Katedra textilních materiálů ZKOUŠENÍ TEXTILIÍ

Transkript

1 ZKOUŠENÍ TEXTILIÍ PŘEDNÁŠKA 12 c = l cos0,5θ *( 8* tgθ 1 3 )

2 STÁLOSTI A ODOLNOSTI: Odezva textilií na chemické a fyzikální namáhání při dalším zpracování : Stálosti tvaru sráživost po praní (může být také záporná, tj. roztažnost), tuhost v ohybu splývavost (může být žádoucí nebo nežádoucí) souvisící s tuhostí v ohybu mačkavost Stálost vybarvení stálost vybarvení v praní a chemickém čištění stálost vybarvení v potu stálost vybarvení v UV záření stálost vybarvení v otěru (otěr)

3 STÁLOSTI A ODOLNOSTI: Stálosti tvaru - textilie je podrobována silám vyvozeným gravitačním zrychlením - malým deformacím, které se rovnají elastickým (vratným): sráživost po praní (může být také záporná, tj. roztažnost), tuhost v ohybu splývavost (může být žádoucí nebo nežádoucí) souvisící s tuhostí v ohybu - textilie je podrobována velkým silám vyvozeným mechanickým, popř. vlhkotepelným působením - velkým deformacím, které se rovnají plastickým (nevratným): mačkavost

4 STÁLOSTI A ODOLNOSTI: Odolnosti odolnost proti odření (oděr) odolnost proti vytržení nití (zátrhovost) odolnost proti tvorbě žmolků (žmolkovitost)

5 Stálosti tvaru sráživost Sráživost - úroveň změn rozměrů textilie po působení vody, vlhkotepelném působení, atp. Projevy zejména v ploše textilie. S = l 0 l 0 l S *10 2 S- sráživost [ % ] l 0 - původní rozměr vyznačený na vzorku [m] l S - rozměr změřený po namáhání sražená (roztažená) délka [m] Sráživost může být také záporná roztažnost, mohou se také změnit úhly mezi nitmi zkosení vzorku

6 Zkoušení sráživosti Na zkušebním vzorku se vyznačí přesné původní rozměry. Poté je textilie podrobena danému namáhání (praní, žehlení, zavlhčování ) a změří se změněné rozměry. Na vzorku jsou vyznačeny rozměry ve dvou na sebe kolmých směrech (osnova útek, sloupek řádek) Velikost vzorku: obvykle 300 x 300 mm. Umístění značek: podle norem (na vzorku 300 x 300 mm, se volí délky úseček 250 mm). Koncové body značek nemají být umístěny na stejné niti.

7 Stálosti tvaru tuhost v ohybu - odpor textilie proti deformaci (ohýbání) vnějším zatížením - úzce souvisí se splývavostí a je určena konstrukcí textilie (tkanina, pletenina, hustota plošné textilie) a úpravou textilie (např. naškrobením, podlepením nebo kašírováním) Zkoušení tuhosti v ohybu textilií statické metody Metoda podle Sommera Modifikovaná metoda podle Sommera Cantilever Test Přístroj TH 5

8 Stálosti tvaru tuhost v ohybu Metoda podle Sommera Vychází z ohybu jednostranně vetknutého nosníku.

9 Stálosti tvaru tuhost v ohybu Metoda podle Sommera T OS = ρ S * c 3 [ kg m] T OS - tuhost v ohybu podle Sommera [kg.m] ρ S - plošná měrná hmotnost [kg.m -2 ] c - ohybová délka [m] Θ - úhel, který svírá spojnice počátku a konce vetknuté textilie s horizontálním směrem [ º ]. l - délka proužku textilie [m] c = cos 0,5Θ 1 3 l *( ) 8* tgθ [ m]

10 Stálosti tvaru tuhost v ohybu Modifikovaná metoda podle Sommera - spočívá v přepočtu plošné hmotnosti proužku textilie na jeho délkovou měrnou tíhu Tuhost v ohybu: T OG = ρ * b* g * c γ l - délková měrná tíha proužku textilie [N.m -1 ] l l g - tíha proužku [N] l - délka proužku textilie [m] ρ l - délková měrná hmotnost [kg.m -1 ] ρ l ρ b - šířka proužku textilie [m] g - gravitační zrychlení (9,81 m.s -1 - přibližná hodnota) c - ohybová délka [ m ] S 3 γ [ N G = = ρ * g [ N m l m 2 ] = * b [ kg m S 1 1 ] ]

11 Stálosti tvaru tuhost v ohybu Cantilever Test konstruován pro posuzování výztužných oděvních textilií (vložek) Zavádí se: cos 0,5Θ ( ) = 8. tgθ 1 2 Z toho je definován pevný úhel Θ = 41,5 º. Tento úhel je pevně nastaven na nakloněné rovině. Vzorek je vysouván tak dlouho, až se dotkne nakloněné roviny.

