Etika v podnikání. Pracovní sešit praktická část. Vzdělávací oblast: Ing. Vilém Kunz, Ph.D.

Transkript

1 AC Innovation s.r.o. Projekt: Praktický průvodce ekonomikou aneb My se trhu nebojíme! Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.34/ Vzdělávací oblast: Ing. Vilém Kunz, Ph.D. Ústecký kraj

2

3 OBSAH 1. PODNIKATELSKÁ ETIKA A JEJÍ NÁSTROJE (BUSINESS ETHICS) SPOLEČENSKÁ ODPOVĚDNOST PODNIKU A JEJÍ ROLE VE ZNALOSTNÍ SPOLEČNOSTI VYMEZENÍ SPOLEČENSKÉ ODPOVĚDNOSTI PODNIKU ZÁKLADNÍ PRINCIPY SPOLEČENSKY ODPOVĚDNÉHO PODNIKÁNÍ ZÁKLADNÍ OBLASTI SPOLEČENSKÉ ODPOVĚDNOSTI PODNIKŮ (TRIPLE-BOTTOM-LINE) ARGUMENTY PRO I PROTI SPOLEČENSKY ODPOVĚDNÉMU PODNIKÁNÍ ROLE STAKEHOLDERŮ A JEJICH ČLENĚNÍ PODPORA SPOLEČENSKY ODPOVĚDNÉHO PODNIKÁNÍ ZE STRANY EU SPOLEČENSKÁ ODPOVĚDNÉ A ETICKÉ PODNIKÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE KOŘENY SPOLEČENSKY ODPOVĚDNÉHO A ETICKÉHO PODNIKÁNÍ V ČR ORGANIZACE PODPORUJÍCÍ ROZŠIŘOVÁNÍ SPOLEČENSKY ODPOVĚDNÉHO A ETICKÉHO PODNIKÁNÍ V ČR VEŘEJNÁ OCENĚNÍ V OBLASTI SPOLEČENSKY ODPOVĚDNÉHO A ETICKÉHO PODNIKÁNÍ V ČR VZDĚLÁVÁNÍ V OBLASTI SPOLEČENSKY ODPOVĚDNÉHO A ETICKÉHO PODNIKÁNÍ V ČR DALŠÍ ROZŠIŘOVÁNÍ SPOLEČENSKY ODPOVĚDNÉHO PODNIKÁNÍ V ČR SEZNAM LITERATURY

4 4

5 1. PODNIKATELSKÁ ETIKA A JEJÍ NÁSTROJE (BUSINESS ETHICS) Podnikatelská etika, která se jako samostatná vědní disciplína rozvíjí v USA od 70. let a v Evropě v 80. letech dvacátého století, se těší zejména v posledních letech zvýšenému zájmu i v České republice. Je jednou z forem aplikované etiky, která je zaměřena na uplatňování etických principů v ekonomické praxi. Podle Bláhy je možné dále rozlišit čtyři úrovně podnikatelské etiky a následně čtyři základní aplikační oblasti, což blíže dokumentuje i následující schéma. (1) Podnikatelská etika Úroveň Aplikace mikroúroveň Individuální etika mezoúroveň Podniková etika makroúroveň Etika hospodářství Nadnárodní úroveň ( vliv globalizace) Etika nadnárodních společností V podnikatelském prostředí se může vyskytovat řada problémů a konfliktních situací etické povahy jako např.: uplácení při získávání informací a zakázek, nepoctivost, klamavá reklama, nedodržování kvality, diskriminace v oblasti sociálních vztahů, mobbing, špatná platební morálka, nedodržování dohod či zákonů, únik informací, nepřiměřené poškozování životního prostředí, účetní a finanční podvody diskriminace v oblasti sociálních vztahů, a mnohé další Podniky aplikující toto pojetí, jsou přesvědčeny o tom, že podnikatelská etika je předpokladem úspěšného rozvoje organizace a snaží se proto při své každodenní činnosti usilují o eliminaci neetických, nepřiměřených či nelegálních situací. Etické jednání v podnikatelském prostředí ovlivněno třemi základními skupinami faktorů a to (2) : Vnějším podnikatelským prostředím - právní prostředí, konkurence, ekonomické faktory, politicko - správní prostředí, tlak veřejnosti (1) Bláha, J. Podnikatelská etika předpoklad úspěšného rozvoje organizace. Ostrava: TU Ostrava, 2005 (2) Bláha, J. Podnikatelská etika předpoklad úspěšného rozvoje organizace. Ostrava: TU Ostrava,

6 Organizační vlivy - podniková kultura, historie a tradice podniku, institucionalizace etiky v organizaci, management a jeho způsob vedení, Individuální vlivy -hodnotový systém a postoje, emoční zralost Integrace etiky do firemních procesů představuje systematický proces, který vyžaduje nejen synchronnost jednotlivých prvků, ale i trvalou podporu managementu. K jedněm z nejoblíbenějších nástrojů, které podniky využívají při implementaci svých etických programů patří etické kodexy. Etický kodex můžeme charakterizovat jako dokument sloužící organizaci k prosazování etického chování a rozhodování, ve kterém organizace popisuje a blíže konkretizuje všeobecný systém hodnot, etických zásad v podnikové praxi s cílem, aby jednání všech jeho zaměstnanců odpovídalo určitým pravidlům. Mezi hlavní přínosy etických kodexů, lze řadit např. to, že (3) : Vymezují, které jednání je žádoucí, čímž přispívají ke zpevnění vhodného chování ve firmě a zlepšení morálky ve firmě. Pomáhají eliminovat nežádoucí praktiky. Jsou vodítkem pro všechny řídící články podniku při rozhodování. Podnik jeho prostřednictvím dává všem stakeholderům najevo hodnoty, v rámci, kterých se snaží fungovat. Pozitivně motivují zaměstnance, zvyšují jejich hrdost a loajalitu k zaměstnavateli. Přispívají vylepšit pozici firmy nejen na trhu práce. Pomáhají seznámit nové zaměstnance s hodnotami firmy. Zvyšují otevřenost, pravdivost a čestnost komunikace uvnitř firmy. Poskytují základní rámec pro implementaci etického programu do podniku. Zvyšují vnitřní kulturu. Při tvorbě etického kodexu mohou být uplatňovány dva základní přístupy (4) : a) Skandinávský model - aktivní účast všech zaměstnanců na tvorbě etického kodexu b) Americký model - etický kodex je vytvářen managementem či vlastníky podniku Podniky mohou využívat kromě etických kodexů i další pestrou paletou nástrojů, které jí dohromady pomáhají vytvořit jakousi etickou infrastrukturu podniku. Mezi tyto další nástroje institualizace etiky v organizaci patří např.: Etický a sociální audit Výcvik zaměstnanců k etickému jednání Etické vzory Specifické organizační struktury podporující etické řízení Protikorupční linky a jiné anonymní info linky (3) Putnová, A. Sociální odpovědnost a etika podnikání. Brno: CERM, (4) BLÁHA, J., DYTRT, Z. Manažerská etika. Praha: Management Press,

