Bakalářská práce (Ústav nauky o dřevě) Stavebněhistorické a stavebně-technické hodnocení krovu kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Šlapanicích

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Bakalářská práce (Ústav nauky o dřevě) Stavebněhistorické a stavebně-technické hodnocení krovu kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Šlapanicích BRNO 2008/2009 Jakub Novák

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Stavebněhistorické a stavebně-technické hodnocení krovu kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Šlapanicích zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla uveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 11/1998 Sb. o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. V Brně dne: podpis studenta 2

3 Poděkování Na začátku své bakalářské práce bych chtěl poděkovat několika lidem, kteří mi s tímto tématem hodně pomohli. Děkuji svým rodičům, že mi umožnili studovat a podporují mě během studia i při tvorbě bakalářské práce. Dále děkuji panu faráři Jiřímu Míčánkovi, který mi umožnil přístup do kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Šlapanicích a poskytl mi důležité informace. Josef Kopecký mi zase umožnil čerpat informace z jeho archivu. A v neposlední řadě děkuji především vedoucímu mé bakalářské práce panu Ing. Michalu Kloiberovi, Ph.D. V Brně dne: 3

4 Stavebněhistorické a stavebně-technické hodnocení krovu kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Šlapanicích Abstrakt: Práce se zabývá stavebněhistorickým a stavebně-technickým hodnocením kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Šlapanicích. Základem stavebněhistorického hodnocení je posouzení jednotlivých částí krovu a jejich typologie, historický průřez dějinami Šlapanického kostela a také dendrochronologické datování dřevěné konstrukce. Úkolem stavebně-technického průzkumu bylo především zjištění viditelných poruch na konstrukčních prvcích a identifikace biotického poškození smyslovými metodami. Za pomoci přístrojů byl určen rozsah a stupeň napadení. Výsledkem práce je zaměření stávajícího stavu krovové konstrukce, vyhotovení výkresové dokumentace, určení stáří použitého dřeva pomocí dendrochronologického datování, zaznačení biotického poškození a návrh sanačního opatření. Klíčová slova: krov, dřevokazný hmyz, dendrochronologie. Structurally-historical and structurally-technical classification of truss construction of St. Mary s church in Slapanice Abstrakt: Work considers structurally-historical and structurally-technical classification of St. Mary s church in Slapanice. Base of structurally-historical classification is examination of separate parts of trusses and their typology, history extract of Slapanice church and also dendrochronologic dating of wood construction. Target of structurally-technical investigation was especially findings of visible damages on construstion elements and identification of biotic damages by sence methods. Using apparature were determined range and rate of assault. Outcomes of my work are finding of current condition of truss construction, creation of graphical dokumentation, determination age of used wood by dendrochronological dating, marking of biotic damages and suggestion of remedy. Key words: truss, wood-decaying insect, dendrogronology. 4

5 Obsah 1. Úvod 7 2. Cíl práce 8 3. Literární přehled Krovy Rozdělení historických krovů podle Bláhy (2003) Vaznicové soustavy Rozdělení vaznicových soustav podle Reinprecht a Štefko (2000) Stojatá stolice Ležatá stolice Věšadla Vzpěradla Tesařské spoje Rozdělení nejpoužívanějších tesařských spojů dle ČSN Průzkum dřevěných krovů podle Reinprecht a Štefko (2000) Průzkumové metody pro zjišťování poškození dřeva Smyslové metody Přístrojové metody Zhodnocení stavebně-technického průzkumu Vlhkost Biotičtí škůdci Dřevokazný hmyz Tesařík krovový (Hylotrupes bajulus (L.)) Červotoč proužkovaný (Amonium punctatum (Deg.)) Dřevokazné houby Zástupce hub hnědého tlení Zástupce hub bílého tlení Dendrochronologie Materiál a metodika Historie kostela Nanebevzetí Panny Marie Použité průzkumné metody 31 5

6 Smyslové metody Přístrojové metody Vlhkostní měření Metodika určení stupně poruch dřevokazného hmyzu Dendrochronologické datování Výsledky Konstrukce krovů Poškozené prvky vyměněné za protézu Tesařské značení konstrukčních prvků Historické nápisy Výsledky měření vlhkosti a biotického poškození Poškození krovové konstrukce hlavní lodi biotickými škůdci Poškození krovové konstrukce presbytáře biotickými škůdci Návrh sanace Výsledky dendrochronologického datování Diskuze Závěr Přehled použité literatury Seznam obrázků a tabulek Seznam obrázků Seznam tabulek 60 6

7 1. Úvod Na našem území byly krovy již od pradávna součástí těch nejstarších lidských obydlí. U přístřešků opřených o skálu nebo zapřených mezi stromy a svázaných pouze provazem nebo u samostatných stanů či chat a srubů tvořil krov velkou část celé konstrukce. Postupným vývojem a zdokonalováním staveb se krov stal jednou ze samotných, prakticky nezbytných součástí mnohem složitějších staveb, které díky svým slohovým a uměleckým charakteristikám nazýváme architektura. Při jejich stavbách se používalo především dřevěných materiálů, jejichž přirozené vlastnosti umožňovaly navrhovat velké trámové konstrukce o velkých rozpětích. Historicky dochované krovové konstrukce u nás jsou neodmyslitelnou součástí našeho kulturního dědictví. Můžeme na nich sledovat vysokou úroveň tesařského řemesla, které v sobě již odpradávna skrývalo geometrickou, prostorovou a konstrukční představivost s výtvarným cítěním a smyslem pro řemeslný detail. Jejich hlubší poznávání nás vede ke zlepšení péče jakou si tyto historické památky zasluhují nejen pro svou neobyčejně vysokou vypovídající hodnotu. Povrch opracovaných trámů v sobě konzervuje veškeré stopy po opracování různými druhy tradičních ručních i mechanických nástrojů. Stopy po rozměřování prvků a jejich spojů, tesařské náčrtky a výpočty a také tesařské značení. Schopnost dřeva uchovávat takové informace několik staletí bez výrazných změn je opravdu obdivuhodná. 7

8 2. CÍL PRÁCE Cílem této práce je zaměření a zdokumentování stávajícího stavu krovové konstrukce hlavní lodi a presbytáře kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Šlapanicích, provedení stavebně-technického průzkumu za pomocí smyslových a přístrojových průzkumných metod. Na základě dostupné archivní rešerše a dendrochronologického datování sestavit stavebněhistorické hodnocení krovové konstrukce. Výstupem práce bude výkresová dokumentace, archivní rešerše, konstrukčně typologický popis doplněný vlastní fotodokumentací, stanovení poškození konstrukčních prvků a případný návrh sanačního opatření. 8

