kofieny Nového kursu v kulturní politice a jeho slabiny, oïivení kulturních stykû se zahraniãím a zmûny v roce 1956 spojené napfi. s decentralizací v této oblasti. Druhá ãást si v ímá úprav v fiízení kultury státními a stranick mi institucemi. SnaÏím se rozkr t strukturu a personální slo- Ïení kulturního aparátu ÚV KSâ a státních institucí zvlá tû v hektickém období let 1953 a 1954, poukázat na nové vzájemné vztahy a personální pfiesuny, které bûhem roku 1954 v podstatû zformovaly tfietí garnituru poúnorové kulturní politiky. DÛleÏitou souãást v kladu tvofií také zmûny v nomenklatufie po roce 1954 a jejich dopad na systém kulturní politiky. Tyto tfii kapitoly tedy usilují o interpretaci promûn kulturní politiky ve tfiech relativnû uzavfien ch etapách. V kaïdé z tûchto etap se vytvofiilo, jak jsem dfiíve naznaãil, specifické vedoucí uskupení kulturních éfû. Pokou ím se postihnout hlavní znaky tûchto tfií garnitur poúnorové kulturní politiky z hlediska jejich sloïení, vzájemn ch vnitfiních vztahû a pfiedev ím metod uplatàování kulturní politiky. BudiÏ inspirací pro dal í badatele, Ïe roli svorníku tûchto tfií garnitur v letech sehrál zmiàovan Václav Kopeck. Zejména první dvû vedení stojí za dvûma dûleïit mi revizemi kulturní politiky, které mûly zodpovûdût otázku, s k m a jak prosazovat cíle komunistické strany v této sféfie. Záhy po zformování poslední garnitury se zaãala projevovat nutnost tfietí revize související s celkov mi promûnami spoleãnosti ve druhé polovinû 50. let 20. století. * * * K profesním povinnostem historika by mûla patfiit i reflexe jeho v zkumû. Chtûl bych následující fiádky vûnovat krátkému ohlédnutí za tûmito odezvami. Omezím jej reakcemi na knihu Únor a kultura, která tehdy koncentrovala pfieváïnou ãást m ch dosavadních v zkumû. Studie sklidila pfieváïnû pozitivní ohlasy, jejichï reprodukce na tomto místû by v ak pfiirozenû pfiekroãila hra- 13 Nûkolik slov úvodem nice vkusu. Dotknu se proto spí e námitek recenzentû; právû kritické reakce chápu jako dûleïitou motivaci, zdroj námûtû a dûkladnûj ího prom lení tématu. Kniha Únor a kultura se setkala v podstatû s jedin m zcela negativním hodnocením, jehoï autorem byl Alexej Kusák, autor do té doby vlastnû jediného zpracování této problematiky (práce Kultura a politika v âeskoslovensku ). Ten ji na semináfii Ústavu pro soudobé dûjiny AV âr v listopadu 2004 zcela odmítl a netajil podráïdûní nad vût inou m ch interpretací. T kalo se to pfiedev ím v kladu rozporû v kulturní politice mezi radikály a umírnûn mi, resp. jejich mocenského ãi ideového pozadí a váhy, která je obûma aspektûm pfiikládána. Podrobnû se ke Kusákovû kritice a zvlá tû k jeho pojetí celého tématu vracím v první kapitole této knihy, uï na tomto místû v ak musím konstatovat, Ïe nejen pro období , ale i v pojetí fiady jevû let se s ním rozcházím. I kdyï to Alexej Kusák vnímá jako zásadní spor, nevidím situaci tak dramaticky a pfiikláním se k názorûm, které o vztahu mé i Kusákovy práce vyjádfiili v recenzích Jifií KfiesÈan s Milanem Drápalou. 5 V podstatû jde o to, Ïe na základû archivního studia docházím ke zcela jinému hodnocení v znamu sporû mezi radikály a umírnûn mi v kontextu v voje poúnorové kultury. KdyÏ dva zkoumají totéï, nemusí vïdy dospût ke stejn m závûrûm, zvlá tû kdyï uïívají jin ch metod. V nûkter ch recenzích dále zaznûly v tky k celkovému pojetí v kladu. Namítalo se, zda pováleãné kulturní dûjiny (ãi dûjiny pováleãné kultury) mûïeme zkoumat z institucionálního pohledu, zvlá tû z pohledu svûta stranick ch struktur. UÏ takto formulovanou námitku vnímám spí e jako nepochopení mého zámûru, popfi. recenzentovo zklamání nad tím, Ïe v knize nena el to, co hledal. 6 Chci zdûraznit, Ïe se nezab vám primárnû kulturou, n brï kulturní politikou, pfiiãemï rozdíl mezi obûma tématy vidím jako zásadní. S tím souvisí také to, Ïe poúnorovou kulturní politiku studuji jako souãást klasick ch politick ch dûjin, ne tedy dûjin kulturních, tím ménû dûjin umûní. VáÏnûj í námitku, myslím, pfiedstavuje volání po objasnûní osobních motivací aktérû kulturního dûní (zvlá tû umûlcû) zapojovat se do poúnorového systému a upozornûní, Ïe se z anal zy institucí a jejich interakcí úplnû vytrácejí lidé. 7 Chápu závaïnost tohoto argumentu, nicménû se domnívám, Ïe by bylo obtíïné jej beze zbytku zohlednit v synteticky pojaté práci. V chodiskem by

6 Nûkolik slov úvodem 14 tedy mohlo b t vût í zamûfiení badatelû na biografické sondy. Nerozumím v ak pfiíli tomu, proã se z tohoto problému vyvozuje závûr, Ïe obtíïnost poznání osobních motivací lidí ukazuje na meze poznání komunistické minulosti historick mi metodami, kdyï absence tohoto typu pramenû není specifikem soudob ch dûjin. Pouze je citelnûji vnímána. PakliÏe chtûl recenzent tímto upozornûním oprávnûnû vyzdvihnout moïnosti kulturní antropologie pfii zkoumání tohoto období, soudím, Ïe to neuãinil pfiíli obratnû. Potfieba zkoumání role osobnosti (umûlce ãi vrcholného funkcionáfie) v poúnorovém systému, její moïnosti ovlivnit dûní, je bezesporu Ïádoucí. T ká se to nejen motivace umûlcû pro zapojení se do systému, ale i rozkrytí vazby mezi rolí osobnosti a anonymitou byrokratické ma inerie. Kromû anal zy rozhodnutí rûzn ch orgánû je tfieba proniknout i do nomenklatury, zjistit, kdo skuteãnû stál za konkrétními kroky, kdo byl jejich inspirátorem, vykonavatelem. Opût se tudíï ukazuje potfieba v zkumu institucionálního zázemí kulturní politiky 50. let. Jsem skeptikem; vût ina motivací nám jiï asi zûstane skryta, resp. nikdy nezískáme jednoznaãnou odpovûì a kaïd badatelsk pokus bude tfieba vnímat jako více ãi ménû pravdûpodobnou verzi. I kdyï nám tedy k rozkrytí nejrûznûj ích vlivû a motivû chování chybí jednoznaãné prameny, pfiesto existuje urãitá moïnost roz ífiení na eho poznání lze alespoà vyslovovat reálné pfiedpoklady (nikoli spekulace). Pfiesto se v ak mû- Ïeme ptát: není poïadavek na maximální rozkrytí osobních motivací uï pfiepjatou specialitou soudob ch dûjin? Není psychologick m produktem malého ãasového odstupu od zkoumané doby, na eho zh ãkání pfiemírou klasick ch pramenû, které zarytû mlãí na na e dal í otázky? Za nejdûleïitûj í pfiipomínku ke knize Únor a kultura povaïuji upozornûní, Ïe v klad postrádá tûsnûj í vazbu s kontextem poúnorové kulturní politiky a s dûním v meziváleãném, resp. pfiedúnorovém období, s v vojem a konflikty uvnitfi kulturní levice (Petr ámal, Milan Drápala, Martin Franc). 8 V znam tûchto problémov ch okruhû by bylo sotva moïné zlehãit. Pfii vymezování pfiedmûtu svého v zkumu jsem pfiesto vycházel z toho, Ïe absence soustavnûj ího v kladu onoho kontextu nepovede k podstatnému zkreslení závûrû. Tento pfiístup zachovávám i v této práci s vûdomím, Ïe studium souvislostí kulturní politiky po roce 1948 s pfiedúnorov m v vojem, ale také se situací v sovûtském bloku, by mûlo b t tématem samostatn ch monografick ch celkû. ámal svou ná- 15 Nûkolik slov úvodem mitku ov em rozvinul do obecnûj í polohy, kdyï poukázal na problematické uïívání pojmu sovûtizace ãeské kultury ve vztahu k jejím zdrojûm. Urãité korekci jsem proto vûnoval prostor na nûkolika místech v první kapitole této práce, nicménû bych rád pfiedestfiel, Ïe pojem sovûtizace jsem primárnû nepouïíval (a nepouïívám) jako analytick nástroj pro objasnûní poúnorov ch zmûn v kultufie, ale spí e jako charakteristiku daného období, jak se s ní bûïnû setkáváme v politick ch dûjinách. Opakuji, Ïe tyto a podobné pfiipomínky vítám jako dûleïitou motivaci, popud k dûkladnûj ímu prom lení tématu a sv ch dal- ích badatelsk ch cílû. V této souvislosti bych rád podpofiil svolání pracovního semináfie, kter by mohl více teoreticky podchytit samotné téma poúnorové kulturní politiky, naznaãit dal í smûry bádání, nové pramenné báze a metodologické problémy. Je pfiece vïdy lépe, kdyï autofii a recenzenti (badatelé) vedou místo monologû dialog. * * * Této pfiíleïitosti koneãnû vyuïívám k podûkování v em, s nimiï jsem mûl moïnost spolupracovat bûhem pfiípravy této knihy. Na prvním místû chci podûkovat Grantové agentufie âeské republiky, která mi v letech umoïnila provést základní v zkum. Za konzultace a cenné pfiipomínky k finální podobû rukopisu vdûãím Milanu Drápalovi, Martinu Francovi a Petru ámalovi, za dûleïitá upozornûní dále Karlu Kaplanovi, Franti ku Kautmanovi a Jifiímu KfiesÈanovi. Souãasnû uvádím, Ïe re er e z fondu Svazu ãeskoslovensk ch spisovatelû (Literární archiv Památníku národního písemnictví), vyuïité v této práci, provedl Milan Drápala, kter mi poskytl i kopie nûkter ch dokumentû z tohoto fondu. Dal í zpracování, a zejména interpretace tûchto pramenû je v ak uï m m dílem. TotéÏ platí i o excerptech z Literárních novin zhotoven ch Markétou vecovou, jíï také patfií mûj dík. Markétû StaÀkové jsem zavázán za poskytnuté vzpomínky a nûkteré dokumenty. V znamem nikoli poslední dík vyjadfiuji své manïelce Jaromífie, která mi byla velikou oporou bûhem celého v zkumu a pfiípravy rukopisu. Autor Opava, záfií listopad 2005

