Jabok Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická

Transkript

1 Jabok Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická Absolventská práce Markéta Proboštová Možnosti využití canisterapie v mateřských školách Katedra výchov Vedoucí: Jana Zajícová 206

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci s názvem Možnosti využití canisterapie v mateřských školách zpracovala samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů a literatury. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok. V Praze dne Markéta Proboštová Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons. Uveďte autora Neužívejte dílo komerčně Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte: nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 7 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 9405, USA.

3 Anotace Cílem této práce bylo popsat možnosti využití canisterapie pro rozvoj dětí se speciálními potřebami. Možnosti využití měly být popsány jak z hlediska teoretického tedy popis již aplikovaných a využívaných metod canisterapie popsaných v literatuře a současně z hlediska praktického tedy popisu a vyhodnocení konkrétních metod a postupů při využití canisterapie ve školském zařízení s dětmi se speciálními potřebami. Během praktického pozorování byly sledovány čtyři děti se speciálními potřebami při různých aktivitách s terapeutickým psem. Na spolupráci při pozorovaní se podílela Mateřská škola speciální Sluníčko v Praze 5 a canisterapeutická organizace Ze Širokadaleka. Pozorování bylo zaměřeno na čtyři konkrétní oblasti jemná motorika, hrubá motorika, rozvoj řeči a emoční prožívání. Klíčová slova Terapie, zooterapie, canisterapie, metody canisterapie, děti se speciálními potřebami, jemná motorika, hrubá motorika

4 Summary The aim of this thesis was to describe options of canistherapy used for special needs children development. There were described both theoretical and practical aspects using canistherapy with children. There are plenty of already aplied methods and procedures written in literature and description equally evaluation of specific procedures and methods I ve carried out as well. There were observed four children with special needs during specific activities with therapeutically trained dog in special school Sluníčko in Prague and the canistherapeutic organization Ze Širokadaleka. The observation was focused on four specific domains fine motorics, gross motorics, speech development and emotional experience. Key words Therapy, zootherapy, canistherapy, methods of canistherapy, children with special needs, fine motorics, gross motorics

5 Poděkování Děkuji Janě Zajícové za vstřícnost a vedení mé absolventské páce. Největší díky však náleží všem Ze Širokadaleka!

6 Obsah Úvod...7 POJEM TERAPIE VE SPECIÁLNÍ PEDAGOGICE Přehled terapií ve speciální pedagogice... 2 ZOOTERAPIE Druhy zooterapie Metody zooterapie CANISTERAPIE Původ psa a jeho domestikace Pojem canisterapie Formy, fáze, cíle a metody canisterapie Pro koho je canisterapie vhodná a jak pomáhá? Přínos canisterapie oproti jiným terapiím se zvířaty Rizika spojená s canisterapií Psi vhodní pro canisterapii Role canisterapeuta DĚTI SE SPECIÁLNÍMI POTŘEBAMI Možnosti využití canisterapie při práci s dětmi se speciálními potřebami VLASTNÍ POZOROVÁNÍ Mateřská škola speciální Sluníčko O Psech ze Širokadaleka Charakteristika pozorovaných dětí Výběr metody canisterapie Využití pomůcek a volba prostředí Vlastní příprava Popis jednotlivých aktivit Aktivity zaměřené na rozvoj jemné motoriky Aktivity zaměřené na rozvoj jemné i hrubé motoriky Aktivity zaměřené na rozvoj hrubé motoriky Rozvoj řeči Sledování emočních reakcí Vyhodnocení jednotlivých aktivit Výsledky pozorování DISKUZE...59 Závěr...6 Seznam použité literatury...62 Elektronické zdroje...64 Seznam příloh...65 Přílohy...66

7 Úvod V současné době je v České Republice canisterapie dynamicky se rozvíjejícím oborem. Oproti dobám minulým se i tento obor postupně přizpůsobuje tržnímu prostředí současné ekonomiky a služby canisterapie poskytuje stále více organizací a firem. Ačkoli je canisterapie již několik let oficiálně uznanou terapeutickou metodou podle světové zdravotnické organizace (WHO), nemá dodnes jasně definovanou legislativní oporu v právním řádu, ani pevně vymezené ukotvení v žádném vzdělávacím programu školního systému České Republiky. I přes zjevné legislativní opomíjení této terapeutické metody je v mnoha školských zařízeních canisterapie hojně a pravidelně využívána zejména pro své jasně viditelné a pozitivní efekty na děti a jejich dovednosti. Cílem mé práce bylo popsat a zhodnotit tyto již aplikované možnosti využití canisterapie pro rozvoj dětí se speciálními potřebami. K této problematice mě přivedla jedna z mých semestrálních prací během studia, ve které jsem se zabývala aktivizačními programy pro seniory. Již v této souvislosti mě canisterapie jako možnost aktivizace seniorů zaujala a můj zájem o toto téma přetrval. Absolventská práce má část teoretickou a praktickou. V teoretické části se nejprve zabývám vymezením pojmu terapie ve speciální pedagogice. Dále uvádím, jaké terapie jsou v tomto oboru nejčastěji využívány. V kapitole Zooterapie představuji metody a druhy terapií se zvířaty. Stěžejní je kapitola s názvem Canisterapie, kde uvádím základní informace o této metodě. Nastiňuji její přínos oproti jiným terapiím se zvířaty, a také pro koho je vhodná a v jakých oblastech může být nápomocná. Neopomíjím také rizika, vhodnost psů pro výkon canisterapie a důležitou roli canisterapeuta. V kapitole Děti se speciálními potřebami popisuji možnosti využití canisterapie při práci s touto cílovou skupinou. Praktická část obsahuje mé vlastní pozorování, z něhož vyplynulo, že je několik možností využití canisterapie, které vedou k rozvoji dětí se speciálními potřebami. Zaměřila jsem se na oblast jemné, hrubé motoriky, řeči a emocí. V Mateřské škole speciální Sluníčko je canisterapie využívána především jako možnost aktivizace dětí, 7