7 Čaník a Čaníková (5) zdůrazňují, že etické podnikání je třeba podporovat nejen kvůli jeho přínosu pro samotné podniky (např. zlepšení image, zvýšená loajalita zaměstnanců), ale také pro jeho celospolečenský přínos (snížení míry korupce, zvýšení důvěry ve společnosti). 2. SPOLEČENSKÁ ODPOVĚDNOST PODNIKU A JEJÍ ROLE VE ZNALOSTNÍ SPOLEČNOSTI Od 2. poloviny 20. století docházelo postupně ke změně v nazírání společnosti na chování podnikatelských subjektů. Stále častěji se začínají od té doby hledat odpovědi na otázky, jaká je role podnikatelského sektoru v dnešní znalostní společnosti. Stejně tak neustále rostl tlak jednotlivců, skupin a celé veřejnosti na společensky odpovědné chování podniků a dodržování etických standardů. Základy konceptu společenskou odpovědnost podniku (6) (Corporate Social Responsibility dále též CSR) položil již v roce 1953 Howard R. Bowen vydáním své knihy Social Responsibilities of the Businessman, kde se ji vůbec jako první pokusil definovat. Podle tohoto jednoho z prvních významných teoretiků se jedná o závazky podnikatele uskutečňovat takové postupy, přijímat taková rozhodnutí, nebo následovat takový směr jednání, který je žádoucí z hlediska cílů a hodnot naší společnosti. (7) Za kolébku koncepce společenské odpovědnosti firem jsou všeobecně považovány Spojené státy americké, kde se již před více než sto lety začínají objevovat první myšlenky v duchu CSR (8). Za jednoho z prvních průkopníků podnikatelského myšlení v duchu CSR se řadí např. J. D. Rockefeller jr. svým památným výrokem: Úlohou businessu není pouze tvorba bohatství. (9) či americký průmyslník Andrew Carnegie, který se domníval, že majetní lidé mají přímo morální povinnost podělit se s druhými o své bohatství. Celá řada dalších významných podnikatelských osobností se i v dalších letech snažila rozšířit a přenést tyto myšlenky do jejich každodenní podnikatelské praxe. Za všechny jmenujme např. Henry Forda, který rozpracoval program na podporu rekreace a zdravotních potřeb jeho zaměstnanců či také Tomáše Baťu. V posledních letech žijeme ve světě rostoucího zájmu o problematiku společenské odpovědnosti, která je podporována nejen ze strany nadnárodních a mezinárodních organizací, Evropské unie, některých vlád, ale i firem samotných. Podle Evropské komise mohou postupy spojené se společenskou odpovědností firem sice nenahrazují veřejnou politiku, ale přesto mohou přispět k celé řadě cílů veřejných politik. Společensky odpovědné chování firem má nejen společenský přínos, ale přináší i velké množství výhod firmám samotným. Úspěšné firmy ve světě proto nepochybují o nutnosti být společensky odpovědnými a při svém (5) ČANÍK, P. ČANÍKOVÁ, P.. Aplikace metod a nástrojů podnikatelské etiky v českém podnikatelském prostředí. Praha: Transparency International, 86 str. Dostupné na www: < (6) V českém překladu je používán pojem společenská, nikoli sociální odpovědnost firem. (7) CARROLL, A. B.. Corporate Social Responsibility Evolution of a Definitional Construct. In Business and Society, Vol. 38. No. 3. str Dostupné z databáze ProQuest (8) Je nutné podotknout, že významné základy tomuto konceptu byly položeny i ve Velké Británii, kde Oliver Shledon považoval za primární odpovědnost - službu veřejnosti. (9) ČANÍK, P. ŘEZBOVÁ, L. van ZAVREL, T. Metody a nástroje podnikatelské etiky. 2. přepracované vyd. Praha: Oeconomica, 2006, 123 str. 7

8 fungování usilují nejen o naplnění tradičních ekonomických cílů, ale zároveň i o naplnění sociálních a environmentálních aspektů své činnosti, což se v praxi projevuje např. tím, že: dobrovolně si stanovují vysoké etické standardy, vyhýbají se korupci, snaží se minimalizovat negativní dopady svého podnikání na životní prostředí, usilují o to být dobrým zaměstnavatelem, Vzhledem k tomu, že CSR se stává v dnešním podnikatelském světě významným faktorem firemní konkurenceschopnosti, bude stále více platit i pro podnikatelské subjekty v ČR, že chtějí-li se prosadit na zahraničních či domácích trzích, musí trvale zvyšovat standard jejich CSR. I proto se v České republice se začíná věnovat problematice CSR stále větší pozornost, včetně hledání cest k jejímu dalšímu rozšiřování. V ČR zatím chybí jednotné strategie při prosazování principů CSR. Inspirací v tomto směru nám mohou být i některé sousední země, kde např. v Polsku byla CSR zahrnuta do jeho strategie národního rozvoje I když je společenská odpovědnost původně spojována a soustředěna zejména na obchodní organizace, je třeba věnovat pozornost nejen společenské odpovědnosti firem, ale i společenské odpovědnosti a sociální vnímavosti všech organizací. (10) Např. Pavlík a Bělčík se domnívají, že vizí moderního konceptu CSR je zvýšit podíl privátních firem, organizací veřejné správy a neziskových organizací, které přijímají dobrovolně odpovědnost nad rámec zákonných požadavků formou CSR konceptu na podporu zvyšování kvalit a efektivity poskytování veřejných služeb. (11) Vlastní zavedení principů společenské odpovědnosti do organizace znamená nutnost zahrnout je do firemních hodnot, podnikatelské strategie a strategického plánování, kultury, postupů a rozhodovacích procesů na všech úrovních organizace. Z toho vyplývá, že úspěch se může dostavit v dlouhodobém horizontu pouze tehdy, je-li tato implementace trvalá a celý systém obsahuje jasnou vnitřní logiku. Top management sehrává významnou roli ihned v počátečních fázích celého procesu ať již např. jednoznačným definováním principů CSR v rámci firemní mise (základního poslání), vize a firemních hodnot či stanovením zásad a postupů, které pomohou institucionalizovat CSR v rámci firmy Vymezení společenské odpovědnosti podniku Corporate Social Responsibility je komplexním konceptem, ze kterého navíc vycházejí i další parciální koncepty soustředěné na určitou oblast společenské odpovědnosti firem. Poměrně značná šíře konceptu CSR, stejně jako jeho živelný vývoj způsobují velmi vysokou terminologickou nejednotnost. Také pro pojem Corporate social responsibility, ačkoliv se o CSR diskutuje již více než půlstoletí, neexistuje ani v současné době žádná všeobecně platná a jednotná celosvětová definice. Je to způsobeno, dle našeho názoru, zejména tím, že společenská odpovědnost firem je založena na dobrovolnosti, nemá striktně vymezené hranice a tím dává prostor jak k široké diskusi, tak i k velmi širokému chápání a interpretaci tohoto komplexního konceptu jednotlivými zájmovými skupinami. (10) Koontz, H.; Weihrich, H. Management. Praha : Victoria Publishing, 1993 (11) PAVLÍK, M.; BĚLČÍK, M. Společenská odpovědnost organizace. CSR v praxi a jak sním dál. Praha : Grada Publishing,