9 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.4. Krovy Střecha obvykle ukončuje stavební dílo a chrání je před nepříznivými povětrnostními vlivy, hlavně proti dešti, sněhu, větru a také proti ohni. Je důležitou konstrukční částí budovy a závisí na ní životnost a trvanlivost celé budovy. Krov je hlavní nosnou konstrukcí střechy. Sklon střechy ovlivňuje krytina, nadmořská výška stavby, klima a estetický výraz stavby, zastřešení má být v souladu s okolní zástavbou a přírodním prostředím. Krov přenáší hmotnost střešního pláště a na něj působícího zatížení do svislých konstrukcí budovy (stěn, sloupů). Tyto nosné konstrukce budovy můžou být zatěžovány krovy pouze ve svislém směru. Proto se šikmé tlaky v krovech zachycují kleštinami, ocelovými táhly, nebo vaznými trámy. Konstrukčně se krovy sestavují pomocí základních tesařských konstrukcí. Krovy musí být dostatečně tuhé v příčném i podélném směru. V příčném směru se statická tuhost dosahuje soustavou trojúhelníků. Ve směru podélném se konstrukční tuhosti dosáhne pomocí pásků nebo zavětrovacími prkny (Ondřejskými kříži). Konstrukce krovů musí být zakotvená v podporách. Střešní konstrukce má být dobře dostupná pro kontroly stavu střechy a podstřešní prostor má být dostatečně větrán. Dřevěný krov má být ohnivzdorně oddělen od dřevěného stropu nejvyššího podlaží. Všechny prvky dřevěného krovu musí byt od omítnuté nebo vyspárované zdi (komínů) vzdáleny 100 mm (Hájek, 1997) Rozdělení historických krovů podle Bláhy (2003). Krokevní - prosté - hambalkové - prosté (bez podélného vázání) - podélně vázané - hřebenovými rámy - stojatými stolicemi - ležatými stolicemi Vaznicové - se stolicemi - stojatými - věšadlovými - vzpěradlovými 9

10 Vaznicové soustavy Nejrozšířenější z vazných krovů je krov vaznicové soustavy. Je to jeden z nejpoužívanějších krovů pro zastřešení, zvláště menších objektů, rodinných domů, rekreačních objektů. Tento typ krovu se do současné podoby vyvinul ze starých dřevěných vazných krovů hambálkové a Ránkovy soustavy. Krov vaznicové soustavy se vyznačuje tím, že krokve kladené ve spádu střechy jsou podpírány vodorovnými vaznicemi, od nichž má soustava své pojmenování. Vaznice jsou neseny ve vzdálenosti 4 až 4,5 m plnými vazbami (stolicemi), ze kterých vzpěry a sloupky přenášejí váhu do hlavního vazního trámu. Vazní trám přenáší váhu krovu na nosné zdi svislými tlaky a má být ve výši alespoň 80 mm nad půdní dlažbou. Často se konce vaznicových trámů impregnují, aby je bylo možné uložit do kapes nosných zdí na podkladní prkénko 2,5 mm tlusté, rovněž chráněné impregnačním nátěrem. Kolem zhlaví vazního trámu musí být 50 mm vzduchová mezera. U rodinných domů jsou často vazní trámy vynechávány a váha krovů se přenáší do zesílených stropnic nebo na železobetonovou stropní konstrukci. Krokve se kladou kolmo k okapu ve vzdálenosti 900 až 1100 mm. Dvojice krokví je ve vrcholu spojena na ostří, slabší krokve bývají jen přeplátované. Spoj je zajištěn buď dubovým kolíkem o průměru 20 mm, nebo dvěma protilehlými hřeby. Dolní konec krokví nesmí dosedat na římsu (mezera alespoň 20 mm). Krokve jsou ve vzdálenosti od 3,6 až 4,5 m podpírány vaznicemi a jsou na nich uloženy sedlem. K vaznici se krokve přibíjejí hřeby nárožníky délky 180 až 250 mm. Převislé konce krokví nemají být delší jak 1-1,5 m. Vaznice jsou nosné vodorovné trámy, které jsou v prázdných vazbách namáhány krokvemi na ohyb. Podle toho, kde je v krovu vaznice umístěna, rozeznáváme vaznice: Vrcholovou (hřebenovou) umístěnou ve vrcholu Střední umístěna mezi vrcholem a okapovou vaznicí Okapová umístěná u okapu, je-li umístěná na podezdívce nazývá se pozednice Sloupky podporují vaznice ve vzdálenosti 4 m a bývají čtvercového průřezu. Do vaznic, vazních trámů se čepují nebo zapouštějí a spoje se zajišťují skobami nebo kolíky, u věšadel se zajišťují ocelovými třmeny. 10

11 Pozednice roznáší váhu krovu na zdivo a je podepřena po celé své délce zdí a proto se klade na plocho. Vzdálenost pozednice od líce půdní nadezdívky musí být minimálně 80 mm. Pozednice je kotvena u stojaté stolice v místech plných vazeb, u ležaté stolice každých 1,5 2 m do zdiva nebo stropu. Na ploše, kterou leží na zdivu, musí být impregnována. Kleštiny a vzpěry v plných vazbách ztužují krov v příčném směru. Kleštiny zachycují vodorovné složky šikmých tlaků vyvozovaných krokvemi. Na pozednice se vaznice kampují, připojení kleštin ke krokvi nebo sloupku je rovněž kampem nebo lípnutím a spoj je zajištěn svorníkem. U krovů bez vazních trámu se kleštiny u okapů nahrazují ocelovými táhly, kterými se pozednice kotví do zdí nebo stropů. Pásky bývají mm dlouhé a jsou začepovány do sloupků a vaznic, tvoří spolu z vaznicemi vyztužení krovu ve směru podélném. Pásky také zkracují volnou délku vaznic a ztužují spojení sloupku s vaznicí. Pásky u středních a okapových vaznic lícují s vaznicemi na jejich vnější straně, pásky u vrcholových vaznic jsou čepovány osově. Pásky mohou být nahrazeny oboustranným šikmým bedněním, např. prkenným páskem (Hájek, 1997) Rozdělení vaznicových soustav podle Reinprecht a Štefko (2000) Stojatá stolice Ležatá stolice Věšadla Vzpěradla Stojatá stolice Vaznice jsou u stojaté stolice podpírány svislými sloupky, ukotvenými ve vazních trámech. U složitých tvarů střech je to jediný možný způsob vyvázání krovu klasickou soustavou. Podle rozponu a sklonu střechy se mění počet a rozložení vaznic tak, aby byli respektovány optimální vzdálenosti krokví. Plná vazba je doplněna o dvojici kleštin, umístěnými nad pozednicí a pod vaznicí, kvůli zajištění prostorové tuhosti je z pravidla doplněna i o šikmou vzpěru. Rohy vaznic jsou vyztuženy vodorovnými pásky a podepřeny sloupky nebo krakorci podle rozložení plných vazeb. 11

12 Obr.1: Konstrukce stojaté stolice ( Ležatá stolice Podepření vaznic šikmými sloupky na ležaté stolici umožňuje snížit namáhání vazního trámu na ohyb, protože při kotvení sloupků blíže k podpoře se vyvozuje menší ohybový moment. Tím se snižují i nároky na spotřebu řeziva. Šikmá poloha sloupků vyžaduje speciální tesařské spoje. Pozednice v ležaté stolici bez vazního tramu je třeba proti rozevření vazby ukotvit i v horizontálním směru. Obr.2: Konstrukce ležaté stolice (Reinprecht a Štefko, 2000) Věšadla Dispozici podlaží s velkým rozponem bez nosných stěn (např. u sálových prostorů) neumožňuje vhodné podepření dlouhého vazního trámu. V takovém případě lze použít konstrukce věšadla. Princip v odlehčením vazního trámu prostřednictvím roznosu zatížení přes šikmé vzpěry, co nejblíže k podpoře. Sloupky jsou tu namáhány na tah a vazní trám je na nich zavěšen. Kotvení sloupků do trámů je realizováno spojem přenášejícím tah. 12