8 probíhá opakovaně a skupinově. Canisterapie se využívá jako možnost nácviku a upevnění již získaných motorických schopností. Kladný vliv canisterapie se promítl i v rozvoji řeči a v projevech pozitivních emocí během jednotlivých setkání. Děti se v přítomnosti psa jevily převážně radostně. Z výsledků je patrné, že canisterapie podporuje rozvoj mnoha oblastí dítěte se speciálními potřebami, řečový projev nevyjímaje. POJEM TERAPIE VE SPECIÁLNÍ PEDAGOGICE Ve své práci si dávám za cíl popsat možnosti využití canisterapie pro rozvoj dětí se speciálními potřebami. Považuji tedy za důležité uvést, co vůbec terapie ve speciální pedagogice znamená, k jakým dalším pojmům ji lze v této disciplíně řadit, na čem závisí její úspěšnost a které konkrétní terapie jsou v tomto oboru využívány nejčastěji. Na pojem terapie jsem při studiu narazila nesčetněkrát. Především v rámci psychologie, ať už se jednalo o psychoterapii, behaviorální terapii, existenciální, integrační či humanistickou terapii. Stejně tak v pedagogice a speciální pedagogice. Obecně lze však tento pojem, jak uvádí Hartl a Hartlová ve své publikaci, popsat jako: léčení tělesných nemocí, duševních poruch a poruch chování. Jak vyplývá z této definice, jde zejména o terapii v psychologii, která je soustředěna na člověka obecně. Terapie, které jsou uskutečňovány ve speciální pedagogice, se soustřeďují výhradně na člověka s určitým druhem postižení, ať už jde o postižení mentální, smyslové, tělesné či kombinované. Buduli mluvit o terapiích v rámci této disciplíny, pak mám na mysli vše, co má na tyto osoby edukační či léčebný účinek. Například Slowík zmiňuje, že z hlediska speciální pedagogiky je za terapii označován každý odborný postup, který pomáhá dosahovat výchovných a vzdělávacích cílů a současně má také léčebný efekt.2 Jinými slovy lze říci, že jde o odborné působení, které může mít významný vliv na rozvoj všech oblastí člověka s postižením. HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Psychologický slovník. Vyd.. Praha: Portál, ISBN X, s SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika. Vyd.. Praha: Grada, Pedagogika (Grada). ISBN , s

9 Je důležité zmínit, že se terapie ve speciálně pedagogické péči opírají o vývojový model člověka. Tento model se označuje jako vnímání představy myšlení. Vnímání je chápáno jako fyzická činnost, a to proto, že dítě dříve používá smysly, než začne používat řeč a také myšlení. K tomu, aby dítě vnímalo sebe sama, a to, co se děje v jeho okolí potřebuje zapojit co nejvíce smyslů. Proto je dobré zahrnout takové speciálně pedagogické aktivity, které budou podporovat jak vnímání tělesné, tak smyslové. Například muzikoterapii, hippoterapii, zážitkovou pedagogiku apod.3 U představ neboli psychických činností se sleduje, jak jedinec vnímá realitu, což souvisí i s výše zmíněným smyslovým vnímáním. Nicméně představami lze rozumět také různé symboly, asociace a obrazy, které vznikají v interakčním procesu. Ve speciální pedagogice se v tomto případě využívají především činnosti jako psychodrama, taneční terapie, arteterapie, pohybová terapie a další. 4 Díky takto zaměřeným aktivitám má jedinec možnost vyjádřit své představy poněkud netradičně. Poslední úrovní je myšlení, které se dělí na myšlení tradiční a integrativní myšlenkové procesy. Tyto procesy se vytváří na základě smyslové zkušenosti jedince, vznikají tak obrazy vycházející z této smyslové zkušenosti. Tradičním myšlením lze rozumět slovní pojmenování, řeč.5 O tomto modelu vnímání představy myšlení se v publikaci Pipekové a Vítkové pojednává jako o základu terapií ve speciální pedagogice.6 Je proto dobré se o něj opírat, aby byla terapie co nejvíce efektivní a přínosná. Nyní bych se ráda zaměřila na další důležité pojmy, které se vedle termínu terapie ve speciální pedagogice užívají, a také bývají často spojovány s medicínou. Jedná se o rehabilitaci, nápravu a kompenzaci. Většina lidí si pod pojmem rehabilitace představí zejména návštěvu rehabilitačních center, která se specializují na zpevňování, procvičování a znovuobnovení ztracených funkcí svalů a kostí, často v důsledku sportovních zranění či dopravních nehod. Tento termín má však i širší význam. Ve speciální pedagogice 3 VÍTKOVÁ, Marie a Jarmila PIPEKOVÁ (eds.). Terapie ve speciálně pedagogické péči. 2. rozš. vyd. Brno: Paido, 200. ISBN , s.. 4 VÍTKOVÁ, Marie a Jarmila PIPEKOVÁ. Ref. 3, s VÍTKOVÁ, Marie a Jarmila PIPEKOVÁ. Ref. 3, s VÍTKOVÁ, Marie a Jarmila PIPEKOVÁ. Ref. 3, s

10 je o rehabilitaci smýšleno způsobem, o kterém pojednává následující definice. Rehabilitace je časově ohraničený cílený proces, který má umožnit postiženému člověku dosáhnout optimální mentální, fyzické a sociálně funkční úrovně k tomu, aby mohl změnit svůj život. Pod pojmem rehabilitace můžeme zahrnovat také opatření určená pro kompenzaci funkční ztráty nebo funkčního omezení a další prostředky určené k usnadnění společenské adaptace a readaptace. 7 Jde tedy o proces, který se snaží člověku s postižením v různých oblastech usnadňovat život, aby mohl být co nejvíce samostatný. Na základě studia sociální práce jsem mohla získat povědomí o tom, že existuje například pracovní a sociální rehabilitace. Pracovní rehabilitace pomáhá ať už lidem s postižením, nebo osobám v obtížné životní situaci v otázkách zaměstnání či rozšiřuje potřebné dovednosti k získání vhodného zaměstnání. Sociální rehabilitace se snaží prostřednictvím zejména sociálních služeb zkvalitňovat těmto lidem životní úroveň. Existuje však i rehabilitace pedagogická, ve které jde především o vytváření rehabilitačních tříd pro žáky s těžkým mentálním postižením.8 Dalším důležitým pojmem je náprava. Ta se vyznačuje specifickým postupem, který vede k odstranění nebo zmírňování konkrétních vad či poruch. Má tedy poněkud užší význam než terapie. S nápravou je možné se setkat nejenom u poruch nebo vad řeči. Příkladem může být, když se logoped snaží pomoci dítěti lépe vyslovovat některé hlásky. Někdy je to však nedostačující. V takovém případě přichází kompenzace. Z hlediska speciální pedagogiky, lze kompenzaci chápat jako náhradu chybějícího nebo nevyvinutého orgánu či funkce funkcí jinou. Dobrým příkladem je u nevidomých osob využívání sluchu a hmatu jako kompenzačních smyslů. Osoby sluchově postižené využívají zejména naslouchátka, která z části jejich handicap zmírňují. Pro osoby zdravotně postižené existuje řada nejrůznějších pomůcek a technik, které se s moderními technologiemi neustále vyvíjejí.9 Je tedy možné předpokládat, že budoucnost přinese takové kompenzační pomůcky, které dokážou případné handicapy značně minimalizovat. 7 SLOWÍK, Josef. Ref. 2, s. 53. SLOWÍK, Josef. Ref. 2, s SLOWÍK, Josef. Ref. 2, s