9 V důsledku tohoto chápání existuje celá řada definic a přístupů k vymezení společenské odpovědnosti firem. O vymezení společenské odpovědnosti se snaží řada mezinárodních i národních organizací a hnutí, která se často také snaží o podporu rozšiřování myšlenek CSR a to nejen mezi zástupce podniků. Za všechny je možné jmenovat např. mezinárodní organizace Business for Social Responsibility, World Business Council for Sustainable Development, organizaci Prince of Wales International Business Leaders Forum napojenou na transatlantické instituce jako jsou Světová banka, OSN či ILO. V Evropě je pak CSR podporována orgány EU a sítí jejích národních partnerů. Níže uvádíme také některá z jejich nejčastěji uváděných vymezení CSR: Evropská unie vymezuje CSR jako dobrovolné integrování sociálních a ekologických hledisek do každodenních firemních operací a interakcí s firemními stakeholdery (12) ; podle World Business Council for Sustainable Development představuje CSR kontinuální závazek podniků chovat se eticky a přispívat k ekonomicky udržitelnému růstu a zároveň se zasazovat o zlepšování kvality života zaměstnanců a jejich rodin, stejně tak jako lokální komunity a společnosti jako celku (13) ; podle sdružení Business Leaders Forum Česká republika je možné CSR chápat jako dobrovolný závazek podniků chovat se v rámci svého fungování odpovědně ke společnosti i prostředí, ve kterém podnikají (14). Společenskou odpovědnost firem se pokouší zejména v posledních letech charakterizovat i celá řada tuzemských odborníků, podle nichž : Společenská odpovědnost podniku je poslední dobou chápána jako jeden z cílů řízení a správy společnosti. Zabývá se dopady jednání podniku na jeho okolí a celou společnost a chápe firmu jako subjekt, který má určité úkoly ve společnosti, v níž působí (15) ; Společenská odpovědnost firem představuje nadstavbu zákonné odpovědnosti firem, kdy se jejich manažeři a zaměstnanci chovají takovým způsobem, že nejenom naplňují ekonomické poslání samotné firmy, ale přispívají i k naplnění potřeb a cílů všech zainteresovaných stran (16) ; Jedná se o koncept, kdy firma dobrovolně přebírá spoluodpovědnost za blaho a udržitelný rozvoj moderní společnosti a současně očekává zachování konkurenceschopnosti a ziskovosti, přičemž se nejedná o dva protichůdné cíle (17). (12) KOM. Green paper. Promoting a European framework for Corporate Social Responsibility. Brussels: Commission for European communities, sdělení 366 v konečném znění. 32 str. Dostupné na www: < FIN:EN:pdf>. (13) WBCSD. Business Role: Corporate Social Responsibility. Dostupné na www: < asp?type=p&menuid=mte0oq>. (14) BLF. Společenská odpovědnost firem: Průvodce nejen pro malé a střední podniky. Praha: Business Leaders Forum, 27 str. Dostupné na www: < (15) KISLINGEROVÁ, E. NOVÝ, I.. Chování podniku v globalizujícím se prostředí. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 422 str. ISBN (16) TETŘEVOVÁ, L.. Corporate Social Responsibility in the Czech Gambling Industry. In Economics and Management, roč. 16, č. 1, str ISSN (17) ČANÍK, P. ŘEZBOVÁ, L. van ZAVREL, T. Metody a nástroje podnikatelské etiky. 2. přepracované vyd. Praha: Oeconomica, 123 str ISBN

10 Z výzkumu (18) (Kunz a Srpová, 2010), který byl prováděn mezi 248 vybranými podniky v ČR vyplynulo, že oslovení zástupci podniků za hlavní projevy společenské odpovědnosti jejich podniků považují zejména to, že se snaží: chovat eticky a být transparentní (v této souvislosti uváděly firmy např. své etické kodexy); být dobrým zaměstnavatelem náležitě pečujícím o své zaměstnance; být dobrým sousedem (podporujícím rozvoj místního regionu a místní komunity); nabízet kvalitní výrobky a služby a platit řádně a včas daně. V neposlední řadě je možné citovat i dva soudobé české top manažery ze dvou významných firem působících v ČR. Úspěšným společnostem se již nestačí při podnikání orientovat jen na dosažení zisku. Prioritou je dnes oblast společenské odpovědnosti, která zohledňuje dopad chování firmy na své okolí. Zapojování firmy do společensky odpovědných aktivit pomáhá identifikovat obchodní příležitosti, posilovat důvěru u klientů a především zvyšovat motivaci zaměstnanců. Josef Kotrba, vedoucí partner společnosti Deloitte ČR. Společenská odpovědnost patří mezi oceňované vlastnosti vyspělé společnosti. Rovnováha mezi ekonomickým profitem a společenskou odpovědností firmy se stává silným pojítkem mezi managementem společnosti a zaměstnanci. Libor Sehnal, AGC Flat Glas Czech 2.2. Základní principy společensky odpovědného podnikání I když vzhledem ke značné šíři a komplexnosti konceptu CSR existuje celá řada přístupů a vymezení společenské odpovědnosti firem, je možné vymezit určité základní principy konceptu CSR. Zdůrazňována je zejména (19) : Princip dobrovolnosti společensky odpovědné firmy dobrovolně vyvíjejí v oblasti CSR aktivity a přijímají závazky, které jdou nad rámec jejich povinností vymezených legislativou Aktivní spolupráce a otevřený dialog se všemi zainteresovanými skupinami (tzv. stakeholdery) tento závazek překračuje tradiční povinnost firem chovat se odpovědně vůči svým akcionářům, ale vztahuje se i na ostatní firemní stakeholdery, ať již jde o zaměstnance, zákazníky, dodavatele, investory, či místní komunity. Tato aktivní spolupráce mezi firmou a jejími stakeholdery umožňuje vytvářet tzv. win-win situace, ze kterých mohou těžit jak firma, tak i její stakeholdeři. Angažovanost firem společensky odpovědné firmy, které vytvářejí nové pozitivní trendy ve společnosti, zařadily již CSR do firemních strategií a zohledňují je při tvorbě firemních hodnot či cílů. (18) KUNZ, V. SRPOVÁ, J. Má společenská odpovědnost v ČR budoucnost? In Sborník příspěvků z mezinárodní konference Podnikání a konkurenceschopnost firem Bratislava: Fakulta podnikového managementu Ekonomická univerzita v Bratislavě, 2010, str (19) KUNZ, V. Společenská odpovědnost firem. Praha: Grada Publishing, 2012, 208 str. 10