13 Obr.3: Konstrukce věšadla (Reinprecht a Štefko, 2000) Věšadla se podle počtu vaznic dělí na: jednoduchá dvojitá trojitá Vzpěradla Vycházejí z podobného principu odlehčení vazního trámu jako u soustavy věšadla. Do šikmých vzpěr, případně rozpěry, jsou ukotveny zkrácené sloupky, podpírají vaznice. V místě lomu je zpravidla umístěna střední vaznice, na kterou jsou osedlány krokve obou střešních rovin. Plnou vazbu, obdobně jako u předešlých soustav střídají 3 až 4 prázdné vazby pozůstávající jen z krokví a vaznic. Prostorovou tuhost zabezpečují kleštiny, šikmé vzpěry a pásky. Důležité je ukotvení pozednic, protože střecha je vystavena většímu účinku větru Tesařské spoje Rozdělení nejpoužívanějších tesařských spojů dle ČSN : Sraz - nejjednodušší spoj, kdy se prvky přikládají čely k sobě. Například u pozednic, kde je celý prvek podepřený. Provedení tupé, šikmé, klínočelé, kosé. 13

14 Plátování - podélné nastavování prvků (prodlužování), spojované prvky se stýkají částí čel i částí podélných ploch. Není nutné podepření. Provedení podle sklonu dosedacích ploch plátů: rovné a šikmé. Provedení podle tvaru plátů: rovnočelé, šikmočelé, klínočelé, s ozubem. Lípnutí - nejednoduší spoj dvou navzájem kolmých nebo šikmých prvků. Není vhodný pro přenášení ohybového momentu, má charakter kloubového propojení. Spoj se zabezpečuje skobami nebo příložkami. Lípnutí máme kolmé nebo šikmé. Zapuštění - spoj dvou vzájemně kolmých nebo šikmých prvků, přičemž čelo jednoho je zapuštěné celou dosedací plochou do odpovídajícího výřezu ve druhém prvku. Využívá se pro kotvení vzpěr a hlavně krokví. Provedení zapuštění: čelní, šikmočelní, jednoduché šikmé, dvojité šikmé, zadrápnuté šikmé. Čepování - spoj dvou vzájemně kolmých nebo šikmých prvků. Spolehlivě kotví prvky namáhané hlavně na tlak. Při rybinovém čepování přenáší spoj i tahové namáhání. Spoj přenáší příčnou sílu ve všech směrech. Rozdělení podle tvaru: rovné, rybinovité, křížové, úhlové, rohové, kónické, trojúhelníkové na pokos. Přeplátování - spoj dvou vzájemně kolmých nebo šikmých prvků, v nich jsou zářezy navzájem si odpovídající. Prvky se vzájemně spolehlivě provazují, ale oslabují se průřezy. Rybinovité přeplátování přenáší částečně i ohybový moment, proto se uplatňuje při připojení zavětrovacích ztužidel, pásků ke sloupkům a vaznicím, nebo spoj krokve a hambalku nebo krokve a kleštiny. Kampování - spoj dvou vzájemně kolmých nebo šikmých prvků, přičemž jeden nebo oba dva mají odpovídající si zářezy, potřebné pro vzájemné osazení obou spojovaných prvků. Používá se tam, kde je třeba minimálně oslabovat prvky. Osedlání - spoj dvou prvků ležících v různých rovinách, z nichž jeden má zářez a druhý je zpravidla bez zářezu. Příkladem je osazení krokve na vazní trám. Osedlání empiricky bývá 1/3 výšky prvku. 14

15 Tab.1: Tabulka základních tesařských spojů ( Průzkum dřevěných krovů podle Reinprecht a Štefko (2000) Průzkumové metody pro zjišťování poškození dřeva analýzy struktury materiálu (dřevo, nátěr, kámen) nebo jeho fyzikální a mechanické vlastnosti - přímé metody analýza struktury - nepřímé metody analýza vlastnosti nároky na přístrojovou techniku - smyslové metody - přístrojové metody porušení materiálu při průzkumu - nedestruktivní metody - semidestruktivní metody - destruktivní metody místo zjištění poruchy - metody zjištěné přímo v objektu ( in situ ) - laboratorní metody (např. odebraný vzorek) 15

16 Smyslové metody Při smyslových metodách se používají také jednoduché pomůcky a nástroje, jako jsou baterka, lupa, úhloměr, pásmo, posuvné měřítko, nůž, hřebík, dláto, kladívko, fotoaparát. a) zraková (vizuální) metoda umožňuje zjistit: poškození dřeva - dřevokaznými houbami - dřevokazným hmyzem - povětrnostními vlivy - požárem napadení dřeva dřevozbarvujícími houbami trhliny ve dřevě deformace dřevěných prvků nebo konstrukčních celků uvolnění nebo poškození konstrukčních spojů zjevnější zvýšení vlhkosti b) čichové metody, umožňují zjistit: přítomnost - hub - plísní - požáru nebo následku požáru zvýšenou vlhkost v objektu c) hmatové metody,umožňují zjistit: povrchové poškození dřeva vyšší poškození dřeva, obvykle na základě změny jeho tvrdosti nebo integrity zjevnější zvýšení vlhkosti dřeva d) sluchové metody, umožňují: přítomnost larev a imag dřevokazného hmyzu poruchy - v dřevěném prvku na základě jeho odezvy na poklep, například při vnitřním hnilobě nebo vyšším stupni poškození požerky - v krovové konstrukci na základě různých zvukových anomálií během jeho dynamického namáhání větrem nebo jiným vlivem 16

17 Přístrojové metody a) Vlhkoměry ke stanovení vlhkosti b) Endoskopy pro zjišťování kvality dřeva nebo napadení dřeva biotickými škůdci c) Mikroskopy pomocí nich lze určit: stupeň poškození buněk dřeva přítomnost hyf a výtrusů hub, vajíček, larev, kukel, a dospělců hmyzu přítomnost krystalů agresivních chemikálií d) Fyzikálně-chemické přístroje na zjišťování změn v chemické struktuře dřeva IČ spektroskopy ESR elektronová spinová rezonance NMR nukleární magnetická rezonance atd. e) Počítačová tomografie, gama zářiče nebo rentgeny na prosté znázornění vnitřních poškozených dřevěných prvků vlivem hniloby nebo požerku f) Přístroje na určení elektro-fyzikálních vlastností na základě změny vodivosti dřeva nebo permetivity dřeva poškozeného hnilobou, požerky, trhlinami nebo agresivními chemikáliemi g) Přístroje destruktivní nebo semidestruktivní k určení poklesu pevnosti, tuhosti nebo tvrdosti: Stanovení vytypovaných mechanických vlastností dřeva na odebraných vzorcích ve zkušební laboratoři podle platných evropských norem in situ stanovení ohybových vlastností mikrovzorků pomocí fractometrů nebo jiných přístrojů in situ stanovení zmenšeného odporu vůči vniku tenkého vrtáku o průměru 3 mm pomocí rezistografu případně jiných přistrojů in situ stanovení tvrdosti dřeva modifikovaným Baumannovým kladivem s pružinou a ocelovou kuličkou průměru 20 mm nebo jinými typy přenosných kladívek a tvrdoměrů h) Přístroje na nedestruktivní určení poklesu tuhosti dřevěných prvků i celé konstrukce nebo na zjištění jiných defektů typu, požerků, hniloby, trhlin. z útlumu rychlosti šíření impulsních vln (impulsní kladivo) na základě útlumu rychlosti šíření ultrazvukových vln na základě první vlastní frekvence dřevěného prvku 17