11 Pojem terapie má tedy širší význam, než jak bývá obvykle chápán. Důležité bylo představit tento termín ve vztahu ke speciální pedagogice, kde má vedle ostatních termínů své specifické místo. Uvedla jsem i model vnímání představy myšlení, který je základem terapií ve speciálně pedagogické péči, a který by měl také napomáhat k pochopení potřeb konkrétního jedince. Aby byla celková terapie úspěšná, je nezbytné znát přesnou diagnózu klienta a zaujímat vůči jeho problému adekvátní přístup. Mezi přístupy k problému klienta lze zahrnutou zejména přístup kauzální, který se orientuje na hledání příčin vzniku problému a souvislostí s ním. Dále je to přístup interdisciplinární, který do řešení problému zahrnuje i další odborníky, kteří na řešení situace vzájemně spolupracují. Přístup systémový na situaci jedince nahlíží jako na součást systému, ne jako na samostatný problém. Dalším přístupem je sociointegrační, který se snaží poznat klienta v jeho přirozeném prostředí. Poslední trojicí přístupů je přístup individuální, finální a aktivizující. Individuální přístup respektuje důstojnost klienta, finální stanovuje cíle a postupy a přístup aktivizující nabízí různé podněty a činnosti.0 Pokud bude terapeut přistupovat k problému jedince neadekvátně, může se stát, že se klient uzavře do sebe nebo bude agresivní, což zapříčiní nemožnost posunu v řešení situace. Tyto přístupy představují rámec, díky kterému lze nastolit takové podmínky, které povedou k tomu, aby byla terapie pokud možno co nejúspěšnější. Nyní mi zbývá zaměřit se na jednotlivé terapie, které bývají nejčastěji v oboru speciální pedagogiky využívány..2 Přehled terapií ve speciální pedagogice V oboru speciální pedagogiky existuje celá řada aktivit, které jsou zaměřeny na rozvoj různých oblastí jedince. Ať už jde o psychiku, motoriku, sociální interakce a další. U osob se zdravotním postižením představují mnohdy možnost kontaktu s druhými lidmi, navazování vztahů, ale i udržení a rozvoj dosavadních funkcí. Vzhledem k tomu, že je mým cílem popsat možnosti využití canisterapie pro rozvoj dětí se speciálními potřebami, považuji za důležité uvést základní přehled terapií 0 SLOWÍK, Josef. Ref. 2, s. 54.

12 ve speciální pedagogice. Jedná se o muzikoterapii, arteterapii, ergoterapii, dramaterapii, zooterapii, herní terapii a metodu bazálního dialogu. O muzikoterapii lze hovořit jako o terapii hudbou. V knize Základy muzikoterapie je uvedeno hned několik definic. Nicméně, nejznámější definice je podle světové federace muzikoterapie z roku 996, která zní: Muzikoterapie je použití hudby a/nebo hudebních elementů (zvuku, rytmu, melodie, harmonie) kvalifikovaným muzikoterapeutem pro klienta nebo skupinu v procesu, jehož účelem je usnadnit a rozvinout komunikaci, vztahy, učení, pohyblivost, sebevyjádření, organizaci a jiné relevantní terapeutické záměry za účelem naplnění tělesných, emocionálních, mentálních, sociálních a kognitivních potřeb. Cílem muzikoterapie je rozvinout potenciál a/nebo obnovit funkce jedince tak, aby mohl dosáhnout lepší intrapersonální nebo interpersonální integrace a následně také vyšší kvality života prostřednictvím prevence, rehabilitace nebo léčby. Tato terapie pomáhá vyjádřit emoce, usnadňuje navazování vztahů a komunikaci, učí pohybu a sebevyjádření. Jejím cílem je též rozvoj komunikace a sociálních dovedností, tréning soustředění a v neposlední řadě podpora motivace. Obecně je vnímána jako pozitivní a účinná, protože může zlepšovat náladu, vést k uvolnění, tlumit napětí, bolest a vyvolávat příjemné pocity. Arteterapii lze vnímat jako terapii, která využívá výtvarného umění. Je dobré si uvědomit, že při této terapii nejde o to, aby výsledek práce byl esteticky uspokojivý, nýbrž o to využít výtvarné umění jako způsob k osobnímu vyjádření v rámci komunikace. Při arteterapii je možné použít více výtvarných technik, lze pracovat s malbou, grafikou, kresbu nebo pracovat v prostoru. 2 Arteterapie se snaží dosáhnout jak individuálních, tak i sociálních cílů. Mezi individuální lze zařadit uvolnění, sebeprožívání, sebehodnocení, poznání svých vlastních možností, rozvoj fantazie, růst motivace a celkový rozvoj osobnosti. Sociální cíle v sobě zahrnují navazování kontaktů, přijetí druhých lidí, zapojení se do skupiny a spolupráci, komunikaci, společné řešení problémů a vytváření podpory.3 KANTOR, Jiří, Matěj LIPSKÝ a Jana WEBER. Základy muzikoterapie. Vyd.. Praha: Grada, 2009, 295 s. Psyché (Grada). ISBN , s LIEBMANN, Marian. Skupinová arteterapie: nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci. Vyd.. Praha: Portál, 2005, 280 s. ISBN , s 4 3 ŠICKOVÁFABRICI, Jaroslava. Základy arteterapie. Vyd.. Praha: Portál, 2002, 67 s., 8 s. obr. příl. ISBN , s. 6. 2

13 Jako další je dramaterapie, jejímž prostřednictvím dochází k sebepoznání, vyjádření sebe samého nebo k pochopení mezilidských vztahů. Tato terapie využívá různé dramatické postupy. Je vhodná jak pro seniory, tak pro děti se specifickými poruchami chování, ale i další cílové skupiny.4 Ergoterapie se snaží zachovávat a využívat takové schopnosti jedince, které jsou důležité pro jeho fungování ve společnosti. Jedná se o oblast běžných denních, zájmových, pracovních či rekreačních činností. Je zaměřena na podporu participace osob různého věku a s různým typem postižení v běžném životě. K tomu využívá specifické metody a techniky.5 Řečeno jinak, jde o snahu procvičovat ty činnosti, které jsou součástí života jedince, které on životu potřebuje, aby si co nejdéle zachoval soběstačnost. Zooterapie bývá označována za speciální terapii, která je založena na kontaktu klienta a zvířete. Tomuto typu terapie bude podrobněji věnována následující kapitola. Jako další je herní terapie. Ta využívá hru jako terapeutickou metodu. A jako poslední je metoda bazálního dialogu, která si dává za cíl rozvíjet u osob s těžkým nebo hlubokým mentálním postižením, či kombinovaným postižením základní prvky vnímání a reakcí.6 Všechny zmíněné terapie mají ve speciálně pedagogické péči své důležité místo, protože vedou k rozvoji jedince. Jde především o procesy, které směřují k dosažení konkrétních cílů u osob se zdravotním postižením. Abych však pokračovala k naplnění cíle své práce, budu se dále věnovat zooterapii, jejíž součástí je i pro mě stěžejní canisterapie. 4 HOLCZEROVÁ, Vladimíra a Dagmar DVOŘÁČKOVÁ. Volnočasové aktivity pro seniory. Vyd.. Praha: Grada, 203, 96 s., iv s. obr. příl. ISBN , s RODOVÁ, Zuzana. Co je ergoterapie [online]. In:. [cit ]. Dostupné z: ageid=38. 6 SLOWÍK, Josef. Ref. 2, s