11 Systematičnost a dlouhodobý časový horizont společensky odpovědné firmy se nesoustředí pouze na krátkodobé ekonomické cíle a zisky, ale jejich pozornost je upřena i na cíle dlouhodobé a dlouhodobou udržitelnost. Podniky také často zhodnocují své úsilí vynaložené s budováním CSR až v delším časovém horizontu, ať již v podobě lepšího image, dlouhodobé stability či vyšší loajality zaměstnanců i zákazníků. Důvěryhodnost podniky by neměli vidět CSR jen jako čistě komunikační disciplín, neboť CSR ve své autentické podobě není kampaní, ani sponzoringem. Pokud má být tato část kultury korporace naplněna, musí jít o integrovanou součást živé kultury. Právě i obava z věrohodnosti, opravdovosti CSR brání ještě většímu přijetí tohoto konceptu Trnková (20) se domnívá, že jedině věrohodná společenská odpovědnost umožní firmě naplno využít výhod, které jí uplatňování principů CSR přináší a zároveň i identifikuje čtyři hlavní předpoklady k dosažení věrohodnosti u veřejnosti, kterými jsou osobitost, autentičnost, transparentnost a důslednost. Komplexnost a fungování podniku s ohledem na tzv. triple bottom line business společenská odpovědnost podniků je moderním konceptem podnikání, který stojí na třech pilířích (ekonomickém, sociálním a environmentálním), resp. podniky se zaměřují na ekonomické, environmentální i sociální aspekty své činnosti Odpovědnost vůči společnosti a závazek firem přispívat k rozvoji kvality života společenská odpovědnost představuje etický imperativ pracovat ve prospěch společnosti Základní oblasti společenské odpovědnosti podniků (triple-bottom-line) Společenská odpovědnosti firem vede k širšímu pohledu na podnikání, neboť je postavena na třech základních pilířích (tzv. triple-bottom-line) a to sice pilíři ekonomickém, sociálním a také enviromentálním. Organizace, která přijímá koncept společenské odpovědnosti, se snaží při svém podnikání nejen o dosažení zisku, ale její přístup je mnohem komplexnější, neboť bere ohled na všechny tzv. 3P ( people, planet, profit ) a uplatňuje dobrovolně nad rámec svých legislativních povinností některé principy ve třech základních oblastech, kterými jsou: a) Ekonomická oblast, oblast správy a řízení Do této oblasti lze v pojetí CSR zařadit např.: Organizace a její zaměstnanci se vyhýbají korupci a chovají se eticky (např. podniky vypracovávají etické kodexy) Způsob správy a řízení firmy organizace přijaly a uplatňují principy dobrého řízení. Organizace jsou věrohodné, transparentní a ochotné kontinuálně poskytovat o sobě, byť i negativní, informace všem svým stakeholderům. Chování k zákazníkům, dodavatelům jsou nabízeny bezpečné a kvalitní výrobky či uplatňovány rovné příležitosti při výběru dodavatelů. Chování k vlastníkům, akcionářům podniky sledují zájmy nejen svých hlavních vlastníků, ale i dalších investorů a zároveň dbají o jejich informovanost. (20) TRNKOVÁ, J. Společenská odpovědnost firem kompletní průvodce tématem & závěry z průzkumu v ČR. Praha: Business Leaders Forum. Dostupné na www: <

12 b) Sociální oblast Tato oblast souvisí především s péčí firmy o její zaměstnance (resp. jejich rodiny), či s pracovními podmínkami. Do této oblasti společenské odpovědnosti je možné konkrétně zahrnout např.: Vytváření podmínek k tomu, aby mohli zaměstnanci sladit svůj pracovní a osobní život (tzv. Work life balance), např. možností úpravy pracovní doby. Rozvoj lidského kapitálu - je podporováno permanentní vzdělávání a rozšiřování znalostí a dovedností zaměstnanců a to nejen v jejich daném oboru působnosti. Zaměstnanci mají možnost kariérního postupu v rámci dané organizace. Outplacement - firma se stará nejen o zajištění rekvalifikace propuštěných zaměstnanců a jejich další uplatnění, ale nabízí propuštěným pracovníkům i další druhy jiné pomoci (např. konzultační centra). Poskytování sociálních a jiných zaměstnaneckých výhod - jsou většinou nadstandardní a jdou nad rámec legislativy (např. možnost společenského vyžití, příspěvek na stravování či příspěvek na penzijní pojištění, programy zdraví) Diversity management včetně zaměstnávání minoritních a ohrožených skupin obyvatelstva (handicapovaní, absolventi škol, matky s dětmi, starší lidé). Zdravá podniková kultura, otevřené a přátelské podnikové klima samozřejmosti je respektování a dodržování lidských práv na pracovišti. Péče o zdraví a bezpečnost zaměstnanců, včetně pravidelného sociálního monitorování a reportování. c) Environmentální oblast Odpovědnost podniku v této oblasti je třeba uplatňovat jak uvnitř podniku samotné, tak i vzhledem k vnějšímu prostředí, které firma svým fungováním nějakým způsobem vždy ovlivňuje, ať již se jedná o vzhled dané krajiny, hlučnost, využívání zdrojů, emise, odpady, či dopravní zátěž. Firma by se měla snažit tyto nepříznivé dopady související s její činností na okolní komunity co nejvíce eliminovat a to nejlépe systematickou proaktivní politikou v této oblasti. Mezi nejvýznamnější aktivity, které spadají do té oblasti je možné zařadit: Omezování negativních dopadů na životní prostředí. Vytvoření ekologické politiky firmy, ekologicky šetrná výroba, produkty a služby. Investice do ekologických technologií a další investiční opatření. Monitorování vlivu na životní prostředí a vyhodnocování environmentální výkonnosti firmy. Ochrana přírodních zdrojů a šetrné zacházení s nimi včetně efektivního odpadové hospodaření (recyklace odpadů, důsledné třídění odpadů, používání recyklovaného papíru). Někdy bývá za samostatnou oblast společenské odpovědnosti uváděna odpovědnost vůči místní komunitě a vládě. Mezi významné aktivity v této oblasti lze řadit např. různé formy firemního dárcovství či firemního dobrovolnictví. Kromě rozlišení CSR na základě jednotlivých oblastí působení, můžeme společenskou odpovědnost klasifikovat také podle toho, zda je uplatňována uvnitř, nebo vně firmy. Následující dvě tabulky popisují společenskou odpovědnost ve vnitřním a vnějším prostředí firmy. 12