7 Nûkoli slov úvodem 16 1 Podrobněji se vymezením tématu zabývám ve studii J. KNAPÍK: Jak zpracovávat historii kulturní politiky 50. let? Kuděj, 2005 (roč. 7), č. 1 2, s Polemickou glosu uveřejnil M. FRANC: Jakou kulturou se zabývá kulturní politika aneb Několik poznámek k příspěvku J. Knapíka. Tamtéž, s A. KUSÁK: Kultura a politika v Československu Praha P. JANÁČEK: Literární brak (Operace vyloučení, operace nahrazení, ). Brno 2004; G. ZANDOVÁ: Totální realismus a trapná poezie (Česká neoficiální literatura ). Brno 2002; P. ŠÁMAL: Cesta otevřená. In: Z dějin českého myšlení o literatuře 2 ( ), Praha 2002, s J. VORÁČ: Český film v exilu (Kapitoly z dějin po roce 1968). Brno J. KŘESŤAN; Český časopis historický, 2005 (roč. 103), č, 1, s M. DRÁPA- LA; Dějiny a současnost, 2004 (roč. 26), č. 4, s Srv. P. KOSATÍK: Trojí čtení kulturní historie na bolševický způsob. Hospodářské noviny , č. 141, s. 10. Ponechávám k úvaze Kosatíkovo označení mé knihy za čtení kulturní historie na bolševický způsob. Navíc nepochopil, že kniha nechtěla popularizovat historii, tím méně měla ambici stát se jakýmsi (patrně nudným) čtením. 7 P. ZÍDEK; Lidové noviny , roč. 17, č. 165, s P. ŠÁMAL: O kulturní politice přehledně a komplexně. Soudobé dějiny, 2004 (roč. 11), č. 3, s ; M. FRANC; Kuděj, 2004 (roč. 6), č. 2, s. 93. Též citované příspěvky M. Drápaly a J. Křesťana. 17 I. Budovatelská léta ( ) I. BUDOVATELSKÁ LÉTA ( ) ÚNOROV P ELOM Jak se dûlá pfievrat VáÏení pánové, milí pfiátelé, srdeãnû Vám dûkuji za telegram s Va- imi pozdravy a pfiáním úspûchu v radostné práci. Byl jsem mile dojat Va í pozorností v této radostné dobû a pokud mnû to dovolí mé zdraví budu vïdy s Vámi spolupracovat a tû iti se také z Va- ich úspûchû 1 Dopis tohoto znûní odeslal na sklonku února 1948 Akãnímu v boru ãesk ch v tvarníkû Emil Filla. Ve stejné dobû adresoval témuï akãnímu v boru svûj list malífi Jan âumpelík, v nûmï ostfie protestoval proti zastoupení pfiedsedy svazu v tvarn ch umûlcû Aloise Fi árka, dále Franti ka Grosse, Jana Kotíka a Vojtûcha Tittelbacha v tomto orgánu. Dopis mezi v tvarníky vyvolal vzru ení. Podle âumpelíka dosavadní dílo jmenovan ch, navazující v hradnû na kapitalistické a burïoaské (sic!) umûní západu, neopravàuje podílet se na vedení v tvarného Ïivota v nov ch pomûrech a navrhl jejich v mûnu v akãním v boru s tím, aby se ãasem sami v sobû vypofiádali s na ím socialistick m dne - kem. 2 Svá stanoviska opfiel zvlá tû o slavnou kritiku moderního umûní Arno ta Kolmana uvefiejnûnou v Programu D 48, v níï tento stranick propagandista uï na podzim 1947 zcela netakticky poodhalil peãlivû tajenou tváfi komunistické kulturní politiky. 3 âumpelík svou v zvu (zaslanou i ministrûm Kopeckému a Nejedlému) zakonãil pfiesvûdãením o potfiebû nekompromisní podpory socialistickému realismu. Zdánlivû paradoxní situace. Filla, pfiední pfiedstavitel na eho moderního v tvarného umûní, 4 jeden ze signatáfiû nekomunistického Kulturního svazu z podzimu 1946, si vymûàuje bezprostfiednû po mocensko-politickém zvratu v âeskoslovensku pozdravy s akãním v borem, kter v dané chvíli spolu s desítkami a stovkami jin ch reprezentuje právû nastupující komunistickou moc. Proti témuï akãnímu v boru naopak vystupuje âumpelík, budoucí protagonista angaïované tvorby stalinské éry. Tomuto paradoxu, stejnû jako desítkám jin ch, v ak nahrály okolnosti nesoucí v echny znaky pfielomové doby. Tváfií v tváfi nastupujícímu reïimu museli

8 I. Budovatelská léta ( ) 18 také pfiedstavitelé ãeského kulturního Ïivota, ãelní i ménû v znamní, uãinit rychlá rozhodnutí, stáli pfied fiadou osobních dilemat. Existenãní obavy u jednûch mohly u jin ch tlumit iluze o budoucím v voji. ada dal ích cítila pfiíleïitost k prosazení sv ch ambic ãi ventilování osobních zá tí. Jedno z prvních dilemat pro umûleckou inteligenci nepochybnû pfiedstavoval postoj k v zvû Kupfiedu, zpátky ni krok! zvefiejnûné 25. února 1948 v ovládnut ch Svobodn ch novinách a poté ífiené v dal ím tisku, která se snaïila pomocí kulturních a umûleck ch osobností legitimizovat první politická opatfiení. 5 Provolání neslouïilo pouze jako manifest pfiinejmen ím urãité loajality. Vyz valo zároveà kulturní pracovníky k zakládání a podpofie akãních v borû Národní fronty. Ty lze vnímat jako jeden z hlavních symbolû Února. Kromû komunisty ovládan ch mocensk ch center totiï pfiedstavovaly zárodek nové mocensko-politické konstelace, klíãov nástroj, kter zájmy komunistû prosazoval v podstatû na jakékoli úrovni, v centru i regionech. Ústfiední akãní v bor Národní fronty ustaven 23. února 1948 plnil úlohu stfiechového orgánu i nervového centra fiídícího prûbûh ãistek ve v ech oblastech vefiejného Ïivota. Zasedli v nûm téï pfiedstavitelé kulturní sféry, jejichï fiady se poãátkem bfiezna roz ífiily zfiízením zvlá tní kulturní komise ÚAV NF pod vedením Jana Drdy. SoubûÏnû s tímto centrem zaãaly v bory pûsobit ve v ech kulturních organizacích a zafiízeních. Nejprve se zformovaly ve strategick ch oblastech médiích. âeskoslovensk rozhlas ovládly je tû bûhem vládní krize bezpeãnostní sloïky a záhy zde vznikl klíãov akãní v bor praïského rozhlasu, podle stejného vzoru se postupovalo v regionálních stanicích. V den pfiijetí demise nekomunistick ch ministrû prezidentem republiky, 25. února, zaãal rovnûï pracovat Akãní v bor ãeskoslovenského filmového podnikání (pfiedsedou Leo Wetzler) ãi akãní v bor Svazu ãesk ch novináfiû. Teprve po vyfie- ení vládní krize, 26. února, se ustavily akãní v bory v umûleck ch a jin ch centrálních kulturních organizacích: Syndikátu ãesk ch spisovatelû, Syndikátu ãesk ch skladatelû (v ãele Václav Dobiá ), Syndikátu ãesk ch v konn ch hudebních umûlcû (Josef Smítal), Svazu ãeskoslovensk ch v tvarn ch umûlcû (Alois Fi árek). Mimo to pûsobil i Akãní v bor ãesk ch v tvarníkû (pfiedsedou Adolf Hoffmeister), kter navíc schvaloval akãní v bory jednotliv ch v tvarnick ch spolkû. V bory v jednotliv ch divadlech zastfie il aï Ústfiední akãní v bor divadelníkû poãátkem bfiezna 1948 (za pfied- 19 I. Budovatelská léta ( ) sednictví Václava Vydry mlad ího), kter koordinoval a kontroloval práci v ech divadelních akãních v borû, pfiiãemï souãasnû potvrzoval nebo revidoval jejich pûvodní rozhodnutí. 6 Role akãních v borû zûstává obecnû stále nedocenûna. Nejv raznûji je pfiirozenû vnímána jejich mocensko-politická funkce vyjádfiená strïením iniciativy na stranu komunistû, vyluãováním stovek jejich odpûrcû mimo vefiejné dûní. S tím la ruku v ruce snaha transformovat dosavadní organizace do podmínek rodícího se totalitního státu. Vedle toho ov em mûïeme o akãních v borech uvaïovat jako o nástroji jisté sebezáchovy; to v pfiípadû organizací a spolkû, které se nacházely v urãité edé zónû, nevystupovaly do té doby protikomunisticky a zdálo se, Ïe s nastupujícím reïimem budou snad moci koexistovat. Uveìme napfiíklad vlivn praïsk spolek Slezsk kulturní ústav disponující svou odboãkou pfiímo na parlamentní pûdû (tzv. Kanceláfi slezsk ch poslancû) nebo Národní Velkou LóÏi âeskoslovenskou. Tzv. oãista zde probíhala v podstatû formálnû a akãní v bory v nich pûsobily pfiedev ím jako nástroj k pfievedení spolkû (po prohlá ení loajality) do nov ch politick ch podmínek. 7 Na druhé stranû pfiedstavovaly akãní v bory tak zásadní vstupní bránu do nového reïimu, Ïe byly zakládány i tam, kde to v podstatû nebylo zapotfiebí napfiíklad na komunistickém ministerstvu informací ãi v politicky bezproblémov ch souborech nûkter ch praïsk ch scén (napfi. Realistické divadlo). 8 Restriktivní opatfiení akãních v borû, jimiï si nastupující reïim zaji Èoval kontrolu kulturních institucí, dostávala mnoho podob. První etapu, zahrnující hektické únorové a první bfieznové dny, vyplnilo pfiedev ím vyluãování aktivních odpûrcû komunistické strany ãi jinak nepohodln ch osob z vefiejného Ïivota, zvlá tû publicistû, spisovatelû, divadelníkû, rozhlasov ch pracovníkû apod. ZároveÀ se otevíral prostor nejen pro administrativní fie ení dfiívûj ích názorov ch a politick ch sporû, ale i k vyfiizování osobních úãtû. O setrvání v urãité organizaci totiï ãasto rozhodovali jednotlivci ãi omezená skupinka za títûná povûfiením ãi autoritou akãního v boru. 9 Jak se navíc brzy ukázalo, verdikt akãního v boru se nevztahoval pouze na ãlenství jedince v konkrétní organizaci, ale mûl profesní dûsledky, nejednou osudové. Zatímco je tû koncem února 1948 syndikát spisovatelû stanovil, Ïe vylouãení nemá mít existenãní dopady a postiïení mohou dále publikovat a jejich díla b t vydávána, v polovinû bfiezna kdy jiï ãistky usmûrào-

9 II. Podivné tání ve stínu ibenic ( ) 192 i politickou odpovûdnost) plnû na ministrovi Kopeckém. Jakmile Taufer tento detail vynechal, otevfiel se mu prostor ke zveliãení pozitivní role Reimanov ch odpûrcû. S touto pomocí Taufer mohl pohodlnû vylíãit Kopeckého rozhodnutí vydat Slezské písnû jako obrovskou zásluhu, protoïe odolal dlouhodobému tlaku aparátníkû ( kosmopolitû ) a navíc zamezil mezinárodnímu skandálu. Zb vá dodat, Ïe je tû dnes se obãas Tauferovû mystifikaci podléhá. Napfi. Alexej Kusák uvádí mezi autory, ktefií byli na léta vyfiazeni z nakladatelsk ch programû, i Petra Bezruãe. 229 Historie sice nezná kdyby, ale pfiesto mûïeme konstatovat, Ïe v pfiípadû poráïky Kopeckého skupiny by koncem roku 1951 aparátníci volili nepochybnû stejné metody k oãernûní sv ch rivalû. Pomineme-li jiï zmínûná rûzná sdûlení adresovaná v fiíjnu 1951 Klementu Gottwaldovi, mûïeme za typick povaïovat obsáhl Záznam o nepfiátelsk ch Ïivlech v oblasti kultury, kter Gottwaldovi zaslal v srpnu 1952 Gustav Bare. 230 Autor v nûm konstruoval naprosto absurdní spiknutí v kultufie opírající se o fiadu choulostiv ch informací váïících se ãasto k okupaãní minulosti rûzn ch osob. V tomto svûtle exponoval mj. Otakara âernocha, Jindfiicha Chalupeckého, Otakara Mrkviãku, Oldfiicha Macháãka, Lumíra âivrného a redaktory Mladé fronty. Bare tvrdil, Ïe byli zámûrnû rozmístûni v rûzn ch kulturních funkcích s cílem pfiipravit se na budoucí pád reïimu Na tomto místû bych rád zopakoval, Ïe líãení aféry s vydáním Slezsk ch písní (která by si zaslouïila je tû podrobnûj í prûzkum) ãi Bieblovy tragické smrti nemá samozfiejmû obecnû nijak zlehãovat metody aparátníkû. Tyto pfiíklady v ak jako typické pro ilustraci praktik kultpropu volil samotn Taufer a jeho spolupracovníci. Pokusil jsem se pfiedev ím poukázat na jejich argumentaci jako na vûdomû úãelovû zmanipulovanou, která mûla nad Kopeckého skupinou novû se konstituující druhou garniturou kulturní politiky rozprostfiít gloriolu záchráncû kulturních hodnot v boji s aparátníky, s nimiï ruku v ruce nejprve poutali v echny vûtve nekomunistické kultury. Takov pfiístup souãasnû o to více otevíral prostor dal ím kampaním a atmosféfie politick ch procesû. 193 II. Podivné tání ve stínu ibenic ( ) SHRNUTÍ Na podzim 1951 vyvrcholil dlouhodob mocensk a ideov zápas dvou fiídících struktur kulturní politiky. Z tohoto zápasu vy la vítûznû skupina okolo ministra Kopeckého, které se na pfielomu let 1951 a 1952 podafiilo vytlaãit vût inu sv ch rivalû mimo vliv na kulturní dûní. Kopeckého spolupracovníci, pfiedev ím Ladislav toll, Jifií Taufer a Vítûzslav Nezval, se jiï dfiíve snaïili praktikovat (v porovnání se stranick m aparátem) ponûkud umírnûnûj í kulturní politiku jak k ideov m záleïitostem, tak ve vztahu k nûkter m komunistick m umûlcûm star í generace. V roce 1952 tato skupina dostala pfiíleïitost své pfiedstavy realizovat v praxi. Nesporné oïivení kulturnûpolitické scény dávala do souvislosti s osvobozením kultury od zá kodnické ãinnosti Slánského. Souãasnû se ukazovala jako problematická pfiedstava, Ïe socialistické umûní mûïe ãerpat pfiedev ím z receptû, které poskytoval Îdanov. PoloÏili jsme si otázku, jak hodnotit toto podivné tání roku 1952, resp. je-li moïné pfiipsat zmûnám uskuteãàovan m v tomto roce trvalej í platnost pfii pûsobení na kulturní politiku. Nové tollovsko-tauferovské vedení sice iniciovalo dílãí úpravu estetické normy a mírnûj í postup vûãi relativnû úzké skupinû umûlcû, domnívám se v ak, Ïe tyto podnûty byly pfiíli slabé. Zásadnû neusilovaly o skuteãnou liberalizaci kultury a v podstatû je pfiekryl v voj zapoãat teprve následujícího roku. Navíc jiï v polovinû roku 1952 Kopeckého vedení jasnû ukázalo meze jak mkoli samostatnûj ím liberalizaãním náznakûm, uï tak dosti nepoãetn m. Ve keré kulturnûpolitické dûní se nacházelo ve vleku intenzivní politické kampanû proti tzv. slán tinû, která tvofiila základní determinaãní faktor tohoto specifického období ideologick mi odsudky dfiívûj í praxe se zdûvodàovala napfi. nutnost uváïenûj ího pfiístupu ke kulturnímu dûdictví a stejná ideologická kli é se pouïívala proti konkrétním projevûm umûlcû. Ideologick klacek pouïívan nov m vedením kulturní politiky prostû nemohl slouïit ke skuteãnému uvolnûní v kultufie a v echny podobné projevy vytváfiely jen zdání zlep ení situace. K této maskovací clonû byla cílenû vyu- Ïita komunistická kulturní elita, která pfiechodnû získala více prostoru k seberealizaci. Co se t ãe systémov ch zásahû do kulturní politiky, i zde bychom mohli tûïko nalézt podstatnûj í pozitivní zmûny, které by svûdãily o volnûj ím postavení nûkter ch organizací. Umûlecké