14 2 ZOOTERAPIE V této kapitole se zaměřím na představení zooterapie jako účinné léčebné metody, jejímž principem je pozitivní působení zvířat nejen na lidskou psychiku. Ve stručnosti zmíním její historický vývoj, popíšu také základní metody a druhy zooterapie. Zvířata patřila k životu člověka již od nepaměti. Lidé je začali využívat pro nejrůznější druhy pomoci. Zmínímli psa, tak ten neplnil pouze funkci loveckou, hlídací či pasteveckou. Stal se i věrným společníkem, o čemž svědčí z archeologických nálezů například společné pohřbívání. Z historických pramenů je dále patrné, že některá zvířata zaujímala významné pozice, byla buď uctívána či považována za bohy, konkrétně psi a kočky ve starověkých civilizacích. Dokonce jistá psí plemena byla speciálně šlechtěna a využívána výhradně pro společenské účely.7 V této fázi dějin se však příliš neuvažovalo o tom, že by zvíře mohlo mít ve vztahu k člověku léčitelské schopnosti. Postupem času se vztah člověka a zvířete začal značně vyvíjet. Lidé si léčebné účinky v přítomnosti zvířete začali uvědomovat. Biolog E. O. Wilson ve své teorii tvrdí, že člověk je přirozeně biofilní, což znamená, že má v sobě vštěpený zájem o přírodu a všechny její životní formy jej přitahují. Tento harvardský biolog využíval léčivou symbiózu se zvířaty. Podstata tohoto léčení tkví v tom, že živý organismus dokáže probouzet samoléčitelské schopnosti jiného organismu.8 Již několikrát jsem narazila na poznámku, že psí sliny léčí. Nicméně nejde jen o tuto přímou formu, kdy pes svými slinami ošetří poraněné místo. V případě člověka je důležitá i psychická stránka, kdy zvíře svým působením dokáže vyvolat příjemné pocity, odbourat každodenní stres nebo dokonce depresivní stavy.9 7 VELEMÍNSKÝ, Miloš. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona, ISBN , s VELEMÍNSKÝ, Miloš. Ref. 7, s VELEMÍNSKÝ, Miloš. Ref. 7, s

15 Podívámli se ještě na chvíli do historie, záznamy o využívání léčebné moci kontaktu zvířete a člověka jsou známy již z 8. a 9. století z Belgie, kde byla zvířata zařazena jako doplňková terapie v léčebném zařízení pro zdravotně postižené. V Anglii od 8. století existoval ústav pro duševně choré, kde se pacienti starali o zahrádku a malá zvířata. Centrum pro epileptiky, které vzniklo v 9. století v Německém Bethleu využívalo psů, koček, ovcí, koz a později ptáků a koní jako léčebnou sílu pro své pacienty.20 V roce 99 se začala využívat zvířata, především tedy psi, v nemocnicích v USA. Později roku 966 bylo v Norsku založeno rehabilitační centrum, kde se psi a koně stali součástí fyzioterapie a léčebného režimu. Celkově v 60. letech nastal zásadní zlom, kdy se lékařská veřejnost začala o možnost terapie se zvířaty zajímat. O tento průlom se zasloužil především americký psychiatr B. M. Levinson, který později v 80. letech vytvořil metodologické zásady nové vědní disciplíny, tzv. pet facilitated therapy, neboli terapie podporované zvířaty.2 Tímto způsobem bych mohla pokračovat až do současnosti. Nutno však ještě podotknout, že klíčovým rokem se stal rok 992, kdy vznikla mezinárodní asociace IAHAIO (International Association of Human Animal Interaction Organisations), která se zabývá výzkumem a praktickou aplikací aktivit se zvířaty. Členem zmíněné asociace je od roku 995 i Česká republika skrze národní Asociaci zastánců odpovědného vztahu k malým zvířatům.22 Využívání zvířat se postupem času stávalo součástí chodu různých léčebných zařízení. Dnes se s ním lze setkat prakticky kdekoliv. Velmi často je zooterapie využívána v zařízeních jako jsou domovy pro seniory, speciální mateřské či základní školy, rehabilitační třídy apod. Respektive všude tam, kde je pozitivní působení zvířat na člověka vnímáno jako smysluplné. 20 VELEMÍNSKÝ, Miloš. Ref. 7, s. 27. VELEMÍNSKÝ, Miloš. Ref. 7, s VELEMÍNSKÝ, Miloš. Ref. 7, s

16 2. Druhy zooterapie Než se pustím do popisu jednotlivých druhů této terapie, ráda bych vysvětlila, jak pojem zooterapie správně definovat. Ačkoliv je zřejmé, že v případě mé absolventské práce jde o terapii pomocí zvířat, vnímání tohoto pojmu nemusí být vždy úplně jasné. Následně ve stručnosti představím tři základní druhy zooterapie, především canisterapii, felinoterapii a hiporehabilitaci. Zmíněny budou i další zvířecí terapie, které nejsou oproti třem výše uvedeným až tak běžné. V publikaci Zooterapie ve světle objektivních poznatků je uvedeno, že: zooterapií lze rozumět pozitivní až léčebné působení zvířete na člověka. 23 Toto pozitivní působení se může promítnout v psychice, motorice, komunikaci, ale i ve zmírňování stresu daného jedince. Aby mohla být zooterapie uskutečněna, je zapotřebí asistence zooterapeuta, což je člověk, který se zvířetem tvoří tým. Dohlíží na to, jak se zvíře cítí, zda není například unavené, podrážděné. Jednoduše vychází z jeho aktuálních potřeb.24 Na druhou stranu i člověk, který učí biologii, se v podstatě věnuje zooterapii, protože například v rámci výuky jeho žáci chovají malé hlodavce. Aby bylo zřejmé, kdy se jedná o zooterapii v pravém slova smyslu, existuje deset základních kritérií, která napomáhají k vyjasnění definic zooterapie.25 Na prvním místě stojí zvířecí druh, například zda se jedná o psy, kočky, koně atd. Druhým kritériem je metoda. Metodám se budu podrobněji věnovat v následující kapitole. Dále je to forma zooterapie. Formou se rozumí to, jak zooterapie probíhá, zda jsou to jednorázové aktivity, pobytové programy, návštěvní programy apod. Kritérium čtyři je způsob práce, jestli jde o samostatnou činnost nebo se na terapii podílí více zooterapeutických týmů. Jako další je složení pracovní jednotky, neboli kdo všechno se účastní. Šesté kritérium je počet zvířat a hned za ním je počet klientů. Zde se rozlišuje individuální a skupinová zooterapie. Kritérium osm je analýza cílové skupiny, sleduje se věk, pohlaví, vzdělání, diagnóza a celkové vnímání klientů. 23 VELEMÍNSKÝ, Miloš. Ref. 7, s. 30. VELEMÍNSKÝ, Miloš. Ref. 7, s VELEMÍNSKÝ, Miloš. Ref. 7, s