13 Tabulka č. 1: Vnitřní prostředí a společenská odpovědnost (21) Vnitřní prostředí a společenská odpovědnosti Fyzické prostředí Pracovní podmínky Minority Organizační struktura a styl managementu Komunikace, transparentnost Vzdělání a trénink Náplň, přínosy Dbát na bezpečnost, zdraví, ergonomické aspekty, kulturu Naplňovat etická kritéria při získávání pracovníků, jejich výběru, reklamě, ale např. i nedělní či přesčasové práci Věnovat pozornost minoritám, skupinové různosti a multikulturnímu prostředí Umožnit různé typy participace na řízení Podporovat vnitrofiremní komunikaci směrem dolů i směrem nahoru, dbát na přesnost informací Reagovat na potřeby zaměstnanců, jejich osobní rozvoj a celoživotní vzdělávání Tabulka č. 2: Vnější prostředí a společenská odpovědnost (22) Vnější prostředí firmy a společenská odpovědnost Nové možnosti, které nabízí společenská odpovědnost Vztahy v komunitě Vztahy k zákazníkovi Vztahy k dodavatelům Vztahy k životnímu prostředí Vztahy ke stakeholders Náplň, přínosy Možnost přispět k řešení či zmenšení sociálních problémů. Úsilí vedoucí k otevřenosti, podpoře lidí v organizaci, pomoci akcionářským skupinám, církvím apod. Dbát na práva zákazníků: bezpečnost výrobku, informovanost, svobodnou volbu. Podporovat informovanost, participaci. Podporovat environmentální rozvoj a odpovědnost k budoucím generacím. Pěstovat otevřenost k sociálním otázkám. (21) Putnová, A. Sociální odpovědnost a etika podnikání. Brno: CERM, (22) Putnová, A. Sociální odpovědnost a etika podnikání. Brno: CERM,

14 2.4. Argumenty pro i proti společensky odpovědnému podnikání Koncept společenské odpovědnosti firem si během svého vývoje získal nejen celou řadu obhájců, ale také kritiků. Je nutné zdůraznit, že argumentů schvalujících a prosazující nejen tento koncept, ale i jeho dynamický rozvoj v každodenní praxi podnikatelského sektoru, je mnohem více. V řadě odborných publikací lze nalézt i mnoho vysvětlujících argumentů, proč by se měly firmy angažovat ve prospěch společnosti. Např. Robbins a Coulter (2004), uvádí, že pro společensky odpovědné chování firem existuje několik zásadních důvodů, mezi které řadí zejména (23) : a) Očekávání veřejnosti v posledních letech lze zaznamenat velmi významné změny v očekávání ve vztahu k fungování a chování firem. Veřejnost očekává, že firmy za to, že obdržely výsadu od společnosti provozovat svoje podnikání, by měly následně odpovídat za potřeby společnosti b) Omezení dalších vládních regulací protože se firmy společensky angažují sami od sebe, mohou následně předpokládat i méně dodatečných opatření, zásahů či vládních regulací. c) Rovnováha moci a odpovědnosti zejména velké firmy mají značnou (nejen ekonomickou) moc a sílu. Tyto firmy by k tomu měly mít také velké množství odpovědnost i vůči společnosti. Zároveň je jejich chování i vhodným příkladem pro malé a střední podniky d) Vlastnictví zdrojů firmy vlastní nejen finanční zdroje na podporu a řešení některých sociálních či environmentálních problémů. Firmy tak mohou pomoci svému okolí i jinými cestami, ať již je to prostřednictvím svých zaměstnanců, výrobků, služeb či svého know how. e) Lepší životní prostředí firmy mohou pomoci řešit a předcházet řadě environmentálních problémů. f ) Nadřazenost prevence nad léčbou - je lepší předcházet sociálním problémům prostřednictvím zapojení obchodních podniků, než je pak následně odstraňovat. g) Etické závazky podnikatelské subjekty by měly být společensky odpovědné, protože je to správné. Společenská odpovědnost je považována za etický imperativ. CSR má nejen společenský přínos, ale přináší velké množství výhod i firmám samotným. I když tyto výhody mají pro firmy často nefinanční podobu a jejich účinek se neprojeví okamžitě, neznamená to, že jsou méně důležité. Přijetí principů CSR do každodenní firemní praxe nemusí redukovat ekonomickou úspěšnost firem- Naopak se ukazuje, že jejich úspěšné propojení může firmám přinášet synergický efekt a získávat významné konkurenční výhody. (23) Robbins, S. P.; Coulter, M. Management. Praha : Grada Publishing,

15 Mezi nejdůležitější přínosy, které mohou společensky odpovědné firmy realizovat, je možné řadit (24) : možnost stát se vyhledávaným zaměstnavatelem; větší přitažlivost pro investory a zpřístupnění dalšího kapitálu; zlepšení reputace a získání pozitivního obrazu v očích široké veřejnosti; ocenění u obchodních partnerů a možnost přilákání nových partnerů; rostoucí prodej a loajalita zákazníků; zvýšení efektivity provozu a snížení provozních nákladů; zlepšení managementu rizik a zmenšení nákladů na risk management ; vytváření potřebného zázemí k úspěšnému fungování a dlouhodobé udržitelnosti a lepší poznání potřeb stakeholderů a možnost rozvíjet kvalitnější spolupráci s nimi Také řada výzkumů realizovaných v ČR se zabývala i zjišťováním toho v čem vnímají podniky hlavních přínosy z uplatňování princip CSR v jejich podnikové praxi. Např. výzkum, který provedla Transparency International Česká republika v létě 2006 mezi zástupci podnikatelského sektoru v ČR, ukázal, že oslovení zástupci podniků spatřují přínosy odpovědného chování především v jeho dlouhodobém pozitivním efektu (např. jako je konkurenční výhoda, dobré jméno firmy, snazší spolupráce s obchodními partnery i zaměstnanci, ale také vyšší zisk a společenský přínos (25). Koncept společenské odpovědnosti firem si během svého vývoje získal nejen celou řadu obhájců, ale také kritiků. Jedním z největších kritiků a představitelů mezního klasického pojetí společenské odpovědnosti byl nositel Nobelovy ceny Milton Friedman, který zdůrazňuje zejména její ekonomické hledisko. (26) Již v 70. letech 20. století tvrdil, že společenská odpovědnost firem a jejich manažerů spočívá pouze v maximalizaci zisku pro vlastníky (akcionáře, podílníky). I v současné době se ozývají hlasy kritiků CSR. Např. profesor Robert Reich ve své knize Supercapitalism: The Transformation of Business, Democracy, and Everyday Life (27) jednoznačně odmítá hovořit o zvyšování CSR a domnívá se, že firmy by měly od CSR naprosto upustit. Podle něj zejména velké korporace objímají CSR s takovou vervou proto, aby se vyhnuly dalším vládním regulacím a CSR se stává hlavně nástrojem PR v rukou manažerů a PR expertů, které užívají CSR jazyk k manipulaci ostatních stakeholderů a široké veřejnosti. Mezi další nejčastěji uváděné argumenty proti společenské odpovědnosti lze zařadit (28) : a) Omezení max. zisku firmy si mohou dovolit se společensky angažovat, pokud to neohrozí jejich ekonomickou situaci a výrazně nesnižuje jejich ekonomickou efektivnost. b) Vyšší náklady v souvislosti s realizací společenských aktivit. Někdy musí část těchto nákladů zaplatit samotní spotřebitelé a to v podobě vyšších cen výrobků. (24) KUNZ, V. KAŠPAROVÁ, K. Moderní přístupy ke společenské odpovědnosti podniku a CSR reportování. Praha : Grada Publishing, 2013, 160 str. (25) ČANÍK, P. ČANÍKOVÁ, P.. Aplikace metod a nástrojů podnikatelské etiky v českém podnikatelském prostředí. Praha: Transparency International, 86 str. Dostupné na www: < (26) FRIEDMAN M. Capitalism and Freedom, 2. edition, Chicago: University of Chicago Press, 1982, 208 str. (27) Reich, R. Supercapitalism: The Transformation of Business, Democracy, and Everyday Life, New York : Alfred A. Knopf, 2007 (28) Robbins, S. P.; Coulter, M. Management. Praha : Grada Publishing,