10 II. Podivné tání ve stínu ibenic ( ) 194 svazy stále platily za pfievodovou páku, hlasy volající po samosprávnûj ím postavení umûlcû alespoà v niï ích organizaãních a hospodáfisk ch záleïitostech (napfi. u v tvarníkû) zûstaly nevysly- eny na úpravy ve svazov ch aparátech pouze namísto sekretariátu ÚV KSâ dohlíïelo pfiíslu ené ministerstvo. Ve filmové v robû do lo jen k dílãím korekturám jednotliv ch ãlánkû, základní schéma dané klíãov m postavením Filmové rady a ústfiedních dramaturgick ch orgánû zûstalo zachováno. Pouze ze stále sloïité schvalovací procedury filmové v roby vypadla jedna ze zainteresovan ch stran. 231 Zajímav v voj ale tehdy prodûlal napfi. v zkum v oblasti televizního vysílání. Zatímco na poãátku 50. let ministr Alexej âepiãka vydal pfiím zákaz prací na v voji televize v národním podniku Tesla a v ichni odborníci mûli b t pfievedeni na v robu radiolokaãní techniky, âeskoslovensk rozhlas navzdory tomu a na jiné pûdû sledoval cíl zahájit vysílání do konce první pûtiletky. V první polovinû roku 1952 v ak do lo k obratu. Státní i stranické instituce zaãaly v voj televize z ne pfiíli znám ch dûvodû opût podporovat. UvaÏuje se v této souvislosti o zásluze fieditele rozhlasu Kazimíra Stahla, kter pro my lenku televize dokázal získat Kopeckého. 232 Alexej Kusák uvaïuje v souvislosti s v vojem v roce 1952 o prvním náznaku sebereflexe systému a o zaãátku uplatàování hlediska autonomní kultury. 233 Domnívám se, Ïe z hlediska celé pfiedchozí anal zy fiady jevû a událostí, toto hodnocení není oprávnûné. ZdÛvodÀovala-li se kritika dogmatismu zá kodnickou ãinností oponentû, je tûïké ji vnímat jako sebereflexi systému, kdyï tyto postupy pfiedstavovaly jedny z elementárních praktik stalinismu. Pokud zde máme uvaïovat alespoà o pfiedpokladech pozitivních zmûn, mûli bychom je spí e hledat v onûch projevech, které se aktivizovaly (napfi. uvnitfi umûleck ch svazû) v první polovinû roku 1952, av ak byly tollem a Tauferem zadu eny. V tomto smûru bych pfiehodnotil i nûkteré dfiívûj í vlastní závûry. 234 Historikové ãasto upozoràují na spoleãensk ok zapfiíãinûn nejdfiíve pádem Slánského aparátu koncem roku 1951 a umocnûn poté koncem roku 1952 procesem se Slánsk m. Za nahromadûnou kritiku se úspû nû schovávali i ti, ktefií pfiede lé ideologické normy prosazovali. Spoleãensk otfies pfiispûl k relativizaci platnosti tûchto norem 235 a snad i samovolnû umocnil nûkteré umírnûnûj í tóny Kopeckého kulturní politiky. Tyto faktory mûly sehrát progresivní roli aï v blízké budoucnosti po jistém uvolnûní mezinárodního napûtí v letech II. Podivné tání ve stínu ibenic ( ) tollovsko-tauferovské vedení kulturní politiky se dostalo k moci mimo jiné i s pomocí úãelov ch argumentû, jimiï mífiili na své spolustraníky. Tato úãelovost vystoupí je tû více do popfiedí, porovnáme-li jejich pfiístupy k lidsk m tragédiím v znamn ch umûlcû. KdyÏ na podzim 1952 spáchali sebevraïdu reïisér Jifií Frejka a o nûkolik t dnû pozdûji herec Jifií Plach, 237 nikdo nehnal k zodpovûdnosti viníky, nikdo v tisku neroz ifioval dvojznaãné naráïky o u tvan ch umûlcích, aãkoli právû Frejka je v dopisech na rozlouãenou jmenovitû oznaãil. V té dobû to totiï uï nebylo zapotfiebí noví páni situaci drïeli pevnû v rukou. 238 Na i úvahu zakonãeme srovnáním. Bûhem první zásadní revize poúnorové kulturní politiky v polovinû roku 1949 tehdej í garnitura, Bare ovo stranické vedení i Kopeckého administrativa, odvrhla nespolehlivé radikální proudy zpochybàující v podstatû autoritu této elity jako celku. DÛsledky tzv. pamfletové aféry tak napomohly uti it siln hodnotov otfies, kter kultura prodûlala po únoru 1948, a stabilizovat nov hodnotov systém ku prospûchu první garnitury kulturní politiky. Na konci této první revize stál znám referát Ladislava tolla se v emi negativními a dlouhodob mi dûsledky pro kulturní v voj. Druhá revize kulturní politiky v polovinû roku 1952 pootevfiela urãit prostor umûlecké vefiejnosti zapojené do poúnorového systému ve smyslu snesitelnûj ího uplatàování ideologie, rovnomûrnûj ího chápání kulturního dûdictví. Pfiínos této druhé revize pro stabilizaci kulturní politiky mûïeme vnímat v tom smyslu, Ïe se mohla opfiít o vût inu oficiální a uznávané (pro)komunistické kulturní obce, jíï kulturnû-propagaãní aparát pfiedtím nedisponoval. Jaká ale byla hodnota tohoto nového prostoru? Na jedné stranû byl sice zaplnûn roz ífien m rejstfiíkem v razov ch umûleck ch prostfiedkû, na stranû druhé v ak nalezneme zufiivé ideologické kampanû a oslavy (nejen) jedenácti politick ch vraïd. 239 Obojí tvofiilo neoddûliteln celek a tento rozpor bude historiky dráïdit patrnû nadále 1 Srv. J. PERNES: Brno Praha 1997, s ; V. BRABEC: Vztah KSČ a veřejnosti k politickým procesům na počátku padesátých let. Revue dějin socialismu, 1969 (roč. 9), č. 3, s Obecněji k tématu rovněž K. KAPLAN: Sociální souvislosti krizí komunistického režimu a Sešity ÚSD AV ČR, sv. 9, Praha NA, A ÚV KSČ, f. 01, sv. 16, a. j. 28. Předsednictvo ÚV KSČ diskutovalo o personálních otázkách v souvislosti s přípravou zasedání ÚV KSČ dne (K. KAPLAN: K politickým procesům v Československu Sešity ÚSD AV ČR, sv. 15, Praha 1994, s. 102.)

11 II. Podivné tání ve stínu ibenic ( ) K. KAPLAN: Zpráva o zavraždění generálního tajemníka. Praha 1992, s Stalin tehdy mj. před A. Čepičkou prohlásil, že by bylo žádoucno, aby se vláda stala skutečně řídícím a vládnoucím orgánem Jen taková vláda přestává být grupou duraků. 4 Tamtéž, s Od září 1951 byli jeho členy K. Gottwald, A. Zápotocký, R. Slánský (do listopadu 1951), J. Dolanský, K. Bacílek, A. Čepička. V prosinci 1951 přibyli V. Kopecký a A. Novotný. 5 V. BRABEC: c. d., s NA, A ÚV KSČ, f. 01, sv. 16, a. j V první části této kapitoly též vycházím z práce J. KNAPÍK: Kdo spoutal naši kulturu, s , kterou tímto cituji jen výjimečně. Viz též úvod této knihy. 8 NA, A ÚV KSČ, f. 01, sv. 16, a. j Srv. poněkud nepřesně K. KAPLAN: c. d., s NA, A ÚV KSČ, f. 01, sv. 16, a. j V. BRABEC: c. d., s K. KAPLAN: Aparát ÚV KSČ v letech , s NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j J. PELIKÁN: Směleji a soustavněji vyzvedávat nové talenty. Tvorba 1951, č. 32, s ; K diskusi o vyhledávání a ideové výchově začínajících spisovatelů. Tamtéž, č. 40 zadní strana obálky. 15 Ze školení mladých slovenských spisovatelů. Lidové noviny , s V edičním plánu nakladatelství Svoboda figurovala ještě v srpnu 1951 Reimanova práce K dějinám literatury a estetických teorií. (NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 565.) Rukopis se zachoval ve formě stránkových korektur v jeho pozůstalosti. 17 K. KAPLAN: c. d., s. 56. Před zářím 1951 mělo sice každé významné oddělení ÚV KSČ vlastní kádrový referát systemizovaný v sekretariátu vedoucího oddělení (včetně kultpropu ), příslušný kádrový referent zde však plnil i jiné úkoly. Šlo o jakéhosi styčného důstojníka s příslušnými institucemi. 18 M. PAVKA: Kádry rozhodují vše!, s J. KNAPÍK: Kulturní politika KSČ v oblasti filmové tvorby, s ; A. Kusák nesprávně uvádí, že změny po zářijovém zasedání ÚV KSČ zasáhly nejprve svaz spisovatelů. (Srv. A. KUSÁK: c. d., s. 386.) 20 Hendrych tak opustil (na čas) sféru kulturní politiky. Kopecký v dopise Hendrychovi uvedl: V souvislosti s opatřeními, jež si vyžaduje v oblasti ministerstva informací a osvěty usnesení ÚV KSČ ze 6. září t. r. odvolávám Tě z funkce předsedy Filmové rady a vyslovuji Ti při této příležitosti dík za práci, kterou jsi v této funkci vykonal. Cit. podle NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 66, a. j. 966 sdělení G. Bareše z J. HAVELKA: Čs. filmové hospodářství Praha 1972, s K tomu dospívá též Š. EISMANN: Film a kulturní politika, s Statut a dosavadní směrnice Ústřední dramaturgie byly sice zrušeny až , ale filmovou výrobu ministerský aparát kontroloval už na podzim Srv. O. VÁVRA: Podivný život režiséra. Praha 1996, s. 144 a Vzpomínka Miroslava Galušky (nar. 1922). 25 Vzpomínka Otakara Vávry (nar. 1911); srv. O. VÁVRA: c. d., s NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 29. Zpráva odboru za období ; a. j. 15. Zpráva z II. Podivné tání ve stínu ibenic ( ) 27 Tamtéž, a. j Tamtéž, f. 100/24, sv. 66, a. j Situace v Čs. státním filmu z G. Bareš. 29 O. Macháček pocházel z Brna. Bareš argumentoval tím, že neměl údajně čistý štít z doby okupace a Šling jej proto držel v ruce. Podle Bareše byl Macháček člověk absolutně nepolitický, ale s chorobnou touhou po moci, neustále bojující o kompetenci Jeho poslední zákroky na něho vrhají zvláštní světlo. 30 A NM, Pozůstalost Pavla Reimana, kart NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j Označení se vžilo v táboře kritizovaných. Užil je např. P. Reiman v dopise Gottwaldovi z (NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 103, a. j ) Stejné označení použil i J. PILAŘ po třech desetiletích a přidal k němu ekvivalent krvavé svatováclavské posvícení J. PILAŘ: Sluneční hodiny. Praha 1989, s NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 66, a. j Dopis V. Řezáče a V. Pekárka V. Kopeckému z Schůze se účastnili: P. Bojar, J. Drda, J. Hájek, K. Jiroudková, J. Kostra, I. Kříž, M. Lajčiak, S. Machonin, M. Majerová, F. Nečásek, S. Neumann, V. Nezval, V. Pekárek, J. Pelikán, J. V. Pleva, J. Pilař, J. Rybák, V. Řezáč, E. A. Saudek, J. Sekera, I. Skála, C. Štítnický, L. Štoll, J. Taufer. Průběh schůze líčí mj. M. DRÁPALA: Iluze jako osud, s. 205; A. KUSÁK: c. d., s Tamtéž. Dopis F. Nečáska K. Gottwaldovi z ; f. 19/7, a. j Zpráva J. Pelikána z LA PNP pob. Staré Hrady, f. SČSS. Předsednictvo SČSS Za poskytnutí dokumentu děkuji M. Drápalovi. 36 Srv. J. PILAŘ: Sluneční hodiny, s Máme-li věřit Pilařovi, Drda se měl v záchvatu sebekritiky dokonce rozplakat. 37 Srv. NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 66, a. j Dopis S. Neumanna K. Gottwaldovi z Tuto domněnku podporuje i J. PILAŘ: c. d., s. 218, který se odvolává na sdělení V. Pekárka. 39 NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j Dosavadní složení předsednictva ÚV SČSS: J. Drda, M. Majerová, F. Nečásek, V. Řezáč, P. Bojar, M. Lajčiak, J. Kostra, C. Štítnický a P. Horov. 40 LA PNP pobočka Staré Hrady, f. SČSS; NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j Zpráva J. Pelikána G. Barešovi z ; f. 100/24, sv. 66, a. j Dopis V. Kopeckého K. Gottwaldovi z NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 66, a. j Dopis V. Řezáče a V. Pekárka V. Kopeckému z Srv. A. KUSÁK: c. d., s NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 66, a. j Dopis V. Kopeckého K. Gottwaldovi z Tamtéž. 45 NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 66, a. j Dopis A. (Š). Reimanové K. Gottwaldovi z Bezradnost stranických pracovníků prozrazuje zpráva J. Pelikána Barešovi z V komentáři hovoří o tom, že projednávání výsledků ÚV nebylo nijak připraveno, nebyl přednesen ideový referát a bylo ihned přikročeno k provádění osobních