17 Předposledním kritériem je analýza zdravotního stavu a tedy, jaký typ postižení klienti mají a jaký je jejich aktuální zdravotní stav. Posledním kritériem je analýza sociálních vazeb a dynamiky prostředí, tím se myslí, jestli je klient spíše izolovaný, osamělý či společenský a také, v jakém typu zařízení nebo prostředí se nachází.26 Výše zmíněná kritéria tvoří základ pro definice zooterapie. V některých publikacích lze však narazit i na pojem animoterapie nebo animal terapie. Pro upřesnění jde o termíny stejného významu jako zooterapie. Jak už jsem naznačila na začátku této kapitoly, nejběžnějšími druhy zooterapie jsou canisterapie, hiporehabilitace a felinoterapie, proto se nyní budu věnovat jejich stručnému popisu. Jak už téma této absolventské práce napovídá, stěžejní terapií je canisterapie, která bude podrobně představena později. Nicméně již z kraje bych zmínila, že jde o terapii, která využívá pozitivního působení psa na člověka. Hiporehabilitace je pojem v širším slova smyslu, označuje takové aktivity, které jsou spojeny s rehabilitací člověka prostřednictvím koně.27 Velmi často se používá termín hipoterapie. Tento pojem je konkrétnější, jde o léčebnou metodu rozvíjející motorické a psychické funkce. Promítá se do celkového zdravotního stavu jedince, jeho sebepojetí a vytváří mu nový sociální prostor. Pro osoby na ortopedickém vozíku představuje tato terapie jedinou možnost rekreačního sportu či pohybu bez vozíku.28 Hiporehabilitace bývá často součástí pravidelného programu v nejrůznějších sociálních či zdravotnických zařízeních. Jak uvádí publikace Zooterapie ve světle objektivních poznatků: felinoterapie je založena na kontaktu člověka s kočkou, při němž dochází k vzájemnému pozitivnímu působení. 29 V České republice existují dokonce podniky, kde se kočky volně pohybují. Člověk si je může hladit, mazlit se s nimi nebo se jimi nechat hřát. Říká se jim kočičí kavárny. 26 VELEMÍNSKÝ, Miloš. Ref. 7, s VELEMÍNSKÝ, Miloš. Ref. 7, s VÍTKOVÁ, Marie a Jarmila PIPEKOVÁ. Ref. 3, s VELEMÍNSKÝ, Miloš. Ref. 7, s

18 Tento typ kavárny je velmi smysluplný, nejen že blízkost kočky člověka příjemně ovlivňuje, udržuje ho také v kontaktu s dalšími lidmi, což rozvíjí a posiluje jeho sociální interakce. Méně obvyklé jsou terapie, které využívají například lamy, delfíny, hmyz či ptactvo. Pro tyto duhy se používají podobná označení jako u canisterapie či felinoterapie. V případě využití lamy je to lamaterapie, u delfína delfinoterapie. Insektoterapie je využití hmyzu v rámi zooterpaie a ornitoterapie využití ptactva. Dále jsou však takové, které jsou využívány bez přesného označení. Patří mezi ně malá domácí zvířata, jako například morče, akvarijní rybičky, dále také hospodářská zvířata, nejčastěji kozy, ovce atd. V této souvislosti jsou k dispozici farmy, kde se vyskytují různé druhy těchto zvířat. Vzniká tak specifický směr nazývaný jako farmingtherapy, terapie praktikovaná na farmách. Dalšími skupinami jsou volně žijící zvířata nebo exotická zvířata v zoo.30 Je patrné, že výběr druhů zvířat pro zooterpaii je velice bohatý. Každopádně, každé odborné působení vyžaduje metodologii, proto i zooterapie musí být metodologicky ošetřena. 2.2 Metody zooterapie Používání zvířat v různých typech zařízení má dva hlavní způsoby. V prvním případě se jedná o aktivity za asistence zvířat (animal assisted activities, AAA). Druhým způsobem jsou terapie za asistence zvířat (animal assisted therapy, AAT). Souhrnně je lze označit jako interakce za asistence zvířat.3 Hlavní rozdíl mezi těmito dvěma metodami je ten, že v případě aktivit za asistence zvířat (dále jen AAA) pozorujeme výsledky v emocích. Například když jsou klienti spokojení, mají dobrou náladu, tváří se radostně apod. Oproti tomu výsledky u terapie za asistence zvířat (dále jen AAT) jsou objektivně pozorovatelné a měřitelné VELEMÍNSKÝ, Miloš. Ref. 7, s. 32. GALAJDOVÁ, Lenka a Zdenka GALAJDOVÁ. Canisterapie: pes lékařem lidské duše. Vyd.. Praha: Portál, 20. ISBN , s GALAJDOVÁ, Lenka. Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie.. vyd. Praha: Grada, 999. Strom života. ISBN , s

19 Metoda AAA využívá motivační, výchovné, rekreační či léčebné příležitosti, které vedou ke zlepšování kvality života. Aktivity se odehrávají v různých typech prostředí pod vedením profesionálních odborníků či dobrovolníků za účasti speciálně vybraných zvířat. Lze sem zahrnout takové aktivity, jejichž průběh je spíše spontánní, mohou se opakovat stejným způsobem u různých klientů bez konkrétního léčebného cíle. Příkladem jsou aktivity typu setkání a pozdravení. Cílem AAA je nejen povzbudit klienty k soustředění se na pozitivní aktivitu, ale i poznávat ostatní klienty, případně personál v jiné situaci, dále zprostředkovat kontakt s vnějším světem. 33 Pro mnohé klienty to může být vyvedení ze stereotypu a obohacující zážitek plynoucí z přítomnosti zvířete, což přispívá ke zkvalitňování jejich života. Netýká se to však pouze klientů, ale i personálu. V tom je využívání zvířat výjimečné, má moc zpříjemňovat život všem zúčastněným. Dále je možné rozdělit metodu AAA na aktivní, pasivní, návštěvní a rezidentní. Pod pasivní formou AAA si lze představit například akvárium s rybičkami nebo klec s ptáčky, která je součástí společenské místnosti v různých zařízeních. Zvířata hrají v tomto případě pasivní roli. Přestože se o ně klient nestará, přinášejí pozitivní efekt pouze svojí přítomností. Opakem pasivní je tedy aktivní forma, kdy už klient se zvířetem aktivně pracuje. Návštěvní forma je založena na pravidelném docházení do konkrétního zařízení, vždy ve stejný čas a na stejné místo. Nejen že je důležité vybrat pro tento typ vhodné zvíře, podstatnou roli hraje i odborník či dobrovolník, který společně se zvířetem dochází. Je důležité, aby dokázal komunikovat a spolupracovat s klienty a personálem a také aby dbal na bezpečnost a psychickou pohodu svého zvířete. Rezidentní AAA znamená, že je zvíře součástí instituce, je o něj pečováno ze strany personálu a klientů. V tomto zařízení je neustále přítomno, je proto důležité brát na vědomí, zda je to pro zvíře vůbec vhodné. Musí se brát ohledy na jeho potřeby, aby bylo v bezpečí, spokojené, aby nebylo vystavováno stresu, případně nadměrně překrmováno ze strany klientů apod.34 Na praxi v domově pro seniory jsem se setkala s kočičími terapeuty, kteří bydleli na patře s imobilními osobami. Zaměstnanci společně s klienty jim vytvořili velice stimulující prostředí, měli spoustu hraček, škrabadla, ale i volný přístup na terasu, kde se mohli vyhřívat na sluníčku GALAJDOVÁ, Lenka a Zdenka GALAJDOVÁ. Ref. 3, s. 97. GALAJDOVÁ, Lenka. Ref. 32, s