18 i) Tenzometry (mechanické a elektrické) k přesnému určení průhybu, posunů nebo trhlin a to jak momentálních, tak jejich vývoje v čase Použití přístrojových metod není vždy nezbytné, umožňuje však důkladnější průzkum poškození dřeva a poruch konstrukce. Přístrojovými metodami lze přesněji určit nebo definovat (např. druh dřevokazné houby) i kvantitativní (např. rozsah a stupeň hnilobného poškození dřeva) ukazatelé poruch konstrukce a současně je možné objektivněji analyzovat i příčiny poruch (Reinprecht a Štefko, 2000) Zhodnocení stavebně-technického průzkumu Po provedení stavebně technického průzkumu je nutné definovat následující poznatky: a) druh biologického poškození: vizuálně nebo mikroskopicky určíme druh biotického škůdce. b) rozsah poškození: Hniloba určit procento prvků s vysokým, pokročilým i počátečním stadiem hniloby; poznat zda působí v celém prvku nebo jen místně, zda působí zvenku a směřuje dovnitř nebo naopak. Požerky určit procento prvků se silným, středním i slabým poškozením požerky; lokalizovat požerky v dřevěných prvcích a jakým směrem postupují. Tab.2: Odhad stupně poškození dřeva požerky dřevokazným hmyzem (Reinprecht a Štefko, 2000) Stupeň poškození Tesařík krovoví (4x7 mm) Počet výletových otvorů Červotoči (2 až 3 mm Slabý 2 až 4 6 až 10 Střední 6 až až 24 Silný více než 16 více než 24 c) stupeň poškození: Hniloba její stupeň se definuje prostřednictvím stadia: a) počáteční, b) pokročilé, c) vysoké; Požerky stupeň poškození dřevěného prvku lze odhadnout podle počtu výletových otvorů 18

19 d) aktuálnost poškození: u hniloby a požerků stanovit, zda se jedná o jen dřívější, o dřívější i současné, nebo jen o současné poškození (Reinprecht a Štefko, 2000) Vlhkost Vlhkost ovlivňuje jak riziko napadení dřeva dřevokazným hmyzem a houbami (nebo dokonce plísněmi), tak také ovlivňuje jeho mechanické vlastnosti - především pevnost v tlaku. S rostoucí vlhkostí, až do meze nasycení vláken se mech. vlastnosti zhoršují. Další zvyšování vlhkosti dřeva již nemá na jejich snížení vliv. Největším zdrojem vlhkosti bývá obyčejně srážková voda zatékající do konstrukcí porušenou střešní krytinou a v důsledku deště hnaného větrem i spárami v oknech a střešních detailech. Dalším významným zdrojem vlhkosti může být vzlínání vlhkosti z podzákladí vlivem špatné hydroizolace nebo neaplikované izolace. K vzlínání dochází vlivem kapilárních tlaků. Kladné kapilární tlaky vznikají u smáčivých pórovitých materiálů. Čím nižší poloměr kapilár a čím vyšší hodnota povrchového napětí, tím vyšší tlak. Třetím významným zdrojem vlhkosti je voda kondenzovaná a sorpční. Vlhkost v tomto případě se dostává do dřeva prostřednictvím vlhkosti obsažené ve vzduchu, která zkondenzuje na chladnějších místech konstrukce (mající teplotu rosného bodu), a sorpcí této vysrážené vlhkosti se dostane do struktury hydroskopických materiálů (Reinprecht a Štefko, 2000) Biotičtí škůdci Dřevokazný hmyz Dřevo poškozené dřevokazným hmyzem velmi rychle ztrácí svoje vlastnosti. Kvalita a využitelnost velmi rychle klesá. Snižuje se jeho pevnost, pružnost i estetická hodnota, mění se hmotnost, izolační schopnost a vlhkost. Napadením dřevěných konstrukcí a dřevěných výrobků dochází ke snižování jejich užitné hodnoty až k úplným destrukcím. Dřevokazný hmyz se může také podílet na vzniku hniloby a to přenosem spór či změnou kvalitativních vlastností dřeva, umožňujících jeho snazší infekci. Všichni hmyzí dřevokazní škůdci žijí skrytě, uvnitř dřeva. Pro tento způsob vývoje mnoho druhů patří k úporným a nebezpečným škůdcům. Preventivní ochrana dřeva a zvláště boj proti nim jsou velmi obtížné. Jednotlivé škůdce je třeba umět určit a znát jejich zvláštnosti života (Urban, 1997). Proto jsou v následujícím 19

20 textu uvedeny dva nejvýznamnější škůdci dřevěných konstrukcí a dřevěných výrobků. Tesařík krovový (Hylotrupes bajulus (L.)) z čeledi tesaříkovitých (cerambycidae) a červotoč proužkovaný (Anobium punctatum (Deg.)) z čeledi červotočovitých (Anobiidae) Tesařík krovový (Hylotrupes bajulus (L.)) Tesařík krovový je zástupce druhově bohaté čeledi tesaříkovitých (cerambycidae), má téměř kosmopolitní rozšíření na velké části zeměkoule a v mnoha zemích světa patří k obávaným dřevokazným škůdcům. Proto také náleží k nejvíce studovaným a nejlépe známým hmyzím škůdcům. Ve světové literatuře o něm každoročně vychází mnoho článků, které jsou věnovány především preventivní ochraně dřeva a hubení tesaříka. Brouci tesaříka krovového jsou 7 až 25 mm dlouzí, ploší, žlutohnědí, červenohnědí až černí. Samečci jsou podstatně menší než samičky. Uprostřed řídce šedě chloupkovaných krovek, kryjících celý zadeček, mají často dvě přerušované příčně světlé skvrny. Po stranách je zaoblený a na ploše má dva lesklé podélně oválné hrbolky. Tykadla jsou poměrně krátká a tenká. Samičky mají na konci těla nepravé kladélko. Dorostlé larvy jsou 15 až 22 mm dlouhé, bílé s hnědou hlavou a třemi páry hrudních nožek. Hlava je širší jak delší, zbytek larvy je pokryt mozoly, rozdělenými podélnou rýhou a pokryté bradavkami, které umožňují larvě pohyb. Brouci tesaříka krovového se nejčastěji objevují v červnu až v srpnu. Za teplých dnů létají samečci a vyhledávají samičky, s nimiž se opakovaně páří. Pak samičky kladou podlouhlá vajíčka pokrytá blanou. Pomocí teleskopicky výsuvného kladélka je zasouvají až 2 cm hluboko do štěrbin a trhlin ve dřevě. Žijí 2 až 4 týdny a za tu dobu vykladou průměrně 200 vajíček do 3 až 7 hromádek po 30 až 160 kusech. Brouci nepřijímají žádnou potravu a krátce po vykladení hynou. Za 2 až 3 týdny se z vykladených vajíček líhnou larvy, které pronikají do dřeva. V něm hlodají podélné chodby v měkkém jarním dřevě, později i v letním. Jejich chodby jsou umístěny pod papírově tenkou povrchovou vrstvičkou dřeva. Starší larvy žerou již hlouběji, avšak zůstávají v blízkosti zničených letokruhů. S růstem larev se chodby rozšiřují a vychylují z podélného směru. Klikaté chodby pak přecházejí v různě veliké plošné požerky. Larvy nepoškozují povrch dřeva a drtinky nevyhazují z chodeb, takže poškození dlouho uniká pozornosti. Teprve až v pokročilém stadiu 20