12 II. Podivné tání ve stínu ibenic ( ) 198 změn. Vzniklo tak nebezpečí, že mezi spisovateli vznikne neklid a mnoho dohadů, nebude-li jim celá záležitost vysvětlena. Kritika svazu totiž v tomto případě nevystihuje správně hlavní problémy. Pelikán podpořil urychlenou přípravu II. sjezdu SČSS, zahájení ideové diskuse a založení organizace KSČ přímo ve svazu, která by zajistila politickou výchovu komunistů. (NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 678.) 47 NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 66, a. j. 967 a 968. Dopis S. Neumanna Gottwaldovi ze a F. Nečáska K. Gottwaldovi ze Z Neumannova a Nečáskova dopisu obsáhle cituje též K. KAPLAN: Několik dokumentů o kultuře ( ). Proglas, 1998 (roč. 9), č. 9 10, s Nečásek upřesnil, že Kopecký má velmi kladné stanovisko k výstavě v Jízdárně a k malíři Čumpelíkovi, kdežto s. Taufer, Štoll, Nezval, Pekárek kritisují jako kýče právě ta nejpokrokovější díla výstavy, a také v Čumpelíkovi vidí hlavní nebezpečí pro československé malířství. Taufer naopak v Kulturní radě obhajoval nutnost shovívavého stanoviska k E. Fillovi a žádal, aby mu byla poskytnuta možnost vystavovat své doslova zvrácené obrazy na themata českých lidových písní. 49 NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 103, a. j Dopis G. Bareše K. Gottwaldovi ze Odkazuji zde na práci J. KNAPÍK: Kdo byl kdo v naší kulturní politice Praha Charakteristiku F. Nováka (koncem roku 1952 zatčeného) podává L. ČIVR- NÝ: c. d., s NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j Aktiv SČSS stenozáznam; vyjádření V. Pekárka. 52 Č. CÍSAŘ: Člověk a politik. Praha 1998, s Blíže J. KNAPÍK: Verše v nemilosti, s NA, A ÚV KSČ, f. 100/45, sv. 6, a. j Dopis J. Seiferta I. Olbrachtovi ze Novou sbírku s názvem Maminka vydal J. Seifert až v roce Je také autorem textu rybářovy písně z pohádkového filmu Byl jednou jeden král z téhož roku. 55 Tamtéž, f. 19/7, a. j Dopis J. Filipce G. Barešovi z Dokument v plném znění otiskuje J. HOŘEC: Doba ortelů. Brno Tamtéž, f. 02/3, sv. 10, a. j Organizační sekretariát ÚV KSČ a Přítomni K. Gottwald, A. Novotný, J. Frank, G. Bareš, V. David, J. Hendrych, Š. Bašťovanský. Souvisleji k osobnosti B. Köhlera viz K. KAPLAN: Kronika komunistického Československa. Brno 2005, s NA, A ÚV KSČ, f. 02/3, sv. 10, a. j Organizační sekretariát ÚV KSČ Tamtéž, f. 02/3, sv. 10, a. j Organizační sekretariát ÚV KSČ Tamtéž, a. j Organizační sekretariát ÚV KSČ a ; K. KA- PLAN: Aparát ÚV KSČ v letech , s a Zde: zástupce vedoucího Ladislav Novák, referát pro masové šíření literatury (Eva Neumannová, Arnošt Kodíček, Jolana Rydvalová, Drahomíra Burgetová), referát pro šíření agitačních pomůcek a materiálů (Václav Ludvík), referát odbytový (Alois Vojtík). 61 NA, A ÚV KSČ, f. 02/5, sv. 11, a. j. 70. Politický sekretariát ÚV KSČ odhalení R. Slánského. 62 Srv. A. KUSÁK: c. d., s K tomu obecně J. SVOBODOVÁ: Zdroje a projevy antisemitismu v českých zemích Sešity ÚSD AV ČR, sv. 19, Praha NA, A ÚV KSČ, f. 01, sv. 18, a. j II. Podivné tání ve stínu ibenic ( ) 65 Barešova vila se nalézala v těsné blízkosti vily Rudolfa Slánského. (Vzpomínka Čestmíra Císaře.) 66 NA, A ÚV KSČ, f. 100/45, sv. 12, a. j. 209; K. KAPLAN: K politickým procesům v Československu, s NA, A ÚV KSČ, f. 100/45, sv. 6, a. j G. BAREŠ: Dílo, zasvěcené vítězství socialismu. Rudé právo , s. 4; J. Isoz byl svědkem výroku Kopeckého, který tuto situaci komentoval: Já jsem funusový řečník strany. K mým povinnostem patří psát oslavné články. Když píšu oslavný článek o někom, nemůžu psát, co si o něm myslím. (Vzpomínka Jindřicha Isoze dopis z ) 69 Srv. obecněji K. KAPLAN: Nebezpečná bezpečnost. Brno 1999, s. 183 a Pozoruhodný náhled do vztahů mezi vysokými stranickými funkcionáři na přelomu let 1951/52 nabízí edice dokumentů G. P. MURAŠKO (ed.): Delo Slanskogo. Voprosy istorii, 1997, č. 3, s. 3 20; č. 4, s K. KAPLAN: K politickým procesům v Československu, s NA, A ÚV KSČ, f. 05/3, sv. 50, a. j Zápis porady vedoucích odborů z Tamtéž, f. 100/24, sv. 103, a. j Dopis P. Reimana K. Gottwaldovi z A NM, Pozůstalost P. Reimana, kart NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j Zpráva J. Filipce A. Novotnému ze Tamtéž. Reiman označení svého působení za levoboční odnož charakterizoval v únoru 1952 Kopeckému jako Barešovu snahu vytvořit z něj obětního berana, který může za špatnou spolupráci s ministerstvem. 76 Č. CÍSAŘ: Stránky osudu IV. část Diktatura strany ( ). Praha 1990, Rkp., s. 490; Týž: Člověk a politik, s I další Císařova tehdejší vyjádření o roli aparátu se poněkud vymykala dobovému kontextu. Srv. s jeho slovy na poradě oddělení : Po kritice stranického aparátu v září byl u některých soudruhů pocit, že stranický aparát se stává méně důležitým a vzhledem k tomu, že se nemá vměšovat do práce státního aparátu, že nemá tedy ani kontrolovat. Takové zjevy musíme odmítat a naopak vyvíjet co největší aktivitu a iniciativu při prosazování stranických usnesení. 77 Vzpomínka Jana Šterna. 78 Tématu jsem se krátce dotkl v referátu J. KNAPÍK: Důsledky zatčení Rudolfa Slánského v kulturní politice. In: Politické procesy v Československu po roce 1945 a případ Slánský, Brno 2005, s Na dluh české historiografie, zmapování rozsahu čistek v mocenských strukturách po pádu Slánského, upozornil již J. PERNES; viz předmluva k M. PAVKA: Kádry rozhodují vše! Brno NA, A ÚV KSČ, f. 02/1, sv. 31, a. j. 291 a 291 II. Přítomni K. Gottwald, K. Bacílek, G. Bareš, A. Čepička, V. Kopecký, A. Novotný, A. Zápotocký, J. Hendrych. Blíže J. KNAPÍK: Kdo spoutal naši kulturu. Přerov 2000, s NA, A ÚV KSČ, f. 02/1, sv. 31, a. j. 291 II. 81 Tamtéž, a. j Předsednictvo ÚV KSČ Přítomni mj. K. Gottwald, V. Kopecký, A. Čepička, A. Zápotocký, J. Hendrych. Zápis uvádí 2 jména Bedřich Voda (František Pexa). 82 Tamtéž, f. 02/5, sv. 17, a. j. 84.