20 Metoda AAT je cílená intervence, ve které je zvíře součástí léčebného procesu. Může probíhat ve formě individuální, tak skupinové i v různých prostředích. Tuto metodu provádějí zejména profesionálové s příslušným odborným vyškolením. AAT může být využívána pro zlepšení fyzických schopností a motoriky. 35 Motorikou se rozumí celková pohybová schopnost člověka, která v sobě zahrnuje činnosti označované jako grafomotorika a psychomotorika, které jsou více známé pod pojmy jemná a hrubá motorika.36 Dále se AAT využívá pro zlepšení mentálních schopností například soustředěnost, udržení pozornosti, rozvoj komunikačních schopností, zvýšení sebevědomí, sebeovládání, zkvalitnění dlouhodobé či krátkodobé paměti apod. Je uplatňována i ve výchově, zlepšuje výslovnost, slovní zásobu, krátkodobou a dlouhodobou paměť, ale i znalost konceptů, jako jsou barvy, tvary, velikost, počet a další. Důležitým bodem je také motivace. V tomto případě napomáhá AAT k lepšímu zapojení se do skupiny, učí spolupráci mezi klienty, ale i mezi klienty a personálem a zvyšuje pohybovou aktivitu. U této metody se vychází z konkrétních potřeb klientů. Proto je vhodné vypracovat tzv. terapeutický plán, který bude obsahovat specifické cíle a úkoly, kterých by měl daný klient dosáhnout. Cíle a úkoly budou postupně měřeny, vyhodnocovány a zaznamenávány.37 Uvedla jsem dva základní způsoby, jakými lze využívat zvířata v různých léčebných či sociálních institucích. Existují však ještě další dvě metody, ve kterých jsou zvířata uplatňována jako prostředek pozitivního působení na člověka. Metoda Animal assisted education, neboli vzdělávání za pomoci zvířat (dále jen AAE). AAE využívá kontaktu zvířete a člověka, který je buď přirozený, nebo cílený a směřuje k zlepšování nebo rozšíření výchovy, vzdělávání nebo sociálních dovedností. U AAE je stěžejní spolupráce mezi pedagogy a zooterapeuty. U žáků se speciálními potřebami je možné stanovit individuální cíle. Lze je také stanovit pro skupinu studentů, kdy se k jejich naplnění může využít například forma besedy, přednášky, názorné 35 GALAJDOVÁ, Lenka a Zdenka GALAJDOVÁ. Ref. 3, s PRŮCHA, Jan, Jiří MAREŠ a Eliška WALTEROVÁ. Pedagogický slovník. 4. aktualiz. vyd. Praha: Portál, ISBN , s GALAJDOVÁ, Lenka a Zdenka GALAJDOVÁ. Ref. 3, s

21 ukázky atd. Obecně je však cílem zvyšovat motivaci k učení a k osobnímu rozvoji.38 V případě této metody je dobré při výběru aktivit navazovat na rámcový vzdělávací plán školy. Zvíře v roli prostředníka dokáže u dětí vzbudit opravdový zájem o probíraná témata.39 Poslední metodou je tzv. Krizová intervence za pomoci zvířat (Animal assisted crisis response, dále jen AACR). Jde o využití zvířete v případech, kdy se člověk ocitl v krizové situaci. AACR se zaměřuje také na odbourávání stresu a zlepšování celkového fyzického nebo psychického stavu osob. S touto metodou se lze setkat při přírodních katastrofách, kriminálních nebo teroristických činech, autonehodách atd. Vychází se z aktuálních potřeb klientů, nejdůležitější je však podpora klienta a stabilizace situace.40 Metody zooterapie vytvářejí rámec, který je obecně platný pro terapie využívající různé druhy zvířat. Jejich cíle se však liší v závislosti na situaci a klientele. Je zajímavé, v jakých situacích je možné použít zvíře ke zlepšení dosavadního psychického či fyzického stavu člověka. V tomto ohledu mě nejvíce zajímá canisterapie, která je hlavní náplní mé absolventské práce. 38 VELEMÍNSKÝ, Miloš. Ref. 7, s. 34. Ing. Filip SUK, osobní sdělení 40 VELEMÍNSKÝ, Miloš. Ref. 7, s

22 3 CANISTERAPIE V této rozsáhlejší kapitole se budu věnovat představení canisterapie, jako právoplatného oboru, který využívá pozitivního působení psa na člověka. Na začátku uvedu několik informací o původu a domestikaci psa. Dále vysvětlím definici, formy a metody canisterapie. Následně zmíním, pro koho je tento typ terapie vhodný a jak může pomáhat. Zabývat se budu i přínosem canisterapie oproti ostatním terapiím se zvířaty. Neopomenu rovněž, jaká psí plemena jsou pro tento typ terapie vhodná a jak důležitá je v celém procesu role canisterapeuta. 3. Původ psa a jeho domestikace Pes domácí (Canis familiaris) je potomkem prvního lidmi domestikovaného druhu vlka (Canis lupus). 4 Jeho domestikace proběhla před zhruba sto tisíci lety, dříve než došlo k ochočení kočky.42 Pes hrál odjakživa důležitou roli v lidských společnostech, nicméně jeho role procházela postupným vývojem. Za jeden z důvodů domestikace bývá označován prospěch, který plynul ze spolupráce mezi psy a lidmi při lovu. Určité studie ukazují, že úspěšnost při lovu za pomocí psa byla o 56% vyšší než bez něj.43 Psí pomoc byla též využívána k ochraně stáda či obydlí, přepravě těžkých nákladů na saních a kárách, ve vojenské vřavě apod.44 Psi se v mnohém liší od ostatních zvířat. Nejen že jsou velmi citliví ke všemu, co lidé dělají, dokážou s člověkem komunikovat a rozeznávat jeho sociální signály. V tomto ohledu dosahují lepších výsledků než vlci nebo šimpanzi. 45 Rozdíl mezi chováním psa a vlka při komunikaci s lidmi je ten, že důsledkem domestikace psi dokážou věnovat lidem větší pozornost a lépe reagovat na lidské signály, než vlci.46 4 VELEMÍNSKÝ, Miloš. Ref. 7, s. 54. GALAJDOVÁ, Lenka a Zdenka GALAJDOVÁ. Ref. 3, s VELEMÍNSKÝ, Miloš. Ref. 7, s GALAJDOVÁ, Lenka a Zdenka GALAJDOVÁ. Ref. 3, s GRANDIN, Temple a Catherine JOHNSON. Animals make us human: creating the best life foranimals. Boston: Houghton Mifflin Harcourt, ISBN , s VELEMÍNSKÝ, Miloš. Ref. 7, s