21 poškození lze pozorovat vypadání drtinek ze štěrbin a jejich hromadění na pavučinách nebo na podlaze. Poškozují hlavně bělovou část dřeva a jádrové dřevo jen minimálně. V bezjaderných jehličnanech (smrk,jedle) larvy postupně pronikají až do dřeně, v borovici a modřinu zpravidla jen po jádro. Za příznivých podmínek trvá vývoj larev 2 roky, obvykle 3 až 4 roky a v nepříznivých podmínkách až 15 let. Doba vývoje záleží spíše než na druhu dřeva na jeho stáří a šířce letokruhů. Vývoj larev je zásadním způsobem ovlivňován vlhkostí dřeva a tudíž i relativní vlhkostí vzduchu.vývoj probíhá optimálně při vlhkosti dřeva 30% a teplotě vzduchu 28 až 30 C. larvy jsou schopny se vyvíjet při vlhkosti 10 až 15 % vlhkosti, pod 10 % hynou. Dorůstající larvy se prokousávají k obvodu dřeva a na konci chodby, umístěné blízko povrchu dřeva, si zhotovují kuklovou kolébku. Kuklové období trvá 2 až 4 týdny. Čerstvě vylíhlí brouci odpočívají v kolébce několik dnů, během kterých jim tuhne tělní pokryv. Dřevo opouštějí vyletovány otvory o průměru 5 až 10 mm většinou orientované podél dřevních vláken (Urban, 1997). Obr.4: Tesařík krovový (Hylotrupes bajulus (L.)), ( 21

22 Červotoč proužkovaný (Amonium punctatum (Deg.)) Červotoč proužkovaný je druh široce rozšířený v Evropě, v rozsáhlém pásu podél jižní hranice bývalého SSSR až k tichému oceánu, zavlečen byl mj. do severní Afriky, Austrálie a severní Ameriky. Svými ekologickými nároky je zřejmě ještě více vázán na lidská obydlí než tesařík krovový a proto se ve volné přírodě vyskytuje málo. Červotoč proužkovány je 2,5 až 5 mm dlouhý a 1 až 2,1 mm široký. Je světlohnědě, šedohnědě až tmavohnědě zbarvený, jen nohy a tykadla mívá poněkud světlejší. Krovky má hustě šedě chloupkované s 10 podélnými zřetelně tečkovanými rýhami. Štít je něco užší než krovky, po stranách lemovaný, na ploše s jedním jednoduchým hrbolem, tykadla jsou 11 členná, jejich poslední 3 články jsou mnohem delší než ostatní. Uprostřed čela je velký hrbol a naopak přední polovina zadohrudi je hluboce prohloubena. Larvy jsou 5 až 6 mm dlouhé a krátce ochlupené. Po stranách posledních článků zadečku nejsou žádné háčkovité útvary. V místnostech se první brouci objevují již v březnu a k hromadnému rojení dochází v květnu a červnu, jednotlivé brouky je možné někdy zastihnout až do podzimu. Brouci jsou celkem málo pohybliví, jsou letuschopní, avšak svých letových schopností využívají jen v teplých jarních a letních dnech a to zpravidla na velmi krátké vzdálenosti. Nejaktivnější jsou v noci, kdy se taky páří. Při 20 až 22 C a 80 až 90% relativní vlhkosti vzduchu se dožívají 20 dnů. Oplodněné samičky kladou vajíčka a to buď jednotlivě nebo ve skupinkách. Umísťují je do trhlin, štěrbin, stále zastíněných míst a do již napadnutého dřeva. Samička průměrně naklade 30 vajíček. Po skončení rozmnožování brouci brzo hynou (Urban, 1997). Po 2 až 4 týdnech se vylíhnou larvy a okamžitě se zavrtávají do dřeva. Po 2 letech (v bělovém dřevě dubu) nebo 4 až 8 letech (v jehličnanech) se na jaře larvy uvnitř kuklové kolébky blízko povrchu zakuklí. Po 4 až 6 týdnech stádia kukly se vylíhne dospělý hmyz a provrtá se skrz zbývající tenkou vrstvu dřeva. Následně dřevo opouští. Optimální podmínky pro vývoj larvy jsou, teplota C a vlhkost %. Občasné zvlhčení dřeva, které muže nastat díky špatnému větrání vnitřních prostor, podpoří vývoj larev, zatím co stálé sucho činí tento vývoj prakticky nemožný. Anobium punctatum dává přednost vyzrálému dokonce i velmi starému dřevu, a to díky možnému přímému zužitkování celulózy. Má sklon zůstat ve stejné lokaci. Vajíčka jsou kladeny znovu a znovu do dřeva již napadeného, a tak se vnitřky některých objektů skládají téměř výhradně z trusu. Může způsobit vážnější ztrátu 22

23 pevnosti konstrukčních prvků než hrbohlavovití. Je velice složité určit místa aktivního napadení a následného ošetření a to kvůli skrytému životnímu cyklu (Holan, 2009). Obr.5: Červotoč proužkovaný (Amonium punctatum (Deg.)), ( Dřevokazné houby Dřevokazné houby vytvářejí v dřevu hnědou, bílou nebo měkkou hnilobu, čímž výrazně zhoršují jeho mechanické vlastnosti. Výrazné poklesy pevnosti dřeva způsobují hlavně houby, které vytvářejí hnědou hnilobu a výrazně depolymerizují celulózu. Celulóza má ve dřevě podobnou úlohu jako ocel v železobetonu. Vlivem hniloby se mění další fyzikální vlastnosti dřeva (změna barvy, pokles hustoty, nárůst nasákavosti atd.) a spolu se snížením funkční hodnoty konstrukce se zhoršuje i estetická stránka. Vedle hnědé hniloby máme ještě bílou hnilobu, která vedle celulózní složky rozkládá i lignin. Dřevo většinou světlá a v konečném stádiu se stává drobivé. Se ztrátou na váze neubývá však na objemu. Dřevokazné houby rozkládají dřevo stromů skácených (houby saprofytické), nebo dřevo stromů rostoucích (houby parazitické). Většina hub je ovšem přecházejících - jde tedy o tzv. saproparazity. Dřevokazné houby jsou většinou stopkovýtrusé (Basidiomycetes), méně je pak vřeckatých (Ascomycetes), (Kloiber, 2004) Zástupce hub hnědého tlení Serpula lacrymans (Wulfen: Fr.) Schroeeter - dřevomorka domácí Výskyt: obytné budovy, sklepy, půdy, kde je malý pohyb vzduchu a přítmí. Nejznámější a nejrozšířenější dřevokazná houba, degradující zabudované dřevo. Je nebezpečná kromě rychlosti destrukce tím, že vlhkost potřebuje jenom na počátku svého vývoje, potom si ji svým metabolickým procesem vytváří sama. 23