13 II. Podivné tání ve stínu ibenic ( ) Vladimír Přikryl pracoval v aparátu ÚV KSČ od roku 1950: zprvu jako praktikant odboru propagandy, od února 1951 jako referent v odboru stranické výchovy kultpropu. Do Nové mysli přešel v únoru NA, A ÚV KSČ, f. 02/5, sv. 23, a. j. 93. Politický sekretariát ÚV KSČ M. REIMAN: O Poly Reimanovi (místo vzpomínek). In: Bolševismus, komunismus a radikální socialismus v Československu II, Praha 2004, s a ; A NM, Pozůstalost P. Reimana, kart Vzpomínka Jindřicha Filipce dopis z ; srv. Č. CÍSAŘ: Člověk a politik. Praha 1998, s Filipec se jako neperspektivní jevil již v říjnu 1951, neboť měl nastoupit základní vojenskou službu. (NA, A ÚV KSČ, f. 02/3, sv. 10, a. j. 133.) 87 Vzpomínka Jindřicha Isoze dopisy z a K. KAPLAN: K politickým procesům, s. 122; Týž: Aparát ÚV KSČ v letech , s Č. CÍSAŘ: Člověk a politik, s Srv. K. KAPLAN: Zpráva o zavraždění, s J. Maňák upozorňuje, že téměř třetina pracovníků aparátu ÚV KSČ z období pražského jara 1968 v něm začala pracovat v letech Další pětina zde působila ještě před rokem J. MAŇÁK: Vývoj početního stavu a sociálního složení, s V roce 1951 Tvorba vycházela v nákladu přes výtisků. 92 Podrobněji k vývoji redakce J. KNAPÍK: Kdo spoutal naši kulturu, s ; stručný profil týdeníku uvádí B. DOKOUPIL a kol.: Slovník českých literárních časopisů, periodických literárních sborníků a almanachů Brno 2002, s NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j Korespondence Tvorby v roce Vzpomínka Miroslava Galušky dopis z února Okolnosti přípravy těchto statí čerpám ze zprávy J. Šterna pořízené pro potřeby zvláštní vyšetřovací komise v dubnu 1952 (Osobní archiv autora). Přestože se jedná o subjektivní líčení událostí i názorů druhých osob, některé skutečnosti lze ověřit i z jiných pramenů. 96 S. NEUMANN: K článkům o ideových problémech sovětské literatury. Tvorba 1951, č. 38, s ; č. 39, s ; č. 40, s ; č. 41, s Totéž. Tvorba 1951, č. 40, s Srv. J. HOŘEC: c. d., s V. PEKÁREK: Za rozvoj naší literatury. Lidové noviny , č. 255 příloha. 100 M. GRYGAR: Teigovština trockistická agentura v naší kultuře. Tvorba 1951, č. 42, s ; č. 43, ; č. 44, s Bez původního textu však samozřejmě již nelze zjistit míru úprav. 102 NA, A ÚV KSČ, f. 07/2, sv. 1, a. j. 5. Dopis J. Šterna G. Barešovi na omyl Šterna upozornil M. Grygar. 103 L. ŠTOLL: Výchova a vyučování komunistů. Tvorba 1951, č. 42, s NA, A ÚV KSČ, f. 07/2, sv. 1, a. j. 5. Informace Č. Císaře G. Barešovi z Štoll právě v té době (od ) pobýval v SSSR. (Lidové noviny , s. 4.) 106 S. NIKOLSKIJ: V boji za literaturu socialistického realismu. Tvorba 1951, č. 48, s NA, A ÚV KSČ, f. 100/45, sv. 6, a. j Sebekritika Tvorby z Tím se rozuměli členové redakce: R. Richta s M. Galuškou se v té době léčili z tuberkulózy. 201 II. Podivné tání ve stínu ibenic ( ) 109 Noticka vyvolala dohady zejména u nižších funkcionářů KSČ. Na kritiku reagoval koncem února 1952 Č. Císař. V dopise Kanceláři předsedy KSČ připustil problematičnost i stručnost vysvětlení, dodal však, že text osobně dohodl s V. Kopeckým a A. Novotným a že podle jeho názoru nebylo na místě obšírné komentování, jaké je nyní žádáno. (NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 66, a. j. 963.) 110 Vzpomínka Miroslava Galušky dopis z února Vzpomínka Jana Šterna. 112 Vedoucím redaktorem byl M. Galuška. Štern však byl v redakci služebně nejstarší a z této pozice odpovídal i za poslední číslo. Štern k označení za vedoucího redaktora říká: Byl to nesmysl, který se ale tehdy hodil, právě tak jako mé jméno. 113 NA, A ÚV KSČ, f. 02/3, sv. 19, a. j Přítomni byli V. David, A. Novotný, J. Tesla, J. Uher a B. Köhler. 114 Tamtéž. Stranický trest byl J. Šternovi zvýšen na důtku s výstrahou. 115 Pavel JANOUŠEK vyslovil potřebu narušení tradiční periodizace české literatury na příkladě procesu se Slánským Proces se Slánským jako periodizační mezník v české literatuře? In: Česká literatura Opava 1993, s Zajímavé postřehy vyslovil Pavel PEŠTA ve své analýze K počátkům tání. Tamtéž, s Mocenské pozadí uvolňování jsem se pokusil vyložit ve studii K počátkům tání v české kultuře Česká literatura, 2000 (roč. 48), č. 2, s A. KUSÁK: c. d., s P. Janoušek podobně konstatuje, že část funkcionářů využila procesu se Slánským k dílčí změně strategie při řízení kultury a poukázal na neoprávněnost předpokladu o utužení kulturní politiky po popravě Slánského. (P. JANOUŠEK: c. d., s ) 117 Naši kulturní pracovníci poznávají SSSR. Lidové noviny , s. 5. Cesta se připravovala už v 1. polovině roku V. KOPECKÝ: Proti kosmopolitismu jako ideologii amerického imperialismu. Praha Srv. s kritickou zmínkou o Nezvalovi za jeho vstřícné gesto vůči E. Fillovi: L. ŠTOLL J. TAUFER: Proti sektářství a liberalismu. Nový život 1952, č. 7, s K tomu M. POKORNÁ: Sjednocením proti jednotě. Spor o budoucí podobu akademie věd. In: Věda v ČSR , Praha 1999, s Upozorňuji v této souvislosti na hypotézu, která se snaží (nikoli neproblematicky) vyložit, proč L. Štoll nebyl už v roce 1952 jmenován akademikem. Viz J. BERAN: Vytváření členské základny ČSAV v roce Soudobé dějiny, 2005 (roč. 12), č. 1, s J. HANZAL: Zdeněk Nejedlý bez legend. Od trstenické stezky, 1992, č. 3, s Hanzal tvrdí, že Nejedlý si v 50. letech přes svou zkostnatělost a sníženou možnost zasahovat do kulturní politiky zřejmě uvědomoval, že se vývoj řítí směrem, pro který neměl dost pochopení a sympatií. Srv. J. KŘESŤAN: c. d., s Srv. V. KNAPP: Proměny času. Praha 1998, s. 96 a NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 66, a. j Tamtéž, f. 02/5, sv. 70b, a. j Politický sekretariát ÚV KSČ Tamtéž, f. 100/24, sv. 66, a. j. 968; srv. J. PILAŘ: Sluneční hodiny, s V. DOSTÁL: O české poesii v roce Nový život 1952, č. 10, s K. KAPLAN: K politickým procesům v Československu, s M. REIMAN: c. d., s J. KNAPÍK: Kdo spoutal naši kulturu, s R. ČERNÝ: Exprezident I. Praha 1998, s. 126.

14 II. Podivné tání ve stínu ibenic ( ) NA, f. Ministerstvo informací dodatky, kart. 1, inv. č NA, A ÚV KSČ, f. 02/5, sv. 31, a. j Politický sekretariát ÚV KSČ Čivrný uvádí, že jeho přechod z ministerstva informací do školství motivovala nedůvěra Kopeckého k jeho řízení agendy kulturních styků se zahraničím. (L. ČIVRNÝ: c. d., s. 125.) 133 Tamtéž, sv. 20, a. j. 89. Politický sekretariát ÚV KSČ Srv. NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j Zpráva J. Pelikána z ; f. 02/5, sv. 50, a. j Již po odhalení O. Šlinga a M. Švermové se uvažovalo o reorganizaci stranického života. Bareš s tímto záměrem vedl v červnu 1951 pracovní zájezd kulturněpropagačních pracovníků do Moskvy. 135 Blíže NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j Zpráva J. Pelikána; též a. j. 15. Porada u G. Bareše M. PAVKA: c. d., s a K. KAPLAN: Československo v letech Praha 1991, s L. PACHMAN: Jak to bylo. Bělá pod Bezdězem 2001, s A. KUČEROVÁ: Svaz zaměstnanců umělecké a kulturní služby v kulturní politice v letech Rkp., Opava 2004, s. 45. Autorka v zápisech schůzí předsednictva z let doklady o čistkách nenalezla. 140 VOA, f. SZUKS, kart V. PEKÁREK: Za rozvoj naší literatury. Lidové noviny , č. 255 příloha. 142 Za umění mistrovské a lidu srozumitelné. Lidové noviny , s NA, f. ÚSČSVU, kart Dopis předsednictva SČSVU krajským střediskům. 144 Za uměním socialistické epochy. Lidové noviny , č. 260 příloha Kulturní neděle. 145 F. NEČÁSEK: O další cestu našeho výtvarného umění. Tvorba 1951, č. 46, s Srv. s poznámkou J. ŠTERNA, kterou pod názvem Květinky otiskl na jaře 1949 v Novém životě M. BAUER: Ideologie a paměť, s NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 103, a. j Dopis G. Bareše K. Gottwaldovi ze Diskusní příspěvky a projevy publikoval v dubnu 1952 časopis Výtvarné umění (dvojčíslo 5 6). 149 Za umění mistrovské a lidu srozumitelné. Lidové noviny , s Za veliké nové umění. Lidové noviny , s. 1; Výtvarníci o svém úkolu a cíli. Tamtéž , s NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j Dopis J. Císařovského V. Davidovi. Nedatováno (pravděpodobně jaro 1952). Mj. dodával, že o Nečáskovi je známo, že soustřeďoval kolem sebe nejen kruh předních funkcionářů Svazu, ale i řadu výtvarných umělců a který ze své vysoké funkce si vymiňoval právo mluvit a zasahovat přímo i do nejsložitějších otázek tvůrčích a svazových. 152 NA, f. ÚSČSVU, kart Dopis předsednictva SČSVU krajským střediskům z Oba projevy jsou uloženy v NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 66, a. j Podrobněji M. BAUER: c. d., s. 247 a Nakonec nevyšel ani sborník začínajících autorů s více než tisícem příspěvků. SČSS o tom rozhodl na jaře Reimanův výrok o F. Šrámkovi v souvislosti s vydáváním jeho spisů mi v červenci 203 II. Podivné tání ve stínu ibenic ( ) 1999 potvrdil František Kautman: Reiman se přede mnou vyslovil, že to není žádný spisovatel a že starý pán potřebuje prachy. P. Reiman, G. Bareš a J. Filipec byli z SČSS vyloučeni koncem roku Vrátit se mohli až na jaře (A NM, Pozůstalost P. Reimana, kart. 7.) 156 Připomeňme v této souvislosti mj. případ Jaroslava Seiferta. 157 LA PNP pobočka Staré Hrady, f. SČSS (neuspořádáno). Předsednictvo SČSS O významu reinterpretace Stalinových prací o jazykovědě v roce 1952 srv. A. KUSÁK: c. d., s NA, f. ÚSČSVU, kart Dopis předsednictva SČSVU krajským střediskům (K. Stráník). 160 L. ŠTOLL J. TAUFER: Proti sektářství a liberalismu za rozkvět našeho umění. Literární noviny 1952, č. 19, s. 5 6; Totéž, Nový život 1952, č. 7, s Je pozoruhodné, že proti publikování stati v Rudém právu se postavil B. Köhler, který informoval Gottwalda o doporučení Vody-Pexy text přetisknout i zde. Nechci svévolně rozhodovat o uvedeném návrhu. Můj názor je, že není třeba zatím do diskuse o literatuře, umění atd. zatahovat Rudé právo (NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 66, a. j. 967.) 161 K některým otázkám našeho umění. Rudé právo , s Literární noviny, 1952 (roč. 1), č. 1, s Srv. P. JANOUŠEK: c. d., s NA, A ÚV KSČ, f. 02/5, sv. 24, a. j. 94 a sv. 29, a. j Politický sekretariát ÚV KSČ a A KPR, inv. č. 2620/D. Dopis IV. střediska SČSVU Aleš z a Usnesení členské schůze z NA, f. ÚSČSVU, kart Schůze ÚV SČSVU Projev V. PAVLÁSKA. In: Druhá celostátní konference SČSVU II., Praha 1952, s Projev K. STRÁNÍKA. Tamtéž, s NA, A ÚV KSČ, f. 02/5, sv. 24, a. j. 94 a sv. 29, a. j Politický sekretariát ÚV KSČ a V. STEJSKAL: Stalinovy články o jazykovědě a naše literární věda a kritika. Nový život 1952, č. 2, s ; Týž: K nové české próze. Nový život 1952, č. 4, s Srv. s názorem uváděným P. PEŠTOU: c. d., s. 22. I A. Kusák se mýlí, tvrdí-li, že reinterpretaci Stalinových prací podnítil Nezval v dubnu 1952 ve svém projevu o Fillovi. (A. KUSÁK: c. d., s. 389 a 577.) Soudím, že tento podnět mohli Taufer se Štollem přivézt ze své cesty do Moskvy na podzim Srv. K. HRUBÝ: Kultura ve službě politiky. Soudobé dějiny, 2002 (roč. 9), č. 3 4, s Srv. J. HILČR: K prvním číslům Literárních novin. Nový život 1952, č. 2, s NA, A ÚV KSČ, f. 100/45, sv. 6, a. j Dopis V. Rabase V. Kopeckému z Nečásek se v centru kritiky této části výtvarníků ocitl i za podporu známého obrazu Díkůvzdání (1952) kolektivu J. Čumpelík, A. Čermáková a J. Schoř. V listopadu 1952 odeslali J. Raban a E. Stavinoha (za podpory V. Rabase) A. Zápotockému návrh dopisu J. V. Stalinovi, v němž jej žádali o zásah do výtvarné kritiky. Díkůvzdání označili jako těžkou urážku soudruha Stalina. Zápotocký odeslání dopisu Stalinovi nepodpořil. (NA, A ÚV KSČ, f. 100/35, sv. 44, a. j. 1085; A KPR, inv. č ) 175 A. HOFFMEISTER: Kritika výtvarné kritiky. Lidové noviny , s. 4 Kulturní neděle. Stať byla poté otištěna i v Maďarsku. Nedomnívám se, že po Štollovi vý-