12 Stálosti tvaru tuhost v ohybu Cantilever Test T OC = ρ S * l 2 3 l 2 cos 0,5Θ 1 ( ) = 8. tg Θ 2 c = [ m] [ kg m] pevný úhel Θ = 41,5 º. Vzorek je vysouván tak dlouho, až se dotkne nakloněné roviny (bod A) Odečte se délka l a z ní se vypočítá T OC.

13 Stálosti tvaru tuhost v ohybu Cantilever Test

14 Stálosti tvaru tuhost v ohybu Měření síly odporu textilie proti ohýbání Přístroj TH 5 Přístroj snímá sílu, kterou proužek textilie vyvine na měřicí prvek. Proužek má normou stanovenou délku l a šířku b. Přístroj registruje ohybový moment. M O = F * l [ N m]

15 Stálosti tvaru Splývavost - schopnost vytvářet esteticky působící záhyby při zavěšení v prostoru. Záhyby jsou výsledkem prostorové deformace. Zkoušení splývavosti Metoda stanovení koeficientu splývavosti Stanoví se změny plochy kruhového vzorku upnutého v kruhové čelisti. Volné okraje vzorku splývají do prostoru. Splývající vzorek se promítne do roviny kruhové čelisti a plocha tohoto průmětu se porovnává s plochou původního vzorku.

16 Stálosti tvaru Splývavost Koeficient splývavosti k S : k S = π π * R 2 * R1 A 2 * π * R2 [1] R 1 R 2 A - poloměr vystřiženého původního vzorku [m] - poloměr podpěrné čelisti - plocha průmětu (stínu) splývající textilie

17 Stálosti tvaru Splývavost

18 Stálosti tvaru Mačkavost Analogie s mechanickým namáháním: ε = ε + ε + C E P ε Z [%] ε C - celková deformace [%] ε E - elastická deformace [%] ε P - plastická deformace [%] ε Z - zotavená deformace [%] Textilie nemačkavá - nevykazuje v používání nežádoucí lomy a ohyby

19 Stálosti tvaru Mačkavost Metoda měření úhlu zotavení Vzorek zatížen silou F. Zatížení po dobu t Z. Po t Z vzorek odlehčen - čas t 0 - začátek měření. V čase t 0 se vzorek narovná o úhel α 0 - obraz okamžité elastické deformace.

20 Stálosti tvaru Mačkavost Metoda skládaného proužku textilie Proužek textilie je složen podle systému přehybů a po složení zatížen po předepsanou dobu. Po době zatížení je proužek textilie odlehčen a zavěšen do svorek. Po zavěšení probíhá zotavení (vyvěšení) vzorku. Odečítá se časová změna délky zavěšeného proužku l z Mačkavost se vyjadřuje relativní hodnotou zotavení Z. Z = l z l 0 2 *10 [%]

21 Stálosti tvaru Mačkavost Metoda AKU Zkoušení na válcovém vzorku, který je sešitý ze zkoumané textilie. Vzorek se upíná do dvou kruhových čelistí přípravku. Horní čelist 1 je přitom v základní poloze A. Ve středu horní čelisti je otvor pro vodicí kolík s drážkou 2. Tento kolík je pevně spojen se spodní čelistí 3. Měření se provádí tak, že se horní čelist 1 po odaretování spustí do spodní polohy B, čímž dojde ke zmačkání vzorku jednak stlačením a jednak zešikmením, protože se horní čelist v drážce kolíku 2 pootočí. Zatížení vzorku je realizováno po normovanou dobu. Pak se vzorek z čelistí vyjme a po čase zotavení se změří jeho výška h Z. Původní výška h a h 0 slouží k vyjádření zmačkání. Z

22 Stálosti tvaru Mačkavost Metoda AKU Z Zmačkání = h Z h 0 [1] Pro stanovení mačkavosti se rovněž používá etalonů, se kterými se vzorek porovnává.