Metodický list. Název materiálu. Zvláštnosti větné stavby. Autor. Mgr. Darja Dvořáková. Klíčová slova

Transkript

1 Metodický list Název materiálu Autor Klíčová slova Šablona Zvláštnosti větné stavby Mgr. Citoslovce, vsuvka, samostatný větný člen, výpustka III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky využíváním ICT Datum vytvoření Sada III/ Oblast, obor Třída Druh učebního materiálu Anotace + popis použití Český jazyk, Jazyková výchova 9. třída Pracovní list Pomocí pracovního listu si žáci zopakují některé ze zvláštností větné stavby citoslovce, vsuvku, samostatný větný člen a výpustku. Nejprve vždy vypracují cvičení s několika příklady daného jevu a poté teoreticky odvodí jeho charakteristiky. V připraveném textu ponechají pouze platná tvrzení. Seznam literatury a pramenů

2 ZVLÁŠTNOSTI VĚTNÉ STAVBY 1. CITOSLOVCE Doplň do každé věty vhodné citoslovce z nabídky. Rozhodni, ve kterých větách je třeba oddělit citoslovce čárkou. a).. to je pořádná zima. b) Všichni chlapci přes potok. c) Je to příliš těžké. neunesu to. d). hrozně to bolí. e) Kastrol na podlahu. f) slyšeli jste tu novinku? g) Chlapec za rohem. na sestru. HOP BAF UF BRR HALÓ BŘINK AU Ve většině případů nejsou citoslovce větnými členy. Netvoří s žádným dalším slovem ve větě skladební dvojici. Stojí samostatně a oddělujeme/neoddělujeme ho čárkami. To je případ vět: V některých větách však mohou citoslovce nahrazovat slovesný přísudek. V těchto případech citoslovce oddělujeme/neoddělujeme čárkami. To je případ vět: 2. VSUVKA Podtrhni vsuvky a odděl je čárkami. a) Obrátili se na strýce a to je skutečně rázný člověk aby jim pomohl situaci vyřešit. b) Před domem stála nemýlím-li se nějaká starší žena se psem. c) To auto mělo alespoň mám ten dojem stříbrnou metalízu. d) Tyhle dveře jsou soudě podle jejich předpokládaného stáří vzácným uměleckým kouskem. e) Řekni mi alespoň a to je stěžejní informace kolik lidí tam bylo. f) On se určitě to bych se klidně vsadil neučí ani trochu. Vsuvka přerušuje/nepřerušuje souvislý proud řeči, je do věty vložena těsně/volně. Mluvnicky s větou souvisí/nesouvisí, závisí/nezávisí na jiném větném členu. Vsuvka může vyjadřovat hodnocení, vztah mluvčího k obsahu nebo jeho citovou reakci, tak tomu je ve větách (vyber): a), b), c), d), e), f) Může se jednat také o doplňující, zpřesňující, vysvětlující poznámku k obsahu věty, jako např. ve větách (vyber): a), b), c), d), e), f)

3 3. SAMOSTATNÝ VĚTNÝ ČLEN Spoj samostatné větné členy s vhodnou základní větou. Zakroužkuj v základních větách ukazovací zájmena, popř. příslovce, která na samostatný větný člen upozorňují. Návrat do první ligy, Pozdě večer, Tenhle krtek, Můj mladší bratr, V lese, Na hezké šaty a na dobré jídlo, V létě, to už nám bylo dost chladno. jen tam se cítím svobodný. ten se nám nevydařil. to se mu to bydlelo ve stanu. to je spolehlivý člověk. ten nám tu zahrádku zlikviduje. na to si člověk snadno zvykne. Samostatný větný člen je/není vytčen z věty, proto je/není oddělen čárkou. Na tento větný člen mluvčí klade/neklade důraz. Používá se zejména v psaném/mluveném projevu. 4. VÝPUSTKA (ELIPSA) Doplň věty neúplné o vypuštěná slova. Zítra musím do Brna. My o vlku a vlk za humny. Tak hezkou dovolenou. Vlak odjíždí v deset patnáct. Nevím, co dřív. Dvakrát kávu prosím. Výpustka je vynechání slova (slov), které brání/nebrání srozumitelnosti věty. Smysl sdělení si lze/nelze snadno domyslet podle souvislostí a situace. Neúplné věty bývají/nebývají hojně využívány v dialogu, konverzaci.

4 ŘEŠENÍ 1. CITOSLOVCE a) Brr, to je pořádná zima. b) Všichni chlapci hop přes potok. c) Je to příliš těžké. Uf, neunesu to. d) Au, hrozně to bolí. e) Kastrol břink na podlahu. f) Haló, slyšeli jste tu novinku? g) Chlapec za rohem baf na sestru. Ve většině případů nejsou citoslovce větnými členy. Netvoří s žádným dalším slovem ve větě skladební dvojici. Stojí samostatně a oddělujeme/neoddělujeme ho čárkami. To je případ vět: V některých větách však mohou citoslovce nahrazovat slovesný přísudek. V těchto případech citoslovce oddělujeme/neoddělujeme čárkami. To je případ vět: 2. VSUVKA a) Obrátili se na strýce, a to je skutečně rázný člověk, aby jim pomohl situaci vyřešit. b) Před domem stála, nemýlím-li se, nějaká starší žena se psem. c) To auto mělo, alespoň mám ten dojem, stříbrnou metalízu. d) Tyhle dveře jsou, soudě podle jejich předpokládaného stáří, vzácným uměleckým kouskem. e) Řekni mi alespoň, a to je stěžejní informace, kolik lidí tam bylo. f) On se určitě, to bych se klidně vsadil, neučí ani trochu. Vsuvka přerušuje/nepřerušuje souvislý proud řeči, je do věty vložena těsně/volně. Mluvnicky s větou souvisí/nesouvisí, závisí/nezávisí na jiném větném členu. Vsuvka může vyjadřovat hodnocení, vztah mluvčího k obsahu nebo jeho citovou reakci, tak tomu je ve větách (vyber): a), b), c), d), e), f) Může se jednat také o doplňující, zpřesňující, vysvětlující poznámku k obsahu věty, jako např. ve větách (vyber): a), b), c), d), e), f) 3. SAMOSTATNÝ VĚTNÝ ČLEN Návrat do první ligy, ten se nám nevydařil. Pozdě večer, to už nám bylo dost chladno. Tenhle krtek, ten nám tu zahrádku zlikviduje. Můj mladší bratr, to je spolehlivý člověk. V lese, jen tam se cítím svobodný. Na hezké šaty a na dobré jídlo, na to si člověk snadno zvykne. V létě, to se mu to bydlelo ve stanu.

5 Samostatný větný člen je/není vytčen z věty, proto je/není oddělen čárkou. Na tento větný člen mluvčí klade/neklade důraz. Používá se zejména v psaném/mluveném projevu. 4. VÝPUSTKA (ELIPSA) Zítra musím do Brna. My o vlku a vlk za humny. Tak hezkou dovolenou. Vlak odjíždí v deset patnáct. Nevím, co dřív. Dvakrát kávu prosím. Zítra musím jet do Brna. My mluvíme o vlku a vlk je za humny. Tak vám přejeme hezkou dovolenou. Vlak odjíždí v deset hodin a patnáct minut. Nevím, co mám dělat dřív. Přineste nám dvě kávy prosím. Výpustka je vynechání slova (slov), které brání/nebrání srozumitelnosti věty. Smysl sdělení si lze/nelze snadno domyslet podle souvislostí a situace. Neúplné věty bývají/nebývají hojně využívány v dialogu, konverzaci.