15 II. Podivné tání ve stínu ibenic ( ) 204 tvarné kritiky Hoffmeister volal patrně z taktických důvodů, jak tvrdí K. SRP (ed.) a kol.: Adolf Hoffmeister ( ). Praha Takové zdůvodnění vlastně naznačuje, že by ve skutečnosti Hoffmeister nechtěl mít se Štollem nic společného, což odporuje principům obratu v kulturní politice od podzimu V. DOSTÁL: O české poesii. Nový život 1952, č. 12, s J. JIRÁNEK: Za spolehlivý kompas na poli naší kultury. Hudební rozhledy 1952, č. 1, s. 4 5; Týž: Za socialistické vlastenectví a proti buržoasnímu kosmopolitismu. Tamtéž, č. 2, s Cit. podle V. BIRGUS: Vývoj československé fotografie v datech Praha 1990, s Srv. T. POSPĚCH: Socialisticko-realistické tendence v české fotografii. Rkp., Opava 1998 (Uloženo na FPF Slezské univerzity v Opavě), s J. SÍLA: Dramaturgický plán čs. státní filmové výroby filmu v I. čtvrtletí Film a doba 1952, č. 1 2, s Týž: Za životní věrnost a mnohotvárnost filmové tvorby. Film a doba 1952, č. 5, s J. ČERNÝ: Divadelní revue, 2001 (roč. 12), č. 2, s V. JUST a kol.: Česká divadelní kultura, s Kniha šla do sazby O pozitivním vlivu sovětské literární vědy na vznik tání v české kultuře dále A. KUSÁK: c. d., s M. BAUER: Diskuse o díle Karla Čapka na školení začínajících autorů na Dobříši v roce Tvar, 2000, č. 3, s Srv. NA, A ÚV KSČ, f. 100/45, sv. 6, a. j Poté napsal I. Olbracht Seifertovi: Vážený soudruhu, byl bych rád, kdybys mne některý den v dopoledních hodinách navštívil v mé kanceláři Chtěl bych s Tebou pohovořit o Tvých sebraných spisech. Fakticky šlo ale zase o spisy vybrané M. JIRÁSKOVÁ: K první nominaci Jaroslava Seiferta na Nobelovu cenu za literaturu. Soudobé dějiny, 1994 (roč. 1), č. 6, s A. KUSÁK: c. d., s M. FIALA: Československý film po Únoru. Film a doba, 1968 (roč. 14), č. 2, s J. BROŽ: Průkopnické zásluhy dvou jubilantů českého filmu. Film a doba, 1952 (roč. 1), č. 1 2, s Pohled do dvacátých a třicátých let. Výtvarné umění 1952, č. 7 8, s K tomu podrobněji M. BAUER: Žádost o vyšetřování Jana Zahradníčka na svobodě v roce Tvar, 2000, č. 8, s Též M. DRÁPALA: Iluze jako osud, s Blíže A. KRATOCHVIL: Procesy s českými spisovateli. In: Rok 1947, Praha 1998, s ; J. HOŘEC: Doba ortelů, s Nejnověji se podrobně politickými procesy s katolickými intelektuály a spisovateli zabývá Z. DVOŘÁKOVÁ: Navzdory nenávisti a mstě. Třebíč NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j Zpráva o vývoji ČSF z března Cit. podle Z. HEDVÁBNÝ: Alfréd Radok. Praha 1994, s Tamtéž, s Srv. L. PETIŠKOVÁ: Ze zákulisí jedné štvanice. Divadelní revue, 1999 (roč. 10), č. 1, s Frejka se mj. cítil kompromitován svými styky s B. Geminderem. 197 NA, A ÚV KSČ, f. 100/45, sv. 6, a. j Dopis J. Frejky pro V. Nezvala. Psáno asi v srpnu II. Podivné tání ve stínu ibenic ( ) 198 J. CHALUPSKÝ /J. Chalupecký/: Poezie a politika. Listy, 1985 (roč. 15), č. 2, s. 64; důsledky duševní choroby zase zdůrazňuje A. BROUSEK: Podivuhodní kouzelníci. Purey 1987, s NA, A ÚV KSČ, f. 100/45, sv. 6, a. j. 159; Výtah z dopisu viz K. KAPLAN: Několik dokumentů o kultuře ( ). Proglas, 1998 (roč. 9), č. 9 10, s Nezvalova pozůstalost obsahuje jeho rukopisné poznámky, které zhruba odpovídají sdělením M. Tomášové, zvláště vypovídají o Bieblově duševním stavu. Cituje je P. SPIELMANN: Vítězslav Nezval a výtvarné umění. In: Hra v kostky, Olomouc 2004, s Upozorňuji, že editor nepřečetl jméno J. Hendrycha, G. B. je G. Bareš ad. (s. 36). 200 Srv. K. KAPLAN: c. d., s Jméno je zde zkomoleno na Kosta, ale s vědomím nepřesnosti a dodatkem, že jde o Kopeckého tajemníka. 202 A NM, Pozůstalost G. Bareše, kart. 45. D. Dorn uvedl, že nemá možnost si pravdivost tvrzení ověřit, pro jejich závažnost však podává zprávu Gottwaldovi, který tuto možnost mít bude. 203 M. SEDLOŇ: Cesta Konstantina Biebla k bojovnému humanismu. Tvorba 1951, č. 43, s Srv. především L. ŠTOLL: Třicet let bojů, s. 69 a Tauferův projev je otištěn ve sborníku Za Konstantinem Bieblem. Praha 1952, s Podle zprávy J. Šterna pořízené pro potřeby zvláštní vyšetřovací komise v dubnu 1952 otištěno v knize J. KNAPÍK: Kdo spoutal naši kulturu, s J. TAUFER: Za básníkem. In: Za Konstantinem Bieblem, Praha 1952, s V. V. MAJAKOVSKÝ: Z díla. Praha 1950, s. 38 předmluva J. Taufera. 209 Cit. podle J. KNAPÍK: Kdo spoutal naši kulturu, s Neznámé dopisy Konstantina Biebla. Literární noviny 1956, č. 23, s NA, A ÚV KSČ, f. 02/3, sv. 19, a. j Ovšem podle Bezručovy sekretářky byl básníkův telegram Radě bezpečnosti OSN podvrhem. Ve skutečnosti se Bezruč omezil na prosté prohlášení o míru Z. TO- MÁŠKOVÁ: Ortel samoty. Brno 2003, s V. FICEK: Osud jedné knihy. Ostrava 1957, s V. FICEK A. KUČÍK: Bibliografie Petra Bezruče I (Dílo). Praha 1953, s. 26 a V seznamu publikací plánovaných na 3. čtvrtletí 1951, jejichž odběr byl vyšší než náklad, se nacházejí i Slezské písně (Čs. spisovatel) nákladu konkuroval plánovaný odběr Nedostatek sbírky potvrzuje i dopis J. Pelikána G. Barešovi z (NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 561 a 677.) 216 NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j Předsednictvo NERČ ze Bezručovu nevoli v souvislosti s bibliofilským vydáním povídek Je nás šest zmiňuje v pamětech i jeho sekretářka. Bezruče popudil nízký náklad a vysoká cena. Čs. spisovatel o rozhodnutí ediční rady Bezruče uvědomil počátkem roku Sekretářka záležitost komentuje jako elegantní formu cenzury, o vydání Slezských písní se však vůbec nezmiňuje Z. TOMÁŠKOVÁ: c. d., s O peripetiích Slezských písní v roce 1951 mlčí edice Petr Bezruč píše nakladatelství. Praha 1959 zde jen básníkovy dopisy od roku 1953 k pozdějším vydáním. 218 NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j Předsednictvo NERČ z A NM, Pozůstalost G. Bareše, kart. 66. Dopis P. Bezruče ze ; podle razítka

16 II. Podivné tání ve stínu ibenic ( ) 206 došel NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j Tamtéž, a. j Dopis J. Pelikána G. Barešovi z Tamtéž, a. j Předsednictvo NERČ z Přítomni: F. Nečásek, J. Filipec, B. Horák, S. Medonos, J. Němeček, V. Macháčková, K. Marvan, E. Bauerová, J. F. Isoz, M. Jirda, L. Jiříčková, E. Krejčí, K. Milcová, A. Soukupová, J. Zika. Taufer při schvalování tohoto zápisu dodal, že se jedná o vydání celého Bezručova díla, tedy ne jen Slezských písní. 223 Za konzultaci a informace o těchto Bezručových dopisech jsem velmi zavázán Františku KAUTMANOVI. Opírá se o materiály ve svém archivu dopis z července J. ZÁVADA: Nad Slezskými písněmi. Lidové noviny , s Toto bibliofilské vydání Slezských písní šlo do sazby , vytištěno bylo Zde se současně opírám i o názor F. Kautmana dopis z července Blíže J. KNAPÍK: Daleko od Moskvy, s ; S. URBANOVÁ: Proměny literatury pro děti a mládež v letech In: Rok 1947, Praha 1998, s NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j Předsednictvo NERČ z A. KUSÁK: c. d., s NA, A ÚV KSČ, f. 100/24, sv. 66, a.j Části dokumentu cituje K. KAPLAN: Několik dokumentů o kultuře, s Též J. KNAPÍK: Kdo spoutal naši kulturu, s Š. EISMANN: c. d., s F. KŘÍŽEK: K počátkům televizního vysílání v Československu. Soudobé dějiny, 1999 (roč. 6), č. 4, s A. KUSÁK: c. d., s Zvýraznil JK. 234 J. KNAPÍK: K počátkům tání v české kultuře Česká literatura, 2000 (roč. 48), č. 2, s NA, A ÚV KSČ, Rehabilitační komise ÚV KSČ , Studie č. 15, s. 27; srv. P. JANOUŠEK: c. d., s A. Kusák dokonce tvrdí, že proces uvolňování ve společnosti dynamizovala sama kultura, které se jako první vývojem v letech podařilo získat jistou autonomii. (A. KUSÁK: c. d., s. 385.) 237 J. ČERNÝ: c. d., s. 21. Srv. A. DVOŘÁK: Jiří Plachý. Praha 1964, s Nezval okolnosti Frejkovy smrti rozviřoval na stranických fórech, v ZO KSČ při SČSS. Poukazoval mj. na údajnou odpovědnost pracovníků aparátu MV KSČ. (NA, A ÚV KSČ, f. 19/7, a. j. 694.) Za pozornost stojí i reakce Z. Nejedlého, který na důvody Frejkova úmrtí nahlížel s určitým cynismem. K tomu dodal: V našem divadelnictví nezanechal žádnou stopu. Udělejte dějiny divadla, Frejka tam vůbec nemusí být. A AV ČR, f. Jaroslav Kojzar. Deník J. Kojzara podle kopie J. Křesťana. Zápis v deníku z Přestože takové hodnocení může vyplývat z Nejedlého postojů vůči modernímu umění, lidsky neobstojí. 239 Kvalitní analýzu pozadí vzniku známých článků J. Glazarové v souvislosti s politickými procesy (i roli L. Štolla) přinesl J. BÍLEK: Spisovatelka J. Glazarová v procesech s M. Horákovou a R. Slánským. In: Politické procesy v Československu po roce 1945 a případ Slánský, Brno 2005, s III. Jeden krok dopfiedu... a zpût? ( ) III. JEDEN KROK DOPŘEDU A ZPĚT? ( ) âeskoslovensk ROK 1953 A JEHO DùDICTVÍ Perspektivy roku 1953 a kofieny Nového kursu Od konce roku 1952 prezentovalo komunistické vedení ãeskoslovenské vefiejnosti proces s tzv. protistátním spikleneck m centrem jako v znamn oãistn krok napomáhající budování socialismu. Odstranûní velmi váïné pfiekáïky, zákefiné zrady a rozvûtveného spiknutí v nejvy ích státních a stranick ch orgánech, mûlo údajnû pfiispût k uvolnûní tvûrãích sil na v ech úsecích hospodáfiského a spoleãenského Ïivota a k nápravû kod, pfiipisovan ch onomu spiknutí. Aãkoli oficiální propaganda líãila budovatelské úspûchy v rûïov ch barvách, bûïná realita dávala naopak tu it, Ïe pfiedev ím katastrofální hospodáfiská politika vyïaduje energick zásah. S ohledem na ekonomickou situaci i vnitfinû otfiesenou komunistickou stranu si alespoà nejuï í stranické vedení v ãele s Gottwaldem muselo uvûdomovat, Ïe poãátkem ledna 1953 vstupuje do velmi sloïitého roku. Jásot nad procesem s Rudolfem Slánsk m i oãekávání s ním spjatá kopírovala také kulturní politika. 1 Jaké nadûje se v ak v té dobû kulturní sféfie r sovaly? V lednu 1953 do lo k reorganizaci vlády a stranického aparátu, vedení kulturní politiky v ak zûstalo pfies v echny dal í zmûny v prûbûhu roku 1953 v zásadû stejné. VÛdãí pozici si podrïel Václav Kopeck, kter se ve vládních úfiadech mohl opfiít pfiedev ím o Ladislava tolla, Jifiího Taufera a jejich nejbliï í spolupracovníky. Naopak Zdenûk Nejedl na tento triumvirát pohlíïel s despektem i urãit mi obavami, jeho reáln vliv v ak znaãnû upadl nejen kvûli jeho zdravotního stavu, ale i nesouhlasu s nûkter mi kroky provádûn mi Kopeckého skupinou. 2 Franti ek Neãásek vykonával funkci tajemníka ÚV KSâ pouze do podzimu Pokud jde o základní ideov rámec kulturní politiky, ten stanovily jiï inovace ustálené zhruba v polovinû roku V souvislosti s oãistn m v znamem procesu kulturní tisk na poãátku roku 1953 opakoval stále stejná kli é: akcentoval zv ení úrovnû ideové práce v umûleck ch svazech v souvislosti s odstranûním kodlivého vlivu Slánského, oslavoval aktivizaci volen ch svazo-