16 c) Nedostatek dovedností představitelé podnikání mají mnoho zkušeností s řešením ekonomických a podnikatelských problémů, mohou však postrádat dovednosti pro řešení společenských problémů. d) Rozmělňování poslání (účelu) podnikání pokud se podnik bude opravdu věnovat realizaci společenských cílů a chovat se společensky odpovědně, rozmělní se tím jeho základní poslání. e) Nedostatečnou přehlednost neexistuje přímá přehlednost společenských aktivit. f ) Příliš mnoho moci v rukou podnikatelů - s rostoucí velikostí získávají podniky příliš mnoho moci a dostatečnou sílu např. v ekonomické, technologické či environmentální oblasti, a proto není třeba, aby podniky svůj vliv dále rozšiřovaly např. jejich zapojením do sociální oblasti. Také výsledky řady výzkumů ( včetně ČR) ukazují hlavní bariéry a překážky brání rychlejší implementaci CSR principů do podnikové praxe. Nejčastěji je uváděno např.: Trvale vysoký nezájem o společensky odpovědné chování firem ze strany médií (někdy i ze strany spotřebitelů) a všeobecné nedostatečné společenské uznání pro firmy, které se chovají společensky odpovědně. Nízká úroveň informovanosti firem o skutečných potřebách a hlavních problémech okolní společnosti. Nepochopení a chybějící podpora ze strany nejvyššího vedení firmy. Nízká podpora ze strany vlády či veřejné správy pro společensky odpovědné firmy (např. nízké daňové odpisy). Zejména u malých a středním podniků někdy např. nedostatek vědomostí o CSR a neznalost, jak se do CSR zapojit Role stakeholderů a jejich členění Jednou ze základních myšlenek konceptu společenské odpovědnosti firem je tvrzení, že organizace a jejich management jsou odpovědni za své aktivity nejen vůči svým vlastníkům, ale vůči všem svým stakeholderům. (29) Přesto mezi širokou veřejností stále velmi často dochází k zaměňování tohoto termínu s pojmem shareholders. I když shareholders patří mezi jedny z nejdůležitějších zainteresovaných subjektů, nejsou zdaleka jedinou skupinou, vůči které musí nést podnik odpovědnost. Těchto participujících skupin (stakeholders), jejichž zájem o firemní dění často přesahuje pouze finanční dimenzi a mající materiální i nemateriální požadavky (stakes) na firmu, je totiž daleko více. (29) O rozvoj tzv. teorie stakeholderů, se zasloužil v 80. letech 20. století zejména americký profesor R. Edward Freeman formulací jeho stakeholderské koncepce. 16

17 Kdo to jsou vlastně stakeholdeři a jaký je jejich význam a role? Stakeholdery jsou míněni všichni, ať již jednotlivci, skupiny nebo subjekty, kteří přímo či nepřímo ovlivňují (pozitivně či negativně) chod firmy, nebo jsou přímo či nepřímo ovlivňováni jejím působením a fungováním (30). I když anglický výraz stakeholder nemá v češtině odpovídající český ekvivalent (a někteří autoři např. Luknič doporučují, aby označení stakeholder nebylo překládáno) zpravidla bývá překládán jako (31) : Zájmová skupina. Zainteresovaný jedinec. Participující skupina. Třetí v podnikání. I když se v realitě často setkáváme s tím, že určitý okruh stakeholderů je stejný pro jakýkoliv podnikatelský subjekt, není struktura stakeholderů u všech podniků stejná a neměnná. Mezi nejčastěji uváděnými firemními stakeholdery bývají především zaměstnanci, vlastníci, zákazníci, dodavatelé a místní společenství (32). Existuje několik přístupů ke členění stakaholderů. Např. bývají stakeholdeři členěni podle toho, jak bezprostředně významný vliv mají na činnost a fungování firmy, kdy rozlišujeme mezi dvěma skupinami a to : Primárními stakeholdery - s významným vlivem na chod podniku. Patří sem např. vlastníci a investoři, zaměstnanci, zákazníci, dodavatelé Sekundární stakeholdeři do této skupiny patří zájmové skupiny ( vláda, nátlakové skupiny, občanská sdružení a obchodní sdružení). Dalším hojně používanou klasifikací je členění na interní a externí stakeholdery, přičemž ještě někteří autoři člení dále externí stakeholdery do dalších dvou skupin a to na : externí stakeholdery spojité s trhem ( např. zákazníci) externí stakeholdery s trhem nespojité ( např. média) Vzhledem k tomu, že stále dochází k dalšímu a velmi dynamickému rozšiřování teorie stakeholders, panují mezi odborníky značné rozdíly v tom, které skupiny by měly být ještě za stakeholdery považovány. I když se do nedávné minulosti považovaly za stakeholdery výhradně určité skupiny osob či jednotlivci, tak v současné době začínají někteří autoři považovat za stakeholdery např. i biosféru či atmosféru Jednotliví stakeholdeři tak mohou mít velmi specifické nároky a požadavky. Specifikaci hlavních oprávněných zájmů a očekávání jednotlivých stakeholderů vůči podnikům uvádí následující přehled: (30) KUNZ, V., ZICH, F., ROUBAL, O., RYTINA, J. Sociální potenciál regionu. Praha: EUPRESS, (31) KUNZ,V,: Společenská odpovědnost firem a její uplatňování v České republice. Praha: s. Disertační práce. Vysoká škola ekonomická, Fakulta podnikohospodářská (32) BLÁHA, J., DYTRT, Z. Manažerská etika. Praha: Management Press,

18 Zákazníci (Customers) Vysokou kvalitu výrobků a služeb. Přiměřenou cenu odpovídající hodnotě výrobku či služby. Respektování jejich důstojnosti v marketingu a reklamě. Rychlé a korektní řešení jejich případných stížností či reklamací. Transparentnost. Dodržování standardů, neohrožení zdraví či bezpečnosti zákazníků. Zaměstnanci (Employees) Odpovídající pracovní zařazení a spravedlivou odměnu za práci. Vytvoření pracovních podmínek, které chrání jejich bezpečnost a zdraví. Sdílení informací, otevřenou a nezkreslenou komunikaci. Respektování důstojnosti každého zaměstnance. Vytvoření vhodných podmínek k získávání dalších relevantních dovedností či znalostí k dalšímu profesnímu růstu. Přátelské a příjemné podnikové klima, ve kterém smí každý zaměstnanec vyjádřit svůj názor, uplatňovat odpovídající návrhy a požadavky. Možnost sladit pracovní i osobní život. Udržení stabilní zaměstnanosti ve firmě. Vlastníci/Investoři (Owners, Investors) Zhodnocení jejich vloženého kapitálu. Transparentnost a předávání relevantních, nejen finančních, informací od managementu. Profesionální a plně se pro vlastníky angažující management. Respektování jejich návrhů, rozhodnutí a zájmů. Růst hodnoty podniku. Dodavatelé (Suppliers) Vzájemný respekt, čestnost. Sdílení informací, pravdivost. Včasné platby za dohodnutých podmínek. Stabilní možnost prodeje a dodávek. Jejich zapojení do plánovacího procesu. Konkurence (Competitors) Čestné a férové jednání. Vzájemné respektování. Odmítnutí nečestných a neetických praktik. 18