24 Vlhkost substrátu: optimální %, minimální (16)18-20 %, potřebuje jen na začátku vývoje, pak si vytváří metabolickým procesem vlhkost sama a zvlhčuje si substrát (tzv. mokrá hniloba). Teplota prostředí: optimální C, min. a max C, nesnáší prudké střídání teplot. Substrát: jeho změna je popisována ve třech fázích zpočátku světle okrový, vláknitý lom hnědě žlutý až hnědě oranžový, začínají se tvořit podélné a příčné trhlinky tmavohnědé, hranolovitě se rozpadá na velké kostky, čokoládově hnědou moučku a prach, hladký lom, zcela ztrácí pevnost. Mycelium: povrchové - zpočátku bílé, postupně šedne a tvoří provazce, rhizomorfy - do tl. 6 mm, které se po vysušení lámou, syrocia - bohaté vatovité povlaky. Plodnice: většinou rozlité (na svislé podložce s možností vytvářet konzolovité útvary a kloboučky) do průměru 30 cm, někdy splývající v plošné útvary dlouhé až 1 m. Nejdříve se tvoří jako měkké, okrouhlé, sněhobílé nebo nažloutlé vatovité bochánky, které rychle přerůstají v polštářkovité nebo nepravidelné terčovité útvary. Uprostřed plodnice se začne brzy vytvářet vlnovitě zprohýbané rouško s důlkovitými záhyby. Po určité době se rouško zbarvuje žlutooranžově, pak oranžově posléze je celé hnědozrzavé od vyzrálých výtrusů. Dospělé plodnice jsou na obvodu lemovány 1-3 cm širokým bílým plstnatým valem (Kloiber, 2004). Obr.6: Serpula lacrymans (Wulfen: Fr.) Schroeeter - dřevomorka domácí, ( 24

25 Zástupce hub bílého tlení Trametes versikolor (L.: Fxr.) Pilat - Outkovka Pestrá Výskyt: Na skladech trouchnivějícího dřeva, našla se na dřevu užívaném venku bez kontaktu s půdou, v hromadách kulatiny, pražcích, na dřevu použitém v zahradách. Napadají listnaté dřevo, zvláště buk a dub. Houba se někdy našla v dolech, ale nenašla se v budovách Typ rozkladu: V počátečních stadiích se může vytvořit pásmo černých linek, které má za následek mramorování. Charakteristické rysy: Chybí povrchové podhoubí (podklad houby). Plodnice jsou jednoleté, ve tvaru ramene, tlusté až 3 mm a v průměru 60 mm. Obvykle jsou uspořádány nad sebou jak střešní tašky. Horní povrch je sametově hebký a hedvábný s orientovanými soustřednými zónami různého zbarvení, mohou být nažloutlé, nahnědlé, načervenalé, šedé, načernalé, u nejkrajnější zóny je často s nádechem do bíle. Na spodní straně jsou bělavé průduchy o průměru 0,2 0,3 mm. Počáteční barevné přechody jsou po vysušení plodnice jen velmi těžko rozpoznatelné. Spóry jsou cylindrické, hyfy jsou tenkostěnné, se svěrným spojením. Růst a podmínky rozkladu: Optimální růstové podmínky jsou při teplotě C a vlhkosti dřeva %, později může být vyšší ( %), kdy je houba schopna mýt období klidu. Zvláštní charakteristické rysy: Houba je citlivá na anorganické ochranné prostředky na dřevo, které obsahují směsi mědi nebo zinku, ale je více odolná proti organickému pesticidu (Holan, 2009). Obr.7: Trametes versikolor (L.: Fxr.) Pilat - Outkovka Pestrá, ( 25

26 3.8. Dendrochronologie Dendrochronologie je metoda datování dřeva založená na měření vzdáleností mezi letokruhy. Umožňuje datovat dřeva z archeologických výzkumů včetně uhlíků, dřevěné prvky historických staveb, především krovy, stejně jako nábytek, dřevěné sochy nebo staré obrazy. Vzorek dřeva je změřen na speciálním měřicím stole (v případě vzácných památek měřicí lupou), odkud je informace přenášena přímo do počítače. Zde se pak zobrazí ve formě křivky, která je pomocí datovacího programu porovnávána s vybranou standardní křivkou pro danou dřevinu. Program ukáže zadaný počet statisticky nejpravděpodobnějších dat měřeného vzorku (tj. pozic, v nichž se křivka našeho vzorku se standardem nejvíce shoduje). Tyto výpočty jsou jen jakousi pomůckou pro usnadnění optického srovnání obou křivek, jež je pro konečné datování rozhodující. Pokud má některá ze stanovených pozic na standardu dostatečnou statistickou hodnotu, aby datum připadalo v úvahu, musí se také při optickém srovnání obě křivky setkávat ve většině výrazných minim a maxim; souhlasný by měl být i celkový trend křivek. Pro dataci určitého objektu nebo lokality je vždy lepší změřit větší množství vzorků. Ojedinělá dřeva se většinou datují jen těžko, mohou být výrazně ovlivněna lokálními podmínkami růstu stromu (Rybníček, 2003). 26

27 4. MATERIÁL A METODIKA 4.1. Historie kostela Nanebevzetí Panny Marie Šlapanice leží asi 10 km jihovýchodně od města Brna a jsou přirozeným výchozím místem do oblasti Slavkovského bojiště ( Bitva tří císařů roku 1805). Jedná se převážně o nížinu, nadmořská výška Šlapanic je m.n.m.. Podle archeologických nálezů se udává osídlení pod dnešním městem a jeho okolí již od starší doby kamenné. Slované zde sídlili v období Velké Moravy (9. až 10. století). Obr.8: Šlapanický znak a pečeť (Kopecký, 2004) Obr.9: Letecký snímek Šlapanic (Kopecký, 2006) 27

28 O tomto svědčí nálezy starého zdiva v horní části Masarykova náměstí poblíž kostela a křesťanské pohřebiště z 11. století odkryté pří stavbě cihelny. Podle prvních zmínek v latinsky psané listině olomoucké kapituly zde již v roce 1235 existovala osada s kostelem a farou (Kopecký, 2004; Kopecký, 2006). Kostel Nanebevzetí Panny Marie, který stojí na nejvyšším místě Masarykova náměstí, je nejstarší a nejhodnotnější stavební památkou města Šlapanic. Vzhled původní románské stavby, vzniklé zřejmě koncem 12. století nebo začátkem 13. století se nedochoval. Pouze základ jižní strany presbytáře a jádro věže, v jejímž prvním patře je zazděná románská hlavice nám tento sloh dokládají. Ranně gotickou stavbu z přelomu 13. a 14. století naznačuje pouze dodnes dochované gotické žebroví v presbytáři a fragmenty oken a dveří nalezené pod omítkou roku Ve středověku byl celý objekt obehnán hradbou s baštami a tvořil tzv. kostelní tvrz, která měla ochránit obyvatele bohaté osady před vojenským nebezpečím. Proto se také stal v roce 1401 útočištěm loupeživého rytíře Keyzolta. Při potyčce brněnských měšťanů s touto čeládkou kostel vyhořel a hradby byli pobořeny. Za husitských válek roku 1449 jej vypálil a zpustošil Jan z Boskovic. Ve třicetileté válce při obléhání Brna Švédy byl úplně vydrancován. Další velké požáry jsou připomínány v letech 1667 a 1745, kdy vyhořela skoro celá obec, fara i kostel. V letech byl zchátralý kostel přičiněním olomouckého scholastika a šlapanického faráře Gianiniho zbarokizován (v původním gotickém slohu zůstal pouze presbytář). O dva roky později opět vyhořel. Dnešní vzhled kostela tedy pochází z roku V roce 1887 byla kostelní věž zvýšena, čímž dosáhla 36 metrů. Opatřena byla věžními hodinami ze zrušeného podolského zámku a zastřešena charakteristickou cibulovitou bání. V době bitvy tří císařů bylo v kostele zavřeno 400 ruských zajatců. Do roku 1832 se kolem kostela rozkládal starý hřbitov, který se po epidemii cholery v témže roce stal nedostačující. V letech byla provedena přístavba a celková nákladná rekonstrukce celého objektu (Kopecký, 2006; Kopecký, 2004). 28