23 Vývoj psa má za sebou již pořádný kus cesty. V současnosti si mnozí bez jeho přítomnosti nedokážou představit život. Pes se stal věrným společníkem, přítelem a kamarádem. Může být inspirací, motivací i podporou. Nepoučuje, nekritizuje, má stále dobrou náladu, netrápí se tím, co bylo včera, ale žije přítomností. Pro tyto kvality se s ním v dnešní době lze setkat především v bytech a domovech, než venku v boudě. Není divu, že se přesunul i do domovů pro seniory, ústavů pro osoby se zdravotním postižením, nemocnic, dětských domovů a různých školských i rehabilitačních zařízení.47 V tomto ohledu nabývají jeho vlastnosti ještě větších rozměrů, protože svým působením má moc zpříjemňovat, motivovat a inspirovat někdy smutné až zhrzené lidské životy. Toto pozitivní psí působení nelze vyjádřit jinak než slovem canisterapie. 3.2 Pojem canisterapie Než se pustím do definování canisterapie, ráda bych zmínila, že autorkou tohoto termínu se stala v roce 993 Jiřina Lacinová, která je zároveň jedním z osvětových pracovníků a průkopníků v tomto oboru. Slovo canisterapie se skládá ze slova canis, což je latinsky pes a ze slova terapie pocházejícího z řečtiny, jehož význam je léčba. Původně měla být obě slova řeckého původu kynoterapie, to však bylo označeno za významově zavádějící. Pojem canisterapie se začal používat především v ČR, ale postupně se rozšířil i do zahraničí.48 Pravdou je, že při definování canisterapie nepanuje jasná jednota, protože se mnohdy vychází z různých oblastí, kde je uplatňována.49 Nicméně v odborné literatuře je možné narazit hned na několik definic canisterapie. Například Galajdová uvádí, že: název canisterapie se vžil jako označení způsobu terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka, přičemž pojem zdraví je zde myšlen přesně podle definice WHO (Světové zdravotnické organizace) jako stav psychické, fyzické a sociální pohody. 50 Podle jejích slov se dále canisterapie rovná pocitu, který hojí duši. Pocitu, že na světě není nikdo sám. 47 GALAJDOVÁ, Lenka a Zdenka GALAJDOVÁ. Ref. 3, s VELEMÍNSKÝ, Miloš. Ref. 7, s STANČÍKOVÁ, Markéta a Jitka ŠABATOVÁ. Canisterapie v teorii a praxi: sborník her a pomůcek pro praktickou realizaci canisterapie u různých cílových skupin.. vyd. Ve Vyškově: Sdružení Piafa, 202. ISBN , s GALAJDOVÁ, Lenka. Ref. 32, s

24 Kontakt se psem může v člověku vyvolat pocit, že o něj někdo projevuje zájem, raduje se z toho, že je, a také se z něj těší. 5 Jinými slovy lidé si začnou připadat potřební, že na světě mají své místo. Pes mnohdy dokáže dát jejich životu smysl. Na druhou stranu lze o canisterapii hovořit jako o formě psychoterapie, která se zabývá uplatněním psů v psychoterapii dospělých, dětí, seniorů nebo osob s různými druhy postižení, například osob s epilepsií nebo ve výkonu trestu odnětí svobody. 52 Jiná definice říká, že je možné canisterapii obecně definovat jako metodu podpůrnou a speciální, která využívá pozitivního působení psa na fyzickou, psychickou a sociální stránku jedince. Canisterapie bývá často uplatňována jako součást rehabilitace, v sociálních službách nebo ve vzdělávání.53 Pozitivní působení psa je podstatou všech zmíněných definic. Problémem však neustále zůstává právní ukotvení tohoto pojmu. Vzhledem k tomuto nedostatku je z právního hlediska na canisterapii pohlíženo tak, jako by se nejednalo o žádnou léčbu. V poslední době docházelo k úvahám, že by se canisterapie stala součástí zákona o sociálních službách. Slovensko může slavit v tomto ohledu úspěch, tam se podařilo do právního řádu canisterapii včlenit. Nicméně ostatní podmínky realizace této metody stanoveny nejsou, ani nároky na vzdělání osob a přezkušování psů. Tyto skutečnosti mohou být poněkud děsivé. Jestliže nebude canisterapii věnována právní důležitost, může docházet ke kritickým situacím, vycházejícím z nedostatečné informovanosti osob, které canisterapii praktikují. Již v současné době se šíří nesprávné a zjednodušené informace, například, že canisterapie je o házení míčku nebo hlazení psa.54 Canisterapie si jistě zaslouží právní ošetření. V současné době funguje v různých formách prakticky v každém zařízení sociálních služeb. Její profesionalizace tak povede k předcházení využívání nesprávných postupů a k prevenci vzniku zdravotních rizik s nimi spojených. 5 GALAJDOVÁ, Lenka a Zdenka GALAJDOVÁ. Ref. 3, s. 5. VÍTKOVÁ, Marie a Jarmila PIPEKOVÁ. Ref. 3, s STANČÍKOVÁ, Markéta a Jitka ŠABATOVÁ. Ref. 49, s STANČÍKOVÁ, Markéta a Jitka ŠABATOVÁ. Ref. 49, s

25 3.3 Formy, fáze, cíle a metody canisterapie Různé druhy terapií probíhají v určité formě, mají své metodické postupy, fáze a cíle. Ani canisterapie toho není výjimkou. Canisterapie jako metoda může probíhat ve formě individuální, skupinové nebo pobytové. Individuální forma se vyznačuje takovými terapeutickými činnostmi, které probíhají s jedním klientem, případně s více canisterapeutickými týmy. Jak je obecně známo, individuální terapie jsou výhodné v tom, že je veškerá pozornost věnovaná jednomu člověku, tudíž se stanovují cíle a postupy podle jeho konkrétních potřeb. Další výhodou je možnost intenzivnějšího kontaktu se psem a snížení rušivých okolních vlivů, které jsou časté při skupinových terapiích. Nevýhodou je, že je časově náročná v případě uspokojování potřeb více klientů a také, že mezi klienty může vznikat závist, protože dochází k uspokojování potřeb jen některých klientů v zařízení.55 Skupinová canisterapie zapojuje do terapeutických aktivit skupinu, čili více klientů (obr. ). Činnosti jsou voleny podle předem stanovených cílů, které nejčastěji souvisí s komunikací, vztahy, tolerancí, empatií apod. 56V případě této formy je důležité dbát na to, aby se do činností a kontaktu se psem zapojili všichni zúčastnění. Z tohoto důvodu je nutné volit vhodný počet klientů a psů při vytváření programu. Výhodou této formy canisterapie je to, že pokud se programu účastní více psů, klienti si mohou vybrat toho, který je jim nejvíce sympatický. Také, že při skupinové canisterapii dochází k uspokojení více klientů najednou. Nevýhodu lze spatřovat v omezení věnovat se individuálním potřebám každého klienta VELEMÍNSKÝ, Miloš. Ref. 7, s. 8. STANČÍKOVÁ, Markéta a Jitka ŠABATOVÁ. Ref. 49, s VELEMÍNSKÝ, Miloš. Ref. 7, s