19 Místní společenství (Local Communities) Zainteresovanost a podpora rozvoje místních společenství. Firemní chování odpovědného občana. Dary a investice do místních společenství. Podpora zdravotnických a vzdělávacích institucí. Respektování, dialog a oboustranně výhodná spolupráce. Zajištění a vytváření dalších pracovních míst. Podpora sociálního kapitálu, přínos k rozvoji obyvatelstva. Daňový přínos a místní ekonomický dopad. Neziskové organizace (Non-profit Organization) Vzájemná spolupráce. Naslouchání, dialog, podpora. Vláda (Government) Prosazování udržitelných řešení a podpora trvale udržitelného rozvoje. Ochrana životního prostředí a přírodních zdrojů. Teorie stakeholderů zdůrazňuje, že požadavky i zájmy všech těchto zainteresovaných skupin musí být respektovány a přiměřeným způsobem uspokojovány, chce-li se podnik dlouhodobě udržet na trhu a bezproblémově fungovat. Zároveň žádná z těchto skupin nesmí být upřednostňována před ostatními (ačkoliv někdy může mít jedna skupina prospěch na úkor druhých), což vychází z Kantova principu respektování druhých. Podnik by se proto měl snažit o vyvážení těchto často i protichůdných požadavků jednotlivých zainteresovaných skupin, což mu umožňuje následně vytvářet a těžit ze situace win win. Soluúčast jednotlivých zainteresovaných skupin na rozhodování, které podstatně ovlivňují jejich blaho, stejně jako na dalších podnikových činnostech je pro podnik důležitá hned z několika důvodů, neboť: přináší větší účinnost, zabezpečuje hospodárnost, posiluje udržitelnost a udržitelný dopad, zajišťuje větší transparentnost a odpovědnost, a v neposlední řadě také větší spravedlnost. Každý podnikatelský subjekt, který chce být dlouhodobě úspěšný na trhu, by se měl systematicky zabývat analýzou svých klíčových stakeholderů a hledat odpovědi na řadu souvisejících otázek jako např. Kdo jsou naši stakeholdeři? Jaká je jejich důležitost, resp. kdo patří mezi naše klíčové stakeholdery? Jaká jsou očekávání a zájmy našich stakeholderů? Jaký je vliv stakeholderů na naše podnikání? Jak se stakeholdery co nejlépe komunikovat? Identifikace jednotlivých firemních stakeholderů a jejich zájmů zaujímá zásadní místo v procesu implementace CSR do podniku a pomáhá podniku nadefinovat jeho CSR politiku. 19

20 2.6. Podpora společensky odpovědného podnikání ze strany EU Významný posun z hlediska dalšího rozšiřování myšlenek společensky odpovědného a etického podnikání představoval pro Českou republiku jak její vstup do Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj ( OECD) (33), tak zejména i její začlenění do Evropské unie (34), pro níž představuje CSR jedno ze zásadních témat, které se snaží dlouhodobě podporovat. Zejména od devadesátých let 20. století vzniklo na půdě Evropské unie několik velmi významných iniciativ, které si kladly za cíl podpořit rozšiřování společensky odpovědného chování jako přirozeného podnikatelského standardu. Mezi nejvýznamnější z nich je možné zařadit: 1996 předseda Evropská komise Jacques Delors podnítil vznik organizace CSR Europe, jakožto dnes nevýznamnější evropské centrály věnující se problematice společenské odpovědnosti. Cílem organizace je převážně zajišťovat celoevropsky propagaci CSR, poskytovat vzdělání a poradenství v této oblasti, být referenčním bodem pro CSR, shromažďovat poznatky a příklady a předkládat konkrétní výstupy demonstrující přínos CSR. Tato organizace se sídlem v Bruselu sdružuje více než 3000 firem, včetně sedmdesáti významných nadnárodních korporací a má v každé členské zemi také partnerské organizace (35), které jí napomáhají při realizaci jejích cílů Dalším významným bodem v přístupu k CSR na evropské úrovni je Lisabonský summit, jež se konal v březnu roku 2000 a problematika CSR byla jedním z nosných témat tohoto summitu. Summit deklaroval, že je žádoucí a strategicky důležité tento koncept nejen prosazovat, ale i nadále strategicky podporovat jeho rozvoj v rámci celé Evropské unie Evropská komise prezentuje tzv. Zelenou knihu s podtitulem Promoting a European Framework for Corporate Social Responsibility.. V zelené knize jsou komplexně shrnuty základní principy, nástroje a přístupy k problematice CSR a lze zde také nalézt první oficiální definici CSR od Evropské unie. Zelená kniha rozpoutala širokou diskusi mezi zástupci vlád, firem, neziskových organizací i širokou veřejností o této oblasti. (36) 2001 za podpory Evropské komise byla v listopadu 201 v řeckých Athénách série konferencí na téma společenské odpovědnosti firem tzv. CSR Business Marathón. Zato série konferencí na téma společenské odpovědnosti firem byla spuštěna za podpory Evropské komise byla v listopadu 2001 v řeckých Athénách. Tyto konference následně probíhaly v členských a kandidátských zemích EU, včetně České republiky, kde se tato konference uskutečnila v dubnu (33) Česká republika vstoupila do OECD v roce (34) Česká republika vstoupila do EU v roce (35) Zastoupeny partnerskými organizacemi jsou navíc i některé kandidátské země. (36) Evropská komise obdržela více než 250 reakcí. 20