29 Obr.10: kostel Nanebevzetí Panny Marie počátek 20. století (Kopecký, 2004) Obr.11: kostel Nanebevzetí Panny Marie z r (archív, Kopecký) Obr.12: kostel Nanebevzetí Panny Marie z konce 80 let 20. stol (archív, Kopecký) 29

30 Obr.13: kostel Nanebevzetí Panny Obr.14: kostel Nanebevzetí Panny Marie sv.misie 1956 Marie z r (archív, Kopecký) Obr.15: kolaudace zvonu pro Šlapanice z r (archív, Kopecký) 30

31 4.2. Použité průzkumné metody Smyslové metody: a) Zraková metoda - zjišťováno poškození hmyzem, povrchové poškození, poškození požárem, trhliny, uvolnění spojů, zjevnější zvýšení vlhkosti a jiné proměny vizuálně patrné. b) Hmatová metoda - zjišťován vyšší stupeň poškození dřeva, povrchové poškození dřeva. c) Sluchová metoda - zjišťovány poruchy v prvcích na základě odezvy na poklep Přístrojové metody: a),,in situ metody (zjištění přímo v objektu) - Vlhkoměr - stanovení vlhkosti jednotlivých prvků konstrukce. b) laboratorní metody - Impulsmetr s počítačovým programem Past 32 pro dendrochronologickou dataci. c) použité nářadí a pomůcky - zaměření a zapsání velikosti konstrukce, prvků a objektu: Svinovací metr Pásmo Papír Tužka Halogenové světlo Baterka Žebřík - zjišťování poruch jednotlivých prvků: Kladivo Dláto Nůž - vývrty pro dendrochronologickou dataci: Presslerův nebozez Papírové desky se sponkami 31

32 4.3. Vlhkostní měření Měření vlhkosti bylo prováděno pomocí vlhkoměru Wagner Electronic Product 160, tento přístroj patří mezi dielektrické vlhkoměry, které měří vlhkost nepřímou metodou. Vlhkoměr pracuje na rozdílnosti dielektrika kondenzátoru v závislosti na měnicím se obsahu vlhkosti ve dřevě. Postup při práci s vlhkoměrem je velice jednoduchý, vlhkoměr se přiloží dotykovou plochou na dřevo, na displeji se objeví naměřena vlhkost, která však není konečná. Konečnou vlhkost musíme přepočítat pro svoji dřevinu pomocí tabulky, která je připevněna na vlhkoměru. Tab.3: Hodnoty k převedení vlhkosti pro jednotlivé dřeviny stupnice stupnice Dřevina 10% 20% BO lesní +1 +0,5 VJ MD 0 +1 SM/JD +2,5 +2,5 AK -5-7 BK -3-5 DB -3-4 HB -4-6 JS -2,5-4 JV klen -1,5-2,5 JL habrolistý 0-1 LP + 1,5 +1 OL TP Metodika určení stupně poruch dřevokazného hmyzu Dřevokazný hmyz v larválním stádiu poškozuje dřevo požerky. Následkem požerku vznikají v konstrukci více nebo méně závažné poruchy statického charakteru, a to v závislosti na velikosti, množství a lokalizaci požerku v jednotlivých prvcích konstrukce. Požerky a výletové otvory snižují i estetickou hodnotu poškozených částí (Reinprecht a Štefko, 2000). Při určování míry poškození dřevokazným hmyzem na prvcích kostelního krovu jsem postupoval podle (Tab.2.). 32

33 4.4. Dendrochronologické datování 1. Odběr vzorků Řádný odběr vzorku pro dendrochronologické měření je hlavním předpokladem pro datování vzorku. Každý typ materiálu, ať už se jedná o živé stromy, historické stavby, archeologická dřeva či subfosilní kmeny, vyžaduje specifický přístup a techniku odběru (Rybníček, 2003). Vzorky získávané z dřevěných prvků jsou většinou odebírány jako příčný řez (kotouč) nebo jako vývrt. Vzorek s příčným řezem odebereme ruční nebo elektrickou, popřípadě motorovou pilou. Z hlediska měření jsou řezané vzorky výhodnější, neboť lze snadněji rozeznat možné vady růstu stromu (zdvojené nebo chybějící letokruhy atd.), ze kterého byly dané prvky stavby vyrobeny a které by mohly ovlivnit kvalitu měření. Není-li možno odřezat příčné kotouče, musíme odebrat vzorek odvrtáním. Vývrty jsou prováděny pomocí Presslerova nebozezu, kde průměr vyvrtaného vzorku je 5 mm. Vnější letokruhy jsou pro datování rozhodující, proto je důležité, aby vrtání probíhalo kolmo na podélnou orientaci vláken směrem ke středu (dřeni). Po dosažení požadované hloubky se prostrčí ze zadní strany vrtáku kovový jazýček mezi jádro a vnitřní stěnu, až dojde k zaklínění vrtaného jádra se špičkou vrtáku. Poté levostranným vrtacím pohybem je jádro z vrtaného prvku stavby ulomeno a vytaženo (Schweingruber, 1983). Vzorek se snažíme pokud možno odebrat v místě podkorního letokruhu, je-li patrný. V opačném případě je lepší odebrat vzorek z dřevěného prvku, jenž vykazuje co největší počet letokruhů, nebo který obsahuje hranici běle. Počet letokruhů můžeme dobře odhadnout na čele trámu, kde je za určitých okolností možné provádět i přímé odečty zcela bez nutnosti invazivního zásahu. Odebrané vzorky jsou důkladně označeny a uloženy k přepravě do laboratoře (Rybníček, 2003). 2. Příprava vzorků Příprava vzorku před vlastním měřením spočívá v dokonalém obroušení povrchu vývrtu tak, aby byla dobře měřitelná šířka letokruhu. U vzorků provedených příčným řezem (kotoučů), se k této operaci používá kotoučové či pásové brusky. Vývrty z Presslerova nebozezu jsou upevňovány do předem připravených dřevěných nebo do plastových lišt ve tvaru žlábku. Zde jsou zajištěny před mechanickým poškozením, ke kterému lze vzhledem k malému průměru vývrtu snadno dojít. V takto 33