26 Obr. Skupinová canisterapie Pobytová forma je specifická, využívá formu jak individuální, tak skupinové canisterapie. Typické pro ni je, že je více intenzivní a časově omezená. U canisterapie je důležité mít na paměti, že by měla být prováděna systematicky a pravidelně. Tento typ terapie má však i další formy, které lze rozeznávat z hlediska časové spolupráce s klientem. V prvé řadě jde o formu dlouhodobé spolupráce, to znamená, že canisterapie probíhá déle než tři měsíce. Pokud je spolupráce intenzivní, je prováděna i více než jednou týdně, to s sebou může nést taková rizika, že klient bude přehlcen a canisterapie pak nebude efektivní. Z tohoto důvodu je dobré pracovat v menších úsecích, které vedou k naplnění menších cílů. Krátkodobá forma canisterapie je cílená práce s klientem vycházející ze stanoveného individuálního plánu, která probíhá po pevně stanovenou dobu tří měsíců.58 Každá forma canisterapie probíhá v určitých fázích. Odborníci by měli mít spolupráci s klienty dobře ohraničenou, a to z toho důvodu, aby se dokázali v průběhu terapie lépe orientovat a byli schopni určit, jaká fáze se právě odehrává, a která bude následovat.59 Pro tyto účely existují tři fáze canisterapie STANČÍKOVÁ, Markéta a Jitka ŠABATOVÁ. Ref. 49, s. 8. STANČÍKOVÁ, Markéta a Jitka ŠABATOVÁ. Ref. 49, s

27 První je fáze explorační. V ní se zjišťují potřeby, přání a celková situace klienta. Dochází k vzájemnému seznamování, sdělují se očekávání a představy spolupráce. Stanovují se cíle, individuální plán, domlouvají se organizační záležitosti, apod. Konsolidační fáze zahrnuje již samotné terapeutické aktivity, které směřují k cílům, představám a očekáváním, která byla stanovena ve fázi předchozí. Poslední je ukončovací fáze, kdy dochází k vyhodnocování spolupráce. Zda byly naplněny cíle, představy a klient se připravuje na ukončení aktivit. Každému setkání s klientem by mělo předcházet sestavení plánu spolupráce. Ten by měl obsahovat náležitosti typu, kdo se aktivity bude účastnit, tedy jaká je cílová skupina, věk, pohlaví, skupina, jednotlivec. Dále jaká metoda canisterapie bude použita. V jaké fázi canisterapie se odborník s klientem nachází. Plán terapeutické jednotky, tedy jaké aktivity budou použity a v jakém časovém úseku. Konkrétní dílčí cíle jednotlivých aktivit a celkové zhodnocení s ohledem na efektivitu naplnění cílů.60 Na praxích jsem se účastnila několika canisterapií. Díky vlastní zkušenosti vím, že sestavování plánu spolupráce není samozřejmostí. V této souvislosti se vracím k myšlence uvedení canisterapie do právního řádu. Pokud by existovala povinnost vypracovávat plány spolupráce mezi canisterapeuty a klienty, mohla by být canisterapie více efektivní a obohacující. Zejména v tom smyslu, že by canisterapeut měl větší povědomí o konkrétních potřebách klientů a zároveň by s klienty navazoval hlubší vztah, což by se promítlo v celkovém výsledku působení canisterapie. Již několikrát jsem v textu použila slovo cíl. V souvislosti s canisterapií může být cílů hned několik. Ovšem záleží na tom, jak, kde a u jakých klientů je canisterapie využívána a čeho je potřeba v konkrétním případě dosáhnout. Velmi obecně je lze shrnout následovně: v prvé řadě je cílem canisterapie rozvíjet a stimulovat klienty, dalším cílem je jejich motivace a aktivizace a v neposlední řadě také uvolnění a zklidnění.6 Tyto cíle jsou obecné, ale naprosto vystihují to, čeho chce canisterapeutické působení u klientů dosáhnout STANČÍKOVÁ, Markéta a Jitka ŠABATOVÁ. Ref. 49, s. 9. STANČÍKOVÁ, Markéta a Jitka ŠABATOVÁ. Ref. 49, s

28 V této podkapitole jsem představila formy, fáze a obecné cíle canisterapie. Nyní mi zbývá uvést jen několik slov o metodách canisterapie. V kapitole zooterapie jsem se podrobně věnovala popisu jednotlivých metod terapií se zvířaty. Uvedené metody jsou obecně platné pro terapie využívající různých zvířecích druhů. Proto bych jen ve stručnosti zmínila, že canisterapie nejčastěji využívá metodu AAA, neboli aktivity za asistence zvířat a metodu AAT, čili terapie za asistence zvířat, které jsou souhrnně označovány za AAI, interakce za asistence zvířat. Aby však docházelo k jejich správnému vykonávání, společnost Delta Society vytvořila zlatá pravidla, která je potřeba dodržovat. První pravidlo zní, že nikdo nesmí být do kontaktu se zvířetem nucen. Dále, že instituce musejí mít pravidla a postupy týkající se používání psů v konkrétním zařízení. Třetím pravidlem je, že psi a psovodi musejí projít výcvikem a příslušnými testy. Čtvrté pravidlo zní, že klienti s kontraindikacemi se nemohou programu účastnit. Dále je důležité respektovat rozhodnutí, že někdo nechce být se zvířetem v kontaktu. Předposledním pravidlem je, aby klienti i návštěvníci nezůstali nikdy se zvířetem o samotě. Poslední pravidlo představuje respekt a zajištění práv zvířat, aby nebyla vystavována přílišnému stresu, měla přístup k vodě a bylo s nimi slušně zacházeno. 62 Dodržování uvedených pravidel zaručí absenci případných nepříjemných situací a pohodový průběh canisterapie. 3.4 Pro koho je canisterapie vhodná a jak pomáhá? Dalo by se říci, že canisterapie je vhodná téměř pro každého. Když píši téměř, mám tím na mysli, že není omezena pohlavím ani věkem, avšak jediným faktorem nevhodnosti mohou být případné kontraindikace klientů. Nevhodnost canisterapie lze určit i na základě faktu, že pes nebude působit jako motivační prvek. Obecně lze canisterapii využít při práci se třemi hlavními skupinami. První skupinou jsou děti, další jsou dospělí a poslední skupinu tvoří senioři. Může se jednat jak o zdravé jedince, nebo osoby s různými problémy či zdravotními 62 GALAJDOVÁ, Lenka a Zdenka GALAJDOVÁ. Ref. 3, s