17 III. Jeden krok dopfiedu... a zpût? ( ) 208 v ch orgánû i odborn ch sekcí, volal po odstranûní zbytkû vulgarizátorství, schematismu i formalismu mj. za pomoci stálého prohlubování znalostí marxismu-leninismu. Neopomnûla se vyzdvihnout nutnost trpûlivého pfiístupu k tûm umûlcûm, ktefií byli teprve na poãátku ideologického pfierodu a del í dobu nepublikovali svá díla. 3 Souãasnû se v ak stále zdûrazàovalo, Ïe Slánsk a jeho spiklenecké centrum nezasahovali do kultury pfiímo a vyuïívali nesprávn ch názorû nûkter ch ideologick ch pracovníkû v b valém kultpropu ústfiedního v boru strany, na pfi. Gustava Bare e. VyuÏívali dogmatismu, talmudismu a vulgarisace v kulturních otázkách 4 Zdá se, Ïe po procesu se z kritiky slán tiny a jejích dûsledkû v kultufie stávala otfiepaná fráze. Nicménû v té dobû byl opût oïiven poïadavek adresné kritiky, kter se zdál b t jiï vyãerpán ãistkami z pfielomu let 1951 a Literární noviny tehdy uvedly, Ïe bude zapotfiebí vyvarovat se pouh ch náznakû o prodlouïen ch rukou Slánského v kultufie, i bezejmenného uvádûní vulgarisátorû. V konkrétních poukazech na vliv slán tiny v kultufie bylo udûláno dosud velmi málo. 5 Podobnû, a patrnû nejsilnûji, zaznûl po- Ïadavek dûsledné kritiky a sebekritiky zdola na tribunû III. celostátní konference odborového Svazu zamûstnancû v umûní a kultufie konané poãátkem ledna 1953, tedy krátce po celostátní konferenci KSâ. Odstupující pfiedseda svazu herec Vladimír meral oznaãil kritiku a sebekritiku zdola za nejjistûj í obrannou zbraà proti zá kodníkûm a v em nepfiátelsk m zásahûm do v stavby socialismu Zku enosti nás pouãily, Ïe ti, kdo kritiku umlãují nebo ji nerespektují, jsou lidé politicky neuvûdomûlí nebo lidé s neãist m svûdomím 6 meral poté podrobil silné kritice pfiedev ím vedení státního filmu, divadelnictví a lidové zábavy, tedy úsekû, kde docházelo k nemal m hospodáfisk m ztrátám a organizaãním zmatkûm. Takto formulovaná kritika, za tièující se odstraàováním kod zpûsoben ch protistátním spikleneck m centrem, ov em nemohla nemífiit na vedoucí pfiedstavitele státní správy; kromû námûstka ministra informací Koufiila, kter jiï tuto funkci nevykonával, ji bylo moïno nepfiímo vztáhnout napfi. na Valtra Feldsteina ãi generálního fieditele státního filmu Oldfiicha Macháãka. 7 Abychom správnû pochopili nejen smûr, ale i pln smysl meralovy kritiky, je tfieba jeho slova vnímat ve spojitosti s vystoupeními námûstka pfiedsedy vlády ZdeÀka Fierlingera i námûstka ministra 209 III. Jeden krok dopfiedu... a zpût? ( ) informací Zdislava Bufiívala na zmínûné odboráfiské konferenci. Fierlinger zopakoval, Ïe zá kodnická ãinnost v kulturní oblasti napáchala znaãné kody pfiedev ím nezájmem o kulturní vûci a brïdûním práce. Mezi nedostatky zafiadil pfiedev ím nehospodárné nakládání s prostfiedky, o to citelnûj í, kdyï kulturní oblast oznaãil za zbytnûlou. Dokonce prohlásil, Ïe produkujeme pfiíli mnoho umûlcû v eho druhu a je tfieba se ptát, zda po této stránce kulturní sloïka nepfierostla rámec na ich hospodáfisk ch moïností. 8 ZdÛraznil souvislost mezi hospodárností v kulturní sféfie a kvalitou umûlecké práce, pfiiãemï dobré hospodáfiské v sledky zde (napfi. náv tûvnost kulturních podnikû) Fierlinger spojil s nutností oïivit tzv. lehkou kulturu. Ná pracující lid Ïádá zábavu a je tfieba, abychom bez zbyteãného karohlídství a ideologického radikalismu na li správnou formu lidové zábavy je to koneãnû nejlep í v chovn prostfiedek. K v stavbû socialismu potfiebujeme radostnou víru v nov Ïivot Ná lid si oblíbil formu estrádních koncertû, kde si mûïeme dovolit i slu nou satiru, která nám pomûïe vyhánût imla z úfiadû Na jeho slova navázal Bufiíval, kdyï konstatoval neuspokojiv stav lidové zábavy zpûsoben Slánsk m i urãit mi chybami ministerstva informací. Provedená kontrola zjistila, Ïe je nedostatek ÏánrÛ umûlecké tvorby, pfiedev ím nov ch taneãních skladeb, nov ch spoleãensk ch tancû, operet, 9 krátk ch divadelních veseloher a satir, nov ch artistick ch ãísel. A koneãnû pak Ïe nebyl zaji tûn rûst organisátorû spoleãenského Ïivota, konferenciérû, uãitelû tance, a Ïe na pokraji záhuby jsou umûlecká fiemesla. 10 Uvedená vyjádfiení naznaãují, Ïe na pfielomu let 1952 a 1953 se ke kritick m reflexím kulturní politiky pfiece jen pfiidaly i nûkteré nové prvky. Pod heslem odstraàování následkû kûdcovské ãinnosti, umocnûn m atmosférou bezprostfiednû po procesu, se kromû ideov ch korektur, jak jsme je mohli vnímat v roce 1952, zaãaly oz vat naléhavé ekonomické aspekty kulturní politiky. Kritika nedostatkû vyïadovala nejen dal í obûtní beránky, ale téï konkrétní hospodáfiská opatfiení. Chtû nechtû se tak pomalu dospívalo k celkové bilanci kulturní politiky po únoru Teze o nehospodárné pfiebujelosti kulturních zafiízení ãi pfiebytku umûlcû nepochybnû pfiedstavovala novum v dosavadních vyjádfieních. Stejnû tak i volání, aby se stávající kulturní zafiízení zaplnila dostatkem publika odrazen m poúnorov m úpadkem lidové zábavy. Tyto momenty se v ak mohly plnû projevit aï na podzim roku 1953.

18 III. Jeden krok dopfiedu... a zpût? ( ) 210 Mezitím, bûhem jara a léta 1953, vstoupila na scénu celá fiada v znamn ch vnûj ích podnûtû. Dva pohfiby, StalinÛv a posléze GottwaldÛv, postavily ãeskoslovenské vedení pfied jedineãn a zcela neãekan úkol. Nejprve bylo nutné zformovat nové vztahy uvnitfi mocenské elity a vyrovnat se se ztrátou Gottwalda, kter jedin v ní poïíval nezpochybnitelné autority. Nakrátko se rozhofiel mocensk boj. Na jeho konci stálo rozhodnutí obsadit funkci prezidenta republiky Antonínem Zápotock m, po Slánského pádu druh m nejmocnûj ím muïem, jehoï v fiízení vlády nahradil Viliam irok. Vût í problém v ak pfiedstavovalo vyfie ení otázky, jak uspofiádat vedení komunistické strany. PfievaÏoval názor, Ïe pro funkci pfiedsedy nedisponuje nikdo potfiebnou autoritou, proto by mûl b t pouze nûkter z tajemníkû povûfien fiízením sekretariátu ÚV KSâ. Pfiedsednictvo ÚV KSâ se nakonec 20. bfiezna 1953 shodlo, Ïe nejvhodnûj ím muïem pro tuto funkci bude novû schválen tajemník ÚV KSâ Antonín Novotn. 11 âeskosloven tí komunisté zároveà museli vstfiebat zmûny související se Stalinovou smrtí. Sovûtské vedení deklarovalo zásadu tzv. kolektivního vedení a souãasnû se v sovûtském tisku zaãalo kriticky psát o kultu osobnosti, resp. jeho vnûj ích projevech. 12 To v ak byl teprve zaãátek. Jen co komunistické vedení vyfie ilo nástupnickou otázku, vrátilo se k pfiípravû klíãové intervence do neutû ené ekonomiky mûnové reformy spojené se zru ením lístkového systému a zavedením volného trhu. Neobyãejnû tvrdé podmínky této vládní akce vyvolaly spontánní odpor obyvatel, co do rozsahu nejváïnûj í od února 1948 v âeskoslovensku, kter zároveà zahájil vlnu nepokojû v zemích sovûtského bloku. 13 Umûlci a zamûstnanci kulturní sféry pfiirozenû nezûstali pfied dûsledky mûnové reformy uchránûni, proto i jejich protesty zamûstnávaly poãátkem ãervna 1953 politické piãky kulturní politiky, orgány státní správy i odbory. Do vysvûtlovací kampanû podporující principy reformy byly zapojeny pfiedev ím odborové sloïky, které naopak negativnû vnímaly urãitou neãinnost pracovníkû Státního v boru pro vûci umûní ãi vedení státního filmu pfiímo v terénu. Vedení ROH-Svazu zamûstnancû v umûní a kultufie v kampani angaïovalo cel svûj ústfiední v bor vãetnû náhradníkû. Jen hrstka se v ak do ní zapojila aktivnû nebo dokonce vyvinula i vlastní iniciativu. Patfiili mezi nû (podle dobové zprávy) herec plzeàského divadla Jaroslav Koudelka, skladatel Karel Reiner, ostravsk herec a reïisér Milo Zbavitel, pra- 211 III. Jeden krok dopfiedu... a zpût? ( ) covník ostravského rozhlasu Oldfiich uléfi, dirigent Vratislav A. Vipler, ãlen orchestru ostravského divadla Josef Moravec, reïisér Oldfiich KfiíÏ a ãlen symfonického orchestru brnûnského rozhlasu Antonín Kravka. Dal í ãást ãlenû ústfiedního v boru sice postupovala podle pokynû vedení svazu, av ak bez vlastní iniciativy a bojovnosti. 14 Zbytek vedení svazu zûstal pasivní, jen jeden ãlen, redaktor dûtské redakce ãeskobudûjovického rozhlasu Zdenûk PraÏák, mûnovou reformu otevfienû kritizoval, proto byl odvolán. 15 Protesty umûlcû i technického personálu kulturních zafiízení nepfiesáhly bûïn rámec. Nespokojenost vyjadfiovali rûzn mi formami, od kritiky prezentované na odborov ch schûzích, sestavování petic aï po omezené pfieru ení práce ãi dokonce úãast na protestních shromáïdûních (zvlá tû v Plzni). Mezi váïn mi projevy nespokojenosti registrovaly odborové orgány napfi. estihodinovou stávku na Barrandovû, kde 1. ãervna pfieru ilo práci 170 technick ch zamûstnancû Filmového technického prûmyslu, v libereckém divadle do lo k zastavení zkou ek. 16 âeská historiografie prozatím podrobnû nemapovala situaci v kulturní sféfie ve dnech mûnové reformy. Dosavadní stav poznání proto ani nedovoluje získat pfiesnûj í pfiedstavu o poãtu perzekvovan ch. Pravdûpodobnû se jednalo o desítky, spí e v ak stovky osob. Kromû trestního stíhání reïim uplatàoval celou kálu dal- ích trestû; propu tûní ze zamûstnání, sráïky na platech, vylouãení z KSâ, stranické dûtky a vefiejná pokárání, 17 máme dokonce doklady o ãestn ch soudech. Situace v létû 1953 v mnohém pfiipomínala ãistky a kádrování akãních v borû bezprostfiednû po únoru 1948, postoj k mûnové reformû se na dlouhá léta v osobních spisech stával dûleïit m ukazatelem pro pomûr ke komunistickému reïimu vûbec. Mezi cenné dokumentární doklady mûïeme nepochybnû zafiadit pozoruhodnou zprávu o situaci v ãesk ch divadlech vypracovanou na pokyn pfiedsedy Státního v boru pro vûci umûní Jifiího Taufera v létû Divadelní odbor státního v boru tehdy na zvlá tních schûzkách vyzval fieditele v ech divadel (mimo armádních), aby vypracovali záznam o prûbûhu mûnové reformy, v nûmï mûli zvlá tû uvést v echny pfiípady kladného ãi záporného chování zamûstnancû divadla, charakterizovat spolupráci se závodní organizací KSâ a se závodní radou ROH, oznámit, zda byly vyplaceny kvûtnové zálohy na plat, a statisticky podchytit dopad reformy na náv tûvnost divadla. Jednání s fiediteli divadel absolvovali vïdy jeden ãi dva pracovníci divadelního od-