21 2002 z iniciativy Evropské komise zahájilo svoji činnost European Multistakeholder Forum. Členy tohoto miltipartnerského fóra se staly např. i zástupci zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, odborů či nevládních organizací, kteří se začali pravidelně scházet pod záštitou Evropské komise prostřednictvím periodických kulatých stolů či konferencí. Jedním z hlavních cílů fóra byla výměna názorů a zkušeností ve vztahu k CSR mezi různorodými zainteresovanými subjekty, respektive snaha přijmout k problematice CSR a její případné regulaci společné stanovisko Evropskou komisí byla založena Evropská Aliance pro CSR.Tato iniciativa navázala na předcházející diskuse se zástupci podniků a dalších zainteresovaných skupin, přičemž zejména vychází ze závěrů a doporučení EU multipartnerského fóra o CSR, které se snaží dále rozvinout. Záměrem Evropské Aliance pro CSR se stalo přispět k širšímu přijímání společenské odpovědnosti mezi evropskými podniky všech velikostí a podpořit tak inovační potenciál a budoucí konkurenceschopnost Evropy přichází strategická iniciativa CSR Europe Enterprise 2020, kterou též podporuje síť firemních členů a národních partnerů CSR Europe, Evropská komise i některé vlády jednotlivých evropských zemí. Projekt CSR Enterprise 2020 se snaží nejen reflektovat celosvětové trendy a podporovat úspěšné rozšiřování CSR do každodenní praxe podniků všech velikostí, ale také zapojovat různé partnerské subjekty do dalšího rozvoje CSR V rámci hospodářské Strategie 2020 zveřejnila Evropská komise sdělení k obnovené strategii EU v oblasti společenské odpovědnosti podniků na období , jejímž cílem je podnítit členské státy EU, aby vytvářely a koordinovaly své vlastní národní strategie CSR. CSR přináší celou řadu benefitů a to nejen podnikům samotným, ale také dalším skupinám stakeholderů. To je také důvodem, proč v ní Evropská komise vidí nástroj k dosažení svých prorůstových strategií. Proto přispěla ke vzniku mnoha zmíněných platforem, které jednotlivé oblasti CSR blíže zkoumají a přispívají k výměně best practice. Navíc Evropská komise se domnívá, že postupy spojené se společenskou odpovědností firem sice nenahrazují veřejnou politiku, ale přesto mohou přispět k celé řadě cílů veřejných politik, jako např. (37) : integrovanější trhy práce a vyšší úroveň sociálního začlenění, když podniky aktivně hledají nové zaměstnance z řad znevýhodněných skupin investice do rozvoje dovedností, celoživotního vzdělávání a zaměstnatelnosti zlepšení veřejného zdraví jako výsledek dobrovolných iniciativ podniků v oblastech jako např. uvádění na trh a označování potravin a netoxických chemických látek lepší výsledky v oblasti inovací, zvláště pak s ohledem na inovace, které se zabývají společenskými problémy racionálnější využívání přírodních zdrojů a nižší úroveň znečištění pozitivnější obraz podnikání a podnikatelů ve společnosti, který by mohl pomoci vytvořit příznivější přístup k podnikání větší dodržování lidských práv, ochrany životního prostředí a základních pracovních norem, zvláště v rozvojových zemích (37) EC. ABC of the main instruments of Corporate Social Responsibility. Luxembourg: Directorate-General for Employment and Social Affairs, European Commission, Office for Official Publication of the European Communities, 57 str

22 3. SPOLEČENSKÁ ODPOVĚDNÉ A ETICKÉ PODNIKÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE 3.1. Kořeny společensky odpovědného a etického podnikání v ČR V českém podnikatelském prostředí nacházíme prvky společensky odpovědného podnikání již v meziválečném období v první polovině 20. století. V souvislosti s uplatňováním principů společensky odpovědného podnikání bývá z českých podnikatelů nejčastěji zmiňována osobnost Tomáše Bati ( ), který byl zakladatelem slavného obuvnického podniku (38). Řada odborníků (např. Cekota (39) ) se domnívá, že společenská odpovědnost se řadí za života Tomáše Baťi (spolu s vysokou výkonností, orientací na zákazníka či neustálým zlepšováním) k hlavním charakteristickým znakům jeho firmy Tomáš Baťa nejen svými podnikatelskými aktivitami přispěl k věhlasu Zlína, který se z malé obce stal moderním městem, ale také k rozvoji celého regionu. Principy společensky odpovědného a etického podnikání byly se odrážely i v základních hodnotách firmy Baťa, kterými byly: úcta k zaměstnancům; respektování obchodního partnera; dodržování právních a etických norem; ochrana životního prostředí; vážnost k úřadům a podnikání jako veřejná služba. Nejdůležitější CSR aktivity firmy Baťa, které byly postupně rozvíjeny v období od jejího vzniku (1894) až do 40. let 20. století, je možné zařadit do ekonomického, sociálního a environmentálního pilíře společensky odpovědného podnikání : Ekonomický pilíř Uplatňování přístupu Náš zákazník, náš pán! v každodenní firemní praxi. Důraz na budování a řízení vztahů se zákazníky. Vytvoření vlastního bankovního systému - tzv. vnitrofiremní banky. Jednání s dodavateli - splatnost faktur do jednoho týdne, transparentnost. Soustředění na výzkum, vývoj a inovace. Boj proti korupci, která byla ve firmě tvrdě odsuzována. (38) ČANÍK, P. ŘEZBOVÁ, L. van ZAVREL, T. Metody a nástroje podnikatelské etiky. 2. přepracované vyd. Praha: Oeconomica, 123 str (39) CEKOTA, A. Geniální podnikatel Tomáš Baťa. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2004, 272 str. 22

23 Sociální pilíř Podpora výchovy a vzdělávání spolupracovníků. Podpora vysoké provázanosti mezi pracovním a osobním životem spolupracovníků. Vysoké mzdy a jejich týdenní vyplácení. Pracovní týden ve firmě činil jen 40 hodin (jinak bylo běžné 48 hodin), víkendy byly volné. Vytvoření tzv. Baťova podpůrného fondu. Podpora a řešení bytové otázky spolupracovníků. Prostředí a prostory firmy byly vysoce kultivované a kulturní. Velká pozornost byla věnována bezpečnosti práce. Vybudování závodní kuchyně a jídelny. Podpora kulturního a sportovního života zaměstnanců. Fungování závodní mateřské školky (od r. 1918). Zřízení Baťovy nemocnice (r. 1927), Sociálně zdravotnického ústavu. Podpora regionu. Environmentální pilíř Továrny byly vystavěny tak, aby pracovníci byli co nejméně vystaveni škodlivinám vznikajícím během výrobního procesu. Zřízení biologické laboratoře zkoumání nezávadnosti použitých materiálů. Šetrné hospodaření s materiálem hmotná zainteresovanost na uspořeném materiálu. Zpracování odpadu materiálu. I po smrti Tomáše Bati, kdy převzala firmu jeho rodina, pokračovala firma Baťa, ve své úspěšné činnosti, včetně uplatňování principů společensky odpovědného podnikání Organizace podporující rozšiřování společensky odpovědného a etického podnikání v ČR Velmi významná je role institucí zaměřených v České republice na společenskou odpovědnost a podnikatelskou etiku. Výzkum, který provedla Transparency International Česká republika v létě 2006 mezi zástupci podnikatelského sektoru v ČR ukázal, že povědomí zástupců firem o institucích věnujících se CSR a podnikatelské etice je velmi nízké. Pokud takové povědomí u nich přeci jen existuje, pak se týká spíše jen vnímání existence dané instituce, ovšem povědomí o jejich aktivitách zcela chybí.. (Čaník, Čaníková, 2006) 23