34 fixovaném stavu není problém povrch vzorku zbrousit či opracovat žiletkou. Teprve na takto připravených vzorcích můžeme provádět měření (Rybníček, 2003). 3. Metodika měření a datování vzorků Vzorek dřeva je změřen na speciálním měřicím stole, odkud je informace přenášena přímo do počítače. Na měřící stůl je umístěn předem upravený vzorek. Stůl je vybaven posuvným šroubovým mechanismem a impulsmetrem, zaznamenávajícím interval posunu desky stolu a tím i šířku letokruhu. Vzorek je měřen vždy od středu (od nejstaršího letokruhu) směrem k obvodu a vždy kolmo na následující letokruh (nejlépe podle směru dřeňových paprsků, které udávají směr růstu). Pomocí šroubového mechanismu se vzorek posouvá vždy o jeden letokruh a každý roční přírůstek se potvrzuje kliknutím tlačítka (myši). Šířky letokruhů, jsou okamžitě zapisovány do počítače v patřičném formátu. Po doměření a uložení dat je možné prohlédnout si letokruhovou sekvenci ve tvaru křivky a opravit případné chyby v měření (Schweingruber, 1983). Letokruhová křivka, která je pomocí datovacího programu porovnávána s námi zvolenou standardní křivkou pro danou dřevinu. Program postupuje tak, že posouvá křivku změřeného vzorku nebo průměrnou křivku z více měření podél křivky standardní a hledá podle zadaných parametrů statisticky nejlepší pozice korelace obou křivek. Teprve na základě optického porovnání křivek v takto získaných pozicích lze rozhodnout o datování nebo také nemožnosti odatování, vzorku. Pro datování určitého objektu nebo lokality je vždy lepší změřit větší množství vzorků. Ojedinělá dřeva se většinou datují jen těžko, mohou být výrazně ovlivněna lokálními podmínkami růstu stromu tzv. růstovým trendem. Tento trend je do jisté míry pro každý strom individuální, a proto zeslabuje hledaný společný signál. Z tohoto důvodu je v mnoha dendrochronologických aplikacích nutno před sestavením průměrné řady tento trend odstranit - křivky detrendovat. Průměrné řady jsou poté vypočítány z letokruhových indexů počítaných jako podíl mezi skutečnou šířkou letokruhu a příslušnou hodnotou proložené detrendující křivky (Schweingruber, 1983). 34

35 5. VÝSLEDKY 5.2. Konstrukce krovů Střecha na kostele Nanebevzetí Panny Marie je sedlového typu. Na západní straně je ukončena zděným štítem z cihel. Konstrukce střechy se skládá ze dvou částí. Jedná se o krovovou konstrukci hlavní lodi a krovovou konstrukci presbytáře. Konstrukce krovu hlavní lodí je dvojitá stojatá stolice. Prvních 6 příčných plných vazeb je složeno z krokví (1), kleštin (5), vazných trámů (2), středových sloupků (4) jdoucích do hřebene, sloupků stojaté stolice (3) a dlouhých vzpěr (8), které jsou téměř vodorovné s krokvemi a vedou až do středového sloupku. V podélném směru jsou stolice zavětrovány pomocí oboustranných pásků (7), jak u sloupků stolice tak u středového sloupku. Dále je konstrukce v podélném směru vázána hřebenovou (11), středovou (6) a okapovou (9) vaznicí. U sedmé plné příčné vazby, na kterou se již napojuje krovová konstrukce presbytáře je vypuštěný středový sloupek, vzpěry vedou pouze do sloupků stolic a kleštiny jsou nahrazeny dvěmi na sebou uloženými rozpěrami. Celková konstrukce je uložena na pozednici (10) Obr.16: Konstrukce plné příčné vazby krovové soustavy hlavní lodi 1 - krokev 7 - pásek 2 - vazní trám 8 - vzpěra 3 - sloupek stojaté stolice 9 - okapová vaznice 4 - středový sloupek 10 - pozednice 5 - kleštiny 11 - hřebenová vaznice 6 - středová vaznice 35

36 Tesařské spoje jsou prováděny klasicky podle dobové tradice. Jedná se o přeplátování, zapuštění, tupý sraz a hlavně středové začepování zajištěné pomocí dřevěných hřebů. Paty sloupků a vazné trámy s okapovou vaznicí jsou zajištěny pomocí železných plátů. Na vazných trámech jsou uloženy v podélném směru dva na sobě ležící závěsné trámy, které slouží k zavěšení halogenových světel. Tyto trámy jsou uloženy vedle středového sloupku, mezi první a druhou plnou vazbou z jižní strany středového sloupku a mezi druhou a třetí plnou vazbou ze severní strany sloupku a tímto způsobem se střídají až do sedmé plné vazby. Sklon hlavních krokví je 44. Krokve jsou od sebe usazeny ve vzdálenosti 1000 mm. Mezi 4 a 7 jižní plnou vazbou se nachází napojení krovové konstrukce hlavní lodě na přilehlou kostelní věž, ve které jsou umístěny 3 zvony. Přístup z věže do hlavní lodi je umožněn přes staré železné dveře a malé schodiště. Podlaha půdy je tvořená cihelnými dlaždicemi. Konstrukce krovu presbytáře je provedena pomocí 2 plných příčných vazeb. První příčná vazba je složena z vazného trámu, 2 sloupků podpírající stolici, vzpěry a dvou nad sebou umístěných rozpěr. Druhá plná příčná vazba je téměř stejná, jen místo dvou rozpěr jsou kleštiny. V podélném směru jsou vazby vázány okapovou, středovou a hřebenovou vaznicí a sloupky stolice jsou z obou stran zavětrovány pásky. Celá konstrukce je uložena na pozednici. Napojení presbytáře a hlavní lodě je pomocí dvou úžlabních trámů. Podlaha presbytáře je o 1,2 m níže umístěna než podlaha hlavní lodě. Obr.17: Pohled na konstrukce hlavní lodi Obr.18: Vstup s věže do konstrukce hlavni lodi 36

37 Obr.19: Pohled na krovovou konstrukci presbytáře Obr.20: Detail napojení výklenku do krovové konstrukce hlavní lodi Obr.21: Detail uchycení okapové vaznice k vaznému trámu pomocí železného pásku 37

38 Obr.22: Detail spojení boční stojaté stolice s kleštinami 5.2. Poškozené prvky vyměněné za protézu Po poslední rekonstrukci střešního pláště, bylo provedeno několik úprav. Jedná se o vložení protézy u východního úžlabního trámu, který napojuje výklenek ke kostelní věži. Protéza byla provedena od okapové vaznice až ke středové vaznici (1), při použití tesařského spoje přeplátování. Další protéza byla provedena na okapové vaznici o délce 3 m, za pomoci konstrukčního spoje tupý sraz (2). Poslední úprava se týkala malého sloupku, který podpírá okapovou vaznici (3). Obr.23: Řez B-B, prvky vyměněné za protézy úžlabní trám 2- okapová vaznice 3- sloupek 38

39 5.3. Tesařské značení konstrukčních prvků V tabulce číslo 4 a 5 jsou zobrazeny tesařské značky, které pomáhaly tesařům při sestavování krovové konstrukce. Byly prováděny pro lepší orientaci při práci. Tesaři je vytvářeli pomocí záseku sekery ve tvaru římských číslic. Některé značky se během různých úprav již nedochovaly nebo byly zakryty při rekonstrukci střešního pláště. V tabulkách nejsou znázorněna všechna označení, zaměřil jsem se pouze na plné příčné vazby. Vysvětlivky pro zkratky použité v tabulce: č. - číslo plné vazby, ve které se prvky nacházejí sv.str. - světová strana, na které se prvky v krovové konstrukci nacházejí krok. - krokev vzp. - vzpěra sl. - sloupek stojaté stolice pas.v. - zavětrovací pásek východní pas.z. - zavětrovací pásek západní stř.s. - středový sloupek kleš. - kleštiny v.tr. - vazní trám roz.s. - rozpěra spodní roz.h. - rozpěra horní Tab.4: Tesařské značení na krovové konstrukci hlavní lodi č. sv.str. krok. vzp. sl. pas.v. pas.z. stř.s. kleš. v.tr. roz.s. roz.h J VII VII VII I S VII/ VII/ VII/ I/ J II II II III II S II/ II/ II/ III/ II/ J III III III V IIII S III/ III/ III/ V/ IIII/ J IIII IIII IIII VII VI S IIII/ IIII/ IIII/ VII/ VI/ 5 J V V V VIIII VIII I VII I II I II III II III IIII III N 39