19 III. Jeden krok dopfiedu... a zpût? ( ) 212 boru (Jan Kopeck, Radmil Tomá ek) a pracovník kádrového odboru. Z desítek zpráv pak Tomá ek koncem ãervna 1953 vypracoval pro Taufera pfiedbûïnou zprávu, k níï je tû 30. ãervna pfiipojil dodatek. V polovinû srpna nakonec vznikl závûreãn elaborát zaslan mj. i sekretariátu ÚV KSâ (tajemníku Pexovi) a pfiedsedovi Svazu zamûstnancû v umûní a kultufie. PfiestoÏe celková zpráva konstatovala, Ïe velká vût ina zamûstnancû divadel i vût ina divadel jako celkû pfiijala mûnovou reformu kladnû, tfiikrát více místa vûnovala zachycení nesprávného chování. Zamûfiila se pfiedev ím na situaci v Praze a Plzni. V pfiípadû Národního divadla podchytil Státní v bor pro vûci umûní napfi. postoj ãlenky ãinohry Marie Vá ové, která se odmítla zúãastnit zájezdu, neboè jí reforma krátila honoráfi. Na odborové schûzi technick ch zamûstnancû Národního divadla i zástupcû nûkter ch dal ích praïsk ch scén byla 3. ãervna navrïena (av ak nikoli odeslána) protestní rezoluce pfiedsednictvu vlády odmítající vyplácení odmûn za pfiesãasovou práci v pomûru 50 : Státní v bor rovnûï s nelibostí nesl urãitou pasivitu fieditele Ladislava Boháãe, kter tuto schûzi opustil po vysvûtlení zásad reformy. Nespokojenost projevovala vût ina zamûstnancû karlínského divadla. Olej do ohnû zde pfiilil pracovník Raus vracející se právû z Plznû a na ãlenské schûzi KSâ nevhodn m zpûsobem referoval o plzeàsk ch událostech a rozru il tím pfiítomné. âlena ústeckého divadla âepického, kter rovnûï jako oãit svûdek barvitû vylíãil plzeàské události, zajistila bezpeãnost. V Mûstsk ch divadlech praïsk ch proti mûnové reformû vystoupili z umûlcû-komunistû Václav Vydra, Josef Beyvl, Marie RosÛlková, Jarmila Smejkalová, Alexandra My ková a nûktefií techniãtí zamûstnanci. Mnozí z nich ani po vysvûtlení vûci nepfiestali v kverulantství a zaná eli je mezi neãleny strany, zejména ss. Vydra a Beyvl si poãínali tak, Ïe se jejich chování nesrovnávalo ani s ãlenstvím ve stranû, ani se státní disciplinou vûbec. Z nestraníkû podobnû reagovali zvlá tû Jaroslav Marvan, Gustav Hilmar a Radovan Lukavsk. I u fiady dal ích praïsk ch a mimopraïsk ch scén byly registrovány projevy nespokojenosti technického i umûleckého personálu. Napfi. v ostravském divadle se velmi zápornû projevili ãlenové sboru a operetního orchestru, ve vestibulu olomouckého divadla kdosi rozbil Gottwaldovu bustu. Jak citovaná zpráva konstatovala, vzhledem k situaci v Plzni se i pracovníci plzeàského divadla mnohem jasnûji a ostfieji projevili, neï v jin ch divadlech, aè uï kladnû nebo zá- 213 III. Jeden krok dopfiedu... a zpût? ( ) pornû. Zde pro aktivní úãast na demonstraci zajistila bezpeãnost ãtyfii zamûstnance divadla (ãlena operety Bohumila Vávru, ãlena operního sboru Václava Malíka, ãlena operního orchestru Miroslava ubrta a technického zamûstnance Jaroslava Tremla). Za úãast na demonstraci byl rozvázán pracovní pomûr s devíti pracovníky. Z KSâ byli vylouãeni kromû nûkter ch technick ch zamûstnancû i ãlen operety Rudolf Kutílek, stranickou dûtku s v strahou obdrïelo nûkolik ãlenû operety. Závodní rada plzeàského divadla ustavila rovnûï ãestn soud, pfied nûjï budou povoláni ti, ktefií dosud jasnû neprojevovali své sm lení a v rozhodujícím okamïiku zakolísali, coï se t kalo operetních umûlcû, ãlenû baletu, ãinohry a ãásti technického personálu. editel plzeàského divadla Zdenûk Hofbauer ve svém hlá ení rovnûï uvedl, Ïe pfieváïná ãást operního souboru v ãele s jeho éfem Franti kem Belfínem setrvala na svém úzce odbornickém, opatrnickém stanovisku. Naopak zpráva oceàovala za kladné pfiijetí mûnové reformy fiadu scén jako celkû. Mezi nimi uvádûla Realistické divadlo, Divadlo S. K. Neumanna, divadla v Bene ovû, âesk ch Budûjovicích (vãetnû loutkového), Teplicích, Gottwaldovû, Varnsdorfu, Olomouci a Ostravû (sbor a orchestr opery), loutkové v Liberci ãi mládeïnické v Brnû. Zvlá tû si pak v ímala pfiíkladn ch postojû konkrétních zamûstnancû, pfiedev ím uvádûla ãinoherní soubor plzeàského divadla (zvlá tû Josef Vûtrovec, Jaroslav Koudelka, Jifií Kostka, Vladimír Kr ka, âestmír anda, Miloslav Stehlík, Neta Deborská, Ines Burgrová, Zora Jiráková, Jarmila Bala ová, Vûra Budilová, Jana Kovafiíková), éfa tamní opery J. O. Karla, skupinu svazákû baletního souboru a nûkteré technické a administrativní zamûstnance. Celkem jen tato závûreãná zpráva o situaci v divadlech (bez doplàkû a pfiíloh) v negativních souvislostech registrovala jmenovitû témûfi sedmdesát lidí. O cynickém pfiístupu zpracovatele zprávy svûdãí, Ïe mezi pfiíklady nesprávného chování zafiadil i nervové zhroucení edesátiletého kladenského herce. Co se t kalo náv tûvnosti divadel, obecnû se konstatovalo, Ïe krátce po reformû citelnû poklesla, av ak brzy nastalo oïivení, pfiedev ím ve mûstech. Nepokoje bûhem mûnové reformy poskytly Zápotockého vedení záminku zachovat v politick ch záleïitostech ostr kurs bez ohledu na dûní v Moskvû. V polovinû ãervna 1953 Zápotock na celostátní poradû krajsk ch tajemníkû KSâ, tajemníkû ÚV KSS a vedoucích funkcionáfiû spoleãensk ch organizací na PraÏském hradû vystoupil mj. proti kultu dûlníka a ospravedlàoval tvrd

20 III. Jeden krok dopfiedu... a zpût? ( ) 214 postup proti odpûrcûm reformy, Ïádal plo né provûrky, personální zmûny. K tomu v ak jiï nedo lo. V následujícím období reïim sice postihoval aktivní odpûrce reformy, provûfioval postoje komunistû, rozsáhlé ãistky se v ak nekonaly. Obrat nastal pfiedev ím po Zápotockého náv tûvû Moskvy v první polovinû ãervence. Tehdy mu sovûtské vedení tlumoãilo nesouhlas s dosavadní tvrdou politikou, která by mohla je tû více destabilizovat situaci v âeskoslovensku. Moskevsk zásah mûl patrnû vliv i na zastavení dal ích pfiipravovan ch akcí proti tfiídním nepfiátelûm a katolické církvi. 20 (V rámci dal í vlny vystûhovávání nepfiátelsk ch ÏivlÛ mûl b t napfi. z Prahy na jafie 1953 vystûhován spisovatel A. C. Nor a zabaven jeho dûm. Zabránila tomu aï osobní intervence Vítûzslava Nezvala u ministra vnitra poté, co se svaz spisovatelû, na kter se Nor v nouzi obrátil, snaïil vûc zahrát do ztracena. 21 ) Sovûtsk zásah v ak jen navazoval na cel fietûz zmûn, jimiï sovûtské vedení reagovalo na úmrtí Stalina a nutnost zásadní úpravy dosavadní vnitfiní i zahraniãní politiky. Malenkovovo a Chru ãovovo vedení KSSS, které v ãervenci 1953 poprvé kritizovalo mrtvého Stalina za zpûsob fiízení státu a Berijovu represivní politiku, vtûlilo tyto úpravy do tzv. Nového kursu, komplexních opatfiení dot kajících se hospodáfiské i zahraniãní politiky. Jejich smysl spoãíval v ústupu od preference tûïkého prûmyslu, liberalizaci zemûdûlské politiky a zvy ování Ïivotní úrovnû. Aãkoli sovûtské vedení Nov kurs oficiálnû vyhlásilo poãátkem srpna 1953, jeho zásady tlumoãilo a doporuãovalo jiï od konce ãervna dal ím zemím sovûtského bloku, NDR, Maìarsku a bûhem ãervencové náv tûvy i Zápotockému. âeskoslovenské vedení muselo sovûtské doporuãení, které fakticky kritizovalo politiku realizovanou podle sovûtské ablony, akceptovat. Od pûli léta 1953 se schylovalo k vyhlá ení Nového kursu. 22 V echna jednání o jeho pfiípravách probíhala v úzkém okruhu vedení KSâ, pfiesto vefiejnost oãekávala oznámení zásadního postupu po vzoru Maìarska, NDR, Polska a SSSR, zvlá tû kdyï Zápotock ve známém projevu na klíãavské pfiehradû 1. srpna odsoudil nátlakové metody pfii zakládání JZD. Pfiíprava klíãového dokumentu obsahujícího zásady Nového kursu zabrala komunistickému vedení více neï mûsíc a velmi pfiesvûdãivû dokládá jeho nechuè ke zmûnám. Ne lo jen o pojmenování pravého stavu vûcí, ale pfiedev ím o politické vyznûní takové anal zy. Hlavní zásady korektur doporuãen ch Moskvou pfiipravi- 215 III. Jeden krok dopfiedu... a zpût? ( ) ly odborné komise jiï na pfielomu ãervence a srpna 1953, politick sekretariát ÚV KSâ v ak rozhodl pro jejich pfiíli nou kritiãnost o pfiepracování. Vznesené pfiipomínky v podstatû rozmûlàovaly podstatu vûci. Po vyjádfiení Moskvy mûl Zápotock s definitivním znûním dokumentu seznámit ústfiední v bor strany. K dal ímu jednání se politick sekretariát se el poãátkem srpna v Lánech. Schválen materiál ve el do historie jako Srpnové teze (termín Karla Kaplana) a obsahoval vlastnû první ucelenûj í kritickou sebereflexi komunistické hospodáfiské politiky, neboè kromû plejády úspûchû pojmenovával i váïné problémy, a dokonce chyby. Srpnové teze tak pfiedstavují klíãov dokument pro pochopení zámûrû komunistického vedení, resp. pozdûj í faktickou realizaci Nového kursu. V drtivé vût inû se zab valy stavem ekonomiky a sociálními souvislostmi, téma kultury zde v podstatû zastoupeno nebylo. 23 V kritické tóninû referovaly o pfiíli prudkém tempu rûstu tûïkého prûmyslu na úkor lehkého, vedoucím k poru ení zásady zvy ování hmotné a kulturní úrovnû pracujících. Dokládaly také pokles osobní spotfieby, nákladû na kulturu a mezd, a naopak rûst cen, poukazovaly na represivní formy kolektivizace i církevní politiky a celkové poru ování socialistické zákonnosti, které se kladlo za vinu Slánskému, resp. Berijovi. Kritizována byla i pfiebujelost státního aparátu a jeho nízká efektivita. Naproti tomu Srpnové teze po- Ïadovaly zlep ení zásobování potravinami a spotfiebním zboïím, sníïení cen, zlep ení sluïeb, vût í investice na v stavbu bytû, podporu soukrom m rolníkûm apod. Politická opatfiení se omezila jen na poïadavek na svolání X. sjezdu KSâ, uspofiádání voleb do národních v borû a Národního shromáïdûní v roce Státní aparát byl v této souvislosti kritizován jako pfiebujel a málo efektivní. Srpnové teze v podstatû zpochybàovaly celou Gottwaldovu generální linii, navzdory jejímu vyzdvihování a kritice negativních jevû jako dílãích projevû jejího prosazování v praxi. To nemohlo komunistické vedení pfiijmout, proto dokument jako celek nebyl schválen a jen nûkteré ãásti byly rozpracovány do návrhu dílãích usnesení, o nichï politick sekretariát jednal koncem srpna, pfied cestou do Moskvy. JiÏ tehdy zaãal krystalizovat základní argumentaãní prvek, kter souãasnû umoïàoval soudrïnost nejuï ího stranického vedení vycházelo se ze zásadní správnosti dosavadní politiky, která utrpûla teprve chybn m prosazováním, zvlá tû na niï ích stupních stranického a státního aparátu. OdstraÀování